Cytologie. Přednáška 2010

Podobné dokumenty
Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Cytologie I, stavba buňky

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

Epitely a jejich variace

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

organismus orgány tkáně buňky

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Základy buněčné biologie

Charakteristika epitelů. Epitelová tkáň. Bazální membrána. Bazální lamina. Polarita. Funkce basální laminy. buňky. Textus epithelialis

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

Schéma rostlinné buňky

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

Specializace buněčných povrchů Spojení buněk Molekulární koncepce biologického motoru

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

ší šířen FYZIOLOGIE BUŇKY Buňka - základní stavební a funkční jednotka těla

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

Přeměna chemické energie v mechanickou

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

Mitochondrie Buněčné transporty Cytoskelet

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

- je nejmenší jednotkou živého organismu schopnou nezávislé existence (metabolismus, pohyb,růst, rozmnožování, dědičnost = schopnost buněčného dělení)

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Úvod do předmětu fyziologie

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Pohyb buněk a organismů

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Kompartmentace metabolických dějů v buňce. Biochemický ústav LF MU E.T. 2013

Bílkoviny a rostlinná buňka

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Biologie buňky struktura

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Přijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017. Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut. Varianta B

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

OBOROVÁ RADA BIOLOGIE A PATOLOGIE BUŇKY (OR 02)

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Úvod do mikrobiologie

prokaryotní Znaky prokaryoty

Histologie pro bakalářské studium Fyzioterapie. 1. Buňka. Jádro

Intermediární metabolismus - SOUHRN - Vladimíra Kvasnicová

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Transkript:

Cytologie Přednáška 2010

Buňka 1.Velikost 6 200 µm, průměrná velikost 20um 2. JÁDRO a CYTOPLAZMA 3. ORGANELY (membránové) 4. CYTOPLAZMATICKÉ INKLUZE 5. CYTOSKELET 6. Funkční systémy eukaryotické buňky: Komunikační Pohybový Produkční Energetický

Buňka

Buněčná membrána (používá se i termín biologická (příp.jednotková membrána) funkce: selektivní bariera, udržování gradientů, přenos vzruchu, buněčné rozpoznování, komunikace s prostředím, receptory tloušťka : 7,5 10 nm! membránové specializace (apikální, bazální, laterální)

Buněčná membrána Fosfolipidová dvojvrstva, cholesterol a proteiny Proteiny Integrální transmembránové: iontové kanály a receptory Periferní

Jádro Řídící centrum všech buněčných struktur, funkcí (DNA) replikace DNA, transkripce (syntéza 3 typů RNA) Chromatin DNA a proteiny: euchromatin, heterochromatin Jadérko - syntéza ribozomální RNA Jaderná obálka 2 membránové jednotky a perinukleární prostor Jaderná lamina pod jadernou obálkou

Jádro jaderný obal 2 membrány + perinukleární cisterna (40-70nm), jaderné póry 70 nm jaderné póry pro transport mezi cyto a jádrem (m RNA, histony) 70 nm DNA, histony, proteiny nehistonového typu chromatin - chromozómy (v mitóze, meióze) chromatin - heterochromatin : inaktivní - euchromatin : metabolicky aktivní sex chromatin, Barrovo tělísko (inaktivace genové aktivity) jadérko - 1 µm

Jadérko Pars fibrosa Pars amorfa Syntéza RNA ribosomální

Produkční systém Ribosomy rrna a proteiny, 20x30nm, ribo+m RNA= polyribosomy GER, granulární (drsné) endoplasmatické retikulum (membrána souvisí s jaderným obalem), segregace proteinů na export, též posttranslační modifikace. elgram 4 HER, hladké (smooth SER), 0 ribosomy, tubuly x cisterny. Syntéza steroidních hormonů, fosfolipidů do membrán, detoxikace alkoholu, barbiturátů. (Sarkoplazmatické retikulum-modifikace HER ve sval.bb) GA, Golgi komplex, též u jádra. Cisterny a transportní vezikuly a kondenzační vakuoly. GA polarizovaný: cis- (konvexní, k GER), trans- (konkávní, maturační povrch) elgram 3 Posttranslační modifikace. Zaobalení a adresování proteinů, tj sekrečních produktů buňky, výroba vezikul pro transport sekrečních produktů, syntéza polysacharidů)

Princip proteosyntézy Transkripce z DNA na RNA v jádře Translace z RNA na protein v cytoplasmě na mrna pomocí ribosomů a trna

Ribosomy 2 podjednotky volné nebo vázané na membráně

Proteosyntéza na export bez tvorby sekrečních granul imunoglobuliny v plasmatické buňce Jádro s velkými shluky heterochromatinu pod jadernou membránou a výrazným jadérkem Rozšířené cisterny GER a výrazný Golgiho komplex Bez granul, jen vesikuly

Golgiho komplex Ploché cisterny, vesikuly a vakuoly Funkce probíhají zde postsyntetické změny proteinů např. glykosylace

Hladké endoplasmatické retikulum Syntéza lipidů Syntéza steroidních hormonů Sarkoplasmatické retikulum - obsah Ca - kontrakce

Buňka syntetizující steroidní hormony

Energetický systém buňky Mitochondria transformuje chemickou energii metabolitů do formy lehce buňkou využitelnou k osmotické, mechanické, elektrické, chemické práci, tj ve formě ATP, ale + teplo zevní mitochondriální membrána vnitřní mitochondriální membrána kristy, tubuly oxidativní fosforylace matrix beta-oxidace, Krebsův cyklus, DNA! Kristální typ Tubulární typ Velikost: 0,5 µm!

Mitochondrie Dvě membrány vnitřní tvoří kristy, uvnitř matrix Enzymy tvorba energie ve formě ATP Vlastní DNA a ribosomy

Přenos vody a iontů Mitochondrie Záhyby bazální membrány Na,K-ATPasa např. kanálky v ledvině

Pohybový systém buňky Cytoskelet Dynamická opěrná síť. Udržení tvaru buňky, intracelulární a buněčný pohyb. mikrofilamenta, velikost 6 nm! intermediarní filamenta, velikost 12 nm! mikrotubuly, velikost 24 nm! organely: kinocilie centriol

Cytoskelet Mikrofilamenta actin Pohyb Intermediární filamenta cytokeratin, vimentin, desmin, neurofilamenta, laminy Skelet s myosinem, buněčný kortex buňky Mikrotubuly Pohyb s kinesinem a dyneinem

Mikrotubuly Allfa a beta tubulin 13 vláken Organizují pohyb uvnitř buňky Centrioly Mikrotubuly Řasinky a bičíky Mitotické vřeténko

Řasinky Pohyblivá specializace na povrchu buňky uvnitř mikrotubuly 9 dupletů a dva centrální mikrotubuly

Mitotické vřeténko

Mikrofilamenta Aktin globulární G aktin polymeruje na fibrilární F aktin Myosin molekulární motor štěpením ATP dodává energii pro pohyb Výskyt ve svalech, v buňkách v buněčném kortexu

Mikrofilamenta ve svalu

Degradační systém Lyzosomy velikost 0,05 0,5um Intracelulární trávení (hydrolýzu) obsahu transportovaného endosomy primární, sekundární, reziduální tělíska (pigment z opotřebování - lipofuscin obaleny biomembránou (2 protekce proti autodigesci: membrána a nízké ph pro aktivitu hydrolytických enzymů) Vznikají na GA velikost 0,05 0,5um Peroxisomy,0,2 1um, sférická, membránou ohraničená tělíska, obsahují oxidázy k degradaci mastných kyselin, za vzniku H2O2(degrad. katalázou) k detoxikaci k někt.nox, př ethanolu

Lyzosomy Granula obsahující hydrolytické enzymy Časté v buňkách se schopností fagocytozy (Neutrofily, Makrofágy) U buněk které žijí dlouho pro likvidaci poškozených organel nestrávený zbytek -pigment z opotřebení lipofuscin (v neuronech, kardiomyocytech)

Inkluse inertní látky Zásobní látky, např. glykogen, lipidy Pigmenty: melanin, lipofuscin

Zásobní látky Tukové buňky kapénky lipidů Glykogen zásobárna glukosy granula v jaterních buňkách a svalech

Povrchové specializace Apikální mikroklky, kartáčový lem (resorpce), řasinky Laterální: utěsňující ( zonula occludens), adhesivní (zonula adherens a desmosomy), nexy Bazální bazolaterální labyrint transport vody a iontů, adhesivní hemidesmosomy a fokální adhese

Resorpce kartáčový lem (mikroklky)

Mezibuněčné spoje Utěsňující spoje Zonula occludens Adhesivní spoje Zonula adherens Desmosom Nexus

Nexus Connexon Desmosom