NÁSTIN POSTAVENÍ HANDICAPOVANÝCH OBČANŮ V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU II

NÁSTIN POSTAVENÍ HANDICAPOVANÝCH OBČANŮ V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU II Jan Michalík Postavení handicapovaných občanů v právu sociálního zabezpečení Oblast sociálního zabezpečení, dávek a příspěvků sociální péče je v běžném životě handicapovaných široce využívána a i vzhledem k tomu je nanejvýš žádoucí alespoň povšechná informace o této oblasti i u pedagogů a dalších pracovníků speciálních škol a zařízení. Sociální politika každého státu je tvořena na základě zkušeností vyvěrajících z vlastní minulosti, úrovně ekonomického systému, demografického složení obyvatelstva, politického systému, přijatých mezinárodních závazků a mnoha dalších faktorů. Jedním ze základních úkolů sociální politiky je podpora a ochrana těch skupin občanů, kteří z různých příčin nemohou dočasně či trvale uspokojovat základní lidské potřeby v oblasti bydlení, stravování, využití volného času ap. Tradičně mezi ně patří především skupiny občanů důchodového věku, mladé rodiny s dětmi ap. Je nesporné, že vzhledem k omezeným možnostem ekonomické aktivity patří do této skupiny i značná část handicapovaných osob. Jak si v další části textu uvedeme, přiznání některých dávek sociálního zabezpečení či příspěvků sociální péče je vedle zdravotního stavu občana podmíněno i jeho celkovou sociální situací. V oblasti sociálního zabezpečení se často setkáme s pojmem sociálně potřebný občan. Podle zákona o sociální potřebnosti č. 482/1991 Sb. ve znění zákona č. 84/1993 Sb. se občan považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima, stanovených zákonem o životním minimu.(zákon č. 463/ 1991 Sb.) Životní minimum představuje společensky uznanou hranici příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze. Částky životního minima jsou stanoveny ve dvou kategoriích. Jednak jde o částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb občana a jednak o částku potřebnou měsíčně k zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Tyto částky jsou stanovovány nařízením vlády České republiky, (nařízení vlády č. 336/ 1993 Sb.) V současné době, životní minimum činí: a) 1120 Kč na dítě do 6 let věku, b) 1240 Kč na dítě od 6 do 10 let věku, c) 1500 Kč na dítě od 10 do 15 let věku,

d) 1620 Kč u nezaopatřeného dítěte ve věku 15 až 26 let, e) 1500 Kč u ostatních občanů. Částky potřebné na domácnost činí: a) 660 Kč, jde-li o jednotlivce, b) 860 Kč, jde-li o domácnost 2 osob, c) 1060 Kč, jde-li o domácnost 3-4 osob, d) 1260 Kč, jde-li o domácnost 5 a více osob. K těmto částkám je třeba připočíst částku 500,- Kč u osob odkázaných na dietní stravování a u občanů, jimž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně. U příspěvku na dietní stravování se tato částka poskytuje podle počtu členů domácnosti, kteří jsou na tento druh stravy odkázáni. Příspěvek podmíněný přiznáním výhod III. stupně se vztahuje maximálně na dva členy v domácnosti. S ohledem na výše uvedené údaje tak může každý včetně handicapovaného občana odhadnout, zda může příslušný orgán státní správy požádat o příspěvek, kterým by "dorovnal" své příjmy, pokud jsou nižší než částka životního minima stanovená na základě uvedeného nařízení vlády. Výše příjmů ve vztahu k částkám životního minima je však pouze jedním z kritérií sociální potřebnosti. Zkoumá se totiž dále, zda si občan nemůže zvýšit příjem vlastním přičiněním. Pouze u některých skupin občanů, jako jsou poživatelé starobního či invalidního důchodu a zejména u rodiče celodenně osobně řádně pečujícího o dítě, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, se možnost zvýšit si svůj příjem prací nezkoumá. Pro handicapované má význam i ust. 3 odst. 1 cit. zákona o životním minimu, podle něhož "občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem odůvodněně vyššia občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním. " Tento případ bude dopadat na případy nutného zvláštního vybavení domácnosti u občanů s těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí ap. V praxi se s institutem životního minima setkává valná většina z nás. Právě na něj, resp. na určitý násobek částky životního minima jsou vázány některé dávky sociálního zabezpečení. Např. státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140,- Kč, resp. 220,- Kč u nezaopatřených dětí, je vyplácen, pokud souhrn příjmů členů domácnosti nepřesáhne dvojnásobek částek životního minima pro ně stanovené. U příspěvku "na bydlení" je hranicí 1,25 násobek částky životního minima. (Do budoucna se uvažuje o opatření, dle něhož by i tzv. přídavek na děti byl vyplácen jen do určitého násobku výše životního minima. Předběžně se uvažuje o 2,5 či 3 násobku.) Speciální pedagog se v praxi může setkat s případy rodin, kdy jeden z rodičů, nejčastěji to bývá matka dítěte, z důvodů péče o těžce zdravotně postižené dítě nemá možnost setrvat v zaměstnání a zůstává doma. Na tyto případy je pamatováno právě v zákoně o sociální potřebnosti. Podle 7 odst. 2 zákona se poskytne pe-

něžitý příspěvek rodiči, který se stane sociálně potřebným z důvodu péče o dítě starší jednoho roku, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou (viz dále). Podmínka osobní, řádné a celodenní péče, která je zde dána, se považuje za splněnou i v případě pokud dítě navštěvuje předškolní zařízení po dobu nepřevyšující 4 hodiny denně či dítě plní povinnou školní docházku. Dítě však nesmí být umístěno v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Při splnění těchto náležitostí náleží rodiči dítěte příspěvek až do výše rozdílu mezi jeho příjmem a částkou důchodu, která je vyplácena jako jediný zdroj příjmu pro jednotlivce. V současné době tak může rodič dítěte pobírat částku stanovenou zákonem č. 41/1994 Sb. tj. 2 040,- Kč, zvýšenou o částku státního vyrovnávacího příspěvku, tj. 140,- Kč. Dosud jsme již několikrát užili pojem tčžce zdravotně postižený občan. Koho je třeba považovat za občana těžce zdravotně postiženého nalezneme v ustanovení 31 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení. Za občany těžce zdravotně postižené považujeme ty občany, kterým byly přiznány mimořádné výhody I., II. nebo III. stupně, tedy průkazy TP, ZTP a ZTP-P. Právě tyto tzv. mimořádné výhody představují zvláštní a významnou formu sociální pomoci handicapovaným. Na rozdíl od mnoha příspěvků a dávek sociální péče, jsou tyto výhody přiznávány ze zákona a jejich přiznání také nezávisí na celkové sociální situaci handicapovaného. Existují tři stupně mimořádných výhod. Dle prii. č. 3 k vyhlášce č. 182/1991 Sb. zahrnují: 1. Mimořádné výhody I. stupně (průkaz TP): a) nárok na vyhrazené místo k sedění ve veřejných dopravních prostředcích pro pravidelnou hromadnou dopravu osob kromě autobusů a vlaků, v nichž je místo k sedění vázáno na zakoupení místenky, b) nárok na přednost při osobním projednávání jejich záležitostí, vyžaduje-li toto jednání delší čekání, zejména stání. Za osobní projednávání záležitostí se nepovažuje nákup v obchodech ani obstarávání placených služeb, ani ošetření a vyšetření ve zdravotnických zařízeních. 2. Mimořádné výhody II. stupně (průkaz ZTP): a) výhody uvedené v bodu 1, b) nárok na bezplatnou dopravu pravidelnými spoji místní veřejné hromadné dopravy osob (tramvaje,metro, autobusy, trolejbusy), c) sleva 75 % jízdného ve druhé vozové třídě osobního vlaku a rychlíku ve vnitrostátní přepravě. Sleva 62 % v pravidelných vnitrostátních spojích autobusové dálkové přepravy. 3. Mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P): a) výhody uvedené v bodech 1 a 2, b) nárok na bezplatnou dopravu průvodce veřejnými hromadnými dopravními prostředky v místní a dálkové přepravě, c) u nevidomých nárok na bezplatnou

přepravu vodícího psa, pokud je nedoprovází průvodce. Fakultativně může být držitelům průkazu ZTP a ZTP/P poskytnuta sleva poloviny vstupného na divadelní a filmová představení, koncerty a jiné kulturní a sportovní podniky. Pokud je sleva poskytována držiteli průkazu ZTP/P, poskytuje se i jeho průvodci. Tyto mimořádné výhody lze přiznat zejména při existenci následujících druhů postižení (dle příl. 2 cit. vyhl.): 1. Mimořádné výhody I. stupně se přiznávají zejména při: - anatomické ztrátě jedné dolní končetiny od kloubu Lisfrankova výše, - podstatném funkčním omezení jedné dolní končetiny, např. na podkladě těžké parézy, - zkrácení jedné dolní kônčetiny přesahujícím 5 cm, - pakloubu kosti holení, - stavu po implantaci endoprotézy kyčelního nebo kolenního kloubu s dobrou nebo mírně porušenou funkcí operované končetiny, - postižené cév dolní končetiny s těžkými trofickými ^měnami a se závažnou poruchou krevního oběhu, - záchvatových onemocněních spojených se ztrátou vědomí dostavující se alespoň několikrát měsíčně. 2. Mimořádné výhody II. stupně se přiznávají zejména při existenci následujících nemocí a stavů: - vrozené nebo získané defekty odpovídající stavům po amputaci v obou bércích nebo u jednostranného postižení v kloubu kolením a výše, - funkční ztráta jedné dolní končetiny, např. na podkladě úplného ochrnutí této končetiny, - současné amputační ztráty podstatých částí dolní a horní končetiny, - stavy po úrazech nebo nemocech páteře s následnými těžkými poruchami hybnosti, - těžké kyfoskoliózy spojené s kardiopulmonální nedostatečností, - vady a nemoci srdce s prokázanou chronickou oběhovou nedostatečností, - objektivně prokázaná dechová nedostatečnost těžkého stupně - pokročilá stadia Bechtěrevovy nemoci - počínaje IV. stadiem, - úplná nebo praktická hluchota, - chronické vady a nemoci interního charakteru trvale značně ztěžující pohybovou schopnost. 3. Mimořádné výhody III. stupně se přiznávají zejména při následujících nemocech a stavech: - anatomická nebo funkční ztráta dvou končetin, - současné ztuhnutí páteře i velkých kloubů v konečném stadiu Bechtěrevovy nemoci, - závažné mentální postižení stupně imbecility nebo idiocie, - úplná nebo praktická slepota obou očí, - úplná nebo praktická hluchota u dětí do skončení docházky základní školy. Důležité je rovněž ustanovení podle něhož u nemocí a vad neuvedených v této příloze, pokud podstatně omezují pohybovou nebo orientační schopnost, se funkční postižení porovnává s indikacemi

uvedenými v bodech 1 až 3. Faktem zůstává, že v případě tzv. mimořádných výhod většinou nebude speciální pedagog prvním, kdo rodičům podá informaci o možnosti žádat o přiznání některé z typů průkazek. Zpravidla se totiž jedná o natolik postižené dítě, že rodiče již získali informaci od ošetřujícího lé- káře ap. Dodejme jen, že o tom zda dítě splňuje zdravotní indikaci pro některý ze stupňů mimořádných výhod rozhoduje posudkový lékař okresní správy sociálního zabezpečení. Vlastní průkaz pak vystavuje okresní úřad (referát sociálních věcí). Naproti tomu u následujícího druhu sociální dávky jsem se setkal se situací, kdy ani rodiče sedmiletého dítěte, které již chodilo do speciální školy nebyli informováni o možnosti jejího přiznání. Jedná se o příplatky k výchovnému pro handicapované děti. Příplatky jsou rovněž zvláštním druhem sociální dávky, která je podmíněna zdravotním stavem dítěte. Úpravu tohoto institutu nalezneme v zákoně č. 100/1988 Sb. a vyhlášce č. 149/1988 Sb. Tyto příplatky se poskytují na nezaopatřené děti starší jednoho roku, které jsou dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžadují mimořádnou péči. (O tom opět rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení, kde také musí rodiče dítěte adresovat svou žádost). Podmínkou poskytnutí příplatku je, že dítě není umístěno v zařízení s týdenním nebo celoročním pobytem pro takové děti, a jde-li o mimořádnou péči zvlášť náročnou, ani v zařízení s denní docházkou (např. ve speciální škole). Zákon rozlišuje: a) mimořádnou péči o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě:. Rozumí sejí individálně poskytována péče, která svým rozsahem a intenzitou značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku, a to potřebou opakovaného ošetřování v průběhu dne, popř. provádění soustavné rehabilitace nebo cvičení; dále nutností přípravy individuálního dietního stravování, potřebou zvýšeného dohledu nebo pomoci jiné osoby při některých životních úkonech. Předpokládá se, že takové dítě je zpravidlo schopno navštěvovat některé ze speciálních předškolních zařízení a škol. Výjimečně je schopno navštěvovat i zařízení běžného typu. Výše příplatku je 500 Kč. b) mimořádnou péči zvlášť náročnou: Rozumí se jí péče, kterou jsme popsali v předchozím odstavci, jestliže je ve zvýšeném rozsahu potřebná v průběhu dne a některé úkony jsou nutné i v průběhu noci. Dále jde-li o dítě, které vyžaduje nepřetržitý dohled nebo je odkázáno na pomoc jiné osoby při většině či všech životních úkonech. Zákon předpokládá, že dítě vyžadující tuto péči není schopno navštěvovat školní a předškolní zařízení. Výše příplatku je 700 Kč. Otázkou zůstává vhodnost úpravy mimořádné péče zvlášť náročné. Nepochybně existuje celá řada defektů, při nichž je vysloveně žádoucí alespoň částečná účast dítěte v kolektivu dětí, nehledě již k obtížnosti zabezpečování zdravotní

a sociální rehabilitace takového dítěte. Uvedená úprava může paradoxně vést k tomu, že některý rodič ve snaze získat vyšší příplatek nebude dítě posílat do žádného speciálního zařízení. Zdravotní postižení, při kterých může být dítě uznáno za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou jsou uvedena v příloze č. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. Při rozhodování, který z obou druhů péče je pro dítě potřebný, se vychází jednak ze stupně zdravotního postižení dítěte, které závažným způsobem ovlivňuje vývoj dítěte, a z nutnosti, rozsahu a náročnosti péče, kterou je takovému dítěti nutno poskytovat. V příloze jsou uvedeny některé indikace, které nepříznivě ovlivňují vývoj dítěte. Jde zejména o: 1. Poruchy pohybového ústrojí - nemoci a vady pohybového ústrojí s těžkou poruchou funkce po dobu dlouhodobé léčby nebo časově náročné rehabilitace. 2. Duševní onemocnění - idiocie - imbecilita - těžká debilita - závažná duševní onemocnění a stavy s recidivujícím či chronickým průběhem např. psychózy, mentální anorexie s přetrvávající kachexií. 3. Nervová onemocnění - závažná postižení centrálního nervového systému např. vrozené vady CNS, dětská mozková obrna funkce -nervosvalov -nekompenzovaná záchvatovitáonemocnění jakékoli etiologie s častoufrekv - těžké poruchy hlasu a řeči, závažně omezující celkový vývoj dítěte a hrubě narušující společenskou adaptaci např. hotentotismus. 4. Smyslová onemocnění - úplná nebo praktická nevidomost - hodnotí se s brýlovou korekcí - slabozrakost těžkého stupně vyžadující vzdělávání v zařízeních pro takové děti, až do skončení povinné školní docházky - úplná nebo praktická hluchota vyžadující vzdělávání v zařízeních pro takové děti, do skončení povinné školní docházky. 5. Onemocnění oběhového ústrojí - stavy po srdečních operacích do ukončení pooperační rehabilitace. 6. Onemocnění dýchacího ústrojí - závažné respirační choroby s akutními atakami - závažná chronická dechová nedostatečnost jakéhokoliv původu. 7. Onemocnění močového ústrojí - onemocnění močového ústrojí ve stadiu chronické ledvinové nedostatečnosti - stavy po rozsáhlých operačních výkonech na močovém ústrojí do klinické úpravy. 8. Onemocnění zažívacího ústrojí - závažná, chronicky probíhající onemocnění zažívacího ústrojí vyžadující dlouhodobý léčebný a dietní režim

9. Metabolické poruchy - diabetes mellitus I. typu, vyžadující dodržování speciální diety a podáváni insulinu. Dále jsou uvedena některá onemocnění endokrinologická, nádorová, hematologická, kožní ad. Stavy po rozsáhlých úrazech a operacích, jakož i vrozené rozštěpy obličeje a dutiny ústní. Srovnáme-li tyto zdravotní indikace s indikacemi pro přiznání mimořádných výhod je zřejmé, že okruh dětí (rodičů) pobírajících příplatky k výchovnému bude širší. Další formou sociální pomoci handicapovaným jsou jednotlivé druhy příspěvků sociální péče. Základními normami pro tuto oblast jsou již citovaný zákon č. 482/91 Sb. a zejména vyhláška MPSV č. 182/1991 Sb. ve znění vyhlášky č. 28/ 1993 Sb. Vyhláška užívá členění příspěvků na jednorázové a opakující. Pokud bude u některého z příspěvků uvedeno číslo paragrafu, vztahuje se k dané vyhlášce. Mezi jednorázové příspěvky patří: - jednorázové peněžité a věcné dávky dle 32 mohou poskytovat obce těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných nákladů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. Tento příspěvek lze poskytnout i občanům umístěným v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně či léčebně dlouhodobě nemocných na úhradu závazků krátkodobé povahy. Obce mohou poskytovat i tzv. věcné dávky k uspokojení běžných životních potřeb uvedených skupin občanů. Za ně se považuje zabezpečení namáhavějších pracovních úkonů nutných k provozu a údržbě domácnosti, nebo jejich úhradu. Popř. může jít o poskytnutí předmětů k uspokojení uvedených potřeb. - příspěvek na opatření zvláštních pomůcek dle 33. Příspěvek poskytuje těžce zdravotně postiženým občanům okresní úřad na opatření pomůcek, které potřebují k odstranění, zmírnění nebo překonání následků svých postižení. Podmínkou je, že pomůcka není hrazena příslušnou zdravotní pojišťovnou. Rovněž tak je nutno písemně se předem zavázat, že pomůcka nebude převedena na jiného občana do 5 let od poskytnutí příspěvku. Příspěvky se poskytují zejména občanům tělesně, zrakově a sluchově postiženým zejména na předměty rehabilitační a kompenzační povahy, které jsou uvedeny v příloze č. 4 cit. vyhlášky: a) - až do výše 100 % ceny může hradit okresní úřad nákup následujících pomůcek pro tělesně postižené občany: polohovací zařízení do postele, přenosný WC, přenosná rampa pro vozíčkáře, zvedací zařízení vozíku na střechu automobilu, zařízení pro přesun vozíčkáře do automobilu, individální úpravy automobilu, glukometr. Pro sluchově postižené občany jsou to zejména: signalizace bytového a domovního zvonku, signalizace telefonního zvonku. Pro občany zrakově postižené se jedná zejména o Pichtův psací stroj, magnetofon, televizní lupu pro slabozraké

kalkulátor s hlasovým výstupem. b) - až do výše 50 % ceny lze hradit následující pomůcky pro tělesně postižené: obracecí postel, zvedák do vany, sedátko do vany, psací stroj se speciální klávesnicí, bicykl Duplex, motorový vozík pro invalidy ap. Pro sluchově postižené jde zejména o indukční bytovou smyčku, světelný nebo vibrační budík, telefon se zesilovačem, psací telefon, videorekordér a televizor s teletextem [nejvýše 25 % a 5000 Kč] a dekodér skrytých televizních titulků. Pro zrakově postižené jde o kancelářský psací stroj, bicykl Duplex, slepecké náramkové hodiny, indikátor světla, barev, jednoúčelové počítací zařízení s hlasovým výstupem [nejvýše však 30 000 Kč]. - příspěvek na úpravu bytu je dle 34 určen občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům nevidomým. Poskytují jej okresní úřady. Za občany s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí je třeba považovat občany s handicapem dle přílohy číslo 5 citované vyhlášky. Za úpravu bytu je považována zejména úprava přístupů k domu či garáži, úprava povrchu podlahy, rozšíření dveří, přizpůsobení sociálního zařízení, zavedení vhodného vytápění, vybudování telefonního vedení ap. Příspěvek se poskytuje do výše 70 % prokázaných nákladů, max. však do výše 50 000 Kč, s podmínkou vrácení částky při změně vlastnického nebo nájemního práva do 10 let. Příspěvek mohou obdržet i rodiče takto postiženého dítěte staršího 3 let. - příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla poskytuje dle 35 okresní úřad občanům uvedeným v rámci předchozího příspěvku, kteří jsou navíc odkázáni na individuální dopravu. Výše příspěvku činí až 50 % pořizovací ceny, maximálně však 60 000 Kč. Podmínka nezcizitelnosti vozidla je stanovena na 5 let. Jsou-li žadateli manželé splňující uvedená kritéria, lze poskytnout příspěvek každému z nich. Novela vyhlášky č. 28/93 Sb. paradoxně neumožňuje poskytnutí příspěvku manželům na nákup společného automobilu. Součet příspěvků nesmí v období 10 let přesáhnout 120 000 Kč. Příspěvek mohou obdržet i rodiče dítěte staršího 3 let, které má uvedenou diagnosu nebo je nevidomé či mentálně postižené s přiznáním mimořádných výhod III. stupně. - příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného dle 36 poskytují rovněž okresní úřady. Poskytuje se poživatelům mimořádných výhod II. a III. stupně. Příspěvek činí 50 % ceny 60 litrů benzínu speciál u III. a 30 litrů u II. stupně. - příspěvek na individuální dopravu dle 37 poskytují obce občanům, které jsme uvedli u příspěvku na úpravu bytu, kteří nevlastní motorové vozidlo a nepobírají příspěvek najeho provoz. Výše příspěvku je až 5 000 Kč ročně. - příspěvek na topnou naftu a zakoupení topných těles a dalších spotřebi-

čů dle 39 je určen pro těžce zdravotně postižené občany a staré sociálně potřebné občany. Poskytuje ho obec. Výše příspěvku je až 3 000 Kč ročně na topnou naftu a 2 500 Kč na zakoupení topných těles. - příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní stanice může dle 40 poskytnout obec sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům, kterým byly přiznány mimořádné výhody III. stupně nebo občanům, kteří jsou poživateli důchodu zvýšeného pro bezmocnost. Výše příspěvku je až 1 000 Kč. - příspěvek zdravotně postiženým dětem po skončení přípravy na pracovní uplatněni mohou poskytnout obce dle 41. Poskytuje se svěřencům ústavů pro tělesně postiženou mládež i s přidruženým mentálním postižením a tzv. kombinovanými vadami. Dále občanům se ZPS, kteří absolvovali přípravu pro pracovní uplatnění. Příspěvek je poskytován ve formě peněžní či věcné dávky až do výše 5 000 Kč, výjimečně 10 000 Kč. Podmínkou je, že dotyčný nemá vlastní úspory vyšší než 5000 Kč a nikdo k němu nemá vyživovací povinnost nebo ji neplní. Za opakující se dávky vyhláška považuje: - příspěvek na zvýšené životni náklady dle 42 poskytují pověřené obecní úřady sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům, kteří mají zvýšené životní náklady, [např. dietní stravování, vyšší úhrada za užívání bytu ap.] Výše příspěvku je individuální dle konkrétního případu. Zvláštním druhem tohoto příspěvku je poskytnutí až 300 Kč měsíčně občanům, kteří používají trvale složité ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky. Stejná suma se poskytne i nevidomému občanu, který není poživatelem invalidního důchodu ani na něj odpovědná osoba nepobírá příplatek k výchovnému a který se soustavně připravuje na zaměstnání. - příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice dle 43 poskytují pověřené obecní úřady; je určen pro sociálně potřebné těžce zdravotně postižené občany nebo občany starší 70 let, žijící osaměle. Poskytuje se až do výše plné základní měsíční sazby za používání telefonní stanice. - příspěvek na úhradu za užíváni bezbariérového bytu a garáže dle 45 poskytuje pověřený obecní úřad. Poskytuje se občanům, které jsme již uvedli u příspěvku na úpravu bytu, kteří užívají bezbariérový byt. Poskytuje se ve výši rozdílu mezi běžným nájemným a nájemným bezbariérového bytu. U příspěvku na úhradu užívání garáže jde až o 200 Kč měsíčně. - příspěvek na společné stravování poskytují dle 48 obce sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům až do výše 12 Kč najeden oběd. V mimořádných případech může být příspěvek zvýšen až o 15 %. - příspěvek nevidomým občanům může být dle 46 a 33 odst. 8 poskytnut okresním, resp. obecním úřadem až do výše nákladů nutných na zajištění výcviku vodícího psa a na krmivo pro tohoto

psa. V prvním případě se jedná o skutečně vynaložené náklady, u krmívaje výše stanovena do 600 Kč. Výše uvedené instituty tvoří základ sociální pomoci poskytované handicapovaným občanům. Vedle nich lze ještě jmenovat ustanovení o rodičovském příspěvku, který se poskytuje na základě zákona č. 382/1990 Sb. Jedná se o příspěvek, který je poskytován rodiči, jenž osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě ve věku do tří let. V tomto případě se příspěvek poskytuje všem občanům. Výjimka ve věku je stanovena pro děti, které je podle posudku příslušného orgánu sociálního zabezpečení dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou. V tomto případě se poskytuje do 7 let věku. V současné době je výše příspěvku stanovena na 1500,- Kč měsíčně. Význam pro handicapované má i ustanovení zákona č. 368/1992 o správních poplatcích. Podle něj jsou v některých případech osvobozeni od správních poplatků těžce zdravotně postižení občané, držitelé průkazu ZTP nebo ZTP/P. Správními poplatky se rozumí poplatky, ježjsou vybírány státními orgány v určité výši při vydávání nejrůznějších rozhodnutí, povolení, vyřizování žádostí ap. Namátkou můžeme uvést vydání živnostenského listu, povolení uzavřít manželství u jiného než příslušného obecního úřadu ap. Mezi specifickou formu pomoci handicapovaným je třeba dále zařadit poskytování bezúročných půjček dle 58 citované vyhlášky č. 182/1991 Sb. Poskytuje je okresní úřad občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí (viz výše) na koupi motorového vozidla, a to až do výše 30 000 Kč. Na tomto místě není možno poskytnout úplný a vyčerpávající přehled dávek a služeb sociálního zabezpečení poskytovaného handicapovaným občanům. Jejich podrobný přehled lze nalézt v uvedených právních normách či v různých publikacích, ježjsou nyní na trhu k dostání. Zvláště je třeba věnovat pozornost změnám, které se v oblasti sociálního zabezpečení připravují. Jmenujme zde alespoň uvažovaný zákon či vyhlášku "O personální asistenci", která by měla zakotvit institut "placených profesionálních pomocníků" pro těžce handicapované ap. Dobrý speciální pedagog ví, že k účinné rehabilitaci handicapovaného dítěte patří i jeho dobrá spolupráce s rodiči, znalost rodinného prostředí, úspěchů a problémů s nimiž se dítě setkává u svých nejbližších. Sociální a ekonomická situace rodiny může celkovou atmosféru do značné míry ovlivňovat. I když žádný příspěvek či dávka nemůže zcela kompenzovat, finanční a již vůbec ne psychické obtíže spojené s výchovou handicapovaného dítěte, mohou tuto situaci alespoň zmírnit. O rozdílném postoji "zdravé" části populace a rodičů handicapovaných dětí k problematice ekonomického zabezpečení rodiny svědčí i údaje z šetření, které v loňském roce prováděly studentky naší katedry. Z určitého vzorku rodičů zdravých dětí jen 25% se domnívalo, že eko-

nomické důvody mohou vést rodiče k rozhodnutí umístit dítě do specializovaného ústavu. Rodiče postižených dětí tuto možnost připouštěli v celých 72,5 % případů! Soudím, že toto zjištění je více než dostačující pro to, abychom se otázkám sociálního zabezpečení handicapovaných a jejich rodin věnovali s daleko větší naléhavostí než doposud. Literatura Flegl, V.: Mezinárodní ochrana práv odborů, pracovníků a invalidů, Praha, Prospektrum 1991. Michalík, J.: Právní úprava postavení handicapovaných občanů, UP Olomouc, 1993 Právní předpisy uvedené v textu článku