Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii

Podobné dokumenty
Systém a evoluce obratlovců I.Úvod

Fylogeneze a diverzita obratlovců I.Úvod

Taxonomický systém a jeho význam v biologii

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Systematická biologie je věda o rozmanitosti organizmů (E. Mayr 1969: Principles of systematic zoology. Mac Graw Hill Book Co., New York X+428 p.).

Populační genetika III. Radka Reifová

V. letní škola metod molekulární biologie nukleových kyselin a genomiky Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat AF MENDELU

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

Využití DNA sekvencování v

Speciace a extinkce. Druh

Biotechnologický kurz. II. letní škola metod molekulární biologie nukleových kyselin a genomiky

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Paleogenetika člověka

Biotechnologický kurz. III. letní škola metod molekulární biologie nukleových kyselin a genomiky

Příklady z populační genetiky volně žijících živočichů

Biotechnologický kurz. II. letní škola metod molekulární biologie nukleových kyselin a genomiky

Populační genetika a fylogeneze jedle bělokoré analyzována pomocí izoenzymových genových markerů a variability mtdna

Rekonstrukce biogeografické historie: outline přednášky

Populační genetika II. Radka Reifová

Využití metod strojového učení v bioinformatice David Hoksza

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Základy genetiky, základní pojmy

Základní pojmy I. EVOLUCE

World of Plants Sources for Botanical Courses

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Strom života. Cíle. Stručná anotace

Hemoglobin a jemu podobní... Studijní materiál. Jan Komárek

World of Plants Sources for Botanical Courses

Metodologie molekulární fylogeneze a taxonomie hmyzu Bi7770

Systém a evoluce živočichů

Jaro 2010 Kateřina Slavíčková

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread,

MOLEKULÁRNÍ FYLOGENETIKA A TAXONOMIE

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

World of Plants Sources for Botanical Courses

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Maturitní témata BIOLOGIE

Maturitní témata - BIOLOGIE 2018

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

PCR IN DETECTION OF FUNGAL CONTAMINATIONS IN POWDERED PEPPER

VLIV NUMERICKÝCH REPREZENTACÍ DNA NA ÚSPĚŠNOST MOLEKULÁRNÍ TAXONOMIE

PhD. České Budějovice

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Hardy-Weinbergův zákon - cvičení

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

Vytvořen. ení genetické databanky vybraných druhů savců ČR ití pro udržitelný rozvoj dopravy. Tomáš. Libosvár

PRAKTIKUM Z OBECNÉ GENETIKY

Okruhy otázek ke zkoušce

Systém a fylogeneze strunatců

Biologie - Oktáva, 4. ročník (přírodovědná větev)

Maturitní témata Biologie MZ 2017

2. Maximální úspornost (Maximum Parsimony, MP)

Nové směry v evoluční biologii. Jaroslav Flegr Katedra filosofie a dějin přírodních věd Přírodovědecká Fakulta UK Praha

Atestace z lékařské genetiky inovované otázky pro rok A) Molekulární genetika

MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII. Martina Nováková, VŠCHT Praha

Základní pojmy obecné genetiky, kvalitativní a kvantitativní znaky, vztahy mezi geny

Tribsch A., Schönswetter P. & Stuessy T. (2002): Saponaria pumila (Caryophyllaceae) and the Ice Age in the European Alps. American Journal of Botany

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Prokazování původu lesního reprodukčního materiálu pomocí genetických markerů

Využití metagenomiky při hodnocení sanace chlorovaných ethylenů in situ Výsledky pilotních testů

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Moravské gymnázium Brno s.r.o. RNDr. Monika Jörková. -pro učitele i žáky

- taxonomicky jeden z nejobtížnějších rodů v Evropě (ca druhů)

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Vyhledávání podobných sekvencí BLAST

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Genetika zvířat - MENDELU

Systematická biologie B51 volitelný předmět pro 4. ročník

Proměnlivost a evoluce rostlin. Petr Smýkal Katedra botaniky, PřF UPOL 2012/13

Bioinformatika. hledání významu biologických dat. Marian Novotný. Friday, April 24, 15

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Výuka genetiky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze

EKONOMICKÉ ASPEKTY GENETICKÝCH VYŠETŘENÍ. I. Šubrt Společnost lékařské genetiky ČLS JEP

M A T U R I T N Í T É M A T A

Základy botaniky vyšších rostlin. Zdeňka Lososová

Úvod (1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie. (1/1) Pojem a rozdělení biologie, biologické vědy, význam biologie.

Zesouladení ( sjednocení ) poznatků genetiky a evolucionistických teorií

Typy fylogenetických analýz

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Genetický polymorfismus jako nástroj identifikace osob v kriminalistické a soudnělékařské. doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

Aplikace molekulárně biologických postupů v časné detekci sepse

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

HODNOCENÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU A PROVOZNÍ BEZPEČNOSTI STROMŮ

Bioinformatika a výpočetní biologie KFC/BIN. I. Přehled

PŘÍPRAVY K VYUČOVACÍM HODINÁM PRO TÉMATA BIOLOGICKÁ SYSTEMATIKA + NOVÝ SYSTÉM EUKARYOT

Genetické rozdíly mezi populacemi aneb něco o migracích a genovém toku. Genetické rozdíly mezi populacemi

Dědičnost pohlaví Genetické principy základních způsobů rozmnožování

1 ÚVOD 1.1 STRUČNÁ HISTORIE MIKROBIOLOGIE

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Důsledky selekce v populaci - cvičení

Úvod do studia biologie vyučující: Mgr. Blažena Brabcová, Ph.D. RNDr. Zdeňka Lososová, Ph.D. Mgr. Robert Vlk, Ph.D. Mgr. Martina Jančová, Ph.D.

Transkript:

Mendelova genetika v příkladech Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii doc. RNDr. Michal Tomšovský, Ph.D., Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MENDELU, Brno Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/28.0018

Co je taxonomie? Dvě pojetí: A) Taxonomie = popis, klasifikace, a kategorizace organizmů podle pravidel nomenklatury. Systematika = taxonomie + evoluční vztahy mezi organizmy + biodiverzita B) Taxonomie = Systematika Nomenklatura = soubor pravidel, jak pojmenovávat a třídit organizmy binomická nomenklatura (Linné, Systema Naturae 1758) obsažen v International Code of Nomenclature. Existují kódy nomenklatury botanické, zoologické a n. prokaryot.

Proč molekulární taxonomie? Základem klasifikace organizmu by měla být rekonstruovaná fylogeneze dané vývojové linie taxonomický systém by měl být přirozený. Podobnost Příbuznost Vodní obratlovce s hydrodynamickým tělem lze rozlišit podle anatomických znaků. U některých skupin organizmů anatomii použít nelze.

Pojetí druhu Dvě odlišné lidské kultury (domorodý národ a euroamerická vědecká komunita) rozlišují přibližně stejný počet druhů ptáků na Papue N. Guineji [Novotný V.: Papuánské (polo)pravdy 2004] Intuitivní rozlišování druhů na základě vnější podobnosti. Druh - základní taxonomická jednotka, ± přirozená Jaká kritéria se používají pro rozlišování druhů?

Kritéria pro rozlišování druhů Typologická definice druhu druh vymezen nomenklatorickým typem (typový exemplář) podle pravidel nomenklatury na základě morfologických znaků (popis morfologických znaků). Definice biologického druhu (Mayr 1982) zástupci jednoho druhu se mezi sebou pohlavně rozmnožují, zástupci jiných druhů se nerozmnožují (špatně se to zjišťuje v praxi).

Představy o evoluční historii organizmů Pojetí druhu založené na historii Původní představy byly analogické ke genealogickým Stromům šlechtických rodů.

Kladistika Přirozený systém na základě genealogické příbuznosti = kladogeneze (Hennig 1966) Kladogeneze = postupné odvětvování vývojových linií v rámci linií existujících hierarchické uspořádání taxonů do vzájemně vnořených skupin. Kladisté nepovažují přítomnost rozlišovacích znaků (anageneze evoluční novinky specifické pro nové vývojové větve) za důležité. Nevycházejí ze standardních taxonomických kategorií Kladistický druh vzniká odštěpením (speciací) a zaniká vymřením (extinkcí)

Evoluční systematika Spojuje požadavek na vývojovou příbuznost taxonů s požadavkem na přítomnost rozlišovacích znaků. Nepřípustné polyfyletické taxony, parafyletické taxony ± přípustné (nepřípustné v kladistice) Polyfyletický taxon potomci různých předků Parafyletický taxon někteří potomci jednoho předka Monofyletický taxon všichni potomci jednoho předka

Definice fylogenetického druhu Požadavek na monofyletičnost daného druhu a přítomnost diagnostického znaku (nebo kombinace více znaků) vhodného k rozlišení od jiných druhů. Fylogeneze = vznik a vývoj jednotlivých evolučních linií je předmětem fylogenetiky Nejčastější metodou fylogenetiky je analýza sekvencí DNA

Vznik nových druhů - speciace Alopatrická speciace genetické rozdíly (reprodukční izolace) mezi druhy vzniknou díky geografické bariéře. Peripatrická s. část populace druhu osídlí nově vzniklou ekologickou niku (ostrov). Parapatrická s. část populace málo pohyblivých druhů se nekříží se zbytkem populace a vzniknou genetické rozdíly - reprodukční izolace. Tento typ speciace bývá zpochybňován. Sympatrická s. nový druh se formuje na stejném území. Polyploidizační speciace u rostlin.

Molekulární znaky v taxonomii Výhody: Velké množství znaků (sekvence velkého množství genů) Sekvence různých genů bývají na sobě nezávislé. Znaky jsou často selekčně neutrální = nehrozí nebezpečí vzniku podobných znaků nepříbuzných taxonů na základě selekčního tlaku. Univerzální použitelnost a relativní dostupnost PCR a sekvenování DNA.

Molekulární znaky v taxonomii Příklady využití: 1) Testování morfologického pojetí druhu vztahy mezi variabilitou morfologickou a molekulární. 2) Testování biologického pojetí druhu míra genetické příbuznosti kryptických druhů (druhy morfologicky podobné, ale vzájemně se nerozmnožující). 3) Výzkum vzájemných vývojových vztahů dobře odlišitelných druhů podle tradičních kritérií.

Jak se pracuje s DNA? Izolace DNA z houbových buněk mechanické drcení, extrakce DNA pomocí komerčních kitů (cena cca 100 Kč = 4 Eura / vzorek). Z celkové DNA je třeba namnožit požadovaný úsek genomu. metoda PCR Polymerase Chain Reaction (= Polymerázová řetězová reakce)

Sekvenace DNA Sekvenace DNA: Zjištění pořadí nukleotidů v daném úseku DNA ATATATAGGCAAGGAATCTCTATTATTAAATCATT DNA sekvence je užitečná pro identifikaci neznámého organizmu = DNA barcoding. Pro identifikaci organizmu na úrovni biologického druhu je třeba zvolit tzv. konzervativní oblast DNA U hub často sekvenována tzv. ITS oblast ribozomální DNA (rdna). Neznámou sekvenci DNA lze srovnat s údaji v internetové databázi GenBank pomocí webové aplikace BLAST www. ncbi.nlm.nih.gov/genbank/index.html Rozvíjí se databáze UNITE (http://unite.ut.ee/)

Ribozomální DNA Různé podjednotky rdna (18S, 28S), resp. úsek mezi nimi - tzv. ITS oblast bývají často sekvenovány. Sekvence pro srovnání jsou volně přístupné na internetu www. ncbi.nlm.nih.gov/genbank/index.html. 18S 5.8S 28S ITS oblast 18S (SSU) a 28S (LSU) malá a velká podjednotka jsou konzervativnější než ITS1 a ITS2. V taxonomii hub hlavně jaderná LSU (D1/D2 doména) a mitochondriální SSU

Aplikace BLAST online identifikace sekvencí http://blast.ncbi.nlm.nih.gov

Aplikace BLAST online identifikace sekvencí Sekvence určena jako Heterobasidion annosum

Kódující sekvence Zpravidla se používají paralelně s ITS. Úseky obsahují exony i introny translační elongační faktor 1-alfa (EF1a;tefa) beta tubulin (tub) RNA polymeráza II, podjednotky 1 a 2 (RPB1, RPB2) glyceraldehyd 3-fosfát dehydrogenáza (GDH) mitochondriální ATP syntáza, 6 podjednotka (ATP6)

Fylogenetické stromy Diagramy znázorňující podobnost sekvencí = příbuznost zkoumaných jedinců. Různé metody zpracování stromů: Distanční metody převod sekvencí na koeficienty podobnost (např. Neighbor-joining) Znakové metody pracují s jednotlivými bázemi jako se samostatnými znaky a) Maximální parsimonie (PAUP - placený software; MEGA, PhyML - freeware). Metodicky jde o hledání nejjednoduššího řešení a preferování jednodušších hypotéz před složitějšími. b) Maximální věrohodnost - Maximum Likelihood (PAUP; PhyML freeware) c) Bayesovská analýza (Mr.Bayes - freeware)

Různé druhy fylogenetických stromů: Fylogenetické stromy Kladogram (z řec. klados = větev) je základní typ stromu, který popisuje příslušnou hypotézu o příbuznosti, aniž by řešil, kdy došlo k štěpení jednotlivých linií a do jaké míry se jednotlivé evoluční linie liší. Fylogram podává dodatečné (aditivní) informace ve formě délky větví. Délka větve tak odpovídá množství prodělaných evolučních změn. Rychlost mutací a vzniku evolučních novinek totiž není konstantní. Záleží na prostředí, délce trvání generačního intervalu a jiných faktorech. Dendrogram představuje další formu grafického znázornění kdy koncové uzly představující recentní druhy jsou ve stejné rovině (představující současnost), stejně vzdálené od společného předka. Dendrogram ( z řec. dendron = strom) popisuje průběh evolučních změn v čase, z polohy uzlů lze odečíst kdy došlo ke štěpení jednotlivých evolučních linií. Dendrogramy se pužívají při populačních studiích na vnitrodruhové úrovni Upraveno podle: http://www.zoologie.frasma.cz/fylogeneze

Spongipellis příkladová studie Fylogram ITS http://mykoweb.prf.jcu.cz/polypores/photos/spongipellis_lits chaueri1.jpg V Evropě 4 druhy. Někteří autoři nerozlišují S. litschaueri od S. delectans ITS a LSU sekvence obou druhů se liší = jsou to odlišné druhy. Vztahy mezi S. litschaueri a S. unicolor ze Severní Ameriky: V USA 2 druhy západní druh má shodnou ITS sekvenci s S. litschaueri (možná totožný druh). Východní druh = S. unicolor. Oba druhy se liší i velikostí výtrusů.

Spongipellis LSU fylogram založený na sekvencích velké podjednotky genu pro ribozomální RNA S. spumeus typový druh rodu je evolučně vzdálený od ostatních druhů rodu.

Úskalí molekulární taxonomie Molekulární metody umožňují zkoumat problematiku i biologům bez osobní zkušenosti s danou skupinou organizmů: Práce s herbářovými položkami a jiným archivovaným biologickým materiálem. Může dojít k chybné interpretaci výsledků, pokud chybí detailní znalost problematiky. Řešení: spolupráce mezi klasickými taxonomy a molekulárními fylogenetiky.

Motto na konec..skutečnost, že sýkora koňadra má v pozici 30 cytochrom C- oxidasy aminokyselinu valin, zatímco sýkora modřinka má ve stejné pozici leucin, může pomocí vhodného technického vybavení zjistit a publikovat i člověk, který se jinak v rybách vůbec nevyzná. J. Flegr, Evoluční biologie 2005 Děkuji Vám za pozornost