1 TEMATICKÝ BLOK 1 - Sociální realita a její poznávání I. Věda jako způsob poznání Na úplný úvod si pojďme odpovědět na několik důležitých otázek: Co je to věda a kdo je to vědec? Co je to vědecké poznání? Čím se odlišuje od poznání běžného (laického)? Jaké nástroje má vědec pro zkoumání skutečnosti? Odpovědi najdete v těchto textech: Studijní literatura Jeřábek, H. Úvod do sociologického výzkumu. Str. 12-14. (scan z letitých skript najdete ve složce tohoto předmětu na is.vsfs.cz) Reichel, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Str. 11-20. Nyní již tušíte, co především odlišuje vědu od jiných způsobů poznání. Pojďme si raději ještě jednou zopakovat nejdůležitější informace: Vědu lze vymezit jako složitý myšlenkový systém, který se skládá z: 1. Předmětu jasně ohraničená tematická oblast. V případě sociologie jde o sociální realitu o zkoumání sociálních jevů a procesů konkrétní společnosti. 2. Teorie - soubor pojmů a tvrzení umožňující fenoménům světa porozumět, vysvětlit je, kritizovat nebo předvídat. Jinak také: Obecný výklad o tom, jak jednotlivé části světa do sebe zapadají a fungují a které poskytují testovatelné předpovědi. (Sociologický slovník, str. 492) Na sociologické teorie narazíte při letmém pohledu do sociologických učebnic. Namátkou jde např. o teorii dvoustupňového toku informací, teorii deviantního chování, teorii byrokracie,... 3. Metodologie souhrn metod (pravidel), které jsou zaměřené na poznání skutečnosti a jejích změn. Jednoduše jde o souhrn návodů, jak vědecky poznávat. V sociologii využíváme jak obecné vědecké metody (jde vlastně logické myšlenkové postupy) jako jsou indukce, dedukce, analogie, komparace apod., tak metody, které jsou vlastní jen společenským humanitním vědám (metoda statistická, monografická, typologická apod.). Také se můžeme setkat s metodami, na něž má patent pouze sociologie (např. sociometrie). Nutno ještě dodat, že dnešní věda
2 uznává tzv. metodologický pluralismus, což znamená rovnocennou koexistenci různých metod. 4. Souhrn poznatků množina zjištění, která byla v rámci vědy učiněna. V rámci sociologie jsou to např. výstupy z realizovaného terénního šetření, informace o postojích a názorech oslovených respondentů. Podstatným zdrojem nových poznatků je pro vědu výzkum. Rozdíly mezi laickým, řekněme naivním způsobem poznávání skutečnosti a tím vědeckým, nám pomůže odhalit nejčastěji používaná definice vědeckého výzkumu. Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy. (Kerlinger 1972:27) Vědecky založený výzkum probíhá jako přísně naplánovaná a kontrolovaná akce. Chcete-li dodat svým výsledkům schopnost objektivně vypovídat o realitě a zároveň si nárokovat respekt vědecké komunity, musíte striktně dodržovat závazná metodická pravidla, se kterými se seznámíme v dalších kapitolách. Jinými slovy, jestliže chcete považovat své výzkumné snažení za vědecké, nemůžete si dovolit sledovat okolní svět pouze nahodile. Nelze také činit závěry pouze z jedinečných událostí nebo tvrdit něco pouze na základě vlastního, osobního přesvědčení. V prvním přiloženém textu (Reichel) byly zmíněny 4 obecné způsoby (metody) poznání skutečnosti. Vymyslete alespoň jeden příklad pro každou z nich. Tedy: Kdy, v jakých případech člověk poznává okolní svět na základě autority, na základě tradice, na základě vhledu do situace a na základě vědecké metody? II. Sociální vědy Tušíte už, co je věda, co je vědecký výzkum a podle jakých pravidel probíhá. Nezbývá, než se dále seznámit s tím, jaké zvláštnosti jsou spojené se SOCIÁLNÍMI VĚDAMI, resp. čím se odlišuje sociolog od např. chemika nebo astronoma. Přečtěte si o tom nejdříve něco v následující publikaci: Studijní literatura Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Str. 12-20, Str. 25-29. Sami vidíte, jak komplikované jsou sociální jevy a procesy, které chtějí sociologové studovat. Jak proměnlivá a mnohorozměrná 2
3 (komplexní) je taková maličkost jako např. příjem člověka. A považte, že zkoumány jsou otázky týkající se sociální struktury společnosti, vztahu mladistvých k drogám nebo vlivu médií na utváření názorů veřejnosti, Jako výzkumníci v sociálních vědách mějte vždy na paměti rozsáhlost přirozených systémů a nutné důsledky z toho vyvozené. Je to skutečně tak, že jak závěry ze sociologických výzkumů, tak zákonitosti z nich vyvozené v teorii, nejsou nikdy absolutní či univerzální. Vždy jsou spojeny s nějakými omezeními, upřesněními, podmínkami vždy jde o zákony, jež mají pouze pravděpodobnostní charakter. Také nezapomínejte na redukovaný popis reality, který je nutným předpokladem jakéhokoliv sociologického výzkumného snažení. Vědomí všech čtyř forem redukce popisu reality, jak byly popsány v doporučeném textu, vede k jisté pokoře při výzkumné práci. Naučí vás to také získat zdravě kritický přístup k závěrům (svých) sociologických výzkumů. V textu M. Dismana (2002) je rozebírána složitost přirozeného systému společenských věd. Na příkladu příjmu jedince dokládá, jak složité a komplexní jsou sociální jevy kolem nás. Vymyslete alespoň 5 dalších okolností, které mohou ovlivňovat příjem jedince, a zkuste přijít na nějaké, které na něj nemohou mít žádný vliv. A druhá úloha k zamyšlení: K jakým redukcím popisu reality došlo v tomto šetření a jaká rizika to s sebou může nést? Rozšiřující text III. Výzkumné problémy v sociologii Laika i sociologa spojuje život ve společnosti. Oba jsou obklopeni složitou spletí sociálních jevů. Pod tímto pojmem si lze představit v podstatě vše, co má souvislost se společností lidí: interakce jedinců nebo skupin, vývoj a stav společenských hodnot a norem, postoje, představy a chování jedinců, životní způsob jednotlivých subkultur, procesy socializace, vzdělávání, vliv médií, umění, sportu... Každý z nich (sociolog a laik) však s tímto faktem nakládá podle svého. Zatímco laik svůj svět žije, sociolog-výzkumník jej problematizuje. Jeden významný sociolog definoval tuto vědu jako schopnost být i ve vlastní společnosti v roli cizince. Jde o umění klást otázky, problematizovat zdánlivě nekonfliktní, běžné společenské jevy a situace. Cílem každého výzkumníka je dostat se od jevové stránky společenských fenoménů (jak se nám na první pohled zdají, jeví) k jejich detailnímu poznání a pochopení jejich hlubších souvislostí (jak ve skutečnosti jsou, působí). Charakteristickým rysem vědce-sociologa je proto schopnost klást otázky a díky tomu najít a definovat tzv. výzkumný problém. K tomuto důležitému předpokladu výzkumné práce si přečtěte text: 3
4 Studijní literatura Zich, F. Úvod do sociologického výzkumu. Str. 9-13. Zopakujme podstatné: výzkumný problém vždy obsahuje napětí mezi složitostí zkoumaného fenoménu a aktuální úrovní jeho poznání ani pomocí dostupných teorií, ani empirických výzkumů nedokážeme jasně osvětlit okolnosti vzniku, působení či dopadů vybraného sociálního problému. Výzkumný problém obsahuje také vždy subjektivní rozměr je na výzkumníkovi samotném, jak problém vymezí a z jaké strany jej uchopí. Zkuste si procvičit schopnost nalézat výzkumné problémy v sociálních jevech kolem nás. Co by mohlo být z pohledu sociálního výzkumu problematického na uvedených příkladech? vysokoškolské studium cestování hromadnými dopravními prostředky rozvodovost českých párů internetové sociální sítě zdravotnické služby hlavního města Prahy Nyní již víte, co je to věda a pomocí jakých pravidel poznává svět. Víte, že je to hlavně způsob práce metoda, která odlišuje vědecké poznávání od toho laického. Také byste měli mít jasno v tom, jak na realitu kolem nás nahlíží sociologové. Víte, jak složitý a proměnlivý fenomén je sociální skutečnost a také víte, že podstatou jeho zkoumání (mimo nutnosti dodržovat pravidla vědeckých metod) je umění klást si otázky, problematizovat sociální jevy a tyto posléze převést na výzkumné problémy. IV. Etapy sociologického výzkumu Každá výzkumná práce, má-li být opravdu vědecká a má-li přinášet očekávané a hodnotné výstupy, musí podléhat jisté logice. Musí mít jasná pravidla a danou posloupnost. Vždyť systematičnost byla jednou z uvedených vlastností v citované definici vědeckého výzkumu. Systém znamená řád, utřídění, posloupnost. Ve vědeckém přístupu ke světu není prostor pro nahodilost, nekontrolovanost, chaos. Jasné struktuře podléhá také plánování a realizace sociologických výzkumů. Obecně lze výzkumnou akci rozdělit do tří etap: 1. Etapa přípravná Jde o nejdůležitější část výzkumné práce. Výstupem této fáze je projekt sociologického výzkumu, což je dokument informující o základních parametrech plánovaného šetření. Dozvíme se v něm co a proč je zkoumáno, stejně jako jak, kdo, kdy, kde, za jak 4
5 dlouho a za kolik. Často se uvádí, že na zpracování projektu stráví výzkumníci největší podíl času (až 2/3 časové dotace výzkumné akce). Není se co divit, úkolem projektu je nejen zasadit empirické šetření do teoretického rámce oboru, ale také detailně naplánovat postup prací při sběru dat a promyslet způsob jejich zpracování a vyhodnocení. Štěstí přeje připraveným, a proto není radno cokoliv ze zmíněného podceňovat! 2. Etapa realizační Jinak též fáze sběru dat. Podstatou této etapy je terénní práce, tedy sběr empirického materiálu na základě zvolené techniky výzkumu. 3. Etapa vyhodnocení výzkumu Jak napovídá název etapy, těžiště prací spočívá ve zpracování a vyhodnocení sebraných empirických dat. Tato fáze výzkumné akce v sobě zahrnuje také zpracování závěrečné zprávy. O fázích sociologického výzkumu a náležitostech projektu sociologického výzkumu se dozvíte v tomto textu: Studijní literatura Zich, F. Úvod do sociologického výzkumu. Str. 14-20. Citovaná literatura Velkou pozornost věnujte hlavně náležitostem projektu sociologického výzkumu. Zjednodušeně řečeno, jde o veškeré přípravné práce, které je nutné provést před vstupem výzkumníka do terénu. Kapitolu po kapitole se v tomto kurzu budete dozvídat, jakým způsobem by se mělo v jednotlivých krocích postupovat a výstupů tohoto kurzu bude právě takový projekt. Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Karolinum, Praha: 2002. Geist, B. Sociologický slovník.victoria Publishing, Praha:1992. Jeřábek, H. Úvod d sociologického výzkumu. Karolinum, Praha: 1992. Kerlinger, F., N. Základy výzkumu chování. Academia. Praha:1972. Reichel, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Grada, Praha:2009. Zich, F. Úvod do sociologického výzkumu.eupress, Praha:2008. 5