Základy společenských tanců - multimediální pomůcka pro výuku pro ZŠ Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu Základy společenských tanců - multimediální pomůcka pro výuku pro ZŠ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Pavel Kapoun Vypracovala: Marie Krchňáková Brno 2016

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím svých teoretických znalostí a praktických zkušeností. Seznam použité literatury uvádím závěrem této práce. Podpis:.........................

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své diplomové práce Mgr. Pavlu Kapounovi za ochotu, cenné připomínky a rady, které vedly k vypracování této diplomové práce. Dále také Martině konečné, která mi poskytla prostory k natočení výukových videí, Karlovi Praisovi na natočení výukových videí, Michalu Malému, Kateřině Halámkové a Karolíně Svobodové za účinkování ve výukových videích a Vojtěchovi Svobodovi za technickou podporu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům za trpělivost, pomoc a jejich podporu při zpracování této diplomové práce.

OBSAH ÚVOD... 6 1 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1.1 Charakteristika společenského tance... 8 1.2 Uplatnění společenského tance ve školní tělesné výchově... 9 1.3 Historie společenského tance... 10 1.4 Rozdělení tanců... 12 1.5 Standardní tance... 13 1.5.1 Waltz... 13 1.5.2 Valčík... 14 1.5.3 Tango... 16 1.5.4 Quickstep... 18 1.5.5 Slowfoxtrot... 19 1.6 Latinskoamerické tance... 21 1.6.1 Cha-cha-cha... 21 1.6.2 Jive... 23 1.6.3 Rumba... 24 1.6.4 Samba... 26 1.6.5 Paso doble... 28 1.6.6 Polka... 30 1.6.7 Salsa... 31 2 HUDBA V TANCI... 33 3 TANEČNÍ ÚBOR... 36 4 METODICKÁ ČÁST... 38 4.1 Anketa... 39 4.1.1 Vyhodnocení otázek z ankety... 39

4.2 Vyhodnocení... 46 5 MULTIMEDIÁLNÍ POMŮCKA... 48 5.1.1 Taneční prostor... 51 5.1.2 Postoj... 53 5.1.3 Rám... 54 5.2 Taneční postavení... 56 5.2.1 Uzavřené držení - standardní tance... 56 5.2.2 Uzavřené držení latinskoamerické tance... 58 5.3 Chůze... 63 5.4 Vedení a následování (Leading & Following)... 67 5.5 Metodika výuky jednotlivých základních kroků společenských tanců.. 68 5.5.1 Waltz... 69 5.5.2 Valčík... 70 5.5.3 Tango... 71 5.5.4 Quickstep... 72 5.5.5 Cha-cha-cha... 73 5.5.6 Jive... 75 5.5.7 Rumba... 76 5.5.8 Samba... 77 5.5.9 Polka... 78 5.5.10 Salsa... 79 5.5.11 Slowfoxtrot volný foxtror (není ve videu zařazen)... 80 5.5.12 Paso doble (není ve videu zařazeno)... 81 ZÁVĚR... 83 RESUMÉ... 85 SUMMARY... 85

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 87 PŘÍLOHY... 95 1. Krchňáková Marie (2016) Příloha DVD Základy společenských tanců - multimediální pomůcka pro výuku pro ZŠ... 95

ÚVOD Pro sepsání diplomové práce na téma Základy společenských tanců - multimediální pomůcka pro výuku pro ZŠ mě inspirovala moje vlastní zkušenost s výukou společenských tanců pro širokou veřejnost. Tanci se věnuji již několik let jako asistentka v taneční škole, jejíž náplní je výuka základů společenského tance pro dospělé a pro studenty středních a vysokých škol. Zájemcům, kteří se chtějí zdokonalovat v tanci, jsou dále nabízeny navazující kurzy. Diplomovou prací navazuji na bakalářskou prací, ve které jsem se zabývala vysvětlením základních figur jednotlivých tanců. Cílem bylo vytvoření grafických nákresů s jednotlivými sekvencemi kroků. V této práci jsem se rozhodla vytvořit Multimediální výukové video pro učitele tělesné výchovy na základních školách na téma základní kroky společenského tance. Společenský tanec patří mezi sociálně a společensky důležité dovednosti, jež jsou součástí lidské kultury. A proto si myslím, že je vhodné zařadit společenský tanec do výuky i na základních školách. Mnoho učitelů však nemá s výukou společenských tanců zkušenosti, a proto jsem se pro ně rozhodla připravit tento metodický materiál. Tanec jako takový se nachází v rámcově vzdělávacím plánu pro základní školy a na některých školách probíhají i plesy pro žáky. Společenský tanec má mnoho společného s tělovýchovou. Základem je zde pohyb. Kromě pohybu se zde setkáváme i s emocionálním projevem při tanci. Tanec je do výuky zařazen díky svým pohybovým kvalitám. Žáci se učí zvládnout pohyb do rytmu, rychlosti tance a také obsah tance, ne tedy pouze ladnost pohybů. Učí se využívat správně sílu, cvičí smysl pro rytmus a orientaci v prostoru. Z fyziologického hlediska je vhodný pro posilování vnitřních orgánů a jejich funkcí, hlubokého stabilizačního systému. Posiluje dolní končetiny hlavně nožní klenbu. Ovlivňuje oběhovou soustavu, kde zvyšuje u žáků tepovou frekvenci a také dýchací soustavu, kde prohlubuje a zrychluje dechovou frekvenci. Vytváří nové složitější pohybové stereotypy a zlepšuje nervosvalovou koordinaci. Společenský tanec má svůj význam i po stránce sociální a výchovné. Žáci se učí spolupráci v kolektivu i v párech a spolu s tancem se mohou učit i základy 6

společenského chování a etiky. V neposlední řadě také rozvíjí vzájemný vztah mezi dívkami a chlapci. Cílem diplomové práce je popis historie společenských tanců, jejich rozdělení a metodika jednotlivých společenských tanců, dalším cíl práce je ověřit a zjistit zda učitelé tělesné výchovy na ZŠ mají zkušenosti s výukou tanců v rámci tělesné výchovy, zda je dostupná metodická příručka nebo materiály k výuce a zda mají zájem o zařazení této formy výuky. Toto jsme zjišťovali anketou, tu jsme vytvořili pro náš výzkum a na základě výsledků zjištěných z ankety, jsme vytvořili metodický materiál, multimediální pomůcku k výuce společenských tanců na základní škole. Úkolem práce je vytvořit anketu a vytvořit multimediální pomůcky pro výuku společenských tanců pro ZŠ. V multimediální pomůcce se nacházejí videa, která jsou zaměřena hlavně pro učitele, kteří by chtěli zařazovat společenské tance do své výuky. Jednotlivá videa jsou vytvořena tak, aby tance, jejich charakteristický pohyb a základní figury pochopil i člověk, který se s danými tanci nikdy nesetkal. V první část je věnována správnému pohybu po tanečním parketu s důrazem kladeným na orientaci v tanečním prostoru. V následující části se zaobírám vysvětlením základních technik standardních a latinskoamerických tanců, mezi které patří například správné držení těla a chůze. V poslední části je popsána metodika nácviku jednotlivých základních kroků společenských tanců, ve kterých jsou popsány jednotlivé kroky tak, aby je pochopil i začátečník, a proto jsou k tancům vytvořena výuková videa. 7

1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Charakteristika společenského tance Tancem se dá vyjádřit skutečný život. Vznikl již před dávnými časy ze stylizace přírodních národů například bojových cvičení, znázornění lovu, rituálů, v pozdějších cvičení i z pracovních pohybů. Často taneční pohyb vyzařuje náznaky sexuálního charakteru. Objevují se tance umělé, které nemají žádnou souvislost s rituály (Šmolík a kol, 1985). S tancem úzce souvisí i hudba. V jiných sportech slouží hudba jako doprovod, Ale při tanci se člověk musí vcítit do melodie, reagovat na rytmus, strukturu a charakteristické prvky skladby. V tanečním sportu je pak hudba spíše inspirací, protože jednotlivé sestavy jsou pevně dané a nacvičené (Odstrčil, 2004). Umělecký pohyb v tanci se dá vyložit jako zobrazení emocí, nálady a různých zážitků (Obr. 1). Během vývoje se ustálily tři taneční směry: tanec lidový tanec společenský tanec scénický Základem společenského tance je pár, který se skládá z muže a ženy. Jde tedy o interpretaci různých emocí mezi párem například radost, láska, vášeň, zlost, strach nebo bojácnost (Kymplová, 2014). Toto spojení může být proto v některých případech psychicky náročné, například když spolu pár tančí delší dobu a jednomu z něj stále nejdou kroky. Pro odborníky z tanečního oboru je společenský tanec sportovní disciplína, jež se na vrcholné úrovni blíží umění. U jednodušších prvků se hodnotí kvalita provedení a elegance páru. V obtížnějších figurách se naopak hodnotí jistota provedení. Společenský tanec je stejně jako ostatní sporty náročný na fyzickou zdatnost, kondici, ale také na individuální výjimečnost jedince (Odstrčil, 2004; Krapková, Šopková, 1999). 8

Obr. 1: Vyjádření citů v tanci 1.2 Uplatnění společenského tance ve školní tělesné výchově Společenský tanec má mnoho společného s tělovýchovou. Základem je zde pohyb. Člověk ke svému životu potřebuje nejen rozumovou tělesnou výchovu, ale také estetickou složku. Mezi estetickou výchovu patří výtvarná, hudební, slovesná i pohybová složka. Výtvarné, hudební a slovesné výchově se dává ve školách velký prostor, zato estetická výchova je zahrnuta jen malou částí do tělesné výchovy formou rytmické gymnastiky a tance, v níž je rozvíjen cit pro rytmus, estetický, ale účelný pohyb. Navíc u společenského tance se dá rozvíjet také společenská výchova. Kromě pohybu se zde setkáváme i s emocionálním projevem při tanci, v němž se odráží vnitřní a duševní prožitek tanečníka. Tanec je do výuky zařazen díky svým pohybovým kvalitám (Kos, 1973). Prostředkem estetické a pohybové výchovy je tanec. Jedním z druhů tance je i společenský tanec, který můžeme označit jako lidový tanec moderní doby (Kos, 1973, p. 132). Proto je přínosné ho zařadit do výuky. Společenský tanec funguje jako vyrovnávací proces sedavého školního režimu a má také rekreační a uvolňující funkci. Tanec jako takový se nachází v rámcově vzdělávacím plánu pro základní školy a na některých školách probíhají i plesy pro žáky. Rytmické cítění se začleňuje do tělesné a hudební výchovy již na předškolním i prvním stupni základních škol. Děti by se zde měly setkat se základními tanečními kroky jako je taneční chůze a běh v rytmu, cval přísunný, 9

přeměnný nebo poskočný. Dále by se žáci měli učit jednoduchým tanečním hrám říkankám a lidovým tancům. Současně s těmito prvky můžeme zařadit základy společenského tance. Na druhém stupni se setkáváme s konkrétní předtaneční výukou a měli bychom se snažit naučit žáky základní kroky moderních tanců (Jive, Cha-cha-, Rumba, Samba, atd.) V tělesné výchově by se pak neměly opomíjet i základy společenské výchovy (kdo nabízí první tykání, kdo se nejdříve představuje, kdo první podává ruku při pozdravu, jak se stoluje, jak se chovají chlapci k dívkám, atd.). V tanci bychom měli dbát také na správné držení těla, protože je u žáků většinou ochablé. Žáci by se měli učit zvládnout pohyb co do rytmu, rychlosti a také obsahu tance, ne tedy pouze ladnost pohybů. Žáky učíme využívat správně sílu, smysl pro rytmus a orientaci v prostoru. Z fyziologického hlediska je vhodný pro posilování vnitřních orgánů a jejich funkcí, a také hlubokého stabilizačního systému. Posiluje mezilopatkové svaly, horní končetiny - bicepsový a tricepsový sval, dolní končetiny hlavně nožní klenbu a lýtkové svaly. Ovlivňuje oběhovou i dýchací soustavu, kdy u některých tanců u žáků zvyšuje tepovou i dechovou frekvenci na hranici anaerobního prahu. Vytváří nové složitější pohybové stereotypy a zlepšuje tak nervosvalovou koordinaci (Krapková, 1991; Krapková, Šopková, 1999). 1.3 Historie společenského tance Tanec patří mezi nejstarší druhy umění na světě. Už od počátku lidstva byl součástí společnosti. První zmínky o tanci se dochovaly z doby kamenné ve španělské jeskyni Cogul, na které byli vyobrazeni tančící ženy a muži. Další kresby se také nacházejí v afrických jeskyních, v chrámech na území střední Ameriky, v Asii, v Řecku, atd. V Řecku byl tanec součástí výcviku vojáků. V Británii existuje tradice tzv. Morrisových tanců, což jsou rituální tance. Vždy se jednalo o tance, které tančili buď muži, nebo ženy. Teprve v 16. století se objevili párové tance a poté tance společenské (Krapková, Šopková, 1991). Před tanci společenskými se nejprve objevily tance, pocházející z dvorského prostřední, z městských salónů i selských dvorů. Odlišné taneční formy vznikly 10

díky rozmanitosti společnosti, například různých zvyků, oděvů a jiného způsobu života (Wainwright & King, 2006). V 19. století se objevily společenské tance, jak je známe dnes. Tance museli ovládat všichni dvořané, jelikož společenský život vyžadoval účast i na tanečních zábavách. Došlo ke vzniku tanečních sálů a v nich hrajících tanečních orchestrů. Otevíraly se taneční sály a vznikaly taneční orchestry. Do konce 19. století existovaly tři taneční formy: párový tanec např. Polka, Waltz tanec Veleta vojenský twostep, ve kterém tančili všichni dohromady. Několik párů tančilo sestavu, ve které se navzájem střídali partneři i celé páry, příkladem takového tance byla dvořanka či čtverylka (Wainwright & King, 2006). Ve 20. století nastala revoluce v tanečních stylech, díky které se v Evropě začaly objevovat první tance ze Severní a Jižní Ameriky. Sebou přinesly i jinou kulturu. Součástí tance byl tělesný kontakt tanečního páru, kde muž určoval, co se bude tančit. Objevují se foxtrotové variace, počátky waltzu a tanga, které se dostávají do tanečních škol. Každá taneční škola si vykládala jednotlivé tance po svém, a proto se páry na parketu nemohly shodnout. Až ve 20. letech 20. století angličtí učitelé sjednotili taneční styly a vytvořili takzvaný internacionální styl. Vybrali nejcharakterističtější tance, standardizovali nejpopulárnější taneční figury a stanovili adekvátní požadavky na hudební doprovod. Tím dokázali zpřístupnit tanec širší veřejnosti. Mezi válkami přišly do Evropy tance latinské Ameriky tance, jako například Rumba, Samba a nakonec Jazz. Z karibské oblasti se přejala Cha-cha a k latinskoamerickým tancům se později přidalo Paso doble. Na nějakou dobu se stal nejpopulárnějším tancem Rock n roll, který dává impuls ke vzniku posledního soutěžního tance a tím je jive. Ve 21. století se do popředí dostává kromě Rumby, Samby, Salsy a Tanga také merengue, lambada a mambo (Wainwright & King, 2006). 11

1.4 Rozdělení tanců Tance se mohou podle svého charakteru řadit do jednotlivých skupin buďto podle klasického dělení nebo podle původu jednotlivých tanců. Klasické dělení tanců: Standardní tance Waltz, Tango, Valčík, Slowfox, Quickstep, Latinskoamerické tance Samba, Rumba, Cha-cha, Paso doble, Jive V České a Slovenské republice se k těmto tancům dále řadí Polka a Čardáš. Tyto tance se dodnes učí v tanečních kurzech tanečních škol (Baláš, 2003). Dle druhu tance je můžeme také dělit na kolové, standartní, latinskoamerické a jazzové tance. Podrobné rozdělení je uvedeno v tabulce 1. Tance mohou dělit také podle původu na: Tab. 1: rozdělení tanců (Baláš, 2003) DRUH TANCE KÓLOVÉ TANCE Polka Valčík STANDARTNÍ TANCE Waltz Slowfoxtrot Quickstep Tango LATINSKOAMERICKÉ TANCE Samba Rumba Cha-cha-cha Paso doble JAZZOVÉ TANCE Jive Slowrock PŮVOD TANCE Skupinu tvoří tance podle způsobu provádění. evropský evropský Byly přesně vymezeny standardizovány. anglický anglický anglický latinskoamerický Dělí se z hlediska původu. jihoamerický středoamerický středoamerický evropský Skupinu tvoří tance podle druhu doprovodné hudby. anglické anglické 12

Mezi další párové tance, které jsou dnes populární, patří Salsa, Zouck, Bachata, West coast swing, Lindy hop a jiné. 1.5 Standardní tance Standardní tance jsou starší než latinskoamerické. Angličtí profesionálové je standardizovali ve 20. letech 20. století. Vznikly uměle a tak, aby vyhovovaly anglickému smýšlení. Angličané u tanců vytříbili výraz, ustálili formu, usměrnili jeho charakter a určili tempo, ve kterém se tanec bude tančit. Typické je pro ně uzavřené párové držení, ladnost, elegance a švihový pohyb. Ženy většinou nosí dlouhé šaty a pánové frak (Moore, 2002). 1.5.1 Waltz ( ¾ takt, tempo 31-33 t/min) (Obr. 2) Když byl waltz poprvé představen na anglickém plese na počátku 18. století, byl označen církví i statní mocí za vulgární a nemorální tanec. Bylo to vlastně poprvé, kdy bylo k vidění postavení tanečníka tak blízko k partnerce. Díky této kritice se však stal o to populárnějším a tancuje se dodnes. Během té doby prošel mnoha změnami. Ještě předtím než získal označení společenský tanec, rozvíjel se jako lidový tanec na předměstí Rakouska a Bavorska. V polovině 18. století se však rozšířil do celé Evropy. Následně byl představen i ve Spojených státech. Standardní taneční tempo tohoto tance v této době bylo ještě velmi rychlé a docela náročné pro průměrného tanečníka, ale díky popularitě netrvalo dlouho a skladatelé začali skládat hudbu, která byla mnohem pomalejší. Z této hudby se vyvinul styl waltzu nazvaný Bostonský, s pomalejšími otáčkami a delším klouzavějším pohybem. Ačkoliv styl Boston nakonec zmizel, přeci jen to stimulovalo rozvoj stylu, který dnes známe jako Slow Waltz. V průběhu 20. století Angličané definovali pohyby a určili techniku pro soutěže ve stylu Slow Waltz. 13

Podle Degena (2003) je pár při figurách v neustálém kontaktu a přirozený vláčný pohyb je obohacený tzv. waltzovou vlnovkou, vytvořenou snížením a největším zdvihem ze všech ST standardních tanců (p. 39). Jelikož se Slow Waltz blížil valčíku, převzal od něj otáčivý charakter. Po valčíku se z něj stal druhý nejoblíbenější tanec mezi všemi generacemi. Pro jeho elegantnost a důstojnost ho většinou můžeme vidět při nejrůznějších zahájeních večera, jako je ples nebo svatba, kdy nevěsta s ženichem tančí svůj první tanec. V tanečních vždy waltz zahajuje i ukončuje lekci. Obr. 2: Waltz 2015 1.5.2 Valčík (3/4 takt, 50-64 t/min) (Obr. 3) Valčík má nepochybně nejdelší historii ze všech společenských tanců. Jeho začátky totiž sahají až do 12. století. Tento kruhový tanec pochází přímo z Ländleru, Deutscheru, Dreheru a Schleiferu. V 18. století se jednalo o lidový tanec Bavorského a Rakouského venkova. Později ho za svůj vzali i obyvatelé měst, ti pozměnili jak hudbu, tak 14

i choreografii. Tempo bylo zvýšeno a populární poskoky byly nahrazeny spanilým klouzáním po parketu. Zrodil se tak nový typ tance Waltz. Do té doby se v aristokratických kruzích tančily kultivované pomalé tance. Byly to spíše obřady bez svobody realizace. Mezi partnery býval odstup (pouze lehký dotek rukou). Naopak u Vídeňského Valčíku se partneři objali. Ruce tanečníka byly na pase partnerky a partneři společně navázali také oční kontakt. Emocím se dával volný průběh, stejně jako jemným náznakům erotiky. Ale díky zmíněné svobodě se tento typ tance setkal i s kritikou. Byl považován za nevhodný. Příkladem nevkusnosti byly například odhalené kotníky dam. To dokonce způsobilo u některých dvorů i zákaz provozování tohoto tance. Avšak Vídeňský valčík vzal taneční sály útokem a získal si i přízeň vyšší společnosti. Jedním příkladem je jeho tančení na Kongresu ve Vídni 1814-1815, kde došlo k přerozdělení Evropy po Napoleonských válkách. V Habsburské Vídni byl tedy vytvořen určitý nový styl. Rytmus z waltzu byl zakomponován do klasické hudby. S pomocí skladatelů, jako byli například Strauß a Lanner, dosáhl Vídeňský valčík popularity. Vídeňský císařský dvůr uznal tento tanec jako vhodný a společensky přijatelný. Na počátku 20. století se waltz těšil velké popularitě. Ani moderní tance dnešní doby ho nebyly schopny zastínit. I díky velkému množství různých variant tohoto tance: např. Francouzský Waltz, Polský Mazurka Waltz atd. V roce 1920, vídeňský valčík najednou skoro vymizel z tanečních sálů. Jeho protivníkem se staly tance z Latinské Ameriky. Anglie se v té době stala zemí, která udávala taneční směr, a vídeňský valčík místní obyvatelé moc v oblibě neměli. Jen díky dvěma mužům se vídeňský valčík později zase stal společensky přijatelným a společensky uznávaným tancem. Jednalo se o bývalého rakouského důstojníka Karl von Mirkowitsche a učitele tance Paul Krebsova z Norimberku. Stejně jako mnoha rakouským důstojníkům se Mirkowitsch po zrušení Habsburské monarchie stal učitelem tance. Znovu získal vídeňskému valčíku označení společensky tanec. V roce 1938 se je dokonce podařilo zaintegrovat do mezinárodního programu společenského tance. V roce 1951, Paul Krebs úspěšně zkombinoval starý rakouský tradiční Waltz s anglickým stylem. Na festivalu tance v Blackpoolu ve stejném roce, byla 15

tato kombinace přijata s velkým úspěchem a vídeňský valčík byl zařazen do skupiny standardních tanců. Od té doby se dokonce stal oblíbený mezi anglickými tanečníky a nejen to, od této chvíle se stává součástí světových i evropských mistrovství Evropy a všech ostatních tanečních soutěží (Studio Elbazdance). Obr. 3: Valčík (2014) 1.5.3 Tango (2/4 takt, tempo 28-33 t/min) (Obr. 4) V 19. století byla Buenos Aires plná imigrantů a přechodných pracovníků z Evropy a Afriky, z nichž se mnozí ocitli sami a hledali společníky ve svém novém cizím prostředí. Mnoho z nich hledalo, zábavu, oproštění od smutku, dočasné přátelství a jakékoliv rozptýlení od depresivních pocitů. Rozmanitost kultur dalo vzniknout novému hudebnímu stylu. Hudba se skládala z afrických beatů, indických rytmů, objevovaly se zde vlivy latinskoamerické hudby a populární hudby nazývané pampa pocházející z Argentiny (Baláš, 2003). 16

Historikové tvrdí, že název pochází z afrického Candombe bubnování známé jako "tan-go", případně z latinského slova tangere (na dotek). Tanec začal jako komunikace pomocí pantomimy mezi prostitutkou a pasákem. Improvizace byla naplněna emocionálním projevem a sugestivní setrvačností. Tato sexuální choreografie byla ještě umocněna melancholickým německým nástrojem bandoneon, který je velmi podobný harmonice. Tyto hrubé začátky se později vyvinuly v méně neslušné styly, které symbolizovaly nižší třídu Argentiny na přelomu století. I přes vývoj tanga, zůstaly dvě složky stále stejné: hudba a vášnivé emoce vložené do tance. Stejně jako tomu bylo u mnoha jiných tanců, Evropané (nejvíce pozoruhodně v angličtině) přijali tango a předělali ho podle sebe. Výsledkem byl velmi energický tanec, s velkými pohyby, dramatickými gesty a rychlými pohyby hlavy z jedné polohy do druhé. Tanec byl zařazen mezi soutěžní standardní tance. Do mezinárodně tančeného tanga bylo začleněno mnoho prvků z waltzu a foxtrotu. Přesto si tento tanec udržuje velmi jedinečný charakter, který ho odlišuje od všech ostatních společenských tanců. Obr. 4: Tango (2016) 17

1.5.4 Quickstep (4/4 takt, tempo 54-63 t/min) (Obr. 5) Zpočátku se jednalo o pochod vojáků, který se vyvinul kolem roku 1850. Původně, byl Quickstep spojován s vojenským pluky jako přehlídka pro prezidenty, požívali se na vojenských výstavách atd. Quickstep se inspiroval mnoha tanečními styly. Nejprve vznikl v roce 1920 mix tanců jako je Foxtrot, Peabody Shag, Charleston a One-Step (dancelovers, 2015; Dance Helpline, 2016). Vyvíjel se během první světové války na předměstí New Yorku, kdy ho začali tančit přistěhovalci z Karibiku a z Afriky. Po debitu v Americe se stal okamžitě populární ve všech tanečních sálech. Foxtrot a Quickstep mají společný původ. Američtí vojáci v roce 1917 přivedli foxtrot do Paříže. Tanec je inspirován jazzem. Ve dvacátých letech mnoho kapel hrálo slowfoxtrot příliš rychle a proto se tento tanec rozvinul do dvou různých tanců. U slowfoxtrotu se tempo zpomalilo a Quickstep se stal rychlou verzí Foxtrotu. V roce 1920 vznikla ucelená forma, která dala základ dnešnímu quickstepu. V roce 1925 začala horečka Charlestonu, která měla velký vliv na vývoj quickstepu. Do tance se přidaly prvky stepu a charlestonu. Anglická forma Quickstepu se pak vyvinula z původního Charlestonu a následně jazzu. V Anglii byl tanec nakonec standardizován v roce 1927 a malými obměnami se tak tancuje dodnes. Je to hodně veselý a hravý tanec (Dancelovers, 2015; Dance Helpline, 2016). Podle Degena (2003) dnešní vrcholné provedení dávno opustilo původní jednoduchou formu a obsahuje bohatství tanečních prvků (do quickstepu se také dostaly pohyby připomínající ptačí poskoky, obcházení překážek, zarážení před nebezpečím, útěk, chůzi opilce atd.) (p. 40). 18

Obr. 5: Quickstep (2010) 1.5.5 Slowfoxtrot (4/4 takt, tempo 29-31 t/min) (Obr. 6) Slowfoxtrot je pomalejší variantou foxtrotu. Není pochyb, že foxtrot vznikl v létě v roce 1914 díky hereci Harry Foxovi. Foxtrot vznikl v Jardin de Danse na střeše newyorského divadla, jako součást jeho představení. Harry Fox dělal v klusu kroky k hudby ragtime. Jeho tanec byl nazýván lidmi jako "Foxe trot." (kroky v klusu). Nakonec se stal nepopulárnějším tancem dvacátého století. Během své existence prošel mnoha změnami. Ve srovnání s dnešními standardy, byl původní Foxtrot mírně rychlejší, jednodušší, hudba se však nezměnila. Popularita tance pramenila z jeho celkové všestrannosti a rytmických variací (Foxtrot je známý tím, že se u něj poprvé objevilo počítání, kde se nacházelo "Slow. Nakonec se stal nepopulárnějším tancem dvacátého století. Během své existence prošel mnoho změnami (Fuller, 1996 2016). 19

Jeho popis byl otisknut poprvé v časopise Dancing Times v roce 1913. V roce 1914 ho začali učit i taneční mistři z ISTD. Pro svou lehkost, eleganci a vznešenost se stal v Anglii po 1. světové válce velmi oblíbený. Dle Degena (2003) je slowfoxtrot uměle vytvořený tanec, který vznikl lineárním procházením foxtrotových čtvrt otáček (p. 40). Angličtí taneční mistři slowfox standardizovali ve 20. letech 20. století. Angličané do něj proto vložili vlastnosti, které jsou pro ně typické například lehkost spojenou s flegmatičností, přesnost, rytmičnost a samoúčelnost, honosnost i lhostejnost (Degen, 2003, p. 40). Díky pomalému tempu se v tanci uplatňuje dlouhý mírně skluzový krok, dokonalá kontrola těla, přirozená elegance, jistota a lehkost. U tanečních párů se zdá, že proplouvají parketem, ve kterém vytváří horizontální a vertikální vlnu. V tanci se nepoužívají přísuny, jde o pouze o taneční chůzi. Přísuny se uplatňují ve výjimečných případech (například v otáčkách se používá patové stažení)( Krchňáková Marie, 2014, p. 16). Ve STT standartních tancích je slowfoxtrot tzn. tancem pravdy, neboť je jedním z nejnáročnějších moderních tanců vůbec a bezpečně a dokonale jej může zvládnout jen skutečný tanečník (Degen, 2003, p. 41). Tento tanec prověří jednotlivé kvality souhru a tanečnost páru. (Degen, 2003). Obr. 6 Slowfoxtrot (2011-2016) 20

1.6 Latinskoamerické tance Latinskoamerické tance, jak už napovídá název, vznikly v Latinské Americe. Jednalo se o Střední a Jižní Ameriku, kterou v dřívějších dobách kolonizovali Španělé a Portugalci. Od standardních tanců se lišily tím, že se jednalo spíše o tance na místě, s volným držením páru a nášlapy přes bříško chodidla. Patří mezi ně samba, chacha, rumba, paso doble a jive. Taneční organizace IDMA (International Dancing Masters Association) spolu s organizací NADT National Association of Teachers of Dancing) standardizovali tance v roce 1946 a vydali pro ni terminologický slovník. Mnoha kritikům vadilo, že tance občas ztratili lidovou formu. Díky vrcholným tanečníkům ve 20. století, se ale lidové prvky začaly znovu objevovat. Taneční oblečení je modernější, odvážnější a připomíná karnevalové kostýmy. Pánové obvykle tančí v latinských kalhotách a košili. Partnerky mají většinou výrazné krátké šaty, obvykle hodně zdobené kamínky či flitry (Degen, 2003). 1.6.1 Cha-cha-cha (2/4 takt, tempo 54 58 t/min) (Obr. 7) Tak tanec Cha-cha má své kořeny v rituálních tancích na západě Indie. Na ostrově Západní Indie se nacházejí rostliny, které produkují semena v luscích známá jako cha-cha. Ty se používají k výrobě malého chrastítka také známého jako cha-cha. Na Haiti se typická voodoo skupina skládá ze tří bubnů, zvonu a cha-chy. Nástroj udávala rytmus nebo se používá jako "metronom" při prastarých tancích, náboženské hudbě a zpěvu. Cha-cha je velmi mladý tanec ve srovnání s mnoha jinými tanci. Je uměle vytvořený Enriquem Jorrinem na Havaně kolem roku 1953, který zkombinoval afrokubánské rytmy s jazzem. Cha-Cha-Cha je jméno pro druh tripletu noh takzvanou cha-cha přeměnu. V tanci je také typické vychylování kyčlí do stran. Orchestr většinou používá rumba koule pro charakteristický zvuk, který dodávají hudbě. V roce 1953 kubánská orchestr "America" začal hrát na čas-ctil "Danzon" s nově synkopovaným rytmem. Znělo to jako pomalé Mambo a kubánští tanečníci začali používat lehké trojité zvlnění do rytmu. Cha-Cha byla představena 21

ve Spojených státech v roce 1954 a od roku 1959 byla cha-cha v Americe nejpopulárnějším tancem. Taneční instruktor Udo Bier z Wiesbadenu a tanečních instruktoři Traute a Gerd Hädrich z Hamburku přinesli tanec cha-cha-cha do Německa již v roce 1955. Tanec prezentovali v Německu instruktorům na kongresu v roce 1957 a doporučili ho jako nový "Vogue tanec" té doby. Z tance se stala klasika, byla standardizována Angličany a přidána do latinskoamerických tanců. Pro své pomalejší tempo oblíbená mezi všemi věkovými kategoriemi. Cha-cha je hravý tanec plný emocí, flirtu a hry mezi tanečníky. Tanečníci jsou při tanci okouzleni sebou navzájem. Ve spojených státech paří stále mezi nejpopulárnější společenské tance. Pohyby jsou radostné, drzé stejně jako šumivé šampaňského. Tanec jiskří zářivou mladistvou veselostí. Paže, nohy, ruce, dokonce i prsty a oči jsou součástí stále stoupající vlnou rytmu a hudby (Dancelovers, 2015; Studio Elbazdance). Obr. 7: Cha-cha-cha 22

1.6.2 Jive (4/4 takt, 30-60 t/min) (Obr. 8) Tento tanec vznikl díky černochům na jihovýchodě USA. Tanec byl podobný i válečným tancům kmene Seminole na Floridě. Jeden z autorů tvrdí, že černoši jej okopírovali od indiánů. Další naznačuje, že černoši přinesli tanec z Afriky a indiány byl zkopírován. To je více pravděpodobné, protože slovo "jive" je pravděpodobně odvozeno od slovesa "jev", což znamená "hovořit přezíravě" z oblasti západní Afriky z jazyku Wolof. Slovo "jive" má rovněž podobný význam v černošském slangu: zavádějící hovor, přehánění", i když to by mohlo být odvozeno z modifikace anglického slova "přehození". Mezi další slangové významy patří: "křiklavé zboží", "marihuana" a "pohlavní styk". Není jasné, zda některý z těchto významů předcházel použití termínu pro tento tanec. V roce 1880 se tanec jako kompetitivní začal tančit mezi černochy na jihu. Často se sestával ze dvou částí, prováděných střídavě: slavnostním průvodu párů a energického zobrazení tance. Vždy se tančilo v nejlepších šatech. Hudba a tanec se posléze staly populární mezi černochy v Chicagu a New Yorku. Tento rozverný tanec a hudba mezi černochy kontrastovali s omezenými a střízlivými tanci horních bílých tříd USA a Velké Británie za vlády knížete Alberta. Se smrtí královny Viktorie v roce 1901 se společnost možná cítila svobodnější a do tance zapojila více energie a řada jednoduchých tanců založených na těch černošských se tak stala populární i v bílé společnosti, např.: Yankee Tangle, Texas Rag se Fanny Bump, Funky Butt se Squat se Itch se Grind a Mooche. Mnohé tance měly jména zvířat, což prozrazuje venkovský a pantomimický původ: Lame Duck, Jízda na klus, Grizzly Bear, Crab Step, Eagle Rock, Buzzard Lope, Turecko klus, Kangaroo Dip, Fishwalk a Bunny Hug. Současný Jive má stále Bunny Hug jako jeden ze standardních kroků. Tyto tance byly všechny tančeny Ragtime hudbu s důrazem na doby 2 a 4 a synkopovaným rytmem. Uzavřené figury byly považovány za neslušné a dámy tedy nosily nárazníky", aby se zabránilo tělesnému kontaktu. (Rust, 1969). Ragtime hudba se vyvinula ve swingu v roce 1920 a nový tanec se stal populárním. Foxtrot byl vynalezen Harry Foxem pro jevištní show v New Yorku v roce 1913. Charleston prý vznikli v Capeverdských ostrovech. Vyvinul se jako 23

kolový tanec, provozovaný černošskými dělníky v docích v přístavu Charleston. Stal se populární v bílé společnosti, po zařazení do jevištní show "Running Wild" v roce 1923 díky Ziegfield Follies, jež cestovala po USA. Následně se stal tak populární po celém světě (Herbison-Evans, 2000 2016). Následně během 2. světové války Angličané jive standardizovali. Po swingu jive převzal základní krok tančící se na jeden a půl taktu. Základní krok se tančí na jeden a půl taktu, a proto lze začít na jakoukoliv jeho dvoudobou část (Degen, 2003). Obr. 8: Jive (2006-2016) 1.6.3 Rumba (4/4 takt, tempo 33-54 t/min) (Obr. 9) Rumba má svůj původ mezi africkými černošskými otroky dovezených na Kubu, kteří ve svém tanci zdůrazňovali spíše pohyb těla než chodidel. Melodie byla považována za méně důležitou a znázorňuje zvuky hrnců, lžic, láhví, atd. Rumba je složená z několika tanců populárních na Kubě - guaracha, kubánské bolero, cuban son a venkovské rumby. Jak cuban son tak i kubánské bolero se vyznačovaly mírným tempem tance v tradiční společenské formě. Guaracha 24

se zase vyznačuje rychlým, veselým tempem. Všechny tance mají podobné rytmy pocházející z náboženských a obřadních tanců v Africe. Tyto rytmy připomínají nejstarší černošské lidi přepravované nedobrovolně na Kubu a podrobené nuceným pracím španělskými kolonisty (Herbison-Evans, 2000 2016; Raffe, 1964). Rumba se vyvinula se v Havaně v 19. století. Název rumba je možná odvozen z výrazu rumboso orquestra, který byl použit pro taneční kapelu v roce 1807, i když ve španělštině, slovo "Rumbo" znamená cesta, rumba znamená halda hromada a rhum je samozřejmě opojení alkoholem, který je v Karibiku populární. Název tance mohl vniknout tedy z různých významů (Smith, 1971). Venkovská forma rumby na Kubě byla popsána jako pantomima zvířat, a jde tu spíše o předvádění se než o tanec. Udržování stálé úrovně ramenou se možná odvozuje od způsobu, jakým se otroci pohybovali při nesení těžkých břemen. Krok zvaný Cucaracha představoval dupání na šváby. Spot Turn 'byla obcházením ráfku kola u vozu. Populární Rumba "La Paloma" byla na Kubě známa od roku 1866 ( Rust, 1969). Britský učitel tance Pierre Lavelle navštívil Havanu v roce 1947 a zjistil, že se tam rumba tančí s pauzou na druhou dobu, spíše než na první dobu jako v americké rumbě. Tohle přivezl zpět do Velké Británie spolu se jmény mnoha kroků, které se naučil u Pepe Rivery v Havaně. Spolu s děláním pauzy na druhou dobu, se staly součástí standardizované mezinárodní kubánské rumby (Lavelle, 1975). Díky přenesení váhy z jedné nohy na druhou nohu na první dobu v rytmu a absenci aktuálního kroku na tuto dobu, dostal tanec velmi smyslný charakter. Na první dobu nejsilnější hudby, se pohybuje pouze boky. Hudba tedy zdůrazňuje pohyb kyčlí. To spolu s pomalým tempem hudby (116 tepů/ minutu), činí tento tanec velmi romantický. Kroky se ve skutečnosti dělají na doby 2, 3 a 4. Trup se skoro nepohybuje (Herbison-Evans, 2000 2016). 25

Obr. 9: Rumba (2015) 1.6.4 Samba (2/4 takt, tempo 54 58 t/min) (Obr. 10) V 16. století dovezli Portugalci mnoho otroků z Angoly a Konga do Brazílie. Ti jim na oplátku přivezli z domoviny své tance, jako je Catarete, na Embolada a Batuque. Tyto tance byly považovány Evropany a hříšné, protože se páry dotýkaly navzájem těly. Embolada označovala krávy, které měly na rohách koule kvůli bezpečnosti, se stala symbolem pro označení výrazu "pošetilý". Batuque si získal takovou oblibu, že vyšel proti němu zákon, který jej zakazoval tančit. Byl popisován jako tanec v kruhu s kroky připomínajícím Charleston s tleskáním a se sólovým párem tančícím ve středu kruhu (Raffe, 1964; Herbison- Evans, 2000 2016). Kompozitní tanec se vyvinul v roce 1830. Kombinuje figury černošských tanců s houpáním a rotací těla domorodého tance Lundu. Později byly přidány karnevalové kroky, jako je Copacabana (pojmenováno podle oblíbené pláže poblíž Rio de Janeira). Členové vyšší třídy společnosti v Riu si tanec osvojili a upravili 26

tak, že ho tančili v uzavřeném držení. Tanec se původně nazýval Zemba Queca, a byl popsán v roce 1885 jako půvabný brazilský tanec. Později byl nazýván jako Mesemba. Původ slova samba je nejasný. Možná je to zkomolenina slova Semba, další možností je, že je odvozen z pojmu Zambo, což znamená, potomstva černošského muže a domorodé ženy (Herbison-Evans, 2000 2016). Tanec přejal prvky z tance Maxine, což byl původně brazilský kolový tanec popsán jako Two Step a byl pojmenován podle pichlavého ovoce kaktusu. Maxixe byla zavedena do USA na přelomu 20. století. Maxixe se stal populární v Evropě po demonstraci v Paříži na počátku dvacátého století. Byl popisován jako polkové kroky na hudbu kubánské habanery. Současná Samba stále obsahuje krok zvaný maxixe (Herbison-Evans, 2000 2016; Romain, 1982). Forma Samby Carioca (to znamená: od Rio de Janeiro) byla oživena ve Velké Británii v roce 1934. Propagoval ji Fred Astaire a Ginger Rogers v jejich prvním společném filmu: "Flying Down in Rio". Carioca se šířila do USA v roce 1938. V roce 1941 byla její popularita posílena představením Carmen Miranda (Maria do Carmo Miranda da Cunha), dále pak ve filmových zpracováních a to zejména That Night inrio (Raffe, 1964; Herbison-Evans, 2000 2016). V roce 1950 ji propagovala i princezna Margaret, který hrála hlavní roli v britské společnosti (Rust, 1969). Tanec ve své současné mezinárodní podobě stále obsahuje figury s odlišným rytmem, což prozrazuje různorodý původ tance. Tanec si stále zachovává pohyb kyčlí mezi kroky "samba tic", ploché držení trupu s vahou vpředu na stojné noze. 27

Obr. 10: Samba 1.6.5 Paso doble (2/4 takt, 56-60 t/min) (Obr. 11) Název "Paso Doble" ve španělštině znamená "Two Step" neboli dvojitý krok a může být označován také jako na "Paso DOS", což znamená "tanec pro dva". "Two Step" se vztahuje k pochodující povaze jednotlivých kroků, které mohou být počítány "1,2" pro "vlevo, vpravo". (Smith, 1971) Paso doble byl jedním z mnoha španělských lidových tanců spojených s různými stránkami španělského života. Zejména je paso doble založeno na býčích zápasech zobrazující toreadora a jeho pláštěnku ( muletu ), kterou se snaží upoutat a vydráždit býka. Tančí se na charakteristickou pochodovou hudbu používající se při průvodu na začátku závodu. Býčí zápasy sahají až do starověké Kréty, od roku 1700 se udržely jen ve Španělsku. Nejdříve tento tanec tančili pouze muži. V roce 1930 se tanec stal populární mezi horní třídou v Paříži, a proto získal řadu francouzských názvů pro mnohé kroky. Francouzi jej začali také tancovat v páru (Pitkin, 1996; Lavelle, 1975). 28

Dnes je tanec oblíbený jen v anglicky mluvící společností. Pravidelně se hraje pouze v Sydney při společenských tancích a dále v některých italských a evropských klubech. Verze soutěžního Paso Doble se tančí s vypnutým hrudníkem, širokými rameny posazenými směrem dolů. Hlava je nakloněná mírně dopředu a dolů (jakoby sledoval býka). Váha je vpředu, ale kroky jsou na patu. Tanec je často je tančený na melodii "Espana Cani" (španělský cikánský tanec), který má tři crescendo v hudbě. V choreografii se objevují dramatické pózy, což dodává tanci velkolepou povahu (Herbison-Evans, 2000 2016). Paso doble si ze všech latinskoamerických tanců uchovalo charakter. Vyvíjelo se zejména v oblasti dynamiky a zvyšování intenzity prožitku napětí (zejména v pózách) a uvolnění. (Degen, 2003, p. 46). Jeden neznámý autor v knize Degen (2003) uvedl: Tančete paso doble s elegancí, kulturou a temperamentem a obohatíte sál (str. 46). Obr. 11: Paso doble (2014) 29

1.6.6 Polka (2/4 takt, 48 58 t/min) (Obr. 12) Česko se také může pyšnit tancem, jež dalo světu, a tím je tanec Polka. Tančí se temperamentní české taneční melodie v 2/4 taktu. Polka byla původně český sedlácký tanec, který se vyvinul ve východních Čechách tehdy součástí Československa. Čeští historici se domnívají, že polka byla vynalezena selským děvčetem Annou Slezákovou v Labském Týnci v roce 1834, jednou v neděli pro její pobavení. Tanec byl poprvé zaveden do tanečních sálů v Praze v roce 1835. Název tance Polka znamená v češtině poloviční krok, jedná se o rychlý posun z jedné nohy na druhou. V roce 1840, taneční učitel z Prahy, tančil polku v divadle Odéon v Paříži, kde získal velký úspěch. Pařížští učitelé tance jej poté zavedli do svých tanečních lekcí. V roce 1859 polka získává příznivce také v Itálii, kde se tančila poprvé na jevišti v Miláně. Díky této události se polka proslavila a dostala se do celé Evropy (Pavlík, 1962). Polka byla představena v Anglii v polovině devatenáctého století. Ze všech tanců pocházejících z devatenáctého století je polka, jediná, která se dochovala. Po počátečním nadšení, zájem o polku postupně klesal a dosáhl nejnižší hodnoty se zavedením ragtime, jazzu a novějších tanců z počátku dvacátého století. Nicméně po druhé světové válce polští přistěhovalci přivezli polku do Spojených států a následně ji přijali jako jejich národní tanec. Díky nim se stala velmi populární u mnoha jiných Američanů (Herbison-Evans, 2000 2016). 30

Obr. 12: Polka 1.6.7 Salsa (4/4 takt, 37-60 t/min) (Obr. 13) Salsa nepatří mezi společenské tance, ale je všeobecně známá a učí se i v tanečních, proto jsem ji zařadila také do diplomové práce. U salsy jako u mnoha jiných tanců není zřejmé, kde přesně vznikla. Je to směsice latiny a afro-karibského tance. Slovo salsa znamená ve španělštině omáčka. Můžeme tedy usoudit, že v sobě mísí různé tance. Salsa může být buďto pomalá, romantická nebo naopak hravá a velmi rychlá. Mezi základní styly patří: kubánský, portorikánský, L. A. salsa, New York style, londýnský a jiné. Nejvíce ovlivnili salsu Portoriko a Kuba. Salsa je podobná tanci Mambo, kde obsahují mnoho stejných prvků a tančí se na stejnou hudbu. V salse se otáčky staly důležitým prvkem, takže celkový vzhled a dojem jsou zcela odlišné od mamba. U mamba se pár pohybuje obecně dopředu a dozadu, zatímco salsa má více pohybu ze strany na stranu. Původ tance není jen kubánský, ale pochází odtud jeho předkové. Na rozmanitosti salsy v Anglii a Francii se podíleli uprchlíci z Haity. Na Haity se začíná tanec mísit s Rhumbou afrického původu (guaguancó, Kolumbie, Yambú). Tanec se ujal a dále měnil také v jiných zemích, jako je Dominikánská republika, Kolumbie, Puerto Rico. Krátce poté došel tanec do New Yorku. Zde 31

se začal tanec také propagovat. V New York se vytvořil termín Salsa. Termín se stal populární jako přezdívka pro hudbu a tanec se zemí s hispánským vlivem: Rhumba, Montuno syna, Guarachá, Mambo, Cha cha cha, Danzon, syn, Guguanco, Cubop, Guajira, charangu, cumbia, Plena, Bomba, Festejo, Merengue. Mnoho z nich si udrželo svou individualitu a mnohé tance byly smíchány a vytvořili tak "Salsu" (Kociánková, 2010). Pokud posloucháte dnešní Salsu, najdete základy sona, cumbia a guarachá. Budete také slyšet nějaké staré Merengue, vestavěné v rytmu různých písní. Uslyšíte mnoho starých stylů s moderními beaty. Salsa se liší místo od místa. N;apříklad v New Yorku byly v hudbě přidány nové instrumentalizace a další bicí nástroje některých kolumbijských skladeb. Tak jako strom má Salsa mnoho kořenů a mnoho poboček, ale také jeden kmen, který nás všechny spojuje. Důležité je, že Salsa se hraje na celém světě. Je to nás všech, a to je ukázka naší flexibility a evoluce (Dance vision.com, 2008-2016). Obr. 13: Salsa 32

2 HUDBA V TANCI Každý společenský tanec má pro své vyjádření charakteristickou hudbu. Hudba pro jednotlivé tance je odlišná počtem dob v taktu, tempem, rytmickým uspořádáním, atd. Podle toho tanečník pozná, o jakou hudbu se jedná a co má tančit. Důležitá je správná rytmizace a počítání tanečníka, který by měl tančit do hudby. V následujících odstavcích si představíme nejdůležitější pojmy, které se týkají tance a hudební teorie. Tempo označuje, jak rychle se má daná hudba hrát. Nejpřesněji udává tempo metronom, který udává počet úderů za minutu (beats per minute, BPM) (Nosková, 2011). Rytmus je kostrou i srdcem hudby. Kostrou proto, že rytmus určuje počet a hodnoty not v taktech. Srdce zastává funkci tepu lidského srdce. Každý, kdo se do hudby zaposlouchá jen trochu pozorně, nebude mít problém rytmus nejen slyšet, ale i cítit (Nosková, 2011, p. 54). U moderní hudby se zdá být rytmus zřetelnější". Nedovolí nám sedět na židli, ale nutí nás dát se do tance. Rytmus je hybným prvkem pohybu a jako vlastnost vtiskuje melodii její konkrétní podobu a vyvolává na ni pohybovou odpověď (Nosková, 2011; Novotná, 1999). Dynamika vyvolává citové a estetické působení (Nosková, 2011, Novotná, 1999). Melodie znamená střídání hlubokých a vysokých tonů. Umocňuje celkový dojem (Nosková, 2011; Novotná, 1999). Taktem se rozumí časový úsek ohraničený taktovou čárou (barline). Metrum určuje způsob počítání dob. Metrum se vyznačuje střídáním dob přízvučných (těžkých) a nepřízvučných (lehkých). Například třídobé metrum je sled jedné přízvučné doby a dvou nepřízvučných. Pro zápis metra používáme určitý druh taktu; například třídobé metrum můžeme zapsat jako takt tříčtvrťový, tříosminový, třípůlový (Viskupová, 1989). Metrum se označuje zlomkem (například 4/4). Horní číslo udává počet dob a spodní číslo rytmickou hodnotu jednotlivých dob. U čtyřčtvrtečního taktu tedy budeme počítat čtyři doby a základní jednotkou bude čtvrťová nota. Takový takt tedy může obsahovat 4 čtvrťové noty, 8 osminových not, 2 půlové noty, 16 šestnáctinových not atd. Samozřejmostí jsou různé kombinace daných hodnot. Výsledkem součtu všech hodnot ve 4/4 taktu však 33

vždy musí být čtyři doby (Neužil, Benko). Takty máme jednoduché a složené. U jednoduchých taktů je pouze jedna doba přízvučná, například dvoudobý a tří dobý (2/4 samba, paso doble, tango, 3/4 - waltz, valčík). Složené takty mají od dvou do více dob přízvučných v taktu, například 4/4 slowfox, quickstep, chacha, rumba, jive (Neužil, Benko). Podle Neužila a Benka Přízvuky tvoří do velké míry správnou rytmickou interpretaci související se znalostí daného typu hudby (především sluchovou) (p. 12). Tanečník by měl být obeznámen se správným způsobem frázování v daném stylu. V následujících tabulkách můžeme vidět přehled hudebních rozdílů v jednotlivých tancích jak standardních (Obr. 14), tak i latinskoamerických (Obr. 15). 34

Obr. 14: charakteristika standardních tanců (Odstrčil, 2004) Obr. 15: charakteristika latinskoamerických tanců (Odstrčil, 2004) 35

3 TANEČNÍ ÚBOR Oblečení žen a mužů se liší jak u standardních, tak i latinskoamerických tanců. Na závodech dnes používají dámy u standardních tanců dlouhé šaty. U latinskoamerických tanců mohou používat i šaty výrazně kratší a výrazně barevnější, ale musejí zahalovat intimní partie. Pánové u standardních tanců oblékají frak s několika doplňky jako je například fraková košile, kalhoty pro standard, frakový límeček, frakový motýlek a fraková vestička a frakové manžety, frakové knoflíčky, kšandy (šle), kapesníček do frakové kapsičky, černé ponožky. U latinskoamerických tanců mívají pánové odlehčenější variantu, košili a kalhoty pro latinskoamerické tance (Obr. 16, 17). Do tanečních kurzů je i jako na ostatní společenské akce vhodné přijít ve společenském oblečení. Dámy by měly mít na sobě šaty, sukni nebo kalhoty s halenkou a lodičky a pánové by měli mít na sobě košili, kalhoty a sako. V rámci tělesné výchovy Vám však postačí pohodlná cvičební úbor. Obr. 16: Dámské a pánské oblečení na standard Obr. 17: Dámské a pánské oblečení na standard 36

Ve sportovním tanci dámy i pánové používají různé druhy bot, které jsou vyrobeny ze speciálního materiálu. Povrch podrážky je tvořen z kůže. Dámy používají boty s otevřenou špičkou u latinskoamerických tanců a u standardních tanců naopak boty s uzavřenou špičkou a menším podpatkem (Obr. 18, 19). Pánové u latinskoamerických tanců používají boty s vyšším podpatkem (Obr. 20, 21). V tělesné výchově vám postačí pohodlná sportovní obuv. Dívky by měly mít tendenci tančit na špičkách. Obr. 18: Dámská obuv STANDART Obr. 19: Dámská obuv LAT Obr. 20: Pánská obuv STANDARD Obr. 21: Pánská obuv LAT 37

4 METODICKÁ ČÁST V diplomové práci jsme se zabývali vytvořením multimediální pomůcky pro výuku společenských tanců pro učitele na ZŠ, kteří by ji mohli použít ve své praxi. Jedná se výuková videa základních kroků společenského tance. Pro podložení tvorby tohoto materiálu jsme si vytvořili anketu. Cílem diplomové práce je popis historie společenských tance, jejich rozdělení a metodika jednotlivých společenských tanců, dále bylo cílem ověřit a zjistit zda učitelé tělesné výchovy na ZŠ mají zkušenosti s výukou tanců v rámci tělesné výchovy, zda je dostupná metodická příručka nebo materiály k výuce a zda mají zájem o zařazení této formy výuky. Toto jsme zjišťovali anketou, tu jsme vytvořili pro náš výzkum a na základě výsledků zjištěných z ankety, jsme vytvořili metodický materiál a multimediální pomůcku k výuce společenských tanců na základní škole. Jednotlivé kroky, které vedly ke splnění cílů, jsou popsány níže. Mezi ně patřilo prostudování literatury, vytvoření ankety, vyhodnocení ankety a vytvoření výukového materiálu ve formě videí a webové stránky. Položili jsme si tyto výzkumné otázky: VO1: Mají učitelé zkušenosti se společenským tancem? VO2: Mají učitelé zkušenosti s výukou společenských tanců? VO3: Zahrnují učitelé společenské tance do své výuky? VO4: Mají učitelé zájem o vytvoření multimediální pomůcky pro výuku základů společenského tance po ZŠ? Na základě cílů a výzkumných otázek diplomové práce jsme si stanovili tyto úkoly: Prostudovat odbornou literaturu. Vytvořit anketu, zvolit sledovanou skupinu. Rozeslat anketu. Provést vyhodnocení výsledků, převést do grafické podoby a porovnat výsledky. Z výsledků vyvodit závěry. 38

Dalším úkolem bylo vytvořit multimediální pomůcku pro učitele pro výuku základů společenského tance na ZŠ, která reaguje na zjištění výsledků z ankety. Před samostatnou tvorbou jsem se však dotazovala škol, jestli by měli o tento výukový program zájem. Tyto jednotlivé kroky následně vedly k dosažení cílů diplomové práce. 4.1 Anketa Anketu jsme vytvořili proto, abychom zjistili zájem učitelů o multimediální pomůcku. Zajímali nás jejich zkušenosti z praxe, z výuky společenských tanců,a jestli společenský tanec do své výuky zařazují. Pro anketu byl použit kvantitativní výzkum. Pokud jde o metodu sběru dat, zvolila jsem anketu, která je pro mou práci nejvhodnější formou. Volila jsem písemné dotazování, které jsem opatřila motivačním průvodním dopisem. Úkolem ankety bylo zjistit, zda mají učitele zkušenosti s tancem jako takovým, se společenským tancem, jestli se o dané odvětví zajímají, jestli mají zkušenosti s učením tance, jestli společenské tance zahrnují do své výuky, zda-li pořádají na škole plesy a zda-li mají o tento materiál zájem. K naplnění těchto cílů jsem tedy směřovala otázky v mé anketě. Anketu byla rozeslána e-mailem základním školám nebo přímo učitelům tělesné výchovy. Jednalo se o internetovou anketu založenou na stránce survio.com. Základní školy, kterým byla tato anketa poslána, se nachází v okrese Brno-město a Brno-venkov. Osloveno bylo 50 škol, z toho 31 jich odpovědělo. 4.1.1 Zpracování otázek z ankety Celkem jsem oslovila 50 škol z Brna a školy z Brno-venkov. Z toho 31 škol mi odpovědělo. Dotazník se skládal ze sedmi otázek. 39

1. otázka: Pohlaví: Jelikož byl dotazník anonymní, jednalo se úvodní otázku, kde jsem zjišťovala pohlaví dotazovaných učitelů (Graf 1). Graf 1: Pohlaví Z grafu (Graf 1) je patrné že na dotazník odpovídalo více žen než mužů, konkrétně žen 32,3% a mužů 67,7%. 40

2. otázka: Máte zkušenosti s tancem? Zde (Graf 2) jsem chtěla zjistit, zda již někdy dotazovaní učitelé již někdy tancovali. Popřípadě, jaký druh tance tancovali.. Graf 2: Máte zkušenosti s tancem? Celkem 54,9 % procent odpovědělo, že s tancem mají zkušenosti. Nejvíce se jednalo o společenské tance na SŠ, poté zde byly zmíněny společenské tance na VŠ, ZŠ, lidový tanec, country tance a latinské tance (Graf 2). 41

3. otázka: Máte nějakou kvalifikaci pro výuku společenských tanců? Zde (Graf 3) jsem chtěla orientačně zjistit, jestli mají učitelé nějakou kvalifikaci pro výuku společenských tanců. Jedná se o lektora společenských tanců. Graf 3: Máte nějakou kvalifikaci pro výuku společenských tanců? Z grafu (Graf 3) je patrné, že pouze 6,5 % neboli dva dotazovaní, mají kvalifikaci z výukou tanců. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla tento výukový materiál vydat, aby měli učitele, alespoň základní představu o dané problematice. 42

4. otázka: Pořádá Vaše škola ples pro studenty? Zde (Graf 4) jsme se ptali učitelů, jestli pořádají plesy pro své studenty. Graf 4: Pořádá Vaše škola ples pro studenty? Z grafu (Graf 4) jsme zjistili, že 41 % z dotazovaných učitelů pracuje na škole, která pořádá pro své studenty školní plesy, tedy 13 dotazovaných. 58,1 % učitelů odpovědělo, že jejich škola nepořádá plesy pro studenty, tedy (18 dotazovaných). 43

5. Zahrnujete společenské tance do standardní výuky? Tanec jako takový zahrnut do RVP ZŠ (Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy). Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda-li společenský tanec patří do standartní výuky na jejich školách. Graf 5: Zahrnujete společenské tance do standartní výuky? Nikdo z dotazovaných učitelů neodpověděl, že by společenský tanec zařazoval standardně do výuky. Pouze 38,7 % dotazovaných učitelů odpovědělo, že společenské tance vyučuje, ale pouze občas (Graf 5). 44

6. otázka: Máte zájem o výukový materiál? materiál. Tato otázka byla zaměřena na typ tanců, které by měl obsahovat výukový Graf 6: Máte zájem o výukový materiál? Většina, tedy 67,7 % respondentů odpověděla, že by měli zájem o výukový materiál, který by zahrnoval kombinaci standartních a latinskoamerických tanců. Proto, jsem vytvořila výukový materiál, který zahrnuje základní kroky, jak standartních, tak i latinsko-amerických tanců. 22, 6 % respondentů zodpovědělo, že by měli zájem pouze o standartní tance. 6,5 % odpovědělo, že by nemělo zájem o žádný materiál. 3,2 % dotazovaných odpovědělo, že by měli zájem o jiný druh tance (Graf 6). 7. otázka: Kdybyste měli možnost si pořídit metodický materiál s výukou základních kroků společenských tanců pro vaše žáky, udělali byste to? V poslední otázce jsem se zjišťovala, zda by o výukový materiál měli vůbec zájem a zda by si ho pořídili, pokud by to bylo možné. 45