Pohybové hry pro úvodní část pohybových aktivit či hodiny TV a jejich výběr 2

NÁZEV CÍL CÍLOVÁ SKUPINA DOBA TRVÁNÍ MÍSTO POMŮCKY, POTŘEBNÉ VYBAVENÍ METODY VÝUKY FORMY VÝUKY Pohybové hry pro úvodní část pohybových aktivit či hodiny TV a jejich výběr 2 Nabídka pohybových her pro žáky i pedagogy na 1. a 2. stupni ZŠ a SŠ. Žáci i pedagogové pochopí smysluplnost pohybových her a jejich význam při realizaci v úvodních částech hodiny Tv či pohybových aktivit pro zahřátí organismu hráčů. Současně si uvědomí jejich motivační vliv pro nejrůznější činnost a procvičení většiny dovedností hráčů. ZŠ 1. Stupeň, ZŠ 2. Stupeň, Střední školy, Volnočasové aktivity 5 až 20 minut, lze až 45 minut tělocvična, hřiště, louka, rovný prostor Pešky (z novin), malé míče, noviny, papíry, rozlišovací stuhy, pracovní list Komunikace, příkazový styl, diskuse, tvořivost podporující aktivity hromadná výuka, po skupinách POSTUP Před zahájením zkontrolujeme prostor a také vybavení žáků. Důležitá je kvalitní obuv a oblečení hráčů. Nelze zapojit do her hráče s nevhodným obutím či velmi těsným oblečením nevhodným pro pohyb. ÚVOD Seznámení s obsahem a základy pohybové hry Opět začnu trochou teorie. Pohybové hry jsou nedílnou součástí ŠVP nejen na 1. stupni základní školy. Zkušenosti ze sledovaných hodin tělesné výchovy 2. stupně základních škol a škol středních včetně učilišť, nám potvrzují, že pohybové hry se významně uplatňují v hodinách tělesné výchovy na základním i středním stupni škol. Vysoká motivace ke hře daná možností úspěchu všech je zárukou zájmu o pohybovou hru. Takto nastartovaný učební proces vyhovuje všem účastníkům, žákům i učiteli. Podmínkou zvládnutí možných i neočekávaných situací je pro učitele perfektní nebo alespoň velmi dobrá znalost pohybových aktivit a her. Tedy,

musí je umět dobře vybrat. Uvědomme si základní (často omezující) skutečnosti, se kterými při výběru a uplatnění hraní a pohybových her ve školní TV musíme počítat. Samozřejmě vycházíme z potřeb školní TV a z potřeb pohybových her. Je zřejmé, že přiměřené požadavky na pohybovou hru v první, třetí či páté třídě se budou lišit. Stejnou pohybovou hru můžeme realizovat ve všech třídách, musíme však upravit a obměnit pravidla, organizaci nebo námět. Pohybová hra je na rozdíl od hry sportovní originálem. Již změna v počtu žáků nebo zvětšení prostoru pro hru většinou výrazně ovlivní nebo změní realizaci hry. Před hrou si stanovíme cíl a měli bychom si odpovědět na otázku, proč vůbec hru použít. Odpovědí může být celá řada. Hrou chci zvýšit nebo udržet aktivitu dětí, zvýšit nebo snížit fyzické zatížení všech či většiny, podpořit tvořivost či spolupráci všech, dát šanci vyniknout jednomu, nebo jen příjemně strávit čas a vytvořit dobrou atmosféru? Teprve po vědomé či podvědomé odpovědi začneme vybírat vhodnou pohybovou hru, kterou musíme umět uvést a vést. Je to tedy otázka dramaturgie uvedení a seznámení hráčů s hrou, motivace ke hře, jejich zapojení do hry, vysvětlení organizace, pravidel, bezpečnosti. Vedoucí hry, učitel, musí přistupovat ke hře (a nejen ke hře) i k průběhu hry tvořivě, řešit nepředvídané situace, improvizovat, umět přijmout změny, které nenaruší hru, akceptovat fantazii hráčů apod. Jednat s hráči každého věku jako rovný s rovným je základem důvěry a hry jako takové. Školní Tv vyžaduje od pohybových her velmi často protichůdné požadavky. Pro žáky potřebujeme hry s minimem pomůcek, neboť každá pomůcka je činností navíc a současně ztrátou času. Pomůcky, například míč, však motivují žáky k aktivnější činnosti. Všichni šetříme čas, všichni víme, jak dlouho trvá uklidnit žáky, kterým dáme do ruky míče. Dlouhodobé zkušenosti naučí, kdy a jak míče do hry dávat a jak s nimi pracovat. Ale jen jeden míč či minimální počet pomůcek také není nejlepším řešením. Mnoho dětí i dospělých neumí správně házet, jejich technika je špatná a negativně ovlivňuje kvalitu házení i chytání. Dovolíme si malou paralelu. Základním předpokladem naučit žáky dobře číst je dát každému žáku k dispozici slabikář. Nikdo asi neočekává, že by učitelka učila číst žáky z jednoho slabikáře. Ale v tělesné výchově pro nácvik či dokonce procvičení házení a chytání (základní dovednosti) stále používají některé učitelky pouze jeden či dva míče. A velmi často jsou to volejbalové míče, které jsou pro dětskou ruku příliš velké a pro procvičování házení zcela nevhodné. Nedivme se potom, že máme neohrabané, málo obratné děti, které při házení míč spíše vrhají.

Dalším nezbytným požadavkem je také to, že se hry musí účastnit všichni hráči. Nemůžeme nikdy říci slabším hráčům, aby si nyní na chvilku sedli a dívali se. Je pro nás zarážející, že stále existují učitelé nebo rodičové, kteří tato slova klidně použijí. Říci sedni si znamená volně přeloženo, jsi nyní nepotřebný, nechceme tě. Je dobře, že tato slova slyšíme stále méně často. Vždyť ve hře slovo stop znamená nejen konec hry, ale vyřazení ze světa, kde nám bylo, i když jsme třeba prohrávali, velmi dobře. Současné požadavky na výchovu a vzdělávání se mění. Můžeme být proti, můžeme protestovat, ale logicky se mění a změní i náš přístup (dospělých) k dětem a mladistvým. Obecně bychom mohli tento přístup nazvat nenásilný, totální a manažerský. Dnes na lidi působí nepřetržitě úzký okruh speciálně zaměřených programátorů, spíkrů a lovců senzací. Působí na ně rozhlas, televize, internet, každý z nás je obklopen zprostředkovaně tolika informačními kanály, že se v nich někdy nemůžeme orientovat. Při výběru pohybové hry a hraní vezmeme v úvahu 1. Nejdůležitější je pedagog nebo vedoucí hry. Toto tvrzení je pravdivé: na nás záleží, jakou hru známe, také na našich zkušenostech a znalostech, na organizačních a komunikačních schopnostech a dovednostech. Uvědomme si, že pohybovou hru hráčům nabízíme. Nejde o podbízení se, ale o přiblížení určité činnosti co nejpochopitelnější formou všem, kteří chtějí vstoupit do světa hry a prožívat příjemné chvíle spolu s námi. 2. Pohybová hra by měla navazovat (pokud není první a jejím cílem je změnit předcházející atmosféru), na předcházející činnost, být v souladu s celkovým záměrem pohybové aktivity, hodiny Tv či lekce nebo i celého dne A učitel navíc bere v úvahu ŠVP, na rozdíl od cvičitele či lektora. Nedoporučujeme tedy vybírat hru podle momentálního nápadu, z intuice vycházíme pouze částečně. 3. Obsah hry by měl odpovídat úrovni dovedností a věku hráčů, jejich psychomotorickým schopnostem a dovednostem, počtu, podmínkám pro hru a hernímu prostoru. Pohybová hra musí být pro všechny hráče, pokud pravidla hry umožňují vyloučení, měli bychom po dočasném vyloučení umožnit návrat hráče. Jen tehdy, kdy je vhodné zdůraznit, že lze zvítězit a hra sama nabízí nenásilné ukončení (Všichni proti všem, Z vody do vody apod.), volíme pohybovou hru s možným vyřazením hráče do konce hry. 4. Často je charakter hry ovlivněn kvalitou náčiní a pomůcek. Neměli bychom nikdy zapomínat, že děti mají menší dlaně a míč pro volejbal je pro házení nevhodný zrovna tak jako basketbalový míč pro kuličkiádu. Některá hra může při použití jiného náčiní

vyznít úplně jinak, podobně jako stejná hra hraná malými dětmi a dospělými sportovci. 5. Organizace, popis hry a pravidla by měla být co nejstručnější. Musí však splňovat nejdůležitější podmínku komunikace s hráči, musí motivovat ke hře, vzbudit zájem a chuť hrát. Vedoucí hry musí prezentací hry navodit chuť, jinými slovy touhu zúčastnit se hry. Člověk je predátor, je do jisté míry více či méně agresivní a ješitný. Není příliš opatrný, pokud mu podmínky umožňují zkusit aktivitu, která bude pro něj či jeho družstvo výhodná a při stresu mu umožní vystoupit ze světa hry zpět do normálního života. Proč si nezkusit tyto nové, pro všechny stejné podmínky? Je také vhodné zeptat se před hrou, zda hráči rozumí všemu, co jsme o hře řekli, ve hře je na dotazy většinou pozdě. 6. Velmi důležité je různé zatížení hráčů. Lze je považovat za znak kvality hry a vedoucího hry, Skutečnost, do které funkce, pokud ve hře různé funkce jsou, určitého hráče vybereme. Zkušený vedoucí hry zařazuje do náročných funkcí většinou nejlepší a nejaktivnější hráče. Je však vždy potřebné zvážit všechny okolnosti, někdy je lepší, když upravíme pravidla a zařadíme do určitých funkcí ty hráče, které potřebujeme ovlivnit. 7. Někdy se nám vybraná hra nepovede. V tom okamžiku je nutné nebýt překvapen a ze zásoby her, kterou máme vždy po ruce, vybrat další hru. Máme-li jich několik stejných, doporučujeme výběr hry s vyššími nároky na zatížení a menšími nároky na prostor apod. 8. Naprostou většinu pohybových her lze obměnit čili upravit tak, že je můžeme využívat v několika částech hodiny či lekce. 9. Pokud je vzhledem k věku hráčů či složitosti hry potřebná ukázka, předvedeme s hráči, jak hra začíná, nebo jak by měla být hrána. Zdánlivě jde o ztrátu několika desítek sekund, ušetříme však mnohem více času, než kdyby nám hra nevyšla a museli bychom ji několikrát vysvětlovat znovu. Výklad každé složitější nebo neobvyklé hry provádíme ve tvaru podobném budoucí hře. 10. Hodnocení aktivit hráčů i zhodnocení hry hráče uspokojuje, nepřímo zdůrazňuje důležitost realizované aktivity a motivuje k další hře. Pohybové hry jsou někdy považovány za zbytečné a samoúčelné. To je hluboký omyl nerozumných. Vhodná pohybová hra je smysluplná aktivita, která ověřuje a upevňuje známé dovednosti v různě se měnících se podmínkách s novými nebo známými, ale jinak reagujícími spoluhráči. Pravidla hry musí umožnit, aby vyhrál kdokoliv. Každá pohybová hra probíhá v určitém čase a vymezeném prostoru, děj hry probíhá v souladu s organizací a popisem hry podle určitých, předem dohodnutých podmínek. Ty jsou stanoveny pravidly. Připomeňme

si, že pravidla mají určitou pedagogickou, didaktickou i metodologickou funkci. V pravidlech jsou koncentrovány obsahové informace o hře. Znalost pravidel všemi účastníky hry včetně vedoucího a rozhodčího je proto základním předpokladem optimálního průběhu hry. Pravidla pohybových her by měla být nejen jednoduchá, ale též přiměřená a měnitelná podle vyspělosti hráčů, podmínek a záměrů hry i potřeb učitele nebo vedoucího hry. Měla by být jednoduchá a jasná každému hráči a stručně a krátce vysvětlitelná. Tvrdím, že každá pohybová hra je originálem, že není stejné hry, že se pohybová hra v každém opakování poněkud mění. Více účastníků, jiný míč nebo změněný prostor a nově získané dovednosti vylepšují zpětně kvalitu hry. Přesné dodržování několika málo pravidel v pohybové hře je zákonem, který bezpodmínečně dodržujeme. I když existují situace, které hráče nutí k jejich porušení, pravidla hry mají sama o sobě vyšší morální princip. Vztahují se přes hru k samotným účastníkům a lapidární konstatování, že vyhrát podvodem netěší, přesně a totálně vysvětluje přístup všech účastníků ke hře i k sobě. Pravidla jsou více než demokratická, jsou spravedlivá ke každému stejně. Pravidla včetně sankcí za jejich porušení jsou jasně předem určena a vymáhána. Každý hráč je dobrovolně dodržuje, podílí se na jejich kontrole a současně spolurozhoduje. Z tohoto pohledu se jeví pohybové hry jako demokratičtější než hry sportovní. Pravidla pohybových her u dětí mladšího školního věku jsou volněji formulovaná, než pravidla pohybových her u dospívajících či dospělých. Základní pojetí pravidel je však u všech her stejné. Mluvíme-li o hodnocení, pohybová hra nám svým průběhem poskytuje zpětnou vazbu. Stále více se setkáváme se skutečností, že mnoho programů připravujících různé profese využívá pohybové hry. Je známo, že prostřednictvím her lze poznat určitý stupeň úrovně dovedností a vlastností hráčů. Nejde zde o zjištění, že se některý hráč hádá a některý je ve stejné herní situaci klidný. Pokud máme jistou úroveň znalostí a zkušeností, můžeme si při projevu hráčů všimnout mnoha charakteristik: -úroveň pohybových dovedností i pohybových schopností, přístup k řešení herních situací -kvalita a kvantita řešení herní situace individuálně nebo ve spolupráci -vztah k spoluhráčům i individuální vazby mezi hráči -snaha o zvýhodnění sebe či družstva až po porušování pravidel -různé typy chování při řešení stresových situací -chování při prohře či výhře apod. Pravidla fér plej dodržujeme, nelze přehlédnout to pravidlo, ten

zákaz, který jsme sami sdělili před hrou. Hráči neodpustí podvod, pokud mají pocit nespravedlivého rozhodování či hodnocení. Faul, který jste jako rozhodčí viděl a nepotrestal, nebo jako neviděl hodnotí stejně. Nevěří vám. Pokud jste jej nemohl vidět, nic se nestalo. Každý je omylný, musí ale hrát a řídit nebo rozhodovat a hodnotit korektně. Je dobré si připomenout, že současné rozšíření her je pro rozvoj pohybových her a hraní skutečným přínosem. A pro učitele je pohybová hra, kterou se žáci ve škole naučili a ve volném čase hrají, právě psaným či počítaným domácím úkolem. Pro předmět tělesná výchova i pro zdravý životní styl dítěte jako osobnosti je každá taková aktivita velmi důležitá. Půl hodiny pohybu našich dětí denně, jak uvádí výsledky výzkumů, je v porovnání se čtyř až pěti hodinovou pohybovou potřebou dětí propastný rozdíl. HLAVNÍ ČÁST pohybové hry Pro rozcvičení organismu lze využít další pohybové hry. Navazujeme tak na pracovní list 1. Tedy Honička v řetěze, Honička v kruhu, Honička hadů jsou honičky, které podporují stejné fyzické zatížení. Hráči se při nich drží za ruce či jiným doporučeným způsobem. Honička směšná je podobná Ocáskované, která je pohybovou hrou s vysokou motivací a současně umožňuje velkou samostatnou tvořivost hráčů a využití jejich individuálních dovedností. Ocáskovaná má mnoho podob a vyplatila se podoba, kterou si dovoluji popsat: Každý hráč obdrží rozlišovací šerpu, podobnou té, kterou se dekorují Misky při vítězství v soutěži Miss. Na barvě nezáleží. Hraje se ve vymezeném prostoru, doporučuji určit čáry, za které se nesmí ke stěně přiblížit. Každý hráč si ji zezadu zastrčí do kalhot tak, aby ji nezakrývalo triko a šerpa byla vidět. Na znamení se v pohybu každý hráč snaží vytrhnout druhému šerpu ulovit ji. Tělesný kontakt není dovolen. Kdo šerpu získá, dá si ji na krk a loví dál. Kdo nemá šerpu vzadu zastrčenou a ani na krku, přiběhne k vedoucímu hry a obdrží další. Z krku se šerpa brát nesmí, pouze ze zadní části když visí z kalhot.kdo má šerpu na krku a je mu ulovena zezadu, sám si novou kterou si sundá z krku, zezadu zastrčí do kalhot a hraje dál. Po době cca 3 až 5 minut hru ukončíme a zjistíme nejlepší. Jsou to hráči s největším počtem šerp. V této pohybové hře je každý žák po celou hru v pohybu a dle své úrovně dovedností je aktivní. Motivace je vysoká a není třeba specifických schopností ke hře. Složitější a náročnější na dovednosti s míčem (například házení a

chytání míče v pohybu) je honička Chyť míčem, nebo Záchrana míčem. Honičkou Chyť míčem lze testovat herní myšlení a anticipaci předvídavost hráčů. Nedoporučuji ji realizovat na 1. Stupni ZŠ, možná ve 4 či 5 třídě. Hráči musí umět házet a chytat míč za pohybu. Pravidla jsou jednoduchá, realizace honičky Chyť míčem je náročnější. Doporučuji vybrat schopného hráče, kterému dáme ve vymezeném prostoru pro hru míč vhodný k házení. Nedoporučuji míč volejbalový, ale velikost míče pro házenou. Hráč si sám dotekem míče, který nesmí pustit, začne chytat spoluhráče honiče. Spolu s prvním honičem, kterého chytí, si mohou míč přihrávat a dotekem míče chytají druhého a třetího honiče. Od počtu 4 honičů (počet měníme podle kvality hráčů, velikosti prostoru, počtu hráčů a času pro hru) může honič, který drží míč udělat pouze 3 kroky (opět lze měnit). Jakmile hru hráči pochopí, začnou si přihrávat a s míčem pokrývají prostor kolem sebe na vzdálenost 4 kroků. Naprostá většina hráčů se zapojí, buď utíkají před honiči nebo si přihrávají a spolupracují na chycení honiče. Jakmile začnou přihrávat před honěného hráče lépe postaveným spoluhráčům, získali jste žáky pro hru. Rozvíjení dovedností v házení a chytání míče, rychlosti, obratnosti, vytrvalosti, periferního vidění a anticipace je na vysoké úrovni a je motivováno snahou zvítězit. REFLEXE Spolupráci a prezentaci dalších nápadů a obměn činností ve dvojicích i honičkách u hráčů snadno vyvoláme dotazy při přípravě na další pohybovou hru či aktivitu. KONKRETIZOVANÉ OČEKÁVANÉ VÝSTUPY RVP ZV Výchova ke zdraví začleňuje témata: Osobnostní a sociální výchova (OSV), Výchova demokratického občana (VDO), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS), Multikulturní výchova (MkV), Environmentální výchova (EV) a Mediální výchova (MV). Výchova ke zdraví, kam patří i výše uvedené hraní a pohybové hry typu honiček. Tento blok zahrnuje metodický a didaktický obsah potřebné k péči o zdraví, k ochraně lidstva za mimořádných okolností a současně učivo vhodné do hodin tělesné výchovy či volno časových aktivit. Podle věku a vyspělosti žáků si pedagog vybere a upraví uvedené aktivity.

ROZVÍJENÉ KOMPETENCE ZAŘAZENÍ DO PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT Všechny kompetence, které jsou ve výše uvedených pohybových hrách a v hraní rozvíjeny, mají důležitý dopad na rozvoj osobnosti hráčů. Využíváme postupy a strategie obsažené v ŠVP ZV a SV (nebudu je rozebírat, jsou podrobně rozvedeny v knize Hry a hraní pohledem k ŠVP). Vzdělávací obsah činností výše uvedených spočívá v rozvíjení Kompetence k učení, Kompetence k řešení problémů, Kompetence komunikativní, Kompetence sociální a personální, Kompetence občanské a pracovní. Stručně řečeno jde o seznámení se s učením, vybudování pozitivního vztahu ke zdravému životnímu stylu, rozvíjí se odpovědnost žáka za své zdraví a zdraví svých spolužáků. Podporováno je myšlení a tvořivost žáků. Jsou využívány individuální schopnosti a dovednosti jednotlivce, žák je veden k samostatnosti a odpovědnosti za svou činnost. Učí se vyhledávat a využívat informace a je rozvíjena jeho tvořivost. Učí se spolupracovat ve skupinách, respektovat pravidla práce v týmu, uvědomuje si vlastní identitu ve skupině. Posiluje pocit sebedůvěry a sebevědomí a odpovědné chování v situacích ohrožujících zdraví své i spoluhráčů. Učí se chápat nutnost vlastní ochrany zdraví jako předpokladu pro zdárný vývoj jedince, rozvíjí si zásady správné pohybové aktivity a orientuje se v situacích osobního i veřejného ohrožení. OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA a) Osobnostní rozvoj: Výchova ke zdraví a aktivnímu životnímu stylu b) Sociální rozvoj: Komunikace MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Lidské vztahy ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA Vztah člověka k prostředí (pozn.: jak dříve žili naši rodiče, prarodiče, praprarodiče) DALŠÍ NÁMĚTY A DOPORUČENÍ Ve volném čase při volnočasových aktivitách, zejména na letních táborech či delších aktivitách v přírodě doporučuji využít obměn, které uvedené hraní i pohybové hry nabízí.

POUŽITÉ ZDROJE Mazal, F.: Hry a hraní pohledem ŠVP, 1.vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2007,395 s., ISBN 978-80-85783-77-3. Kutáč, P.: Bezpečnost a základy první pomoci při pohybových aktivitách, 1. Vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2012, 96 s., ISBN 978-80-7409-053-0. Sigmund, E.: Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her, 1. Vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2007, ISBN 978-80-85783-74-2. Bělka, J., Salčáková, K.: Nebojme se házené didaktika a metodika házení, 1. Vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2014, ISBN 978-80-7409-078-3.