Oddíl C Právo Evropské unie Úvodní informace o EU Evropská unie, sdružující dnes 27 zemí vetnr, je velmi specifickým integraním útvarem, který není klasickou mezinárodní organizací. Má nadstátní charakter, a proto je vybavená i vlastním právním ádem, který zajišuje podízenost lenských stát a v nkterých pípadech i jednotlivc. Tento právní ád platí ve všech lenských zemích vedle jejich vlastního práva. Právo EU se týká zejména tchto oblastí: obchod mezi lenskými státy (pohyb zboží a služeb), ekonomické aktivity osob v EU a pohyb osob mezi lenskými státy vbec, pohyb kapitálu a plateb, spolené politiky (zemdlská, dopravní, zahranin obchodní, daová, sociální, mnová aj.), poátky spolené zahraniní a bezpenostní politiky, spolupráce justiní a právní (civilní a trestní), policejní aj. V dalším výkladu se dotkneme podrobnji podstaty Evropské unie a její institucionální struktury a podstaty právního ádu jeho psobení v lenských zemích. Nebudeme se zabývat jeho obsahem to je pedmtem návazujícího kurzu práva EU v dalších ronících magisterského studia na Právnické fakult MU. VI. Evropská integrace a vznik Evropských spoleenství a Evropské unie. Souasný stav 1. Základ evropské integrace po druhé svtové válce V roce 1949 vznikají nkteré dležité mezinárodní organizace, které vyvíjejí innost pevážn v evropském mítku. V západní ásti Evropy je to Rada Evropy, organizace politická, zam- ená na ochranu lidských práv a na spolupráci v oblastech mimoekonomických. Novou vojensko-politickou organizací sdružující vtšinu stát západní Evropy, USA a Kanadu se stává Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Státy východní Evropy se sdružují v ekonomické organizaci nazvané Rada vzájemné hospodáské pomoci (RVHP). Organizace Varšavské smlouvy jako protiváha NATO vzniká až v roce 1955 jako reakce na zapojení Spolkové republiky Nmecko (tehdy tzv. západního Nmecka) do NATO. Jedná se o klasické mezinárodní (mezivládní) organizace, jejichž cílem nebyla ekonomická ani politická integrace, ale spolupráce zúastnných zemí v urité oblasti. Úvahy o evropské integraci však šly dále. Reálných podob nabývá myšlenka o politickém a ekonomickém sjednocení Evropy již krátce po skonení druhé svtové války. Je to dáno pedevším tehdejší politickou a ekonomickou situací v Evrop. Pirozenou reakcí na práv skon- enou válku byla pedstava sjednocené Evropy, která by pedstavovala harmonický celek a navždy by vylouila podobný vývoj v budoucnu, vetn remilitarizace Nmecka. Sjednocení Evropy by umožnilo vytvoit i na našem kontinent subjekt silný politicky i ekonomicky, tedy rovnocenný USA. Tyto snahy vyvrcholily na konci 40. let, kdy se Evropa rozdluje na dva antagonistické tábory. 54
Politicko-bezpenostními pedpoklady poátk evropské integrace jsou tedy pedevším - snaha o postupné vytváení evropské politické velmoci, - obezetnost k poraženému Nmecku s ohledem na vývoj po první svtové válce, - reakce na rozdlení Evropy. Ekonomickými pedpoklady jsou pak - snaha o kvalitativní zvýšení efektivnosti evropských ekonomik, a to nejen pro úely poválené obnovy, ale i dalšího vývoje, - snaha o vytvoení velkého hospodáského celku, který by se stal svtovou hospodáskou velmocí. Cílem se proto stalo vytvoení pevného politického a hospodáského jednotného celku a zajištní bezpenosti v Evrop. Politická integrace Evropy, a to ani její západní poloviny, ovšem v této fázi nebyla reálná a nezdaila se. Naproti tomu integrace ekonomická reálná byla a její základy byly položeny již na pelomu 40. a 50. let. 2. Nová metoda integrace: nadstátnost Až dosud státy používaly pro institucionální zajištní vzájemné spolupráce v jednotlivých oblastech výhradn formy mezinárodních organizací. Mezinárodní organizace (viz oddíl B, kapitola II.2.b) pedstavuje relativn trvalé sdružení stát za uritým úelem. Zizovací listina má vždy formu mezinárodní smlouvy, tedy dohody mezi lenskými státy. Spolupráci mezi nimi organizují orgány této organizace, které jsou obvykle dvojího druhu reprezentativní, v nichž jsou zastoupeny všechny lenské státy a které se usnášejí na obsahu a formách spolupráce a výkonné, které zajišují realizaci pijatých usnesení. Sama mezinárodní organizace však nemá žádné pravomoci ve vztahu k lenským státm jejím produktem jsou bu akty právn nezávazné povahy (rezoluce, deklarace) nebo mezinárodní smlouvy, které jsou závazné jen pro ty státy, které je výslovn a hlavn dobrovoln pijaly. Tento zpsob odpovídá základní zásad mezinárodního práva a mezinárodních vztah mezi státy zásad svrchované rovnosti (blíže viz oddíl B). Uvedená forma klasické mezinárodní organizace mže sice zajistit velmi prospšnou spolupráci mezi zúastnnými státy, avšak není zpsobilá vytvoit pevný integraní celek. Tvrci evropské integrace se proto vydali cestou jinou, do té doby neuskutennou a zcela originální. Za formu integrace zvolili nadstátní celek, tedy organizaci s vlastními pravomocemi, která stojí nad lenskými státy a je tedy vybavena uritými pravomocemi vi tmto státm. Vd- ími osobnostmi zde byli ministr zahraniních vcí Francie Robert Schuman a jeho asistent Jean Monnet. Nová koncepce tak spoívala ve vytvoení nadstátní organizace, jíž lenské státy odevzdají ást své svrchovanosti, tedy pravomocí v uritých vymezených oblastech, pi- emž v oblastech ostatních zstane svrchovanost tchto stát nedotena. Penos uritých pravomocí na Spoleenství znamená, že se jim v jejich rozsahu lenské státy budou trvale podizovat, a to eventuáln i proti své vli. Tato koncepce nebyla v celé západní Evrop pijata stejn. Zatímco Francie, státy Beneluxu, Spolková republika Nmecko a Itálie ji uvítaly, Velká Británie, Švýcarsko a další státy ji odmítly jako nepijatelnou, nebo nebyly ochotny se vzdát vlastní suverenity ve prospch jiného subjektu. O podstat a projevech nadstátnosti je pojednáno podrobnji dále v samostatné kapitole (C.4. a). 55
3. Stadia integrace. Evropská spoleenství a Evropská unie a) Vznik a poátení vývoj Evropských spoleenství Pro poválený ekonomický vývoj je v mezistátních obchodních vztazích charakteristický znaný protekcionismus. Malá výkonnost evropských národních ekonomik a všeobecný nedostatek vyžadovaly ochranu ped vlivy zvnjšku. Uplatují se cla, další finanní nástroje (dan), jakož i administrativní opatení (omezení vývozu a dovozu). To vše brzdí nejen vzájemný obchod, ale dynamiku ekonomického vývoje obecn. Brzy zaíná pozvolný ústup od tchto opatení, nebo je zejmé, že vtší hospodáský celek, vytváející spolený trh, mže fungovat podstatn efektivnji než jednotlivé národní ekonomiky malých zemí obehnané celními bariérami a omezující svj obchod jen na zboží, jehož mají nadbytek nebo jež nezbytn potebují. Uvedené evropské zem (Francie, Spolková republika Nmecko, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko) se rozhodly pekonat uvedené pekážky originální cestou a založily proto ti nadstátní organizace: tzv. Paížskou smlouvou Evropské spoleenství uhlí a oceli (ESUO 1951) a tzv. ímskými smlouvami Evropské hospodáské spoleenství (EHS) a Evropské spoleenství pro atomovou energii (EURATOM) (ob 1957). V rámci ESUO penesly zakládající státy ást svých svrchovaných práv na Spoleenství. O výrob oceli, tžb uhlí a obchodu s obma komoditami se již nerozhodovalo v lenských státech, ale v Bruselu. Vzhledem k tomu, že se nadstátní koncepce osvdila, byl stejný systém použit pro další dv spoleenství. Zatímco do psobnosti EURATOMu patí atomová energetika a jiné zpsoby mírového využití jaderné energie, do psobnosti EHS patí všechny ostatní oblasti hospodáství. Spoleenství fungovala zpoátku jako celní unie a tzv. spolený trh, který byl postupn vytváen v prbhu dvanáctiletého pechodného období. Uvnit Spoleenství byla snižována a postupn odbourána cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daová diskriminace dováženého zboží. Vytváený volný pohyb zboží byl doplnn svobodou podnikání, volným pohybem pracovních sil a služeb a znaným uvolnním pohybu kapitálu a plateb. Zjednodušená charakteristika ty základních svobod v rámci spoleného trhu: Volný pohyb zboží: volný obchod mezi lenskými státy, zajištný pedevším zrušením cel a kvantitativních omezení (kvót). Volný pohyb osob: právo obana lenského státu pemístit se do jiného lenského státu, usadit se tam a vyvíjet tam ekonomickou innost (být zamstnán, podnikat) za stejných podmínek jako vlastní obané tohoto státu. Volný pohyb služeb: právo subjektu (zpravidla obchodní spolenosti se sídlem v jednom lenském stát) poskytovat služby (tedy vyvíjet ekonomickou innost) v jiném lenském stát. Volný pohyb kapitálu: volný pohyb plateb a investiního kapitálu mezi lenskými státy. lenská základna EHS se poprvé rozšiuje v tžké ekonomické situaci poátku 70. let (ropná krize). K 1.1.1973 jsou pijaty Velká Británie, Irsko a Dánsko; Norsko již tehdy, podobn jako potom v roce 1994, odmítlo plánované lenství v referendu. Desátým lenem je od 1.1.1982 po dvacetiletém pidružení ecko a dvanáctku doplují ješt Španlsko a Portugalsko (k 1.1.1986). Další trojice nových len byla pijata k 1.1.1995: Rakousko, Švédsko a Finsko. V roce 2004 následuje velká vlna rozšíení o deset zemí stední a východní Evropy a Stedozemí R, SR, Polsko, Ma arsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kypr a Malta. Nejmladšími leny jsou od 1.1.2007 Rumunsko a Bulharsko. Celkový poet len tak iní 27. V pokroilém stadiu je jednání o pístupu Chorvatska. Zájem projevil i Island. 56
Vrátíme-li se zpt do 80. let, vidíme, že se již stává naléhavým pechod na novou kvalitu trhu. Objevuje se nutnost urychlen zavést úpln volný pohyb zboží (jen se zcela nezbytnými výjimkami), volný pohyb všech osob (nejen pracovník) a zcela uvolnit pohyb kapitálu. Pohyb zboží a osob má být volný i ve smyslu fyzickém se zrušením jakýchkoli kontrol pi pechodu státních hranic uvnit Spoleenství. Tzv. Jednotným evropským aktem (1986) byla vytvoena koncepce jednotného vnitního trhu, tedy prostoru bez vnitních hranic, v nmž je mezi lenskými státy zcela zajištn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Pravomoci EHS se rozšiují o další oblasti tzv. nové spolené politiky, jako je nap. životní prostedí. Jednotný vnitní trh je tak vyšší formou integrace než spolený trh. V zásad zdárn probíhající ekonomická integrace musela ovšem být doplnna integrací politickou. Spoleenství se vytvoením jednotného vnitního trhu, který jde daleko nad rámec pouhé hospodáské spolupráce, dostalo do situace, kdy již pedstavuje zcela jinou kvalitu. Faktické vymizení státních hranic mezi lenskými státy pináší adu problém v oblasti sociální i veejnoprávní, a ty si vynucují úzkou politickou spolupráci. Rovnž se objevuje poteba spolené zahraniní a bezpenostní politiky, jakož i spolupráce, která by pekonala územní omezenost justice a vnitní bezpenosti. Prohlubovat je teba i ekonomickou integraci vytvo- ením jednotné hospodáské politiky a jednotné mny. Vzhledem k tomu, že vcná psobnost Evropského hospodáského spoleenství (EHS) pekroila ekonomický rámec, bylo toto Spoleenství Maastrichtskou smlouvou pejmenováno na Evropské spoleenství (ES). Všechny tyto nové tendence, které nazrály poátkem 90. let, zachycuje Maastrichtská smlouva o Evropské unii z roku 1992. Její obsah je natolik radikální, že ratifikaní proces v lenských zemích trval s obtížemi tém dva roky, takže Smlouva vstupuje v platnost až na sklonku roku 1993. Co vbec znamená Evropská unie a jaký je její vztah ke Spoleenstvím? b) Vznik Evropské unie Evropská unie je oznaení pro celek tvoený lenskými státy Evropských spoleenství, zavedený Maastrichtskou smlouvou (1993) v souvislosti s budováním hospodáské a mnové unie. Evropská unie nebyla pi svém vzniku z právního hlediska mezinárodní organizací, nebo nemla právní subjektivitu (tj. nemohla vystupovat v právních vztazích vlastním jménem). Mezinárodní smlouvy se státy proto neuzavírala vlastním jménem Unie, ale Spoleenství (což je také pípad Dohody o pidružení R k Evropským spoleenstvím, tedy nikoli k Evropské unii). Evropská unie pvodn nenahrazovala Evropská spoleenství. Existovaly paraleln oba celky s totožnou lenskou základnou, avšak s rznou psobností. Psobnost tí, pozdji již jen dvou 3 Evropských spoleenství je dána jejich zizovacími smlouvami. Je pro ni typická nadstátnost, která se projevuje pedevším závazností pijatých opatení i pro ty státy, které je neschválily, jakož i vynutitelností plnní tchto opatení. Psobnost Evropské unie byla stanovena šíeji. Zahrnovala psobnost Evropských spoleenství (tzv. první pilí EU) a navíc další dv oblasti: zahraniní politiku a vnjší bezpenost (druhý pilí) a vnitní bezpenost (vnitro) a justici (tetí pilí). Prvky nadstátnosti se omezovaly jen na Spoleenství, tedy první pilí (tzv. komunitární), a proto v záležitostech druhého a tetího pilíe nebylo možno zásadn rozhodovat jinak než dohodou všech zúastnných stát 3 ESUO zaniklo v r. 2002, takže zbylo jen ES (býv. EHS) a EURATOM 57
(tzv. pilíe mezivládní). Pojem Unie vyjadoval novou kvalitu spojení lenských stát, které se postupn realizuje. Jednotný vnitní trh si vynucuje zavedení mnové unie, v budoucnu hospodáské unie a v další perspektiv se uvažuje o unii politické. K výrazné zmn dochází na základ tzv. Lisabonské smlouvy, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009. K tomuto datu zaniklo Evropské spoleenství, které se petavilo do Evropské unie. Ta od Spoleenství pebrala právní subjektivitu a nadstátní charakter. Bývalý první nadstátní pilí zahrnuje dnes i další dva pilíe jako jediný celek. Namísto dualismu ES EU tak dnes již existuje jen EU s vlastnostmi bývalého ES. EURATOM existuje dále stejn jako díve, tedy jako samostatná organizace. Schéma. 6 a 7 Ti pilíe Evropské unie (stav do Lisabonu), jednotná Evropská unie (po Lisabonu) 58