BOHEMIA CENTRALIS 18
2
BOHEMIA CENTRALIS 18 STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1989 Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství Praha 3
Redakční rada Milan Rivola (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák ISBN 80-209-0011-X STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1989 4
Obsah Inhalt Contents NĚMEC 3. - SVOBODA P. 7 Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi Geologie des Naturschutzgebietes Skalka bei Velim ŽÍTT J. - NEKVASILOVÁ 0. 15 Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora) Palaeontological and geological characteristic of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora) SVOBODA P. 41 Korelace svrchnocenomanských marinních sedimentů mezi Kralupy nad Vltavou a Slaným Korrelation der oberzönomanschen marinen Sedimente zwischen Kralupy nad Vltavou und Slaný ŠEBEK S. 59 Příspěvek k poznání mykoflóry státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé n. L. Beitrag zur Kenntnis der Pilzflora im Naturschutzgebiete Hrabanovská černava unweit von Lysá n. L. (Kreis Nymburk, Bezirk Mittelböhmen) BLAŽKOVÁ D. 77 Vegetace chráněného území Staňkovka Vegetation des Naturschutzgebietes Staňkovka KOLBEK J. - PETŘÍČEK V. 105 Výzkum fytogenogondu v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko - 1. etapa Genofonds-Erforschung im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko - 1. Etappe 5
JENÍK J. - SOUKUPOVÁ L. - OSBORNOVÁ-KUČEROVÁ J. 143 Ruderální biotop po jezevcích ve svahové stepi na Doutnáči (Český kras) Badger-induced ruderal habitat within a steppe ecosystem on Doutnáč Hill, the Bohemian Karst MARTINEK V. 161 Rozšíření některých méně známých dvoukřídlých (Diptera - Acalyptrata) ve středních Čechách The distribution of some less known Diptera - Acalyptrata in Central Bohemia LOŽEK V. 189 Měkkýši chráněných území Klokočka a Rečkov Weichtiere der Naturschutzgebiete Klokočka und Rečkov LOŽEK V. 195 Měkkýši Obory v Liblicích Mollusken des Obora-Waldes bei Liblice LORENC J. - PECINA P. 201 Avifauna chráněného přírodního výtvoru Záplavy (okres Kladno) Die Vögel des Naturschutzgebietes Záplavy (Kreis Kladno, Mittelböhmen) ŠMAHA J. 275 Diverzita ptactva biosférické rezervace Křivoklátsko a její kauzalita Mannigfaltigkeit der Vogelwelt des biospherischen Schutzgebietes Křivoklát und ihre Ursachen Krátká sdělení 293 Kurze Mitteilungen Redakční uzávěrka 28.2.1988 6
Bohemia centralis 18: 7-14, 1989 Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi Geologie des Naturschutzgebietes Skalka bei Velim Jan NĚMEC - Pavel SVOBODA Chráněný přírodní výtvor se rozkládá ve východní části Středočeského kraje, asi 6 km severozápadně od Kolína, 700 m jihovýchodně od obce Velim. Chráněný přírodní výtvor Skalka u Velimi byl vyhlášen usnesením č. 4 pléna ONV Kolín ze dne 12. 12. 1986. Leží na katastrálním území Nová Ves na části parcely č. 235 a má výměru 0,0766 ha. Důvodem vyhlášení chráněného území byla ochrana bohaté-ho naleziště svrchnokřídových zkamenělin, jež se poněkud liší od zkamenělin z blízkých lokalit v okolí Plaňan a Nové Vsi, a tím dokreslují obraz sedimentačních a paleobiologických poměrů v křídovém moři. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ Lokalita Velim je velmi dobře známa paleontologům. Sbíral zde již A. FRIČ (1911) v minulém století. Je však vysoce pravděpodobné, že v té době zde byla značně odlišná situace, a tak Fričovy sběry jsou stratigraficky odlišné od stratigrafické úrovně křídových kapes, obnažených lomovou činností v posledních letech. Zkameněliny ve zdejším lomu sbíralo mnoho sběratelů, neboť lokalita je známým exkurzním místem. Tato sběratelská činnost se však neodrazila v odborné literatuře. Lokalitu zběžně popsal již L. URBÁNEK (1935). Krátkou zprávu o lokalitě 7
publikoval V. ZIEGLER (1969). Petrografickými poměry se zabýval M. FIŠERA (1973). V roce 1981 byla Skalka u Velimi tématem studentské práce SOČ B. Carary. Je třeba se zmínit i o tom, že Skalka u Velimi je významným archeologickým nalezištěm. GEOLOGICKÉ POMĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ V širším okolí CHPV Skalka u Velimi se uplatňují jednak mezozonálně metamorfované horniny kutnohorského krystalinika, jednak cenomanské, spodnoturonské a střednoturonské horniny české křídové tabule. Celé území je pokryto mocnými nánosy kvartérních sedimentů. Kutnohorské krystalinikum s. s. je budováno z největší části červenými dvojslídnými ortorulami, jejich migmatity, svory a svorovými rulami a amfibolity. Vzácněji se uplatňuje eklogit a hadec. Jemnozrnné, zčásti drobové svorové ruly vystupují zejména ve východní části tohoto krystalinika při přechodu do krystalinika čáslavské kotliny a podhořanského krystalinika, přičemž tvoří tzv. malínskou jednotku. Červené dvojslídné ortoruly, tzv. kouřimské ruly, jsou světlé horniny, bohaté draselným živcem, dvojslídné, místy plástevné až stébelnaté, vzácně okaté. Místy s náznakem granitové struktury. Často dosahují až charakteru málo usměrněných žul. Jemnozrnné leukokratní žuloruly, chudé slídou, mají často až vzhled granulitu. Migmatity, s nimiž žuloruly souvisí a do nichž přecházejí, jsou páskované, někdy až nebulitické. Dvojslídné migmatity, středně zrnité, s drobnými polohami středně zrnitých ortorul se vyskytují zejména v okolí Kutné Hory. Vyvíjejí se ze svorových rul postupným přibýváním živců a křemene. Nejrozšířenější jsou arterity, často pegmatitického charakteru. Migmatity obsahují především draselné živce. Plagioklas je zastoupen lemovaným oligoklasem, hojný je biotit, občas bývá přítomen i granát. Dvojslídné svory, svorové ruly až dvojslídné ruly jsou složeny z křemene, biotitu, muskovitu, živců, granátu, distenu a ojedinělých staurolitů. Amfibolity jsou poměrně hojné. Jedná se o páskované, granátické amfibolity, místy až eklogity. 8
Časté jsou amfibolity pyroxenické. Obvyklé složení je: oligoklas, amfibol, pyroxen, granát, klinozoisit, titanit, rutil, pyrrhotin. Česká křídová tabule se regionálně a litologicky dělí do několika oblastí. Širší okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří kolínská oblast české křídy označovaná též jako příbojová. Je tvořena především uloženinami mořského cenomanu, spodního a středního turonu. Mořský cenoman (zóna Inoceramus pictus) odpovídá tzv. korycanským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Vyskytuje se v několika litologických typech: deskovité slabě vápnité pískovce glaukonitické, hrubé příbojové slepence a organodetritické vápence většinou s písčitou příměsí. V širším okolí CHÚ tvoří mořský cenoman většinou bazální souvrství svrchní křídy, které nasedá na podložní horniny. Spodní turon (zóna Inoceramus labiatus) odpovídá částečně tzv. bělohorským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Na Kolínsku, Kutnohorsku a Čáslavsku, kde občas spodní turon transgreduje přes kutnohorské krystalinikum, jsou typické lokality se sedimenty příbojové facie kolem kamýků kutnohorského krystalinika. Bazální část souvrství je tvořena slepenci -tvoří je valouny kutnohorského krystalinika, tmelené jemným vápnitým kalem s bohatými zbytky zkamenělin. Střední turon (zóna Inoceramus lamarcki) odpovídá částečně tzv. malnickým vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRICE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Vyskytují se vápnité, slínité a kaolinické pískovce, slínité prachovce, písčité slínovce a vápence, spongilitické slínovce a prachovce, spongilitické vápence a spongility, širší oblast chráněného území je tvořena především slínitými sedimenty. Kvartérní uloženiny jsou tvořeny štěrkopísky, sprašemi a svahovými uloženinami. Podrobněji bude o nich pojednáno později. GEOLOGICKÉ POMĚRY CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ CHPV Skalka u Velimi se rozprostírá na části plochy opuštěného jámového lomu. Objektem ochrany je část severozápadní stěny lomu. Lom byl nejspíše založen 9
v místech, kde vycházely na povrch horniny kutnohorského krystalinika. Při lomové činnosti byly místy obnaženy prohloubeniny v horninách kutnohorského krystalinika, které byly v době křídové záplavy, tj. asi před 90 milióny lety, vyplněny křídovými sedimenty s množstvím zkamenělin. Většina materiálu vyplňujícího prohloubeniny se ukládala ve spodním turonu, část uloženin patří i mořskému cenomanu. Přitom dvě prohloubeniny, ležící nedaleko od sebe, se mohou stratigraficky značně lišit a nemůžeme spoléhat ani na relativní výšku kapes, ani na jiné znaky, neboť původní situace může být zastřena zlomy, poklesy či jinými deformacemi. Petrografií Skalky u Velimi a jejím okolím se ve své kandidátské disertační práci zabýval M. FIŠERA (1973). Okolí chráněného území řadí k nejsevernější části tzv. kolínské části kutnohorského krystalinika. Zdejší oblast je tvořena druhou ze tří sérií migmatitů. Jedná se o biotiticko-muskovitické migmatity s četnými vložkami muskoviticko-biotitických "drobových" pararul, amfibolitů, méně hojných vložek svorových rul až svorů a s jednou vložkou granulitu. Tato série je charakterizována nepřítomností sillimanitu a méně častým výskytem granátu. Převládající horninou chráněného území a jeho nejbližšího okolí je mírně tlakově ovlivněná pararula s výrazně plošně paralelní texturou. Je biotitická až muskoviticko-biotitická, s převahou plagioklasu nad mikroklinem. Hornina je značně porušena, jsou v ní četné zlomy a poruchy, smykové a ohlazové plochy. V migmatitech vytvářejí amfibolity četné polohy o mocnostech desítek metrů a délkách stovek metrů. Jsou to horniny relativně tvrdší než okolní migmatity, takže tvoří východy, a byly často otevřeny lomy. Pěkným příkladem je amfibolit v nedalekém CHPV Lom u Nové Vsi. Také na Skalce u Velimi se místy vyskytují vložky amfibolitů, jsou však mnohem drobnější. Jejich mocnost se řádově pohybuje kolem 50 cm. PALEONTOLOGIE Zatím nejpodrobnější zpráva o fauně Velimi je v práci A. FRIČE (1911). V ní uvedené druhy byly později často popsány v revizních pracích, a proto jsou mnohá z uváděných jmen dnes neplatná, jiné druhy na revizní práce teprve čekají. 10
O. NEKVASILOVÁ (1971) uvádí tyto druhy ramenonožců: Cyclothyris zahálkai, Selithyris faseolina, Terebratulina chrysalis, Crania sp. V. ZIEGLER (1969) odsud popisuje druh Serpula conjuncta. V křídové kapse se nacházejí živočišné houby a mechovky (které chybějí v nedalekém lomu u Nové Vsi), v hlubších partiích ústřice. V některých případech se ústřice vyskytují nejen ve slepenci, ale dokonce i přisedlé na balvanech z hornin kutnohorského krystalinika. Ve východní části lomu se ve spodní části lomové stěny vyskytují velké kapsy s balvany ruly (až přes 2 m v průměru). Mezery mezi balvany jsou vyplněné nahnědlým, místy silně zvětralým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí. Ve středu stěny je mezi balvany poloha růžovozeleného, hrubozrnného organodetritického vápence. Spodnější polohy obsahují úlomky rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.). Ostatní fauna se nachází v celém profilu, ale nejlépe je zachovaná ve střední části: vzácně Cyclothyris aff. difformis (Val.), "Terebratula" phaseolina Val., Isocrinus? cenomanensis (d Orb.), Pleurotomaria geinitzi d'orb., Lopha diluviana (Linné) v různých růstových stupních, Rastellum carinatum (Lam.), mechovky a červi. V západní části lomu jsou dvě kapsy vyplněné šedomodrým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí a velkými oválnými balvany (až 2 m v průměru). Nachází se zde vzácně Terebratulina chrysalis (Schloth.), hojně "Terabratula" phaseolina Val., Isocrinus? cenomanensis (ďorb.), Pleurotomaria geinitzi d'orb., Nerita cf. nodosa (Gein.), velké exempláře Perna lanceolata Gein. (jádra obou misek při sobě), Lima plauensis Gein., Neithea sp., Spondylus omalii d'arch., Spondylus sp., Rastellum carinatum (Lam.), různé růstové stupně Lopha diluviana (Linné),? Chondrodonta sp., Caprotina sodalis Poč., Leptophyllia sp., Latimaeandra maeandrinoi-des (Reuss), zbytky červů, spongiea a hojně mechovky (někdy v celých trsech). 11
SPODNOTURONSKÉ SEDIMENTY Nadloží cenomanských sedimentů v kapsách tvoří silně rozpadavé spodnoturonské "scyphiové opuky" s hojnou faunou spongií. Jejich bázi tvoří zelené vápnité jíly s ostny ježovek Cidaris sorigneti Desor a Cidaris vesiculosa (Goldf.), dále se zde nacházejí ústřice Exogyra sigmoidea Reuss, rané růstové stupně Lopha diluviana (Linné), korál Synhelia gibbosa (Muenst.) a žraločí zuby. SROVNÁNÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI Většina svrchonocenomanské fauny nalezené ve Velimi je shodná s nálezy z Plaňan u Kolína (SVOBODA, 1985). V Plaňanech se tato fauna nachází v hrubozrnných pískovcích nebo vápencích. Dále se stejná fauna nachází na lokalitě Černovičky. Vedle oválných rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.) zde byl hojně nalézán korál Placoseris geinitzi Boelsche a vzácně Perna lanceolata Gein. Na lokalitách Velim, Plaňany a Černovičky byla s největší pravděpodobností stejná energie prostředí. Vznikly zde sedimenty petrograficky rozdílné, ale se stejnou základní faunou. Dokazují to nálezy omletých zbytků rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.), jádra Perna lanceolata Gein. s oběma miskami u sebe a korál Latimaendra maeandrinoides (Reuss). GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Podle T. CZUDKA et al. (1972) se CHÚ rozkládá na rozhraní Českobrodské tabule a Nymburské kotliny jako menších jednotek Středolabské tabule. Obecně se dá říci, že se reliéf sklání od JZ k SV směrem k hlavní odvodňovací tepně území - Labi. V reliéfu se silně uplatňují strukturní plošiny staropleistocenních teras, nad které vystupují kamýky hornin kutnohorského krystalinika se stopami příbojové činnosti svrchnokřídového moře. Chráněné území svého času pravděpodobně tvořilo malou skalnatou elevaci, která však byla z větší části odtěžena jámovým lomem. Chráněné území leží na velmi mírném svahu, který se sklání k severovýchodu. Jámový lom má dvě etáže. Rozsáhlejší severní část je zahloubena asi 10 m pod úroveň okolního terénu, menší jižní část je zahloubena asi o 5 m. Stěny lomu 12
jsou příkré až kolmé. Celý lom je dlouhý asi 220 m a široký 100 m. Vlastním objektem ochrany je část severovýchodní stěny, ve které byly těžbou obnaženy kapsy s křídovými zkamenělinami. Vzhledem k tomu, že se v lomu již několik let netěží, mění se pozvolna morfologie stěny a v místech výchozu křídových uloženin dochází k zesvahování a postupnému zarůstání rostlinami. Podloží širšího okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří jednak horniny kutnohorského krystalinika, jednak svrchnokřídové slínitovápenité horniny. Z pokryvných útvarů se uplatňují štěrkopísky, spraše a svahové sedimenty. Západně od chráněného území jsou vyvinuty štěrkopísky labské terasy VII (würm), ve vyšších polohách pak terasa VI (riss 2), jejíž báze je v nadmořské výšce 212-217 m. Spraše pokrývají táhlé svahy, jejich mocnost místy přesahuje 7 m, v bezprostřední blízkosti CHÚ se však pohybuje kolem 50 cm, neboť zde skalní podklad vystupuje blízko k zemskému povrchu. Místy jsou spraše vystřídány či doplněny svahovými a splachovými sedimenty. Jsou to jílovité a písčité, většinou netříděné uloženiny. Severovýchodně od chráněného území za silnicí Nová Ves - Velim jsou rozsáhlé údolní náplavy holocenního stáří, jsou to písčité a jílovité hlíny, hlinité písky až písky, místy s příměsí štěrku. ZÁVĚR V práci byla popsána geologie, paleontologie, geomorfologie a pedologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi. Toto chráněné území s dalšími blízkými lokalitami příbojové křídy tvoří vědecky pozoruhodné objekty s bohatými nálezy zkamenělin. V blízké budoucnosti v rámci komplexního průzkumu české křídy se snad i tato lokalita dočká náležitého vědeckého zhodnocení. 13
ZUSAMMENFASSUNG Die vorliegende Arbeit beschreibt die im Naturschutzgebiet Skalka bei Velim bestehenden geologischen Verhältnisse. Das erwähnte Naturschutzgebiet erstreckt sich etwa 6 km nordwestlich von Kolin auf einer Fläche von 0,0766 ha. Zum Schutz einer reichhaltigen Fundstätte von oberschichtigen Kreidefossilien wurde das ganze Gebiet für Naturschutzgebiet erklärt. Das erwähnte Naturschutzgebiet liegt auf einem Teil eines verlassenen Grubensteinbruches. Schutzobjekt ist ein Teil der nordwestlichen Steinbruchwand. Das geologische Liegende besteht aus Gesteinarten des Kristallinikums von Kutná Hora, vor allem Paragneis und teilweise auch aus Migmatiten und Amphiboliten. Kleinere und größere Vertiefungen in diesen Gesteinearten wurden währen der oberkreidigen Seeuberflutung mit verschiedenen Sedimenten, von sehr grobkörnigen Konglomeraten bis hin zu feinen organodetritischen Kalksteinen, ausgefüllt. Die Grösse der Feldsteine ist sehr veränderlich, einige Steinblöcke von Gneiss haben 2 m Durchmesser und mehr. Die Lücken zwischen den Steinblöcken sind mit feinkörnigem organodetritischem Kalkstein mit Sandzusatz und mit vielen Fossilienbrüchen ausgefüllt. Von den Fossilien können die Arten Radiolites saxoniae, Pleurotomaria geinitzi, Terebratulina chrysalis, Caprotina sodalis genannt werden. Häufig kommen auch die Stacheln der Seeigel, die Austernschalen un die Haifischzähne vor. Aus stratigraphischer Sicht können diese Sedimente dem Oberzonoman und dem Unterturon zugeordnet werden. Ähnliche Fossilien kommen nicht nur auf den nahen Lokalitäten - z. B. in Plaňany bei Kolin, aber auch bei Černovičky nördlich von Prag vor. LITERATURA CZUDEK, T. et al. (1972): Geomorfologické rozčlenění ČSR. - Stud. Geogr., 23, 137 pp., Brno. FIŠERA, M. (1973): Petrografie kutnohorského krystalinika mezi Plaňany a Kolínem. - Kand.,disert.práce, PřFUK, 129 pp., MS, Praha. FRIČ, A. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. II.Paleontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. - Arch. přír. průzk. Čech, I: 163-217, Praha. FRIČ, A. (1911): Ilustrovaný seznam zkamenělin cenomanních vrstev korycanských. - Arch. přír. průzk. Čech, XV: 101 pp., Praha. KREJČÍ, J. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. - Arch. přír. průzk. Čech, I: 35-161, Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1971): Závěrečná zpráva: Rod Bohemirhynchia gen. n.a Cyclothyris Mc Coy. - XS, GÚ ČSAV, Praha. SVOBODA, P. (1985): Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína. - Bohemia cent. 14, 25-32. Praha. URBÁNEK, L. (1935): Křídový "útes" u Velimě. - Věda přír., 16, 287-288. Praha. ZIEGLER, V. (1966): Křídové příbojové lokality v okolí Velimi a Nové Vsi u Kolína. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 41-44, Poděbrady. ZIEGLER, V. (1969): Druh Serpula conjucta Geinitz, 1846 v kolínské oblasti české křídy. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 38-40, Poděbrady. Adresy autorů: RNDr. Jan Němec Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje Hybernská 18 11121 Praha 1 Pavel Svoboda Leninova 550 27801 Kralupy n. Vltavou 14
Bohemia centralis 18: 15-40, 1989 Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora) Palaeontological and geological characteristic of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora) Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ ÚVOD V práci Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85 (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987) je lokalita Karlov na katastrálním území Kutné Hory zahrnuta do oddílu C, tj. mezi navrhovaná území, jejichž vyhlašovací řízení dosud neproběhlo na úrovni ONV. V citované práci (str. 106) je ve stručné charakteristice navrhovaného chráněného přírodního výtvoru (dále jen NCHPV) Karlov nejvýše oceněn výskyt epibiontů přicementovaných na povrchu balvanů křídového konglomerátu. Výskyt tohoto fenoménu, ve světovém měřítku neobyčejně vzácného, byl z Karlova poprvé stručně zveřejněn HOUŠOU a NEKVASILOVOU (1984) a detailně pak popsán NEKVASILOVOU a ŽÍTTEM (1988). Samotný nález epibiontů byl učiněn A. Hájkem (nyní UP Hamr na Jezeře) již v šedesátých letech. Význam dalších specifik výskytu křídových hornin a s ním spojených jevů na této lokalitě nebyl však v citované práci uveden nebo dostatečně zdůrazněn. Důvodem pro to byla pouze tehdejší malá znalost těchto fenoménů jako celku. Během let 1985-86 autoři tohoto příspěvku provedli současně s výzkumem výše zmíněných epibiontů i orientační průzkum všech v současnosti přístupných křídových výskytů karlovského lomu. Získané výsledky ukázaly, že je zapotřebí nejenom prohloubit znalost doposud navrhovaného předmětu ochrany (tj. epibiontů) v negeologické ochranářské veřejnosti, ale že je také žádoucí rozšířit samotný předmět ochrany v NCHPV Karlov i na další fenomény, které jsou blíže popsány v této práci. 15
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA NCHPV KARLOV Z přiložené mapky (obr. 1) je zřejmá topografická situace lokality. NCHPV představuje lom (dříve nazývaný Kamenná Baba - KRATOCHVÍL, 1926), založený v severním svahu protáhlého vrchu nad městskou čtvrtí Karlov, v nadmořské výšce asi 260 m. Těžba kamene zde byla ukončena v r. 1975. Spodní etáž lomu byla později zatopena vývěry podzemní vody a vzniklá nádrž slouží nyní k chovu ryb. Na SZ okraji lomu, při bývalém vjezdu, je umístěna malá mísírna maltovin. Horninou těženou v lomu byly migmatitické biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, tvořící též celé široké okolí lokality. Foliace této horniny je v celém lomu zhruba jednotná a má směr asi 30 a sklon přibližně 28 k SZ. V rule byl zjištěn výskyt rudných žil a pegmatitů s bohatými asociacemi minerálů (FIŠERA, 1962, NOVÁK, DRÁBEK, 1964; TRDLIČKA, HOFFMAN, 1964 a HOFFMAN, TRDLIČKA, 1967). Na horním okraji lomu jsou na místy dobře pozorovatelném členitém povrchu ruly, představujícím původní skalnaté mořské dno, přítomny křídové (spodnoturonské) sedimenty; jejich stáří určila HERCOGOVÁ (1988). Jejich brachiopodovou faunu studovala NEKVASILOVÁ (1972, 1973, 1986), červy ZIEGLER (1984) a krinoidy ŽÍTT (1986). Z hlediska zachování výskytů křídy a hlavně jejich přístupnosti je nejvýznamnější jižní a západní stěna lomu. POZNÁMKY K METODICE Jednotlivé sublokality s křídovými sedimenty či soubory sublokalit byly pro přehlednost označeny písmeny A - C (viz níže). Odběr horninových vzorků na plavení i vzorků pevných hornin, jež byly v této etapě výzkumu hodnoceny makroskopicky, byl uskutečněn s cílem pokrýt všechny litologické typy hornin karlovské lokality. Hmotnost Jednotlivých plavených vzorků se pohybovala okolo 2kg. Ve všech vzorcích bylo provedeno kvalitativní zhodnocení obsahu makrofaunistických zbytků a dalších význačných prvků (např. fosfority, některé minerály aj.). Zaregistrována byla i základní povaha litoklastů (termín litoklasty užíváme pro klasty horninového původu) a způsob zachování bioklastů (opracování, bioeroze, silicifikace apod.). U části vzorků byla provedena mikropaleontologická analýza za účelem zjištění jejich stáří (J. HERCOGOVÁ, 1988). 16
1. Situační mapka s umístěním NCHPV Karlov (1), SPR Na Vrších (= Kaňk) (2) a lokality Turkaňk (3). 17
Distribuce epibiontů na substrátu (tj. na stěnách rulového balvanu) byla zachycena detailním překreslením na polyetylénové fólie (metoda užita in SURLYK a CHRISTENSEN, 1974) nebo fotograficky. Potřebnou analýzu minerálního složení krusty zachované na povrchu velkých klastů (viz níže) provedla laboratoř speciálních metod ÚGG ČSAV; všechny vzorky i s dokumentací jsou uloženy v ÚGG ČSAV v Praze. PŘEHLED VÝSKYTU KŘÍDOVÝCH SEDIMENTŮ Západní část lomu, západní stěna (obr. 2, výskyt A) a prostor nad ní. Skrývkovými pracemi byl na horním okraji lomu odkryt mořem opracovaný skalní povrch (abrazní plošina) o viditelné rozsahu asi 30 m 2 (část povrchu - obr. 5). Povrch je mírně skloněn (3-5 ) k SV. Na jeho nejnižším, tj. nejsevernějším okraji je ve velmi mělké depresi zachován malý zbytek křídových sedimentů (výskyt A1). Ve vyšších (tj. jižnějších) částech je reliéf povrchu členitější a jsou zde vyvinuty dvě výraznější deprese hluboké asi 2 m, proříznuté stěnou lomu (výskyt A2, A3). Sedimentem, který nasedá přímo na skalní podloží, je u všech tří výskytů glaukonitický pískovec až písčitý glaukonitický jílovec s velkými ústřicemi (viz vzorky A1, A2a, A3a). V nadloží těchto hornin na výskytech A2 a A3 leží ještě světlé vápnité jílovce (viz vzorky A2b, A3b). Tyto sedimenty směrem nahoru přecházely do žlutavých vápnitých jílovců (odstraněných při skrývce) s hojnými houbami (viz vzorek A4). Západní část lomu, jižní stěna (obr. 2, výskyt B). Stěna prořezává asi 5 m hlubokou a u horního okraje přibližně 7 m širokou depresi s velmi komplikovanou sedimentární výplní. Ve spodní části deprese je vyvinut nevytříděný hrubozrnný konglomerát rulových valounů, tmelený bělavým, velmi pevným vápencem. Výše se vyskytuje řada litologicky vzájemně značně odlišných sedimentů, jejichž vztahy k podložnímu vápenci nejsou pro zasucení jasné. U východní stěny deprese jsou přítomny litologicky velmi proměnlivé sedimenty charakteru písčitých červenohnědých jílovců s drobnými valounky křemene, zelenavých vápnitých jílovců a žlutobílých bioklastických glaukonitických písčitých jílovců (viz vzorek B1), vzájemně do sebe přecházejících. Západním směrem (tj. do centra deprese) se v posledním zmíněném typu horniny objevují hrubší bioklasty (viz vzorky B2, B3), které posléze převládnou a tvoří hlavní složku horniny. V centru deprese tak vzniká lokální 18
2. Přibližný náčrt jižní části lomu na Karlově: A1-A3, B, C - výskyty křídových sedimentů, tečkovaně - abradovaný skalní povrch. Délka lomu ve směru V-Z je asi 100 m. 3. Lom na Karlově - pohled od SZ.Šipka označuje balvan s epibionty na výskytu C. Foto 3. Brožek 1986. 19
nakupení hrubého bioklastického materiálu o mocnosti asi 1 m. V jeho horní části velmi rychle přibývá jílovité složky (viz vzorek B4) a sediment přechází do nadložních žlutošedých vápnitých jílovců. Laterálně (západně) bioklastický sediment náhle přechází do pevných střednozrnných konglomerátů tmelených žlutobílým vápnitým tmelem. V nadloží konglomerátů je rovněž vyvinut světlý vápnitý jílovec. Pokračování sedimentární výplně v západní stěně deprese je nepozorovatelné (zasucení). Východní část lomu, jižní stěna (viz obr. 2, výskyt C). Suťový kužel zde zakrývá depresi, jejíž sedimentární výplň je zřetelná jen v nejvyšším místě stěny. Vystupuje zde velmi hrubozrnný balvanový 4. Lom na Karlově. Balvan s epibionty na výskytu C - pohled od S. Foto J. Žítt 1986. 20
konglomerát, na samém vrcholu s mohutným balvanem obsazeným přicementovanými epibionty (C9 - viz níže). Další balvany menších rozměrů (rovněž s epibionty) byly vlivem prací v lomu většinou rozvlečeny v horní části suťového kužele. Povrch všech balvanů konglomerátu je dobře opracován. Mezerní hmota konglomerátu, patrná v severním podloží zmíněného mohutného balvanu s epibionty, je dvojího typu. Bezprostředně pod balvanem jsou místy přítomny rezavě zbarvené pískovce se silicifikovanými silně odvápněnými zbytky velkých ústřic (viz vzorek C2). Ostrou hranicí jsou odděleny od podložních glaukonitických písčitých vápenců (viz vzorek Cl), patrných v několika svislých mezerách mezi velkými valouny. V těsném východním sousedství balvanu se z obdobných, na téže horizontální úrovni ležících glaukonitických hornin s ústřicemi (viz vzorek C3) o neznámé mocnosti vyvíjejí do nadloží šedé až nazelenalé vápnité jílovce o mocnosti asi 3-5 cm (viz vzorky C4 a C5 z přechodu obou typů hornin). Výše pak tyto sedimenty nabývají žlutavé barvy a přecházejí (viz vzorek C6) velmi pozvolna do vápnitých jílovců s houbami (viz vzorky C7, C8), zakrývajících jižní stranu a část západní strany balvanu (na sever 5. Lom na Karlově, část abradovaného skalního povrchu (viz též obr. 2). Foto J. Žítt 1987. 21
ní a východní straně byly odstraněny těžbou - sdělení vedoucího lomu, 1966). CHARAKTERISTIKA VZORKŮ Vzorek A1: Žlutobílé písčité jílovce s glaukonitem, charakteristické přítomností velkých ústřic (izolované misky a jejich úlomky, většinou druhu "Ostrea" operculata). Litoklasty hrubé psamitové frakce (0,25-2,0 mm), tvořené křemenem a úlomky ruly většinou málo opracované až ostrohranné, bioklasty do různé míry opracované. Úlomky mlžů silicitikované. Bioeroze vnitřních povrchů misek malá. Vzorek A2a: Charakteristika shodná. Vzorek A2b: Žlutobílé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A2a. Z podloží zasahují ještě velké, silně silicifikované ústřice (převažují jejich fragmenty). Ve vápnitých jílovcích pak velké bioklasty mizí, podobně jako glaukonit. Vzorek A3a: Charakteristika shodná s A1 a A2a. Vzorek A3b: Šedožluté světlé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A3a. Charakteristika shodná se vzorkem A2b. V hrubé psamitové frakci drobné ostrohranné úlomky ruly. Vzorek A4: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami. Nadloží výskytů A2, A3 a abradovaného skalního povrchu v jejich okolí. Odstraněno skrývkou při těžbě v lomu. Kostry hub v úlomcích, hojné i celé exempláře. Vzorek B1: Hornina litologicky velmi variabilní. Jde o rozpadavý glaukonitický jílovec s valounky křemene i s téměř ostrohrannými úlomky ruly. Hrubá psamitová frakce zčásti z ostrohranných, zčásti z opracovaných zrn křemene a ruly. Živce v zrnech ruly silně kaolinizovány. V klastické složce ve velkém množství granáty (do cca 5 mm) a opracované rutily (zrna často větší než 1 cm). Bioklasty silně opracovány, fragmenty ústřic a hub silicifikovány. Tato hornina rychle laterálně (na několika centimetrech) přechází do čočkovitě vyvinutých pevných žlutobílých glaukonitických jílovců nápadných výskytem silně oválených ostnů Cidaris? sorigneti a úbytkem rutilu i granátu. Místy přítomny dobře opracované rulové valouny (rula s převahou křemene a živce), ale i ploché, málo opracované úlomky ruly biotitické (do velikosti 2 cm). Ostatní znaky shodné s prvním typem horniny tohoto vzorku 22
(viz výše). Vzorek B2: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec s valouny ruly do maximální velikosti 20 cm v laterálním pokračování hornin s odběrem vzorku B1. Větší rulové valouny obsazeny řídce epibionty (drobné ústřice). Drobné fragmenty ruly a křemene v jemné psefitové frakci (2-10 mm) nepříliš opracované, živce v úlomcích ruly kaolinizovány. Přítomny velké ústřice s bioerodovanými vnitřními povrchy misek. Zrna granátu i rutilu řídká, rutil vždy opracovaný. Vzácně se objevují neopracované zlomky krystalů turmalínu-skorylu. Silicifikace bioklastů slabá. Vzorek B3: Hornina blízká hornině vzorku B2. Více fragmentů velkých ústřic, na vnitřních plochách misek bioerodovaných, více drobných (převážně mlžích) bioklastů. Rutil i granát vzácně. Křemenná zrna hrubé psamitové frakce opracovaná i ostrohranná. Drobné fragmenty ruly ostrohranné s kaolinizovanými živci. Vzorek B4: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec až jílovitý pískovec. Přítomny silicifikované velké ústřice. Bioklasty opracovány různou měrou. V hrubé psamitové frakci ostrohranná i opracovaná křemenná zrna a úlomky částečně kaolinizované ruly. Vzorek B5: Žlutobílý vápnitý bioklastický jílovec až písčitý jílovec z přechodu akumulace velkých bioklastů (hlavně ústřic) a vytříděného střednozrnného konglomerátu v centrální části deprese. Zbytky makrofauny dobře zachovalé. Fragmenty velkých ústřic řídké, opracované. V terigenní složce dobře opracované valounky křemene se zelenavým povrchem (frakce 10-50 mm), v hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Vzorek B6: Žlutobílý písčitý jílovec z vrcholu bioklastické akumulace v centrální části deprese. Přechod do nadložních vápnitých jílovců. Hojné velké bioklasty do různé míry opracované. Vnitřní povrchy fragmentů misek ústřic bioerodované, silicifikace slabá. Litoklasty hrubé psamitové frakce tvořené křemenem ostrohranným i opracovaným. Vzorek C1: Žlutavý glaukonitický písčitý jílovec s obsahem velkých ústřic a jejich fragmentů. Ve střední psefitové frakci (10-50 mm) dobře opracované valouny křemene, v hrubé psamitové frakci přítomna do různé míry opracovaná zrna křemene a ostrohranné úlomky ruly. Ústřice silicifikované, vnitřní povrchy misek bioerodované. Biodetrit celkově málo opracovaný. Hojné fragmenty měkkého fosforitu hnědé barvy 23
v hrubé psamitové i jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek pochází z mezemi hmoty konglomerátu pod severní částí velkého balvanu s epibionty (viz charakteristika výskytu). Vzorek C2: Rozpadavý, rezavý, místy zelenavý pískovec s převahou křemenných zrn do různé míry opracovaných. Bioklasty omezeny na velké ústřice a jejich fragmenty s neobyčejně silnou dekalcifikací a silicifikací (vnitřní vrstvy schránky selektivně rozpuštěny se vznikem dutin - odtud nízká hmotnost i velkých bioklastů). Hlízko-vité vyloučeniny SiO 2 hojné izolovaně v sedimentu. Velké množství fosforitových fragmentů v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek C3: Hlavní charakteristika shodná se vzorkem C1. Na velkých ústřicích a jejich fragmentech častí epibionti (foraminifery, Exogy-ra sigmoidea). Vzorek pochází z těsného východního sousedství Největšího balvanu obsazeného epibionty, a to z polohy s ústřicemi, horizontálně odpovídající odběru vzorku C1. Fragmenty limonitu oválené (pravděpodobně artefakt vzniklý při plavení vzorku), téže zrni-tostní velikosti. Vzorek C4: Šedozelený písčito-vápnitý jílovec z těsného nadloží vzorku C3. Má všechny znaky vzorku C3, ale navíc obsahuje fosfority téhož typu jako ve vzorcích C1 a C2. Bioklasty, hlavně drobné (např. elementy ostnokožců), velmi dobře zachované. Drobné fragmenty ruly s kaolinizovanými živci. Vzorek C5: šedozelený písčito-vápnitý jílovec z nadloží glaukonitických jílovců s ústřicemi téže úrovně jako vzorek C4. Místo odběru asi 1 m východně od odběru C4. Vzorek nápadný nedokonale opracovanými valounky tmavošedého křemene (velikost do 4 cm) s přisedlými epibionty (Atreta? sp. 1). Velké množství ostrohranných fragmentů ruly v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Hojné tmavohnědé až světle hnědé, většinou ostrohranné fragmenty fosforitu odlišného charakteru než ve vzorcích C1 a C2. Jde o velmi pevnou horninu s klastickými zrny (křemen, glaukonit). Fosforit téhož typu ulpívá i na křemenných valounech s epibionty (viz výše) a na povrchu studovaného balvanu s epibionty (viz níže). Část faunistických zbytků velmi dobře zachovalá. Vzácně drobné koprolity. Vzorek C6: Šedožluté písčito-vápnité jílovce s houbami z nadloží (o asi 0,5 m výše) vzorku C5. Podřízeně přítomny ostrohranné fragmenty ruly, hlavně v jemné 24
psefitové frakci (2-10 mm). V hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Velké ne-opracované fragmenty fosforitu téhož typu jako ve vzorku C5. Drobné koprolity. Bioklasty, hlavně mlžů a hub, do různé míry opracovány. Nalezeny izolované fragmenty přicementovávajících se misek mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Vzorek C7: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami na západním horním okraji stěny balvanu s epibionty. Houby většinou ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, celí jedinci řídcí. Bioklastů celkově podřízené množství. Spadají většinou do hrubé psamitové frakce a jsou velmi silně opracovány. V jemnějších psamitových frakcích (pod 0,5 mm) hojné foraminifery. Řídce drobné koprolity a fragmenty měkkých fosforitů (zčásti patrně fosfatizované misky mlžů). Terigenní složka zastoupena neopracovanými zrny bezbarvého i nazelenalého křemene v hrubé psamitové frakci. Vzorek C8: Bílé jílovce až prachovce s houbami, 1,5 m pod odběrem vzorku C7. V jejich podloží již vystupují písčité sedimenty se silnou silicifikací (viz vzorek C2). Houby ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, vzácně i celé, povrchově velmi dobře zachované exempláře. Drobné bioklasty jiných skupin fauny (hlavně mlžů) v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm), většinou velmi silně opracované. Řídce drobné koprolity. V terigenní složce ostrohranné fragmenty ruly, ostrohranná zrna křemene a lupínky světlé slídy. Velikostně spadají do hrubé psamitové frakce. Substrát C9: Balvan s epibionty v nejvyšší části výskytu. Bližší data viz níže v části o epibiontech litoklastů. PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH FOSILIÍ Kromě zbytků fauny přicementované k povrchu velkých litoklastů byl studován i obsah fosilií ve vzorcích sedimentárních hornin. Tyto fosilie byly valnou měrou získány plavením (síta o světlosti ok 0,5 mm). Určitelnost fosilií byla v řadě případů značně omezena (fragmentace, opracování apod.). U organismů s kostrami rozpadajícími se postmortálně na jednotlivé elementy (např. ostnokožci) byla pak tato vlastnost ještě akcentována. Řada skupin fauny české svrchní křídy je navíc celkově málo známa a nebyla dosud moderně zpracována nebo revidována (např. mořské houby, mechovky aj.). 25
Jejich určení je proto zčásti pouze aproximativní. PROTOZOA - PRVOCI Foraminifera - dírkovci (zčásti určila L. Hradecká, ÚGG Praha) Acruliammina longa (Tappan) - vzorek B5, B6, C2 - C6 Ataxophragmium depressum (Perner) - B2, B4, C1, C3, C6 Axicolumella cylindrica (Perner) C1, C2, C4 Bdelloidina cribrosa (Reuss) - A2b, B1, B4 - B6, C1 - C3, C5, C6 Bullopora sp. - B5, C3 - C6 Frondicularia fritschi Perner - B2, B3, C3 Lenticulina sp. - A2b, A3a, B2-B5, Cl, C3 Palmula cordata (Reuss) - A2b, B3 fistulózní foraminifera - C7 PORIFERA - ŽIVOČIŠNÉ HOUBY Astrobolia venusta Počta - A4 Corynella fastigiata Počta - A4 Corynella obtusa Počta - A4 Corynella sp. - C8, C9 Craticularia vulgata Počta - A4 Craticularia radiosa Počta - A4 Guettardia trilobata Roemer - A4 Peronella elevata Počta - A4 Pachytilodia bohemica Počta A1, A4, B1, B2, C4 Plocoscyphla fenestrata Smith - A4 Seliscothon? giganteum Reuss - A4 Sestrostomella gregaria Počta - A4 Siphonia impleta Počta - A4 Stellispongia tuberosa Počta - A4, C8 Verruculina craterosa Počta - A4 vrtavá houba Cliona exogyrarum Frič (vrtby v miskách ústřic) - např. vzorky B2, B3, C3 drobné úlomky koster hub div. spec. - A2a, A2b, A3a, B1, B4, B5, C3 - C8 COELENTERATA - LÁČKOVCI Octocorallia - koráli osmičetní Moltkia foveolata (Reuss) - A2a, B3 - B6, C1, C3 26
Scleractinia - koráli šestičetní Parasmilia? sp. - C5, C6 Synhelia gibbosa (Goldfuss) - C3 VERMES - ČERVI Polychaetia sedentaria - Serpulidae Ditrupa tricostata (Goldfuss) B1, B2 Glomerula cf. gordialis (Schlotheim) - B2-B4, C3 Hamulus sexsulcatus (Münster) - viz Ziegler 1984 Serpula (Dorsoserpula) sp. - C9 BRYOZOA - MECHOVKY Entalophora fecunda Novák - B2, B4, B5 Heteropora variabilis d'orbigny - A2b, A3a, B1, C1 Heteropora lepida Novák - A2a, B2, B5, C1 Membranipora, sp. - C3, C6 Osculipora plebeia Novák - B4, B5 Spiropora sp. - B4, C2-C4 blíže neurčitelné cyklostomátní mechovky - C7 BRACHIOPODA - RAMENONOŽCI Inarticulata - bezoporní Ancistrocrania sp. - B5, C4 Articulata - opornatí Argyrotheca sp. - B4, B5 Bifolium imperfectum (Nekvasilová) - A2b, B1, B2, C1 Cyclothyris zahalkai Nekvasilová - A2a, A2b, B1, B4, B5, C3, C5, C6 Praelacazella lacazelliformis (Elliott) - B2, C1 Terebratulina "chrysalis" (Schlotheim) - B4, C1, C6 drobné úlomky blíže neurčitelného terebratulidního ramenonožce B1, B4 MOLLUSCA - MĚKKÝŠI Bivalvia - mlži (ústřice zčásti určil B. Záruba, Nár. muzeum, Praha) Atreta? sp. 1 - C5, C6, C9 Atreta? sp. 2 - C6, C9 Exogyra reticulata Reuss - A2a, A2b, A3a, B1-B6, C1, C3 - C7 Exogyra sigmoidea Reuss - A3a, B1 - B3, B5, B6, C1, C3 - C6, C9 Gryphaeostrea cf. canaliculata (Sowerby) - B2, B4, B5, C1, C3 - C6, C8 27
Lopha diluviana (Linné) A1, B1 - B3, B6, C2 - C4 "Ostrea" operculata Reuss - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B6, C1 C5 Pyknodontní ústřice (=ústřice sp. B in Nekvasilová a Žítt, 1988) - C4, C9 Spondylus sp. - A3a, B3, B4, C3 - C6, C9 Ústřice sp. A - cf. "Ostrea" hippopodium Nilson - B6, C9 Gastropoda - břichonožci Neritopsis nodosa Geinitz - B2 Pleurotomaria sp. - B6 ARTHROPODA - ČLENOVCI Cirripedia - svijonožci Pollicipes costatus Kafka - B2, C6 Pollicipes glaber Reuss - A3, B5, C3 Scalpellum obsoletum Geinitz - C6 Malacostraca - rakovci daktylopodit - část klepeta kraba A1 ECHINODERMATA - OSTNOKOŽCI Crinoidea - lilijice Cyathidium cf. depressum Sieverts - A3b Isocrinus? aff. lanceolatus (Roemer) - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C5 izokrinidní brachialia - A1 A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C4 izokrinidní cirralia - A1 A2b, A3a, A3b, B1 - B3, B5, C1, C3, C4 komatulidní brachialia - A3a, B2, B3, B5, C3, C5 komatulidní cirralia - A2b, A3a, A3b, B2, B5, C3, C6 Roveacrinus communis Douglas C1, C6 neurčitelné fragmenty kosterních prvků lilijic - C8 Echinoidea - ježovky Cidaris? sorigneti Desor - A2a, A2b, A3b, B1 - B3, B5, C5 Gauthieria? radiata Sorignet - C3 Stereocidaris (Typocidaris) vesiculosa (Goldfuss) - A1, A2a, A2b, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 neurčitelné fragmenty holasteroidních nebo spatangoidních schránek - C3 neurčitelné fragmenty diadematoidních ostnů - A2b, B5, C4 28
Asteroidea - hvězdice Calliderma sp. A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 Ophiuroidea - hadice neurčitelné zbytky ramen - A2b, A3a, B2, B5, C1 VERTEBRATA - OBRATLOVCI Selachii - žraloci Pycnodus sp., zoubky C1, C6 Oxyrhina angustidens Reuss, zoubky - A2a, A3a, B1, B3, B4, C1 - C3, C5, C6 EPIBIONTI LITOKLASTŮ VÝSKYTU C a) Charakter substrátu osídleného epibionty Substrátem jsou rulové balvany (litoklasty) nejvyšších partií konglomerátu. Jejich rozměry sahají od 0,5 m do 7 m. Na jejich zaoblených tvarech je patrné opracování mořskou abrazní činností. Při výzkumu epibiontů jsme se soustředili zejména na společenstvo přisedlé na největším z balvanů (obr. 3,4), který prokazatelně nezměnil svoji polohu od dob osídleni epibionty dodnes. Povrch bočních stěn tohoto balvanu je rozčleněn v soustavu římso-vitých elevací a mezi nimi ležících depresí, z nichž některé mají charakter štěrbin. Tento charakteristický reliéf vznikl bezpochyby selektivní abrazí různě odolných vrstev horniny. Orientace elevací a depresí je subhorizontální až mírně šikmá. Balvan je ve své celistvosti porušen několika puklinami. Podle jedné z nich došlo k rozdělení balvanu na dvě části. Vnitřní povrchy této pukliny nebyly v době kolonizace epibiontům přístupny, protože puklina již byla vyplněna starší horninou (viz níže v poznámkách k sedimentologii). Svrchní plocha balvanu souhlasná s plochou foliace má povrch odlišný. Je tvořen hluboce korodovanou křemenem bohatou vrstvou ruly. Jednotlivé křemité ostrůvky jsou odděleny depresemi zasahujícími často až na spodní slídnatou vrstvu ruly. Největší výškové rozdíly tohoto mirkoreliéfu jsou asi 3 cm. Pravděpodobně celý povrch byl původně pokryt fosforitovou krustou, z níž se zachovaly jen nesouvislé, přibližně 3 mm silné zbytky (viz níže). b) Druhové složení společenstva epibiontů Epibionti náleží celkem čtyřem skupinám mořského bentosu: 29
1. foraminifery - druh Bdelloidina cribrosa (Reuss) 2. houby - Corynella sp. a asi 2 další blíže neurčitelné druhy 3. červi - Serpula (Dorsoserpula) sp. 4. mlži - 3 druhy ústřic (ústřice sp. A, sp. B, Exogyra sigmoidea Reuss), dále Atreta? sp. 1 a sp. 2 a Spondylus sp. c) Distribuce epibiontů Nejhojnějšími epibionty jsou na výskytu C mlži, kteří byli zjištěni na většině velkých litoklastů. Epibionty ostatních skupin jsme nalezli pouze na největším (délka asi 7 m - viz výše) balvanu. I na tomto substrátu však vysoce převažují mlži. Z celkového počtu asi 500 jedinců epibiontů zde patřilo pouze 29 kusů houbám, 10 kusů červům a jen asi 6 kusů foraminiferám. Frekvence výskytu jednotlivých taxonů na části tohoto substrátu je uvedena v tabulce 1; grafické znázornění osídlení této plochy uvádějí NEKVASILOVÁ a ŽÍTT (1988). Přehled početního zastoupeni epibiontů na části (1,35m 2 stěny balvanu (výskyt C) Tabulka 1 ) severovýchodní Skupina Druh Počet kusů Mlži ústřice sp. A ("Ostrea" cf.hippopodium) 77 ústřice sp. B 2 Exogyra sigmoidea 31 Atreta? sp. 1 47 Atreta? sp. 2 48 Spondylus sp. 51 neurčitelné zbytky ústřic 52 Živočišné houby div. spec. (asi 2 druhy) 26 houby Corynella sp. 1 Červi Serpula (Dorsoserpula) sp. 8 Celkem 343 Distribuce epibiontů na povrchu balvanu je nepravidelná. Na čerstvě odkrytých nebo příznivě orientovaných plochách, nenarušených dosud větráním, hlavně však na subvertikální severovýchodní ploše balvanu (asi 1,5 m 2, její část viz obr. 8), byla pozorována řada zajímavých jevů. Jedná se především o shlukování jedinců, 30
nejmarkantnější u ústřice sp. A. Významným jevem je svahová orientace u mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Na šikmo orientovaných částech zmíněné plochy směřuje většina přicementovaných misek svými vrcholovými částmi do levého horního kvadrantu. Stejnou orientaci mají tito mlži i na ostatních šikmých (nikoli převislých) plochách balvanu, a to bez ohledu na směr sklonu plochy (obr. 7). Na horizontálních nebo jen velmi málo ukloněných plochách je orientace těchto mlžů vždy téměř chaotická (obr. 6). Shodnou přednostní orientaci na šikmých površích jsme zjistili i u mlže Spondylus sp. (obr. 6 a 10 B). Pro ústřici sp. A, jež vytváří shluky, je charakteristická opačná orientace, tj. vrcholem misky do pravého horního kvadrantu (obr. 9). Všechny uvedené případy přednostní orientace souvisejí se zaujetím optimální pozice pro příjem potravy i pro zajištění ostatních biologických funkcí organismu (SEILACHER, 1960). Na balvanu přisedlé houby, zjištěné zde vůbec poprvé v životní 6. Mlži Atreta? sp. 1 (1), sp. 2 (2) a Spondylus sp. (3) na mírně ukloněném povrchu východního konce balvanu (výskyt C). Přednostní orientace mlžů nedůsledná. Úsečka = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986. 31
pozici (viz obr. 10 A) v rámci celé české svrchní křídy, vykazují náznaky zonality. Jejich výskyt je omezen jen na horní polovinu studovaných subvertikálních ploch (bočních stěn) balvanu (obr. 8). Závislost výskytu epibiontů na kvalitě substrátu nebyla pozorována. CHARAKTER FAUHY, PALEOEKOLOGIE Mezi nalezenými fosiliemi vysoce převládají druhy, které původně tvořily součást trvale přisedlých (sesilních) bentózních společenstev. Větší část těchto druhů se přicementovávala k pevným podkladům, ať to bylo již přímo skalnaté dno, litoklasty, schránky a kostry různých živých organismů, nebo bioklasty. Jen malá část jedinců těchto druhů byla nalezena ve spojení se substrátem, na němž byli původně připevněni. Ačkoli na karlovské lokalitě existuje plošně dosti rozsáhlý výchoz skalnatého mořského dna, zbytky přicementovaných epibiontů nebyly na něm zjištěny (pokud byly přítomny, mohly být zničeny dlouhodobou expozicí zvětrávacím činitelům). Na litoklastech a 7. Mlži Atreta? sp. 2 s důslednou přednostní orientací na silně ukloněném až subvertikálním povrchu západní strany balvanu (výskyt C). 32
bioklastech jsou však tito epibionti hojní. Specifické rysy osídlení (orientace epibiontů) největších litoklastů situovaných v nejvyšších částech konglomerátové akumulace výskytu C nám dokládají jejich stabilní polohu od doby osídlení dodnes. Tyto balvany nám tak vlastně představují obdobu skalnatého mořského dna. V kapitole o epibiontech je uveden přehled zde nalezených druhů. Epibionti přisedlí na menších litoklastech a bioklastech byli valnou většinou 8. část severovýchodní stěny balvanu (výskyt C) s epibionty: 1 - ústřice sp. A, 2 - Exogyra sigmoidea, 3 - ústřice sp. B, 4 -Atreta? sp. 1, 5 - Atreta? sp. 2, 6 - Spondylus sp., 7 - Serpula (Dorsoserpula) sp., 8 - houby div. sp. (asi 2 druhy), 9 - blíže neurčitelné zbytky ústřic. Orig. 0. Nekvasilová. 33
přemístěni na místo svého dnešního výskytu i se svými substráty. Během mořského transportu došlo k jejich menšímu nebo většímu poškození (fragmentace, abraze). Kromě druhů identických s některými druhy přisedlými na stabilních vrcholových částech konglomerátové akumulace (např. Exogyra sigmoidea, Atreta? sp. 1 a sp. 2 aj.) se na menších klastech též vyskytují např. foraminifery Acruliammina longa a Bullopora sp. nebo mechovka Membranipora? sp. K přicementovávajícím se epibiontům však náležela i řada druhů, jež nacházíme bez kontaktu s jejich původními substráty pouze v bioklastické složce sedimentů. Patří sem většina druhů živočišných hub, koráli, většina mechovek, ramenonožci Ancistrocrania sp., Praelacazella lacazelliformis a Bifolium? imperfectum, část foraminifer, část mlžů a lilijice Cyathidium cf. depressum. Část sesilního bentosu se ke svým substrátům připevňovala masitým stvolem nebo jiným způsobem, takže se po uhynutí a rozložení měkkých tkání uvolňovala od svého substrátu. Stvolem se připevňovali zde nalezení ramenonožci Argyrotheca sp., Cyclothyris zahalkai, Te-rebratulina "chrysalis" a také svijonožci (vilejši). Lilijice Isocrinus? cf. lanceolatus byla fixována (přidržovala se) ciry distálních částí svého 9. Shluk původně 7 jedinců ústřice sp. A na severovýchodní stěně balvanu (výskyt C). Úsečka = 0,5 cm. Foto 0. Nekvasilová 1987. 34
svého stonku k rozmanitým předmětům dna. Zbývající bentózní druhy patří do kategorie vagilního, tj. po mořském dně volně se pohybujícího bentosu. Náleží sem gastropodi (plži), rakovci (krabi, dosud nalezena jen část klepeta), hvězdice, hadice a pravidelné ježovky (Stereocidaris (T.) vesiculosa, Cida-ris? sorigneti aj.). K vagilnímu bentosu lze počítat i zástupce komatulidních lilijic (skupina lilijic s redukovaným stonkem a ciry), zjištěné zde zatím jen na základě izolovaných kosterních elementů. Hvězdice Calliderma sp. patřila s velkou pravděpodobností k predátorům (dravcům). Ve výplavech vzorků hornin byly vzácně nalezeny i blíže neurčitelné fragmenty schránek nepravidelných ježovek (holasteroidních či spatangoidních). Tito ostnokožci se alespoň částečně zahrabávali v substrátu dna. 10. A - houba Corynella sp. na severovýchodní stěně balvanu, B -mlž Spondylus sp. na východním konci balvanu (výskyt C). Úsečky = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986. 35
Z nektonu, tj. volně plovoucích organismů, byly v karlovském spodním turonu zjištěny zbytky žraloků (zuby). Vzácné jsou nálezy volně žijících pelagických lilijic druhu Roveacrinus communis (mikrolilijice s redukovaným stonkem a bez cirů). Z výše uvedeného přehledu fosilií a z přehledu vzorků vidíme, že většinu druhů křídové fauny lokality Karlov nalézáme jako součást bioklastické, různě daleko transportované a do různé míry mechanicky opracované i jinak narušené složky sedimentů. Druhy s různými, často i diametrálně odlišnými ekologickými nároky, se vyskytují v jednotlivých vzorcích společně. Pouze zbytky schránek a koster malé části druhů měly v mělkovodním prostředí ovlivňovaném vlněním, pohybem sedimentu po dně apod. šanci přetrvat na původním místě života organismů v růstové pozici, a to jen za určitých výjimečně příznivých okolností (rychlé a definitivní zakrytí sedimenty). Sem patří epibionti, přicementovaní k velkým a stabilním litoklastům vrcholových částí konglomerátu výskytu C (viz výše). POZNÁMKY K SEDIMENTOLOGII Kromě neobvyklé litofaciální pestrosti křídových sedimentů jsme na lokalitě Karlov zjistili ještě tyto zajímavé jevy: a) Přítomnost sedimentární brekcie v rozevřené puklině, rozdělující největší balvan s epibionty na výskytu C, a přítomnost identické horniny nalezené na vrcholové části výskytu B (rovněž v puklině ruly). Distribuce přicementovaných epibiontů i charakter celého výskytu (tj. C) přitom dokládá, že brekcie Je starší než osídlení epibionty (viz část o epibiontech litoklastů). V brekcii zachované horniny (žlutobílé jílovité vápence až vápnité jílovce tvořící klasty a tmavošedé vápence až vápnité jílovce tvořící tmel) se dnes na lokalitě nevyskytují. b) Výskyt fosforitových krust na svrchních površích nejvýše ležících balvanů konglomerátové akumulace. Tyto krusty jsou starší než osídlení epibionty (epibionti jsou na krustě přisedlí) i než fragmentace balvanu (puklina protíná krustu). Ještě před osídlením epibionty byly krusty částečně erodovány. c) Velkou koncentraci minerálů (hlavně velkých zrn rutilu, často větších než 1 cm, a granátu, velkých až 0,5 cm) v klastické složce vzorku B1 a méně i ve vzorcích B2, B3 a B5, dosud v tomto rozsahu v bazálních křídových sedimentech příbřežního vývoje nezjištěnou. 36