O SOBSTEDNOSTI MARTIN KLUSO. (Tursko, duben 2006)

O SOBSTEDNOSTI MARTIN KLUSO (Tursko, duben 2006) Ješt než se dostanu k vlastnímu slovu, dovolte mi zmínit se o jedné souvislosti, která mi hodn pichází na mysl. Pemýšleli jste nkdy o tom, že se Bh nazývá Bohem Abrahamovým? Že se nazývá Bohem lidí? Pedstavte si, že by Bh nkam pišel, do njakého msta teba v echách. Pedstavte si malé msto teba nkde v Jižních echách. Najednou by se zatásla zem a Bh by zaal dlat zázraky. Lidé, celí zdšení, vybhnou z kostela, vybhnou z radnice, ze supermarketu a koukají, co se dje. A najednou se zjeví Bh ve své moci, ve své autorit, a nkoho uzdraví. Lidé by se ptali: Kdo jsi? Jsem Bh. Jaký Bh? A Bh by odpovdl: Jsem Bh Jana Nováka. Rozumíte tomu? Nebo Elišky Krátké. Dovedete si pedstavit, že se Bh nkde mže zjevit? A pedstavte si, co by si lidé ekli. Nejenom, že by si ekli: Óóóó, to je Bh, ale taky by si ekli: Kdo je to ten Novák? nebo: Kdo je ta Krátká? Rozumíte tomu? Pedstavte si, že když se zeptají všemohoucího Boha: Co jsi za? On odpoví: Já jsem Bh Abrahamv, Izákv a Jákobv. To je zvláštní Boží mentalita. Bh má neuvitelnou schopnost, že kdyby to jen trošku šlo, prost by sám sebe zapomnl, sám sebe postavil bokem, sám sebe odstranil a vyvýšil nkoho jiného. Uíme své dti, a naše nejstarší je v tom moc šikovná, aby vždycky, když je za nco pochválíme, honem tu chválu odložily na nkoho jiného. To dti naute, je to bezvadná vc. Moc jim to pomáhá. My, dosplí, to dláme taky. V práci a kdekoliv jsme. Víte, o em mluvím? Když teba eknu: Kristýnko, ty jsi namalovala moc hezký obrázek, jsi šikovná, ona to honem odloží na maminku: To m nauila maminka. A maminka, kdyby to slyšela, hned musí zase pochválit nkoho jiného. Stejn tak Bh, když se Ho nkdo ptá na Jeho jméno, poukáže nkam jinam. Kam tím míím? Míím k jedné vlastnosti, nad kterou poslední dobou hodn pemýšlím. A mám mnoho píležitostí, kdy nad ní musím pemýšlet. Ta vlastnost je sobstednost. Poj me o ní chvíli mluvit. 1

O tom, co sobstednost je. Zeptám se vás: Co je sobstednost? Sobeckost? To je sice pravda, ale moc jsme si nepomohli. Mít sám sebe ve stedu vcí. To se mi líbí už víc. Zkusím to nakreslit, co vy na to? Tak jak to udláme? Nejdív nakreslím zemkouli. Víte, sobstednost je vlastn omyl. Ano. Sobstednost je omyl. Sobstednost totiž není pravda. Lidé si dlouho mysleli, že to tak je. Potom pišel nkdo (pro jistotu ho za to upálili), kdo jim ekl, že to tak není. Bh Slunce stvoil tak, aby nám dal jasnou zvst. Ale my klidn mžeme žít v omylu. Když totiž vyjdete ven, opravdu to vypadá, že sluníko lítá okolo nás. Vypadá to tak. A vypadá to tak i s Bohem. Víte, problém je v tom, že když stojím tady na tomto míst, všechno ostatní je okolo m. A když poodstoupím, tak je zase všechno okolo m. Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám pocit, že vy jste okolo m. A mám takové podezení, že i vy si myslíte, že všichni ostatní jsou okolo vás. A to je nco, co nám nií mentalitu. Pijmeme to, a potom se podle toho chováme. Poj me dál. Tak, tady nakreslím sluníko. Nakreslím ho jenom kousek, protože se sem nevejde. A prosím, neopravujte m, že ta vzdálenost není správn. Vím, to bychom se usmažili, ano. Musí se sem vejít ješt dv planety, Merkur a Venuše, to je jasné. Tak, dti. To je takové slovo i pro vás. Sluníko je tak velké, to jste nevdly, že? Je vtší, než naše zemkoule. Mnohem, mnohem vtší než 2

zemkoule, na které žijeme. A abyste vdly, kde žijeme my tak jsme taková úpln malá teka, že ji ani nevidíte. Taková malá teka by byla celá Praha. Ani to není vidt. Vbec to není vidt. A sluníko je hrozn veliké. Dává svtlo. Zemkoule, dti, obíhá kolem sluníka. Zemkoule prost letí. Letí kolem sluníka. Ono to vypadá, jako by sluníko lítalo kolem nás, že ano? A pitom, pedstavte si, zemkoule obíhá kolem sluníka. To je úpln jiná mentalita. Víme, že sluníko reprezentuje koho? Boha. Slunce reprezentuje Boha. A celá Zem bhá okolo Boha. On je ten sted. On je sted a všechno obíhá okolo Nj. A te vám to ješt zkomplikuji. Zem totiž nereprezentuje nás. Aspo doufáme. Reprezentuje nás jako lidi. Ale církev reprezentuje nco ješt úpln jiného. Víte co? Nakreslím ho jako srpek, aby se nám to nepletlo. Víme, že to tak není, že je vždycky kulatý, že to je jenom njaký stín a tak dále, ale to vbec nevadí. Taky víme, že ta vzdálenost není úpln správn. To by píliv a odliv byl jako vlnobití. Ale víme, že tady je. A Msíc, aby se to ješt trošiku zkomplikovalo, obíhá zemkouli. A to celé obíhá kolem Slunce. Co chci tou hodinou zempisu íct? Chci íct, že církev má za úkol, uritým zpsobem, oblétávat Zemi a svítit v noci. Slunce svítí ve dne. Slunce svítí ve dne, kdy není kolem temnota, a lidé jsou schopni vidt. Je to tak? Bh dal Msíc, aby svítil v noci. Msíc nesvítí sám o sob, na rozdíl od Slunce. Jak svítí Msíc? Jako zrcadlo. Odráží svtlo, které na nj dopadá od Slunce. Je to tak? Takže co je náš úkol? Mimochodem, všimnte si, co obíhá kolem Msíce? Nic. NIC. To jen, abychom mli správnou perspektivu. Takže my bychom mli být ti, kdo jsou nejposlednjší a slouží všem. Amen? Kdo jsou ti, kteí se obtují a chápou, že to celé, co tady je, bhá okolo Hospodina. Naší mentalitou by mlo být, abychom obíhali okolo svta. Nkdy doslova abychom lítali okolo rzných lidí. Ti lidé nejsou daleko. Nkdy si íkáte: tak to musím nkam lett. Ti lidé ale sedí tady. Ti lidé jsou ve vašem byt, bydlí s vámi. Nkteí velcí, nkteí malí. Amen? Pro o tom hovoím a pro o tom poslední dobou pemýšlím? Protože v našem chování, v našem pemýšlení, v tom, jaké vci si vybíráme, v tom, jak pemýšlíme, vidím pravý opak. Sobstednost je vždycky o njaké volb. Když si mžu zvolit, vybírám si vci, které uspokojí m. Amen? Protože já jsem ten nejdležitjší. Já a moje tlo. Já a moje pohodlí. Já a moje postavení. Já a moje jméno. Já a kdo ví co. 3

Se vzdáleností se vci zmenšují. Když je nco od vás dál, zdá se to menší, a menší, a ješt menší. Prost existuje perspektiva. Když se podívám tam na ten kostel, na špiku toho kostela, pipadá mi pomrn malý. A je daleko. A nejvtší si pipadám já. Protože jsem si nejblíže. A co to znamená? Znamená to, že když vidím njakou potebu, moje poteba je vždycky nejvtší. Rozumíte mi? Nesrovnávám poteby správn. Nedávám jim stejnou váhu. Nedávám je na stejné místo, ale dávám si pednost. Rozumíte? To je jednoduché. Mám teba ptikorunu a Franta má hlad a já mám taky hlad. Komu koupím rohlík? Sob pece. Vždy je to moje ptikoruna a je to mj hlad. Amen? Není to sobstednost? To je zajímavá myšlenka, že? Všimnte si Božího pemýšlení, když se mluví v Bibli o chlebech, o tchto principech, o chlebu nebo prost o tom, že nkdo ml nkoho nasytit. Jednak když káže, vždycky mluví o tom, že nkdo nkoho nasytí, a vždycky to byl Ježíš, kdo nasytil všechny ostatní. Není tam ani slovo o tom, že by udlal njaký zázrak pro sebe, že by nasytil sebe. Amen? Když ml zaplatit dan, vytáhl peníz a zaplatil da za Petra i za sebe, za oba stejn. Když ml na starost njaké lidi, dal jim najíst. Když Ježíš pišel a pekl ryby, nepoteboval jíst, ale dlal rybu pro své uedníky. Pro n, aby dal najíst jim. Jaké tedy bylo vždycky Jeho pemýšlení? Když se chtl vyspat, když už byl hodn unavený a pišly zástupy, co udlal? Prost se slitoval nad zástupy. To znamená, že Jeho lítost nad zástupy byla vtší než sebelítost. Lítost nad tím, že jsem se nevyspal. Což asi byla objektivní pravda. On se asi nevyspal. Asi byl nevyspalý. I já mám mnoho vcí, ze kterých si mžu vybírat. Tak jako každý z nás. Mžu si prost zvolit. Mžu si volit, co budu dlat, jak budu pemýšlet, co budu íkat, s kým budu trávit as, jakým zpsobem budu trávit as. A dokonce si mžu volit mezi prací a prací. Dokonce si mžu volit mezi tím, komu požehnám, a komu nepožehnám. Aby to znlo náboženštji. Amen? Nkdy se mi chce požehnat nkomu jinému, protože je mi to píjemné. To je taky sobstednost. Víte to? To je taky sobstednost. Nkdy po mn chce moje žena njakou práci, nco ode m potebuje, ale já si zvolím jinou práci, protože je mi píjemnjší. A ona by potebovala, abych jí pomohl s ním jiným. Rozumíte mi? Protože práci si vybírám podle toho, která je mi píjemnjší, která se mi daí lépe. Ale mj motiv nemže být náboženský, že si eknu: ml bych, aby to bylo vidt. Tím motivem má být co? Láska. Tím motivem je láska. Pesn tak. Aby bylo dobe nkomu jinému. To je to, co má Bh. A já vidím, že mezi námi, v tom, jakým zpsobem se chováme a jakým 4

zpsobem pemýšlíme, nám chybí láska. Že nám chybí láska jednoho k druhému. Že nám chybí úcta jednoho k druhému. Že nám to chybí, že nám to chybí vi svtu, že nám to chybí vi našemu okolí. A vidím, jak strašn lehce se dostávají na povrch naše vlastní vci. Jak se dostává na povrch naše vlastní sobectví, naše sobstednost. Jak se dostává na povrch to, že uspokojíme sebe. Ale vidím, že nejsme schopni, nejsme schopni se nábožensky pinutit k tomu, abychom dlali vci pro druhé. A je to dobe. Protože kdyby se nám to povedlo, tak nás 1. Korintským 13 zase uvede na správné místo a ekne: je ti to úpln k niemu. I kdyby ses rozdal, rozkrájel, mluvil jazyky a kdovíco všechno dlal, a neml bys lásku, stejn ti to nebude zapoítáno. Bh to sete a na konci podtrhne a ekne: NULA. Jediným správným motivem je láska. Kde však lásku získáme? U Boha. Lásku získáme u Boha. Te to zní jako jednoduchá dtská odpov, ale je to pravda. Pemýšlejte nad tím. Sami ze sebe ji nezískáte. Nezískáte ji ani tím, že nad tím budete pemýšlet. Nezískáte ji ani tím, že se budete snažit. Lásku získáte jedin u Boha. Protože Bh ji má. Bh má lásku a tu lásku prokázal a láska je jím prostoupena. Bh je totiž láska. ON je láska. On je ten, kdo vbec nepemýšlel o sob. Kdyby Bh pemýšlel o sob, tak první vc vbec by nás nestvoil. Amen? On by nás nestvoil. Protože to trápení, které s námi je, ta práce, která s námi je, to je prost enormní. Ale o tom to není. Nezapomínejte, že Bh nás má rád. Bh má s námi vztah. Nikdo vás nemže zranit víc než ten, s kým máte vztah. Když na vás bude nepíjemný nebo ošklivý njaký cizí lovk, to se vás to moc nedotýká, že ne? V tramvaji ekne nkdo nco ošklivého. Spte dál, pane. Co ale, pokud vám to ekne nkdo blízký? A nedej Bože, když vám to ekne nkdo, pro koho jste strašn moc udlali. Pro koho vynakládáte kus života. Pro koho se snažíte, a on se najednou oboí a je na vás zlý. íkáte si: to je nespravedlivé. Ale to je to, co prožívá Bh na denní bázi. Bh vylil svj život, obtoval se za nás, odpustil nám. Odpustil nám obrovský dluh. Mohl nás uvrhnout do vzení na vky, do vného pekla. A místo toho nám odpustil. A te vidí, jak vyjdeme ze dveí a íkáme: Brate, dlužíš mi tady tuhle ástku, já ti ji neodpustím. Já ti neodpustím. Budu se na tebe hnvat, budu na tebe mít takový a takový názor, budu na tebe nepíjemný, udlám to a ono. A uvrhnu t do vzení, do svého pekla, které vi tob vytvoím. Ale Bh takhle neuvažuje a uritým zpsobem takhle ani uvažovat neumí. Neumí uvažovat tak, že by chtl uspokojit 5

nejdív sám sebe. Kdyby chtl uspokojit nejdív sám sebe, tak vybere ty spravedlivé, jestli by vbec bylo koho, a prost to tady ukoní. Udlá to po svém, po novu. Prost co s tím? Je to tak? Nemá Bh tu moc? Kdo Mu bude íkat, že to nemže udlat? Kdo z vás pjde a ekne Hospodinu: To nemžeš. Amen? Kdo z vás uinil sám sebe? Kdo z vás se zformoval v tle své matky? Nikdo. Kdo z vás se rozhodne o tom, jak dlouho bude žít. Jaké je vaše rozhodnutí? Jakou délku života jste si urili? Jaké jste si urili datum, kdy chcete odejít? Co? To jsou vci, které jdou mimo vás. Jste pln v Boží ruce. Mžete si myslet a naplánovat, co chcete, mžete si život zorganizovat, jak chcete. Ale Bh asto íká: Jsi blázen. Jsi blázen, protože možná zítejšího dne bude od tebe požádán tvj život. Jirko, vy máte v této vci pomrn erstvou zkušenost. (Ped dvma dny tragicky zahynul jeden Jirkv známý pozn. vydavatele.) A vím, že o tom hodn pemýšlíte. Mžete tuto zkušenost zvstovat lidem a pemýšlet o tom. Ti lidé mli na ten den úpln jiný plán. Vím, že mli úpln jiný plán i na sobotu. Na nedli. Amen? Možná pemýšleli o dchodu, o volbách, jak dopadnou, co se bude dít. Co bude s tím a co bude s tamtím. A tak dále. Bh pro nás tvoí a dává nám to nejlepší. Bh se nazývá jménem lovka. Bh poslal na zem svého Syna. Zkuste si to pedstavit. Svého vlastního syna. Konkrétního syna, nepedstavujte si nkoho obecného. Pedstavte si svého syna. Tady bratr Ivan má syna. Neíkejte ani, že zemel pro obecné lidi. Ježíš by zemel za jednoho každého z nás. To znamená, pošlete kluka mžete si, Ivane, vybrat, kterého z vašich tí. Pošlete kluka a obtujete ho proto, aby njakému konkrétnímu sousedovi, teba tomu, který vás obtžuje a neustále je na vás zlý, abyste mu stihli zajet pro sanitku. Tak pošlete kluka a víte, že to nepežije. To je konkrétní situace. Tady už koní abstrakce, jestli mi rozumíte. Je to o tom, že se lovk rozhoduje. O synovi, o sob. Ježíš to udlal dobrovoln. Upímn eeno, ml to zapotebí? Bylo to nco, z eho nco získal? Bojoval pro svj dm nebo pro njaké výsady? Nebylo by pro nj daleko jednodušší íct: Mám já tohle zapotebí? Podívej, Piláte, necháme to být. Já si nkde postavím domek, budu tam pást ovce, a co? Já vám tady kážu, kážu vám spasení, uzdravil jsem tady vaše lidi, aby mli otevené oi, a vy m budete kižovat! Mám já to zapotebí? Rozumíte mi? A my si íkáme, že chceme být jako Ježíš. Amen? My všichni chceme být jako Ježíš; my všichni chceme být jako Bh. Jenomže to zaíná práv u sobstednosti. Njak už nekývete. 6

To znamená, že lovk musí nkde zaít. eknte mi, jakou máte zkušenost. Jakým zpsobem se zbavujete sobstednosti? lovk musí mít nkoho rád. To je dobe. Jak ale docílíš toho, že dokážeš zapít sám sebe? Pokud je to totiž ta správná vc, opravdu to zaíná tím, že vám Bh dá k nkomu lásku. K nkomu, k nemu lásku. Lidé jsou schopni prokázat uritou nesobstednost, teba co se týe jejich dtí. I nkteí nevící. Tam jsou schopni udlat urité vci. Vstát v noci a jít dít nakojit. Nebo udlat nco jiného. Odložit se stranou. Fungují takové vci, že když mám ptikorunu a mžu koupit jeden rohlík, opravdu ho dám svému dítti. A mj žaludek zstane nenasycený, že ano? Protože nkde mám lásku, která dokázala pohbít moji sobstednost. Ale bohužel, dneska ve svt i u vlastních dtí je toto nemoderní. Dti otravují, dti jsou pítž, lidé nechtjí mít dti a tak dále. Diví se, že máte víc než jedno. Nebo dv nebo ti. Úpln jste se zbláznili. A tak dále a tak dále. To nejsou teoretické ei. Když se s lidmi bavíte, takhle se vás ptají: V týhle dob více dtí? A to mluvíme o dtech. Ale kam to jde dál? K manželství? Vidím, že se to vytrácí i z manželství. To je podivné. To je opravdu podivné. Vytrácí se to, co se týe dtí, ale vytrácí se to i z manželství. Najednou mám ptikorunu, ml bych koupit rohlík, ale maximáln jsem ochoten ho rozplit. Amen? A neíkejte mi, že to je jinak. Neíkejte mi, že to je jinak. To se nepozná na tom, jakým zpsobem se budu tváit. Ale podívejte se na konkrétní okamžik. Teba si zkuste pedstavit verejší veer. Nebo dnešní veer. Necho te daleko. Necho te daleko. Ale vezmte si verejší veer nebo dnešní veer. Mohli jste si vybrat, jestli udláte to, co bude píjemné a užitené pro vás, nebo pro vaši manželku. Anebo, ženy, co bude píjemné pro vás, nebo pro vašeho manžela. Abyste si nemyslely, že to je jenom o jedné stran. Co si vyberete, co zvolíte? Víte vbec, co je píjemné a co by bylo užitené a milé pro toho druhého? V tu chvíli? Pemýšlíte nad tím? Víte to? Amen? Nepemýšlejte obecn, vzpomete si konkrétn teba na verejšek. Anebo si vezmte dnešek. Nebo týden zpátky. Nebo si vezmte zítek. Co by bylo te ka užitené, co by potšilo mého pítele, mého blízkého. Mžu si vybrat. Mžete dlat spoustu vcí. Víte, vera byla sobota a já jsem ml sto vcí, které jsem mohl dlat. Sto vcí, které bych mohl dlat. A z toho 95 % z nich by bylo velmi užitených a vypadalo by velmi dobe. Všechno z toho byla práce pro nkoho. Ale co s tím? Jakým zpsobem budu pemýšlet? Možná potebuji nco udlat, abych si uvolnil 7

stres. Možná potebuji udlat tamto. Rozumíme si? A víte, nkdy se stane, že si necháte svj stres, neudláte svoji práci, kterou máte udlat, a pjdete a budete si s nkým povídat o njakých hloupostech. Protože ho máte rádi a v tu chvíli vidíte, že to je potebné a že to je užitené. A nkdy zase ne. A ten nkdo mže být teba vaše dít. Protože víte, že se svt netoí kolem vás, ale že se bude te trošku toit kolem nho, protože to potebuje. A nkdy zase ne. Tak s ním strávíte as uprosted toho, kdy potebujete udlat spoustu práce. To je pemýšlení, které jde najednou proti nám. Ale pro potebujete udlat tu práci? A kterou práci potebujete udlat? Co jsou vaše priority? Potebuji udlat práci pro sebe, nebo pro nkoho jiného? Nevím, jak jste na tom vy, ale já nikdy nestihnu svou práci. Umu a nebudu mít hotovo, já to vím. Víte to taky? Nebo ješt žijete v tom, že stíháte? Jsou lidé, kteí jsou natolik sobstední, že stíhají svoji práci. Pokud stíháte svoji práci, jste absolutn sobstední. Protože se vás netýkají vci nkoho jiného. Je to tak? Pokud íkáte: Stíhám svoji práci, jste absolutn sobstední, protože nechápete, že spousta vcí okolo je vaše práce. Takže pochopte to, že nestihnete, že nestihnete všechno. S tím se smite. A te co si vyberete? Dáte na prvních tisíc míst vaše vci a potom ty ostatní? A proto vci, které nestihnete, budou hlavn tch ostatních? Co se chystáte nestihnout? Co se chystáte zítra nestihnout? Co se chystáte stihnout, co urit potebujete teba v dubnu? Hm? Co urit potebujete v dubnu udlat, a co se chystáte vynechat? Pedstavte si svj plán, co všechno potebujete v dubnu udlat. Obávám se, že to bude seznam vcí, které potebujete udlat pro sebe. Anebo pro sebe pro svoji rodinu. Pro svoje pohodlí. Potebuji SE, potebuji SI, potebujeme Omlouvám se, jestli se vám to slovo nelíbí. Ale já si nemžu vybrat. Já si nemžu volit. Vera jsme se bavili se sestrou Jarkou, že jsou v církvích urité vci nemoderní. Dokud se íká fajn a hladí se, Bh vám žehnej, Bh požehnej, je to v poádku. Jakmile zanete kázat a napomínat, najednou se dozvíte, že Bh pece není takovej a Bh není makovej a Bh nesoudí Ale Bh soudí! Bh je soudce a bude soudit. A jestli se cítíte usvdováni, tak jenom dobe. Amen? Víte, nenamlouvejme si nic. Nenamlouvejme si. Mn se hrozn líbila modlitba Káti. Nevím, jestli jste ji slyšeli, ale když se modlila, íkala: Nco je navenek a já se mžu tváit a vypadat, že jsem v pohod. Ale uvnit sama vím. A já jsem se za ni v tu chvíli modlil. A cítil jsem, že Bh to slyšel. Mžeme na tom být 8

všichni stejn. Mžeme dlat a namlouvat si, že jsme v pohod. Klidn. Klidn se zabývejte tím, jak jste v pohod. Ale já vím, že nás Bh napomíná. Že nás Bh napomíná ze sobstednosti. Z mentality, kdy pemýšlím sobstedn. Když se podívám na vci, které bych mohl udlat, a podívám se na to, které si vybírám, zjistím, že si vybírám podle vlastního pohodlí. A nemluvím o nem velikánském. Spíše jsou to tisíce drobných vcí doma. To mže být i o tom, že jsem uprosted práce pomrn nervózní. Vera jsem byl trochu nervózní, protože jsem toho ml strašn hodn, a mám toho ješt víc. Ješt musím udlat spoustu vcí dneska. Do konce týdne, což je už jenom pár hodin, musím stihnout ješt takovou ádku vcí, že se mi ani nechce si to psát. Ale bohužel jsme si doma njakým zpsobem zvykli a tak se nám i zorganizoval život, že co první jde stranou, jsme my. Protože víme, že spoustu vcí nestihneme. A jestli si máme vybrat, co nestihnout, zvolili jsme si, že nestihneme sebe. Nejdív zanu sám u sebe. Zkrátka jsou vci, které nikdy neuvidím, místa, kam nikdy nepjdu, vci, které nikdy neprožiji, a knihy, které nikdy nedotu. Protože jsou jiné priority. Naplánovali jste si njakou konkrétní vc. Teba na úterý veer máte plán. Tšíte se na to. Ale vtom vám nkdo zavolá, a vy se mžete rozhodnout. Co udlám v tu chvíli? Budu s ním telefonovat? Mn to nepijde dležité. Ale jemu to pijde dležité. Pekíží se vám dv vci. Nebo dotelefonujete s jedním lovkem a záhy vám zavolá druhý. A mezitím vám tady sedí tetí. A vám by se k tomu všemu ješt chtlo dlat teba nco úpln jiného. Nco tak banálního, jako jít spát. To samé se týká manžel a manželek. Víte, my, muži, máme takovou zvláštní vc, takovou perspektivu. Bojuji s tím jako chlap. Mám vizi strategických, dležitých vcí. Potebuji dlat strategicky dležité vci. Musím postavit, zaídit, potebujeme toto, potebujeme tamto. A nkdy vidím, že moje manželka má potebu, která se v tu chvíli jeví jako strašn primitivní. Teba si se mnou chce povídat. Rozumíte mi? Ji trápí, že je poškrábaná pánev a potebovala by novou. Rozumíme si? Hloupou pánev. Ale to je sobstednost, moje sobstednost. Hloupá pánev to je jenom z mojí perspektivy. Pokud takhle uvažuji, je to z mojí perspektivy. Protože já nestojím v kuchyni, mn se na tu pánev nic nepipaluje. Prost její svt se toí trošku jinak než ten mj. A já vím, že nkdy potebuji odložit svoje vci, které jsou tak strašn strategické a dležité. 9

Víte, nestihnu ani všechny vci v církvi. Nestihnu všechny vci v církvi. To není proto, že bych si sedl a nedlal nic. Ale je to proto, že mám pocit, že všechny vci se m týkají, mám pocit, že všechny vci jsou moje práce. Ale den má 24 hodin, to prost stihnout nejde. A tak to nkdy pehodím a nkteré vci, které mám stihnout pro církev, odložím, a musím je ješt odsunout, a ješt odsunout, a ne že by na m netlaily. Ne že bych nevdl, co mám ješt udlat. Do dveí vešla sestra Hedvika a já jsem si íkal: To jsem zvdavý, jestli se m zase zeptá, jestli už jsem napsal tu úvodní stránku. Byla hodná. Podívala se na m, ale neekla ani slovo. Dkuji, Hedviko. Rozumíte mi, o em mluvím? Nemluvím o tom, že je píliš práce. Té práce není píliš. Víme, že je nestihnutelná. Ježíš ale, když umíral to je vta, která m vždycky hrozn ukliduje ekl: Ote, dokonáno jest. Udlal jsem všechno, co jsem ml udlat. Tam nkde v zástupech zstali slepí, chromí a chudí. Nelze stihnout všechno. Ale o to ani nešlo. Nejde to ani v našem život. To znamená, že v našem život nejde o to, stihnout všechno. Napsat všechny lánky, udlat všechno, odjet do všech zemí, všude všechno odkázat, promluvit se všemi dtmi, vést všechny rozhovory, odpovdt na všechny telefonáty a tak dále. To prost všechno nejde. Takže nco z toho se nestihne. Já však mluvím o tom, že se musíte zamyslet ve svém srdci, jak chcete pemýšlet. Pokud jako svt, tak je to banální, to je jednoduché. Svt je sobstedný. Pokud chcete pemýšlet jako Bh, poítejte s tím, že budete až nkde hodn na konci. Hodn na konci. A bude to Bh, kdo se bude starat o to, abyste to se sebou nepehnali. Nebudete to vy. U Božích muž si všimnte, že to je vždycky nkdo jiný, kdo se stará o to, aby mli pohodlí. Všimli jste si toho? Všimli jste si toho? Když si vzpomenete na všechny Boží muže, a to mže být od Ježíše pes všechny proroky, pes Davida a pes všechny další. Pes bratra Sheffeyho, o kterém jsme vidli film, pes bratra ducilla, prost kohokoliv zmíníte. Ti lidé pjdou, pjdou, pjdou, a dokud je pomalu nesundáte a neuložíte do postele, tak si nelehnou. A to nepeháním. Mají kolem sebe naštstí pár lidí, kteí si to uvdomují. I oni chápou, že se netoí svt kolem nich, a snaží se zabezpeit, aby si tito služebníci mohli odpoinout. Vdí totiž, že mentalita tch služebník by je nakonec zahubila. A to je správn. A tak tito služebníci spoléhají na to, že se Bh postará a že jim ekne, aby si odpoinuli. Rozumíte? Boží mentalita by lovka mla uritým zpsobem 10

dovést k tomu, že se zahubí tím, že se o sebe nepostará. A proto musí být okolo nkdo jiný, kdo se postará o nj. Nebo o ni. Pijmme, anebo odmítnme. To je potom na každém z nás. Pijetí nebo odmítnutí není o tom, že si tady eknete amen. Ale co s tím udláte dneska odpoledne. Co s tím udláte dneska veer. Co s tím udláte zítra. Jakým zpsobem budete pemýšlet. O em budete dumat. O em pemýšlíte teba dneska, kdy budete mít volno. Protože odpoledne budeme mít volný program. Možná budeme promítat. Nevím, co pesn bude. Ale budeme mít prostor. O em budu pemýšlet? Budu pemýšlet nad nkým, kdo má potebu, jestli ji mžu uspokojit? Co jste si naplánovali na dnešek? Naplánovali jste si nkomu posloužit? Naplánovali jste si být pro nkoho užitení? Být obtí? Nebo jste si naplánovali a tšíte se, že si to užijete? Musíte si sami íct. Musíte sami pemýšlet, s ím jste poítali, co udláte. S ím jste poítali teba na dnešní odpoledne, jaký máte program. A pro. Je to na svdomí každého z nás. Protože pokud pemýšlíte sobstedn, tak to je normální. A jenom když pestanete pemýšlet sobstedn, budete nenormální. Když se nkdo ptá na mj soukromý život, tak není normální. Pro to dláš, co z toho máš? To je dobrý dotaz, ne? Ne, nic z toho nemám. Ale já vbec nepemýšlím o tom, co z toho mám. Nebo co z toho budu mít. To není moje motivace. Tak jako u dtí já nepemýšlím o tom, že až vyrostou, pispjí mi na dchod. Myslím si, že to nestihnou. Ale stejn. Neinvestuji do dtí proto, aby se mi to jednou vrátilo. Boží slovo íká, že se mi to vrátí. A to je dobe. Ale to není moje motivace. Já do nich investuji proto, aby se mly dobe. Proto investujme a starejme se o lidi, aby se mli dobe. O kohokoliv. Amen? Sousedv problém nebo problém nkoho jiného je mj problém. A jediné, co hledám, jestli ho mám ešit te já anebo jestli ho má ešit nkdo jiný, jaká je v tom Boží vle. Naše pemýšlení by neustále mlo být, že jsme v pozici, kde se nachází Msíc z našeho obrázku. Mli bychom být na tomto míst. Nic z toho nemáme. Msíc z toho nemá vbec nic. Msíc prost koná Boží dílo, koná Boží službu. A naše dílo je úpln stejné. Když se podíváte na Ježíšovu službu 3,5 let, Ježíš z toho nevytžil ani. Nevytžil z toho ani. Nezískal království. A mohl. Inspirujme se alespo já se inspiruji Ježíšem a v tu chvíli musíme pochopit a musíme porozumt tomu, že to, co nám Bh pedkládá, to co nám dává jako standard, je láska jednch k druhým. A tím se problém nkoho jiného stává mým. A jediné, 11

co hledám, je, je-li Boží vle, abych práv já v tuto chvíli práv s touto vcí jednal. A bude se vám stávat, že za den odmítnete pt set vcí, které nemžete udlat, pestože byste hrozn rádi, a myslíte si, že by se udlat mly. Prost jenom proto, že je nestihnete. Než jsem byl u bratra Cecila, tak trochu jsem se na nj zlobil. Už je to dávno. Od té doby jsem se hodn pouil a mockrát kousl do jazyka. Jednou, když byl v Praze, slíbil mi jistou drobnost. Byl hodn ochotný to udlat. Akorát že v rámci toho, co všechno chtl udlat a zaídit, naivn v té svojí lásce slíbil ješt tisíc dalších vcí tisíci dalších lidí. Tak jsem mu to pipomnl faxem. Moje pedstava byla, že bratr Cecil pijede dom a pemýšlí, co by tak asi mohl dlat. íká si: Teba bych mohl odpovdt na njaký fax. Hle, je tady jeden. Od Martina. No tak stejn nemáme nic jiného na práci, co kdybychom mu odpovdli? To byla moje pedstava, moje sobstedná mentalita. Pak když jsem k nmu jednou pišel, vidl jsem jeho vyrolovaný fax, když se odnkud vrátí. Odjel na dva dny, nkde byli. A te vidíte tu ruliku ve faxu, jak je celá vymotaná a potištná faxy, a pochopíte. Nebo ten píbh s poítaem. Dnes poíta stojí pár korun, každý si ho mže koupit. Tehdy to však pro nás bylo nco mimoádného. Potebujeme do sboru poíta. A bratr Cecil na to odpoví a íká: No, já jsem uvažoval, že bych vám dal svj, ale ješt ho budu potebovat. Myslel jsem, že bych vám tady nechal svj notebook, ale Bh mi ekl, že ne, protože na nm ješt potebuji psát. To je ta mentalita, kdy lovka napadne: nemám to já? Jak íkal bratr Sheffey. Pro se budu modlit za kon, když už byl dávno dán k dispozici? Nemám ho náhodou já, nemžu jim náhodou posloužit já? Nejsem náhodou já ta šikovná ruka nebo nejsem já náhodou ten lovk, který mže nkam zajít, zavolat, udlat? Anebo pjit auto, nebo darovat auto dneska nemáme kon, že? Nebo nabídnout sebe, položit se. Jednou jsem se s nkým potkal a ten lovk se neuvitelným zpsobem kabonil. ekl jsem mu: love, pro se na nás neusmješ? Ten lovk ekl: Protože se na to necítím. To je sobstednost, víte to? Zajímavé, že? lovk si myslí, že by se ml tváit tak, jak se cítí, a když se usmívá a není mu veselo, že je to pokrytectví. To ale není pokrytectví. To je láska k tm ostatním. Protože jim chci požehnat. Svt se netoí okolo m. No a co, že m bolí noha. Že jsem se nevyspal. Co je vám po tom? Rozumíte mi? Co je vám po tom, že toho mám moc a že m toto trápí a toto stresuje. Pro tím stresovat ješt teba manželku? Nerozumjte 12

tomu tak, že to budu pikrývat a budu si hrát na nco jiného, a manželce neeknu, že m nco trápí. O tom to není. Ona to stejn pozná. Ale ne, že ráno vstanu a celému svtu dám najevo, celému svtu dám najevo: já chudák! Já chudák jsem mezi tvrtou a pátou nespal. A manželka vedle vyskoí s úsmvem, a já ani nevím o tom, že ona ti tvrt noci nespala kvli dtem. Takže pemýšlejme o tch vcech. Pokud cítíte, že jste sobstední, nesnažte se napravit sobstednost jako takovou. Sobstednost je dsledek. Sobstednost není píina. Sobstednost je dsledek toho, že nemilujete. Nemáte lásku. Ale jdte k Bohu a zante pemýšlet o lidech. Zante pemýšlet o lidech. Zante pemýšlet o tom, co je trápí. Zante pemýšlet o tom, co jim chybí. Zante pemýšlet o tom, kam pjdou. Zante pemýšlet o tom, jaké místo v Bohu si vydobudou. A místo zloby vám najednou pijde obrovská poteba s tím nco udlat. Najednou máte obrovskou chu jim požehnat. Máte chu íct: Kdybych s tím tak nco mohl udlat! A Bh vám ekne: Toto bys mohl udlat. Tady bys mohl piložit ruku k dílu. A vám se to dlá tak dobe a tak lehce. Kéž bych tak mohl v této vci pomoct! Kéž bych mohl tady nkomu pomoct! Ote, vidím, že se dotýkáme božskosti. Že se dotýkáme Tebe samého, Hospodine. A vidím lidskou pirozenost. Vidím, jak je bezbožná. Vidím, že je tak pízemní. Vidím, Hospodine, jaká je. A vidím bariéru, neschopnost to pekonat. Neschopnost to pekroit, aniž by se lovk vydal Tob. Vidím, Hospodine, utrpení a konec v pekle. V pekle sobstednosti. V pekle, kdy jeden se šplhá po zádech druhého, Hospodine. Bože chválím T za to, že jsi nás pozval ke stolu svému. Že jsi nás pozval ke stolu svému, protože nás máš rád. Že jsi nás pozval, Hospodine, abys nám dal svoji lásku. Hospodine, prosím T, abys mluvil ke každému z nás, abys mluvil k tmto lidem. Promluv k nim a zjev jim svoje srdce, Pane. Vím, že budou chtít. Vím, Pane, že budou chtít slyšet. Že budou chtít vidt poteby, že budou chtít vnímat bolesti jiných. Že budou mít potebu vnímat poteby jiných, Hospodine. Že Tvoje práce bude jejich práce, Tvoje touha bude jejich touhou. Prosím T, Hospodine, za naše manželství. Prosím T, Pane, abys nás napomenul. Abys nás napomenul, tak abychom uzeli, jak pemýšlíš Ty, Bože. Abychom vidli svého partnera nebo partnerku Tvýma oima. Abychom je vidli v pravd, abychom vidli jejich potebu, abychom vidli Tvoje dílo pi nich, abychom v nich vidli, Hospodine, jak pemýšlíš Ty. Ty, Hospodine, jsi pišel a položil jsi za n život. A my 13

jsme se zavázali, Hospodine, že uiníme totéž. Tak T prosím, Pane, abys nám otevel oi. Abychom vnímali poteby. Vyznávám to, Hospodine, jako svj hích, jako svoji nedostatenost a necitlivost vi tm okolo m, tm, kteí jsou mi blízko. Tu nedokonalost, kdy nedokážu vždycky naplnit potebu toho druhého a nevnímám ji stejn velikou jako svoji potebu. Nevnímám ji jako stejn velikou, Hospodine, a stavím svoje poteby nad poteby svého bližního. Jenom proto, že on je ode m dál. Hospodine, dej, aby spánek mojí ženy mi byl stejn dležitý jako mj vlastní spánek. Aby odpoinutí mojí ženy bylo stejn dležité jako moje odpoinutí. Aby potšení její bylo stejn dležité jako moje potšení. Haleluja. Dej, Hospodine, abych nestavl svoje vci ped její a ped vci svých bratr. Hospodine, nech Ty sám napluješ moje poteby, protože víš, jaké jsou. Hospodine, nechci být ten, kdo je bude naplovat, kdo za nimi pjde. Ve jménu Ježíše Krista. A pedkládám Ti, Pane, i toto Tlo, pedkládám Ti tento lid. Abys nás zmnil. Abys udlal tu promnu, abys udlal ten zázrak, Pane, v lidském život. Já ho nedokážu. Žádným slovem, žádnými vcmi to nedokážu. Hospodine, nedokážu zmnit ani sám sebe, natož kohokoliv jiného. Prosím T, Bože, abys nás promnil Ty. Aby ses s námi setkal. Abys nám zjevil, Hospodine, svoje srdce, abys nám zjevil, jak Ty vidíš lidi, kteí jsou okolo nás. Abys v nás vypsobil lásku a schopnost a ochotu pokládat životy. Ve jménu Ježíše Krista vkládám tento lid do Tvých rukou, Pane. Jejich srdce. Jejich mysli. Jejich motivace. To, Pane, co není vidt. To, co se schovává za dvemi pokojík jejich mysli, Hospodine, a za dvemi jejich domov. Ve jménu Ježíše Krista. Amen. Ješt m napadla jedna vc, kterou jsem ml na srdci. Zapomnl jsem na ni. Tak ješt se mnou chvíli vydržte. Jedna z dležitých vcí, kterou si uvdomuji, a všechno, s ím bojuji a s ím vidím bojovat vás, se strašn promítá do toho, jak vychovávám dti. Protože nechci, aby bojovaly se stejnou vcí. Mžete si o tom myslet, co chcete. Mžete si myslet o výchov, co chcete, o standardu nebo o tvrdosti nebo o emkoli chcete, ale já jsem se rozhodl, že nechci vychovat dti, které budou stejné jako my. Které budou stejné jako vy, které budou stejné jako svt. íkám to i tm, kteí ješt dti nemají nebo je mají na cest, aby na to mysleli. První vc: neustále pipomínejte dtem, v jakékoliv situaci, že svt se netoí kolem nich. To znamená od miminka, malého škvrnte. Pokud zrovna te ka máš pocit, že potebuješ, abychom skákali, kdy si zabreíš, tak já tu od toho nejsem. To je velmi dležitá zpráva, kterou 14

dít musí od narození mít. Od miminka, které musí pochopit, že te maminka potebuje vyídit telefonát. A jestli budeš chvíli breet, tak budeš chvíli breet, to je v poádku. Neberte ho hned. Nesnažte se ho hned utišit. Pokud by chtlo hulákat na shromáždní nebo cokoliv, z úcty k ostatním si to nemže dovolit. Rozumíte mi? Nejde o tu malikou vc, ale jde o to, aby v život pochopilo. Aby z nj vyrostl lovk, který pochopí, že svt tady není kvli nmu. A tak je ute úct. Ne, že dti pijdou a budou diktovat, co se bude dít. A svou žádost pednesou. Nkdy se vyslyší, a nkdy se nevyslyší. Musíte jim dát píklad. Vždycky jim íkám: Ani já si nevybírám. Ani já si v tuhle chvíli nemžu zvolit, co se bude v našem život dít. Nemám tu výsadu. Ani ty ji nemáš. Budeme sloužit Hospodinu a mít víru a nadji, že Bh nás vždycky obslouží. A vte mi, naše dti nikdy netrply. Nikdy jsme netrpli tak, že by nás Bh obas neposlal a nejeli jsme nkam na pár dní na dovolenou, nikdy nedopustil, že bychom se nemohli najíst, obas si odpoinout. Ale náš život se prost netoí kolem nás. Amen? Takže jedna z dležitých vcí: Život se, holiko nebo chlapeku, drahoušku, netoí kolem tebe. A druhá vc, kterou vidím: Nenechte dti vybírat si podle jejich žádostí. Nenechte dti vybírat si podle vlastních žádostí. To se týká jídla, to se týká ehokoliv jiného. Protože co se potom stane? Vidím dosplé lidi, a už tady v církvi, nebo v práci, že si vybírají podle toho, co je jim blízké. Vidím, když v práci máte nco, co se musí udlat, jak jsou lidé zvyklí a automaticky pemýšlejí, že si vezmou to, co jim chutná. Není to jenom o jídle. Ale u dtí je jídlo typická vc. Proto jsme se tak rozhodli z principu. Ne, že bych dtem nemohl dát nco dobrého. Ony dostanou mnoho dobrého, ale my jsme se tak rozhodli a dti tak vychováváme. Když to dtem udláte, když to takhle doma nastavíte, ony s tím najednou nemají problém. Záleží, jestli jim nastavíte, že s tím mají, nebo nemají mít problém. Ony s tím nebudou mít problém. Je to tak? A pro je to dležité? Protože to není o jídle. Je to o mentalit. Aby pochopily, že takhle jim to bylo rozdáno. Takhle ti to bylo rozdáno. Takhle ti to bylo dáno na talí, tak to sníš. A jestli potom nad to ješt dostaneš nco navíc, chvála Bohu. Pro je to dležité? Protože musíte pochopit svj životní údl. Každému z vás bylo dáno nco na talí. Každému z vás byl dán njaký údl, každého z vás Bh postavil do njaké situace. A Bh chce, abyste ten talí vzali, abyste se na to vrhli a zaali to konzumovat. A nezaali pemýšlet nad tím, že soused má nco jiného. Že byste si 15

zvolili nco jiného, že to chcete odložit a chcete konzumovat nco jiného. Neute to svoje dti. Budou se to muset peuovat. A bolí to. Takže to je hrozn dležitá vc. Neute to ani svoje podízené v práci, ani kohokoliv jiného. Prost je toto pedložené, tak se do toho zakousni. Toto dodlej, a pak ten hezí úkol, píjemnjší, ti možná zstane jako zákusek. A úpln správn byste mli pemýšlet tak, že nejmén chtné úkoly, nejmén chtné vci, nejmén chtné jídlo byste mli sníst vy, a ho nemusí jíst nkdo jiný. 16