Editorial Vážení čtenáři, jsem velmi rád, že Vás touto cestou mohu oslovit a připojit i několik postřehů o České republice a zároveň o státní organizaci CzechTourism, jejímž hlavním cílem je propagace České republiky jako atraktivní turistické destinace v zahraničí a na domácím trhu cestovního ruchu. Česká republika patří k významným a vyhledávaným turistickým cílům střední Evropy. Její přírodní krásy se snoubí s krásami vytvořenými lidskýma rukama a naše země se množstvím kulturních památek řadí mezi světové velmoci. Za kulturou, historií a architekturou sem jezdí návštěvníci z celého světa. Ti jsou si vědomi těchto atributů a jejich počet se v ČR v posledních letech zvyšuje. Naše země se může pyšnit přírodou protkanou tisíci kilometry turistických stezek, neuvěřitelným množstvím kulturních památek, malebnými historickými městy a vyhlášenými lázněmi, kam se nejezdí jen za léčbou, ale také za odpočinkem. Turistická sezóna se zde navíc neomezuje na pár měsíců v roce. Výlet do České republiky je možné podniknout kdykoliv a kdokoliv se může přesvědčit, že Česká republika je ideálním cílem pro dovolenou i pro víkendový výlet. Právě tato skutečnost se stala krédem pro nové aktivity CzechTourism v roce 2007. Připravili jsme několik zcela nových tematických okruhů, se kterými by měla být Česká republika, v pojetí zahraničního turisty, v budoucnu spjata. Vše shrnuje nový slogan Česká republika symfonie zážitků. Naše země skýtá neskutečné množství příležitostí aktivní či pasivní dovolené. Bohatství historie je první z nich a jsou do něj zahrnuty nejen návštěvy hradů a zámků, ale i technických a religiózních památek. Trendem posledních let je aktivní dovolená, vedle již známé cyklistiky nebo pěší turistiky si zaslouží pozornost také adrenalinové a zimní sporty, agroturistika, lov a rybolov či golf. Česká republika nabízí spoustu gastronomických zážitků a zábavy, kterou definujeme pojmem zážitková dovolená. Nesmíme opomenout ani dva již zavedené okruhy, jimiž jsou české medicínské lázeňství a kongresový, korporátní a incentivní cestovní ruch. V posledních letech naše země zaznamenává vzrůstající trend zájmu zahraničních turistů. O jeho vzestupnou tendenci bude vládní agentura CzechTourism nadále usilovat. Přeji Vám všem skutečnou symfonii zážitků z České republiky. Rostislav Vondruška ředitel CzechTourism Obsah Propagujeme Evropu bez bariér, říká Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro evropské záležitosti str. 4 7 Vzdušný přístav pro třetí tisíciletí Letiště Praha slaví 70 let od svého vzniku str. 8 11 Cyklisté vítáni pojeďte s námi po mírně zvlněných silnicích str. 12 15 Cizinci objevují české řeky Vltava, Sázava, Morava... za plavbu po českých řekách se neplatí str. 16 19 Galerie starý a veřejnosti nepřístupný, takový je Boubínský prales str. 20 21 Bohdanečské rybníky do krajiny monumentálních vodních ploch se vrací přírodní rovnováha str. 22 25 Podlehli volání dálek... s popularitou trampingu nic nesvedli ani komunisté str. 26 29 Zapomenutí lidé od vody slávu tisíciletého řemesla zhasila stavba vltavských přehrad str. 30 33 Mozaika událostí a zajímavostí z České republiky str. 34 35 Pražský spolek Vltavan přežil všechny režimy dnes je nejstarším spolkem u nás str. 36 38 Vítejte v Srdci Evropy vychází šestkrát ročně a prezentuje obraz života v České republice. Názory, obsažené v autorských článcích, nemusí nutně korespondovat s oficiálními stanovisky české vlády. Materiály, obsažené v časopise, nemohou být přetiskovány bez vědomí vydavatele. Objednávky předplatného prosím směřujte do redakce časopisu. Vydává: vydavatelství THEO ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky Adresa redakce: J. Poppera 18, Pardubice 530 06, Česká republika Šéfredaktor: Pavel Šmíd Grafická úprava: Karel Nedvěd Předsedkyně redakční rady: Zuzana Opletalová, ředitelka tiskového odboru Ministerstva zahraničních věcí České republiky a tisková mluvčí ministra zahraničních věcí České republiky Členové redakční rady: Libuše Bautzová, Pavel Fischer, Vladimír Hulec, Robert Janás, Milan Knížák, Martin Krafl, Eva Ocisková, Tomáš Pojar, Jan Šilpoch, Petr Vágner, Petr Volf, Marek Skolil Překlad: tým překladatelů, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Litografie a tisk: Východočeská tiskárna Sezemice ISSN 1802 3657 Internet: http://www.theo.cz E-mailová adresa vydavatele: pavelsmid@theo.cz 3
Propagujeme Evropu bez bariér, říká Alexandr Vondra, místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Saša Vondra je jedním z našich nejoblíbenějších státníků a diplomatů také proto, že se aktivně účastnil protikomunistického odboje a byl za své názory vězněn. Jeho loňskou kandidaturu do Senátu podpořil senátor Jaromír Štětina těmito slovy: Disident Saša Vondra si nikdy nedělal z disidenství trafiku. Jako tehdy i dnes dokáže přirozeně spojit imperativy svědomí i rozumu. Dnes šestačtyřicetiletý Vondra bývá tiskem titulován jako český pan Evropa a ve své koncepci usiluje o to, aby se Češi v Evropské unii probudili do sebevědomí. Průvodním znakem jeho práce je solidnost, jeho politickým profilem trvalost a neměnnost názorů. Z let, strávených v disentu a undergroundu, si do politiky přinesl rysy civilnosti. Když ve funkci ministra zahraničí vedl svou senátní předvolební kampaň, v ulicích měst a obcí se pohyboval zásadně bez ochranky... Zastává ideje občanské společnosti a otevřené demokracie, dokladem jeho světonázoru jsou jeho Po revoluci se Stanislavem Devátým a Janou Petrovou-Marcovou, 1990 S Václavem Havlem jednání jménem Občanského fóra, prosinec 1989 4 Václav Malý, Václav Havel, Eda Kriseová, Alexandr Vondra, Anna Šabatová, Ján Čarnogurský a další disidenti. Setkání Čs.-polské solidarity, léto 1989 Více než půl milionu lidí se sešlo na pražské Letenské pláni, aby podpořilo svržení komunistické vlády v Československu. Na tribuně (zprava): Saša Vondra, Tomáš Hradílek a Dana Němcová, 26. listopadu 1989
Interview V poměrech české politiky jde stále ještě o zvláštní úkaz: pro média a pro veřejnost je běžně dostupný na telefonu, žádosti o rozhovor neodmítá ani novinám, které o něm píší kriticky. týdeník Respekt o Alexandru Vondrovi životní osudy. V letech 1979 až 1984 vystudoval geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Brzy se zapojil do práce v demokratické opozici. Z fakulty z vlastního rozhodnutí odešel a pracoval několik let jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea na zámku v Liběchově. V osmdesátých letech byl manažerem undergroundové rockové kapely Národní třída, jejímiž členy byli mladí hudebníci, výtvarníci a literáti. Společně s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem vydával samizdatový časopis Revolver revue, nekonformní literární tribunu, která přetrvala dodnes. Udržoval kontakty s disidenty v Maďarsku, Polsku a na Litvě a v roce 1987 se stal členem polsko-československé Solidarity. Účastnil se pověstných setkání zástupců československé a polské opozice na státní hranici v Krkonoších a spoluorganizoval pravidelné pašování literatury, korespondence a techniky přes horské hřebeny. V roce 1989 se stal mluvčím Charty 77 a jedním z autorů petice Několik vět. Ta svou rozsáhlou popularitou předznamenala pád komunistického režimu. Za svou činnost byl vězněn na Ruzyni a na Pankráci. V listopadu 1989 byl jedním ze zakladatelů Občanského fóra, politického hnutí, které vedlo zemi do prvních svobodných voleb. V bytě jeho ženy v Trojanově ulici v centru Prahy tehdy vznikl Informační servis, který se později přeměnil na dodnes fungující týdeník Respekt. V devadesátých letech působil nejprve jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla. Inicioval setkání intelektuálů a vrcholných představitelů Československa, Maďarska a Polska v Bratislavě, které následně vyústilo ve visegrádskou spolupráci. Později vedl jako první náměstek ministra zahraničních věcí tým, který rozděloval československou zahraniční službu, byl vyjednavačem při jednání s Německem o společné deklaraci a zahajoval rozhovory o přistoupení ČR k NATO. Vletech 1997 2001 byl českým velvyslancem ve Spojených státech a poté zmocněncem české vlády pro přípravu summitu NATO S rodinou na chalupě na Úštěcku, 2006 5
Alexandr Vondra jako nový ministr zahraničí při společném fotografování s vedoucími zastupitelských úřadů v Praze. V roce 2003 z diplomacie z vlastního rozhodnutí odešel. Vzáří 2006 byl jmenován ministrem zahraničních věcí ČR a v říjnu téhož roku zvolen senátorem za ODS. V lednu 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti. Obdržel četná zahraniční ocenění za činnost ve prospěch lidských práv, demokracie a mezinárodního porozumění, mj. americkou National Endowment for Democracy Medal a polská a lotyšská státní vyznamenání. Jak se Česká republika připravuje na nadcházející předsednictví v Evropské unii? Přípravy na předsednictví ČR v Radě EU, které proběhne v prvním pololetí 2009, probíhají intenzivně od počátku letošního roku. Byl vytvořen stabilizovaný tým, složený z odborníků v dané problematice, který již významně pokročil ve strategickém vymezení politických priorit českého předsednictví a v celé šíři organizačního, administrativního a komunikačního zajištění našeho předsednictví v ČR i v Bruselu. V současné době je ve spolupráci se Stálým zastoupením v Bruselu dokončována první verze kalendáře předsednictví harmonogramu klíčových jednání, která proběhnou v době našeho předsednictví. Tento kalendář bude následně projednán a korigován s generálním sekretariátem Rady EU. Aktuálně také mapujeme logistické kapacity jednotlivých regionů, ať už v oblasti kongresové, ubytování nebo stravování a vyhodnocujeme jejich potenciál pro hostování neformálních zasedání ministrů. Většinu z nich bychom rádi uspořádali právě v regionech. Tým pro předsednictví také letos na podzim vyhlásí řadu výběrových řízení, do kterých bude významnou měrou zapojen soukromý podnikatelský sektor. Ve finální fázi se nachází soutěž na logo a jednotný vizuální styl předsednictví, zintenzivňuje se komunikace s jednotlivými resorty při koordinaci politických priorit a také při organizaci doprovodných akcí. Co může ČR Evropské unii nabídnout a jak by se měla předsednictví zhostit, měla by v jistém smyslu jít ostatním zemím příkladem? Česká republika by v rámci předsednictví v Radě EU chtěla Unii poskytnout pohled nového členského státu na jím vnímané přetrvávající výzvy evropského integračního procesu. Tento záměr odráží již samotné motto českého předsednictví Evropa bez bariér, zahrnující vnitřní i vnější dimenzi působení EU. Naše pozornost bude zaměřena na hlavní prioritní 6 Alexandr Vondra pózuje s novináři během cesty Václava Havla po Latinské Americe, 1996
Vystoupíme-li nad a za Evropu, má Česká republika co nabídnout světu? Na čem staví Vaše osobní sympatie k českému národu, k malé české zahrádce? Mám rád českou krajinu, její různorodost a pestrost. Osobní vazby mne především poutají k dramatické krajině severních Čech. Zároveň ale musím dodat, že krajina není to hlavní, co nás odlišuje od zbytku Evropy. Myslím si, že českou duši dělá především smysl pro humor, určitý nadhled daný historickou zkušeností a schopnost sebeironie. Nazveme-li ostrovem svobody část světa pod patronací USA, měli bychom k ní bezvýhradně patřit? Co Česká republika a lidská práva? Udržujeme si v tomto směru svou důstojnost? Malá země, jakou je Česká republika, nemůže mít mnoho priorit zahraniční politiky. Přesto jednu z priorit české zahraniční politiky oblasti konkurenceschopnost, čtyři svobody (pozn. redakce: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v rámci EU) a liberální obchodní politiku. Mezi dalšími tématy, které bychom chtěli na evropské půdě vyzdvihnout, mohu zmínit problematiku udržitelné a bezpečné energetiky či vnějších vztahů se zaměřením na transatlantické vztahy, západní Balkán, východní Evropu a Střední Asii. Prioritní oblasti českého předsednictví byly voleny tak, aby zapadaly do obecného směřování Evropské unie, ale zároveň České republice umožnily zanechat na daných evropských agendách vlastní vklad, jakýsi český otisk. Máme samozřejmě i ambici jít jiným zemím příkladem. V první polovině roku 2009 se ČR zaměří na to, aby se pro ostatní členské státy, stejně jako evropské instituce, stala respektovaným partnerem, schopným úspěšně zastávat všechny náročné úkoly, spojené s výkonem předsednictví. V tomto smyslu se pak můžeme stát vzorem pro ostatní nové členské země EU, které budou podobně jako my, zastávat předsednický post poprvé. V čem myslíte, že se dokážeme s Evropou už dnes rovnat? Česká republika je plnohodnotnou součástí Evropy. Rovnat se může s jakoukoli z jejích částí. Přitom by neměla sázet jen na bohaté kulturní dědictví, ale především na budování vzdělanostní společnosti, čímž nemyslím pouhé získávání diplomů, nýbrž samostatné kreativní myšlení. představují právě lidská práva. Svým snažením o demokratizaci poměrů kupříkladu na Kubě či v Bělorusku je naše země respektována a zároveň nenáviděna totalitními strukturami nejen v Evropě, ale i ve zbytku světa. O zemích, které se již svobodě těší, bych přímo nehovořil jako o ostrůvcích pod patronací USA. Koneckonců sochu Svobody si nepostavili sami Američané. Děkujeme za rozhovor. redakce Foto: archiv Alexandra Vondry, ČTK, AP/Jan Bauer, archiv Anny Šabatové a Petra Uhla, archiv redakce Ministr zahraničí Alexandr Vondra při hovorech se svým německým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem, 2006 S legendárním rockovým hudebníkem Lou Reedem v New Yorku, 1998 7
Vzdušný přístav pro třetí tisíciletí Letecký snímek z roku 1938 První letadlo přistálo na Ruzyni Těžko říci, jak by se vyvíjel osud největšího českého letiště, kdyby se koncem dvacátých let výběrová komise rozhodla například pro odvážný návrh umístit nové letiště na gigantické střešní plošině, zakrývající prostor dnešního Masarykova nádraží, ohlíží se do minulosti Lubomír Dudáček, bývalý generální ředitel České správy letišť a historik dopravního letectví. Komise se však nakonec rozhodla pro mírně zvlněnou pláň nedaleko obce Ruzyně, pro kterou hrála volnost prostoru a malá vzdálenost od centra města. Vlastní výstavba ve funkcionalistickém stylu se odehrála v letech 1933 1937. Výsledné podobě letiště udělili téhož roku zahraniční odborníci na Světové výstavě v Paříži Zlatou medaili. Zatímco v roce 1937 by tehdejší statistici napočítali na Ruzyni tisíce cestujících ročně, o sedmdesát let později jsou to miliony. Přesněji jedenáct a půl, napočítaných za rok 2006. Do budoucna počítá Letiště Praha s 20 miliony odbavených pasažérů ročně. Je totiž nejbližším, a tedy domovským vzdušným přístavem pro 8 milionů Čechů, 4 milionů Němců a 6 milionů Poláků. Výkonný ředitel pro obchod a provoz Jiří Pos dodává: Z nových zemí Evropské unie jsme nejúspěšnější, příští rok navíc nasta- 8 Dokončení výstavby, 1937 Letištní plocha, 1957
Letištní plocha, 30. léta 20. století Doprava 5. dubna 1937 přistálo na pražském ruzyňském letišti první letadlo Československé letecké společnosti na vnitrostátní lince Piešťany Zlín Brno Praha. Tehdejší statistici by spočítali cestující v řádu tisíců, o sedmdesát let později jsou to miliony. ne příležitost, abychom snížili náskok našeho největšího konkurenta, vídeňského letiště. Od 1. ledna 2008 jsme členy Schengenské dohody a Praha by se mohla stát alternativní vstupní bránou do střední a východní Evropy. Sedmdesáté výročí letiště není jen pouhou historickou připomínkou, největší podíl na dnešních úspěších letiště mají ti, kteří ho před sedmdesáti lety vybudovali. Ruzyně se v prvních letech své existence měnila v soběstačné město a mezinárodní letecké centrum. Její slibný rozvoj zabrzdila německá okupace v roce 1939. Německá Luftwaffe zde vytvořila svou leteckou školu. Když se Němci v noci ze 7. na 8. května 1945 z letiště stahovali, stačili ještě zaminovat příjezd k letišti a do odbavovací haly položit trhaviny. Díky souhře náhod však k destrukci letiště nedošlo. Poválečný provoz byl obnoven a již o necelý rok později se mohlo ruzyňské letiště pyšnit přijetím prvního mezikontinentálního letadla. Když zde přistál Lockheed L-049 Constellation společnosti Pan American, zástupci této letecké společnosti vyhlásili letiště za nejlepší na evropském kontinentě. Ke skutečnému boomu dálkových linek došlo až v sedmdesátých letech, kdy Československé aerolinie pro své cestující objevily exotické destinace jako Kubu, Djakartu, Damašek, Bagdád či Singapur. V letech 1960 1968 bylo severně od původní lokality letiště vybudováno nové, terminál Sever. Patnáctého května 1968 byl slavnostně otevřen nový technický blok s věží letové kontroly a spolu s ním i odbavovací budova s kapacitou pro odbavení 2 milionů cestujících ročně. Právě otevřené letiště záhy prošlo zatěžkávací zkouškou. V noci na 22. srpen 1968 bylo zcela uzavřeno pro civilní provoz a stalo se přistávací plochou pro letadla okupačních armád Varšavské smlouvy. Nejčastěji se dnes z Prahy létá do Londýna, Paříže, Frankfurtu a Amsterodamu. Padesát leteckých dopravců město spojuje se stodvaceti místy světa. Ambicím Prahy, jako významné evropské metropole a možná i budoucího místa konání olympijských her, napomáhá nově vybudované pří- Vítání návrat českých pilotů RAF do vlasti, 1945 Letiště, šedesátá léta 9
Letecký pohled, současnost mé spojení s americkým kontinentem. Od května 2007 využívají cestující přímou linku Praha-Atlanta. Létá pětkrát týdně a Delta Airlines ve spolupráci s domácím dopravcem (ČSA) na ní nasadili Boeing 767, který najednou přepraví 230 cestujících. Pražský primátor Bém si libuje, že tato linka do Čech přiveze více amerických turistů. Vedle pravidelné linky do New Yorku získávají cestující z České republiky možnost alternativní destinace v USA, říká Bém. Praha je totiž prvním městem východní Evropy, které je s Atlantou v pravidelném spojení. Asi nejvyužívanější složkou každého letiště je servis odbavování cestujících a zavazadel. Šestice velkých zahraničních leteckých společností, které na pražském letišti operují, zavedla pro své zákazníky možnost odbavení z domova či kanceláře prostřednictvím internetu. Brzy se k nim chce připojit i ČSA. Náročné klientele nabízíme za příplatek různé VIP služby, odbavení bez příletových či odletových formalit, stejně jako veškeré zázemí pro mimořádné akce, od obchodních schůzek až po vítání 10
města. Dotovali jsme osazení protihlukových oken a balkónových dveří pro téměř dva a půl tisíce objektů v okolí letiště. Sponzorujeme v místních obcích a přilehlých městských čtvrtích nové chodníky, sportoviště, cyklostezky a dětská hřiště, říká Pos. Křest Boeingu s panoramatem Hradčan, 2007 Jako primátor považuji za klíčové, aby město mělo akciový podíl v Letišti Praha, říká primátor Bém. Mohli bychom tak mimo jiné získat finanční zdroje pro potřebnou infrastrukturu, např. dovedení pražského metra až na letiště. Management společnosti usiluje o co nejpříznivější obraz firmy z hlediska místního rozvoje a dopadu letového provozu na životní prostředí. V nejbližších letech hodláme vystavět novou vzletovou a přistávací dráhu, která odvede letecký provoz z míst nad hustě obydlenými částmi Na počátku 21. století byly v části letiště uvedeny do provozu prosklené nástupní mosty a také první pohyblivý chodník. V květnu 2005 získalo Letiště Praha (jako Nejlepší letiště východní/střední Evropy) 1. cenu v mezinárodní soutěži World Airport Awards. V roce 2006 byl pro veřejnost otevřen terminál Sever 2, který je nejvýznamnější rozvojovou investicí letiště. Právě ten by měl v budoucnu umožnit odbavení 20 milionů cestujících ročně. Letiště také plánuje důstojné oslavy svých sedmdesátin, spojené s velkolepou image propagací. Obří panorama Hradčan, vymalovaná na bocích Boeingů, propagují Prahu a ruzyňské letiště po celém světě. Daniel Seman Zdroj historických údajů: Lubomír Dudáček, Dopravní letiště Prahy, díl I-II Foto: Letiště Praha, a. s. (www.prg.aero), archiv redakce celebrit či sportovců. Nezapomínáme však ani na ostatní cestující, pro které chceme ve spojovacím prostoru mezi terminály vybudovat speciální relaxační zónu, připomíná Jiří Pos. Příkladem zaváděných novinek je nedávno otevřený tranzitní hotel, kde si mohou cestující přestupující na jiný spoj v soukromí odpočinout. U nás funguje na devadesát letišť, z toho devatenáct mezinárodních. Letiště Praha odbavuje 90 % všech cestujících u nás a svým výkonem je na světové úrovni. Je to živý, pulzující organizmus, který výrazně ovlivňuje ekonomiku země. Na každý milion odbavených cestujících připadá jeden tisíc přímých pracovních míst na letišti. O dodatečném ekonomickém přínosu investicích, útratách turistů a obchodních cestujících apod. ani nemluvě, konstatuje ministr dopravy Aleš Řebíček. Otevřena zůstává i otázka vlastnictví Letiště Praha s. p., v němž je zatím hlavním podílníkem stát. Zájem o něj jeví například město Praha: 11
Cyklisté vítáni Co Čech, to muzikant? Nenechte se mýlit. Na začátku 21. století platí něco jiného. Co Čech, to cyklista! Alespoň se to tak může jevit návštěvníkovi z cizí země, který s úžasem sleduje výjevy všedního dne v podstatě libovolného českého města. Jen si to představte: na silnici se co chvíli mihne sportovní cyklista v pestrobarevném dresu, předjíždějí ho automobily s koly upevněnými na střeše. Po chodníku přímo za vašimi zády nečekaně prosviští obratný messenger, chvátající se zásilkou ke klientovi. U krajnice zase starší žena tlačí rozvrzaný bicykl, na jehož řídítkách se pohupují plné nákupní tašky. Na pěší zóně se na kolech honí parta dětí a z dálky jim ze sedla kola hrozí strážník městské policie... Zkrátka: Čechů je dnes něco málo přes 10 milionů a k dispozici mají zhruba stejný počet kol různého stáří, kvality a ceny! Z údajů výrobců a dovozců lze vyčíst, že si Češi každoročně koupí přes dvě stě tisíc nových bicyklů. A to nemluvě o individuálních dovozech ze zahraničí, soukromých prodejcích mimo distribuci a prodejích v hypermarketech, které nebývají zveřejněny. Začalo to horskými koly Za domácí oblibu cyklistiky může v první řadě boom horských kol ve Spojených státech před třiceti lety. Poselství zakladatelů mountainbikingu se datuje rokem 1976 a prvními závody v Kalifornii. Do české kotliny se doneslo až na konci osmdesátých let, o to hlasitěji ale rezonovalo. Záhy skoro celý národ sedlal horská kola a lidé začali zjišťovat, jaké to je vyjíždět pouze pro radost a zlepšování kondice. Mezi tuzemskými prodejci, výrobci i dovozci to doslova vřelo, prodávaly se desetitisíce kol a než se trh stabilizoval a nabídka zkvalitnila, dalo se koupěchtivým cyklistům prodat úplně všechno, co horské kolo alespoň vzdáleně připomínalo. Horalové znamenali pro cyklistiku a obchod s koly nový impulz. S tím souvisí obecná obliba kola v současné populaci. S rozvojem cyklostezek a cyklotras úměrně roste i obliba cykloturistiky, ze které těží výrobci crossových a trekingových kol. Myslím, že i silniční cyklistiku čeká v následujících letech návrat na ztracené pozice. Stačí 12
Sport V málokteré zemi je možné výlet na kole začít kávou na starobylém náměstí a po krátkém průjezdu civilizací pádit dvacet třicet kilometrů liduprázdnými lesy. si vyjet v létě kousek za Prahu, stovky cyklistů na silnicích hovoří za vše, říká Michal Dalecký, sportovní manažer a pořadatel maratonů na horských kolech. Rozšíření rekreační a rodinné cykloturistiky znamená i zvýšení poptávky po ubytování a restauračních službách. V rámci toho vznikl v Česku projekt Cyklisté vítáni, který obecně známým piktogramem v mapách a informačních letácích dává u názvu restaurace nebo penzionu na vědomí, že pohostinské zařízení je připraveno na cyklisty. Takto označené místo disponuje uzamykatelným a chráněným prostorem pro kola, venkovní terasou, volnými pokoji i nezbytným servisem. Naším cílem je zlepšování kvality služeb cestovního ruchu pro specifickou skupinu cyklistů a cykloturistů zavedením národní certifikace těchto služeb pod názvem Cyklisté vítáni. Certifikační systém stanoví kvalitativní standardy, srovnatelné s obdobnými systémy států Evropské unie, vysvětluje cíle projektu jeho manažer Petr Kazda. Po mírně zvlněných silnicích V málokteré zemi je z velkých měst tak snadné prchnout do hlubokých lesů a řítit se desítky kilometrů opuštěnou přírodou. Příkladem může být stotisícový Hradec Králové, kde je výlet možné začít kávou na starobylém náměstí a po krátkém průjezdu civi- 13
lizací pádit dvacet třicet kilometrů liduprázdnými lesy, napsal novinář a publicista Jan Rybář. Česká republika má také velký potenciál nedotčených, zejména příhraničních oblastí, kde se dnes budují cyklostezky. Oblasti Šluknovského výběžku nebo Českého Švýcarska na severu Čech nabízejí mírně zvlněné silnice v krajině mezi skálami a roubenkami. Navíc znalci uvádějí, že vzdálenost mezi hospodami nebývá delší než pět kilometrů. Někde cyklostezky vznikají z přispění evropských fondů či z dotací příhraniční spolupráce. Příkladem je nedávno vzniklý česko-polský okruh T. G. Masaryka, který z 80 % financovala Evropská unie. Cesta pohodlně propojuje Náchod s polskými lázněmi Chudoby. Jezdí se po ní pravidelný česko-polský výlet, součástí moderní asfaltové stezky je i devadesátimetrová lávka nad vodní elektrárnou na řece Metuji. České cyklotrasy a cyklostezky mají pro každého něco, umožňují výlety motivované sportovně, kulturně nemá obdobu. Atlas obsahuje všechny cyklotrasy a cyklostezky na mapových listech a je doplněn dvě stě padesáti tipy na výlety po trasách v celé republice, hodnotí projekt marketingový ředitel vydavatelství Michal Gaja. Lanovkou na horské hřebeny i tematicky. Sedmdesátikilometrový okruh Svitavskem vede zájemce po stopách hudebních skladatelů Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. Milovníky malebné krajiny a dobrého koupání očekávají výborně značené a upravené cyklostezky jižních Čech. Gurmáni a veselé povahy ocení putování za vínem po jižní Moravě, třeba pálavskou oblastí. Okolí Opavy zase nabízí padesátikilometrový romantický okruh, míjející slezské hrady a zámky. Zaznamenání všech značených cyklistických tras a stezek se ve spolupráci s Klubem českých turistů ujalo vydavatelství SHOCart Vizovice. Jeho posledním velkým počinem je vydání Cykloatlasu Česko. Je to výjimečné dílo, které u nás svým rozsahem a obsahem Ne všude lze na kole dojet, ale prakticky všude si kolo můžete vzít s sebou. V Praze cyklisté mohou zdarma přepravovat kola metrem, vítanou variantou dálkové přepravy jsou vlaky. Kolo lze dopravovat téměř v každém vlaku, v těch se symbolem bicyklu funguje zjednodušená přeprava kol za jednotnou cenu cca 0,75 euro. Dalším příkladem nové služby pro cykloturisty jsou oblastní půjčovny kol na třinácti nádražích v České republice. Se zapůjčeným kolem se lze bezplatně přepravit až k další půjčovně, kde je možné kolo vrátit, takže zájemce není limitován návratem do místa startu. Dokonce i většina horských sedačkových a kabinkových lanovek umož- 14
že vedle sebe může existovat několik skupin cyklistů různého zaměření nebo výkonnosti a nepřekážejí si, říká jeden z nejslavnějších českých silničářů Ján Svorada, nyní manažer profesionálního MTB týmu Merida Biking Team. Rekordmani ve městě Průměrný Čech ujede v průměru na kole ani ne dvě stě kilometrů ročně. Na cestě do zaměstnání z toho necelých padesát. Většímu rozvoji cyklistiky a jejímu masovějšímu využití pro cesty do zaměstnání brání mimo jiné malá prestiž kola jako dopravního prostředku. Kolo je stále mnohými lidmi považováno za dopravní prostředek pro chudé. I kvůli podivným představám o vlastní prestiži jezdí lidé často do práce autem, říká amatérský cyklista Jaroslav Martínek. Lidé také rozlišují mezi kolem na jízdu po městě a do práce a kolem na sportovní vyžití, jež mívá několikanásobně vyšší hodnotu. Výjimkou je třeba průvodce německých turistů v Praze, Petr Vaněk. Do své pražské kanceláře dojíždí denně třicet kilometrů na závodním silničním stroji, jehož cena přesahuje čtyři tisíce eur. Beru to jako trénink na amatérské závody, kterých se účastním o víkendech, říká mladý muž. Je jedním z 1,2 % Pražanů, kteří se nebojí v automobily přetížené metropoli sednout na kolo a dojet do práce. Celorepublikový průměr je větší, do zaměstnání na bicyklu dojíždí sedm Čechů ze sta. Existují ale města, kde se na kole za prací dopravuje až třetina lidí, například Prostějov, Olomouc nebo Hradec Králové. Každým rokem se také v ČR množí pravidelné manifestační cyklojízdy na podporu ekologicky šetrné dopravy. Celá země se zapojuje do zářijového Evropského týdnu mobility a Evropského dne bez aut. Ani v tento den se sice cyklistům nepodaří nad automobily zvítězit, účast je ale stále silnější a ohlas na veřejnosti větší. Ondřej Vysypal Foto: Czech Tourism, Václav Novák ňuje přepravu kol a cykloturisté nadšeně vítají možnost vystoupit výtahem na hřebeny hor a odtud začínat své výlety. K populárním lokalitám s využitím lanovek patří vrcholy Špičák na Šumavě, Klínovec v Krušných horách, Lysá hora v Beskydech anebo Černá hora v Krkonoších. Je-li na to uzpůsobena trať a pokud cyklisté patří k vyznavačům moderních disciplín freeride nebo downhill, lze se z vrcholku hory vydat přímo dolů. Většina cykloturistů ale raději využívá pobyt na horských hřebenech k výhledům, relaxaci a k túrám s příjemným postupným klesáním. Protože Česká republika je zemí s velkou tradicí sportovní cyklistiky, po našich cyklostezkách se pohybují i bývalí a současní profesionální cyklisté. Poslední dva roky rád střídám silniční i horské kolo, a dokonce občas jedu i podle mapy, na což jsem nebyl zvyklý. Kultura našich cyklostezek se zlepšuje a během vyjížděk je vidět, 15
Cizinci objevují české řeky K desetitisícům Čechů, pro něž je vodáctví takřka národním sportem a sjezd Vltavy nebo jiné řeky každoročním rituálem, se v posledních letech přidává stále více cizinců. Někteří doma podobné řeky nemají, jiné prostě láká zapádlovat si v levné cizině. Voda přitom zdaleka nepřitahuje jen sportovce, kteří touží po jízdě v divokých peřejích a obdivuhodných sportovních výkonech. Právě naopak. Na vodu v Česku tradičně jezdí i ti, kteří mají jinak ke sportování vyložený odpor. boháče nebo chuďase prostě není možné. Když jedna loď míjí druhou, posádky se vždy zdraví obvyklým: Ahóóój!, všichni spí ve stanech a scházejí se večer u ohně. Počátky tohoto českého fenoménu je možné najít v nedávné minulosti. I když na vodu jezdili Češi odjakživa, opravdovou lidovou zábavou se stal sjezd řeky až v dobách takzvaného komunismu. V letech 1948 až 1989 vládl v Česku totalitní komunistický režim, který mimo jiné značně omezil Čechům možnost cestování. Řada lidí si proto místo dovolené v zahraničí zvykla jezdit Ahóóój! Zejména letní a jarní sjezd řeky v České republice je totiž spíše než sportovním výkonem oblíbenou kratochvílí, spojenou s poznáváním krás přírody a klenotů architektury. A také s tábořením a navazováním nových přátelství a známostí. Na vodě se stírají jakékoliv rozdíly mezi lidmi různého společenského postavení a majetkových poměrů. Při sjezdu řeky se na veřejných tábořištích potkávají bankéři s dělníky, politici se studenty, významní umělci třeba s uklízečkami. Poznat mezi lidmi ve stejných otrhaných tričkách a šátcích na hlavě na vodácké výlety po českých řekách, které nabízely i nevázanou zábavu a jakýsi únik z životní reality. Kdo by ale čekal, že s pádem komunismu v roce 1989 se řeky najednou vyprázdní, hluboce se zmýlil. I když se Čechům otevřely hranice, většina z nich si alespoň týden na oblíbené vodě stále nenechá ujít. Děti jezdí na vodu v rámci školní výuky, rodiče berou své ratolesti na loď často už krátce poté, co se děti naučí samy chodit. Zatímco před rokem 1989 vyžadovala doprava lodí k řekám značné úsilí, lodě se většinou dopravovaly vlakem, dnes se stal ze splouvání řek 16
Turistika Tu a tam se nad vodou sklánějí skály, proud pohánějí osamělé mlýny. Na soutoku Blanice a Sázavy se jako orlí hnízda vysoko nad hladinou objevují trampské sruby... i předmět soukromého podnikání. Okamžitě po pádu totalitního režimu začaly podél řek vznikat desítky půjčoven lodí a vodáckých potřeb, stejně jako se zmnohonásobil počet vodáckých restaurací a tábořišť. Ten, kdo si chce dnes sjet na lodi některou z českých řek, proto nemusí mít kromě peněz u sebe prakticky nic. Stačí, když přijede do výchozího bodu a veškeré vybavení si může pronajmout. Jen podél nejdelší české řeky Vltavy dnes funguje přes 150 půjčoven lodí nejrůznějších druhů a velikostí. Turista tedy na konci několikadenní cesty pouze vystoupí, převleče se a o nic dalšího se nemusí starat. Tento všude dostupný komfort přilákal na řeku i ty, které dříve odrazovala složitá přeprava lodí i nedostatek doprovodných služeb. Naopak ti vodáci, kteří byli hrdí na to, že mají vlastní loď a dokáží si jí k řece dopravit sami, si dnes stěžují, že je voda přeplněná svátečními turisty, neznalými vodáckých pravidel. Výjimku nepředstavují dámy, plavící se na lodích v drahých šatech, stejně jako pánové v nažehlených košilích. Mezi takovou říční smečkou se proplétají zkušení staří vodáci, kteří rozvážně noří do vody opotřebovaná dřevěná pádla a nechápavě kroutí hlavou nad tím, co se na řece děje. Na vodě se spát nechodí Velkou část pestré směsice cestovatelů po vodě tvoří cizinci, kteří nově objevili kouzlo české řeky. Tvoří až 20 % klientely vodáckých půjčoven. Pro zahraniční turisty může mít sjezd českých řek opravdu zvláštní kouzlo. Bývají překvapeni už jen tím, jak se vodácký sport v Česku provozuje. Především: za sjezd řeky se v České republice nikde neplatí, jedná se o zcela volnou zábavu. To, co Češi ušetří na povinných poplatcích, ale rádi utratí za jídlo či oblíbené pivo, které v tábořištích i restauracích kolem řeky teče proudem. Do noci se zpívá, hraje na kytaru, u večerního ohně není nouze o dobrou zábavu. Pro cizince, kteří mají družnou povahu a především chtějí poznat všechny aspekty naší národní povahy, neexistuje v Česku 17
lepší místo k návštěvě, než právě okolí některých vodáckých řek. Už jsem sjížděl mnoho řek, ale s Vltavou se to nedá srovnat. Tady to prostě žije, říká třiatřicetiletý Němec Marcus Schneider, který se v létě vrací do Vyššího Brodu už pátým rokem. Řeka tu v sezóně občas připomíná vodní dálnici, na které nechybí ani dopravní zácpy. Přesto řadě vodáků takový stav vyhovuje. Je tady pivo a legrace, říká Schneider. Pojetí vodní dálnice odpovídá i servis, který turista dostane ve většině kempů, dnes neporovnatelný s dobou socialismu, kdy na cestovatele čekal v hospodách u řeky pouze párek s hořčicí či guláš. Většina kempů nabízí výběr z řady hotových jídel, pivo ve sklenici, k snídani čerstvé rohlíky a koblihy. Turisté, kteří vyhledávají spíše klidnější destinace, by mohli být českými poměry maličko zaskočeni. Na rozdíl od jiných zemí se totiž ve zdejších vodáckých tábořištích nevyhlašuje večerka a neprosazuje se noční klid. Pije se, zpívá a hraje dlouho do noci, většinou až do ranních hodin. S argumentem, že děti chtějí spát, v kempech podél řeky neuspějete. Přednost má zábava. Ráno vodáci nasedají do lodí a často ještě v povznesené náladě míří do dalšího tábořiště. K osvěžení jim stačí koupel v řece. Od šumavských lesů až do Krumlova Sjezd českých řek určitě není určen jen milovníkům nevázané večerní zábavy. Při jízdě na lodi vodáci projíždějí často nádhernou přírodou, navštěvují hrady, zámky a dalších historické památky. V Česku jsou ke sportovnímu sjezdu využívány zejména řeky pramenící nebo protékající jižní částí republiky. Jedná se například o Lužnici, Otavu a především Vltavu, která je mezi vodáky vůbec nejoblíbenější a nabízí jim doslova všechno. Klidné úseky pro rodinky s dětmi i adrenalinové peřeje na horním toku. Od pohoří Šumava po ní vodáci na lodích jedou hlubokými lesnatými údolími, z nichž se čas od času vynoří hrad či zámek. I přes velký nápor vodáků zůstává Vltava čistá, jízda ze Zlaté Koruny do Boršova stále bez nadsázky připomíná jízdu po řece uprostřed kanadských lesů. Celkově je úsek Vltavy z Vyššího Brodu do Boršova u Českých Budějovic určitě nejfrekventovanější vodáckou trasou v Česku a zřejmě i v celé Evropě. Na rozdíl od jiných řek je Vltava v tomto úseku sjízdná po celý rok a prakticky za každého počasí. Na jihu země řeka protíná i historické město Český Krumlov, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Projížďka lodí centrem Krumlova patří k nekrásnějším zážitkům na řece. Vo- 18
hánějí osamělé mlýny. Teprve na soutoku se Sázavou se jako orlí hnízda vysoko nad hladinou objevují trampské sruby... Výhodou českých řek zůstává fakt, že jejich sjezd není příliš náročný a po několika instrukcích ho zvládne i naprostý amatér. Chybí tady peřeje i vodopády, známé z velehor, prakticky jediné nebezpečí občas představují jezy a propusti, které by měli nezkušení vodáci raději vynechat a loď přenést. Pro zkušenější vodáky může být naopak jízda propustí vítaným zpestřením. Náklady na čtyřdenní plavbu po Vltavě se včetně půjčení lodě a dalších potřeb, dopravy, ubytování ve stanu na tábořišti a jídla a pití v restauraci pohybují v přepočtu kolem 40 dolarů na den. Pro řadu cizinců, kteří na české řeky jezdí v čím dál tím větším počtu, je to velmi příznivá cena. Marek Kerles Lidové noviny Foto: Czech Tourism, Pavel Wellner, archiv redakce dáci si tu navíc užijí i akční zábavy, krumlovské jezy jsou oříškem i pro zkušené vodáky. Pod jezem U Plášťáku se potopí sedm lodí z deseti, navíc před očima stovek návštěvníků Krumlova, kteří zde s oblibou pozorují dění na řece. V klidných vodách Kromě řek poněkud frekventovaných skýtá Česko velké bohatství méně navštěvovaných, klidnějších řek. Mají každá svůj osobitý půvab. Mezi oblíbené patří Morava, Chrudimka, Svratka či Jizera. Krásnou příležitost k cestování po vodě nabízí například středočeská Blanice. Šéfredaktor outdoorového serveru Horydoly.cz Jakub Turek jí k turistice doporučuje lyrickými slovy: Rychlá říčka teče opuštěným údolím, až se nechce věřit, že jsme v hustě obydlených středních Čechách. Nejdříve se kroutí v lučinatých meandrech okolo vrchu Blaník, poté přeskáče několik vysokých jezů a vnoří se do lesnatého údolí. Tu a tam se nad vodou sklánějí skály, proud po- 19
20
Galerie Boubínský prales starobylý a nepřístupný Boubínská pralesní rezervace leží na jihovýchodním úpatí hory Boubín (1362 m) a byla vyhlášena již v roce 1858. Hlavní zásluhu na tom měl vimperský lesmistr Josef John, správce schwarzenberských lesů. Ten v roce 1851 vybral a označil osm lesních ploch, kde byly nejlépe zachovány porosty původních hraničních hvozdů. S majitelem panství Johannem Adolfem II. Schwarzenbergem potom vyjednal možnost zachovat původní stav lesa. Schwarzenberg zde později opravdu zřídil soukromou přírodní rezervaci, jejíž výměra činila přibližně 150 hektarů. V roce 1870 zničila silná vichřice velkou část pralesa. Z původní plochy zůstalo zachováno jen 47 hektarů. V roce 1933 byl Boubínský prales vyhlášen Státní přírodní rezervací. Později byla plocha chráněného území rozšířena na současných 666,41 hektarů. Prales leží v nadmořské výšce v rozmezí 920 až 1110 metrů nad mořem a je tvořen především buky, smrky a jedlemi, z nichž někteří jedinci jsou starší než čtyři stovky let. Vlastní jádro rezervace je veřejnosti nepřístupné. V minulosti totiž množství turistů, které si chtělo prales prohlédnout, sešlapem vážně poškodilo kořeny stromů. Ty poté usychaly a podléhaly větru nebo lesním škůdcům. Stejný osud postihl i tzv. Krále smrků nejvyšší boubínský smrk padl při sněhové bouři 4. prosince 1970. Byl vysoký 57,2 metrů a ve výšce 1,3 metru od země činil obvod jeho kmene více než pět metrů. Nejzajímavějším úkazem Boubínského pralesa jsou stromy s neobvyklými růstovými deformacemi, např. s harfovitě zmnoženými kmeny, smrky, stojící na široce rozkročených chůdových kořenech a další růstové zajímavosti. Žijí tu také vzácné rostlinné a živočišné druhy. Foto: Jan Kavale, Pavel Hubený 21
Bohdanečské rybníky Návrat do otevřené krajiny Když má dojít k vyhlášení nějakého území za přírodní rezervaci, panuje obecná představa, že se tam v první řadě všechno zakáže, že území bude obehnáno ostnatým drátem apod. Zakonzervování oblasti někdy není ideálním řešením. Platí to i o bohdanečských rybnících, prostoru, kde se doslova stovky let nepřetržitě hospodařilo. Jde o krajinu závislou na rozmanitých lidských aktivitách, ať už jde o rybolov, myslivost nebo lesnické či zemědělské hospodaření. Návrat k její tradiční podobě ochránci přírody naplánovali do osmi etap více či méně drastického ekologického managementu. Ten vrátí zdejšímu vzácnému území jeho původní tvář Žebratka bahenní (Hottonia palustris) s rysy otevřené, zavodněné krajiny, mokřadních luk, podmáčených vrbin a olšin. Rybníky patří k nejvýznamnější ornitologické lokalitě v zemi. Žije zde sto třicet druhů ptáků, z nichž osmdesát tu hnízdí. Mezi nejvzácnější patří například orel mořský, orlovec říční, kormorán velký nebo husa velká, říká ornitolog František Bárta. Rybniční soustava, realizovaná Vilémem z Pernštejna v 16. století, dala uprostřed polabské roviny vzniknout monumentálním stavbám. Rozlévaly se tu největší české rybníky. Současná rozloha zdejších vodních ploch je jen skromnou vzpomínkou na někdejší historickou slávu, rybník Čeperka u Opatovic měl plochu jednoho 22