VLIV SPONU NA HOSPODÁŘSKÝ VÝNOS BROKOLICE

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici VLIV SPONU NA HOSPODÁŘSKÝ VÝNOS BROKOLICE Diplomová práce Vedoucí diplomové Doc. Ing. Kristina Petříková, CSc. Vypracovala Bc. Dagmar Kousalová Lednice 2006

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vliv sponu na hospodářský výnos brokolice vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Poděkování Děkuji vedoucí mé diplomové práce doc. Ing. Kristině Petříkové, CSc. za odborné vedení a rady při zpracování této práce, stejně jako za čas, který mi věnovala. V Lednici, dne 5. 5. 2006 Dagmar Kousalová 2

OBSAH OBSAH...3 1. ÚVOD...5 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED...7 2.1 Původ a historie pěstování brokolice... 7 2.2 Současný stav pěstování... 8 2.3 Botanická charakteristika... 10 2.4 Nutriční hodnota... 11 2.4.1 Obsahové látky a dietetický význam... 12 2.4.2 Biologická hodnota brokolice... 14 2.4.3 Nitráty... 14 2.5 Nároky na prostředí... 15 2.6 Agrotechnika... 15 2.6.1 Výživa a hnojení... 16 2.6.2 Hnojení organickými hnojivy... 16 2.6.3 Hnojení minerálními hnojivy... 16 2.6.3.1 Hnojení fosforem... 17 2.6.3.2 Hnojení draslíkem a hořčíkem... 17 2.6.4 Vápnění půd pro košťáloviny... 17 2.6.5 Hnojení mikroprvky... 18 2.6.6 Kultivace... 19 2.6.7 Herbicidy... 19 2.6.8 Přímý výsev... 20 2.6.9 Předpěstování sadby, výsadba... 20 2.6.10 Hustota porostu... 21 2.6.11 Využití netkané textilie... 21 2.6.12 Závlaha... 22 2.7 Choroby a škůdci brokolice... 23 2.7.1 Choroby... 23 2.7.1.1 Alternariová skvrnitost košťálovin (A. brassicicola a A. brassicae)... 23 2.7.1.2 Boulovitost brukvovitých (Plasmodiophora brassicae)... 23 2.7.1.3 Plíseň zelná (Peronospora parasitica)... 24 3

2.7.2 Škůdci... 25 2.7.2.1 Dřepčíci (Phyllotreta spp.)... 25 2.7.2.2 Housenky (Pierisspp., Mamestra ssp., Agrotis spp.)... 25 2.7.2.3 Květilka zelná (Delia radicum)... 26 2.7.2.4 Molice vlaštovičníková (Aleurodes proletella)... 27 2.7.2.5 Mšice zelná (Brevicoryne brassicae)... 28 2.8 Sklizeň a posklizňová úprava... 28 2.8.1 Sklizeň... 28 2.8.2 Posklizňová úprava... 30 2.8.3 Balení a skladování... 30 2.9 Požadavky na kvalitu... 31 3. METODIKA A MATERIÁL...32 3.1 Cíl pokusu... 32 3.2 Metodika polního pokusu... 32 3.3 Postup při hodnocení experimentálních údajů... 34 3.4 Sledované znaky a použité odrůdy... 34 3.4.1 Použité odrůdy... 34 3.5 Charakteristika pokusné lokality... 36 4. VÝSLEDKY A DISKUSE...37 4.1 Výnosové výsledky 2005... 37 4.1.1 Vliv sponu na vývin rostlin a ranost sklizně... 38 4.1.2 Vliv sponu na průměr růžice... 40 4.1.3 Vliv sponu na hmotnost růžic... 42 4.1.4 Jakostní třídění... 43 4.1.5 Obsah dusičnanů... 44 4.2 Diskuze... 45 5. ZÁVĚR A SUMMARY...47 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY...48 7. PŘÍLOHY...51 4

1. ÚVOD Zelenina má nezastupitelné postavení v racionální výživě člověka. Její předností je především nízká energetická hodnota, vysoký obsah vitamínů a minerálních látek, obsah vlákniny a ostatních zdraví podporujících látek. V České republice rostla spotřeba zeleniny až do roku 1999, kdy bylo dosaženo průměrné spotřeby 85,3 kg čerstvé zeleniny na osobu a rok. V roce 2003 spotřeba podle odhadu Ministerstva zemědělství poklesla o 5,9 kg na osobu a rok (na 79,4 kg). Pro srovnání v Německu a Maďarsku je např. tato spotřeba 90 kg (Eurofruit Magazine 2003, in RABOBANK 2004). V ČR jsou hlavními příčinami nízké spotřeby zeleniny především potravinové návyky obyvatelstva, sezónní zastoupení jednotlivých druhů, v menších městech i nedostatečná nabídka, malý podíl zeleniny na trhu v zimních měsících a její úzké druhové zastoupení. Problémem je i velmi nízký podíl zeleniny ve veřejném stravování a u některých druhů (rychlená a lahůdková zelenina) vysoká cena (PETŘÍKOVÁ, 1997). Z hlediska pěstování i spotřeby je v naší republice nejvýznamnější skupinou košťálová zelenina, mezi kterou kromě zelí hlávkového, květáku, kapusty hlávkové a růžičkové, kedlubny (brukev) a kadeřávku, patří právě i brokolice. V roce 2002 dosáhla roční spotřeba košťálové zeleniny 20,7 % z celkové spotřeby zeleniny v hodnotě čerstvé na jednoho obyvatele (MZe, 2004). Zvýšená spotřeba zeleniny je pozitivním faktorem ve výživových zvyklostech obyvatelstva. Jednou ze zelenin, která zaznamenala výrazné zvýšení spotřeby, je právě brokolice, zelenina, která se do roku 1990 vyskytovala spíše náhodně a byla pěstována pouze zahrádkáři. Od roku 1992 se začala pěstovat velkovýrobně, takže v současnosti se na domácím trhu objevuje brokolice jak z dovozu, tak od tuzemských pěstitelů. I když podíl dovážené brokolice je podstatně vyšší, řada našich pěstitelů prokazuje, že domácí produkce je stejně kvalitní a při dodržení pěstitelské technologie a vhodném výběru odrůd i pro pěstitele zajímavá (BARTOŠ, 2003). Její vysoká nutriční hodnota, zvláště obsah vitamínů a minerálních látek, ji předurčují k tomu, aby se perspektivně stala základním druhem zeleniny, dostupným po větší část roku. Pro své antikarcinogenní a antisklerotické vlastnosti je zeleninou vhodnou pro všechny věkové skupiny obyvatelstva. Mimo to je zeleninou chutnou a dobře stravitelnou. Ve všech vyspělých státech světa spotřeba brokolice neustále 5

vzrůstá. Vzhledem k tomu, že možnosti její kulinářské úpravy jsou široké od polévek přes úpravu smažením, zapékáním, dušením až po saláty, a to jak z čerstvé, tak i z blanšírované brokolice, je možné její zpracování mražením, sušením, případně konzervací (MALÝ, 2003). K rozšíření především domácí produkce a konkurenceschopnosti je možná cesta použití inovací v pěstitelských technologiích, které by se zasloužily o zvýšení hektarových výnosů při zachování vysoké kvality produkce. Předložená práce je proto snahou o nalezení vztahů mezi zvyšováním výnosů a zachováním kvality a nutričních hodnot. 6

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Původ a historie pěstování brokolice Jméno brokolice je italského původu, odvozené od latinského slova brachium, které znamená paže nebo výhonek (BIGGS, 1997). Pochází z východního Středomoří prvními pěstiteli byli staří Římané. O tehdejších odrůdách se zmiňuje ve svých spisech Plinius v prvním století n. l. Z Itálie se brokolice postupně šířila na sever Evropy, do Francie byla tato zelenina dovezena z oblasti Kalábrie v době Kateřiny Medicejské (roku 1560), v Anglii se objevila v 18. století. Později se rozšířila i do ostatních částí Evropy. Filip Miller ve své knize Zahradnický naučný slovník (Gardener s Dictionary), kterou vydal roce 1724, nazývá brokolici italským chřestem nebo výhonky květáku. První zmínky o brokolici v Severní Americe pocházejí z roku 1806, ale s velkou pravděpodobností byla osadníky pěstována mnohem dříve. Na nový kontinent ji přivezli italští osadníci, nejvíce se doposud pěstuje v okolí New Yorku a Bostonu (BIGGS, 1997). I když ji znali už staří Římané, v Evropě se začala pěstovat až v 17. století. Před 1. světovou válkou byla pěstována ve větší míře jen na Apeninském poloostrově. Po 2. světové válce se s italskými přistěhovalci dostala i na americký kontinent. U nás se pokusně pěstovala od roku 1952, v roce 1963 byla povolena první česká odrůda (MALÝ a KOL., 1998). V současné době je ve Státní odrůdové knize ČR registrováno 33 odrůd (MZe, 2005) viz. příloha 1. Brokolice má původ v oblasti u Středozemního moře na Apeninském poloostrově (Itálie) odkud se její pěstování začalo šířit do světa. V této oblasti se nachází celá řada variet a přechodných typů (nejvíce s květákem) tohoto druhu, které daly základ dnešním převážně hybridním odrůdám. Růžice mají typickou zelenou barvu (v různých odstínech) se zřetelně vyvinutými poupaty (oproti květáku). Některé odrůdy mají růžice i jinak zbarvené (fialové, bílé, žluté), ale jedná se spíše o přechodné typy S květákem (BIGGS, 1997). Velkého rozšíření ploch pěstování dosáhla ve 20. století především ve Spojených státech a potom také v Evropě (Španělsko, Anglie, Francie, Itálie). Využívá se hlavně pro přímý konzum a na různé způsoby zpracování (výborná na mrazení). Na přímý 7

prodej je nutné zajistit zchlazení po sklizni (i při přepravě), zabalení do smrštitelné folie a rychlé dodávky na trh (BATROŠ, 2003). 2.2 Současný stav pěstování V EU byla v roce 2003 celková produkce zeleniny 63,3 mil. t, přičemž největšími producenty byly Itálie (25,5 %) Španělsko (22,6 %) a Francie (15,3 %). Česká republika se podílela na celkové produkci EU 0,7 % (FAO 2004 in RABOBANK 2004). V České republice byla v tomto roce zelenina velkovýrobně pěstována na ploše 16,9 tis. ha při celkové produkci 295,6 tis. t. Na základě výsledků šetření ZUČM (Zelinářská unie Čech a Moravy) v podnicích zpracovávajících zeleninu (na sušení, mražení, konzervování apod.) se v roce 2003 v ČR zpracovalo celkem 83,6 tis. t zeleniny (MZe, 2004). Pěstování brokolice je v ČR na vzestupu jak uvádí i BARTOŠ (2003). V roce 1999 dosáhla sklizeň tržní produkce 10,2 t/ha. Sklizňová plocha brokolice za rok 2002 byla 41 ha, z které se sklidilo 491 t. Průměrný hektarový výnos oproti předešlým rokům stoupl na hodnotu 11,96 t/ha. V roce 2003 byla z plochy 56 ha předpokládaná tržní produkce 840 t (MZe, 2004). Stoupající tendence výnosů je tedy zřejmá. Podíl spotřeby brokolice na celkové spotřebě v ČR je oproti ostatním zemím v EU velmi nízký, pouze 6,77 % tj. 0,3 kg na osobu a rok (SCHNEEWEISS, 2004). Produkce brokolice u nás stoupá stejně jako v SRN, ve Velké Británii a zejména ve Španělsku, které je nyní jejím největším exportérem (v EU). Trh brokolice je nejvíce ovlivňován dovozem ze Španělska, v menší míře i Itálie a dalších zemí. Rozhodující jsou dovozy ze Španělka, které však míjejí nabídku domácího zboží, neboť hlavní sezóna brokolice je ve Španělku v zimě a v pozdním podzimu (BARTOŠ, 2003). Brokolice domácího původu může být konkurenceschopná za předpokladu: promyšleného výběru kvalitních odrůd vhodných pro příslušný termín pěstování výrazné zlepšení agrotechniky a ochrany porostů šetrnější sběry, rychle a pečlivé tržní úpravy balením a chlazením zabezpečení odbytu minimálně 70 % produkce smluvně; mimo jiné je potřebné mít v rezervě vlastní chladírenskou kapacitu jako zálohu (BARTOŠ a KOL., 2000) 8

Tab. č. 1 : Dovoz brokolice do ČR z vybraných zemí v roce 2003 (od 1. 1. - 30. 11.). Polsko Slovensko Itálie Španělsko Německo Francie tuny Kč/kg tuny Kč/kg tuny Kč/kg tuny Kč/kg tuny Kč/kg tuny Kč/kg 294 17,82 9 14,88 490 26,88 1949 23,89 284 26,74 27 26,55 (BUCHTOVÁ, 2003) Brokolice má větší spektrum svého potenciálního rozšíření. Mezi největší světové pěstitele brokolice patří USA, Španělsko, Itálie, Japonsko, Jižní Afrika, Kanada, Francie, Holandsko a Velká Británie (VOGEL, HARTMANN, KRAHNSTÖVER 1996). 9

2.3 Botanická charakteristika Kmen Podkmen Oddělení Pododdělení Třídění Čeleď Plantae Autotrofní rostliny Chlorophytinea Vyšší rostliny Tracheophytae Rostliny cévnaté Angiospermae Krytosemenné rostliny Dicotyledones Dvojděložné Brassicaceae Brukvovité Rozlišuje se brokolice květáková (Brassica oleracea L. var. botrytis cymosa Lam.), která je mohutnějšího vzrůstu, tvarem růžice se podobá květáku. Růžice je většinou bílá na povrchu hruběji zrnitá (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). Pěstuje se hlavně v Itálii, Anglii a přímořských oblastech. (PETŘÍKOVÁ, 1996 ) U nás se pěstuje brokolice výhonková (Brassice oleracea var. italica Plenck.), nazývaná také brokolice stonková nebo chřestová. Má bohaté olistění, vytváří na vegetačním vrcholu dužnatou zelenou růžici tvořenou nerozvinutými květními poupaty. Vrcholová růžice je největšího průměru, většinou 80-200 mm, u některých odrůd i více. U remontantních forem se po sklizni vrcholové růžice vytváří 4-8 bočních stonků s růžicemi o menším průměru, většinou 30 až 60 mm (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). Sklizeň bočních růžic probíhá za 2-3 týdny po sklizni vrcholové růžice Brokolice je jednoletá rostlina, fakultativně cizosprašná, hmyzosnubná. K délce dne je neutrální. Konzumní částí je nerozvinuté květenství, květní poupata barvy šedozelené až zelené spolu s dužnatým košťálem. Listy jsou celokrajné nebo jemně pilovité, lysé, s výraznými řapíky na bocích často 5 nepárovými ouškatými úkrojky barvy šedozelené. MALÝ a KOL. (1998) uvádí, že květ je složený ze 4 kališních a 4 okvětních plátků, 2 vnějších kratších a 4 vnitřních, delších prašníků a svrchního semeníku. Plodem je šešule s několika drobnými tmavě hnědými až hnědočernými semeny. HTS je 3-5 g. Doba klíčivosti semen je 4-6 let. Brokolice je rostlinou chladuodolnou, vydrží bez poškození nízké teploty do -8 C, v některých případech i nižší. Nevýhodnou vlastností je hlavně při jarní a letní sklizni rychlé vykvétání. Kvete žlutě, nakvétající růžice jsou neprodejné (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). 10

2.4 Nutriční hodnota KOPEC (1998) uvádí energetickou hodnotu brokolice 1380 kj.kg -1. Obsah sušiny je 10-10,5 % bílkovin 0,45 % tuků 0,9 % cukrů 2,9 %. Poměrně vysoký je obsah popelovin (1,1 %) a vlákniny (0,3 %). Patří k zeleninám s nejvyšším obsahem vitaminu C. Průměrné hodnoty se pohybují kolem 1 000-1 100 mg na 1 000 g čerstvé hmoty, vyšší jsou zvláště u podzimní sklizně a dosahují až 2 010 mg. Rovněž obsah vitaminu E je např. v porovnání s květákem desetkrát vyšší a dosahuje 10-16 mg na 1 000 g čerstvé hmoty. I zde platí, že obsah vitaminu E je u všech odrůd stejný nebo vyšší u podzimní sklizně než u sklizně letní nebo jarní. Mimo tyto vitaminy obsahuje 19 mg provitaminu A (karotenu), 0,9 mg B 1, 2,1 mg B 2, 1,4 mg B 6, 10 mg PP vitaminu, 2 mg B 9, 12,9 mg kyseliny pantotenové B 12. Z minerálních látek má vysoký obsah draslíku (4 268-6 437 mg), hořčíku v průměru 656 mg (466-789), vápníku 897 mg, sodíku 154 mg, železa 13 mg, fosforu 820 mg, manganu 2 mg, síry 1 370 mg, mědi 0,2 mg, zinku 6 mg. ve stopách jod a selen. Uváděné hodnoty vitaminů a minerálů se však u jednotlivých autorů liší což uvádí tabulka 2. Při srovnání obsahu vybraných vitamínů a minerálních látek s květákem je zřejmé, že nutriční hodnota brokolice je podstatně vyšší, jak uvádí tabulka 3 (KOPEC, 1998). Tab. č. 2 : Obsahové látky v brokolici. Pozn.: Údaje převzaté z prací uvedených autorů autoři rozborů neuveden. Obs. Látky Malý, Schneeweiss, 1998 (v mg/100g čerst. hmoty) Bartoš a kol., 2000 (v mg/100g čerst. hmoty) Svojanovský, 1994 (v mg/100g čerst. hmoty) Bílkoviny 450 140 440 Tuky 900 200 900 Cukry 290 440 290 Vláknina 300 280 280 Sušina 100 100 100 Vit. C 100-200 85-135 110 Vit. E 1-1,6 0,8-1,6 1,3 Vit. A 0,19 1,9 Vit. B 1 0,09 0,09 Vit. B 2 0,21 0,23 Vit. B 6 0,14 11

Obs. Látky Malý, Schneewiss, 1998 (v mg/100g čerst. hmoty) Bartoš a kol., 2000 (v mg/100g čerst. hmoty) Svojanovský, 1994 (v mg/100g čerst. hmoty) Vit. PP 1 1 Vit. B 9 0,2 Vit. B 12 1,29 1,3 K 427-644 260 464 Ca 89,7 110 105 Fe 1,3 1,3 1,3 Na 15,5 13 13 Mg 65,6 0,3 24 S 137 135 137 Cu 0,02 Energie 106 kj.100g -1 Tab. č. 3 : Srovnání vybraných vitamínů a minerálních látek u květáku a brokolice Květák Brokolice Květák Brokolice (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) (mg/kg) A 0,38 19 K 2450 5439 B 1,17 0,9 Ca 530 897 B 2 0.89 2,1 Na 229 154 PP 4 10 Fe 7 13 B 5 10,1 12.9 P 540 820 C 383 1100 Mg 118 656 E 1,8 13 S 336 1370 (KOPEC, 1998) 2.4.1 Obsahové látky a dietetický význam Vstřebávaní vápníku z brokolice je až 50 %, uvádějí se antisklerotické účinky (MALÝ, 2003). Podle OBERBEILA a LENTZOVÉ (2003) je brokolice významným zdrojem vlákniny. Zeleniny obsahující chlorofyl, stejně tak brokolice, jsou důležité obsahem karotenů, ze kterých se metabolizuje vitamín A. V nejvyšší koncentraci ze všech košťálovin obsahuje látku sulforafan, která prokazatelně brání rakovinnému bujení, dále kyselinu tartanovou a inozitol, látky, které brzdí přeměnu glykosidů na tuky a cholesterol (SVOJANOVSKÝ, 1994). Je v ní obsažena řada volných aminokyselin fenylalanin, leucin, tryptohm, treoriin. Uvádí se pozitivní účinek na dvanácterníkové a žaludeční vředy, na záněty tlustého i tenkého střeva (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). 12

RAMBOUSKOVÁ (2002) uvádí, že na druhé straně vykazují některé látky v ní obsažené mutagenní, karcinogenní a strumigenní účinky, které však při běžně konzumovaných množstvích této zeleniny nepředstavují pro člověka riziko. 13

2.4.2 Biologická hodnota brokolice MARTIN a KOL. (1960 in TOUL, POSPÍŠILOVÁ, 1968 1969) se zabývají otázkou ztrát biologické hodnoty při vaření čerstvé brokolice a ve zmrazené brokolici. Brokolice si zachovává poměrně značné množství vitamínů jak při skladování tak i při správné kuchyňské úpravě a při zmrazení. BURIANEK a VLÁČIL (1953 in TOUL, POSPÍŠILOVÁ, 1968 1969) udávají při výzkumu vhodnosti brokolice pro zpracování v mrazírenském průmyslu obsah vitamínu A 9000 m. j., vitamínu C 92 mg %, vody 88,1 %, bílkovin 4,4 % a glycidů 5,5 %. U brokolice byly rozbory provedeny v části květních poupat, V květních stoncích a ve stoncích (výhoncích). U brokolice je možno považovat za biologicky nejhodnotnější květní poupata, která mají vysoký obsah L-askorbové kyseliny, cukrů, sušiny a β-karotenu. Stonek (výhonek) má ze všech částí brokolice nejnižší obsah všech sledovaných složek. Váhový poměr jedlých částí brokolice je 20 % : 27 % : 53 %. To znamená, že nejvyšší váhové procento zaujímá stonek (výhonek), pak květní stonky a potom květní poupata, která mají nejvyšší biologickou hodnotu. Ve srovnání s květákem byly hodnoty L-askorbové kyseliny v jednotlivých částech růžice opačné jak bylo zjištěno KOTTEM (1951). Dále byl zjišťován obsah L-askorbové kyseliny u brokolice po přejití mrazem -8 C v prosinci. Je zřejmé, že ani poměrně vysoký mráz nesnížil obsah askorbové kyseliny a je možno tuto zeleninu i po přejití mrazu využít jako biologicky velmi cennou (TOUL, POSPÍŠILOVÁ, 1968-1969). 2.4.3 Nitráty V mnohých státech na celém světe věnují především zdravotníci již roky pozornost výzkumu dusičnanů a dusitanů v zemědělských surovinách a v potravinářských výrobcích. Důvodem jsou vyskytující se případy onemocnění kojenců tzv. methemoglobinémií, která je zapříčiněna závažnými změnami v krevním barvivu hemoglobinu v důsledku jeho chemické reakce s dusitany. Dále se připojil i další vážný rizikový faktor, kterým je možnost vzniku karcinogeních nitrozaminů reakcí dusitanů se sekundárními či terciálními aminy vyskytujícími se v potravě. Předmětem zkoumání jsou zejména některé zeleninové druhy, v kterých se dusičnany kumulují ve velkých množstvích vlivem zvyšující se chemizací rostlinné výroby, zejména používáním 14

nadměrných dávek dusíkatých hnojiv (PRUGAR, PRUGAROVÁ, 1985 ). Je třeba velmi opatrně volit dávky dusíku, protože brokolice nejvíce ze všech košťálovin kumuluje nitráty. LISIEWSKA (1986 in BAUEROVÁ, 1997) stanovovala v letech 1983 a 1984 obsah nitrátů v jedlých částech brokolice odrůd : Sebastian, Corvet, Cruiser a Laser. Analýzy uskutečňovala v čerstvých, blanšírovaných, zmrazených, a (po rozmrazení) uvařených vzorcích. Obsah nitrátů v čerstvé brokolici udává v rozmezí od 372 do 637, střední hodnotu 522 mg.kg -1. Blanšírování a vaření obsah nitrátů snižovalo, zatímco mrazení a skladovaní v mrazírnách zvyšovalo. Koncentrace ve vzorcích připravených k podávání (po uvaření), byla 252 351, střední hodnota 286 mg.kg -1. 2.5 Nároky na prostředí Brokolici vyhovují těžší vododržné půdy v řepařských výrobních oblastech (BARTOŠ a KOL., 2000). Možné je pěstovat ji i v kukuřičné výrobní oblasti na půdách písčito-hlinitých i písčitých s dostatečnou zásobou humusu (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). V teplejších oblastech jsou výnosy nižší o 15 20% a rostliny bývají více napadány dřepčíky. Brokolice nejlépe roste při průměrné teplotě 20 C, VVK 70-80 % a relativní vzdušné vlhkosti 70-80 %. Vegetační vrcholy brokolice jsou, na rozdíl od květáku, tolerantní k poškození mrazem (ani mrazy - 4 C nezpůsobují vyslepnutí). Prokázal se však přímý vliv termínů výsevů na intenzitu vyslepnutí. Rostliny z nejranějších výsevů, strádající nedostatkem světla, byly nejvíce postiženy. Poruchy v tvorbě růžic jsou dále vyvolávány nadměrnými teplotami v horkých obdobích. Optimální ph půdy pro brokolici je mezi 6,2-7,5. Brokolice se zařazuje do I. nebo II. trati (BARTOŠ a KOL., 2000) Vhodnou předplodinou jsou obilniny, ranné brambory, směsky na zelené hnojení, nevhodnou předplodinou jsou jakékoliv plodiny z čeledi Brassicaceae (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998) v době kratší něž tři roky. 2.6 Agrotechnika Brokolici lze v našich podmínkách pěstovat jako ranou, letní a podzimní kulturu, prakticky v průběhu celého roku. Vzhledem k ceně osiva většinou zahraničního původu a k jeho optimálnímu využití je vhodné doporučit předpěstování sadby, i když pro letní a podzimní sklizeň by byl možný i přímý výsev (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). 15

2.6.1 Výživa a hnojení Současné zkušenosti ukazují, že košťálovou zeleninu je třeba pěstovat na půdách s hloubkou ornice okolo 40 cm a propustnou spodinou. Vzhledem k tomu, že exportuje z půdy velké množství živin, které se do půdy nevracejí, je nutné intenzívní hnojení. Proto se pěstují v první trati hnojené stájovými hnojivy. Optimální obsah živin v půdním prostředí je předpokladem harmonického vývinu rostlin. Proto je třeba hladinu živin udržovat v oblasti vyhovujícího až dobrého obsahu (hodnocení podle kritérií Mehlich III.). Jednotlivé druhy košťálovin mají různou schopnost příjmu živin. Brokolice odebírá na jednou tunu produkce 5,6 kg dusíku, 1,2 kg fosforu, 6,6 kg draslíku, 4,3 vápníku, 0,8 kg hořčíku a 0,6 kg síry (HLUŠEK a KOL. 2002). V neposlední řadě je třeba též respektovat požadavky jednotlivých košťálovin na půdní reakci. Košťálová zelenina vyžaduje neutrální půdní reakci a její hodnota by neměla klesnout pod optimální rozmezí. S půdní reakcí souvisí i výskyt chorob a škůdců. 2.6.2 Hnojení organickými hnojivy Zelinářské půdy vyžadují při intenzívním pěstovaní košťálovin dostatečný obsah humusu, který musí být neustále doplňován. Za základ je považován dobře uleželý chlévský hnůj. V současné době se košťálová zelenina zařazuje většinou do běžných osevních postupů, kde by se měla používat v troj- až čtyřletém cyklu dávka statkových hnojiv odpovídající 35 40 t.ha -1 chlévského hnoje. Tam, kde je nedostatek statkových hnojiv, se mohou velmi dobře uplatnit komposty. Při pěstovaní košťálovin se používají převážně komposty průmyslové. Výhodou je, že se nemusí zapracovat do půdy. Dávkování kompostů je přibližně stejné jako u statkových hnojiv. Dobrým zdrojem humusu je i zelené hnojení. 2.6.3 Hnojení minerálními hnojivy Z hlediska hnojení dusíkem patří košťáloviny mezi rostliny nitrofilní (jsou náročné na nitrátovou formu dusíku), což z praktického hlediska znamená, že dusík výrazně ovlivňuje jejich výnos, ale na druhé straně vzniká nebezpečí zvýšeného obsahu nitrátů v konzumních orgánech. Velmi opatrně je třeba volit dávku dusíku k brokolici, která ze 16

všech košťálovin nejvíc kumuluje nitráty. Dusíkatými hnojivy se při vyšších dávkách nedoporučuje hnojit jednorázově. Podle doporučení HLUŠKA (2002) se na základní hnojení použije 70% z celkové dávky dusíku a zbylých 30% jako přihnojení 6 týdnů po výsadbě. Z pevných dusíkatých hnojiv je možné doporučit ledek vápenatý (15%) pro přihnojování během vegetace. K základnému hnojeni je určený ledek amonný s vápencem (27%), ledek amonný s dolomitem (27% N + 4,5% MgO) vhodný na půdy s deficitem hořčíku. Na půdy alkalické a neutrální je doporučovaný síran amonný (21%). Dále je vhodná močovina (46%), dusičnan amonný (34%N). Z kapalných hnojiv je možné použít DAM 390 (30 %N), (HLUŠEK a KOL., 2002). Dávka dusíku by měla být 120 140 kg.ha -1, neměla by překročit 180 kg.ha -1 (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998) 2.6.3.1 Hnojení fosforem Fosfor působí nejen na výnos, ale i na kvalitu úrody. Podle nároků na fosfor patří brokolice mezi středně náročné. U košťálovin se osvědčilo jarní hnojení superfosfátem před výsadbou anebo přímém výsevem (HLUŠEK a KOL., 2002). Dávka P 2 O 5 by měla být 30 až 60 kg.ha -1 (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998) 2.6.3.2 Hnojení draslíkem a hořčíkem Draslík příznivě ovlivňuje růst, kvalitu i kvantitu produkce košťálovin a pozitivně ovlivňuje obsah vitamínu C, snižuje obsah kyseliny šťavelové. Mezi zeleniny vysoce náročné na draslík patří květák a brokolice. Draselné hnojiva se aplikují při zpracovaní půdy před výsadbou (HLUŠEK a KOL., 2002). Dávka K 2 O 100 160 kg na hektar v závislosti na zásobě v půdě. (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998) Náhrada je možná ve formě hořké soli, kieseritu z pevných hnojiv, dále je k dispozici Samag a Lamag z kapalných. 2.6.4 Vápnění půd pro košťáloviny Vápnění půd se provádí buď za účelem udržení příznivého ph nebo snížení kyselé půdní reakce. Současně je dodávaný vápník jedna z hlavních živin. Přitom je třeba zdůraznit, že vápněním je ovlivňována přístupnost celé řady živin. Vzhledem k současné nepříznivé situaci v používaní vápenatých hnojiv je třeba zvlášť přísně dbát na dodržování zásad melioračního vápnění (k dosažení optimálního ph). 17

Košťáloviny snášejí čerstvé vápnění, proto se k nim zařazuje. K úpravě půdní reakce zelinářských pozemků jsou vhodné zejména uhličitanové formy mletý vápenec, dolomitický vápenec, saturační kaly nebo vápenaté strusky s křemičitanovou formou vápníku (HLUŠEK a KOL., 2002). 2.6.5 Hnojení mikroprvky Důležitými mikroprvky jsou molybden a mangan. Jejich nedostatek se projevuje špatným vývojem rostlin a zhoršenou kvalitou růžic. Vyskytuje se většinou na kyselých půdách (MALÝ, SCHNEEWEISS, 1998). Přihnojení se provádí buď postřikem 0,1% roztokem molybdenanu sodného na sadbu před výsadbou, anebo plošným postřikem v dávce 1 2 kg.ha -1 těsně před výsadbou. (HLUŠEK a KOL., 2002). Bór patří mezi nejdůležitější stopové prvky. Zlepšuje hospodaření s vodou, podporuje květní násadu a tvorbu plodů, příznivě působí na klíčení pylu a jiné. Nejčastějším příznakem nedostatku bóru je srdéčková hniloba. Pro brokolici je charakteristická dutost košťálů (KALINA, 2002). Preventivní ochrana spočívá v hnojení boraxem před setím v dávce 25 kg.ha -1, v postřiku sadby anebo ve foliální výživě bórem během vegetace (HLUŠEK a KOL., 2002). 18

2.6.6 Kultivace Důležitá je včasná hluboká orba a vápnění na podzim předchozího roku. Pro jarní pěstování se půda připraví následujícími operacemi: podmítka, hnojení, hluboká orba na podzim. Na jaře posmykování a zapravení dusíkatých hnojiv. Ošetření porostu spočívá v udržení bezplevelnosti, v ochraně a závlaze. Likvidace plevelů je dvojím způsobem a jejich kombinací. První způsob je mechanicky-okopávka a plečkování. Druhá možnost je použití chemických přípravků-herbicidů (KUŽMA a KOL., 1997). 2.6.7 Herbicidy Herbicidy (povolené pro rok 2005) vhodné pro použití v kultuře brokolice jsou uvedeny v tab. 3. Tab. č. 4 : Herbicidy v kultuře brokolice. Plevele Použití Herbicid Jednoděložné před výsevem, před výsadbou ihned po výsevu nebo za 1-2 týdny po výsadbě Dávka l/ha Synfloran 48 EC 1,5-2 Lasso MTX 4-6 Nejvhodnější doba aplikace do 3 hodin zapravit do hloubky 6-10 cm po zasetí před vzejitím Vytrvalé jednoděložné Jednoleté dvouděložné Fusilade Forte 150 EC 1 5-2 za vegetace Focus Ultra 1-4 pouze před výsadbou Targa Super 5 EC 2,5-3 Stomp 400 SC 3-4 od dvou listů do stadia odnožování pýru 2-3 dny před výsadbou 19

2.6.8 Přímý výsev Vzhledem k ceně osiva a všeobecnému přechodu na používání minisadby se již jen zcela ojediněle zakládají porosty brokolice přímým výsevem. K tomuto způsobu se používá namořené kalibrované osivo (inkrustace přípravkem Promet 400 CS), které se vysévá přesným pneumatickým secím strojem. Uplatňuje se buďto výsev jednotlivých semen na vzdálenost 20 cm nebo dvou semen na konečnou vzdálenost. V obou případech se počítá s ručním dojednocováním. Toto může být spojeno s dosadbou chybných míst. Úspěšnost závisí jak na stavu půdy, tak na počasí a zejména na pečlivosti práce. Rostliny z přímých výsevů hlouběji koření a mohou lépe snášet případné přísušky během vegetace. Potřeba osiva na 1 ha je pro přímý výsev 400-500 g (BARTOŠ, 2003). 2.6.9 Předpěstování sadby, výsadba Pro první výsadby je potřeba vysévat ve skleníku už během ledna. Vzhledem k riziku možného poškození raných výsadeb se doporučuje rezerva sadby asi 15 %. Výhodné je nakrývání nejranějších výsadeb netkanou textilií. Pro letní a podzimní sklizně lze sadbu předpěstovat na venkovním záhoně, v poslední době se však používá většinou sadbovačů. Hustota výsadby závisí na odrůdě, kultivační technice a na období pěstování (pozdní kultury by měly být pro udržení dobrého zdravotního stavu řidší). Doporučuje se proto vysazovat od 30 do 60 tis. rostlin na hektar při vzdálenosti řádků 50-65 cm (BARTOŠ a KOL. 2000). Výsevy pro ranou sklizeň lze uskutečnit koncem ledna a začátkem února do skleníku při teplotě 18-20 C. Optimální teplota při klíčení je 18 C, minimální teplota 12 C. Potřeba osiva pro předpěstování na 1 ha je 300 g. Vysoká teplota při předpěstování sadby ve sklenících způsobuje prodlužování internodií rostlin. K omezení tohoto nežádoucího růstu sadby lze aplikovat přípravky s účinnou látkou chlormequat (MALÝ a KOL. 1998). Snížení rizika teplotního šoku u rané sadby lze docílit postupným otužováním nejméně týden před výsadbou. Důležitou ochranou sadby je prevence spočívající v používání mořeného osiva, desinfikovaného substrátu, v navození správných podmínek při předpěstování (teplo, světlo, vlhko) a ve včasné chemické ochraně dle platné metodiky. 20

Vysazují se rostliny se 3-4 dobře vyvinutými listy, zdravé, prosté jakýchkoliv škůdců. Před výsadbou je nezbytné ošetření sadby proti blýskáčkům, dřepčíkům a mšicím. Ošetření není nutné, pokryje-li se porost okamžitě po výsadbě netkanou textilií. Po výsadbě je zvláště v sušších oblastech nezbytná doplňková závlaha. Velké plochy zeleniny bývají vysazovány pomocí univerzálních sázecích strojů. U těchto strojů lze v určitém intervalu volit vzdálenosti mezi řádky a optimalizovat tak strukturu porostů (KRUG a KOL., 1991). 2.6.10 Hustota porostu Na hustotu porostu mají autoři rozličné názory. MALÝ (1998) doporučuje jako optimální spon 0,4 x 0,5 m, maximálně 0,6 x 0,4 m (45-50 tis. a 40-50 tis. rostlin na ha). Podle SZALVY (1985) mají být rostliny vysazené ve sponu 0,4 x 0,4 m až 0,5 x 0,5 m (40-62,5 tis. rostli na ha). MIŠKOVIČ a KOL. (2004) doporučují spon 0,8 x 0,4 m (31,5 tis. rostlin na ha), dosáhli však nízké úrody v průměru 7-8 t.ha -1. Firma Bohemiaseed uvádí ve svých doporučení pro pěstování meziřádkovou vzdálenost 0,5-0,75 m a vzdálenost v řádku 0,3 0,45 m. Hustota výsadby pro ranou kulturu má tedy být 36.000 rostlin na ha (0,7 x 0,4 m), pro letní kulturu 38 tis. rostlin na ha (0,75 x 0,35 m) a pro podzimní 40 tis. rostlin na ha (0,7 x 0,35 m) při průměrném hrubém výnosu 15 t na ha. Kóňa (2004) však dosáhl se sponem 0,6 x 0,15 m (112 tis. rostlin na ha) celkové průměrné úrody 23 25 t.ha -1. Hustota rostlin ale nemá vliv pouze na výnos. Pokus s jarní a podzimní výsadbou brokolice na písčité a na hlinité půdě ukázal, že existuje závislost obsahu glukosinolátů na vzdálenosti mezi rostlinami. Velmi hustý spon (97 400 rostlin na l ha) vedl ke zvýšení obsahu glukoraphaninu o 37 %, zatímco mezi hustotou 45 tis. rostlin na ha a 70 tis. rostlin na ha nebyl zjištěn rozdíl (ANONYM, 2004). 2.6.11 Využití netkané textilie Nakrývání porostů brokolice netkanou textilií má své opodstatnění hned v několika faktorech. Používá se jako ochrana proti škůdcům, nízkým teplotám, omezuje výpar, což má pozitivní vliv na výši finančních nákladů. Například snížení rizika teplotního šoku u rané sadby lze docílit postupným otužováním nejméně týden před výsadbou. Problém z hlediska možnosti regulace 21

teplotního režimu představuje venkovní záhonová sadba, u které lze eliminovat teplotní rozdíly mezi dnem a nocí právě jen použitím netkané textilie. Před výsadbou je nezbytné ošetření sadby proti blýskáčkům, dřepčíkům a mšicím. Ošetření není nutné, pokryje-li se porost okamžitě po výsadbě netkanou textilií. Po výsadbě je zvláště v sušších oblastech nezbytná doplňková závlaha. Doba nakrytí porostu by měla být 2-3 týdny po výsadbě. Po odkrytí porostu se provede přihnojeni a okopávka (MALÝ, 2000). Nejvhodnější a zároveň nejlevnější je textilie bílé barvy o tloušťce 17 g.m -2, stabilizovaná vůči UV záření. Teplota pod netkanou textilií je během dne vyšší o 5-12 C, v noci o 1,5-3 C. Textilie omezí škodlivý výpar, chrání porost před zvěří, před nálety škůdců, vytváří příznivé mikroklima, prodlužuje interval mezi zálivkou, urychluje vývoj a růst rostlin. Poškození nekrytého porostu činí zpravidla 50-80 %. Úspora počtu ochranných prostředků je až 50 %, úspora vody 25-30 % (MALÝ, 2003). 2.6.12 Závlaha Brokolice patří k zeleninám středně náročným na vodu. Nejdůležitějším obdobím pro závlahu je období těsně po výsadbě, aby rostliny rychle zakořenily na trvalém stanovišti. V sušších oblastech je většinou nezbytná závlaha po celou dobu vegetace, v těžších řepařských půdách je potřeba zavlažit po výsadbě a v případě déle trvajícího sucha. Vyšší vzdušná i půdní vlhkost podporuje tvorbu kvalitních růžic. Po výsadbě se zavlažuje dávkami 5-15 mm, později 15-20 mm. Orientační závlahové množství za vegetační období je v srážkově průměrných letech 100-120 mm a v suchých letech 240-260 mm. (MALÝ, 2003) 22

2.7 Choroby a škůdci brokolice 2.7.1 Choroby 2.7.1.1 Alternariová skvrnitost košťálovin (Alternaria brassicicola a A. brassicae) Příznaky poškození Oba původci této choroby jsou příbuzné houby a způsobují shodné příznaky. Na všech listech (pravých i děložních), vznikají hnědé až černé, nejprve drobné, mírně propadlé, okrouhlé skvrny. Na řapících, květních stopkách a na šešulích jsou tyto skvrny protáhlejšího tvaru. Na pletivech uvnitř skvrn jsou viditelné typické soustředné kruhy. Skvrny postupně zasychají a praskají. Silněji napadené listy žloutnou, od okraji zasychají a opadávají Vývoj a šíření Původci choroby přetrvávají v osivu nebo v půdě na napadených zbytcích rostlin. V průběhu vegetace jsou výtrusy roznášeny větrem. Rozvoj choroby podporuje vysoká vzdušná vlhkost a vyšší teploty. Altenariová skvrnitost se vyskytuje prakticky na všech druzích brukvovité zeleniny. Ochrana přímá chemická ochrana rostlin určených ke konzumu je možná pouze u pekingského zelí ošetření se provádí již při prvních příznacích, což většinou bývá u rostlin ve fázi pěti listů, v závislosti na průběhu počasí a citlivosti odrůd je ošetřeni třeba opakovat ve 4 až 20 denních intervalech k ošetření je možné použít přípravek Rovral Flo 2.7.1.2 Boulovitost brukvovitých (Plasmodiophora brassicae) Příznaky poškození Tato choroba se též nazývá nádorovitostí, hlenkou nebo plasmodioforou. Původcem je půdní mikroorganismus, který způsobuje na kořenech nádory o různé velikosti a tvaru. Na průřezu jsou nádory ze začátku krémové, později hnědé a velmi brzy se vlivem druhotných bakterií rozpadají. Tyto nádory je však třeba odlišit od nádorků, které na kořenových krčcích způsobují larvy krytonosce zelného (uvnitř jsou 23

larvičky nebo dutinky po jejich žíru). Vlivem přeměny kořenové soustavy v nádory trpí napadené rostliny nedostatkem vody a živin a proto zaostávají v růstu, žloutnou nebo se zbarvují do fialová, vadnou a postupně hynou. Vývoj a šíření Původce choroby napadá prakticky všechny brukvovité rostliny. Přenos choroby je možný nejen napadenou sadbou, ale i zamořenou půdou, nářadím, na obuvi, závlahovou i dešťovou vodou, komposty atd. Ochrana dostatečně účinná ochrana proti této velmi závažné chorobě je problematická a značně obtížná na větší plochy je vhodné dusíkaté vápno Perlka, avšak ve vyšší dávce (0,8 až 1 kg na 10 m 2 ) a to zásadně při jarní aplikaci (2 týdny před výsadbou nebo 3 týdny před výsevem) 2.7.1.3 Plíseň zelná (Peronospora parasitica) Příznaky poškození Tato houbová choroba škodí na brukvovitých rostlinách ve všech fázích jejich růstu. Mladé rostliny může napadat již ve fázi děložních listu. Na nich i na pravých listech se nejdříve vytvářejí žlutozelené až žluté neohraničené skvrny, které jsou ráno nebo po deštích ze spodní strany pokryty řídkým bělavým povlakem houby. Napadené listy postupně odumírají a při silnějším výskytu odumírají celé rostliny. U starších rostlin parazit napadá především vnější (starší) listy, kde způsobuje skvrnitosti listu. Silněji napadené listy žloutnou a odumírají. Vývoj a šíření Plíseň zelná přetrvává v pletivech přezimujících rostlin (např. řepky nebo některých plevelů), ve zbytcích napadených rostlin, ale i v semenech. Chorobu podporuje vlhké a deštivé počasí, málo vzdušné (příliš husté) a nevětrané porosty (zejména u sadby) a nevhodně prováděná zálivka. Na teplotu nemá plíseň zelná příliš vyhraněné nároky, i když vhodnější je teplota nižší, nejlépe do 16 C. Tato plíseň napadá veškerou brukvovitou zeleninu. Ochrana sadbu brukvovité zeleniny je možné ošetřovat přípravkem Ridomil Plus 48WP 24

2.7.2 Škůdci 2.7.2.1 Dřepčíci (Phyllotreta spp.) Příznaky poškození Na brukvovité zelenině způsobují škody čtyři druhy dřepčíků. Brouci jsou 2 až 2,5 mm dlouzí a u d. černého a d. černonohého mají celé krovky černé, kdežto brouci d. polního a d. zelného mají na krovkách podélné žluté pruhy. Silné zadní nohy jim umožňují skákat. Již brzy na jaře napadají brukvovité plodiny, v jejichž listech brouci vykusují drobné, okrouhlé jamky nebo otvory (okénka). Při silnějším přemnožení mohou mladé rostliny zcela zničit. Často dokonce zničí klíčící rostlinky ještě pod povrchem půdy. Larvy d. zelného vyžírají v listech chodbičky (miny), larvy ostatních druhů dřepčíků okusují jemné kořínky rostlin. Vývoj a šíření V červnu samičky kladou do půdy vajíčka, ze kterých se líhnou larvičky. Po jejich zakuklení se v pozdním létě líhnou brouci, kteří po krátkém úživném žíru přezimují v různých úkrytech. Největší škody jsou způsobovány při teplém a suchém počasí a u rostlin ve fázi do 2 pravých listů. Dřepčíci škodí na všech druzích brukvovitých rostlin. Ochrana s ochranou je třeba začít již při vzcházení nebo bezprostředně po vysazení sazenic. Přednostně se ošetřují porosty za suchého a teplého počasí k ošetření je možné použít přípravky Karate Zeon 5 SC nebo Zolone 35 EC 2.7.2.2 Housenky (Pierisspp., Mamestra ssp., Agrotis spp.) Příznaky poškození Nejznámějším škůdcem z této skupiny je bělásek zelný (Pieris brassicae), který klade vajíčka ve skupinách a jeho typicky žlutozelené housenky s černými skvrnami okusují listy od okrajů a ponechávají z nich jen nervaturu. Největší škody způsobují od července do září. V posledních letech je však většinou škodlivější bělásek řepový (P. rapae), který klade vajíčka jednotlivě. Housenky běláska řepového jsou matně zelené (tmavo- i světlezelené) a po krátkém žíru na vnějších listech, kde vykusuje kruhové otvory, se prokusuje dovnitř hlávek, které pak často následkem druhotné infekce podléhají hnilobě. Podobné škody jako bělásek řepový způsobují i housenky 25

některých můr, zejména můry zelné (Mamestra brassicae) a můry kapustové (M. oleracea). Housenky těchto můr, obdobně jako dospělí motýli, jsou přes den skryté v půdě nebo mezi listy a rostliny ožírají především v noci. Na poškozených rostlinách jsou většinou zřejmé, kromě požerků, jen tmavozelené hromádky trusu. Typicky nočními škůdci jsou i žlutohnědé housenky osenice polní (Agrotis segetum), které jednak poškozují rostliny obdobně jako housenky uvedených můr, ale okusují i všechny podzemní části a mladé rostliny pak často překusují v kořenových krčcích. Tento škůdce však neškodí jen na košťálovinách, ale prakticky na všech kulturních a na mnohých planých nebo plevelných rostlinách. Ochrana ochrana proti bělásku zelnému je poměrně snadná je možné použít přípravek Karate Zeon 5 SC tento přípravek je možné použít i proti ostatním jmenovaným škůdcům, ale ochrana je dostatečně účinná pouze tehdy, je-li provedena na nejmladší stádia housenek. Někdy se doporučuje provádět postřik v noci, kdy jsou housenky mimo své úkryty 2.7.2.3 Květilka zelná (Delia radicum) Příznaky poškození Květilka zelná je jedním z nejobávanějších škůdců zeleniny. Je to druh mouchy, jehož bílé, beznohé a bezhlavé larvy okusují kořínky mladých rostlin, později i hlavní kořen. Rostliny následkem toho zpomalují svůj růst, vadnou, některé žloutnou, jiné červenají a většinou i hynou. Vždy se dají z půdy snadno vytáhnout. Larvy druhé a třetí generace pak většinou vyžírají chodbičky v košťálech a na bázích hlavních žeber listu. Takto poškozená pletiva velmi často podléhají druhotným bakteriálním hnilobám. Obdobné škody jako květilka zelná způsobuje i vzácnější květilka ředkvová (Delia platura). Vývoj a šíření U tohoto hmyzu přezimují pupária a to v horní vrstvě pudy. Dospělci první generace se líhnou v druhé polovině dubna a v první polovině května a jejich samičky kladou vajíčka ke kořenovým krčkům (bázím stonku) většiny brukvovitých rostlin. Druhá generace tohoto škůdce se vyskytuje v červenci až září. 26

Ochrana k ošetření je možné použít přípravek Sumithion Super ošetření se provádí přibližně 14 dnu po výsadbě nebo po vzejití rostlin a to formou zálivky patřičně zředěným přípravkem v množství přibližně 80 až 100 ml zálivkové kapaliny k jedné rostlině toto ošetření je účinné jen proti první generaci květilky zelné 2.7.2.4 Molice vlaštovičníková (Aleurodes proletella) Příznaky poškození Dospělé molice jsou voskově ojíněné o velikosti kolem 1 až 1,5 mm. Larvy jsou šedožluté, elipsovitého tvaru. Všechna vývojová stádia se přednostně zdržují na spodní straně listů. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování až k opadávání listu. Kromě toho molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi, které snižují asimilační efekt rostlin a znečišťují výpěstky. V neposlední míře jsou molice přenašeči některých virových chorob. Největší škody způsobují larvy. Vývoj a šíření Molice vlašťovičníková je u nás původní hmyz, který se v posledních letech z některých volně rostoucích rostlin rozšířil především na všechny brukvovité druhy zeleniny, zejména pak na růžičkovou kapustu, květák a brokolici. Při vyšších teplotách a za suchého počasí je rozvoj a množení molice velmi rychlý a proto může mít molice za vegetaci řadu generací. Každá oplodněná samice klade až 100 vajíček. Tato přezimuje především na jahodníku, na mléčích nebo na přezimujících druzích brukvovitých rostlin. Ochrana první ošetření se doporučuje v době prvního výskytu molic na rostlinách a většinou je třeba je opakovat při aplikaci přípravku je třeba důkladně ošetřit celé rostliny, zejména pak spodní strany listů k ochraně je možné použít přípravek MOSPILAN 20 SP 27

2.7.2.5 Mšice zelná (Brevicoryne brassicae) Příznaky poškození Tato mšice je hustě pokryta šedavým (modrošedým) voskovým popraškem. Mšice většinou žijí v koloniích na spodní straně listů většiny brukvovitých rostlin, především přehnojeném dusíkem a nedostatečně zásobeném draslíkem. Následkem sání mšic se listy deformují, žloutnou a při silnějším napadení dokonce zasychají. Kromě těchto škod mšice zelná přenáší některé virové choroby a znečišťuje rostliny medovicí, která je následně přerůstána houbovými černěmi. Vývoj a šíření Mšice zelná přezimuje ve fázi černých, oválných, lesklých vajíček (délka asi 0,5 mm) na posklizňových zbytcích, na řepce olejné, přezimujících druzích zeleniny a na brukvovitých plevelných rostlinách. První mšice se objevují začátkem května. Mšice zelná má schopnost se velmi rychle množit a vytvářet kolonie. Za jednu vegetaci může mít až 20 generací. Masovému rozmnožení mšic napomáhá teplé a suché počasí a nedostatečná závlaha. Ochrana mšice zelná má řadu přirozených nepřátel, většinou ji však nedokáží udržet v přijatelném množství, a je třeba přistoupit k cílené chemické ochraně k ošetření je možné použít selektivně působící přípravek Pirimor 25 WG, případně Pirimor 25 WG/WSB nebo přípravek Reldan 40 EC. K přípravkům je třeba přidávat vhodné smáčedlo (NÁBĚLEK, 2006) 2.8 Sklizeň a posklizňová úprava 2.8.1 Sklizeň Vzhledem k postupné tvorbě růžic a nestejnoměrnému dozrávání je nejvhodnějším způsobem sklizně probírka za pomoci sklízecích plošin. Po sklizni by mělo následovat vytřídění, odstranění listů i částí košťálů, zchlazení (ideálně až na 1 C postřikem podchlazenou vodou), prosypání drceným ledem a balení do mikrotenových obalů. Sklizeň probírkou trvá 10-20 dní. Po sklizni vrcholových růžic se u většiny odrůd na bočních osách vytvářejí druhotné růžice (většinou za 14-30 dní po hlavní sklizni). Pokud se porost neponechává pro druhotnou sklizeň, je možné zbývající nadzemní část použít ke krmení (MALÝ, SCHNEEWEIS, 1998). 28

Sklízejí se vrcholové růžice, které mají hmotnost 250-400 g a postranní růžice mající hmotnost kolem 50 g a lze je po sklizni balit do svazků po několika kusech. Sklizeň postranních růžic je však časově velmi náročná. Pokud se s ní u jarní nebo letní kultury počítá, je vhodné sklízet hlavní růžice s kratším stonkem (do 12 cm). Řez po sklizni hlavní růžice je vhodné zakrýt listem, aby místo nezahnívalo. Pro trh se nejčastěji balí do smrštitelné fólie (BARTOŠ, 2003). Sklizeň je závislá jak na odrůdě, tak na termínu pěstování a průběhu počasí. Nástup sklizně lze agrotechnikou ovlivnit jen nevýznamně. Náhlý vzestup teplot po předchozím období chladna může způsobit předčasnou, spontánní tvorbu nekvalitních, řídkých růžic. Naproti tomu lze s velkou mírou pravděpodobnosti předvídat, že v případě nadměrně vysokých letních veder nastupujících bezprostředně po výsadbě květáku i brokolice dojde k zabrzdění vývoje růžic, které nemusí dospět do tržní zralosti před nástupem podzimních mrazů. Za horkého léta se tak sklizeň může odsunout na konec října až počátek listopadu. Tato situace se vyskytuje u soudobých odrůd jednou za 3-4 roky. Prognózování termínu sklizně je založeno na sledování stavu vývoje primordia (základů růžice), aktuálního a očekávaného vývoje počasí, zejména teplot. Pomocí počítačového modelu a meteorologické stanice se tak poměrně s dobrým úspěchem daří předpovědět počátek tržní zralosti v zemích s mírným přímořským klimatem. V podmínkách ČR je významné pro zajištění kontinuálního přísunu zboží na trh větší využívání vlastností odrůd, volba postupných výsadeb za použití různých druhů sadby. Převládá probírková sklizeň, ačkoliv některé odrůdy vykazují zřetelněji koncentrované dozrávání. Otočné sklizňové návěsy (plošiny) ustupují mnohem vhodnějším návěsným nebo zdvojeným přívěsným dopravníkem. Počet probírkových sklizní závisí na řadě okolností odrůdě, termínu pěstování, péči o stejnoměrnosti porostu, aktuálním průběhu povětrnosti, ale i na požadavcích trhu a na očekávání jeho vývoje, na potřebě uvolnění pozemku aj. Zpravidla je zapotřebí 3 4 probírek, výjimečně i více. Sklizeň prvotních růžic brokolice vyžaduje 2 3 probírky, sklizeň sekundárních růžic u odrůd výběžkatého typu se může protáhnout až na několik měsíců (BARTOŠ, 2003). 29

2.8.2 Posklizňová úprava Jak uvádí BARTOŠ (2003) sklizené růžice se na poli odlisťují a ukládají do beden. Při posklizňové úpravě se zkrátí košťály na jednotnou délku, potom se růžice třídí podle hmotnosti. Na balící lince se růžice obalí smrštitelnou fólií. Ve vyhřívaném tunelu pak dojde k jejímu přilnutí a smrštění k růžici. Linku opustí asi 160 beden za hodinu. Počet pracovníků na lince odpovídá počtu pracovníků při sklizni. 2.8.3 Balení a skladování Brokolice se ukládá do obalů buď ve svislé poloze, tak aby ohybem nedošlo k poškození květenství, nebo ve vodorovné poloze. Je-li používán drcený led, nesmí být ukládána růžice směrem dolů. Brokolice by měla být skladována v chladírenských skladech při teplotě 0 C a relativní vzdušné vlhkosti 96 %. I v prodejnách by měla být nabízena v chladírenských boxech. Zcela nevhodný je prodej na tržištích na plně osluněných místech. Brokolice balená ve smrštitelné fólii musí být prodávána pouze v chladicích pultech. Při prodeji za teploty 20 C a při slunečném počasí ztrácí brokolice během 1-2 dnů svěží zelenou barvu, která se mění na žlutavě bílou nebo žlutavě hnědou. Nepřezrálá, rychle zchlazená vydrží v chladírně tři týdny. Velmi dobře se mrazírensky zpracovává. Pro mrazírenské zpracování jsou zvláště vhodné druhotné růžice (MALÝ, SCHNEEWEIS, 1998). Mrazení je nejefektivnější konzervační metodou, která zaručí nejlepší úchovu vitamínu C a chlorofylu. Před zmrazením je třeba brokolici krátce blanšírovat (ve vodě 95 C - 3 min a ihned zchladit). Obsahuje enzym peroxidázu (zejména v košťálu), která může způsobit v neblanšírované a krájené brokolici vznik hořkých látek z nehořkých prekurzorů. Blanšírování podmiňuje i stabilitu vitamínu C a chlorofylu. Mrazená brokolice se ukázala jako významný zdroj vitamínu C. Obsahovala až 343,1 mg.kg -1 tohoto vitamínu. Po 15. měsících skladování při teplotě -17 až -18 C se zachovalo více jak 96 % vitamínu C (330,0 mg.kg -1 ) (JÓŽEFFÍKOVÁ, 2005). K využití brokolice v mrazírenském průmyslu se nejlépe hodí menší nebo sekundární růžice, popřípadě růžice z rostlin vypěstovaných v zahuštěných sponech, které jsou menší, tudíž se nemusí v takové míře při zpracování rozdělovat na menší segmenty, nejčastěji o velikosti 2-4 cm. Značně se tak snižuje podíl segmentů z vnitřní části, které mají vybělené okraje a snižují tak vizuální kvalitu konečného produktu. 30

2.9 Požadavky na kvalitu Brokolice se třídí podle ČSN 46 3111 a to do 2 jakostních tříd. V obou třídách musí být růžice pevná, sevřená, kompaktní. Obecně platí, že růžice musí být nepoškozené, čisté, čerstvého vzhledu, nepoškozené škůdci, bez nadměrné povrchové vlhkosti, cizího pachu, maximální výšky 200 mm. Třídí se buď podle příčného průměru květní osy, nebo podle příčného průměru růžice. V prvním případě musí být příčný průměr nejméně 8 mm a rozdíl mezi nejslabší a nejsilnější květní osou nesmí být větší než 20 mm. V druhém případě musí mít růžice minimální průměr 60 mm. Rozdíl mezi nejmenší a největší růžicí v obalu nesmí být více než 40 mm, je-li příčný průměr menší než 100 mm a více než 80 mm, je-li příčný průměr nejmenší růžice nejméně 100 mm. Ve II. jakostní třídě mohou být růžice lehce uvolněné, méně kompaktní, dovolují se malé květní lístky, pokud jsou zelené (BARTOŠ, 2003). 31

3. METODIKA A MATERIÁL 3.1 Cíl pokusu Předložená práce má posoudit do jaké míry má hustota výsadby brokolice vliv na hospodářský výnos, ranost, obsah dusičnanů a jakost. Z výsledku jsou formulovány závěry o vhodnosti zahuštění výsadby. 3.2 Metodika polního pokusu Problematika byla řešena na jaře a na podzim roku 2005 na pozemku v areálu Zahradnické fakulty MZLU v Lednici na Moravě. Pokus byl založen jako dvoufaktorový polní pokus se dvěma odrůdami, třemi spony a ve třech opakování model znáhodněných bloků na jednotlivých parcelách o rozměrech 9 m 2, kdy sledované znaky finální produkce byly zjišťovány u každé rostliny. V pokusu byly sledovány odrůdy od firmy Bejo; Lucky F1 a Coronado F1, které byly vybrány z důvodu vhodnosti použití pro přímý konzum i pro průmyslové zpracování a rozdílné délky vegetační doby. Hodnoceny byly faktory: Jarní výsadba: Lucky F1 a Coronado F1 spon 0,60 x 0,30 m 55,5 tis. rostlin na ha spon 0,60 x 0,25 m 66,5 tis. rostlin na ha spon 0,60 x 0,20 m 83 tis. rostlin na ha Letní výsadba: Lucky F1 spon 0,60 x 0,25 m 66,5 tis. rostlin na ha spon 0,60 x 0,20 m 83 tis. rostlin na ha spon 0,60 x 0,15 m 111 tis. rostlin na ha Výsev byl u obou odrůd na jaře proveden ve stejný termín 22. 2. 2005 a odrůda Lucky byla opakovaně vyseta ještě 4. 7. 2005. V opakování pokusu byl použit ještě hustší spon (0,6 x 0,15 m) než na jaře, protože u sklizně jarní kultury se osvědčil nejhustší spon (0,60 x 0,20 m) nejvíce. 32