LITERATURA ETOPEDIE Vojtová Věra Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti, Brno 2004; Edukace žáků s poruchami chování (kapitola z knihy Vítková Integrativní školní pedagogika, Brno 2003) Elliott Dítě v nesnázích, Grada 2002 Matoušek, O. Práce s rizikovou mládeží, Portál 1999 Monatová L. Úsilí o řešení poruch chování, Pajdo, 1996 Ondráček P. Františku, přestaň konečně zlobit nebo... Novotná, Kremličková Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele 1., SPN 1997 Procházková M. Uvedení do etopedie Pipeková Kapitoly ze speciální pedagogiky, Pajdo 1998 Smolík P. Duševní a behaviorální poruchy II., Maxdorf 2002 Koťa J. Děti a mládež v obtížných životních situacích ZÁKONY - Vyhláška č. 334/2003 Sb. o ústavní nebo ochranné výchově ve školských zařízeních. - Č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy (v platném znění 2006)!!! - Č. 561/2004 Sb. (školský zákon). - Č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže (zákon o soudnictví). - Č. 104/1991 Sb. úmluva o právech dítěte. - Č. 94/1963 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů. - Ke zkoušce ne čísla zákonů, ale jejich obsah. 1
Otázka č. 1 ETOPEDIE JAKO OBOR SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Etopedie Ethos = mrav dílčí obor speciální pedagogiky, který se zabývá výchovou a vzděláváním obtížně vychovatelných dětí, mládeže i dospělých (Kremličková). Vznikl asi v roce 1860. Počátkem 20. století se používal termín pedopatologie výchova mravně vadných. 1948 defektologie výchova a vzdělávání dětí a mládeže obtížně vychovatelných. Na Slovensku se říkalo nápravná a liečebná pedagogika. Podoborem defektologie byly psychopedie. 1963 speciální pedagogika výchova a vzdělávání dětí a mládeže vyžadujících zvláštní péči. 1969 se ze speciální pedagogiky z podoboru psychopedie (mentálně narušení) vyčleňuje obor etopedie (mravně narušení). Nejvýznamnější autoři speciální pedagogiky: Miloš Sovák (+1989), Pavel Klíma. Eto na Slovensku Nejprve liečebná pedagogika problematika výchovně léčebné práce se sociálně nepřizpůsobenými a emocionálně narušenými dětmi. 1970 vnik jednotného termínu etopedie v celém ČSSR. 1989 liečebná a špeicální pedagogika. Eto v Německu 1970 název eto = pedagogika poruch chování (překlad z Němčiny). Eto v USA 1940 50 se formuje eto kromě pedagogů a psychologů se podílejí i psychiatři. VZTAH ETO A VYBRANÝCH OBORŮ Psychologie poznávání individuality jedince vznik a vývoj poruchy chování (vytváření hypotézy o etiologii konkrétní situace jedince s poruchou emocí a chování), zajištění rovnováhy mezi individuálními potřebami jedince s poruchou chování a nastavením tzv. resocializačního programu, vytváření hypotézy o prognóze a životní perspektivě jedince s poruchou emocí a chování. Dále eto spolupracuje s pedagogikou, vývojovou psychologií, pedagogickou psychologií, sociální psychologií, forenzní psychologií, s penologií, s psychologií, psychiatrií, sociologií, kriminologií, s právními a dalšími obory. Rozdíly mezi etopedií a penologií Etopedie Penologie Podle předmětu zájmu Účinek pozitivní motivace ve Účinek výchovné funkce výchovně vzdělávacím trestu odnětí svobody. procesu. Stěžejní cílové skupiny Děti a mládež s problémy a poruchami emocí a chování. Jedinec ve výkonu trestu odnětí svobody. Prostředky Pozitivní potenciál jedince. Udílení stacionárních sankcí a nebo trest odnětí svobody. Podmínky Speciálně pedagogický Resocializace spojená proces edukace. s trestem odnětí svobody. 2
Otázka č. 2 CÍLE A ÚKOLY ETOPEDIE (PŘEHLED TEORIE A PRAXE) TEORIE ETO - Eto je zaměřená na souvislost osobnostního vývoje vzhledem k poruchám chování, kritické životní události a sociálnímu začlenění jednotlivců. - Předmětem teorie eto je výzkum morálního formování osobnosti jedince obecně; výzkum etiologie poruch chování; otázky prevence a nápravy poruch chování. - Stěžejní cíl optimalizace jeho přírodních perspektiv. - Cíle: omezení rizika ve smyslu sociálního začlenění; přerušení nepřijatelného chování jedince; změna v jeho chování. - Etoped musí: rozpoznat nežádoucí chování jedince, charakter nežádoucího chování jedince, vybrat optimální intervenci, eliminovat nežádoucí destruktivní vlivy. - Úkoly etopedie: malé výchylky v chování preventivní opatření; riziková mládež (záškoláctví) prevence + diagnostika + poradenská práce; reedukace, diagnostika + poradenská péče. Výzkumy 1) Osobnostní individuální vývoj, morální vývoj jedince, motivace chování, proces učení, životní horizont (budoucnost). 2) Životní historie jedince s poruchou chování a emocí, ztráta sociální stability a životních perspektiv, co vedlo k citové deprivaci, co vedlo v rovině kritických životních událostí i ohrožení, co vedlo k akademickému selhávání. 3) Sociálního prostředí nevhodné výchovné přístupy v rodině, ve škole, v kolektivu, hodnotové normy sociálního mikroprostředí. Vztah teorie a praxe Co zkoumají teoretikové Co přináší praxe Výzkum: sběr dat, poznatků, analýza, Edukace jedinců s poruchami emocí a vyhodnocení. chování školy. Zobecnění závěrů metodiky didaktiky. Zařízení preventivně výchovné péče. Doporučení pro praxi Školská zařízení pro ústavní a ochrannou Studijní programy Další vzdělávání pedagogů výchovu. prevence, intervence, reedukace, rehabilitace. PŘEDMĚTEM ETOPEDICKÉ TEORIE JSOU OTÁZKY SPOJENÉ: s terminologií oboru s diagnostikováním typu a stupně poruchy s etiologií poruch chování (s vývojem) s prevencí poruch chování s intervencí ve výchovně vzdělávacím procesu s vlivem poruch chování na jeho postoje, sociální vztahy a prostředí se vztahem mezi edukací a poruchami chování Eto se zabývá reedukací poruch emocí nebo chování. 3
VE ŠKOL. ZAŘÍZ. JE PEDAG. PRAXE ROZLOŽENA NA 3 SKUPINY MLÁDEŽE 1. Děti, které nemají výraznější problémy v chování, náprava formou prevence v běžných školských zařízeních. 2. Riziková mládež špatné chování se opakuje (krádeže, lži, podvody). Náprava formou prevence, diagnostik a následné poradenské práce. Ve škole či školském zařízení preventivní výchovná péče (ne pedagogicko psychologická poradna). 3. Problémoví jedinci. Náprava reedukace, diagnostika psychologové, psychiatři, dále poradenství na základě stanovené diagnózy. Ve školských zařízeních pro výkon ochranné a ústavní výchovy. ÚKOLY DLE FÁZE PEDAGOGICKÉHO PROCESU Úkoly ve fázi prevence - Zjistit v jaké je žák třídě, jaké je nežádoucí chování a proč (první informace), podpora pedagoga. - Podpora jedince s problémovým chováním. Učíme ho reagovat adekvátně na věci, které mu působí problémy. - Podpora sociálního okolí jedince (rodiny, kamarádů, blízkých). - Odstraňování ohrožujících škodlivých aspektů v sociálních podmínkách jedince. - Formy realizace: poradenství, vzdělávání, spolupráce. Fáze intervence - Odstranit eliminovat zdroje nežádoucích vlivů naplánovat zásah, který by sledoval řešení určitého konkrétního problému. - Může být realizována i institucionálně, může být aplikována i terapie. - Vytvářet v jedinci sebeúctu, sebedůvěru, probouzet v něm zájem, pohotovost, usměrňovat aktivity. - Posílení pozitivních sociálních vztahů k sobě i k druhým. - Pomáhat jedinci orientovat se ve vlastním chování, v reakcích okolí na něj. Fáze rehabilitace - Pomoci orientovat se v sociálním prostředí. - Zprostředkovat jedinci nové zážitky v kolektivu. - Poskytnout mu vhodný hodnotový systém. - Pomoci mu vidět vlastní perspektivu s orientací na budoucnost. - Formy naplňování úkolů: individuální, skupinová. - Všechny úkoly dávají jedincům příležitost a možnost, aby se přes veškeré selhání mohli uplatnit ve společnosti. ÚKOLY ETOPEDICKÉ PRAXE A TEORIE Prevence rozvoje poruch chování v běžném školním prostředí. Diagnostikování typu a stupně narušenosti chování. Problémy spojené se vzděláváním dětí a mládeže. Reedukace (náprava) naučených způsobů nevhodného chování. Resocializace jedinců s narušenými sociálními vztahy (potřeba vytvořit k tomu přiměřené podmínky). 4
SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ PRAXE ETOPEDIE - Ve školách, školských zařízeních, následně v zařízeních preventivně výchovné péče, ve školských zařízeních pro výkon ochranné a ústavní výchovy. - Úkoly se liší dle toho, zda jsou obecné nebo dle toho, zda se vztahují k určité fázi. - Přecházet, eliminovat a reedukovat nežádoucí způsoby chování. DÍLČÍ ÚKOLY ETOPEDIE 1) Správně identifikovat a diagnostikovat charakter nežádoucího chování. 2) Zvolit intervenci optimální k životní perspektivě jedince. 3) Eliminovat odstranit nežádoucí vlivy sociálního prostředí. PRÁCE ETOPEDA V ELEMENTÁRNÍ ROVINĚ Speciální pedagog posuzuje dítě nejčastěji ve 3 rovinách: 1) Individualita jedince odlišnosti od normálu. 2) Biologie dítěte životopis krizová situace a konflikty, které má již za sebou. Jsou cenným zdrojem o původu poruch, zde by měla být intervenční část. 3) Sociální začlenění dítěte. 5
Otázka č. 3 PROBLEMATIKA VYMEZENÍ, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE TERMINOLOGIE ETOPEDIE - Dříve děti s poruchami chování nazývali různě, např. blázni, šílenci, devianti, hajzlíci, atd. Aleš Zikmund roce 1930 rozdělil terminologii do třech skupin: 1. Mládež mravně ohrožená jedinci nejsou mravně narušení, ale jejich mravní život je ohrožen z venčí. 2. Mládež mravně narušená ojedinělé špatné přestupky ve společnosti. 3. Mládež mravně vadná nejhorší stupeň. - V 60. letech ETO ještě neexistovala, v ústavech byla mládež obtížně vychovatelná. - 70. léta poprvé se hovořilo o poruchách chování. Objevují se termíny: poruchy školní přizpůsobivosti (LMD, dyslexie, lehká DMO, apod.), laická veřejnost používala termín devianti, deviantní chování. snaha o sjednocení české terminologie. - Miloš Sovák (1906 1989) první Defektologický slovník (1977), v roce 2000 upravený a vydaný znovu pod vedením L. Edelsberga. - J. Kuja v roce 1989 sestavil základy etopedické terminologie. - Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání se snaží o mezinárodní sjednocení terminologie (www.european-agency.org). - Klasifikace poruch chování podle Bowera. - Defekt = mravní narušenost. - Delikvence = činnost porušující zákonné nebo jiné normy chování. V širším smyslu protispolečenské chování než kriminalita. Dětská delikvence (do 15 let) a juvenilní delikvence (od 15 do 18 let). - Deprivant, deprivantství nový termín, lidé, kteří z biologických, psychologických nebo sociokulturních důvodů nedosáhli lidské normality či o ni přišli. - Děti děti ve věku 6-15 let související s kriminalitou. - Kriminalita mládeže součást celkové kriminality, takový stupeň společenské nebezpečnosti, který je charakteristický pro trestný čin. Kry se s termínem juvenilní delikvence. Prekriminalita se kryje s termínem dětská delikvence. - Mládež jedinci ve věkové kategorii do 18 let. - Mladistvý osoba 15-18 let, která je trestně odpovědná ze zákona s jistým omezením. - Mravní narušenost jedinec s poruchami chování, charakterizuje narušený vztah k hodnotovému systému. - Nezletilý osoba mladší 15 let (v etopedii, kriminologii a právní praxi), která ještě není trestně odpovědná. - Obtížná vychovatelnost nahradila termín mravní narušenost, může znamenat i handicapovaného jedince jiným druhem postižení. - Poruchy chování narušený vztah k výchově. - Prevence: primární, sekundární, terciální. Soubor postupů zaměřených na předcházení vzniku poruchy chování, na zamezení prohloubení již vzniklých poruch nebo na zamezení recidivy sociálně patologického jednání. - Převýchovný (reedukační) proces souhrn metod a postupů, které tvoří těžiště práce v převýchovných zařízeních (školských i vězeňských), jejich cílem je resocializace opětovné úplné zapojení jedince do společnosti. - Sociální narušenost vymezuje jedince v etopedické péči, sociální nepřizpůsobivost nebo sociální nepřízpůsobenost. 6
Otázka č. 4 ROZLIŠENÍ PROBLÉMOVÉHO A PORUCHOVÉHO CHOVÁNÍ DIMENZIONÁLNÍ KLASIFIKACE PORUCH DLE ZÁKLADNÍCH VZORCŮ CHOVÁNÍ DĚTÍ A MLADISTVÝCH 1) Poruchy chování fyzická agrese, ničení věcí, vzdor, odmítání autority. 2) Osobnostní problémy (výchovné problémy): přehnaná úzkostlivost, sociální uzavřenost, izolace, stydlivost. 3) Nevyzrálost osobnosti: roztržitost, problém s pozorností, denní snění dospělých lidí, naivita, lenost. 4) Socializovaná agrese: záškoláctví, loupeže, skupinová agrese. PORUCHA EMOCÍ NEBO CHOVÁNÍ - Je to výraz pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce dítěte liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem a mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a osobnostních dovedností. - Může být přechodnou, víceméně předvídatelnou reakcí na stresující události z prostředí. - Vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou. - Může se také vyskytovat u dětí a mladistvých se schizofrenií, emocionálními poruchami, úzkostnými poruchami, atd. Vybrané kategorie poruch chování a emocí se začátkem obvykle v dětství Hyperkinetické poruchy: porucha aktivity a pozornosti, hyperkinetická porucha chování, atd. Poruchy chování: vázané na vztahy k rodině; nesocializovaná porucha chování; socializovaná porucha chování; opoziční vzdorovité chování, atd. Smíšené poruchy chování a emocí: depresivní porucha chování, atd. Emoční poruchy: separační úzkostná porucha v dětství; fobická anxiozní porucha v dětství; porucha sourozenecké rivality, atd. Poruchy sociálních funkcí: elektivní mutismus; reaktivní porucha příchylnosti dětí, atd. 7
PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ PORUCHOVÉ CHOVÁNÍ - O svých problémech ví, vadí mu a chtěl by je odstranit. - Není s danými normami v konfliktu, ale nepřijímá je, ignoruje. - Problémové chování je výsledkem - Nepociťuje vinu ve vztahu k důsledkům konfliktu mezi vnějšími požadavky a vnitřními potřebami a dispozicemi žáka. vlastního jednání. - Problémy bývají dlouhodobé. - Normy nenarušuje úmyslně. - Pociťuje za své chování vinu. - Trpí nálepkou problémového žáka, vyvolává v něm negativní emocionální zážitek. - Problémy jsou spíše krátkodobé, mohou se projevovat nahodile nebo v určitých periodách. NÁPRAVA, KOMPENZACE, REEDUKACE - K nápravě vedou cílená pedagogická - Náprava vyžaduje speciální pomoc. opatření. (v prostředí školy, plány výuky, - Směřuje k převádění (sublimaci) způsobů pedag. metody ve výuce). a cílů chování společensky - Speciálně pedagogické metody nepřijatelného k chování, které je kompenzují nežádoucí chování žáka, přijatelné. způsoby jinými, které by mu současně umožňovaly přiměřené naplňování jeho potřeb. 8
Otázka č. 5 KLASIFIKACE PORUCH CHOVÁNÍ (MEDICÍNSKÁ, SOCIÁLNÍ, ŠKOLSKÁ) ŠKOLSKÁ KLASIFIKACE PORUCH CHOVÁNÍ - Poruchy chování vyplívající z konfliktu (záškoláctví, lhaní, krádeže). - Poruchy chování spojené s násilím (agrese, šikana, loupeže). - Poruchy chování související se závislostí (toxikomanie, gamblerství). - Socializovaná delikvence. MEDICÍNSKÁ KLASIFIKACE PORUCH CHOVÁNÍ - Je hodně užívaná a učitel se s ní proto bude při práci s žáky s poruchami emocí a chování setkávat. PORUCHY CHOVÁNÍ Z HLEDISKA SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉHO Poruchy chování podle stupně společenské nebezpečnosti (stupně mravního narušení, společenské závažnosti). Poruchy chování z hlediska věku. Poruchy chování podle převládající složky osobnosti. Jako zvláštní skupina bývají vyčleněny děti se syndromem LMD. Poruchy chování podle stupně společenské závažnosti a) Disociální = nespolečenské, nepřiměřené, ale jde napravit přiměřenými pedagogickými postupy, např. drobné krádeže, lži, záškoláctví, drobné projevy vandalství, kázeňské přestupky proti školnímu řádu, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus. K nápravě je potřeba funkční rodina a škola. b) Asociální = v rozporu se společenskou morálkou vzhledem k nedostatečnému nebo dokonce chybějícímu sociálnímu cítění. Porušuje společenské normy, normy morálky dané společnosti, ale jejich intenzitou ještě nepřekračuje právní předpisy. Drogy, gamblerství, sekty, těžké projevy alkoholismu, závislosti, z toho plynou poruchy chování, sexuální deviace, útěky, toulky, apod. Nápravu zajišťují: PEPSIporadny, psychoterapeuti, lékaři. c) Antisociální = zahrnuje veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk, původ a intenzitu činu. Svými důsledky poškozuje společnost i jedince, porušuje zákon dané společnosti. Nepředpokládá se resocializace (náprava), člověk většinou končí ve vězení nebo v nápravném zařízení, apod. Např. vraždy, vážné sexuální deviace, dětská kriminalita, krádeže, loupeže, vandalství, terorismus, organizovaný zločin. Poruchy chování z hlediska věku - Asociální chování se zpravidla vyskytuje u mladších dětí a antisociální chování pozorujeme ve větší míře u starších dětí a mládeže (asi od 12. roku). - Nejmladší sledovanou věkovou skupinou jsou děti od 6 do 15 let. Mohou nastat problémy s nástupem na ZŠ, na dítě jsou kladeny větší nároky, pravidla, režim, autorita učitele, začlenění do nového kolektivu. Dítě se k těmto požadavkům může může postavit buď záporně nebo je může zlehčovat a stavět se k nim lhostejně záškoláctví, neposlušnost, vyrušování, lži, atd. - Dalším problémovým obdobím je puberta (okolo 12. roku) jedinec prochází složitými fyzickými i psychickými změnami. Může se vyskytovat delikvence označujeme ji 9
prekriminalita, dětská delikvence nebo dětská kriminalita (zvláště u dětí z narušeného sociálního prostředí). - Juvenilní delikvence neboli kriminalita mladistvých se týká věkové kategorie 15-18 let. V tomto období se formují hlavní rysy osobnosti kritické období charakteristické hl. sociálními změnami. Silný vliv vrstevníků, tvoří se party. Trestné činy se blíží kriminalitě dospělých (násilí proti jednotlivci i skupině, opilství a výtržnictví, neoprávněné užívání motorového vozidla, rozkrádání, trestné činy v souvislosti s toxikomanií, patologickým hráčstvím a prostitucí. - Kriminalita dospělých jedinci nad 18 let, vyznačující se rozsáhlou trestnou činností s častou recidivou. Poruchy chování podle převládající složky osobnosti - Vyžadují komplexní rehabilitační péči. Jedinci, jejichž antisociální projevy a jednání jsou projevem nevyrovnanosti v období puberty a adolescence. Osoby s neurotickými problémy. Osoby s psychopatickým vývojem. Jedinci s LMD terénem. Jedinci s duševním či jiným postižením. Hlavně neurózy: hysterie, psychastenie, schizofrenie, atd. Poruchy chování u dětí se syndromem LMD - Poměrně časté v etopedické praxi. - Čtyři skupiny podle projevů: poruchy motorických funkcí, poškození percepce, poruchy myšlení, poruchy chování a změny osobnosti. - Nejčastější projevy: psychomotorický neklid, psychická instabilita, impulzivní jednání a pohybová neobratnost. - Příznaky: problematický kontakt s okolím, zvláštnosti v citové sféře, nízká frustrační tolerance, sociální chování neodpovídající věku nebo intelektu, změny osobnosti. 10
Otázka č. 6 PPP, SPC, SVP PRO DĚTI A MLÁDEŽ SVP PRO DĚTI A MLÁDEŽ - SVP je středisko výchovné péče pro děti a mládež (u nás od roku 1991) jako součást sítě institucí preventivně výchovné péče a zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. - Od roku 1998 jsou SVP zařazena do nového systému pedagogicko-psychologického poradenství, které tvoří pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče. - Nejčastěji vznikají při diagnostických nebo výchovných ústavech. - Hlavní úkol: poskytnout všestrannou preventivně výchovnou péči dětem a mládeži s negativními jevy chování, pokud nenastaly důvody pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy ve speciálních výchovných zařízeních. - S klienty pracuje na bázi jejich dobrovolnosti, ochoty a zájmu spolupracovat. - Služby jsou poskytovány ambulantně klientům ve věku 6-18 let (nejčastěji to bývá poradenská péče mladistvým). - Pracovníci: vedoucí pracovník, speciální pedagog etoped, psycholog a sociální pracovnice. - Může být zřízeno internátní oddělení, které zajišťuje maximálně dvouměsíční pobyt, během pobytu musí být zajištěno vzdělání. - Při SVP může být zřízeno také krizové (azylové) oddělení, poskytuje pomoc v akutní životní krizi či bezvýchodné životní situaci maximálně po dobu tří dnů. - Základní metody práce s klienty: individuální, skupinová a rodinná terapie, také poradenská činnost pro rodiče, učitele, širší veřejnost. PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA - Poskytuje pedagogicko-psychologické a speciálně pedagogické poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků. - Ambulantně na pracovišti poradny, návštěvy ve školách a školských zařízeních. Činnost: zajišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku, vydává odborný posudek, doporučuje zařazení žáka do příslušné školy a třídy a vhodnou formu jeho vzdělávání, spolupracuje při příjímání žáků do škol, provádí psychologická a speciálně pedagogická vyšetření pro zařazení pro žáky se zdravotním postižením, zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků ve školách pro zdravotně postižené, poskytuje poradenské služby žákům se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo problémů v osobnostním a sociálním vývoji. Poskytuje metodickou podporu škole. Zajišťuje prevenci sociálně patologických jevů. 11
SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM - Poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, školách, třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postižením. - Služby poskytuje ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách a zařízeních pečujících o žáky se zdravotním postižením. Hlavní činnosti speciálně pedagogických center: Pracovníci centra pravidelně navštěvují rodiny a zařízení, kde jsou děti s postižením umístěny. Pořádají instruktáže a odborné semináře, pro rodiče a učitele integrovaných dětí, zaměřené na výchovu a vzdělávání, doporučení k vypracování individuálního vzdělávacího plánu a pořádají konzultace s učiteli. Je zde možnost vyzkoušení a doporučení, případně i dodání vhodných pomůcek a kompenzačních pomůcek. Po dodání pomůcek je zde možné zaškolení. SPC mohou také zprostředkovat diagnostické pobyty ve škole. Pracovníci SPC provádějí pravidelné konzultace s učiteli a rodiči integrovaných dětí v běžných školách. Některá speciálně pedagogická centra zajišťují i individuální výuku, víkendové akce pro rodiče a učitele. Je zde možnost zapůjčení učebnic a pomůcek. 12
Otázka č. 7 SYSTÉM ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY NÁHRADNÍ VÝCHOVNÁ PÉČE VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY A VE ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍCH PREVENTIVNĚ-VÝCHOVNÉ PÉČE - Stát provádí náhradní rodinnou péči institucionální formou, pro děti 3 18 let. - Rozhoduje soud nařizuje ústavní a ochrannou výchovu. Ústavní výchova vychází ze zákona o rodině nebo ze zákona o soudnictví ve věcech mládeže do 18 let. - Ochranná výchova se nařizuje podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže 12 18 let. - Nařizuje ji soud u dětí 12 15 let v případě, že: spáchaly čin, za který lze podle trestního zákona dát výjimečný trest. U dětí 15 18 soud nařizuje ochrannou výchovu tam, kde je pravděpodobné, že bude mít větší efekt než uložení trestu odnětí svobody. ÚSTAVNÍ VÝCHOVA - Nařizuje ji soud (podle Zákona o rodině nebo podle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže) dětem do 18 let, z důvodů: výchovný nebo sociálních. - Doba trvání je podle nutnosti, nejdéle do dosažení zletilosti. - O zrušení rozhoduje také soud na žádost zákonných zástupců, pokud splnila svůj výchovný účel anebo pokud pominuly důvody, pro které byla nařízena. OCHRANNÁ VÝCHOVA - Nařizuje se jedincům od 12 do 18 let podle Zákona o soudnictví ve věcech mládeže, z důvodů: U dětí od 12 do 15 let ji soud nařizuje v případě, kdy spáchaly čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, Mladistvým mezi 15 a 18 lety soud ochrannou výchovu nařizuje za trestný čin, pokud je pravděpodobné, že bude mít větší efekt než uložení trestu odnětí svobody. SYSTÉM ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY - Dětem ve věku od 3 do 18 let (výjimečně do 19 let) poskytuje výchovu i vzdělávání. - Instituce zajišťují výchovu, vzdělávání, sociální zázemí a péči formou interní nebo externí. - Dvě roviny: výchovná a sociální rovina. - Děti mají soudem nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovu nebo předběžné opatření. Důvody umístění Rodiče nejsou schopni zajistit podmínky pro rozvoj dítěte. Porucha chování je takového stupně a intenzity, že ohrožuje zdárný voj chování dítěte (drogy, loupeže, trestné činy). Dítě porušuje v důsledku poruchy chování zákonné normy, je trestně odpovědné a ústavní nebo ochranná výchova je přijímána jako alternativní trest. Dítě 12 15 let porušuje zákon způsobe, kdy dospělému hrozí výjimečný trest. Typy zařízení 1) Diagnostický ústav 2) Dětský domov 3) Dětský domov se školou 4) Výchovný ústav 13
DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV - Přijímá děti krátkodobě zpravidla na 8 týdnů. - Provádí komplexní diagnostiku a na jejím základě je umísťuje děti do konkrétního školského zařízení. - Poskytuje také preventivně-výchovnou péči dětem na základě žádosti rodičů, péči dětem s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení nebo od rodičů (po dobu nezbytně nutnou). - Na základě diagnostiky je stanoven program rozvoje osobnosti. - Diagnostickým ústavem prochází všechny děti s ústavní nebo ochrannou výchovou mimo těch, bez závažných poruch chování, které mohou být umístěny přímo do dětského domova nebo dětského domova se školou na základě jeho osobní dokumentace a děti z kojeneckého ústavu. Úkoly - Diagnostické vyšetření úrovně dítěte formou pedagogických a psychologických činností. - Vzdělávací - Terapeutické směřují k nápravě poruch v sociálních vztazích a v chování dítěte. - Výchovné a sociální. - Organizační umístění dítěte do zařízení v územním obvodu diagnostického ústavu. - Koordinační prohloubení a sjednocení odborných postupů ostatních zařízení v rámci územního obvodu diagnostického ústavu. DĚTSKÝ DOMOV - Stát zde zajišťuje edukaci dětí s nařízenou ústavní výchovou, které mají závažné poruchy chování a to s ohledem na jejich individuální potřeby. - Děti od 3 do 18 let, jsou zde umístěny zpravidla ze sociálních důvodů, jejich rodiče se o ně nemohou nebo neumí postarat. - Úkoly hlavně výchovné, vzdělávací a sociální. - Také pro nezletilé matky s jejich dětmi. - Školu navštěvují v místě, obci, kde je dětský domov. DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU - Probíhá zde edukace dětí s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně-léčebnou péči. - Také děti s uloženou ochrannou výchovou a nezletilé matky se závažnými poruchami chování nebo duševní poruchou vyžadující výchovně-léčebnou péči a to se svými dětmi. - Pro děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky, pokud problémy přetrvávají i nadále, může být dítě umístěno do výchovného ústavu. VÝCHOVNÝ ÚSTAV - Pro děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova. Výjimečně sem může být umístěno dítě starší 12 let. - Úkoly zejména výchovné, vzdělávací a sociální. - Součástí výchovného ústavu je základní škola, popř. střední škola. 14
Otázka č. 8 PORUCHY DISOCIÁLNÍHO RÁZU Zlozvyky - Např. dumlání, kousání nehtů, návyk nechutenství, atd. - Příčiny: chybná výchova, někdy následek úrazu. - Kdy? Na základě nějakého signálu (únava, stres, vypjatá situace) jde o nežádoucí návyky vznikají nenápadně a upevňují se pozvolna. Vzdorovitost - Projev odporu až protestu proti výchově. - Příčiny: chybná výchova, často související s perfekcionismem. - Věk: předškolní (2-3 roky), pak období puberty (kolem 15 let). - Rozlišujeme 2 fáze: 1. pasivní vzdor (přerušení činnosti, tvrdohlavost, izolace). 2. aktivní vzdor (agresivita, křik, kope kolem sebe, může dojít i k záchvatu vzteku a k zástavě dechu). Lež - Vědomé nebo úmyslné zkreslování skutečnosti. Dítě záměrně podává nepravdivé informace. - Typy lží: fantazijní, vychloubačná, alternistická, chorobná. Krádež - Lze charakterizovat jako trestný čin. - Přivlastnění si cizí věci, úmyslem je obohatit se na úkor původního majitele. - Nutno odlišit kleptomanii. - U dětí je důležité, co je ke krádeži vedlo (např. dobrodružství, vyrovnat se s ostatními). Záškoláctví (Koťa) - Častá neomluvená nepřítomnost žáka ve výuce, má desítky až stovky zameškaných hodin. - Příčiny: špatný prospěch, nesprávná výchova, nevhodné působení učitele, strach ze školy, šikana, atd. Útěky - Většinou ve školním věku. - Nedovolené nevhodné vzdálení se. - Dítě utíká z: rodiny, ze školy, z dětského domova, atd. - Často jde o strach před nějakým trestem. - Celkově bývá útěk spojen s nepříznivou situací. 15
Otázka č. 9 ŠIKANA DĚTÍ A MLÁDEŽE - Agresivita latinsky aggredi = přistoupit, přiblížit, útočit, dosáhnout něčeho prostřednictvím násilí. - Agresivitu máme v sobě každý z nás, jde o to jak s ní naložíme: buď skrze akceptovatelnou aktivitu (v podobě anekdoty, epigram, karikatura, atd.) nebo méně sociálně vhodnou cestou (vulgární nadávky, rozbíjení nádobí, atd.). - Destruktivní uvolnění agresivity se může odehrávat směrem k druhým, ale i směrem k sobě samému (sebepoškozování, sebevražedné jednání). - Agrese může být zjevná (vyjádřena verbálně nebo fyzickou akcí) nebo skrytá (myšlenky). - Agresivita je vrozená, ale do značné míry ovlivnitelná prostředím. - Veškeré chování je ovlivněno jak genetickým vybavením, tak podmínkami prostředí, které v průběhu vývoje existují. - Dětská agresivita se vyvíjí v závislosti na výchovné erudici citlivosti rodičů a pozdějších vychovatelů. - Nadměrné užívání tělesných trestů a křik vedou k odporu ze strany dítěte. Namísto útlumu agresivních sklonů je pravděpodobnější, že převezme tyto formy chování. Zvláště kruté zacházení, bezcitná výchova, týrání, stálé ponižování a někdy i sexuální zneužívání dětí vede k trvalému úzkostnému napětí a stupňujícímu se agresivnímu ladění. V zásadě se růst dětské agresivity spojuje se zanedbávající výchovou, s pocity nejistoty a s nedostatkem citového zázemí, násilí v rodině, lhostejností a zaneprázdněním rodičů. ŠIKANA - Šikana je nemoc, nemoc toho kdo šikanuje. Je to porucha vzájemných vztahů (v celé třídě). - Většina projevů šikany naplňuje skutkovou podstatu trestných činů. - Důležitým znakem šikany je poměr sil mezi agresorem a obětí (samoúčelnost převahy agresora nad obětí). - Musí existovat agresor, oběť a prostředí, ve kterém se šikana odehrává. - Šikana má u oběti následky fyzické, ale hlavně psychické, a proto jí nesmíme přehlížet. - Škola má systém sankcí, pokud žák vybočuje z vyžadovaného jednání. Problémy se tak často řeší ale jen pro učitele (nespravedlivé potrestání = pocit křivdy). Doma ho čeká další sankce za to, že byl ve škole potrestán. - Začarovaný kruh (poznámky, špatné známky, tresty) vede k trvalé frustraci, nikdo kdo by uspokojil jeho citové a emocionální potřeby. Probouzí se v něm hostilita, ta se může projevit násilností vůči slabším spolužákům, narušováním výuky, záškoláctvím spojeným s vandalismem, ničením školních věcí a zařízení, krádežemi, atd. Stále častější je také agresivita vůči učitelům. - Učitelé jsou často unavení, mají nedostatek možnosti relaxace a jsou přetěžování řadou vedlejších povinností a funkcí, je také ohrožena jejich prestiž. Proto je řešení problémů šikany tak nedůsledné, nespravedlivé a nic neřešící. Projevy šikany - verbální přímé a nepřímé - fyzické přímé a nepřímé - aktivní a pasivní 16
Prevence proti šikaně - Rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka. - Respekt k individualitě každého jedince. - Etické jednání (humanita, tolerance). - Jednání v souladu s právními normami a s důrazem na právní odpovědnost jedince. Oběti šikany - Patrně zranitelné děti: introvertní, plaché, nemají sklony k násilí. - Odlišují se od průměru (výškou, brvou vlasů, pleti, oblečením, váhou, názory, atd.). - Šikanující si na své oběti vždy něco najde, hlavně když nad ní bude mít fyzickou nebo psychickou převahu. Příznaky šikanovaného dítěte - Bývá zaražené, zamlklé, špatně spí, nechce mluvit o škole. - Nechce se mu chodit do školy, utíká do nemoci (psychosomatické příznaky). - Zhoršuje se mu pospěch. - Mívá potrhané a špinavé oblečení, šrámy, ztrácí se mu peníze, nejí svačiny, atd. Jak pomoci - Nedávat vinu oběti, podporovat jí v sebedůvěře, posilovat sebevědomí. - Naučit se chodit se vzpřímenou hlavou, s přímým pohledem před sebe. - Naučit se říkat NE. - Posilovat v dítěti to, co umí, v čem vyniká. - Naslouchat dítěti, mluvit s ním o jeho problémech, dát mu najevo svou přízeň a podporu. - Oznámit šikanu ve škole. - Kromě oběti je třeba pomoci i agresorovi (špatné rodinné prostředí). Metody řešení šikanování 1. Rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi. 2. Nalezení vhodných svědků. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (ne konfrontace obětí a agresorů). 4. Zajištění ochrany obětem. 5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. - Je třeba překonat šok pedagoga, nahlásit situaci policii, zabránit domluvě agresorů na křivé výpovědi, pomoci a podpořit oběť. 17
Otázka č. 10 PORUCHY ASOCIÁLNÍHO RÁZU - Závislostní chování, člověk se může stát závislým na čemkoli. Závislost je většinou reakcí na náročnou životní situaci, člověk ji nezvládá běžnými prostředky, volí nejjednodušší řešení. - Závažnější je stav somatického rázu opakovaný kontakt, nedá se ovládat vůlí. - Závislost vyvolá určité psychické a tělesné změny s pocitem blaženosti. - Drogy: stymulanty (pervitin, kokain), psychoinhibiční (útlum, úzkost), desintegrační (kombinace), opiáty (heroin, opium, morfium), konopné produkty, halucinogeny (LSD, MDA, HDMA). - Prevence: primární, sekundární, terciální. Typy závislostí na návykových látkách Alkoholo-barbiturátový typ (alkohol, hypnotika, trankvilizéry, anxiolytika). Amfetaminový typ (psychoton, anorektika, antidepresiva, látky obsahující efedrin). Cannabisový typ (látky obsažené v konopí cannabis, hašiš, marihuana). Halucinogenový typ (LSD, mezkalin, psylocybin). Kathový typ (látky obsažené v listech rostlin catha edulis). Opiátový-morfinový typ (papaverin, morfin, heroin, diolan, Dolsin). Solvenciový typ (Toluen, benzin, inhalační narkotika). Tabákový typ. Kofeinový typ. Antipyretiko-analgetikový typ. Neuroleptikový typ. Antidepresivový typ. 18
Nejčastější motivace k užívání drog Interpersonální motivace (získat uznání vrstevníků, komunikovat s nimi). Sociální motivace (potřeba prosadit si sociální změny, identifikovat se s určitou subkulturou, uniknout z obtížných podmínek). Fyzická motivace (přání fyzického uspokojení, fyzického uvolnění, odstranění fyzických obtíží, získat více energie, udržet si fyzickou kondici). Senzorická motivace (přání stimulovat zrak, sluch, hmat, chuť, potřeba smyslové sexuální stimulace). Emocionální motivace (uvolnění od psychické bolesti, řešení obtížných komplikací, snížení úzkosti, uvolnění, relaxace). Politická motivace (identifikovat se se skupinami protestujícími proti establismentu, měnit drogovou legislativu, boj proti společenským pravidlům). Intelektuální motivace (uniknout nudě, dosáhnout intelektuální kurióznosti, řešit umělé problémy, produkovat originální ideje, zkoumat své vlastní vědomí a podvědomí). Kreativně estetická motivace (vylepšit uměleckou tvorbu, zvýšit prožitek z umění, ovlivnit a představivost). Filosofická motivace (objevovat významné hodnoty, hledat smysl života, nalézat osobní identifikaci, objevovat nové pohledy na svět). Antifilosofická motivace (neuspokojení hledání sebe sama v učeních filosofů, zklamání při hledání smyslu života). Spirituálně mystická motivace (vyznávat ortodoxní víru, prosazovat a vázat se na spirituální náhled, získávat boží vize, komunikovat s Bohem, získávat spirituální moc). Specifická motivace (osobní potřeba prožít dobrodružství, jinak nevyjádřitelné prožitky, získat ocenění u určitých osob). ALKOHOLISMUS - Nejvíce závislostí. Alkohol je po tisíce let kulturně schvalovaným opojným prostředkem. - Alkohol je u dětí zakázaný a právě zakázané ovoce chutná nejvíce. - Dva druhy opojení: exces (běžné vybočení v jednání vznikající v důsledku opojení tyto větší či menší odchylky jsou v naší kultuře nejrozšířenější), extáze (vede k pocitu existence mimo sebe, ke schopnosti být fascinován tóny hudby, barvami a obrazy). - Ritualisace požívání alkoholu na smutek, pro radost, pro větší výkonnost či pro uvolnění napětí má svůj rub to, že není snadné si uvědomovat individuální motivy, které jsou zamaskovány do tzv. společenského pití, ale od určitého bodu nabývá samostatné dynamiky. - U mladistvých se závislost na alkoholu rozvíjí daleko rychleji (tři roky) než u dospělých jedinců, jejich organismus je k alkoholu vnímavější. - Alkoholismus mladistvých je převážně alkoholismus chlapců. - U těch, kteří působí problémy, se setkáváme s nezájmem o školu, s nezájmem o učební poměr, jež přerušují. - Nejčastější příčiny: piják v rodině, dlouhodobější výchova mimo domov, smrt jednoho nebo obou rodičů, rozvod. - Podezření: reagují podrážděně, ohrazují se, že pití alkoholu je jejich soukromá věc, popírají jakékoli konflikty nebo problémy zaviněné pitím a svým způsobem i ti, kteří požívání alkoholu nějak vehementně obhajují, jako něco, co je zcela samozřejmé a patří k běžnému životu všech normálních lidí. - Prevence: důležitá je protialkoholní propaganda již od prvních tříd školy. 19
Vztah populace k alkoholu má několik úrovní 1. Abstinenti nepožili žádný alkohol minimálně tři roky. Děti do pěti let věku a vyléčení alkoholici. 2. Konzumenti pijí alkohol pro jeho chuť, ne pro účinek, pijí v přiměřeném čase, na přiměřeném místě a v přiměřeném množství. 3. Pijáci (příležitostní nebo pravidelní) pijí především pro dopad, ne pouze pro chuť. 4. Závislí alkoholici. Diagnostická kritéria - Podle WHO je syndrom závislosti na alkoholu chápán jako skupina jevů fyziologických (tělesných), behaviorálních (týkajících se chování) a kognitivních (týkajících se duševního života, zejména poznávání), v nichž přijímání alkoholu má u jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Fáze závislosti na alkoholu 1. Fáze iniciální, počáteční neliší se od okolí, pije kvůli psychotropním účinkům alkoholu, zvyšuje konzumaci, jeho tolerance roste. 2. Fáze prodromální, varovná roste tolerance, stále vyšší hladina alkoholu v krvi, preferuje tajné pití, konzumuje rychleji než okolí, citlivý na komunikaci o alkoholu, nepamatuje si průběh intoxikace, prohlubuje se pocit viny, zvyšuje se snaha ovládnout účinky alkoholu. 3. Fáze kruciální, rozhodná stále roste tolerance, alkohol se stal součástí metabolických jevů, narůstají konflikty s okolím, upadají zájmy, koníčky a povinnosti, ospravedlňování sobě i okolí svého potí. 4. Fáze terminální, konečná nepříjemný stav po vystřízlivění, ranní doušky, denní konzumace, konzumuje i technické prostředky, degradace osobnosti, celkový úpadek. PATOLOGICKÉ HRÁČSTVÍ (GAMBLERSTVÍ) - Relativně nová forma závislostí (zvláště závislost na hracích automatech). - Radost ze hry, pocit uspokojení z přemožení protivníka, postupně dochází k fixaci na peníze, což hráči bere radost ze hry. - Automat sám nepůsobí jako droga, ale vyvolává změny podobné droze: oslabuje vůli, zvyšuje impulsivnost, netrpělivost, agresi, v důsledku dluhů a zanedbávání pracovních či školních povinností dochází k rozložení přirozených sociálních vazeb, a dokonce až k destrukci životního smyslu. - Hráčství je častější u mužů než u žen (tzv. úspěšný muž ). - U nezletilého už se může vyvinout závislost během několika týdnů, pokud nedojde k léčbě a sociálně-psychologické intervenci. Může dojít k úplnému psychickému, fyzickému a ekonomickému zhroucení. - Nápravná opatření příslušejí specializovaným pracovištím. Úspěch léčby je vázán na souhlas a zájem gamblera. - Příznaky: malá soustředěnost, roztěkanost, výpadky pozornosti, stavy mimo, bizarní důvody, jimiž žák vysvětluje svou absenci a nečekané odchody ze školy. Později drobné či významnější krádeže peněz, případně prodej vlastních cennějších věcí. Varovná je také změna kamarádů, vyhýbání se rozhovorům s dospělými, zvyšování nároků na kapesné. 20