Střední škola umělecká a řemeslná

Střední škola umělecká a řemeslná TECHNOLOGIE 1 PRO OBORY ZPRACOVÁNÍ DŘEVA 1. ročník pracovní sešit vytvořený v rámci aktivit projektu PROFES, financovaného Operačním programem Praha - Adaptabilita Žák:... Ing. Ivana Hortová Ing. Petr Stránský SŠUAŘ 2014 1

Obsah strana 1. Úvod do předmětu 2 1.1 Základní technologické pojmy 2. Způsoby zpracování dřeva a teorie nástroje 3 2.1 Způsoby zpracování dřeva 2.2 Teorie nástroje 5 3. Ruční opracování materiálů 10 3.1 Výběr materiálů, měření, rýsování 3.2 Příprava nástrojů 13 3.3 Řezání pily 16 3.4 Hoblování hoblíky 19 3.5 Vrtání a oprava suků vrtáky 23 3.6 Dlabání dláta 26 3.7 Broušení 28 3.8 Vykružování 29 3.9 Opracování jiných materiálů 30 4. Konstrukční spojování ruční 32 4.1 Spoje kovovými spojovacími prostředky 32 4.2 Spoje dřevěnými spojovacími prostředky 36 4.3 Rohové a středové spoje plošných dílců 38 4.4 Výroba spárovek 47 5. Příprava dřeva 51 5.1 Sušení přirozené, umělé 52 5.2 Sušící režimy 5.3 Postup sušení v komorových sušárnách 55 5.4 Ostatní způsoby vysoušení 57 5.5 Hydrotermická úprava 60 5.6 Ochrana dřeva impregnace 63 5.7 Ohýbání dřeva 6. Technologie výroby řeziva, dýh, laťovek, překližek a aglomerovaných materiálů 65 6.1 Pilařská výroba výroba řeziva 65 6.2 Technologie výroby dýh, laťovek, překližek 68 6.3 Výroba aglomerovaných materiálů 70 1/ Úvod do předmětu 2

Vývoj technologie spolu s rozvojem techniky znamená nejdůležitější článek rozvoje průmyslu. V průmyslu dřevozpracujícím je technologie nauka o způsobech zpracování materiálů velmi rozsáhlá, protože dřevní hmota je základní surovinou pro velké množství nejrůznějších výrobků. Proto se rozlišují tři hlavní oblasti technologie: Mechanická technologie určuje postupy pro zpracování a opracování dřeva. Vznikají vhodně tvarované součásti a dílce a podle potřeby se sestavují do konečného tvaru výrobku. Použitými technologickými postupy se však nemění podstata a složení dřeva. Chemická technologie stanovuje takové postupy, kterými se základní složení dřeva narušuje a vznikají hmoty nové, s vlastnostmi odlišnými od původní suroviny. Patří sem např. Výroba buničiny, papíru, dřevěného uhlí apod. Speciální technologie, se zabývá určováním postupů pro zpracování dřeva v kombinaci s plasty, nebo jinými materiály. Velkého významu nabývá speciální technologie ve výrobě čalounického matriálu, nebo ve výrobě stavebně truhlářské. Těžiště práce technologů je v oblasti technické přípravy výroby. Zde se na základě platných technologických postupů určují podle dostupné techniky a konkrétních organizačních podmínek pracovní postupy, které jsou přesným návodem pro provedení každé operace. Pracovní postup určuje kromě sledu úkonů i potřebné nástroje a nářadí pro vybavení pracoviště, předepisuje spotřebu času na vykonání operace, způsoby kontroly kvality a podmínky pro dodržení bezpečnosti práce. Velkou důležitost má i zpracování tzv. spotřebních norem, které přesně vymezují maximální množství odpadu při opracovávání a jsou tak významným činitelem využívání suroviny. Pro zajištění konečné kvality výrobků je nezbytné dodržování technologické disciplíny na všech výrobních úsecích. Dodržování technologické disciplíny znamená důsledné a přesné vypracování výrobních podkladů a během výrobního procesu dodržování všech technických a technologických předpisů. K zajištění technologické disciplíny se v podnicích organizuje systém kontroly, který má za úkol kontrolovat nejen konečnou kvalitu, ale i průběžné dodržování technologických a pracovních postupů. 3

2/ Způsoby opracování dřeva a teorie nástroje 2.1 Způsoby opracování Obr. 1: Kladivo Obr. 2: Kleště Obr. 3 : Hlava šroubu s nasazeným šroubovákem Obr.4: Šroubovák Obr. 5: Svidřík Způsoby opracování dřeva se zabývá mechanická technologie dřeva. Obráběním měníme jeho tvar a to buď násilným oddělováním dřevních vláken, nebo bez porušení dřevních vláken (ohýbání lisování). Násilné oddělování dřevních vláken se provádí buď beztřískovým obráběním (krájení a loupání dýh, stříhání a vysekávání dýh), nebo třískovým obráběním, kdy vznikají piliny a hobliny, které jsou však vedlejším produktem (odpadem). Do třískového obrábění patří: řezání, pilování, frézování, hoblování, vrtání, dlabání, soustružení, hranění, škrabání. Tyto úkony můžeme vykonávat ručně, nebo na strojích a to pracovními nástroji, které mění tvar a rozměr obrobku nebo nářadím, které tvar obrobku nemění. Nástroje používané v truhlářské výrobě rozdělujeme podle způsobu použití a podle jejich určení. 1/ Dřevoobráběcí nástroje pro ruční obrábění 2/ Dřevoobráběcí nástroje pro strojní obrábění 3/ Pracovní nástroje pro přípravu dřevoobráběcích nástrojů (ostření, broušení a pod.) 4/ Pomocné nástroje na upevňování nástrojů 5/ Měřící a kontrolní nástroje potřebné pro přípravu nástrojů (měřidla, šablony) V prvním ročníku se budeme zabývat ručním opracováním dřeva a budeme tedy používat 4

ruční nástroje a nářadí. To rozdělujeme do čtyř skupin: 1/ Měřící, rýsovací a kontrolní nástroje - metry dřevěné skládací, kovové rozvinovací, měřítka tyčová, posuvná, pravítka, pásma, úhelníky, pokosníky, kružidla, rýsovadla, olovnice a vodováhy. 2/ Upevňovací a lisovací nářadí - hoblice, svěráky, skřipce, ztužidla, utahováky, ruční lisy, pokosnice a střihovačky. 3/ Obráběcí řezné nástroje - hoblíky, dláta, vrtáky, kolovrátky, pily, rašple, pilníky, škrabačky. 4/ Udržovací a pomocné nářadí a nástroje - kladiva, paličky, kleště, šroubováky, šídla, špičáky, jamkovače, probíječe, sekáče, ocílky, rozváděcí kleště, brousky. Obr. 6: Ztužidlo Obr. 8: Hranové stahováky Obr. 7: Celoocelové ztužidlo Obr. 9: Vozík na svěrky Obr. 10: Svěrky pro lepení Obr. 11: Pokosové svěrky 5

2.2 Teorie nástroje 2.2.1 Řezný pohyb Při řezání se pohybuje řezný nástroj nebo obrobek anebo oba současně. Pohyb řezné hrany (břitu) nástroje může být rovnoměrný, nebo nerovnoměrný, přímočarý, rotační, nebo v jiné křivce a nazýváme jej hlavním pohybem. Pohyb obrobku může být přímočarý (rovnoměrný, nebo nerovnoměrný), nebo rotační. Pohybuje-li se nástroj i obrobek, je výsledná dráha nástroje v materiálu odlišena od jeho hlavního pohybu. Tento pohyb mezi břitem nástroje a obrobkem se nazývá řezným pohybem (představuje dráhu, kterou by napsal hrot tužky připevněné k břitu při průchodu dřevem). Podle hlavního pohybu rozdělujeme dřevoobráběcí nástroje na: - nástroje s přímočarým pohybem (hoblík) - nástroje s rotačním pohybem (vrták) Obr. 12: Kloubové upínáky Obr. 14 a Obr. 15: Rámové svěrky Obr. 13: Páková svěrka Obr. 16 a Obr. 17: Pokosová svěrka s deskou 2.2.2 Hlavní plochy Při určování vzájemné polohy nástroje a oblouku rozeznáváme tyto plochy: - obráběnou plochu - obrobenou plochu - plochu řezu - rovinu řezu - základní rovinu Obr. 18: Pokos. svěrka s deskou Obr.20: Rozpěry dveřních zárubní Obr. 19: Skříňový stahovák 6

2.2.3 Základní směry řezání Nestejnorodost dřeva., rozdílná fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva (s ohledem na různý průběh dřevních vláken) ovlivňují značně obrábění. Proto je třeba rozlišovat jednotlivé směry pohybu břitu nástroje ke směru dřevních vláken a průběhu letokruhů. V jednoduchých případech se břit pohybuje ve směru podélném, tečném a poloměrovém, nebo příčném. Vzhledem k tomu, že se zřídka Obr. 25: Hlavní ploch při obrábění: Obr. 21: Pokosnice Obr. 22: Pokosová pila pohybuje nástroj výlučně uvedenými směry, Obr. 23: Střihovačka rozlišuje se řezání: - tečně příčné - podélně příčné - podélně tečné - podélně tečně příčné Složitá situace nastává u točivých nástrojů, jejichž břity opisují křivku. Obr. 24: Pokosový lis V směr otáčení nástroje, 1 obrobená plocha, 2 základní rovina, 3 plocha řezu, 4 rovina řezu, 5 obráběná plocha, 6 nástroj, u směr posuvu 7

Obr. 26: Směry řezání: 1 podélné, 2 tečné, 3 poloměrové, 4 příčné, 5 tečně příčné, 6 podélně příčné, 7 příčně podélné, 8 podélně tečné, 9 podélně tečně příčné 2.2.4 Geometrie nástroje a vznik třísky Geometrie nástroje Čelo nástroje je plocha, po níž klouže tříska při svém pohybu z místa řezu, hřbet nástroje je plocha obrácená k ploše řezu. Břit (ostří) je klínovitá část nástroje, vytvořená průnikem ploch čela a Obr. 27: Geometrie nástroje: t- rozteč, 1 délka hřbetu, r zaoblení mezery zubu, h výška zubu, α úhel hřbetu, β- úhel břitu, γ úhel čela, δ- úhel řezu, 1 čelo, 2 ideální ostří, 3 skutečné ostří, 4 hřbet, 5 zubová mezera, 6 - břit 8

hřbetu - tzv. hlavní ostří. Průnik plochy čela s bočními plochami nástroje je boční ostří. Úhel hřbetu je úhel, který svírá hřbet nástroje s rovinou řezu. Má vliv na tření hřbetu o obráběnou plochu. Čím je tento úhel menší tím větší je tření a naopak. Styková plocha mezi hřbetem a obráběnou plochou se zvětšuje s otupováním břitu a břit se zahřívá. Velikost úhlu hřbetu se volí nejčastěji 10-30. Úhel břitu je úhel, mezi čelem a hřbetem. Čím větší je úhel břitu, tj. úhel klínové části nástroje, která vniká do obráběného materiálu při oddělování třísky, tím větší je i odpor obráběného materiálu proti vnikání nástroje. Čím menší je úhel břitu, tím menší má břit pevnost a rychleji se otupí. Úhel čela γ je úhel mezi rovinou čela a základní rovinou. Úhel čela přímo ovlivňuje drsnost obrobené plochy a tvoření třísky. Zvětšováním úhlu řezu se zmenšuje úhel čela a stoupá řezný odpor. Zmenšováním úhlu řezu ztrácí břit pevnost a rychle se otupuje ( = +, nebo 90 - γ ). Vznik třísky Na oddělování třísky, její vlastnosti a konečný tvar mají vliv: - druh obrobku a jeho vlastnosti ( velikost, pevnost) - směr dřevních vláken a letokruhů vzhledem ke směru pohybu břitu - geometrie nástroje - řezné podmínky ( řezná rychlost, posuv na břit) Tříska je charakterizována jednak průřezem (rozměry a tvarem), jednak typem ( druhem). Podle vzniku a vzhledu můžeme u rostlého dřeva rozlišit tyto hlavní typy třísek: - trhaná - dělená - páskovitá - točená Při obrábění aglomerovaných materiálů jsou podmínky při tvoření třísky a její tvar odlišné, tvoří se spíše drobné částice a prach. Při volbě a ostření nástrojů je třeba pamatovat na dostatečnou mezeru mezi břity, aby bylo možno nakupené třísky vymést z řezné spáry. Obr. 28: Typy třísek: 1 trhaná, 2 dělená, 3 páskovitá, 4 - točená 9

2.3.5 Tepelné jevy při obrábění, otupování nástroje a řezný odpor, řezná rychlost a rychlost posuvu 2.2.5.1 Tepelné jevy při obrábění Při oddělování třísky se značná část vynaložené práce přeměňuje na teplo. Teplo je odváděno třískou, okolním vzduchem a nástrojem. Na zahřátí břitu mají největší vliv řezné podmínky (zahřátí je větší při vyšších řezných rychlostech a při velmi malých tloušťkách třísky), geometrie nástroje a tření v řezné spáře. Nadměrné zahřátí nástroje způsobuje ztrátu pevnosti a tvrdosti břitu a tím snížení trvanlivosti. 2.2.5.2 Otupování nástroje Otupování nástroje je postupná změna mikrogeometrie břitu během řezání, kdy nástroj ztrácí schopnost řezat. Trvanlivostí břitu rozumíme dobu, po kterou naostřený břit pracuje. Životnost nástroje je násobkem trvanlivosti ostří a je vyjádřena počtem hodin práce nástroje v řezu. Nejvýrazněji se projeví otupení břitů růstem řezné síly, obtížným posuvem, nekvalitní otlačenou plochou, pálením obrobku, zejména při ztížených řezných podmínkách. Z teorie opotřebení břitu pro praxi vyplývá vhodnost použití antikorozních ocelí a širšího použití slinutých karbidů, které jsou chemicky a z hlediska vysokých teplot odolnější než běžné druhy ocelí. 2.2.5.3 Řezný odpor Odpor, který klade materiál obrobku při oddělování třísky se nazývá řezným odporem. Síla, kterou se musí působit na nástroje, aby se překonal řezný odpor, se nazývá řeznou silou. Při řezání je nutno překonat síly, které brání - rozdělení hmoty obrobku břitem nástroje - odklonění hmoty třísky čelem nástroje - překonání tření třísky o čelo nástroje - překonání tření hřbetu o obrobenou plochu - překonání tření bočních ploch 2.2.5.4 Řezná rychlost Je rychlost ostří nástroje m m/s. Odpovídá obvodové rychlosti břitu nástroje.má velký význam při strojním obrábění dřeva. Ovlivňuje práci nástroje a jakost opracované plochy. Vypočítáme ji podle vzorce: V = dn V = řezná rychlost [m/s] d = nástroje [mm] => [m] n = otáčky [min -1 ] => [s -1 ] 10

Orientačně se řezná rychlost při řezání pohybuje mezi 50-60 m/s, u nástrojů s SK pásky podle materiálu od 60 do 120m/s. 2.2.5.5 Rychlost posuvu Rozumíme tím rychlost, jakou posouváme materiál proti ostří nástroje. Udává se v m/ min. a závisí na řezné rychlosti, tloušťce třísky a tvrdosti dřeva. Označuje se písmenem U. U ručního posuvu nelze dodržet konstantní rychlost posuvu, proto se jakost povrchu musí náležitě kontrolovat. Otázky k opakování: 1/ Vyjmenujte základní směry řezání 2/ Vyjmenujte příčiny a důsledky otupování nástrojů 3/ Ruční opracování materiálů 3.1 Výběr materiálů, měření a rýsování Správný výběr materiálu pro jednotlivé součásti a dílce výrazně ovlivňuje nejen kvalitu budoucích výrobků, ale i výtěžnost celého materiálu. Přesnost při rýsování a rozměřování konstrukčních spojů je základem pevnosti výrobků. Měření a rýsování je třeba věnovat velkou pozornost. Obr. 28: Přikládámí a odečítání měřítek 3.1.1 Měřidla a rýsovací pomůcky Délková měřidla Nejčastěji se používá skládací metr dřevěný, nebo plastový, svinovací metry, pásma, tyčová měřítka, kalibry a číselníkové úchylkoměry. Tyčové ocelové měřítko je 100mm - 500mm dlouhé a má dělení po 0,5mm. Hodí se pro práci s kovem a pro práci na stroji. Teleskopická měřidla jsou až několik metrů dlouhé, teleskopicky vysouvatelné profily z lehkého kovu. Hodí se zejména k měření velkých výšek, místností a Obr. 29: Teleskopické měřidlo Obr. 30: Nastavitelný kalibr ( schéma) pro tolerované rozměry obrobku 11

Obr. 31: Posuvné měřítko otvorů. Rozměry lze odečíst v zobrazovacím poli. Mohou být i s digitálním ukazatelem a s elektronickým měřícím a paměťovým zařízením. Nastavitelné kalibry (měrky) jsou délková měřidla, která se mohou používat především při výrobě dílů a součástek se stejnými rozměry. Lze s nimi nastavit a kontrolovat např. šířku a délku, vzdálenost otvorů pro kolíky a umístění drážek. Nastavitelné kalibry se skládají většinou ze čtvercové ocelové trubky a různých zkušebních čelistí. Ty jsou na trubce posuvné a mohou být na stanovených rozměrech aretovány. Délky ocelových trubek se pohybují mezi 1000mm a 3000mm. Nastavitelné kalibry lze nastavit na jmenovitý rozměr, nebo u tolerovaných rozměrů pro přípustný nejmenší a největší rozměr dotyčného jmenovitého rozměru. Elektronická měřidla určují rozměry a udávají hodnoty na 0,1mm přesně na displeji digitálně. Číselníkový úchylkoměr je měřidlo tloušťky, které se hodí především k měření dýh a desek do 30mm. Na stupnici se ukáže naměřená hodnota. Tu lze odečíst v setinách mm. Posuvné měřítko se může používat k měření tlouštěk. Lze jím provádět i menší vnitřní a vnější měření a měření hloubek. S pomocí noniové stupnice je možné dosáhnout přesnosti na 0,1mm. Nonius je pomocné měřítko. U desetinného nonia je 9mm rozděleno na 10 dílů. Stupnice nonia je tedy 9mm : 10 = 0,9mm 0,1mm. Při odečítání desetinného nonia se považuje nula jako čárka, která odděluje celá čísla od desetin. Nejdříve se tedy čtou vlevo od nuly na hlavním měřítku celé milimetry a pak se hledá vpravo od nuly ryska dílku nonia, která se kryje s ryskou hlavního měřítka. Ta pak udává desetiny milimetru. Obr. 32: Desetinný nonius Obr. 33: Číselníkový úchylkoměr 12

Úhlová měřidla Slouží k měření, obrýsování a kontrolu úhlů. K měření úhlů se používají úhloměry. Pro truhláře důležité úhly 90 a 45 mohou být kontrolovány a označovány pomocí pevného přiloženého úhelníku. Úhelník se skládá z příložného ramene a pravítka. Svírají spolu úhel 90. Pokosník - hrana příložného ramene a pravítka svírá úhel 45, stavěcí pokosník má pohyblivé pravítko. Slouží k odměření, přenášení a obrýsování libovolně velkých úhlů. Vodováha je potřeba ke kontrole vyrovnání vodorovné, nebo svislé polohy ploch při stavebních pracích. Svislá poloha se může kontrolovat i pomocí olovnice. Rýsovací pomůcky Rejsek se používá k rýsování rysek, které mají vést rovnoběžně s nějakou hranou. Špičák umožňuje ostrý vryp. Protože se tím naruší povrch dřeva a rýha je špatně vidět, často se dává přednost ostře ořezané, tvrdé tužce. Kružítka se používají k rozdělení úseků a označování oblouků, kružnic a elips. K těmto účelům se používá malé hrotové kružítko, velké dřevěné kružítko, tyčové kružítko a kružítko na elipsy. Obr. 34: Pokosník Obr. 35: Stavitelný pokosník Obr. 36: Úhelník a kontrola jeho přesnosti Obr. 36: Rýsovadlo ( rejsek) Nářezové plány Před rozřezáním základního materiálu na díly, je nutné si rozmyslet, jak budeme dělení provádět, aby využití materiálu bylo co největší a vytěžily se co nejkvalitnější polotovary. Při rozřezání prken a fošen lze postupovat v zásadě dvěma způsoby rozřezávání: a) podélně příčným, kdy prkno, nebo fošna se nejprve rozřeže podélně na potřebné šířky a potom se jednotlivé díly samostatně zkracují. b) příčně podélným, kdy se nejprve zkracuje na potřebné délky a jednotlivé díly se pak rozřezávají na požadované šířky. Výhodou prvního způsobu jsou menší ztráty při vyřezávání vad, avšak manipulace s dlouhými díly je obtížná zejména při ručním zpracování. Proto se v praxi převážně používá druhého způsobu. Při správném zkracování se při vyřezávání vad odpad výrazně nezvyšuje. 13

Při rozřezávání velkoplošných materiálů je třeba dbát na to, aby základní rozměr byl co nejlépe využit a vznikl minimální odpad. Při rozmisťování hrubých formátů dílců do základního formátu desky je také nutné brát v úvahu jejich orientaci (umístění, polohu) vzhledem ke konstrukci desky. U dřevotřískových desek na orientaci dílce nezáleží, u laťovek a spárovek se musí dílce nařezávat tak, aby jejich delší strana byla rovnoběžná s průběhem vláken ve vlysech spárovky, nebo laťkového středu laťovky. V kusové výrobě se nářezový plán provede rýsováním přímo na desku. V sériové výrobě se připravují nářezové plány již během technické přípravy výroby. Otázky k opakování: 1/ Popište nezbytné měřící a rýsovací pomůcky a práci s nimi. 2/ Jaký je význam nářezových plánů? 3.2 Příprava nástrojů Životnost nástrojů a přesnost obrábění závisí na jejich správné a pečlivé údržbě. Špatně ošetřovaný nástroj se rychleji opotřebuje, je příčinou horší jakosti opracování a velmi často je příčinou pracovního úrazu. 14 Obr. 37: Hoblice Obr. 38: Výklopná zásuvka se sadou nářadí Obr. 39: Speciální poděráky Obr. 40: Podpírací pachole 3.2.1 Ukládání nástrojů Hoblice a nástroje jsou osobní výrobní prostředky truhláře, za jejich údržbu a stav je osobně odpovědný. Hoblice je pracovní stůl truhláře a slouží k pokládání a upínání součástek při jejich opracování. Skládá se z desky a stojanu. Těžká deska je z bukového dřeva. Na levé straně desky se nachází přední vozík. Používá se k upínání součástek především při srážení hran, spojování a řezání pilou. Zadní vozík na pravé straně slouží k svislému upínání součástek a upínání součástek mezi poděráky. Vozíky se pohybují pomocí klíčů. Poděráky slouží k vodorovnému upínání dalších plochých součástek. Jsou opatřeny listovou pružinou, aby mohly být použity

v požadované výšce v otvoru pro poděráky. Na zadní straně stolu je umístěný žlábek, který je určen k odkládání nástrojů. Hoblice může být opatřena výklopnou zásuvkou na nástroje s uzamykáním, ve které lze umístit všechny pracovní nástroje na dosah. Tato zásuvka a odkládací plocha pod ní, určená pro odkládání truhlářské ruční pily může nahradit skřínku na Obr. 41: Skříňka s nářadím nástroje, která je zavěšena v blízkosti hoblice. Pro speciální práce se používá různé příslušenství. Boční poděráky pro montáž skříněk. Špičaté poděráky umožňují bezpečné upevnění tenkých prken, lišt a tyčí. Podpírací pachole se používá k podpírání těžkých a dlouhých kusů. Výšku jeho sedla lze nastavit. 3.2.2 Ostření nástrojů Řezné nástroje musí být ostré a jejich břity musí být broušeny ve správném tvaru. S tupými nástroji se nejen obtížněji pracuje, ale práce je méně přesná a nekvalitní. Ostří nástrojů musíme proto neustále sledovat a při sebemenším otupení ostří upravit. Ostření pil se provádí trojbokým pilníkem. List pily se upíná do skřipce, aby se při pohybu pilníku nadměrně nechvěl. Při broušení jednotlivých zubů se postupuje ve směru ozubení. U nepravidelně opotřebeného ozubení je třeba před vlastním broušením srovnat zuby tak, aby jejich vrcholy se dotýkaly hrotnice. Obr. 42: Broušení pily Obr. 43: Vyrovnání zubů pily Po úpravě výšky zubů je nutné upravit také rozvod zubů. Ostření hoblíkových želízek a dlát běžně se provádí na ležatých brusech vlhčených nejčastěji vodou. Brousí se kruhovými pohyby, po celé ploše brusu, vždy hřbet želízka a dbá se na správný úhel ostří. Po hrubém vybroušení hřbetu ( jakmile se vytvoří na hřbetu souvislá jehla ) je třeba obtáhnout želízka na obtahovacím brousku a to nejprve hřbet a potom čelo. Při obtahování čela musí ležet želízko celou plochou na brousku, aby se nezměnil úhel ostří. Postup se opakuje tak dlouho, až jehla zmizí a plochy čela a hřbetu jsou jemně vyhlazeny. 15

Obr. 44: Ostření hoblíkových želízek a dlát: a broušení hřbetu, b broušení čela Obr. 45: Ostření škrabky: a vyhlazení plochy škrabky, b úprava ostří předřezávacích hran. Ostření škrabek se provádí tak, že se nejprve vybrousí na ležatém brusu a obtahováku jejich hrany. Ocílkou se pak plochy škrabky v okolí hrany vyhladí. Tím se vytvoří ostré hrany, na kterých se šikmo vedenou ocílkou vyhladí ostří. Dokonalost ostří závisí na rovnoměrnosti a citlivosti vedení ocílky. Ostření vrtáků je velmi náročné a zpravidla je sám dělník neprovádí. Mnohdy by náklady na ostření přesáhly pořizovací náklady nového nástroje. O to více je však třeba dbát na správné ukládání a ošetřování, aby nedošlo k vážnému poškození řezných nebo 3.2.3 Udržování nástrojů Aby nástroje dobře sloužily a zachovali si co nejdéle kvalitní ostří, musí se dodržet několik zásad: - po skončení práce nástroj dobře očistit od zbytků obráběného materiálů a dalších příměsí. - nástroje nenechávat volně ležet na hoblici, aby nedošlo k poškození, ale ukládat je na určené místo, - nástroje nenechávat delší dobu ve vlhkém prostředí, aby nedošlo k rezivění - nástroje, ukládané na delší dobu se ošetří konzervačním tukem proti vzdušné vlhkosti. Dobře udržovaný nástroj s kvalitním ostřím je základem přesné, rychlé a kvalitní práce. 16

Otázky k opakování: 1) Jaké jsou hlavní zásady ukládání a údržby nástrojů? 2) Vysvětlete způsoby ošetření nejdůležitějších dřevoobráběcích nástrojů. 3.3 Řezání - pily Řezání je jedním ze základních truhlářských úkonů. Při dělení dřeva se rozlišují dva základní směry řezání: - příčné (kolmo na směr vláken) - podélné (rovnoběžně s vlákny) Řezání v jiných směrech je vždy kombinací základních směrů. Pro ruční řezání používáme pilové listy, které mohou být upnuty do rámu nebo oblouku, nebo pilové listy volné, upnuté do rukojetí. Pilové listy jsou vyráběny z tvrzené nástrojové oceli. Skládají se z vlastního pilového listu a zubů pily. Zuby pily mají tvar za sebou seřazených stejně velkých trojúhelníků, jejichž hroty leží v jedné ose, nazýváme hrotnice. Část zubu, postavená proti řezu pily, se označuje jako čelo zubu, volně řezající díl zubu Hřbet zubu. Rozteč zubů je vzdálenost od jednoho hrotu zubu ke druhému. Nejhlubší místo mezi dvěma zuby se nazývá kořen zubu. Výška zubu je svislá vzdálenost hrotnice od spojnice kořenů zubů. Volný prostor mezi dvěma zuby je mezizubí. Obr. 46: Části pilového listu Je-li úhel řezu 120, tvar zubu je rovnoramenný trojúhelník. Pila řeže při pohybu dopředu i dozadu. Pracovní směr je tedy obousměrný. Zmenšením úhlu řezu se zvětšuje účinnost pily. Pila zabírá jen při pohybu dopředu. Pracovní směr je tedy tlačený. S velikostí zubů se zvětšuje účinek řezu. Řez je hrubý a nečistý. Pro čistý řez se používají pily s malým ozubením. Listy pily musejí mít potřebnou pracovní tuhost. Té se dosahuje tloušťkou pilového listu, vsazeným hřbetem nebo napnutím do dřevěného nebo kovového rámu. Obr. 47: Úhly pilových zubů 3.3.1 Druhy pil Pily rámové Pilový list je uchycen v rukojetích a spojen s oběma rameny pily tak, aby se otáčením těchto rukojetí mohl list pily naklánět. Spodní část ramen je upraven pro snadné držení. List se napíná pomocí motouzu nebo napínacího drátu. Příčka umístěná ve středu rozpíná rám. 17

Druhy rámových pil Rozsečka - 700 mm dlouhá s poměrně velkým přímým ozubením. Používají se hlavně na příčné a podélné řezání. Osazovačka - 600-700 mm dlouhá. Pilové zuby asi poloviční než u rozsečky a mají zadní sklon. Hodí se proto pro jemné, čisté řezy, např. osazování čepů a řezání ozubů. Vykružovačka - používá se k řezání zakrojení. Pilový list je jen 4-10 mm široký a 600 mm dlouhý a má malé zuby jako osazovačka. Aby byly možné i řezy uvnitř plochy, je list vykružovačky vysaditelný. Velké rámové pily - 700-800 mm dlouhé s pilovými listy s oboustranným velkým ozubením. Používají se ke zkracování prken a fošen. Obr. 48: Rámová pila Obr. 49: Vykružovačka Druhy pil s rukojetí Čepovky - malé hřbetovky s jemným ozubením. Zuby čepovek mají zadní sklon. Délka zubu 1,5 mm. Čepovky mohou mít přímé uchycení pilového listu zalomené, uchycené nebo překlopené uchycení. Zalomené uchycení umožňuje vedení listu na rovné ploše. U překlopných čepovek jsou zuby rovnoramenné, pracují tedy oboustranně. Obr. 50: Čepovka s překlopným zalomeným uchycením Obr. 51: Ocaska 18

Ocasky Hřbetovky Děrovky Svlakovky - mají přímé hrubé zuby. Svou tuhost získávají odpovídající tloušťkou pilového listu. Používají se především k řezání velkých desek. - získávají svou tuhost listu,,hřbetem. Malé zuby se Obr. 52: Hřbetovka zadním sklonem umožňují jemný řez. - se hodí k řezání oblouků u velkých ploch. Slouží především k rozšíření malých otvorů. Zuby nejsou rozvedené. Aby se nesvíral, je na hřbetu tenčí než u hrotů zubů. - jsou ruční pily, které řežou pouze při tažení. Slouží Obr. 53: Děrovka Obr. 53: Děrovka Obr. 54: Svlakovka Obr. 55: Pilka na dýhy k řezání svlakových drážek. Pilky na řezání dýh mají malý oválný list se zalomeným držadlem. To neumožňuje vedení pily u dorazu např. latě. Vzhledem k malým zubům s nožovým broušením působí pila při taženém řezu jako nůž. 3.3.2. Rozvádění zubů pilového listu Používáme rozvodku nebo rozváděcí kleště. Vyhýbáme zuby střídavě doprava a doleva. Rozšiřujeme tak spáru řezu a zamezujeme svírání pilového listu. rozvod nesmí být větší než dvojnásobek tloušťky listu a oboustranně stejný. Hloubka rozvodu by měla činit asi polovinu výšky zubu. Pily pro jemné práce se rozvádějí méně než pily hrubé práce. Měkké a vlhké dřevo vyžaduje široký rozvod. Pily, kterými se dosahuje malé hloubky řezu, nepotřebují rozvádět. Obr. 56: Rozvádění 19

Obr. 57:Rozvod ručních pil Obr. 58: Vedení pilníku při ostření Ostření - provádí se pilováním čela a hřbetu zubu trojhranným pilníkem. Pilový list se upne do skřipce. Pilujeme vždy proti ostří zubů. Zuby děrovky se pilují střídavě doprava a doleva. Ostření se provádí vždy po rozvodu. Pilka na řezání dýh se brousí malým trojhranným pilníkem, ale nerozvádí se. Aby vznikl co nejtenčí břit, vybrušuje se i na tloušťku malým plochým pilníkem na straně listu přivrácené k držadlu. Vzniklá fasetka se obtáhne. Zuby musí zůstat ostré. Srovnání: Nejsou - li hroty zubů v jedné ose, pila při řezání seká, nebo skáče. Ozubení se musí srovnat. Provádí se plochým pilníkem před rozváděním na ostření zubů. Otázky k opakování: 1/ Co se rozumí u pilových zubů pod pojmem úhel břitu a úhel řezu? 2/ Jaké druhy ozubení existují u ručních pil? 3/ Jakými pilami lze provádět jemné řezy? 4/ V čem se liší rámové pily a pily s rukojetí? 5/ Jaký účel má splnit rozvádění pilových zubů? 6/ Jak se rozvádějí zuby pil. listu? 7/ Jak se ostří pily? 8/ Co se rozumí pod pojmem srovnání pily? Obr. 59: Srovnávání pilového listu 3.4 Hoblování - hoblíky Hoblování je operace, při které dáváme dřevu základní tvar a vzniká hladký, rovný povrch. Části hoblíku: lůžko s otvorem, nebo ústím, drážky pro odchod třísek, želízka hoblíku a zařízení k jeho upevnění (klín). Obr. 60: Části hoblíku 20

Obr. 61: Části a úhly želízka hoblíku Obr. 62: Úhel řezu u hoblíků Obr. 63: Želízko s klopnou Obr. 64: Hladík Obr. 65: Tvorba třísek při hoblování Obr. 66: Části klopkaře 3.4.1 Druhy hoblíků Pro základní tvarové opracování a vyhlazení povrchu dřeva se používají hoblíky: - hladík, jehož tělo je asi 240mm dlouhé, nůž je 45 až 51mm široký, jednoduchý bez klopky. Používá se pro hrubé srovnávání dřeva. Úhel řezu 40-45 - klopkař je stejně veliký jako hladík, je však osazen nožem s klopkou. Úhel řezu 45. Klopkař je určen pro hladké opracování ploch. Pro kvalitu obráběné Obr. 67: Klopkař plochy je nutné správné nastavení klopky od ostří nože. - cidič je používán pro konečné dočištění opracovaných ploch. Tělo cidiče je kratší (nejvýše 200mm), šířka nože s klopkou je 45-51mm. Menší úhel řezu - 50, zajišťuje velmi čisté obrábění. Obr. 68: Cídič 21

Obr. 69: Macek - rovnač Obr. 70: Stavěcí cídič - rovnač. macek je určen pro vyrovnávání dlouhých ploch a hran. Tělo macka je dlouhé 600-750mm, šířka nože s klopkou je 57-60mm. Úhel řezu 45. U moderních hoblíků jsou želízka nastavitelná pomocí stavěcího šroubu. - uběrák je 240mm dlouhý a má 33mm široké želízko bez klopny. Břit je zabroušen do oblouku. Želízko je při hoblování více vysunuto než želízka u jiných druhů hoblíků a bere proto silnější třísku. Používá se k předhoblování silně zdeformovaného a hrubého dřeva a k odhoblování silných vrstev. - zubák je stejně veliký jako cidič. Želízko má široké 48mm. Úhel řezu je 70-80. Tím želízko spíše škrábe, než řeže. Do plochy čela jsou vyfrézované malé drážky ve vzdálenosti 1mm, které tvoří na řezu jemné zoubky. Používá se k zdrsnění ploch. - římsovník slouží k vyhoblování a přehoblování drážek, profilů a profilových tvarů. Existuje s želízkem s klopnou a bez klopny. U dvojitého římsovníku lze nastavit přední díl plazu. Lze tak nastavit velikost ústí a vyměnit želízko. Obr. 71: Speciální cídič Obr. 72: Římsovník Speciální hoblíky: Nepatří zpravidla ke standardní sadě nástrojů truhláře. - nastavitelný polodrážkovník má nastavitelný boční a hloubkový doraz. Je možné s ním nastavit potřebnou Obr. 73: Římsovník s klopkou 22