Sbory na ZŠ Václava Havla v Poděbradech a reflexe jejich působení

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Pedagogická fakulta Katedra hudební výchovy Sbory na ZŠ Václava Havla v Poděbradech a reflexe jejich působení Bakalářská práce Vedoucí práce: MgA. Mgr. Marek Valášek, Ph.D. Autor práce: Anna Froňková Hudební výchova Sbormistrovství Praha 2014

Autorský abstrakt Bakalářská práce Sbory na ZŠ Václava Havla v Poděbradech a reflexe jejich působení se zabývá dětskými pěveckými sbory Základní školy Václava Havla v Poděbradech po dobu její existence. Práce hudebních těles na této škole byla vždy oceňována jak ze strany zpěváků, tak veřejnosti, proto zde již v 80. 90. letech 20. století působil pěvecký sbor Campanella, který celou historii započal. Od roku 1992 pracuje na škole pěvecký sbor Kvítek, který díky velkému zájmu založil v roce 2004 přípravné oddělení Kvíteček. Jelikož zpívání ve sboru ovlivňuje spoustu osob, je součástí práce vyjádření současných členů sboru, jejich rodičů, zpěváků, kteří sborem prošli v minulých letech, učitelů a ředitele školy a také bývalého i současného starosty města. Cílem práce je zmapovat činnost všech sborů při škole a poukázat na sbor jako na těleso, které je součástí života nejen několika zpívajících dětí, ale i jejich rodin a celého města.

Abstract The dissertation Choirs at Václav Havel Primary School in Poděbrady, and Reflections on their Influence deals with children s choirs at the Václav Havel Primary School in Poděbrady throughout the period of the school s existence. The work of musical groups at the school has always been appreciated, both by the singers themselves, and by the general public, and that is why, in the 1980s and 1990s, the Campanella choir, who launched this whole history, was based here. The Kvítek choir has performed at the school since 1992 and because of great interest the Kvíteček nursery choir was founded in 2004. Since singing in the choir touches upon many people, the dissertation contains comments by today s members, their parents, singers who went through the choir in the past, teachers, and the head of the school, as well as both a former and the present mayor of the town. The aim of the work is to chart the activities of all the choirs at the school and to show the choir as something that is part of the life of not only the few children involved, but also their families and the whole town.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Sbory na Základní škole Václava Havla v Poděbradech a reflexe jejich působení vypracovala samostatně s použitím citovaných informačních pramenů, které jsou uvedeny v této práci. V Poděbradech Anna Froňková

Poděkování Děkuji MgA. Mgr. Marku Valáškovi, Ph.D. za odborné vedení práce, za cenné rady a za vstřícnou a trpělivou pomoc. Děkuji řediteli ZŠ Václava Havla v Poděbradech Mgr. Vlastimilu Špinkovi a sbormistryni pěveckého sboru Kvítek Mgr. Věře Froňkové za umožnění psaní této bakalářské práce a za materiály k jejímu napsání. Anna Froňková

Obsah Úvod... 8 1. Dětské pěvecké sbory... 10 1.1. Historie dětských pěveckých sborů na našem území... 10 1.1.1. První dětské pěvecké sbory... 11 1.2. Dětský pěvecký sbor a sbormistr... 12 1.2.1. Sbormistr... 13 1.2.1.1. Příprava sbormistra na zkoušku... 14 1.2.1.2. Vztahy ve sboru... 15 1.2.2. Práce se sborem... 16 1.2.2.1. Zkoušky sboru... 18 1.2.2.2. Rozezpívání... 19 1.2.2.3. Veřejná vystoupení... 20 1.3. Historie základní školy a pěveckých sborů... 22 1.3.1. Pěvecký sbor Campanella... 22 1.3.2. Pěvecký sbor Kvítek... 23 1.3.2.1. Kvítek pod vedením Mgr. Ivety Sixtové... 23 1.3.2.2. Kvítek pod vedením Mgr. Věry Froňkové... 24 1.3.2.3. Zkoušky pěveckého sboru Kvítek... 28 1.3.2.4. Rozezpívání pěveckého sboru Kvítek... 29 1.3.2.5. Vztahy ve sboru, s rodiči, učiteli a ředitelem školy... 30 1.3.3. Pěvecký sbor Kvíteček... 31 2. Reflexe práce pěveckých sborů na ZŠ Václava Havla... 32 2.1. Předmět a cíl práce... 32 2.2. Popis výzkumu... 33 2.3. Pěvecký sbor Kvítek pohledem dětí... 33 2.4. Pěvecký sbor Kvítek pohledem rodičů... 39

2.5. Pěvecký sbor Kvítek pohledem bývalých zpěváků... 45 2.6. Pěvecký sbor Kvítek pohledem učitelů... 49 2.7. Pěvecký sbory za ZŠ Václava Havla pohledem sbormistryň... 54 2.8. Pěvecký sbor Kvítek pohledem současného a bývalého starosty města... 57 2.9. Pěvecký sbor Kvítek pohledem ředitele školy... 58 2.10. Verifikace hypotéz a závěr výzkumu... 59 Závěr... 61 Bibliografie... 62 Seznam příloh... 63

Úvod Dětské sbory jsou součástí historie nejedné základní školy. Pokud mluvíme o sboru základní školy, jedná se o těleso, ve kterém se v pravidelném cyklu mění zpěváci. Práce sbormistra v takovém sboru je vždy složitá. Z malého, nevyzpívaného dítka vypracuje zkušeného zpěváka, který je na druhém stupni schopen zpívat náročné, vícehlasé skladby. V tomto okamžiku ale dítě opouští základní školu a práce sbormistra začíná od začátku. Právě tento cyklus vede sbormistra k nepřetržité činnosti u školního sboru. Vidí vývoj zpěváků, který postupuje nejen umělecky, ale také po stránce osobnostní a charakterové. Existence sboru na škole ovlivňuje nejvíce samotné zpěváky, dále jejich rodiče, učitele, ředitele školy a také vedení města a celkový život ve městě. Pěvecký sbor zároveň zviditelňuje tuto školu, poukazuje na její mimoškolní aktivity v umělecké oblasti. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na působení sborů na Základní škole Václava Havla v Poděbradech od jejího založení. Prvním impulzem k napsání této práce byla má dlouhodobá činnost v pěveckém sboru Kvítek. Ta se datuje již od školního roku 1997 / 1998, kdy jsem se stala členkou pěveckého tělesa jako žačka první třídy základní školy. Po nástupu na střední školu jsem začala pomáhat s vedením sboru, nejprve jako korepetitorka, nyní na pozici druhé sbormistryně. Ve své práci mapuji činnost všech hudebních těles na škole, nejvíce se však zaměřuji na dětský pěvecký sbor Kvítek. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Nejprve se v teoretické části zabývám historií dětských sborů na území českých zemí. Následuje část, která se zaměřuje na práci v pěveckém sboru (na práci sbormistra, zkoušky, rozezpívání a veřejná vystoupení). V následující velké kapitole se zabývám historií všech sborových těles, která působila na výše uvedené základní škole. Pěvecký sbor Campanella jako první zahájil tuto činnost. V další části se zabývám historií pěveckého sboru Kvítek. Rozdělila jsem ji podle důležitého milníku, a to změny ve vedení sboru. Zmiňuji se také o spolupráci s německým spolkem Elbkinderland, díky kterému se sbor zviditelnil i za hranicemi České republiky, hlavně v Německu. Postupuji k části práce, ve které mapuji průběh běžné zkoušky, víkendového soustředění, rozezpívání, práci na hlasové technice, vztahy ve sboru. Praktická část se zabývá pohledem na pěvecký sbor Kvítek. Zaměřuj se na současné i minulé zpěváky, kteří prošli tímto hudebním tělesem. Seznamuje s celkovým pohledem na sbor, například s tím, co se zpěvákům na práci a na sboru líbí, co je pro ně těžké, nadále

na rodiče těchto dětí, kteří poukazují na to, co jim přináší působení jejich dítěte v Kvítku. Zaznamenává, zda činnost sboru vnímají učitelé a ředitel základní školy a také současný i bývalý starosta města Poděbrady. Formou dotazníku jsem se seznámila s názorem výše uvedených, který je v praktické části zpracován. Cílem této části je zhodnotit, zda a jakým způsobem ovlivňuje činnost pěveckého sboru své okolí i veřejnost. Bakalářská práce by měla poskytnout pohled na činnost dětských pěveckých sborů na základní škole, zároveň sloužit řediteli školy jako doklad práce žáků a učitelů školy.

1. Dětské pěvecké sbory 1.1. Historie dětských pěveckých sborů na našem území Dětský sborový zpěv je historicky spojen se školním a chrámovým prostředím. Nebyly to ještě dětské sbory v dnešním chápání, ale skupiny dětí jednotlivých tříd, které připravovaly hudební vstupy pro liturgii. Zpěv však byl již zakotven ve školách latinských nebo v klášterech, záznamy jsou však jen útržkovité. Jedním z nejstarších je zmínka o Budči u Prahy z roku 895. Ve středověku se k výše uvedeným školám připojily i farní či katedrální. Sbory v těchto školách nadále sloužily hlavně k náboženským a liturgickým potřebám. Záznamy ukazují na spojení zpěvu ve školách a v chrámu či v kostele v 16. století, kdy se děti zúčastnily jako sborové uskupení při liturgii. Zpěv byl již ve vyučovacích plánech Jana Amose Komenského, a to jak v plánu mateřského, tak základního školství. Jako vyučovací předmět byl zaveden ve školách roku 1869. Čeští kantoři uplatňovali ve svém hudebně pěveckém působení svébytně pokrokovým způsobem lidové písně a své písňové skladby povahy světské. Svědčí o tom Jana Jakuba Ryby (1765 1815) sborník písní s průvodem klavíru Dar pilné mládeži (vyšel u W. A. Ryby 1829), i Jana Nep. Jos. Filcíka (1785 1837) Navedení ke zpěvu (příloha jeho Mravného kalendáře, Praha 1832). Vyvrcholujícím dokladem jsou zejména Jos. Leop. Zvonaře (1824 65) Základy harmonie a zpěvu (1861) a Zpěvník pro dívčí školy (1864) i jeho Příruční knížka při vyučování zpěvu (1866), kde jsou lidové písně české už přímým intonačním materiálem. 1 Po roce 1869 práce kantorů zkvalitněla. Důvodem bylo jednak vyšší vzdělání učitelů a také zavedení zpěvu jako povinného předmětu. V dochovaných osnovách z roku 1874 nalézáme povinnost žáka ve 4. třídě národní školy zpívat podle not, ve vyšších ročnících zpěv vícehlasý. Od roku 1869 vycházely díky učitelům hudební výchovy první učebnice zpěvu, zpěvníky a v neposlední řadě také metodické příručky. Po roce 1918 zpěv na měšťanských a obecných školách upadal. Za první díla psaná výhradně pro umělecká uskupení - dětský sbor - jsou považovány skladby Josefa Bohuslava Foerstra. Jako úplně prvotní se uvádí Pět sborů z roku 1922 a Nové dětské sbory z roku 1924. Ovšem dětské sbory byly v tomto období při školách vedeny jen minimálně. 1 LÝSEK, F. Dětský sborový zpěv. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. s 8 10

1.1.1. První dětské pěvecké sbory V roce 1920 založil František Bakule první pěvecký sbor při škole v Družci. Prvním impulzem byla družina, ve které čekaly děti na autobus či vlak. Později se z ní vyvinula aktivita spojená se zpěvem. Vzniklé hudební těleso neslo název po jeho zakladateli Bakulovi zpěváčci. K největšímu pokroku došlo vznikem prvního školního dětského pěveckého sboru Jistebničtí zpěváčci, jehož zakladatelem byl František Lýsek. Snažil se o povznesení dětského zpěvu na estetickou úroveň dospělého sborového tělesa. Navštěvovali jej žáci obecné i měšťanské školy v Jistebníku nad Odrou. Členy kroužku, sboru, se mohli stát všichni žáci, kteří o zpívání měli zájem, ať s hudebním nadáním, či bez něj. Jistebničtí zpěváčci vystupovali nejdříve v Jistebníku při různých příležitostech (svátcích, slavnostech, ), postupně se působnost sboru rozvíjela i mimo obec. Nejdříve sbor vyjížděl do okolních vesnic, ze kterých se sjížděli žáci do jistebnické školy, až začal vystupovat ve velkých městech jako Brno, Praha, Bratislava, a v roce 1937 dokonce i ve Vídni. Díky úspěchu tohoto sboru začal stoupat zájem o dětský sborový zpěv. Pořádaly se kurzy pro učitele, kteří chtěli vést sbory na své škole, skladatelé psali skladby i pro dětský pěvecký sbor. Jistebničtí zpěváčci pracovali až do roku 1938, kdy byla následkem okupace přerušena jeho činnost. Jistebničtí zpěváci se stali vzorem pro zakládání dětských pěveckých sborů. Prvním sborem, který byl založen mimo měšťanské či obecné školy, byl roku 1935 Dětský sbor pražské rozhlasové stanice vedený J. Kühnem, který řídil sbor do doby, než začal spolupracovat s dětským sborem při Českém pěveckém sboru. Hudební těleso při rozhlasu po něm převzal sbormistr B. Kulínský. Za okupace existovalo několik dalších dětských sborů na našem území. Jako příklad můžeme uvést Brožův dětský sbor z Ostravy, Karlínský dětský sbor, Brněnský dívčí sbor a dětské sbory, které působily v Mnichově Hradišti, Mladé Boleslavi či v Olešné u Rakovníka. K velkému rozkvětu zakládání dětských pěveckých sborů došlo po roce 1945. Byly pořádány přehlídky, festivaly i soutěže, kde se sbory potkávaly (například Soutěž tvořivosti 1949 v Ostravě či o rok déle v Brně). Byly zakládány sbory nejen při základních školách, ale také při středních školách, v hudebních kroužcích či sbory pionýrské. 11

1.2. Dětský pěvecký sbor a sbormistr Dětský pěvecký sbor je hudební těleso sestavené z děvčat a chlapců zajímajících se o zpěv a hudbu. Jeho hlavním cílem je sdružovat zpěváky a umožnit jim umělecký prožitek prostřednictvím vlastního zpěvu. Sborový zpěv umožňuje dětem intenzivní rozvoj hudebních schopností i dovedností, umožňuje aktivní poznávání vyjadřovacích a sdělovacích prostředků hudby, a tím i adekvátní vnímání a hodnocení hudby. Děti prostřednictvím nejpřirozenější hudební činnosti zpěvem pronikají do ústrojenství písní a skladeb, kolektivně je prožívají a postupně docházejí k citovému, estetickému i etickému zážitku. 2 Zpívání v pěveckém sboru podněcuje děti v cítění ke krásnu, napomáhá k utvrzení dobrých, někdy dokonce ke změně špatných charakterových vlastností a také podporuje navazování lidských vztahů. Pozitivně povzbuzuje duševní rozvoj, působí na únavu a stres ze školní docházky, protože se dítě u zpěvu uvolní. Dětské sbory se rozlišují podle velikosti, vyspělosti zpěváků, náročnosti repertoáru či podle organizace. Velikost sborového tělesa závisí na představě sbormistra, s jak velkým kolektivem chce pracovat, a také na počtu dětí, které se chtějí do sborového zpívání zapojit. Rozdělení sboru mimo jiné závisí i na vyspělosti a stáří zpěváků. Sbor, jehož členy jsou pouze mladší děti, nemůže zpívat náročné skladby. Maximem pro tyto sbory jsou dvojhlasé skladby. Umělecké uskupení, ve kterém se nacházejí i starší zpěváci, má oproti prvnímu uvedenému výhodu v tom, že se mladší zpěváci mohou opřít o zkušenosti starších. Ti jim pomáhají se zvládnutím melodie, čistotou intonace. Učí se díky tomu skladby rychleji a snáz. Literatura také rozlišuje pojem kroužek a sbor. V dnešní době spousta hudebních zájmových útvarů spadá pod DDM. Zde se děti spíše seznamují s hudbou obecně, nevyžadují se po nich hlubší znalosti. Hlavním úkolem těchto kroužků je nadchnout děti pro práci s hudbou. Zpívání v hudebním kroužku často slouží jako příprava dětí k přijetí do pěveckého sboru. Dětský sbor při základní škole navíc sdružuje pouze žáky, kteří ji navštěvují. Práce sboru by měla korespondovat se vzdělávacím plánem školy. Působení v takovém tělesu napomáhá dětem ke zlepšení mezitřídních vztahů, zapojuje je více do dění ve škole, zpěváci mají bližší vztah ke svým třídním učitelům (díky setkávání na kulturních akcích, 2 HARTMAN, J. SKOPAL, J. Práce s dětským pěveckým sborem na prvním stupni základní školy. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s 5 ISBN 978-80-7041-009-7. 12

učitelé vidí, co děti dokáží ve svém volném čase). Práce sbormistra s pěveckým sborem také propaguje uměleckou činnost školy, napomáhá ke zviditelnění hudební výchovy ať u ředitele, tak u všech učitelů i rodičů dětí. Založení pěveckého sboru nemusí být jen na popud učitele, který chce dětem poskytnout uměleckou zábavu a rozvíjet jejich hudební dovednosti nejen zpěvem, ale i poslechem hudby. Impulz k založení pěveckého sboru může vzejít od ředitele. Kromě umělecko-pedagogické motivace sleduje i reprezentaci školy na různých okresních či krajských přehlídkách, soutěžích či festivalech. Další podnět může vzejít od vedení města nebo dalších organizací, které by tímto získaly interpreta v kulturní oblasti na různé akce jimi pořádané. 1.2.1. Sbormistr Sbormistr dětského sboru by především měl být dobrým člověkem. Ale slovo dobrý neznamená jen hodný. To jistě také, ale spíše spravedlivý, chápající, velkorysý. Musí se umět tvářit přísně, když by se nejraději rozesmál a usmívat se, když s ním právě cloumá zlost. 3 Je to osoba, která ovlivňuje zpívající děti a nepřímo i jejich rodiny. Sbormistr dětského pěveckého sboru je umělec, učitel, vychovatel a hlavně člověk, který naslouchá dětem, protože ty jsou díky zpěvu schopny vyjádřit své pocity. Člověk, který vede pěvecký sbor, musí být hudebně vzdělaný, musí umět vystupovat na veřejnosti a jednat s lidmi. Nejlepší přípravou pro sbormistra je jeho vlastní zkušenost v tomto oboru. Sbormistr, který sám prošel dětským sborem, ví, jak se děti cítí, co je pro ně obtížné a kde je naopak možno přidat. Umí napomenout za nedostatek či chybu tak, že pokárání bývá u zpěváků přijato bez strachu, protože vědí, že se snaží zdokonalit jejich práci. Sbormistr jako umělec musí mít stanovené cíle, ke kterým chce se svým sborem dojít. Musí umět vybrat takový repertoár, aby děti bavil, obohatil a zlepšil interpretační dovednosti. Vedoucí dětského sboru je také trochu herec. Způsob, kterým působí na děti na zkouškách a vystoupeních, je předáván z pódia do hlediště. K důležité práci sbormistra patří také vybírání dětí, které postoupí z přípravného sboru do sboru koncertního. Tato práce je velice náročná. Sbormistr pouze ví úplně přesně tři věci: že spravedlivý být nemůže, protože pořadí záslužnosti sborových dětí na rozdíl od pořadí ve skoku vysokém prostě úplně přesně stanovit nelze. Že vždy udělá úplně všechno, co se udělat dá, aby se té spravedlnosti 3 HARTMAN, J. SKOPAL, J. Práce s dětským pěveckým sborem na prvním stupni základní školy. 2. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007. s 21 ISBN 978-80-7041-009-7. 13

co nejvíce přiblížil, protože jinak by sám se sebou nevydržel. Že je to stejně na kočku, protože i tak tady zase budou ty smutné děti a žádná spravedlnost na tom nic nezmění. 4 Dalším z úkolů sbormistra, který řídí dětský sbor na základní škole, je neustálé nabírání nových členů. Žáci v tomto tělesu setrvávají do deváté třídy, poté přecházejí na střední školy. Počet a stáří členů se každý školní rok liší. Postup při hledání nových dětí je různý. Nejčastější způsob je vyvěšení informace o náboru na nástěnku sboru a ve všech třídách na škole, poté ovšem přijde na určený čas pouze několik dětí. Některé vůbec netuší, co to sborový zpěv je, nebo jsou nervózní ze sólového zpívání před ostatními při náborové zkoušce. Osvědčenou metodou je seznámení rodičů na první třídní schůzce s existencí tělesa na škole a vysvětlení, jak sbor pracuje. Efektivnějším způsobem pro získávání nových zpěváků ve sboru se ukazuje naučení nějaké líbivé písně v hodině hudební výchovy. Děti ve své třídě nepociťují stres z neznámého, zpívají s chutí. Učitel s danou písní pracuje, zapojuje žáky do doprovodu (například pomocí rytmických nástrojů), podněcuje žáky k hudbě, k uměleckému prožitku. Když se děti zvládnou naučit takovou skladbu v hodině a zalíbí se jim, velmi často přijdou na zkoušku sboru a chtějí začít zpívat. Pokud přijde dítě, které do sboru nikdy nechodilo, bývá krátce vyzkoušeno s cílem zjistit, do které hlasové skupiny patří a poté ho sbormistr zařadí na dané místo v kolektivu sboru. Ovšem ani toto není podmínkou. Pokud rádo zpívá i v hodině hudební výchovy, je učitel s jeho hlasem, intonací a rytmikou seznámen, nemusí probíhat přezkoušení, nový zpěvák je zařazen rovnou do sboru. Tento proces probíhá nejčastěji na začátku školního roku, kdy vedoucí zjistí na první zkoušce, kolik starých členů odešlo a začne vyvíjet iniciativu k náboru členů nových. 1.2.1.1. Příprava sbormistra na zkoušku Každá zkouška musí být dopředu připravena. Sbormistr by neměl tápat, neměla by vznikat prázdná místa. Dopředu by měl mít sestavena cvičení k rozezpívání a připravenou partituru nové skladby. Práce s partiturou před zkouškou by měla zahrnovat několik kroků. Jako první musí sbormistr zvážit, proč danou píseň zařazuje do repertoáru, následně se seznámit s informacemi o skladbě, o jejím autorovi tak, aby byl schopný dětem skladbu osvětlit. Nadále se musí obeznámit s textem. Musí vědět o všech slovech, která by dětem mohla dělat problémy a musí jim je umět správně vysvětlit. Je třeba znát náladu skladby, 4 MOTÝL, T. Zahrada: Povídání o skrytém zátiší sborových radostí. Štíty: Nakladatelství Pavel Ševčík Veduta 2012. s 69 ISBN 978-80-86438-41-2. 14

aby byl schopný objasnit pocity, které daná skladba znázorňuje. Nejdůležitějším krokem je seznámení se samotnou partiturou, což zahrnuje určení frází skladby, s čímž souvisí i určení vhodných míst pro nádech. Dále si musí sbormistr rozmyslet dynamický plán skladby a její tempo. Musí určit místa intonačně, rytmicky a hlasově pro děti obtížná. Po dokonalém seznámení se s partiturou sestaví plán nácviku skladby, podle kterého ji děti naučí. K tomuto kroku slouží využití obtížné části skladby při rozezpívání, kdy úryvek využijeme na nějaký vokál. Během rozezpívání se děti s obtížným místem seznámí, v samotné skladbě jim nebude již dělat problémy tuto část zazpívat. Po nácviku písně může sbormistr intonační a imitační metodu. První využívá zpěv podle not. Nutno podotknout, že se dá použít ve sboru, kde jsou děti již zkušenější, vyznají se v notovém zápisu. Proto se využívá spíše nácviku písně pomocí imitace, kdy sbormistr jako první předehraje a zazpívá učenou část. Děti nejprve poslouchají, aby se seznámily s melodií. V dalších krocích již zpívají, nejdříve zkušenější, aby ti mladší měli možnost více si melodii naposlouchat. Jako poslední krok zpívají učenou část všichni. Po seznámení s melodií se pokračuje s dynamikou a agogikou. 1.2.1.2. Vztahy ve sboru Říká se, že sbormistr ovlivňuje děti, které chodí do sboru. Neovlivňuje ale pouze tyto děti, ale i jejich rodiče či dokonce celé rodiny. Děti začínají chodit do sboru z různých důvodů. Některé přihlásí rodiče, aniž by o tom dopředu dítě vědělo, jiné přijde samo, protože má zpěv a hudbu rádo, někdy je impulzem pro příchod do sboru kamarád, který sbor již navštěvuje. Sbormistr děti motivuje k pomoci druhým. Starší a zkušenější napomáhají mladším s učením melodie či slov. Mladší si tuto pomoc pamatují, takže když se z nich za několik let stanou ti zkušenější, pomáhají oni mladším. Sbormistr také učí děti, co to je kolektiv, co k němu patří. Vede děti k heslu: Jeden za všechny, všichni za jednoho. Vztah mezi sbormistrem a sborem je přátelský. Sbormistr musí umět vyjádřit nespokojenost (ve frázování, dynamice, zpívání špatného textu ) při nácviku skladby. Pokud je sbormistr i dobrý vychovatel, vezmou si děti z jeho výtek ponaučení a pomůže jim ke zlepšení. Ve školním sboru se můžeme setkat s dítětem, které má ve škole kázeňské problémy, i to má nárok zpívat ve sboru. Častokrát můžeme u zpěváka vidět zlepšení v chování od doby, kdy sbor navštěvuje, protože se učí napomáhat druhým, kompromisu, zpívání ve sboru mu ukazuje i nové charakterové vlastnosti. Mezi dětmi ve sboru funguje i určitá zdravá 15

hierarchie. Mladší děti, které přijdou do sboru, jsou upozorněny staršími, zkušenějšími, jak to ve sboru funguje. Nový zpěvák, který ostatní na zkoušce místo zpěvu ruší, rychle pochopí, že pokud nebude také zpívat, nenajde si kamarády, nikdo vedle něj nebude chtít zpívat. Významným stmelovacím prvkem ve sboru je pracovní soustředění. Vztah rodičů dětí ke sboru či sbormistrovi je jednou ze zvláštních kapitol. Někteří rodiče berou zpívání svého dítěte ve sboru jen jako zpívání si po škole, protože většina školních sborů nevyžaduje finanční zátěž. Rodiče tudíž nevidí takovou povinnost k tělesu jako k jinému, draze placenému, kroužku. Na druhé straně jsou rodiče, kteří si velice váží toho, že jejich dítě může ve sboru zpívat. Napomáhají při jakékoliv akci sboru, podporují své dítě a navštěvují veškerá vystoupení. Vztah rodičů ke sboru se může také změnit. Pokud rodič není zapojen do činnosti sboru, jeho dítě nenavštěvuje sbor dlouhou dobu, nemusí pro něj mít sbor takovou váhu. Ovšem po prvním vystoupení či pomoci při organizaci se tento vztah většinou změní a rodič je nápomocen i při dalších akcích sboru. 1.2.2. Práce se sborem Nejdůležitější při práci s dětským sborem je nadchnout děti, ale zároveň je neodradit přeceňováním jejich sil. Zpěv je pro ně přirozeným prostředkem pro relaxaci. Zpívat umí každé dítě. U některých je tato činnost rozvíjena od útlého dětství, v jiných rodinách je zpěv opomíjen. Rozsah dětského hlasu závisí na věku a rozezpívanosti (tj. pěvecké aktivitě) dítěte i na jeho individuálních hlasových, tělesných a psychických dispozicích. 5 Pokud dítě nerozvíjí pěveckou dovednost, je jeho hlasový rozsah malý a využívá ke zpěvu převážně hrudní rejstřík, který je typický pro nižší hlasovou polohu, přibližně do tónu e 1. Druhou polohou hlasu je hlavový rejstřík s charakteristickou vyšší hlasovou polohou. U nezkušených dětí můžeme sluchem rozeznat hranici mezi hrudním a hlavovým rejstříkem. Hrudní je plný, silný, barevný, oproti tomu hlavový rejstřík je měkký, slabší a často se projevuje dyšností. Nejvyrovnanějším a nejlepším rejstříkem je hlas smíšený, který využívá oba uvedené typy, není mezi nimi znát rozdíl. Tomuto typu zpívání se děti musí učit, není pro ně přirozený. Žák, který se rozhodne stát členem sboru a neměl pěvecké zkušenosti, mívá na začátku problémy s rozsahem, a tedy i se skladbami, protože využívá 5 TICHÁ, A. Učíme děti zpívat: hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11 let. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. s 21 ISBN 978-80-7367-562-2. 16

jen hrudní rejstřík. Správným pravidelným zpíváním se rozsah zvětšuje, dítě začíná používat i hlavový rejstřík a již plně zvládá všechny skladby sboru. Doba, po kterou se zpěvák učí používat smíšený rejstřík, je u každého individuální. Dalším důležitým faktorem pro správné zpívání je ovládání dechové techniky. Správné pěvecké dýchání má tři fáze. První fází je hluboký nádech. Aby si děti uvědomily, kam dýchají, využívají svou ruku, kterou si položí na břicho a cítí její zvedání. Druhou fází je zadržení dechu, které se používá hlavně pro uklidnění a koncentraci. Poslední fází je pomalý, usměrněný výdech, samotný zpěv. Rozlišujeme několik druhů nádechů. Jejich používání závisí na okolnostech, za kterých se děti nadechují. Pokud jde o nádech před začátkem skladby, probíhá pomalu, hluboce, nosem i ústy. Rychlejší nádech ústy se využívá při pomlkách a nejrychlejší mezi jednotlivými frázemi skladby. Zde často dochází k chybné interpretaci poslední noty před nádechem. Ta bývá zkrácena, nezazpívána správně pěvecky. V případě potřeby používáme ve sboru tzv. střídavé dýchání. Nedochází k nadechnutí celého sboru najednou, ale každé dítě si přidechne dle vlastní potřeby. Interpretace frází a celých skladeb vyzní kantabilněji. Důležitým úkolem pro sbormistra je správně zařadit dítě do hlasové skupiny. Rozhodující je hlasová poloha, ve které je hlas zpěváka nejbarevnější a nejplnější. Pro dítě, které přijde do sboru nově, je zpěv v prvním hlase jednodušší (zpívá většinou hlavní melodii skladby). Avšak pokud je přirozená zpěvní poloha nižší, bylo by toto zařazení chybné. Je podstatné vysvětlit dětem, že i zpívání v druhém či třetím hlase je hodnotné, i tyto hlasy jsou potřebné. K práci se sborem také patří nácvik těžších, vícehlasých skladeb. Každý dětský pěvecký sbor začíná s jednohlasými skladbami. K těžším, dvojhlasým by měl přistoupit až po precizně zvládnutém jednohlasu, kdy žádné dítě pěvecky nevyčnívá, jednohlas je celistvý, intonačně jistý a rytmicky přesný. Zařazení těchto kompozic předchází příprava, nácvik. Děti se nejdříve musí naučit zpívat vrchní i spodní hlas s jistotou na cvičeních. Prvním krokem je naučit zpěváky analyzovat jednotlivé tóny v souzvuku zahrané na klavír jak melodicky, tak harmonicky. Pokud děti slyší rozdíl a zvládají zazpívat oba dva tóny, je první krok ke zpívání dvojhlasu za nimi. Následuje zpěv dvojhlasu v terciích. Jelikož je hlavní melodie jen posunuta o tercii níž či výš, nedělá dětem takový problém. Nejlépe se ho děti naučí na lidových písních, kde je tento typ dvojhlasu nejčastější. Náročnější dvojhlas, kdy má každý hlas svou samostatnou melodii, se naučí na přípravných cvičeních. 17

Například střídání v rytmizované recitaci, později tuto rytmizaci zpívají na melodii, kdy nastupují hlasy po sobě. Tato po sobě jdoucí rytmizace připravuje sbor také na zpívání kánonů. Všechny hlasy zpívají stejnou melodii. Druhý hlas jen začíná zpívat později než první. K nácviku dvojhlasu se také využívá quodlibet. Zde se využívají hlavně známé lidové písně, které mají stejné metrum i harmonický průběh. Například dvojice Jede Kudrna a Neviděli jste tu dvě panenky. Pokud děti zvládají všechny tyto kroky, můžeme přistoupit k nácviku dvojhlasých skladeb, později i tříhlasých. Práci se sborem můžeme rozdělit do několika podkategorií: zkoušky, rozezpívání, veřejná vystoupení. 1.2.2.1. Zkoušky sboru Hodinová dotace pro zkoušku sboru se liší podle úrovně a poslání sboru. Přípravné sbory, které navštěvují mladší žáci, zkouší nejčastěji jedenkrát týdně 45 minut. Delší nácvik tyto zpěváky velmi často unavuje. Děti nejsou schopny se dlouho soustředit na danou činnost, efektivita upadá. Zkoušky by neměly probíhat mezi vyučováním. Děti se plně nesoustředí na zpěv a čas není naplno využit. Když se sbor schází v odpoledních hodinách po vyučování, dosahuje nejlepších výsledků. Žáci se plně koncentrují. Zkouška by měla probíhat v pracovně hudební výchovy či v učebně určené přímo pro sbor. V dnešní době, kdy mají děti spoustu různých kroužků, navštěvují základní umělecké školy, chodí na soukromá doučování, je důležité, aby zkoušky probíhaly každý školní rok ve stejný den i čas. Děti a hlavně jejich rodiče pak počítají s daným rozvrhem, nemají problém zařadit sbor do časového plánu po celý školní rok. Před vystoupením se přidávají do programu práce pěveckého sboru také delší zkoušky, soustředění. Buď se zůstává v místě bydliště, nebo se koná víkendový či dlouhodobější výjezd. Za největší přínos nejen pro zpěv se považuje soustředění, kdy děti společně vyjedou mimo místo působení. Zpěváci se krom soustředěného nácviku písní učí chování v kolektivu, které napomáhá k jeho stmelení. Nové se děti rychleji skamarádí se zpěváky, kteří působí ve sboru delší dobu. Pro některé z nich je výjezd mimo domov bez rodičů ojedinělý, tudíž napomáhá k osamostatnění dětí. Efektivní metodou jsou také dělené zkoušky. Sbormistr se v části hodiny věnuje pouze jedné skupině dětí, nejčastěji jsou rozděleny podle hlasové polohy nebo podle stáří. Během dělené zkoušky procvičuje pouze obtížnější části skladeb, které činí dětem potíže. Na závěr zkoušky je dobré opět skupiny sboru spojit a přezpívat nacvičený úsek dohromady. 18

Samotná zkouška by měla být rozdělena do několika částí. Začíná rozezpíváním, které tvoří přibližně jednu šestinu času zkoušky. Po rozezpívání následuje nácvik nových písní. Zařazení této činnosti v první polovině sboru je důležité z hlediska soustředěnosti dětí. Nácvik nových písní v druhé polovině zkoušky není tak efektivní, děti se méně soustředí, mohou být unavenější. Při nácviku nové skladby by se mělo postupovat po částech a po hlasech. Danou problematiku několikrát opakovat jak za doprovodu, tak bez něho. Opakování při doprovodu klavíru zpěváky utvrzuje ve vedení melodie, naopak následný nácvik bez doprovodu rozvíjí intonační cítění dětí. Po nácviku nových skladeb by měla následovat přestávka a posléze organizační záležitosti. Na odreagování, odpočinutí by měla zkouška pokračovat hudební částí, kdy se děti seznamují s novými rytmy, které následně rozvíjí pomocí hudebních her. U delších (dvouhodinových) zkoušek je vhodné přibližně v polovině zkoušky zařadit hlasovou přestávku. Ta může mít také různý průběh. Většinou bývá vyplněna různými pokyny k další činnosti, hodnocení proběhlých koncertů a dalších akcí, sledováním docházky a podobně. Někdy je vhodné zařadit i určité protažení těla malou procházkou atd. Děti by rozhodně neměly na zkoušce dvě hodiny pouze sedět, to by bylo velmi nezdravé! Proto během zkoušky zařazujeme i zpěv vestoje. 6 Po tomto odpočinku následuje opět plně soustředěná činnost, kdy se již nenacvičují nové písně, ale opakují se nacvičené skladby z minulé hodiny. V závěrečné části zkoušky následuje opakování nově naučené skladby. V posledních dvou částech je velice důležité, aby se skladby jen nepřezpívávaly. Je potřeba zastavovat při každé nepřesnosti, upozorňovat na chyby, navrhnout lepší řešení a vysvětlit, proč je potřeba místo zpívat jinak. Pro práci ve zkoušce je důležité i posazení sboru. I při zkoušení by měly děti sedět tak, jak stojí při vystoupeních. Tedy v půlkruhu ve více řadách. Zpěváci s podobnou barvou hlasu by měli sedět vedle sebe, scelí se tím i barva celého sboru. Toto ale není v praxi úplně stoprocentní. Mezi zkušenější a lepší zpěváky je někdy lepší posadit děti, které si nejsou tak jisty. Zpěv mezi zkušenějšími jim pomáhá. 1.2.2.2. Rozezpívání Rozezpívání je jednou z nejdůležitějších částí zkoušky sboru. Na úvod se zařazuje rozdýchání, kterému předchází správný postoj. Ten si děti ujasňují pomocí motivačních a uvolňovacích her a cviků. Rozdýchávání napomáhá k uvědomění toho, kam všude se děti 6 SOUČEK, V. PÁLKOVÁ, S. Podpora ZUŠ: Sborový zpěv. Praha: Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2014. s 5 19

mohou nadechnout, dále k nácviku pravidelného a plynulého nádechu a výdechu, také působí jako relaxace a zklidnění na začátku zkoušky. U dětského sboru je důležité, aby sbormistr připravil takové podmínky, aby děti používaly to, co se naučí při rozezpívání i při dalším zpívání. Zdlouhavé vysvětlování, co mají děti dělat, většinou nepřináší očekávaný úspěch. Po rozdýchání následují cvičení na rezonanci. Základní chybou nezkušených sbormistrů při rozezpívání bývá tvoření brumenda. Děti velmi často místo rozezvučení a rezonance hučí, drží zuby křečovitě u sebe a vytváří silový a dechový tlak, což jim naopak ubližuje. Po rozdýchání pokračujeme uvolněním hlasu, ke kterému využijeme legatové cvičení na jednom či dvou tónech ve střední poloze hlasu, aby se hlasivky na začátku nenamáhaly. Jednoduchost cvičení umožňuje soustředit se na správné uvolnění. Dále pokračujeme procvičováním tvoření tónu, staccata, výslovnosti a artikulace, intonace. V posledních cvičeních využíváme rozložené akordy či stupnice. Na úplný závěr rozezpívání je dobré zařadit nějakou lidovou píseň, na které si děti procvičí vše z předchozích cvičení. Rozezpívání sbormistr připravuje dlouhodobě dopředu podle toho, jak se vyvíjejí a rozvíjejí hlasy dětí ve sboru. Některá cvičení bývají součástí všech rozezpívání. V každém rozezpívání by mělo být zařazeno cvičení, které je nové, pro děti neznámé, tím nedojde k poklesu soustředěnosti. Rozezpívání musí být zařazeno před každým zpěvem nejen na pravidelných zkouškách, ale také před všemi vystoupeními Neprocvičený zpěvní aparát, jako všechny málo namáhané svaly, ve své výkonnosti postupně ochabuje. Proto je třeba podněcovat zájem dětí o zpěv, nejen příkladným hlasovým projevem, ale i hledáním nových forem práce, jež by malé zpěváky zaujaly a motivovaly k objevování a vědomému využívání hlasových dispozic, kterými je příroda vybavila bohužel ne vždy stejnou měrou. 7 Díky pravidelnému a správnému zpívání se může rozsah a kvalita dětského hlasu zlepšit, proto i děti, které přijdou do sboru z nehudební rodiny a nikdy nezpívaly, se můžou stát dobrými zpěváky. 1.2.2.3. Veřejná vystoupení Veřejné vystoupení je logickým vyústěním zkoušek a prezentací výsledků práce dětí i sbormistra. I pro přípravný sbor, který je tvořený z malých zpěváků, kteří se teprve seznamují s hlasovou technikou, je důležité, aby své naučené skladby předvedl. Je třeba, 7 TICHÁ, A. Hlasová výchova v dětském sboru prostřednictvím her a motivací. Praha: Národní informační poradenské středisko pro kulturu 2004. s 7 ISBN 80-7068-186-1. 20

aby se zpěváci naučili pracovat nejen se svým hlasem, ale také s trémou a chováním při vystoupeních. Každé veřejné vystoupení sboru je výsledkem dlouhodobého nácviku písní. Veřejné produkce pro spolužáky, učitele, rodiče, veřejnost a různé organizace jsou dobrou zpětnou vazbou pro sbor. Reakce posluchačů napomáhá k tomu, aby se sbormistr i zpívající děti učili z chyb, zdokonalovali svůj projev a zjistili, zda svou práci odvedli dobře. Vystoupení by měla být časově rozvržena ve školním roce tak, aby byl sbor na vystoupení plně připraven. Předvedení programu, ve kterém si děti nejsou zcela jisty, by degradoval dlouhodobou práci sboru a odradil by děti od dalšího vystupování. Podle typu vystoupení je třeba přihlédnout k sestavení programu. Sbormistr sestaví jiný program na soutěž, jiný na vlastní koncert sboru, jiný pro výukový pořad pro spolužáky. Uspořádání skladeb na vlastní koncert by mělo mít několik zásad. Je třeba dbát na pestrost, na správné seřazení skladeb, aby vystoupení gradovalo směrem k závěru. Skladby by měly být seřazeny podle náročnosti zpívajících dětí, aby vybrané písně a skladby zněly přirozeně. Je proto logické uvést na začátku koncertu skladby rozsahem nenáročné, které zpěváci zvládají bez problémů. Tyto skladby vystupující utvrdí v jejich snažení, uvolní napětí a pomohou se lépe soustředit na další, těžší skladby. Při všech veřejných produkcích je důležitý i nástup sboru na pódium. Ne každé dítě si uvědomuje, že již toto patří k vystoupení a musí se soustředit. Některé sbory vstupují na jeviště chaoticky, děti nemají své místo. Tento nástup značí nepřipravenost sboru na vystoupení. Sbor by se měl před začátkem produkce seřadit a teprve poté nastoupit a začít zpívat. Rozestavění dětských sborů je různé. Rozhoduje u nich hlasové rozložení a hlavně stáří dětí. Děti stojí v půlkruhu, těsně vedle sebe, jsou nasměrovány na sbormistra, avšak stojí tak, aby měl každý zpěvák dost místa na pohyb. Sbor nastupuje do řad podle velikosti dětí tak, aby všechny děti dobře viděly na sbormistra. Toto postavení je výhodou, i když se vystupuje bez praktikáblů. Rozestoupení sboru podle hlasů závisí na počtu vícehlasu. Většinou stojí první hlas vlevo od sbormistra a druhý vpravo. Je možné i postavení, kdy stojí druhý hlas v zadních řadách. Takové rozestavění nacházíme hlavně u sborů, ve kterých druhé hlasy zpívají starší zpěváci. Sbor vždy stojí v půlkruhu, aby na sebe všichni zpěváci viděli, a aby se dobře slyšeli. Pro posluchače by bylo samozřejmě lepší, kdyby sbor stál rovně, zpěv by se nesl přímo k nim, avšak sbormistr musí najít pro stání sboru kompromis, který bude vyhovovat jak zpěvákům, tak posluchačům. 21

Při sestavování repertoáru je ovšem nutno mít stále na mysli, že nacvičované a prováděné skladby mají poskytnout radost především dětem, nikoliv jen jejich vedoucím. 8 S tímto souvisí výběr repertoáru podle zájmu dětí. Někteří sbormistři vybírají skladby jejich mládí, které oni sami rádi zpívali. Dnes je velice důležité vybrat repertoár, který děti nadchne, mají chuť ho zpívat. Tímto se samozřejmě nevylučuje zařazení starších skladeb. Sbormistr jen musí vybírat skladby podle mentality a věku dětí. 1.3. Historie základní školy a pěveckých sborů Základní škola Václava Havla v Poděbradech byla založena roku 1979 pod názvem Základní škola Na Valech v Poděbradech. Ke slavnostnímu otevření dne 31. srpna 1979 napsal první ředitel této školy PhDr. Alois Neumann: Přál bych si, aby všichni učitelé a vychovatelé, kteří budou na škole působit, vždy usilovali jen o to, aby ze žáků vyrůstali zdraví, pracovití a vzdělaní lidé, aby práce pedagogů byla vždy hodnocena jako tvorba nového lidství! 9 Od školního roku 1987 / 1988 byly otevírány třídy s rozšířenou hudební výchovou. V tomto roce to byly dvě první třídy. Výuku zajišťovali učitelé základní školy a pro rozšíření hudební výchovy byli požádáni o spolupráci i učitelé tehdejší lidové školy umění. Žáci z těchto tříd vystupovali při akcích školy (vánoční vystoupení v kostele, v domově důchodců, ) a zúčastňovali se hudebních soutěží. Například byl vytvořen pěvecký sbor ze třídy IV. B, který se zúčastnil okresní přehlídky školních pěveckých sborů v roce 1997 a získal 1. místo v kategorii II.A. Hudební třídy se otevíraly každý rok až do školního roku 1998 / 1999, kdy byly zrušeny. Na základní škole působil v letech 1983 1994 pěvecký sbor Campanella, od roku 1992 zde působí pěvecký sbor Kvítek a od roku 2004 i přípravné oddělení Kvíteček. Měsíc po úmrtí Václava Havla, 18. ledna 2012, byla škola slavnostně přejmenována na Základní školu Václava Havla v Poděbradech. Akce se účastnil i sbor Kvítek, který ji hudebně doprovodil. 1.3.1. Pěvecký sbor Campanella V roce 1983 byl na základní škole založen první pěvecký sbor. Těleso bylo vedeno paní učitelkou Evou Bažantovou. Zpívali v něm hlavně žáci druhého stupně. Tato skupina dětí nenesla žádný jednoznačný název, pouze Pěvecký sbor při základní škole. Příčinnou vzniku byla snaha obohatit pravidelné akce školy, schůze bývalých zaměstnanců či akce 8 STAŠEK, Č. ABC začínajícího sbormistra. 1. vyd. Praha: Editio Supraphon 1981. s 7 9 Kronika ZŠ Václava Havla v Poděbradech 22

pořádané městem. Po odchodu paní učitelky Bažantové do důchodu převzala sbor ve školním roce 1991 / 1992 Mgr. Květa Rerychová (později Málková), která ho nazvala Campanella. Tento sbor navštěvovalo 50 žáků druhého stupně, především osmých a devátých tříd. V dalších letech byli zpěváky žáci druhého stupně, kteří navštěvovali hudební třídy, kde pěvecký sbor patřil do jejich učebního plánu. Sbor se zúčastnil hned v prvním roce své činnosti okresního kola festivalu Písně přátelství, kde obdržel stříbrné pásmo. Ve školním roce 1984 / 1985 se zúčastnil festivalu pěveckých sborů Svátek písní v Olomouci. V roce 1985 byl vyhlášen nejaktivnějším sborem na okrese Nymburk. Ve školním roce 1989 se zúčastnil pěvecké soutěže, kde získal 1. a 2. místo, které obhájil i v roce následujícím. V roce 1992 vystupovala Campanella spolu se vzniklým sborem Kvítek na vánočním vystoupení pro veřejnost, oba sbory spolu nacvičily pásmo koled a adventních písní. V roce 1993 vystoupil sbor v České televizi v pořadu Vidím se, slyším se. Posledním vystoupením byl koncert pořádaný v rámci setkání sborů v roce 1994, který probíhal v Poděbradech. Zúčastnily se ho kromě Campanelly i sbory z České Lípy a Hradce Králové. Jelikož vedoucí sboru následující školní rok odešla ze základní školy a začala pracovat v místní základní umělecké škole, přešel sbor pod správu právě této instituce, protože členové sboru pokračovali ve zpěvu na středních školách. Kvůli nedostatku zpěváků na ZUŠ se zájmem zpívat ve sboru se pěvecký sbor v následujícím školním roce rozpadl. Repertoár sboru byl pestrý, od lidových písní přes umělé, klasická díla až po skladby současných skladatelů pro dětské sbory, například písně dua Suchý Šlitr. Sbor většinou zpíval a capella. V případě potřeby doprovázela zpěváky na klavír učitelka základní školy Mgr. Jitka Burianová. 1.3.2. Pěvecký sbor Kvítek Činnost a historie pěveckého sboru Kvítek se rozděluje na dvě části. Sbor byl založen v roce 1992. Vedoucí sboru se stala Mgr. Iveta Sixtová. Od roku 1998 vede Kvítek Mgr. Věra Froňková. Sbor dnes působí jako hlavní těleso při Základní škole Václava Havla v Poděbradech. 1.3.2.1. Kvítek pod vedením Mgr. Ivety Sixtové Sbor Kvítek byl složen z dětí, které navštěvovaly hudební třídy. I tito žáci ale museli projít talentovou zkouškou, podle které byli přijati do sboru. Stejnou prověrku podstoupili 23

již předškoláci v mateřských školách, aby mohli od září nastoupit do Kvítku. Sbor navštěvovalo přibližně 40-50 žáků z prvního stupně. V roce 1993 získal první ocenění v krajské soutěži školních dětských pěveckých sborů pro Prahu a střední Čechy - stříbrné pásmo. V letech 1994 až 1997 získal sbor každý rok zlaté pásmo v krajské soutěži školních dětských pěveckých sborů. V roce 1997 byl vybrán na VII. celostátní přehlídku v Uničově. S radostí Vám oznamujeme, že dětský pěvecký sbor Kvítek z Vaší školy, vedený paní Ivetou Sixtovou, byl vybrán jako vítěz regionálního kola, aby reprezentoval region Praha a střední Čechy na VII. celostátní přehlídce školních dětských pěveckých souborů v Uničově ve dnech 6. 8. června 1997. 10 Sbor se scházel jednou týdně. Repertoár tvořily hlavně úpravy lidových písní pro dětský sbor, dvouhlasé či trojhlasé, dále skladby českých skladatelů pro dětské pěvecké sbory a dětské písně. Kvítek připravoval každý školní rok vánoční a jarní koncert a různá vystoupení pro místní organizace (viz příloha č. 1). 1.3.2.2. Kvítek pod vedením Mgr. Věry Froňkové Ve školním roce 1998 / 1999 převzala sbor, po odchodu Mgr. Ivety Sixtové ze školy, Mgr. Věra Froňková, společně s Mgr. Lenkou Meisnerovou (nyní Mončekovou, která se sboru věnovala do roku 2002). Pokračovaly v práci po své předchůdkyni, avšak práce se sborem byla odlišná. Chodili do něj i žáci s minimálními hudebními zkušenostmi, ale s chutí zpívat. Sbor se nadále účastnil okresních a krajských soutěží až do roku 2010, kdy byla okresní přehlídka na okrese Nymburk zrušena. V prosinci 1999 vystupoval na oslavách 20. výročí založení školy. Ve stejném měsíci se zúčastnil veřejné nahrávky pro Český rozhlas na Sázavě společně s Wabi Daňkem. Na jaře 2000 si Kvítek zazpíval několik písní s Jaroslavem Uhlířem na jeho koncertu v poděbradském lázeňském Kongresovém centru. V září 2001 se zúčastnil kulturního festivalu Jičín město pohádky, kde spolupracoval s jazzovou zpěvačkou Janou Koubkovou na hudební dílně, a dále v rámci tohoto festivalu vystoupil s vlastním programem na náměstí. Na tomto festivalu vystupoval už jen s vlastním programem i v následujících dvou letech (viz příloha č. 2). V roce 2002 postoupil z okresního kola školních dětských pěveckých sborů na krajskou přehlídku školních dětských pěveckých sborů v Kladně, kde získal zlaté pásmo. Ve stejném roce se sbor poprvé zúčastnil přehlídky amatérských pěveckých aktivit Jílovské zpívání (viz příloha č. 3). Tato nesoutěžní přehlídka se konala od roku 1996. 10 Kronika ZŠ Václava Havla v Poděbradech: Dopis od Artamy 24

Na začátku každého ročníku zazněly Jílovské fanfáry Jana Hanuše, který je čestným občanem města. Mimo svého repertoáru provedly všechny sbory společné skladby V Jílovém Vadima Petrova a Rozpočítadlo Zdeňka Lukáše, který je také čestným občanem města. Obě tyto kompozice vznikly právě pro tento festival. Vadim Petrov se několika ročníků osobně účastnil a řídil provedení své skladby. Na tuto přehlídku se sbor ještě třikrát vrátil. V roce 2003 sbor opět postoupil do krajského kola školních dětských pěveckých sborů v Mnichově Hradišti, kde opět získal zlaté pásmo (viz příloha č. 4). V roce 2004 započala spolupráce s německým spolkem Elbkinderland Země dětí na Labi, se kterým sbor úspěšně spolupracuje dodnes (viz příloha č. 5). První vystoupení v České republice se uskutečnilo v červnu 2004 v Mělníku. Toto německé sdružení založil zpěvák Rolf Zuckowski a jeho předseda Günter Jacobsen v roce 2003 při povodních, aby výtěžkem z benefičních koncertů pomohli lidem postiženým záplavami. Postupně se přidávaly sbory z Německa i z České republiky. Kvítek je dodnes jediným plně spolupracujícím sborem z České republiky. Cílem sdružení je podpora uměleckých a kulturních projektů, obzvláště hudební podpora dětí a mládeže podél řeky Labe. Sdružení podporuje, koordinuje a organizuje hudební setkání dětí a mládeže v regionu. Snahou je podpořit aktivní zapojení dětí žijících podél řeky Labe do hudebních a uměleckých projektů tak, aby jim byla umožněna vzájemná spolupráce a pocit vzájemné pospolitosti díky odbourávání regionálních a kulturních bariér a hranic mezi jednotlivými státy. 11 Náplní činnosti tohoto spolku není jen připravovat pěvecká vystoupení, ale také vytvářet přátelství, přiblížit kultury obou zemí a odstranit jazykové bariéry dětí zpívajících ve sborech. Již v srpnu stejného roku byl Kvítek pozván do Hamburku a nedalekého Brunsbüttlu na další akci tohoto spolku. Vystoupil na koncertu Rolfa Zuckowského v hamburské Color Line Areně a následující den se účastnil místní slavnostní nedělní mše pro děti a jejich rodiny. V roce 2005 vyjel sbor na soustředění na Slovensko do Staré Ľubovni, kde po týdenním zkoušení uspořádal koncert. V prosinci téhož roku vystoupil společně s Rolfem Zuckowskim a drážďanským dětským sborem Dözschener Spatzen v drážďanském kostele Kreuzkurche. Za české zpěváky vystoupila Dáda Patrasová, která uvedla své písně samostatně i s Kvítkem. Na tomto vánočním koncertu zazněla nejen 11 Stanovy sdružení Elbkinderland 25

vystoupení sborů zvlášť, ale také nacvičené společné písně, kde se prolínal český a německý jazyk. V červnu 2006 Kvítek vystoupil v Poděbradech společně s folklórním souborem Hradišťan a Jiřím Pavlicou (viz příloha č. 6). V rámci víkendové akce Poděbradské léto vystoupil na Svatojánské pouti spolu s dalšími dětskými sbory z Poděbrad. V červenci 2007 vyjel do holandského města Nieuw Vennep. S místní školou spolupracoval na projektu Na kole. Závěrem této spolupráce bylo společné vystoupení se sborem v místní škole. V roce 2008 sbor spolupořádal velký koncert v rámci sdružení Elbkinderland. Vystoupilo zde 230 dětí z osmi dětských a mládežnických pěveckých sborů a folklórních souborů z České republiky a Německa, opět Rolf Zuckowski a český zpěvák Petr Skoumal. V prosinci stejného roku sbor vystoupil se zpěvačkou Idou Kelarovou a jejím rómským pěveckým sborem Apsora, jehož členy jsou zpěváci z celého světa (viz příloha č. 7). V roce 2010 se sbor účastnil turné pořádaného spolkem Elbkinderland. Samotné akci předcházelo nahrávání CD s Magdou Reifovou, Rolfem Zuckowskim a drážďanským sborem Dözschener Spatzen. Sbor vystoupil v pořadu České televize Hřiště 7, kde zval na jeden koncert z turné, který se konal v Poděbradech. Následovalo živé vysílání s výše uvedenými v německé televizi ZDF v pořadu Fernsehgarten, který se věnoval mimo jiné programu ke Dni matek. V polovině května se konal koncert v Poděbradech za účasti obou zpěváků a dalších českých i německých sborů. Po koncertu v Poděbradech sbor odjel do severního Německa, kde vystupoval v Hetlingenu, Brunsbüttelu a Balje. V srpnu pokračoval dalším koncertem v německém městě Mühlberg, kde svou účast na turné zakončil. V červnu 2012 sbor zpíval v německém městečku Elster, opět v rámci spolupráce dětských pěveckých sborů sdružení Elbkinderland. V prosinci vystupoval na vánočních trzích v Drážďanech na náměstí Altmarkt, na které byl pozván jako jediný zahraniční host. Kvítek vyhrál ocenění nymburský Otík v kategorii hudebních skupin a uskupení na okrese Nymburk za rok 2012. Od starosty města Poděbrady, PhDr. Ladislava Langra, obdržel záslužný list za reprezentaci našeho města v zahraničí. V červnu 2013 pořádal sbor velký koncert k 10. výročí spolku Elbkinderland. Z německé strany se koncertu zúčastnil již tradičně zpěvák Rolf Zuckowski, německé sbory z Hamburku, které v České republice ještě nevystupovaly, folklórní soubor Jarošáček z Mělníka, sbory Kvíteček a Kvítek. Z České republiky přijal pozvání ke spolupráci zpěvák a muzikant Ondřej Ruml. V září vyjel Kvítek na pokračování těchto oslav do německého Hetlingenu, kde se konaly dva velké koncerty plné zpěvu a tance dětí z Poděbrad, Mělníku, Hamburku, Balje 26