Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Historický vývoj evidence nemovitostí Edita Němečková Akademický rok 2008/2009 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Historický vývoj evidence nemovitostí zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.
Ráda bych poděkovala doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc. za její odborné vedení a poskytnutí cenných rad a připomínek. Dále děkuji všem, kteří mě podrželi, ať v průběhu samotného studia či při psaní této práce. 2
Úvod 5 Neměřičské katastry 1. První úřední soupisy 7 1.1. Zemské desky 8 1.1.1. Další vývoj zemských desek 9 1.2. Urbáře 11 2. Katastr v letech 1650-1785 12 2.1. První berní rula (1654 1684) 12 2.2. Druhá berní rula (1684 1748) 13 2.3. Třetí berní rula (1748 1757) 14 2.4. Čtvrtá berní rula (1757 1785) 15 2.5. Exaequatorium dominicale 16 Měřičské katastry 3. Josefinský katastr 17 3.1. Vedení evidence v josefinském katastru 18 3.2. Následný vývoj josefinského katastru 18 4. Tereziánsko-josefinský katastr 20 5. Stabilní katastr 21 5.1. Charakteristika stabilního katastru 21 5.2 Přínos stabilního katastru a současnost 23 6. Reambulovaný katastr 24 7. Veřejné knihy 25 8. Pozemkový katastr 28 9. Katastr po roce 1945 a důvody vzniku následných evidencí 31 9.1. Jednotná evidence půdy 31 9.2. Evidence nemovitostí 33 9.2.1. Písemný operát EN 35 9.2.2. Zásady EN 36 10. Katastr nemovitostí 37 10.1. Předpisy upravující katastr nemovitostí 37 10.2. Předmět evidence KN 38 10.3. Poskytování údajů z KN a jeho další zásady 40 10.4. Katastr nemovitostí a budoucnost 42 3
11. Vývoj mapování 43 11.1. Počátky mapování 43 11.2. Tereziánské katastry 44 11.3. I., II. a III. vojenské mapování 44 11.4. Mapování ve stabilním katastru 45 11.5. Tvorba JEP měřičský operát 46 11.6. Mapové podklady EN 46 11.7. Katastrální mapa 47 Závěr 48 Cizojazyčné resumé 50 Literatura 52 Internetové odkazy 52 Zákony 53 Obrazové přílohy - seznam 55 I. Desky zemské - zobrazení hřbetu knih 56 II. Urbář panství Frýdlant z roku 1381 57 III. Nejvyšší patent rakouského císaře Františka I. ze dne 58 23.12.1817 IV. Výměr na základě zákona č. 46/1948 Sb. 59 V. Ukázka plomby v pozemkové knize 60 VI. Rytina krajiny na hrotu mamutího klu 61 VII. Část tzv. Müllerovy mapy Moravy 62 VIII. Legenda tzv. císařských otisků 63 4
Úvod Pojem katastr již není v dnešní době pojmem neznámým. Tak jako lidstvo samotné či jiná odvětví měla svoji historii, tak i katastr se vyvíjel a postupně získával podobu takovou, v jaké ho známe dnes. V průběhu všech dob byla neustálá snaha či záměr o nějakou evidenci založen vždy na podkladě příslušné právní normy, ať již to byl královský nebo císařský patent, rozkaz, a nebo příslušný zákon a dále je zde nutno podotknout, že také samotná politická situace určité doby byla impulsem k dalšímu vývoji. Toto platilo dříve a platí to i dnes. Je třeba také zmínit i to, že každá evidence, ať již popisná či mapování byla činěna vždy pod vedením veřejnoprávního institutu a nebyl to výsledek práce soukromé či skupinové iniciativy určitého okruhu lidí. Každá další etapa zpravidla navazovala na etapy předchozí a vyvíjela se tak, jak se vyvíjela společnost a její potřeby. Ve své práci bych chtěla nastínit, jak již název mé práce napovídá, historický vývoj evidence nemovitostí, a to od prvních dochovaných písemných památek z 11. století až do současného 21. století. Dále bych na závěr načrtla vývoj mapování, ač to není stěžejním tématem mé práce, protože se domnívám, že mapování a evidence spolu velice úzce souvisí a vzájemně se prolínají. Přesto, že v dobách dávno minulých byla evidence nemovitostí, z pohledu dnešní doby, opravdu velice primitivní a nepřesná, poskytla nám důležitý základ pro rozvoj a vývoj nejen evidence, ale také mapování, tak jak jej známe dnes v 21. století. Historický vývoj evidence nemovitostí by se dal rozdělit do dvou etap: 1. pouhá popisná evidence nemovitostí s odhadovanými údaji bez mapování, a to v období od poloviny 11. století až do druhé poloviny 18. století 2. evidence nemovitostí s mapovým podkladem, a to v období od konce 18. století až do současnosti Co vlastně znamená slovo nebo pojem katastr? Názory na původ pojmu katastr se liší a jsou uváděny v podstatě dvě alternativy: 1. z latinského capitastrum (Caput = hlava, capitastrum = soupis podle hlav) 2. ze spojení řeckých slov kata a stychon (katastychon = řádek po řádce) 1 1 http://cs.wikipedia.org/původ slova katastr 5
Stejně jako samotný vývoj evidence nemovitostí, tak i její pojmenování se vyvíjelo a dnešní používaný název katastr se začal používat až od 17. století, a to v souvislosti s první berní rulou. 2 Důvody vzniku a následných změn včetně postupného zlepšování evidence, ať již popisné či pozdější mapování mělo vždy společného jmenovatele. Byly to daně (berně) jako jediný a pravidelný zdroj příjmů panovníka a jeho podřízené šlechty. 3 Z tohoto nám logicky vyplývá, že původním smyslem evidence nebylo nic jiného, než vytvoření berního instrumentu na jehož základě by se daně čili berně vybíraly. Tento berní účel byl jediným účelem evidence po mnoho století. Další skutečností je také, že půda se dříve dělila na tzv. rustikální a tzv. dominikální, kdy evidenci a daním podléhala pouze půda rustikální a teprve od 1. poloviny 18. století se předmětem evidence a daní stala i půda dominikální. Dále je také nutno také zdůraznit, že ne vždy platila tzv. zásada veřejnosti nebo-li možnosti nahlížení do evidence. Po dlouhou dobu nebylo možno do těchto evidencí nahlédnout a byly státním tajemstvím, neboť významná část z vybraných daní sloužila pro vojenské účely a není důležité, zda-li tyto účely byly použity k obraně zemí či k válečným výbojům. Důležité je to, že na základě těchto informací se dal posoudit ekonomický a zároveň i vojenský potencionál. 2 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 9 3 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 12 6
Neměřické katastry 1. První úřední soupisy Jak již bylo v úvodu řečeno, ve středověku (cca od počátku 11. století do počátku 14. století) neexistovaly žádné mapy, či soupisy pozemků. V této době se jednalo o velice jednoduchou evidenci půdy, ke které později přibyly soupisy domů, pivovarů, mlýnů atd. Prvotní dochovaná zpráva o evidenci pochází z roku 1022, kdy za vlády knížete Oldřicha (vládl v letech 1012 1033 a krátce ještě v roce 1034) byla stanovena plošná jednotka tzv. lán (v dnešní době cca 18 hektarů), na základě kterého se z polností a ze zemědělské výroby vybírala zemským sněmem určená pozemková daň. Ta tvořila dominantní podíl na finančních zdrojích panovníka a jemu podřízené šlechty. Podkladem pro tuto evidenci byly pouze přiznané odhady šlechtou, ze kterých vycházel počet lánů. To byl první problém, neboť ne každý přiznal to, co přiznat měl. Z tohoto důvodu výpočet výměry usedlostí jako základu pro výpočet daně byl přesným součtem zhruba odhadnutých údajů. 4 Dalším problémem byla velikost lánu, neboť jeho velikost, cca od 16 do 19 hektarů, se lišila nejen podle místa, např. lán míry chrudimské, čáslavské či svitavské, ale i podle toho, kdo půdu vlastnil. 5 I za předpokladu, že by každý přiznal přesně co by přiznat měl, daň by se v různých místech knížectví a resp. království lišila. Proto se postupem doby začaly šířit stížnosti, nepokoje a bylo nutno započít s zpřesňováním daňových podkladů, které byly dosud sestavovány pouze na základě písemných přiznání vrchností o počtu osedlých (t.j selských usedlostí) na jejich panstvích. 6 Skutečností této doby byl i fakt, že pozemková daň se nevyměřovala nebo-li do ní nespadaly všechny polnosti, neboť půda neměla rovné právní postavení. Až do 1. poloviny 18. století se půda dělila na: 1. dominikální, tzv. panská půda (šlechtická, církevní a královských měst), která nepodléhala dani 2. rustikální, tzv. selská půda, půda nesvobodná, která podléhala daním a dávkám 7 4 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 14 5 http://krovak.webpark.cz/katastr/prvni.htm - první soupisy půdy 6 PEŠL Ivan, časopis Zeměměřič, leden + únor 1998 Katastr po kapkách (po prvé) 7 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 179 a str. 183 7
1.1. Zemské desky Roku 1253 nastoupil na trůn český král Přemysl II. Otakar (vládl 1253 1278), známý též jako král železný a zlatý, který nebyl pouze výborným politikem, ale i dobrým hospodářem (ekonomem). Jeho vláda přinesla i 3 zásadní aspekty z hlediska evidence nemovitostí, a to: 1. sjednotil velikost lánu jako technické jednotky pro určování daní 2. zahájil kolonizaci prázdných prostor české kotliny, především pohraniční části 3. kolem roku 1278 se zasloužil o vznik zemských desek 8 Zemské desky (ve staré češtině je užíván název desky zemské ) jsou souborem knih, který byl postupem doby rozdělen do několika částí: 1. trhové (libri contractum) zápisy o převodech nemovitého majetku svobodných šlechticů 2. půhonné 9 (libri citationum) žaloby a obsílky 3. zápisné (libri obligationum) zápisy dluhů (vedla se dvojí řada: větší dluhy na 100 kop grošů českých a menší dluhy pod 100 kop grošů českých) 4. památné (libri memoriarum) rozsudky a usnesení zemského soudu 5. další vedlejší knihy Původně tyto nesloužily přímo k evidenci půdy, ale jednalo se o zápisy z jednání u zemského soudu týkající se osob šlechtického stavu. 10 Řešily se zde spory šlechticů o majetek, ale i další spory např. spory hrdelní, urážky na cti atd. K rozsudku se dospělo nalezením práva na základě precedentního principu sborem přísedících. Postup celého jednání i případná následná exekuce pak byly popsány v knihách půhonných. Z uvedeného nám vyplývá, že obsahem zemských desek mohl být pouze šlechtický majetek a další případné zápisy ohledně tohoto majetku nebo zde také nalezneme ustanovení 8 9 10 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 15 půhon = veřejné vyhlášení obžaloby před moravským zemským soudem. Přítomny musely být obě strany či jejich zástupci (jinak riskovaly kontumační prohru). Informování žalované strany zajišťovala původně žalující strana, později tzv. půhončí (zřízenec soudu); zdroj: http://cs.wikipedia.org u zemského soudu, který byl v té době nejvyšší soudní institucí v Čechách, mohli jednat pouze osoby šlechtického původu, církevní řádu a královská města. 8
zemských sněmů, které by se v dnešní době daly nazvat zákony či jinak obecně závaznými dokumenty, sloužící jako precedenční zákoník pro nalézání práva. Zápis do této evidence byl důležitým úkonem, neboť pouze tímto se majetek stával dědičným majetkem rodu a mohl dále přecházet na dědice. Veškeré zápisy v zemských deskách se děly zásadně na základě právních principů. Můžeme zde sledovat použití zásady materiální publicity, nebo-li právní závaznosti zápisu ( desky nemůže nikdo přesvědčit ) či zásadu formální publicity spočívající v nahlížení do nich a pořizování si z nich výpisů. Jako zajímavost je třeba uvést, že zápisy do zemských desek se konaly třikrát v roce, a to v tzv. suchých dnech v době postní před Velikonocemi, v době letní o Svatodušních svátcích a na den sv. Jeronýma 30, září. 11 1.1.1. Další vývoj zemských desek Zprvu byly zemské desky psány latinsky a od. r. 1495 až do třicetileté války (1618-1648) byly povinně vedeny v českém jazyku. V následném období v nich začal převládat jazyk německý. Původní zemské desky nebyly očíslovány, ale pro lepší orientaci úředníků byly jejich hřbety barevné s ilustrací (viz. obr. I.). V roce 1541 došlo k požáru na Pražském hradu, a proto se nám z této doby dochoval pouze jediný svazek z let 1316-1325, 12 a to svazek půhonný. Po této nešťastné události byly zemské desky na základě usnesení zemského sněmu v červenci roku 1541 znovu obnoveny a v prosinci téhož roku byl i projednán způsob jejich obnovy. 13 Aby se historie znovu neopakovala, protože shořelou evidenci bylo nutno dohledávat a rekonstruovat, byly zrekonstruované desky psány ve dvou opisech, z nichž jeden byl uložena na Pražském hradu a druhý na Karlštejně. Postupem doby byly však zemské desky uložené na Karlštejnu zrušeny, neboť jejich vedení bylo velice pracné a nákladné. 14 V roce 1620 po bitvě na Bílé hoře byly zemské desky prohlášeny za neplatné a další jejich vedení, vč. zápisů do nich přešlo ze zemského soudu na císařské úřady ve Vídni. Opětně zde začal převládat německý jazyk. Dosavadní zápisy do čtyřech dvojlistů, tzv. kvaternů, byly značně nepřehledné. Tento zavedený postup při zápisech do zemských desek prolomil až patent císaře Josefa II. z roku 1783, kdy dosavadní kvaterny byly rozděleny do tří skupin: 11 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 121 12 BURDOVÁ Pavla, Desky zemské království českého, Videopress MON, 1990, str. 4 13 BURDOVÁ Pavla, Desky zemské království českého, Videopress MON, 1990, str. 4 14 http://cs.wikipedia.org/vyhledání pojmu zemské desky 9
1. desky zemské menší zápisy ohledně trestněprávní problematiky (v jejich vedení se posléze nepokračovalo) 2. desky zemské stavovské zápisy stavovských výsad, nobilitací 15 a sněmovních usnesení (v roce 1870 byly uzavřeny a předány do archivu) 3. zemské desky větší evidence kvaternů obsahující majetková práva k dominikálnímu nemovitému majetku, vč. dluhů a pohledávek Uvedený patent nezměnil pouze uspořádání zápisů, ale také obsah zápisů. Postupně se přestaly zapisovat soudní pře a zemské desky (hlavně zemské desky větší) se tak pomalu začaly měnit v pozemkovou knihu pro dominikální majetek. 16 Dalším důležitým okamžikem pro zemské desky byl rok 1794, kdy dalším josefským patentem bylo upraveno jejich vedení. Vznikla tzv. hlavní kniha desková skládající se ze dvou rubrik, z nichž v první se evidovaly změny vlastníků a v druhé pak stav zadlužení. Vedle hlavní knihy deskové se začala nově používat i tzv. instrumentální kniha. 17 Ta sloužila k opisům listin, na základě kterých se právo zapisovalo. Na jejich dalším vývoji, spíše řečeno uspořádání, se podepsalo i vydání obecného knihovního zákona č. 95/1871 Ř.z., kterýžto sjednotil formu všech veřejných knih v celém rakousko-uherském mocnářství. list A soupis majetku dle parcelních čísel list B list vlastníků list C list závad (zápis věcných práv váznoucích na knihovním tělese, např. zástavní právo, výměnek, právo stavby, věcné břemeno) Zemské desky se vedly u zemského knihovního soudu a o zápisu či-li intabulaci rozhodoval soudce. Po roce 1918 se vyskytovaly i úvahy o úplném zrušení zemských desek a následných převodech do pozemkových knih. Tyto úvahy však nedospěly k uskutečnění a ve vedení 15 nobilitace přijetí do šlechtického stavu 16 Pozn.: zemské desky měly i význam politický, protože s zemskodeskovým vlastnictvím bylo spojeno volební právo do první kurie zemského sněmu ve Vídni 17 instrumentální kniha byla zrušena v souvislosti se vznikem knihovních soudu (1849) a nahradila jí tzv. sbírka listin (tento pojem je užíván dodnes) 10
zemských desek se pokračovalo dále i v období nacistické okupace až do okamžiku nabytí platnosti nového občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. Tímto okamžikem se postupně přestávalo s vedením zemských desek. K upuštění od dalších zápisů do zemských desek vedlo i vydání nařízení ministra spravedlnosti č. 6648/1950 o postupném rušení zemských desek a počalo se s přepisováním majetku do pozemkových knih. Tento akt však nikdy nebyl dotažen do konce. K definitnímu uzavření zemských desek došlo v souvislosti s novým občanským zákoníkem a se zákonem č. 23/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (1. duben 1964). Po roce 1989 byly zemské desky opětně zpřístupněny v souvislosti s restitucemi a dne 13. prosince téhož roku byly prohlášeny kulturní památkou. V současné době jsou svěřeny do správy vybraných katastrálních úřadů. 1.2. Urbáře Stejně tak jako zemské desky, tak i urbáře (viz. obr. II.) patří mezi nejstarší veřejné knihy, ze kterých se později vyvinuly pozemkové knihy. Do roku 1650 šlechta z vlastní iniciativy zapisovala do urbářů veškeré své držebnosti, ale hlavně práva požitková. Dále urbáře obsahovaly i údaje o robotách, naturálních či peněžních dávkách atd. V této době poddaní neuměli číst a ani psát, proto správnost zápisů v urbářích závisela zcela na šlechtě. Na první pohled by se mohlo zdát, že šlechta zde byla v určité výhodě, ale i tehdejší soudy pamatovaly na právo. Pouze po 32letém nepřetržitém a pokojném užívání sporného práva se mohl tento urbář považovat za důkaz, avšak nikoliv ve prospěch toho, kdo jej sepsal. 18 Do dnešní doby se dochovaly např. urbáře kláštera ostrovského (1388), kláštera břevnovského (1406), kláštera strahovského (1410) a urbář panství pardubického (1680). 18 NOVOTNÝ František, Nauka o Rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království české, Praha 1896, Nakladatel Alois Wiesner, str. 6 11
2. Katastr v letech 1650-1785 V letech 1618 1648 probíhala tzv. třicetiletá válka, která za sebou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zanechala mnoho vyhořelých a opuštěných usedlostí se zemědělskými nebo lesními pozemky, ale také se velmi dotkla daňové politiky. Král Ferdinand III. (vládl 1637 1657) tuto situaci vyřešil tím, že započal ukládat daně formou patentů, ale bez sněmu. Tento jeho krok měl rozhýbat staleté zvyklosti. Na toto jeho počínání v roce 1652 zareagoval sněm tím, že nařídil sestavit nové krajské seznamy poplatníků podle nových přiznávacích listů, které posléze při tzv. jenerální vizitaci měly přezkoumat stavovské vizitační komise. Dále sněm uložil komisi, aby vytvořila dle výsledků šetření berní jednotky osedlostí a definoval skutečného osedlého jako hospodáře na gruntu osedlého, který přes polovic svých rolí vskutku osívá a vrchnosti své robotuje robotou potažní. Z toho nám vyplývá, že daňový základ pro stanovení daní závisel nejen na výměře lánů, ale i na pracovní kapacitě. 19 2.1. První berní rula (1654 1684) Roku 1654 spatřila světlo světa, jako výsledek jenerální vizitace První berní rula (také Role-Catastrum Rollare či První rustikální katastr), která byla neodkladným opatřením berní správy, aby se tato dozvěděla po pravdě počet poddaných na jednotlivých panství a jejich platební schopnost atd. Poprvé v dosavadní historii evidence nemovitostí se zde uvádí pojem katastr, a to s dovětkem rustikální, z čehož můžeme usoudit, koho se týká. Veškerá půda byla rozdělena na dvě kategorie: a) půda orná b) půda neobdělávaná Dále se půda dělila dle třídy, a to na: a) dobrá půda b) prostřední půda c) špatná půda 19 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 23 12
Do doby sepsání půdy šlechta velice často připojovala nesvobodnou (rustikální) půdu k půdě svobodné (dominikální), to z jednoho prostého důvodu. Půda svobodná nepodléhala daním a v dnešní terminologii by se toto připojování dalo nazvat, že šlechta se pokoušela krátit daně a spoléhala přitom na nedokonalý systém evidence půdy. Okamžikem soupisu nesvobodné půdy již toto nebylo možné a šlechta musela odvádět daně podle půdy zapsané v berní rule. Půda zaevidovaná v berní rule byla trvale nesvobodná a zdanitelná. Její vyjmutí z berní ruly bylo možné pouze na základě koupě, a to i s patřičným daňovým odvodem státu. V dnešní době bychom tuto daň nazvali daní z převodu nemovitosti. Současně s První berní rulou v Čechách, probíhala podobná evidence i na Moravě. Moravský sněm v roce 1655 zavedl lán jako berní jednotku, a proto výsledek tohoto snažení nazýváme jako tzv. lánovou vizitaci. I zde komise sepisovaly pozemky a určovali bonitu půdy. Zašly, ale dále než v Čechách, a to tím, že měly jít dům od domu a porovnávat přiznání a zápisy v urbářích. Tyto lánové rejstříky jsou tedy prvním rustikálním katastrem moravským. Stejně jako První berní rula v Čechách, tak i Moravský rustikální katastr neobstál, a obě evidence spěly k další revizi, neboť se ozývalo mnoho stížností od vrchnosti na počet osedlých. 20 Z tohoto důvodu si vrchnost vymohla, aby se vydávaly výtahy z ruly i s odůvodněním, proč se zvýšil počet osedlých proti dřívějšku. I toto opatření moc nepomohlo a nezadržitelně se jevila nutnost zlepšení evidence nebo-li podkladů na základě kterých lze vybírat daně. 2.2. Druhá berní rula (1684 1748) Stížnosti, které podávala vrchnost proti údajům v První berní rule se podařilo minimalizovat, a to zásluhou nejvyššího kancléře Františka Oldřicha hraběte Kinského, který prosadil 2 reformy. První reformou z roku 1683 upravil základní berní jednotky (osedlosti) s přihlédnutím k výnosnosti. Dále zavedl pro stanovení osedlosti limity, a to tzv. divizor zemský (max. 90 korců polí) a divizor krajský. Pokud osedlost měla více než 90 korců polí, určil se počet osedlostí nově dělením celkové výměry rustikální půdy. Tímto způsobem se zvýšil počet osedlostí a zároveň i daně. Pokud klesl počet osedlostí pod minimální divizor 20 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 24 13
krajský, dělila se výměra rustikální půdy krajským divizorem a dostal se pak menší počet osedlostí na panství a tím také byla zároveň nižší daňová povinnost. 21 V roce 1684 František Oldřich hrabě Kinský provedl další reformu, v pořadí druhou, která spočívala v započítávání pustých rolí jen poloviční výměrou. Tato reforma je známá pod názvem Druhá berní rula. I když se podařilo mnoho nesrovnalostí odstranit, zlepšení bylo pouze částečné. Postupem času se ukázalo, že u někoho byla výměra půdy odhadnuta vysoko (i když se tak mohlo stát omylem), a měl tedy vyšší daně, které ho v krátké době úplně zničily. Takové nesrovnalosti vedly k projevům nespokojenosti u rolníků, které mnohdy vyústily až do povstání, která byla pak následně krvavě potlačena. 2.3. Třetí berní rula (1748 1758) Třetí berní rula je též známa pod názvem První tereziánský katastr rustikální. Práce na této fázi katastru však nezapočala Marie Terezie I. sama. Pouze pokračovala a posléze i zdárně dokončila dílo, které započal již její otec Karel VI. (vládl 1711 1740). Tento katastr je pojmenován po Marii Terezii I., která v roce 1747 podepsala výsledky třetí berní ruly a stanovila tím její závaznost, aby mohla vstoupil v platnost dne 1.5.1749 a nahradit tak předchozí berní rulu a moravské lánové rejstříky, neboť Marie Terezie I. nařídila, aby i na Moravě byl vybudován katastr na základě českých zásad. Dalo by se snad říci, že sjednotila operáty. Takto sjednocený operát přinesl zásadní 3 principy: 1. již dříve zapsaný pozemek jako poplatný, bude poplatným i nadále a přechod do rukou vrchnosti bude pouze směnou či koupí s patřičným daňovým odvodem státu 2. operát přestává být státním tajemstvím (viz. kap. 1) a strany mohly do tří let podávat proti němu námitky a připomínky 3. držitelé půdy poprvé v historii obdrželi výtahy z nové ruly (tzv. zásada publicity nebo-li veřejnosti) 22 Dalo by se předpokládat, že tato evidence již vyřešila dosavadní problémy, ale opak byl pravdou. Možnost podávání stížností a reklamací zapříčinilo, že jich bylo neočekávaně 21 http://krovak.webpark.cz/katastr/ruly.htm 22 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 32 14
mnoho podáno, a proto roku 1751 nařídila Marie Terezie I. tzv. generální revisitaci všech pozemků. 23 2.4. Čtvrtá berní rula V roce 1755 dospěl ke svému dokončení Druhý tereziánský katastr rustikální nebo-li též nazývaný Čtvrtá berní rula. Tento katastr vycházel z údajů, které byly zachyceny v katastru předchozím a dále evidoval i následující informace: 1) Pozemky a půdu užitečnou: a) zahrady a role, b) úhory, c) pastviny a porostliny křovím, d) vinice, e) louky, f) lesy, g) rybníky. 2) Prostředky pomocné každého statku, tzv. adminicula a) chmelařství, b) pěstování prosa a výroba jahel, c) plavba dříví, d) chov dobytka, e) lnářství a výroba příze, f) potahy jako tržební živnost. 3) Mlýny na mouku a jiné mlýny 4) Domy městské a venkovské 5) Pivovary městské 6) Různá řemesla 24 Třebaže samotné rozdělení půdy dle způsobu využití a dále popsání staveb s jejich využitím se zdálo dostačujícím, stále Marie Terezie I. nebyla spokojena s dosavadními výsledky a další revizitace nepovolovala. Snad jen za zmínku stojí, že v této době byl odvod na daních ve výši 33,3% z hrubého výnosu rustikálního statku. 23 MAŠEK František, Pozemkový katastr, Praha 1948, Tiskové podniky Rovnost v Brně, str. 10 24 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 34 15
2.5. Exaequatorium dominicale Jak jsem již v předešlých kapitolách uváděla, půda se dělila na tzv. rustikální a dominikální, kdy dani podléhala pouze půda rustikální čili nesvobodná. Toto dělení se zachovalo až do 1. poloviny 18. století. V berní rule zapsaná panská půda se rovněž stala zdanitelnou a bylo tím až doposud trvající privilegium šlechty odbouráno. Avšak v porovnání se zdaněním nesvobodné půdy měla dominikální půda daňovou výhodu, a to pouhých 25% z hrubého výnosu, kdežto půda rustikální se nadále zdaňovala 33,3% z hrubého výnosu. Předmětem zápisu Exaequatorium dominicale se staly: a) všechna plodná a užitek nesoucí půda dominikálního ve stejném členění jako v rustikálním katastru, b) panské pivovary a lihovary, c) přiznané stálé příjmy, d) stoupající nebo klesající příjmy, e) roboty poddaných, f) zemských deskám zapsané panské domy a svobodné městské domy. Platnost tohoto dominikálního katastru byla vyhlášena v roce 1757 a byl pojmenování Exaequatorium dominicale, neboť i zde byl další ústupek šlechtě, a to v pojmenování. Pojmenovat tento katastr jako dominikální katastr (obdobně jako u pojmenování rustikálního katastru) nepřipadalo šlechtě dost vznešené. 16
Měřičské katastry 3. Josefinský katastr V roce 1780 zemřela Marie Terezie I. a na její místo nastoupil její syn Josef II. (vládl 1764 1780 po boku své matky, vládl samostatně1780 1790). Jeho vláda přinesla mnoho změn. Můžeme jmenovat např. zrušení nevolnictví (1781) či toleranční patent (1781). Záměrně jsem zmínila patent o zrušení nevolnictví, protože toto mělo za následek i změnu dosavadního zemského zřízení hlavně v oblasti daní. Dvorské kanceláři bylo uloženo, aby podala návrh na opravu katastru na základě vyměření půdy 25. Převážná většina šlechty se proti této reformě postavila a bylo velice těžké tento návrh prosadit. Důvod, pro který se šlechta postavila proti této reformě, byl hlavně proto že mělo jít o zrušení rozdílu právního postavení půdy (domikální x rustikální). Touto myšlenkou se již zabývala i Marie Terezie I., ale až její syn Josef II. ji začal uplatňovat v dále zmiňovaném patentu. Po mnoha obtížích se podařilo prosadit Nejvyšší patent císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 o reformě pozemkové daně a vyměření půdy. Jako příloha tohoto patentu je i Měřičský návod, který představuje první měřičskou instrukci pozemkového katastru. 26 Tento patent s sebou přinesl mnoho velkých změn, a také velice překvapující zjištění, když např. v Čechách bylo zjištěno o 60% více berní půdy oproti předchozímu katastru. A nejen v oblasti daní byly nové změny, ale také hlavně ve vedení katastru. Nejdůležitější změny nastolené patentem: 27 rovnost v právním postavení půdy (poprvé v historii rovné zdanění pro veškerou půdu) základem pro vyměření daně se stala katastrální obec (předchůdce katastrálního území) a nikoliv panství poprvé uložil katastrální mapování, tedy vyměření půdy, jako základ berní politiky oproti předchozímu tereziánskému katastru rozšířil omezenou veřejnost operátu na úplnou 25 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 41 26 HONL Ivan, PROCHÁZKA Emanuel, Úvod do dějin zeměměřictví V., Novověk 3. část, České vysoké učení technické v Praze, 1986, str. 47 27 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 41 17
3.1. Vedení evidence v josefinském katastru Postupné měření a soupisy všech pozemků se provádělo podle katastrálních obcí. Ke každému pozemku byl připojen jeho popis, číslo podle topografického pořadí i jméno držitele s udáním čísla popisného jeho domu. 28 Dále se u plodné půdy evidovala i její kultura, a to: pole louky vinice lesy Pozemky s jinou kulturou se přiřazovaly logicky s výše uvedený 4 základním kulturám, např. zahrada, pastvina a křoviny k lukám. Soupisy pozemků se vedly v tzv. knihách fasí, z nichž každá obsahovala soupis pozemků pro jednu katastrální obec. Jejich přílohy obsahují seznam pozemků podle majitelů. Dalšími přílohami operátu byly i polní náčrty tzv. brouillóny a mapy. Polní náčrty se vyhotovovaly hlavně v případech, kdy pozemky byly rozsáhlejší a nepravidelné, jako byly lesy, mokřadla a větší pozemky ve svahu. Z měření vůbec byly vyloučeny pozemky, které byly z tehdejšího hlediska hospodářsky nevyužitelné, např. cesty, neplodné pozemky, vodní toky, skály atd. 3.2. Následný vývoj josefinského katastru Josefinský katastr docílil toho, že se půda přestala právně rozlišovat na dominikální a rustikální. Tím, že se půda přestala takto rozlišovat došlo k sjednocení daní a šlechta již nebyla dále daňově zvýhodňována. Dalším jeho přínosem bylo i sjednocení měrné jednotky (1 jitro = 1600 čtverečních sáhů), aby se mohl vytvořit přesný podklad pro stanovení ročního výtěžku, který se zapsal do přiznání. Zde je možno vidět uplatnění zásady veřejnosti, neboť každý mohl v úplném rozsahu do takto vyhotoveného přiznání nahlížet. Možno zde podotknout, že všechny důležité části tohoto katastru, se kterými držitel půdy přišel do styku, byly psány česky. Již v roce 1789 vstoupil josefinský katastr v platnost. Jeho trvání však nebylo dlouhé 28 HONL Ivan, PROCHÁZKA Emanuel, Úvod do dějin zeměměřictví V., Novověk 3. část, České vysoké učení technické v Praze, 1986, str. 51 - Přidělování čp., které bylo zavedeno na základě nařízení Marie Terezie I. v roce 1770 platí do dnešních dnů. Některé domy s takto přidělenými čp. lze ještě v současnosti dohledat. 18
a o dva roky později byl na nátlak šlechty částečně zrušen. Na jeho místo tak opětně nastoupit katastr předešlý, tedy tereziánský. Výsledky měření, které byly ve značném rozporu oproti dřívějším odhadům, byly ponechány. Od roku 1792 se výměra půdy stala základem pro zdanění. 19
4. Tereziánsko-josefinský katastr V roce 1790, po smrti Josefa II. usednul na trůn jeho bratr Leopold II. (vládl 1790 1792). Ač to byli bratři, měli odlišné názory a i povahu. Možná mírnější povaha Leopolda II. zapříčinila, že byl svolný k různým ústupkům. Toho využila šlechta a počala u nového vladaře usilovat o zrušení předešlých zákazů a příkazů. Výsledkem snahy šlechty bylo vydání patentu v roce 1792. Tento patent částečně zrušil předcházející josefinský katastr. Částečné zrušení spočívalo v nižších daních pro vrchnostenskou půdu a dále pro mlýny a domy. Nově nastavená výše daně měla být pro vrchnost převzata z katastru tereziánského, tedy ve výši 29%. Takto nově upravený katastr se nazýval katastrem tereziánsko-josefinským, neboť byl jejich kombinací. Dále se stal základem pro založení nové formy zemských desek na základě patentu z roku 1794 a byl podkladem pro vybírání pozemkové daně. Tento stav platil až do roku 1860, kdy nabyl platnost tzv. stabilní katastr. 20
5. Stabilní katastr Začátkem 19. století panovaly v habsburské monarchii neurovnané poměry. Tyto se samozřejmě promítly i na stav a vedení katastru. Dosavadní úprava katastru zcela přestala vyhovovat potřebám státním, ani stejnoměrně nerozvrhovala daňové zatížení. Dále byly různě zjišťované výměry pozemků, malá rozpětí v kulturách a v jakosti půdy, která mnohdy neodpovídala skutečnosti. Roku 1815 předložil rakouský císař František I. (vládl 1792 1835) dvorní komisy návrh na úpravu pozemkové daně. Tato roku 1816 navrhla, aby daň pozemková byla rozdělena a vyměřena podle plochy a čistého výnosu pozemků. Dále tato komise navrhla zhotovení přesných map celé říše, na základě kterých by se dala stanovit plocha pozemků. 29 Dne 23.12.1817 podepsal rakouský císař František I. patent o dani pozemkové a vyměření (viz. obr. III.). Tímto nejvyšší patentem se však nezačal tvořit stabilní katastr úplně od začátku, ale převzal zkušenosti z dřívějších katastrů, které byly postupně dále rozvíjeny a budovány na vědeckých základech. Tímto aktem chtěl rakouský císař František I. docílit spolehlivého podkladu pro maximálně přesné vyměření pozemkové daně, neboť vycházel ze zásady, že každá země, každá obec a každý držitel půdy má přispívat podle výtěžku ze svých pozemků na krytí státních vydání. 30 Podle tohoto patentu měly být veškeré pozemky, hospodářsky obdělávané a i jiné: a) geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány, b) rozdruženy podle jich druhu vzdělávání (kultur) a užívání a c) plodné pozemky vtříděny do určitých jakostních (bonitních) tříd, a to bez ohledu, jsou-li v držbě selské nebo panské 31 5.1. Charakteristika stabilního katastru V souvislosti s informacemi, které měl katastr obsahovat, byl nazýván katastrem stabilním, neboť se mělo za to, že bude navždy sloužit svému účelu, pro který se započal tvořit. Bylo to velice rozsáhlé dílo, které se vzhledem k rozsáhlosti a různosti prací dělí do tří skupin: 29 NOVOTNÝ František, Nauka o Rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království české, Praha 1896, Nakladatel Alois Wiesner, str. 19 30 KUBA Bohumil, http://pravniradce.ihned.cz/, ze dne 27. dubna 2006 31 MAŠEK František, Pozemkový katastr, Praha 1948, Tiskové podniky Rovnost v Brně, str. 16 21
1. měřičský operát výsledek geometrického zaměření a zobrazení na mapách veškerých pozemků hospodářsky obdělávaných i jiných 2. písemný operát soupis pozemků a jejich držitelů 3. vceňovací operát rozdělení pozemků podle druhů vzdělávání (kultur) a pěstování plodin, jejich vtřídění do jakostních (bonitních tříd, zjištění čistého výnosu z nich a stanovení pozemkové daně Jak jsem již v úvodu této kapitoly uvedla, smyslem tohoto patentu bylo dosáhnout přesného a dokonalého seznamu všech pozemků, které byly podrobeni dani. U pozemků se měla evidovat velikost, poloha a čistý výnos. V souladu se seznamy pozemků se též započalo i s geometrickým zobrazením pozemků, což byl rozdíl oproti dřívějším katastrům, neboť u nich převládaly soupisy a popisy usedlostí a pozemků. Stabilní katastr rozlišoval pozemky podléhající dani (plodná půda) pozemky od daně osvobozené. Plodná půda byla rozdělena dle kultur, a to na: zahrady vinice role louky pastviny lesy K parifikátům patřily např.: plochy lomů soukromé cesty kanály dráhy atd. Pozemky od daně osvobozené: neplodná půda rybníky bez užitku řečiště řek a potoků 22
návsi státní dráhy kostely budovy sloužící státu veřejné vzdělávací ústavy atd. 32 5.2. Přínos stabilního katastru a současnost Za zmínku též stojí fakt, že některé prvky, které byly obsaženy v nejvyšším patentu se používají až do dnešního dne, např. tzv. institut reklamačního řízení, který v současné terminologii nazýváme řízení o námitkách či tzv. evidence změn, která v současné době odpovídá zásadám vedení katastru. V úvodu této kapitoly jsem uvedla, že tvůrci tohoto katastru se domnívali, že bude již katastrem konečným. To se sice úplně nezdařilo, ale i přesto můžeme konstatovat, že mnohé z této doby se používá až do současnosti, jako např. více než 70% map stabilního katastru, a to je jistě ne malý úspěch. Stabilní katastr jako celek patří mezi vynikající práce 19. století neboť jeho tvorba byla příkladně organizována. Katastrální mapy vytvořené v této éře katastrů se staly podkladem pro druhé a třetí vojenské mapování. Další velice důležitou skutečností je, že i v dnešní době jsou tyto mapy používány k nejrůznějším technickým účelům. 33 32 PEŠL Ivan, Katastr nemovitostí v české republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický Zeměměřictví a katastr III. (nosič CD), vydáno v roce 2001 33 HONL Ivan, PROCHÁZKA Emanuel, Úvod do dějin zeměměřictví V., Novověk 3. část, České vysoké učení technické v Praze, 1986, str. 111 23
6. Reambulovaný katastr 34 Ač bylo původním úmyslem v začátcích stabilního katastru sepsat, zaměřit a v neposlední řadě též roztřídit pozemky do jednotlivých tříd nepodařilo se toto dílo zcela zdárně dokončit. Možná lépe řečeno nepodařilo se vytvořit stejně hodnotný písemný vceňovací elaborát, jako byl elaborát měřický. Tento fakt byl zapříčiněn např. velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem vceňovacích prací, ale také rozdílným nazíráním na výnosnost půdy, která byla způsobena zejména vývojem hospodářských poměrů. Tyto nedostatky měly být odstraněny podle zákona č. 88/1869 ř.z. ze dne 24. května 1869, o úpravě daně pozemkové. Na základě uvedeného zákona se mělo jednat zejména o: a) jednorázové doplnění změn měřického i písemného katastru, které nastaly od doby původního měření a b) provedení nového tzv. všeobecného vcenění a vtřídění pozemků 34 MAŠEK František, Pozemkový katastr, Praha 1948, Tiskové podniky Rovnost v Brně, str. 18 24
7. Veřejné knihy Dne 25. července na základě zákona č. 95/1871 Ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (obecný knihovní zákon) bylo ustanoveno co náleží do skupiny veřejných knih, a také sjednotil zápisy v nich prováděné. Tento zákon byl dále doplněn zemskými předpisy č. 92/1874 Z.z. (pro Čechy; mj. uvedení povinnosti očíslování všech domů), zákonem č. 97/1874 Ř.z. (pro Moravu) a zákonem č. 98/1874 Ř.z. (pro Slezsko). Zákonem z roku 1871 bylo též řečeno, že skupinu tzv. veřejných knih tvoří: pozemkové knihy zemské desky horní knihy železniční knihy 35 Pojem veřejný ovšem nebyl ničím novým, neboť již zemské desky (viz. kap. 1.1.) byly veřejnými knihami. Společného jmenovatele pro výše zmiňované veřejné knihy je fakt, že v nich nalezneme zápisy právních poměrů k nemovitostem, tedy vznik, změnu a zánik vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a dále také různá omezení. Rozdíl mezi jednotlivými knihami, spočívá v jejich vedení, členění či zaměření. Pozemkové knihy 36 V úvodu této kapitoly jsem zmínila, že pozemkové a další veřejné knihy vznikly na základě zákona č. 95/1871 Ř.z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách (obecný knihovní zákon). Jednotlivé nemovitosti se evidovaly v knihovních vložkách: A I nemovitosti dle parcelních čísel A II věcná oprávnění k nim se stahující B vlastnické právo k nemovitostem (případně jeho omezení) C věcná práva proti vlastníku (např. výměnky, služebnosti, zástavní práva atd.) 35 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 120 a str. 121 36 BRANTOVÁ Jana, časopis Zeměměřič, č. 3/99, Pozemkové knihy krátký pohled do historie, 1. část 25
A dále tyto knihy byly rozděleny na části: hlavní kniha (vedena pro každé katastrální území zvlášť; zde je rozdíl o železniční knihy, neboť nerespektovala katastrální území, ale evidence byla dle tratě) sbírka listin (obsahuje ověřené kopii listin, na základě kterých byl proveden zápis 37 ) mapa pozemkové knihy (součástí pozemkových knih se stala až na základě zákona č. 83/1883 Ř.z., o evidenci katastru daně pozemkové) pomocné rejstříky (pro snadnější vyhledávání informací, kdy ve věcném rejstříku byla uvedena čísla parcel ve dvou řadách 38 a u každé parcely byla dále uvedena i knihovní vložka) Již tyto knihy se řídily základními zásadami, které popisuji dále v kap. 10.3. a dále v nich též nalezneme druhy zápisů, a to vklad (intabulace), záznam (praenotace) a poznámky (adnotace). Zápisy do pozemkových knihy měly konstitutivní nebo-li právotvornou povahu. Pokud se vrátím zpět ke kapitole 1.1.1., kdy popisuji vývoj zemských desek, je zde nutné poznamenat, že nemovitosti zapsané v zemských deskách se nepřepisovaly do pozemkových knih, ale pouze se v těchto knihách poznámkou uvedlo, v kterém čísle zemských desek jsou zapsány. Pozemkové knihy sehrály svoji velkou roli opět začátkem 90. let 20. století v souvislosti s restitucemi. Díky jejich pečlivé evidenci jsou až do dnešních dnů nepostradatelným pomocníkem při soudních sporech např. o výměře parcely, či její hranice. Zemské desky viz kapitoly 1.1. a 1.1.1. Železniční knihy 39 Tyto veřejné knihy evidovaly pozemky, které byly určené k provozu dráhy. Vznikly na základě zákona č. 70/1874 Ř.z., o zakládání železničních knih, o účinku hypotekárních práv propůjčených na železnici a o knihovním zajištění zástavních práv majetníků 37 o zápisu do pozemkové knihy rozhodoval soudce; v případě odmítnutí zápisu, nelze logicky ani tuto listinu ve sbírce listin pozemkové knihy nalézt 38 samostatná řada pro stavební parcely a samostatná řada pro pozemkové parcely 39 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 132 26
železničních přednostních úpisů. Veškeré nemovitosti uváděné v těchto knihách byly pouze ty, které sloužily k provozu drah. Smyslem železničních knih bylo, že trať se zaznamenávala v jedné vložce. Zde tedy neplatilo rozdělení dle katastrálních území, neboť je zřejmé, že trať vede přes více katastrálních území. Jinak k rozdělení knihovní vložky bylo opětně využíváno listů A, B, C. K ukončení zápisů do železničních knih došlo v souvislosti se zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí. Horní knihy V souvislosti se zákonem č. 146/1854 Ř.z., obecný horní zákon byly zřízeny horní knihy 40. Na rozdíl od přecházejících veřejných knih se v nich neevidovaly nemovitosti, tak jak stanovil občanský zákoník, a proto je záměně uvádím až na konci této kapitoly, neboť i ony patří do veřejných knih. V těchto knihách se vyznačovala horní oprávnění: míra dolová (právo dobývání v podzemním prostoru) přebytky (zbytkové plochy omezení dolovými měrami) pomocná díla (štoly, šachty) povrchové míry (právo dobývat nerosty na povrchu země v naplaveninách, řečištích atd.) příp. stavby sloužící pro důlní provoz Svým uspořádáním připomínaly ostatní veřejné knihy, neboť i ony se skládaly z hlavní knihy (vložky A, B, C ) a sbírky listin. Tyto knihy byly vedeny horními soudy. V souvislosti se zákonem č. 44/1957 Sb., horní zákon byly s účinností od 1. ledna 1958 zrušeny. 40 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 126 27
8. Pozemkový katastr V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Již v roce následujícím započala tzv. První pozemková reforma 41 (1919 1935), která se týkala šlechtického majetku. Důvody, které vedly k nastolení změn ve vedení katastru byla nepochybně 1. světová válka, která narušila, možná i přerušila správné vedení a pokračování v evidenci. A další okolností byla i samotná První pozemková reforma. Jisté snahy o napravení nepřesností v evidenci zde byly, ale nedostatek personálu a minimální prostředky toto nedovolily. Tedy katastr jako takový byl převzat ve své nezměněné formě z předchozího období nebo-li z podkladu stabilního katastru a jeho vedením byly pověřeny katastrální měřičské úřady. Zákon č. 177/1927 S.z.n., o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon) ze dne 16. prosince 1927 (účinný od 1. ledna 1928) zareagoval na změny držeb (např. první pozemková reforma, dlouhodobé pachty atd.), a také na úvěrové těžkosti na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině. Tyto úvěrové těžkosti vyplývaly z neúplnosti soupisů držby a dále i z různosti a nejednotnosti předpisů. Vydání výše uvedeného zákona bylo velice důležité, neboť sjednotil legislativu a usměrnil veškerou katastrální službu v jednotný vývoj na území nově vzniklé Československé republiky, neboť: v Čechách platil zákon č. 83/1883 Ř.z. ze dne 23. května 1883, o evidenci katastru daně pozemkové (evidenční zákon) na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině platily zákony uherské v Horním Slezsku zase zákony pruské. 42 Uvedený zákon zrušil 43 všechny předcházející předpisy týkající se katastru, včetně jeho vedení. Jeho definice zněla pouze jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemkům v Československé republice. Poprvé v historii začal katastr měnit svou funkci. Z evidence pro daňové účely se stává evidence, která bude nepostradatelnou součástí při 41 Podstatou První pozemkové reformy byl nedostatek půdy, a to v důsledku vlastnictví velkých pozemkových majetků šlechty z dřívějších dob. Na základě zákonů došlo v meziválečném Československu k největšímu státně-mocenskému zásahu do soukromého vlastnictví (z.č. 32/1918 Sb. z. a n. o obstavení velkostatků, zákon č. 218/1919 Sb. z. a n., o zabrání velkého majetku, 81/1920 Sb. z. a n., o přídělu zabrané půdy a úpravě právních poměrů k ní, zákon č. 329/1920 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový). 42 BUMBA Jan, České katastry od 11. do 21. století, Dotisk 2009, Praha, Grada Publishing, a.s., 2007, str. 88 43 Předchozí právní předpisy byly sice zrušeny, ale pro potřeby nového katastru se převzala užitečná ustanovení ze zákona č. 83/1883 Ř.z., o udržování evidence katastru 28
všech právních jednáních o nemovitostech. Co se týká propojení pozemkové knihy a pozemkového katastru, tak obě evidence, ač byly vedeny odlišnými subjekty, byly vzájemně propojeny a těšily se značné důvěře 44. Obsahem pozemkového katastru byly jeho součásti, které se podrobněji stanovily až vládním nařízením č. 64/1930 S.z.n.. Obsah pozemkového katastru: 45 podstatné části - měřičský operát (katastrální mapa a příruční katastrální mapa) zachycující geometrické zobrazení všech pozemků a na nich umístěných staveb - písemný operát (rejstřík parcel, parcelní protokol, pozemnostní archy 46, seznam pozemnostních archů, rejstřík držitelů a záznam změn) zachycující výsledky šetření o nemovitostech vedených dle katastrálních území - sbírka listin (podklady na základě kterých byly prováděny zápisy a zákresy v pozemkovém katastru) - úhrnné výkazy (sumarizace celkových údajů z písemných operátů pro potřeby finanční správy a jiné širší využití) vedlejší části pomocné části 47 Druhy pozemků v pozemkovém katastru z roku 1927 byly členěny na 2 základní skupiny a dále 11 kategorií. Kategorie pro pozemky s katastrálním výtěžkem (používáno jako základ pro zdaňování pozemkovou daní) podrobené dani byly určeny takto: role, louky, zahrady, vinice, pastviny, lesy, močály, jezera a rybníky s užitkem a dále tzv. parifikační pozemky (úmyslně odňatá půda pro zemědělskou nebo lesní výrobu). Pozemky bez 44 KUBA Bohumil, OLIVOVÁ Květa, Katastr nemovitostí České republiky, 2004, Praha, Linde Praha, a.s., str. 22 45 POSPÍŠIL Boleslav, Právní aspekty a problémy evidence nemovitostí, 1975, Praha, nakladatelství Československé, akademie věc, str. 28 46 pozemnostní archy byly nejdůležitější součástí pozemkového katastru a zachycovaly všechny pozemky s označením jejich druhů (kultur), výměry a katastrálního výtěžku 47 PEŠL Ivan, Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický Zeměměřictví a katastr III. (nosič CD), vydáno v roce 2005 29
katastrálního výtěžku byla zařazeny do kategorií: zastavěné plochy a nádvoří, neplodné půdy neb močály, jezera a rybníky bez užitku a jiné pozemky. 48 Katastr se začal opětně vyvíjet a až do roku 1938 byl katastrem velice přesným a spolehlivým. Neustále byl udržován v souladu se skutečným stavem. Jeho rozvoj byl však posléze pozastaven událostmi z konce 30. a začátku 40 let 20. století. Snad ani tyto události ho nezasáhly natolik, jako politická situace počínajíce od roku 1945 s následnou Druhou pozemkovou reformou 49. Následná Jednotná evidence půdy ho v jeho působnosti velice omezila a v 1956 se přestal užívat úplně. Zmiňovaný katastrální zákon, který pozemkový katastr upravoval, byl však zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii. 48 POSPÍŠIL Boleslav, Právní aspekty a problémy evidence nemovitostí, 1975, Praha, nakladatelství Československé, akademie věc, str. 28 49 Druhá pozemková reforma probíhala ve 3. etapách, kdy každá z etap byla tvořena samostatnou legislativou. 1. etapa - a) Dekret prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů; b) Dekret prezidenta č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa; c) Dekret prezidenta č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci; d) zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek 2. etapa - zákon. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy 3. etapa - zákon č. 46/1948 Sb., zákon o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě) 30
9. Katastr po roce 1945 a důvody vzniku následných evidencí Období po 2. světové válce bylo obdobím významných změn, které se dotkly všech odvětví, a to včetně katastru. Slibný vývoj katastru, který byl započat ještě před vypuknutím 2. světové války, byl touto událostí přerušen, a to hlavně v oblasti nového mapování. Dne 5. dubna 1945 byl v Košicích schválen dokument Košický vládní program, který určoval zásady budoucí politiky a hlavně v ekonomické oblasti si kladl za úkol obnovení zpustošeného hospodářství, a také bezodkladné zajištění a pod národní správu převedení majetku zrádců. V souvislosti s účinností k 1. lednu 1951 zákona č. 151/1950 Sb., občanský zákoník (tzv. střední občanský zákoník) byl dokonale fungující systém pozemkových knih a pozemkového katastru změněn. Konstitutivnost zápisů do pozemkových knih byla zrušena a vlastnická práva vznikala, měnila se či zanikala již pouhou smlouvou nebo přecházela ze zákona, výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. Zápis změny právního vztahu do pozemkové knihy byl ponechán na vůli vlastníka nemovitosti, a tím byl i porušen intabulační princip zápisů do pozemkových knih. Pouze u organizací byla zachována knihovní povinnost. I změny plynoucí ze scelovacích a přídělových řízení 50 nebyly důsledně zaznamenávány. 51 Tyto důvody zapříčinily situaci, kdy již bylo velice obtížné dohledávat údaje o vlastnících nemovitostí. Ke zmiňovanému občanskému zákoníku nutno dále uvést, že zcela vypustil osvědčenou zásadu římského práva superficies solo cedit a výslovně stanovil, že stavba není součástí pozemku. 9.1. Jednotná evidence půdy 52 Jednotná evidence půdy (dále jen JEP ) byla založena z důvodu větší, možná i absolutní absence zápisů v 50. letech 20. století, které jsem uvedla v předcházející kapitole. Dosavadní zápisy v pozemkových knihách i v pozemkovém katastru přestaly být spolehlivé a vyhovující. Bylo proto nutné založit novou evidenci, která by jednak snad napravila absenci zápisů, ale hlavně kterou by bylo možné využívat k plánovitému rozvoji národního hospodářství, neboť stát potřeboval podklady pro své plánování a řízení národního 50 přídělová řízení byla uzákoněna na základě Dekretu prezidenta č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 51 KUBA Bohumil, OLIVOVÁ Květa, Katastr nemovitostí České republiky, 2004, Praha, Linde Praha, a.s., str. 22 52 PEŠL Ivan, Katastr nemovitostí v České republice, jeho historie a další předpokládaný vývoj, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický Zeměměřictví a katastr III. (nosič CD), vydáno v roce 2001 31