Vliv člověka na životní prostřed edí Úvod do problematiky ŽP Vymezení pojmů
Trochu historie. Mezníkem ve vývoji lidstva a jeho prostřed edí byla skutečnost, že e se člověk k stal PÁNEM P TECHNIKY. Nevyváženost enost životních podmínek vede k devastaci přírodnp rodních zdrojů Nerovnoměrný rný technický pokrok se projevuje znehodnocování ŽP V rámci r vývoje člověka byl vliv na krajinu v závislosti na jeho chování - lovec X zemědělec Rozvoj zemědělstv lství,, intenzivní odlesňov ování, řízené zalesňov ování
Trochu historie. Prvotně pospolná společnost Vztah člověka a přírody p byl dán d n principem zachování života. Přírodní prostřed edí ovlivňovalo ovalo člověka ve většív míře e než on jej Člověk k byl považov ován n za lovce
Trochu historie. V závislosti z na změny v zastoupení lesa a stepí rozlišujeme 4 období: NEJSTARŠÍ OBDOBÍ mladší doba kamenná,, doba bronzová,, doba železná, starověk, do zač.. středov edověku Charakteristika: zásahy z osídlen dlení do lesních formací v lesostepních oblastí a při p i okraji smíš íšených lesů STŘEDOV EDOVĚK Od začátku do konce středov edověku Charakteristika: vznik měst, m vliv dosahuje aža na okraj velkých lesních porostů,, které uvnitř zůstávají nadále neporušen eně zachovány (lov zvěř ěře) OBDOBÍ POZDNÍHO STŘEDOV EDOVĚKU DO 18.STOL Charakteristika: velké mýcení lesů za účelem získz skání zemědělsk lské půdy Odlesněny ny rozsáhl hlé oblasti jako Valašsko, podhůř ůří Českomoravské vrchoviny, podhůř ůří Bílých a Malých Karpat
Trochu historie. OBDOBÍ REGULACE POMĚRŮ LESNÍ A ZEMĚDĚLSK LSKÉ PŮDY PŘEDPISY P A INSTITUCEMI OD 18.STOL. Charakteristika: počátek lánovl nového lesního hospodářstv ství,, začátek formace lesního hospodářstv ství (přem eměna loveckých revírů na hospodářsk ské objekty s různými hospodářskými skými soustavami) Velký rozvoj zemědělstv lství Základním m krajinným faktorem byl vztah mezi lesem a bezlesím. Tento faktor rozší šířen o technickou revoluci Zastoupení lesa XIV.stol 60 % a XVIII.stol 38 % z celkové plochy půdy, p v současnosti cca 30 %
DEFINICE, POJMY KRAJINA Krajinou rozumíme me topograficky vymezenou část povrchu zemského se shodným mezoklimatem a s podmínkami pro vytvořen ení přímo se ovlivňuj ujících ch společenstev enstev organismů,, vzájemn jemně podmiňuj ujících ch svoji existenci. Krajina je klasifikační jednotka, vyjadřuje poměrn rně velké území,, které nebývá dostatečně jednotné z hlediska přírodovp rodovědného i technického. ho. Proto se dělíd na menší území. - je homogenní nebo heterogenní systém m uvnitř více či méně přirozených hranic
DEFINICE, POJMY EKOTOP - stanoviště se stejnými ekologickými faktory fyzikáln lně- chemické povahy, okolí živých organizmů - top je základnz kladní jednotka, která není dále dělitelnd litelná,, tzv. základní zeměpisn pisně dále nedělitelný prvek (poloha + vertikáln lní složen ení zemského povrchu) - označen ení pro topické jednotky : klimatop, hydrotop, edafotop - používaj vají se pro tříděnít abiotické složky přírodyp
DEFINICE, POJMY MIKROCHOR - základní jednotka pro klasifikaci krajiny - nejmenší jednotka krajiny s typickým složen ením ekotopů MEZOCHOR - soubor mikrochorů,, který rozsahem i obsahem odpovídaj dají vlastnostem území,, které se běžb ěžně nazývá krajina MAKROCHOR a MEGACHOR území spojující 2 a více v mikrochorů,
DEFINICE, POJMY SLOŽKA KRAJINY - pojem pro označen ení malé součásti sti přírody nebo soubor několika n krajinných prvků,, tvořící jeden určitý celek,který působí jednotným dojmem (např.. háje h a lesíky, stromořad adí, osady atd.)
DEFINICE, POJMY BIOSFÉRA - představuje část země (geosféry), ve kterém může e existovat život. - litosféra (5 aža 6 km), hydrosféra, ra, atmosféra (5 aža 6km PROSTŘED EDÍ - souhrn všech v podmínek a vlivů neživ ivé a živé přírody, působp sobící na organismy EKOLOGIE - věda o vztazích mezi organismy a jejich prostřed edím
DEFINICE, POJMY EKOLOGIOCKÁ STABILITA KRAJINY schopnost ekosystému vyrovnávat vat změny způsoben sobené vnější šími činiteli a zachovávat vat své přirozené vlastnosti a funkce EKOLOGICKÉ FAKTORY - určit ité složky prostřed edí s dočasným/trvalým významem pro organizmy - faktory abiotické klima, horninové podloží,, expozice, sklonitost, reliéf, půda, p vodstvo, atmosféra - faktory biotické biocenóza (fytocenóza, zoocenóza) za) - faktory atropogenní Faktory se navzájem ovlivňuj ují a podmiňuj ují Působením m faktorů se vytváří ekosystémy
Ekologická stability krajiny
DEFINICE, POJMY EKOSYSTÉM - je tvořen biocenózami a ekotopem - znakem ekosystému je biodiverzita - tvoří podmínky pro přenos p energie a její přeměnu - na základz kladě výměny látek l mezi abiotickou a biotickou složkou prostřed edí rozlišujeme systémy: 1) autotrofní systém organické látky (producenti) se tvoří z neorganických substancí pomocí solárn rní radiace 2) heterotrofní systém je charakterizován n principem potravní pyramidy (přem eměna organických látek l na jednodušší látky pomocí konzumentů a destruentů) - dynamický celek s komplexním m regulačním m systémem EKOLOGICKÁ ROVNOVÁHA - ekologické meze, ekologická valence - ekologická rovnováha homeostáza - ekologická degradace ekologická krize nebo katastrofa
DEFINICE, POJMY Základem trvání ekosystému je neustálý koloběh h látek, l který ovlivňuje jeho stálost K udržen ení koloběhu látek l je potřeba energie Rozhodující je vztah mezi hmotou a energií Život každého ekosystému je udržov ován n jednostranným přítokem energie slunečního zářenz ení (solárn rní radiace) a jeho produktivitou ekosystému Primárn rní energii každý organismus využije pouze jedenkrát t (přem eměna na teplo a uniká) Fotosystéza je motorickou silou každého ekosystému 6 CO2 + 12 H2O C6H12O6 + 6 O2 + 6 H2O
ČINNOST ČLOVĚKA A ŽIVOTNÍ PROSTŘED EDÍ Hlavní negativní dopady na přírodu p a ŽP - znečištění atmosféry - znečištění vod - znečištění a devastace půdyp - úbytek přírodnp rodních zdrojů Hlavní negativní vlivy na přírodu p a ŽP - zemědělstv lství - průmysl - stavební výstavba - úbytek přírodnp rodních zdrojů,, skládkov dkování,, likvidace odpadů - zvyšov ování životní úrovně - myslivost, rybářstv ství
Znečištění atmosféry Následek techniky a průmyslu Neohrožuje jen prostřed edí ale i zdraví Dopad vzniku plynných i pevných exhalací: - vytváří se zákal, z který měním intenzitu slunečního zářenz ení, zvyšuje se výskyt mlh,mění se teplotní i srážkov kové poměry - usazování pevných částí na listech rostlin ovlivnění funkce fotosyntézy - imise měním obsah a poměr r mineráln lních látek l v půdě p ovlivnění charakteru vegetace a fauny - některé plyny (CO2, fluorovodík, sirovodík,amoniak) působí oslabení nebo odumírání jehličnan nanů Závažnost působenp sobení těchto exhalátů je násobena n tím, t že e v ovzduší reagují s vodními párami p a způsobuj sobují okyselení srážek
Vznik troposférick rického ozónu V atmosféře e se dnes vyskytují dříve neexistující látky (halogenované uhlovodíky, freony, těkavt kavé látky), jež se působením m slunečního zářenz ení rozkládaj dají na reaktivní sloučeniny - fotooxidanty. Na vzniku fotooxidantů se podílej lejí benzínov nové motory, tepelné elektrárny, rny, různr zné spalovací procesy, dále d nátěrovn rové hmoty a lepidla; těžt ěžba, transport a rafinace ropy, spalovací procesy, průmysl včetnv etně potravinářsk ského, ale i výroby, při p i kterých se do atmosféry uvolňuj ují uhlovodíky, například v podobě rozpouštědel V důsledku nepřízniv znivého tvaru terénu a nízkn zké větrné výměny vzduchu, dochází lokáln lně k nárůstu koncentrace ozónu a další ších toxických fotooxidantů s nepříznivými důsledky d na zdraví lidí, rostlin, živočichů a na kvalitu a funkčnost nost některých n materiálů. Zjednodušen eně lze na dopadovou kategorii tvorby přízemnp zemního ozóu nahlížet jako na reakční černou skříňku ku vzniku přízemnp zemního ozónu. Vysoké koncentrace přízemnp zemního ozónu jsou ovšem indikátorem fotochemického ho smogu.
Jak škodí fotooxidanty Všechny reaktivní látky vznikající z fotochemických reakcí mají nepřízniv znivé účinky na životní prostřed edí. Fotooxidanty působí nepřízniv znivě na zdraví lidí i přírody. p Zvýšen ená koncentrace ozónu způsobuje u lidí nejprve dráždění a později poškozen kození srdce a dýchacích orgánů,, vyvolává bolesti hlavy, dráždí oči a dýchací cesty od hrtanu po plíce. Negativní důsledky fotochemického ho smogu se projevují především m na poškozen kození funkcí dýchacích cest. PředpoklP edpokládá se rovněž oslabení imunitního systému a zhoršen ení průběhu jiných nemocí. Ozón n reaguje předevp edevším m s nenasycenými vazbami. Reakce s nenasycenými kyselinami a s bílkovinami narušuj ují buněč ěčné membrány a mají tudíž zhoubné účinky pro buňky. Volné radikály se také podílej lejí na vzniku arteriosklerózy (poškozen kození buněč ěčné stěny ukládáním m tuků) ) a tím t m zvyšuj ují riziko tvorby krevních sraženin, urychlují proces stárnut rnutí tělních tkání.. Mohou poškodit DNA buněk k a podporují vznik nádorn dorů. Ozón n je nebezpečný ný rostlinám. Narušuje uje rostlinné tkáně i fotosyntetický aparát. U živočichů působí narušov ování dýchacích orgánů.
Znečištění vod Následek průmyslu, zemědělstv lství,, zvyšov ování životní úrovně a používání chemických přípravků Všechny odpady z průmyslu, myslu,splachysplachy z polí, fekálie, úniky ropných produktů se dostávaj vají do vody a půdy p a silně ovlivňuj ují všechny dotčen ené ekosystémy Největší ším m problémem je eutrofizace a kumulace toxických látek l v tělech t živočichů a rostlin
Znečištění půdy Znečišťov ování a devastaci půdy p způsobuje vedle vlivů z ovzduší a vody i aplikace různých r biocidů,, hnojiv a jiných chemických látek l ne zemědělskou nebo lesní půdu.???? Testování látek velmi omezené,, nelze nikdy vyloučit vedlejší účinky, respektive vyzkoušet vlivy na všechny skupiny organizmů Příklady: - v lesních školkách po ošeto etření sazenic herbicidy zmizely z půdy p nematocidní houby, které parazitovali na drobných červech háďátkách,, ta se přemnop emnožila a zničila ila sazenice - solení vozovek mám za následek n hynutí doprovodné zeleně (stromořad adí citlivé jsou jehličnany, lípy, l javory a břízy) a zeleň podél l cest je vystavena výfukovým plynům - zeleň uprostřed živičných a betonových povrchů trpí nedostatkem vláhy a zasolení je proto velkým problémem
Vrstva odpadu Humus Vylouhovaná vrstva Obohacovaný horizont Ochuzovaný horizont A B A - Huminifikace B - Mineralizace Mateční substrát C
Znečištění půdy Půda je devastována výstavbou (zábory půdy), p odvodňov ováním, překrývp ekrýváním deponiemi a výsypkami, divokými skládkami, které vznikají v různých zářezech z a roklích Vzniklé skládky zarůstaj stají plevelem, který se šíří dále na okolní území Skládky se stávaj vají domovem myší ší,, potkanů a jiných hlodavců a ty poškozuj kozují přírodní ekosystémy i zemědělsk lské kultury a jsou přenap enašeči různých chorob
Acidifikace Acidifikace je proces okyselování půdního nebo vodního prostřed edí způsobený nárůstem n koncentrace vodíkových kationtů,, které se do prostřed edí dostaly atmosférickým spadem emisí oxidu siřičit itého, oxidů dusíku a amoniaku Dopady acidifikace lze pozorovat na kvalitě půd, podzemní i povrchové vody, živých organismech, funkčnosti nosti ekosystémů a na materiálech. Zasaženy jsou i pobřežní oblasti moří a oceánů Nejznámější šími případy p pady je vyhynutí ryb a života vůbec v ve skandinávských jezerech, úhyny lesů a poškozen kození budov, soch a další ších materiálů.. Kyselými spady dochází k rozleptávání historických památek, dochází tak k nevratným škodám m na kulturním m dědictvd dictví.
Acidifikace Látkami zapříčiňuj ujícími acidifikaci jsou SO2, NOx, NHx,, kyseliny (HCl( HCl) ) a H2S. Jedná se o emise plynů,, které při i kontaktu s vodou vytvářej ejí disociované kyseliny, a tudíž uvolňuj ují do roztoku kationty vodíku projevující se kyselou reakcí. Oxid siřičitý itý SO2 vzniká především m spalováním fosilních surovin, zejména hnědého ho uhlí.. Hlavním zdrojem oxidů dusíku NOx jsou v současnosti emise z dopravy.
Důsledky acidifikace Snížen ení ph,, tzn. zvýšen ení kyselosti, vod a půd. p Vznikají : Poškozen kozené horské lesy, kyselé povrchové vody bez ryb, podzemní vody s vysokým obsahem toxických kovů uvolněných ných z půd p d a hornin dochází ke snížen ení celkové biodiverzity krajiny, k poklesu pestrosti rostlinných i živočišných druhů způsobuje i nižší hospodářsk ské výnosy polí či i lesů.. Kyselé depozice jsou totiž toxické pro rostliny a stromy, které po masivním m kyselém m spadu hynou následné vyluhování toxických kovů (i vyskytujících ch se přirozenp irozeně,, které v za normáln lních podmínek nepřízniv znivě na ekosystémy nepůsob sobí) v půdách dochází k vyluhování živin jako jsou sírany, s chloridy, uhličitany itany a dusičnany které se dostávaj vají do spodních půdnp dních pater a stávaj vají se nedostupnými pro rostliny. dochází ve svrchních vrstvách půdy p k poklesu koncentrace bazických kationtů (K+, Ca2+, Mg2+, Na+) nutných pro růst r rostlin ve vodách zde pak dochází k uvolňov ování kationtů hliníku a manganu - iontů,, jejichž vyšší koncentrace většinv ině rostlin škodí.
Vliv člověka na přírodu p a krajinu Výrazné negativní vlivy na přírodu p a krajinu mají všechna odvětv tví lidských činností a to jak na volnou krajinu, tak i v případp padě koncentrace do určitých míst. m Zemědělsk lská výroba - způsobila velké negativní dopady kvůli zcelování pozemků a velkoplošnými plodinami Každé odnětí zemědělsk lské půdy pro výstavbu muselo být nahrazeno jinou půdou p rozorání mezí, rekultivací křovinných porostů,, odvodňov ováním mokřad adů atd. PřemP eměna byla finančně náročná
Vliv člověka na přírodu p a krajinu Díky chemizaci a úpravě krajiny v zemědělstv lství docházelo k porušen ení rovnováhy v krajině významných drobných přirozených p nebo polopřirozených ekosystémů nebo úbytku domácích ch druhů živočichů,, předevp edevším m ptactva a drobných obratlovců plazů, hlodavců,oboj,obojživelníků- a i hmyzu. V současnosti toto není,, ale ochrana přírody p a krajiny bojuje s opačným problémem velké plochy polí,, luk a pastvin zůstz stávají ladem a zarůstaj stají plevelem a rumištn tní vegetací. Opatřen ením m se stává chov dobytka ovce,kozy.
Vliv člověka na přírodu p a krajinu Lesnictví - je považov ováno za šetrné vůči i přírodp rodě - pěstování lesa mělo m užu v minulosti přísnp sná a přesná regule, kterými se kompenzovala těžt ěžba lesa - avšak ak narušen ení je v současnosti narušov ováno industrializací lesních prací,, používaj vají se těžt ěžké mechanismy, přičemp emž dochází k narušov ování povrchu a následnn sledně ke vzniku eroze, používání chemických prostředk edků pro hubení škůdců a tím t se hubí i ostatní hmyz, zavádí se pěstovp stování exotických dřevin d (dub červený, smrk pichlavý atd.)
Vliv člověka na přírodu p a krajinu Myslivost - pozitivní nebo negativní dopad? ZáleZ leží na úhlu pohledu J - je součást stí zemědělsk lské prvovýroby a jejím m cílem c je vytvářet podmínky pro chov zvěř ěře e a lov zvěř ěře e a to z důvodd vodů a) zachování zoodiverty (druhové pestrosti) b) pro hospodářský ský užiteku při čemž zvěř se dělíd na užitkovou u a škodnou. (určeno zákonem z a vyhláš áškou) - přemnožení některých druhů zvěř ěře e mám za následek n poškozov kozování dřevin atd. Rybníkářstv ství - vznik umělých vodních ploch, výsadba nevhodných druhů ryb (amur( bílý, tolstolobik), vypouštění rybníků,, odbahnění,ni,ničení rákosovin a další ších mokřadn adních rostlin.
Průmysl Znečištění ovzduší - Imise, emise zejména škodlivých látek, l popílek, arzen Čerpání přírodních surovin Vznik odpadů z výroby Potenciáln lní vliv na životní prostřed edí - LCA /EPD Staré ekologické zátěže Znečištění vody Čerpání podzemní vody (vliv na hladiny podzemní vody)
Výstupy studie LCA Výsledek LCA Parametry popisující environmentáln lní dopady (FJ = 1 m 2 produktu) Parametr Potenciál l globáln lního oteplování (GWP) Jednotka kg CO2 ekv. A1-A3 A3 10,1 Potenciál úbytku stratosferické ozonové vrstvy (ODP) kg CFC 11 ekv. 1,05 E-6E Potenciál acidifikace půdy a vody, (AP) Potenciál eutrofizace (EP) Potenciál l tvorby přízemnp zemního ozonu (POCP) Potenciál úbytku surovin (ADP-prvky) pro nefosilní zdroje Potenciál úbytku surovin (ADP-fosiln fosilní paliva) pro fosilní zdroje kg SO2 ekv. kg (PO4)3- ekv. kg Ethene ekv. kg Sb ekv. MJ, výhřevnost 0,0218 0,0183 0,00127 0,0788 101,9
Stavebnictví Zábor půdyp Vznik odpadů Hluk Sekundárn rní prašnost Změna krajinného rázur Riziko znečištění vod a půdy p (úniky( RL) Narušen ení ekologické stability území
Ochrana přírody p a krajiny
Ochrana přírody p a krajiny Prokazatelné snahy o ochranu přírodnp rodních hodnot se datují z počátku 19.století vyhláš ášení 1. přírodnp rodní památky (jihoamerické obrovské stromy) U nás n s lze považovat ovat za určit itá ochranářsk ská opatřen ení kupř.: - ustanovení o ochraně lesního majetku v českém zřízení zemském m z roku 1584 - dekret rakouské vlády o dobývání rašeliny za účelem ochrany lesů z roku 1751 - usnesení zemského sněmu o ochraně ptactva z roku 1757
Ochrana přírody p a krajiny Územní systémy ekologické stability (ÚSES)( - vzájemn jemně propojený soubor přirozených p i pozměněných, ných, avšak ak přírodp rodě blízkých ekosystémů,, které udržuj ují přírodní rovnováhu - rozlišujeme místnm stní,, regionáln lní, nadregionáln lní systém ekologické stability - ÚSES se skládá z: biotopů (biocentra) biokoridorů - umožň žňují migrací mezi biocentry vymezení B a BK se znázor zorňuje na plánu ÚSES - Plán n je podklad pro projekt ÚSES, který musí být schválen orgány územního plánov nování řešeno eno v rámci r pozemkových úprav. - Projekt zpracovává pouze odborně způsobil sobilá osoba (podrobnosti v zákonz koně o ochraně přírody a krajiny č.. 114/1992 Sb.)
Plán ÚSES