Živočišné tkáně. Vznik - histogeneze diferenciace proliferace

Podobné dokumenty
Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA TKÁŇ ORGÁN

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

Živá soustava, hierarchie ž.s.

Seminář pro maturanty

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

:25 1/5 1. přednáška

2. Histologie: pojivové tkáně

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Základní stavební složka živočišného těla TKÁŇ

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Funkční klasifikace epitelů. Epitely v organismech plní více funkcí, ale většinou k výkonu pouze jedné jediné jsou specifickým způsobem upraveny.

Druhy tkání. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: osmý. Vzdělávací oblast: přírodopis

ČLOVĚK. Antropologie (z řeckého anthrópos člověk) - snaží se vytvořit celkový obraz člověka

Proměnlivost organismu. Mgr. Aleš RUDA

Prvotní organizmy byly jednobuněčné. Rostla složitost uspořádání jednobuněčných komplikované uspořádání uvnitř buňky (nálevníci).

Vazivo. Chrupavka. Kost

Živočišné tkáně EPITELOVÁ TKÁŇ

Epitely a jejich variace

velmi těsně na sebe naléhajících buněk bezcévná mechanická sekreční

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Buňka --- tkáň --- orgán --- org. soustava --- organismus

Inovace studia molekulární a buněčné biologie. reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Chrupavka a kost. Osifikace 605

Mutační změny genotypu

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Mutace jako změna genetické informace a zdroj genetické variability

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

Neurony a neuroglie /

Téma: Tkáně. Epitely. Praktické cvičení č. 1. Příklady epitelů histologické preparáty. Teoretický úvod:

Chrupavka a kost. Osifikace BST-30

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

Přehled tkání. Pojivová tkáň, složky pojivové tkáně, mezibuněčná hmota

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Klasifikace mutací. Z hlediska lokalizace mutací v genotypu. Genové mutace. Chromozomální mutace. Genomové mutace

Pojivové tkáně se skládají z buněk a mezibuněčné hmoty, která je hojně zastoupena a určuje vlastnosti pojiv.

Téma I: Tkáň svalová

ANATOMIE. ORGÁNOVÉ SOUSTAVY kosterní, svalová, dýchací, kožní, nervová... jsou složeny z orgánů orgány se skládají z dásní rozdělení tkání:

Histologická praktika. Nervový systém

Velikost živočišných buněk

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Pojivové tkáně - vazivo

Zoologie Obsahová náplň


Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Základní morfogenetické procesy

Pojivo, mezibuněčná hmota a nárazníková funkce biologických struktur

21. ČLOVĚK A DĚDIČNOST, GENETICKÁ PROMĚNLIVOST

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

ŘEŠENÍ. PÍSEMNÁ ČÁST PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY Z BIOLOGIE Bakalářský studijní obor Bioorganická chemie a chemická biologie 2014

Tkáně. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

TEST:Bc-1314-BLG Varianta:0 Tisknuto:18/06/

PRAKTICKÉ CVIČENÍ č. 1

Dějiny somatologie hlavním motivem byla touha vědět, co je příčinou nemoci a smrti

Příčiny a projevy abnormálního vývoje

Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám


Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Diferenciace tkání. Diferenciace blastocysta: Cytotrofoblast. Trofoblast. Syncytiotrofoblast. Epiblast. Embryoblast. Hypoblast

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Chrupavka vs. kost. Chrupavka a kost. Histogeneza chrupavky. Chrupavka - cartilago. Chondrocyty. Mezibuněčná hmota

M A T U R I T N Í T É M A T A

Studijní opora Základy obecné histologie pro zdravotní laboranty. Jaroslava Chyliková Tereza Carbolová Vojtěch Kamarád

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

ZÍSKANÉ CHROMOSOMOVÉ ABERACE. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

Obecná anatomie kostí a kloubů. Karel Smetana Anatomický ústav 1. LF UK

Ukazka knihy z internetoveho knihkupectvi

Test z biologie přijímací řízení FBMI ČVUT (Správná je vždy jediná odpověď.)

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

VY_32_INOVACE_19_OPAKOVANI_NERVOVA_SOUSTAVA_CLOVEKA. 45 minut Datum ověření:

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová SOMATOLOGIE Učebnice pro střední zdravotnické školy Recenzentka: ISBN

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

TERATOGENEZA ONTOGENEZA

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

Sterilita: stav, kdy se páru nedaří spontánně otěhotnět i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu jednoho roku Infertilita: stav, kdy je pár

Cytologie. Přednáška 2010

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 8. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy a informacemi o stavbě a funkci nervové soustavy.

Biochemie kosti. Anatomie kosti. Kostní buňky. Podpůrná funkce. Udržování homeostasy minerálů. Sídlo krvetvorného systému

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Neuron je tvořen a) buněčným tělem (cyton = perikarion), uvnitř kterého leží většina buněčných organel;

MUTACE mutageny: typy mutací:

Histogeneze příklady. 151 Kurs 5: Vývoj buněk a tkání

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

ZÍSKANÉ CHROMOSOMOVÉ ABERACE. Vytvořilo Oddělení lékařské genetiky FN Brno

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Fysiologie pojivové tkáně. Kryštof Slabý RHB a TVL UK 2. LF

Pohyb buněk a organismů

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Anatomické členění. Horní cesty dýchací. Dolní cesty dýchací. Nosní dutina Paranasální dutiny Nasopharynx

Transkript:

Živočišné tkáně Vznik - histogeneze diferenciace proliferace Soudržnost, adhezivita. Mezibuněčná hmota!! - vláknitá kolagen, elastin amorfní voda, anorg, ionty, glykosoaminoglykany a strukturální glykoproteiny ( kys. hyaluronová, chondroitin sulfát, dermatan sulfát, keretan sulfát aj. )

Typy mezibuněčných spojů Zonula occludens (těsný spoj): membrány těsně u sebe, okolo celé buňky dokolečka, není mezibuněčná hmota v prostoru mezi buňkami, důležité jsou intergální proteiny membrány Zonula adherens: mechanická funkce, zachována buněčná štěrbina vyplněná vláknitým materiálem cca 30 nm, aktinová mikrofilamenta Desmozóm: bodový mechanický spoj, knoflíkovitého tvaru, štěrbina cca 30 nm vyplněná vláknitým materiálem uspořádaným, intermediální filamenta Nexus (vodivý spoj): štěrbina 2 3 nm, vyplněna konexony, uvnitř konexonů hydrofilní kanálek, který spojuje cytoplazmu sousedících buněk. Mohou tudy prochátet aminokyseliny, cukry, nukleotidy, steroidní hormony!regulace! Je zde o několik řádů vyšší elektrická vodivost.

Mezibuněčné spoje Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Tkáně: epitely, pojiva, nervové, svalové EPITELY Velmi málo mezibuněčné hmoty, nejsou cévy Polarita buněk : - apikální pól modifikace, mikroklky, řasinky - bazální pól bazální membrána Morfologie: - dlaždicový, kubický, cylindrický - jednovrstevný, mnohovrstevný, víceřadý, přechodný

Funkční klasifikace epitelů: Krycí rohovatějící, nerohovatějící Resorpční Řasinkový Zárodečný Žlázový Žlázy: jednobuněčné, mnohobuněčné Sekrece: apokrinní, holokrinní, merokrinní Sekret, exkret, inkret

Typy epitelů - příklady Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Žlázy - typy 1. Pohárková buňka 2. Intraepitelová žlázka 3. Alveolární jednoduchá 4. Tubulární jednoduchá 5. Tubulární stočená 6. Alveolární větvená 7. Tubulární větvená 8. Tuboalveolární větvená 9. Žláza endokrinní Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

POJIVA mezibuněčná hmota: - amorfní (glykoproteiny, glykosoaminoglykany, kyselina hyaluronová, chondroitinsulfát aj.) - vláknitá kolagen, elastin buňky: fixní a volné (bloudivé)

Pojivová tkáň Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Klasifikace pojivových tkání

Příklady pojivových tkání kostní tkáň chrupavka Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Kostní tkáň Řadíme do pojiv oporných. Složení: mezibuněčná hmota: amorfní a vláknitá anorganická složka Buňky: osteoblasty, osteocyty, osteoklasty Typy kostní tkáně: Kost vláknitá Kost lamelární: trámčitá houbovitá spongiózní kompaktní

Příklady pojivových tkání řídké vláknité pojivo tuková tkáň Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Trofická pojiva - tělní tekutiny rozvádění živin, odstraňování zplodin metabolismu, výměna plynů, regulační funkce, účast při imunitních reakcích, transport hormonů Typy z hlediska fylogeneze: coelomová tekutina, hemolymfa, krev, krev- lymfa tkáňový mok

Tvorba krevních buněk - hematopoeza

Typy leukocytů Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Nervová tkáň Neuron : kontakt s buňkami smyslovými, výkonnými, jinými neurony Struktura: cyton perikaryon tělo výběžky : dendrity, axon neurit Multipolární, bipolární, pseudobipolární, unipolární Obaly: myelin v CNS oligodendrocyty v periferním NS Schwannovy buňky

Nervová tkáň Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Gliové buňky Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Svalová tkáň Junqueira at al., Základy histologie, H&H Jinočany, 1995

Šum v genetické informaci mutace Úrovně mutací: 1. genové 2. chromozómové 3. genomové u 2.a 3. se nemusí nutně měnit struktura jednotlivých genů, poruchy vznikají na základě narušení koordinace mezi geny. vznik mutací: spontánně (málo) působení mutagenních faktorů Mutagenní faktory: fyzikální (záření) chemické - alkylační činidla - oxidační činidla - interkalační činidla antibiotika)

Genové mutace změna 1 nebo více nukleotidů): substituce, inzerce, delece důsledek změna strukturních genů Fenotypový projev změna vazebného místa proteinů, změna kinetiky enzymů, absence určité metabolické funkce, zánik buňky Tichá mutace Reperace mutací Chromozómové mutace zlomy před S fází je na obou chromatidách po s fázi je jen na jedné chromatidě Genomové mutace (numerické aberace) v mitóze (chybné počty chromozómů v somatických buňkách) v meioze (chybné počty chromozómů v gametách) Aneuploidie (2n-1, 2n-2, 2n+1) Polyploidie 4n, 8n, genová dávka

Choroby geneticky podmíněné: všechny typy mutací: genové, chromozómové, genomové - mutace v somatických b. nebo v gametách - embryonální letalita - kongenitální choroba (vrozená) Příklady chorob způsobených genovými mutacemi: fenylketonurie - 12. chr. gen pro fenylalaninhydroxylázu hemofilie postižený gen je na chr. X gonosomálně dědičné Příklady chorob způsobených chromozómovými a genomovými mutacemi: časté v gametách i somat. buňkách, většina je však eliminována. př. syndrom kočičího mňoukání delece na 5. chr. Wolfův syndrom delece na 4. chr. numerické aberace nejvíc trisomie a monosomie Downův syndrom - trisomie 21. chr. Gonosomální aneuploidie Turnerův s. Klinefelterův s.