Z Á K L A D Y M A N A G E M E N T U V O Š E TŘOVATELSTVÍ

O S T R A V S K Á U N I V E R Z I T A Z D R A V O T N Ě S O C I Á L N Í F A K U L T A Z Á K L A D Y M A N A G E M E N T U V O Š E TŘOVATELSTVÍ D o c. P h D r. D a r j a J A R O Š O V Á, P h D. OSTRAVA 2006

OBSAH 1. Úvod do managementu vymezení základních pojmů 1.1 Management 1.2 Management v ošetřovatelství 1.3 Manažer 1.4 Manažer v ošetřovatelství 2. Plánování 2.1 Plánování v ošetřovatelství 3. Organizování 3.1 Organizování v ošetřovatelství 4. Personální činnosti 4.1 Personální činnosti v ošetřovatelství 5. Vedení lidí 5.1 Vedení lidí v ošetřovatelství 6. Kontrolování a hodnocení 6.1 Kontrolování a hodnocení v ošetřovatelství Použitá a doporučená literatura

VÝZNAM GRAFICKÝCH SYMBOLŮ průvodce studiem shrnutí literatura pojmy k zapamatování kontrolní otázky a cvičení testy a otázky řešení a odpovědi korespondenční úloha příklad rozšiřující studium

1. ÚVOD DO MANAGEMENTU Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: objasnit pojmy management, manažer, management v ošetřovatelství, manažer v ošetřovatelství specifikovat problémy managementu v ošetřovatelství charakterizovat vlastnosti dobrého manažera rozpoznat činnosti manažera v ošetřovatelství na různých úrovních Klíčová slova management, manažer, management v ošetřovatelství, sestra, vlastnosti manažera, manažeři v ošetřovatelství 1.1 Management Slovo management je přejaté z angličtiny a je v tržní ekonomice velmi často užívaným pojmem. Je odvozeno od slova manage (řízení, vedení, vládnutí, spravování). Uvádí se, že kořeny výrazu management sahají až k latinskému slovu manus (ruka). Ve tvaru management se objevuje v polovině 19. století v USA v souvislosti s řízením podniků (21). Cvičení Zamyslete se nad historickým vývojem lidstva a pokuste se odpovědět, které instituce a organizace byly již poměrně dobře organizované a řízené. Ve které době a za jakým účelem? Definice managementu je možno rozdělit do tří skupin nejvíce zdůrazňovaných aspektů (11): 1. vedení lidí management znamená konání věcí prostřednictvím lidí (19) management je umění dosahovat cíle organizace rukama a hlavami druhých 2. specifické funkce vykonávané vedoucími pracovníky management jsou typické činnosti jako je rozhodování, organizování, plánování, kontrolování, vedení lidí management je druh lidské činnosti, která je mimořádně náročná vzhledem na rozsáhlý obsah a formu, je v něm spojena věda, umění, praktické zkušenosti (14). 3. předmět studia a jeho účel management je proces optimalizace využití lidských materiálních a finančních zdrojů k dosažení organizačních cílů

management je využívání delegovaných pravomocí, řízení a kontroly podřízených tak, aby byly všechny její složky zaměřené na dosažení cíle (27) 1.2 Management v ošetřovatelství Management v ošetřovatelství se od profesionálního managementu v ostatních oborech liší filozofií služeb. Ošetřovatelství nese sociální odpovědnost za zdraví a nemoci jednotlivců, rodin a komunit, a proto je třeba jedinečný přístup. Specifické pro management ošetřovatelství jsou dva cíle: kvalita služeb a kvalitní personál. Management i ošetřovatelství jsou mladé dynamicky se rozvíjející disciplíny. Vzájemně se doplňují (bez efektivního řízení nelze poskytovat kvalitní ošetřovatelské služby). management + ošetřovatelství = management ošetřovatelství (nový obor) Někteří autoři odlišují pojmy ošetřovatelský management a management v ošetřovatelství: ošetřovatelský management - řízení ošetřovatelského procesu, který vykonává a plánuje sestra na nejnižší úrovni management v ošetřovatelství - aplikace jednotlivých úrovních řízení v ošetřovatelství, využívá pojmový aparát obecného managementu Moderní management ošetřovatelství aplikuje poznatky nových věd (informatika, statistika, operační analýza) do procesu řízení uplatňuje interdisciplinární přístup formuje nové tendence a způsoby řešení Klíčovým úkolem moderního managementu je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) poskytování nových kvalitativně lepších ošetřovatelských služeb prostřednictvím efektivního řízení ošetřovatelství na profesionální úrovni. Rozvoj ošetřovatelství je ovlivňován tzv. univerzálními faktory (22): nedostatek moci v rukou manažerů ošetřovatelství recesivní postavení a nerovnocenné rozhodování na jednotlivých stupních řízení postavení žen 90% manažerů ošetřovatelství jsou ženy, mají nízké platy, nízký status, špatné pracovní podmínky, často jsou diskriminovány dominantní medicína - v každém evropském systému zdravotnictví, sestra v řídící funkci je tak stále považována za pomocnici plnící lékařské příkazy ekonomika dominantní postavení zdravotnických pojišťoven a

nedofinancování výkonů vede k neadekvátnímu poskytování služeb nedostatek sester finanční a morální nedocenění, nízký profesionální image, migrace sester do zemí západní Evropy věda a výzkum v ošetřovatelství nepružný management, který nedostatečně integruje výsledky výzkumu do ošetřovatelské praxe, výzkum zaměřit na prokázání efektivnosti adresného řízení informační systém využití v účtování, v dlouhodobém plánování financování, pro získávání a třídění informací, standardizovaný plán péče vzdělávání v managementu budoucnost ošetřovatelství je v rukou vzdělaných sester a budoucích studentů ošetřovatelství a managementu Doporučený domácí úkol 1.1 Historicky se u nás problematikou managementu ošetřovatelství zabývali v posledních deseti letech pouze manželé Škrlovi, kteří v roce 2003 vydali první českou publikaci o managementu v ošetřovatelství (Škrlovi, P. a M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent-Orion, 2003). Tato čtivá publikace zúročuje zejména jejich dlouholeté zahraniční praktické zkušenosti a je postavena jako aplikace prvků managementu v ošetřovatelské a zdravotnické praxi. Budete-li mít zájem o problematiku lidského faktoru v ošetřovatelství, kvality a ekonomiky, doporučuji Vám uváděnou knihu přečíst. 1.3 Manažer Pojem manažer (manage) - znamená řídit, vést, vládnout, ovládat, mít vedoucí funkci, být ve vedoucím postavení. Manažeři jsou do svých funkcí jmenováni, voleni nebo vybráni konkurzem. Manažeři plní tři základní manažerské úkoly: řídí práci a organizaci s využitím znalostí klasického přístupu k řízení řídí pracovníky s využitím behaviorálních znalostí řídí produkci a operace s využitím znalostí manažerské vědy Při výkonu řídících funkcí respektuje manažer požadavky vyplývající z tzv. analýzy 4E (11): účelnost (effectiveness) dělání správných věcí účinnost (efficiency) provádění věcí správným způsobem hospodárnost (economy) dělání věci s minimálními náklady odpovědnost (equity) dělání věci spravedlivě a podle práva Manažerské role interpersonální (představitel, vedoucí, zprostředkovatel)

informační (monitor-sledovatel, distributor, mluvčí) rozhodovací (podnikatel, řešitel konfliktů, poskytovatel zdrojů, vyjednávač) administrativní role (práce s doklady, dokumentací) Manažerské role spolu souvisí, navazují na sebe, doplňují se. Měly by být vyvážené přecenění nebo podcenění některé z nich vede k nedostatkům v řídící práci (přecenění administrativy byrokracie). Obr. 1.1 Management jako proces podle Trunečka Podle stupně řízení, na kterém manažeři pracují, existují: vrcholoví (top) manažeři - formování dlouhodobé strategie organizace manažeři střední úrovně taktická koordinace výkonu operativních činností manažeři první úrovně (funkční) operativní řízení každodenních činností organizace Vlastnosti ideálního manažera 1. vrozené vlastnosti potřeba řídit uspokojení z řídící činnosti potřeba moci nejen autorita, ale znalosti, zkušenosti, dovednosti schopnost empatie cit a pochopení pro spolupracovníky vhodný temperament citové a volní znaky povahy, které určují chování a reakci člověka na vnější podněty inteligence schopnost chápání a samostatného myšlení 2. získané vlastnosti odborná znalost problematiky ekonomické znalosti

sociálně-psychologické znalosti znalost metod řízení dobrá duševní a tělesná kondice Manažerské dovednosti lidské dovednosti schopnost pracovat a vést lidi (vytvořit prostředí pro potřebný rozvoj pracovního úsilí a iniciativy podřízených pracovníků koncepční dovednosti schopnost řídit celou organizaci jako systém směřující k stanovenému strategickému cíli (rozpozná významné prvky dané situace, rozumí vztahům mezi nimi) Cvičení Zamyslete se nad všemi vedoucími, které znáte. Kdo z nich je nejlepší a proč? Které manažerské dovednosti je dělají lepšími? 1.4 Manažer ošetřovatelství V širším významu je v ošetřovatelství za manažera pokládána každá sestra, protože už při standardní práci s pacientem a jeho rodinou musí zákonitě aplikovat základní prvky manažerských funkcí (viz. obr. 1.3). V užším slova smyslu jsou v našich zdravotnických institucích manažery ošetřovatelství pouze sestry vykonávající řídící funkce na úrovni tří základních řídících úrovní ve zdravotnictví (ředitelka ošetřovatelské péče, vrchní sestra nebo vedoucí sestra oddělení, staniční nebo úseková sestra). Manažerem tedy může být každá sestra, která plánuje, realizuje a hodnotí péči o pacienta, jeho rodinu nebo komunitu (10). Vzhledem k multidisciplinárnímu charakteru managementu ošetřovatelství nemusí být manažeři ošetřovatelství specialisty v každé disciplíně, ale měli by mít znalosti v rozsahu, který potřebují k řízení objektu. Sestra manažerka není jen manažerkou ošetřovatelských činností, ale i zdravotnických služeb budoucnosti (2). Příklad 1.1 (6) Případová studie Nová staniční sestra si na jednotce koronární péče si všimla, že někteří členové personálu se chovají nepříjemně. Jedna z kolegyň je v jednání s ní až sarkastická, protože se usilovala také o místo staniční sestry a nebyla povýšena. Rovněž někteří starší zaměstnanci se chovají divně: vylučují ji ze společenské konverzace a naznačují, že doufají, že se tu nic nezmění. Novou staniční sestru lidé srovnávají s předchozí, která byla ve funkci 10 let a byla velmi oblíbená a uznávaná. Staniční sestra cítila, že je schopná zastávat novou úlohu, ale věděla, že si musí vyřešit individuální reakce skupiny. Tyto problémy lze řešit následovně: ignorovat nepodstatné,

kontrolovat emoce, chovat se disciplinovaně, potlačit všechny negativní reakce, udržovat si odstup od útoku, využít zkušeností, talentu nebo pomoc provokující osoby a pak ji veřejně pochválit. Manažery ošetřovatelské péče v konkrétním zdravotnickém zařízení jsou ti, kteří vykonávají řízení ošetřovatelských služeb, včetně kontroly, hodnocení a udržování kvality. 1. Vrcholový manažer - ředitel (náměstek) ošetřovatelské péče má mít ošetřovatelské a manažerské vzdělání. Je zodpovědný za celkovou činnost ošetřovatelského úseku v rámci organizace. Podílí se na strategickém plánování a zabezpečování potřebných zdrojů pro činnost ošetřovatelského úseku (personálních, finančních, materiálních). Přímo mu podléhají vrchní sestry jednotlivých klinik a oddělení. Do funkce je určená autoritou. 2. Manažer střední úrovně - vrchní sestra je členkou vedení kliniky nebo oddělení. Je zodpovědná řediteli (náměstkovi) ošetřovatelské péče za celkovou činnost ošetřovatelského personálu na klinice (oddělení). Podílí se na plánování rozpočtu, personálním zabezpečení, odborném růstu pracovníků a hodnocení kvality ošetřovatelské péče. Je manažerkou ošetřovatelské péče, určité kompetence deleguje na nižší články - staniční nebo úsekové sestry. Jejím úkolem je současně vzdělávat podřízené a pomáhat jim v komplexní zodpovědnosti za péči o pacienta. 3. Manažer první úrovně - staniční (úseková) sestra je vedoucí ošetřovatelského týmu na ošetřovací jednotce. Je manažerkou ošetřovatelské péče o jedince. Pověřuje ošetřovatelskými činnostmi jiné sestry a další členy týmu, dohlíží na kvalitu jejich činností a vyhodnocuje ji. Při přidělování pacientů ošetřujícím sestrám bere v úvahu jejich počet a náročnost ošetřovatelské péče. Dbá o komplexní poskytování ošetřovatelské péče využitím jiných odborníků (sociální pracovníci, fyzioterapeuti, dietní sestry). Zabezpečuje kontinuální komunikaci v ošetřovatelském týmu. Klade velký důraz na kvalitu ošetřovatelských služeb a kontroluje ji přímou účastí při ošetřování nebo během sesterské vizity. Pracovní činnosti manažerů v ošetřovatelství jsou definované v náplni práce, přičemž pracovní náplň není podrobným seznamem činností, ale vyjadřuje základní funkce pozice, soubor verifikovatelných cílů a komu manažerka podléhá. Jsou to vlastně schémata schválených kompetencí, které slouží současně jako nástroj kontroly a představuje určitý standard. V průběhu manažerské kariéry prochází sestry manažerky různými etapami vývoje (16): přípravná fáze získávání teoretických poznatků a prvních zkušeností (studium, nástup do zaměstnání, seznámení se s pracovištěm, prostředím a problémy) uchycení se zařazení se do pracovního kolektivu, získávání zkušeností z řešení prvních praktických problémů, upevňování pozice

v kolektivu (patří zde první úspěchy a neúspěchy formující osobnost manažera) etapa rozvoje nejdůležitější fáze v kariéře, manažer si osvojuje důležité návyky, stává se autoritou v kolektivu, roste odborně i osobnostně ústup z funkce souvisí s ubýváním sil, energie, potřebných manažerských vlastností, projevuje se často poklesem iniciativy, sklonem k rutině, nechutí podporovat změny, ztrátou autority a prestiže v kolektivu. Životní cyklus kariéry manažerek v ošetřovatelství je ve velké míře závislý na kultuře a etice ve zdravotnickém zařízení a na pracovišti. Shrnutí kapitoly Management je poměrně mladou vědeckou disciplínou rozvíjející se v České republice až v posledních patnácti letech. Obecně chápeme management jako teorii a praxi řízení. Management v ošetřovatelství jako aplikovaná forma řízení integruje poznatky z mnoha oborů (management, ošetřovatelství, ekonomika, statistika, informatika, sociologie aj.). Vykonavatelem řízení je manažer člověk s určitými vrozenými a získanými dispozicemi, s definovanými kompetencemi a odpovědností. Manažer plní určité úkoly a definované role. Manažer v ošetřovatelství pracuje na několika úrovních v instituci (vrcholový, střední a první úrovně). Úlohy k textu - 1. kapitola 1. Management jako interdisciplinární věda úzce spolupracuje s mnoha obory lidské činnosti. Uveďte alespoň tři z nich a zdůvodněte jejich využití v managementu. 2. Uveďte některé celosvětové faktory, které mají vliv na rozvoj managementu ošetřovatelství. 3. Vyjmenujte tři hierarchické úrovně managementu v ošetřovatelství.

2. PLÁNOVÁNÍ Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: charakterizovat prvky plánovacího procesu objasnit základní pojmy plánování (vize, cíle, SMART) vysvětlit a rozlišit tři základní formy plánování v managementu ošetřovatelství podle jednotlivých úrovní řízení dokázat sestavit cíle plánování pro konkrétní organizaci Klíčová slova plán, prvky a cíle plánování, strategické plánování, taktické plánování, operativní plánování, Průvodce Abychom zdárně a racionálně vykonávali jakékoliv činnosti (např. studium distančních textů, ale také třeba vaření) plánujeme. Plánování je pak nezbytné, je-li zainteresováno na aktivitách více lidí (organizace a koordinace) a vztahuje se na všechny zamýšlené činnosti. V managementu je plánování pokládáno za jeho nejdůležitější funkci a je východiskem pro všechny ostatní manažerské funkce. I přesto, že budoucnost nelze nikdy přesně odhadnout, není možné ponechat rozvoj jakékoliv instituce náhodě. Plánování je proces vyžadující od manažera vědomé určování průběhu činností a rozhodnutí založené na cílech a reálných odhadech a očekává od něj určitou úroveň intelektu, přehledu a znalostí. Plánování se vztahuje na všechny vykonávané aktivity. Prvky plánovacího procesu (11) Výsledkem plánování manažera je vytvoření plánu (plán činností, plán zdrojů distribuční, plán situační). Proces plánování je tvořen několika obecnými prvky, které jsou prezentovány na obr. 2.1: Obr. 2.1 Obecné seřazení prvků plánování (Lednický, 1999) Cíle plánování Poslání organizace se konkretizuje ve vizích (představy) a cílech

(konkretizace představy). Cíl je konečný stav, ke kterému by měly všechny plánovací aktivity směřovat (konečné výsledky budoucí činnosti). Mají různou míru obecnosti, různou hierarchickou strukturu. Obr. 2.2 Modifikovaná hierarchie cílů podle Koontze a Weihricha Obsah cílů SMART S specifičnost cílů (originálnost) M měřitelnost cílů A akceptovatelnost cílů rozhodujícími zájmovými skupinami R realizovatelnost cílů za stanovených podmínek T termínovanost cílů (časové určení) Plánování probíhá na všech úrovních managementu: 1. strategické plánování zasazení instituce do existujícího prostředí, její vedené do budoucnosti 2. taktické plánování týká se převážně způsobů dosahování střednědobých cílů a intermediálních změn 3. operační plánování konkrétní postupy v denním provozu při uplatňování strategií vytčených při strategickém plánování Nejdůležitější je plánování strategické, od kterého se pak odvíjí ostatní plánování a veškeré aktivity. Průvodce Průběh a obsah strategického plánování je podrobněji rozpracován v kapitole Organizování v ošetřovatelství, kde je aplikováno přímo na řídící proces v ošetřovatelství. Pro získání hlubších obecných znalostí o strategickém plánování v managementu doporučuji již uváděné publikace F. Bělohlávka nebo V. Lednického. Cvičení Definujte jeden z cílů fiktivního plánu oddělení (nebo zdravotnického zařízení). Vycházejte z klasifikace obsahu cíle SMART a grafické struktury dle Marquise a specifikujte Váš stanovený cíl.

2.1 Plánování v ošetřovatelství Průvodce Stejně jako v obecném managementu je plánování důležitou částí účinného řízení ošetřovatelství a jeho nedocenění nebo přecenění může výrazně ohrozit řídící proces. Plánování v ošetřovatelství je pomyslným můstkem mezi tím, kde jsme a kam se chceme dostat. Můžeme tedy říci, že v moderním managementu ošetřovatelství je plánování jednou z etap procesu budování stavu ošetřovatelství. Klíčovou úlohou pro plánování v ošetřovatelském managementu je vyhledávání a formulování cílů ošetřovatelství ve zdravotnickém zařízení a stanovení způsobů pro jejich dosažení. Členění plánů dle průběhu v čase (používá se např. u managementu pacientových aktivit v rámci ošetřovatelského procesu): dlouhodobé střednědobé krátkodobé V ošetřovatelství se používá spíše plánování podle závažnosti plánovaných činností a délky plánovacího období a podle zaměření plánů: a) dlouhodobé, strategické dlouhodobé cíle z hlediska společenského poslání zdravotnického zařízení na co se bude zařízení v budoucnu koncentrovat na úrovni oddělení instituce např. oddělení ošetřovatelské péče nemocnice jaké služby chceme poskytovat? chceme služby rozšířit či omezit? b) střednědobé, taktické rozpracování strategických cílů na konkrétní podmínky nižších stupňů řízení na úrovni klinik a oddělení pojítko mezi strategickým a operativním plánováním je zaměřeno na specifické oblasti služeb a činností ošetřovatelství - flexibilní plánování služeb, které chceme poskytovat - definování finančních cílů do čeho a kolik chceme investovat, - změny služeb dle aktuální poptávky (pojištěnci, zdravotní programy, preference) - změny v manažerských funkcích (obsazení člověkem schopným plán vytvořit) - plánování materiálního, technického, personálního vybavení c) krátkodobé, operativní má specifické cíle, které týkají se jednotlivých činností na úrovni jednotlivých pracovišť a pracovníků kratší časový horizont

přetváří strategické (dlouhodobé) cíle instituce na konkrétní činnosti zabezpečující jejich plnění je nejvíce strukturované (např. operativní plán náhrady chybějícího pracovníka, pomůcek, prostorů) Shrnutí kapitoly Plánování je cílově orientovaný proces vycházející z určení cílů činnosti a cesty na jejich dosažení. Proces plánování je tvořen několika obecnými prvky. Obsah cílů musí být specifický, měřitelný, akceptovatelný, realizovatelný a termínovaný (SMART). Plánování probíhá na všech úrovních managementu strategické, taktické a operativní. V ošetřovatelství bývají aplikovány kromě výše uvedených plánů ještě plány časové - krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé (např. ošetřovatelský proces).

3. ORGANIZOVÁNÍ Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: objasnit základní pojmy (organizace, organizační struktura, organizační kultura, organizační systémy) vysvětlit požadavky procesu organizování (OSKAR) popsat a vysvětlit jednotlivé organizační formy v ošetřovatelství Klíčová slova organizování, činnosti a požadavky (OSKAR) na organizování, organizační struktura, kultura organizace, organizování v ošetřovatelství, organizační systémy a formy v ošetřovatelství Průvodce Organizace (včetně zdravotnických) existují v každodenním životě jako nezbytné společenské a funkční jednotky. Dnešní zdravotnické organizace procházejí obrovskými změnami. Vytvářejí nové struktury, mají nové funkce. V poskytování zdravotní péče již nedominují nemocnice, které prochází reorganizaci (např. privatizace, snižování počtu akutních lůžek). Ředitelky ošetřovatelské péče a ostatní manažerky ošetřovatelství musí koordinovat personální strukturu a přitom zajišťovat kvalitní péči pacientům. To od nich vyžaduje dobré organizační schopnosti a znalosti moderních teorií managementu, které jsou aplikovány v moderním řízení ošetřovatelství. Na proces organizování jsou kladeny požadavky, které zjednodušeně označujeme jako OSCAR (11): cíle činností (O = Objectives) specializace (S = Specialization) koordinace (C = Coordination) pravomoc (A = Authority) zodpovědnost (R = Responsibility) Organizování v praxi znamená: vytvoření organizačního řádu (organizační schéma, popisy kompetencí a pravomocí manažerů) vytvoření popisů pracovních funkcí zaměstnanců (komu je funkce nadřízena a komu podřízena, náplň práce, určení zodpovědnosti) zařazení pracovníků do funkcí (posouzení pracovníka pro funkci, souhlas pracovníka se zařazením a pochopení úlohy, zajištění kooperace s jinými pracovníky)

Pro zabezpečení plnění úkolů a cílů organizace se seskupují lidé podle organizačních struktur. Organizace je však jen prostředkem na dosažení cílů, ne cílem samotným. V každé organizaci tvoří její vedení formální organizační strukturu. Mimo formálních organizačních struktur existují i neformální organizační struktury, které vznikají podle stejných zájmů lidí, osobního přátelství a jiných faktorů. Příklad - 3.1 Klasickým příkladem liniové organizační struktury s horizontální skladbou je např. struktura Fakultní nemocnice v Ostravě (viz. obr. 3.1) a její linie ošetřovatelství, kdy na všech stupních řízení je pro určitý druh útvaru odpovědný jediný pracovník (ředitel, náměstek, vrchní sestra). Jednomu manažerovi podléhá větší počet zaměstnanců, což mírní proces kontrolování. V posledních letech tuto strukturu přejímají také ostatní ošetřovatelská oddělení nemocnic. Vedoucí personál má široký rozsah kontroly a střední manažeři vyšší autoritu. Každá organizace má svou jedinečnou kulturu, která je buď pěstována managementem nebo se rozvíjí živelně. Jsou to specifické chování a postoje členů organizace, způsob oblékání, gesta, tabu, tradice, rituály a způsoby realizace cílů.(25) Organizační kultura způsob, jak se na oddělení pracuje souhrn přesvědčení a hodnot v chování sester organizační kultura podléhá změnám zaměstnanci ji poznamenávají pozitivně i negativně je založena na emocích skládá se ze základních hodnot a přesvědčení organizace, jak jsou prezentovány top managementem a kopírovány (nebo ne) zaměstnanci je založena na historické kontinuitě 3.1 Organizování v ošetřovatelství Organizování zabezpečuje efektivní fungování ošetřovatelství ve zdravotnickém zařízení. Obsah organizování tvoří několik na sebe navazujících kroků (23): určení soustavy různorodých činností pro zabezpečení fungování ošetřovatelství jako celku racionální dělba práce rozdělením činností mezi členy ošetřovatelského týmu seskupení vymezených činností, pracovišť a pracovníků do organizovaných celků a jejich podřízení manažerům (vrchním sestrám, vedoucím úseků) delegování pravomoci a zodpovědnosti pracovníkům a pracovištím (oddělením, klinikám)

zabezpečení horizontální a vertikální koordinace činností, pracovníků, klinik (oddělení), směřující k realizaci finálních cílů Náplní této funkce je také koordinace zdrojů (lidských, materiálních, informačních, finančních) potřebných pro poskytování služeb. Z praktického hlediska je nejdůležitější zajištění koordinace účelné struktury rolí ošetřovatelského personálu. Struktura určuje, kdo jakou roli zastává a které činnosti k dané roli přísluší. Úkoly musí odpovídat schopnostem a motivaci zaměstnanců (8). Organizační systémy práce ošetřovatelského týmu zdravotnický tým zajišťuje zdravotní péče ve všech dimenzích (lékař, sestra, fyzioterapeut, dietní sestra, ošetřovatelka, laborant aj.) ošetřovatelský tým je součástí zdravotnického týmu, zajišťuje ošetřovatelskou péči (sestry s různou kvalifikací, ošetřovatelé, sanitáři) Cvičení Na interní oddělení je přijímán 80letý muž s diagnózou cévní mozková příhoda s komplikacemi. Muž je imobilní, inkontinentní, nekomunikuje. Specifikujte, kdo bude zainteresován na jeho péči jako člen ošetřovatelského týmu a jako člen zdravotnického týmu? Organizační formy ošetřovatelské péče (2) systém skupinové péče (celková péče) jedna sestra je přidělena skupině pacientů a je za ni i zodpovědná během své služby, sestra zajišťuje celý léčebný a ošetřovatelský program funkční systém - sestry mají po celou pracovní dobu určeny různé skupiny úkolů (funkce) u všech nemocných, je ekonomičtější, účinný a umožňuje centralizaci řízení a kontroly, nedostatkem je rozdrobení péče, o pacienty pečuje ošetřovatelský personál různých kategorií, vytrácí se individualita nemocného a konkrétní odpovědnost sestry za skupinu nemocných systém primárního ošetřovatelství nemocný má tzv. primární sestru, ta má za něj odpovědnost po celý pobyt a zajišťuje jeho celkovou péči, může se starat o více nemocných, vyžaduje vzdělaný personál vícestupňový způsob ošetřovatelské péče - založen na dělbě práce ošetřovatelských pracovníků s různým stupněm vzdělání v ošetřovatelském týmu, manažerky rozdělují činnosti dle pracovních náplní a vzdělání pracovníka a dle stavu pacienta, nesou odpovědnost za plnění úkolů case management vychází z modelu primárního ošetřovatelství, je definován jako hodnocení zdravotního stavu, plánování, poskytování služeb, koordinace a monitorování s cílem plnit potřeby několika konkrétních pacientů, maximalizuje individuální péči, je to komplexní

model, který není omezený pouze na nemocniční prostředí, sestra má systematické znalosti o pacientovi Cvičení 3.3 Zamyslete se nad stávající politickou situací ČR a ekonomickou situací našeho zdravotnictví a pokuste se vybrat nejvhodnější systém ošetřovatelské péče aplikovatelný na stávající obtížné podmínky ve Vaší instituci. Zamyslete se nad tím, kde by ještě mohly být vnitřní rezervy Vaší organizace, jejichž adekvátní využití by mohlo být přínosem pro zkvalitnění ošetřovatelské péče. Shrnutí kapitoly Základní požadavky na organizování lze shrnout do pěti okruhů - cíle, specializace, koordinace, pravomoc a zodpovědnost (SMART). V každé organizaci jsou formální a neformální organizační struktury. Každá organizace má svoji charakteristickou kulturu odrážející se mimo jiné v základních dokumentech organizace. Organizování v ošetřovatelství se zaměřuje především na strukturu pracovníků, na organizační systémy (zdravotnický a ošetřovatelský tým) a na organizační formy (skupinová péče, funkční systém, systém primárního ošetřovatelství, vícestupňový systém péče, case management). Úlohy k textu 3. kapitola 1. Vyjmenujte a popište pět obecných požadavků na organizování (OSKAR) 2. Jaké členění organizačních struktur podle formálních pravomocí znáte?

4. PERSONÁLNÍ ČINNOST Cíl Po prostudování kapitoly byste měli být schopni: vysvětlit pojem personální management (řízení lidských zdrojů) a jeho činnosti sestavit požadavky pro výběr pracovníků a využít vhodné metody výběru popsat základní funkce a kritéria hodnocení pracovníků a aplikovat do praxe chápat specifika personální politiky v ošetřovatelství Klíčová slova personální management, řízení lidských zdrojů, výběr pracovníků, hodnocení pracovníků, personální činnosti v ošetřovatelství, plánování a nábor ošetřovatelského personálu, hodnocení v ošetřovatelství Průvodce Každá organizace potřebuje ke svému chodu a rozvoji určitý počet pracovně způsobilých, motivovaných a loajálních pracovníků. Potřebuje personál schopný, způsobilý plnit zadané úkoly a pracovní povinnosti a ochotný pracovat na sobě a rozvíjet své schopnosti. Lidské zdroje jsou svébytným a nepostradatelným zdrojem organizace a nejdůležitějším potenciálem, neboť determinují a uvádějí do pohybu všechny ostatní zdroje. Posledních patnáct let mají naše zdravotnická zařízení možnost řídit samostatně své lidské zdroje (do roku 1989 byla každá zdravotnická instituce personálně vybavena podle jednotné administrativy). To jim umožňuje nejen samostatnost, ale i konkrétní odpovědnost. Proto je žádoucí, aby byli všichni manažeři znali dobře zásady práce s lidmi. Sestramanažerka své znalosti využívá k sestavování ideálního plánu obsazování pracovních míst tak, aby bylo zajištěno poskytování kvalitní ošetřovatelská péče a aby plán flexibilně reagoval na potřeby zaměstnanců. Úlohy personálního managementu vyhodnotit popis práce každého pracovníka, vytvořit standardy na jednotlivých úsecích práce řešit problém zaměstnanosti řešit pracovní spory na základě znalosti právních norem a dalších principů práce s lidmi Výběr, hodnocení a řízení pracovníků Při vyhledávání pracovníků se využívají: a) interní zdroje Jsou to pracovníci, kteří přišli o práci v důsledku reorganizace. Výhodou je,

že pracovníci takto vyhledávaní jsou zpravidla zkušení, znají podmínky organizace, rychleji se adaptují. b) externí zdroje Jedná se o absolventy škol a pracovníky jiných organizací. Metody výběru rozhovor rozbor hodnocení žádostí o přijetí, životopis testy zručnosti testy odborných vědomostí psychologické testy, osvědčení a doporučení z předchozích zaměstnání skupinové metody (diskuse, skupinové řešení problémů) lékařské doporučení Cvičení Jako ředitelka ošetřovatelské péče organizujete výběrové řízení na místo vrchní sestry lůžkového oddělení chirurgie. Specifikujte Vaše požadavky na uchazeče a určete metody výběru tohoto nového pracovníka. Přijímání a zařazování nových pracovníků a absolventů zdravotnických škol, včetně přeřazování pracovníků z oddělení má několik fází: 1. seznámení se s pracovníkem, s jeho možnostmi a předpoklady pracovního výkonu, zařazení do pracovního týmu 2. seznámení pracovníka s pracovním týmem 3. informovanost nového pracovníka o charakteru práce, pracovních úkolech a pracovních podmínkách 4. představení nového pracovníka pracovnímu kolektivu 5. vysvětlení práce a úloh 6. podrobnější zacvičení - uvedení do práce Hodnocení pracovníků 1. předpoklady pro práci - úroveň vědomostí, zručností, organizačních schopností 2. postoj k práci - pracovní morálka, přístup ke klientovi, iniciativa 3. výsledky práce - kvantitativní či kvalitativní ohodnocení 4. sociální úroveň - vztah k lidem, míra konfliktů Formy a metody pracovního hodnocení pracovní posudek verbální posuzování, nejčastěji písemnou formou, posudek obsahuje základní osobní údaje a charakteristické vlastnosti pracovníka. posuzovací stupnice použití známkování nebo bodování srovnávací metody - porovnání dvou nebo několika pracovníků podle stanoveného kritéria hodnocení