Dnes jsem vnímal na zaátku shromáždní dv vci. Jedna z nich zaznla v poslední písni, kterou jsme zpívali. Ta píse mluví o tom, že je svtlo, které záí a které vidím na horizontu. Slovo o svtle, které svítí, tady zaznlo dneska už nkolikrát. Druhé slovo, které vnímám, je to, co tady mluvila Kristýnka o spolehlivosti, hlavn v píbhu Eliezera (Gen 24). Eliezer v poslušnosti udlal svj díl a dopustil, aby Hospodin udlal svj díl. Amen? Když se to spojilo, tak se stalo co? Vydalo to svtlo. Amen. Pojme se podívat do stánku. Bh nám na mnoha místech Starého a Nového zákona ukázal, že stánek není jen historická záležitost. Víme, že to je slovo pro nás, a proto nám k tomu dal i výklad. Nebojme se pipomínat, že stánek je cesta. Pokud víme, kam chceme dojít do plnosti v Bohu víme, odkud jsme vyšli ze svta, z oblasti mimo stánek tak nám Bh íká: Chcete-li dojít do cíle, dávám vám cestu. Na té cest potkáváme rzné nábytky. VNJŠÍ NÁDVOÍ SVATYN SVATYN SVATÝCH TLO DUŠE DUCH Nakreslím svatyni, svatyni svatých a vnjší nádvoí. Jsou to ti oblasti. Jednu oblast mžeme nazvat tlo, druhou, oblast svatyn,
mžeme nazvat duše a svatyni svatých mžeme nazvat duch. Bh nás provádí rstem, promnou do vyzrálosti. Provádí nás z tlesného lovka skrze naši duši do duchovní plnosti. Na poátku jsme v podstat pln tlesní. Z eho se skládá lovk? Z tla, duše a ducha. lovk je duše, která má tlo a ducha. Jestli se to vbec dá rozdlit, tak bychom to rozdlili takto. Prvním nábytkem neboli zkušeností, kudy lovk prochází, je obrácení. Zde dochází k soudu a odpuštní. Dochází k tomu, že se ist tlesnému lovku, který všechno vnímá a chápe tlesn, otvírá duchovní rozmr. V Janovi ve 3. kapitole íká Ježíš Nikodémovi, vzdlanému teologovi: Pokud se nenarodíš znovu, shry, nemžeš ani vidt Boží království, natož do nj vstoupit. Potom pichází další zkušenost. Náš duch byl obživen, to znamená, že máme pístup k Duchu svatému, k Bohu, skrze Krev, která byla vložena do naší duše, a zaínáme vidt Boží království. Nyní pichází Duch svatý, který naplní našeho ducha. Amen? Náš duch zane být plný ducha Božího a náš duch spolu s Božím duchem svdí, že jsme Božími dtmi (ím 8:16). To znamená, že se stala základní promna z tlesného lovka na lovka, který je duchovn živý, vdomý si duchovní oblasti. Takový lovk by už neml být primárn zmítaný tlesnými žádostmi. Ne, že nemá tlo, ale má nástroje a zpsoby, jak tlo krotit. Skrze Ducha. Amen? Který verš nám mluví o tom, že tlo, tlesné žádosti, hích, se pekonává skrze Ducha, a ne vlastním snažením? Duchem chote, a žádosti tla nevykonáte. (Gal 5:16) Tak. Jste-li Duchem živi, Duchem i chote. (Gal 5:25) Pozor, v tom verši není imperativ ve smyslu: Duchem chote, nevykonávejte žádosti a nehešte! Ale: Budete-li Duchem chodit, nebudete hešit. Amen? Mluvili jsme o tom, že se mžeme snažit nehešit. Mimochodem, to je falešné náboženství, klidn kes anské. Víte, že mnoho falešných náboženství je rádoby kes anských? Jedno z nich je, že nám Bh dal seznam vcí, které te musíme zaít ze svojí síly plnit. Záhy zjistíme, že to nejde, protože je to v rozporu s naším charakterem, s naší povahou. A tak se musíme nauit chodit Duchem, abychom nevykonali žádosti tla. Když to bude poteba, Bh nás z nkterých vcí vysvobodí. Ale to je málo. Nemžeme zstat prázdní. Potebujeme to místo naplnit Božím duchem, Božím slovem, které vytlaí jakoukoliv temnotu.
!"#$ %$& ' ( )#*' &'+ %,#-+.+/)&'0102 Kdo z vás, když máte doma tmu, ji odnesete ven? Kdysi jsem etl, jak kocourkovští postavili školu, ale neudlali tam okna, tak tam v pytlích nosili svtlo. Nešlo jim to, tak pišel nkdo chytrý a ekl: No jo, pytle jsou dravé. Tak to nosili, myslím, v nádobách na mléko. Všichni se tomu smjeme, ale stejným zpsobem se Bh smje nám, když se snažíme tmu vynášet, místo abychom rozsvítili. Amen? Místo úmorné snahy nekoukat se na žádný ošklivý film si radji pus me nco spravedlivého. Nebo se naplme Božím slovem, a najednou se nám zlé vci samy zoškliví. Nemusíme se strašn snažit nejíst nezdravé vci. Místo toho si mžeme v dobrém slova smyslu pochutnat na nem zdravém. Amen. To je základní princip, který se musí stát na vnjším nádvoí. Nkdo se m ptal: Jak dlouho mže trvat prchod vnjším nádvoím? Co myslíte? Jak dlouho u normálního lovka, který ideáln neprošel žádným náboženstvím, trvá prchod do svatyn? Vidl bych to aspo na tvrt hodinky, než je poktný a osuší se. Ale vážn, lovk se v zásad mže obrátit z úplného híšníka za krátkou dobu. Poslouchá, co mu vykládáte, s cigaretou v ruce, piercingem v nose, s potetovaným ramenem, zkrátka lovk ze svta. Pijde k vám, zaslechne Boží slovo, které v nm nco vykoná, a ten lovk se vzdá Bohu. Típne cigaretu, piercing možná ješt nechá, vyndá ho doma kleštmi, aby si neublížil, a tetování bude ešit záhy nebo si aspo vezme nco na sebe, aby to nemusel ukazovat. Obrátí se a ekne: Už nechci život híchu a svta, chci se pln vydat Bohu. Viz knížky bratra Wilkersona a nejen jeho. Lidé tam picházeli, odložili basebalovou pálku a všechny zbran, sundali si triko s MM (gang MauMau), klekli si a dlali to, co nikdy nedlali. Modlili se, tekly jim slzy, breeli ped ostatními z gangu. lovk se tedy obrátí, a pokud by tam nkde byla voda a ekl by: Chci být, kazateli, hned te poktn, tak by nic nebránilo tomu, aby byl rovnou ponoen do vody. Když vyleze z vody, tak by nic nebránilo tomu, aby byl poktný Duchem a zaal mluvit v jazycích, aniž by na nho nkdo musel vzkládat ruce. Amen? Hodinu ped tím kouil a pil, a te
tam pláe a mluví v jazycích. Odpus te mi, že použiji takové slovo, ale ve svém chápání ten lovk íká: Te jste vy, kes ané, mj nový gang. Amen? Ti lidé velmi dobe chápali a vnímali sounáležitost ke gangu. Vdli, že jsou jeho souástí, jdou spolu ven, dlají vci spolu. Mli na zádech MM, chodili obleení jako ostatní v gangu, nepišlo jim to divné. Vdli, že jsou souástí tohohle gangu, a nejsou souástí jiného gangu. Kdyby jim v tomto chápání nkdo ekl o ktu do Krista, do Tla Kristova, tak by ekli: Jo, v tenhle okamžik jsem opustil MM, dejte mi vaše nové triko. Te jsem sou- ástí vašeho nového gangu. Amen? My bychom jenom ekli: Neíkáme tomu gang, ono to totiž zní trošiku divn, ale v podstat máš pravdu. Je to tak! Máme i náelníka toho gangu, to je spravedlivý, vzkíšený Kristus, a jinak jsme si tady všichni rovni. Nkteí už jsou tady delší dobu, tak jsou starší, nkteí jsou ješt mladší vítej do klubu. Nebo do gangu. Po ase ti vysvtlíme, že tomu íkáme Tlo Kristovo. No, &$"3 ")+" %,# 41+)!/')%1 %)*& ")+5&2 a do toho Tla Kristova musíš být pln ponoen. A on íká: To já chápu, to jsem vždycky byl, do toho gangu. Tam to jinak nešlo. Po dvou hodinách toho lovka potkají lidi z jiného gangu a íkají: Nemáš na sob svoje MM triko, a on odpoví: Já už patím jinam. Prchod vnjším nádvoím tedy nemusí být nco na dlouhé roky. Není žádný dvod, aby lovk zstával na vnjším nádvoí. Mimochodem, jsou církve, které se tam zabydlely, založily stan a nazvaly se tak. Nevidl jsem žádnou, která se jmenuje Církev vnjšího nádvoí, ale je to tak. Když se nkdo jmenuje teba Církev ktnc, abych njakou nejmenoval, tak v tu chvíli v podstat íkám: Bydlím na vnjším nádvoí. Nebo Církev dobré zprávy. To jsou církve, které se rozhodly, že tam zstanou. Není nic špatného na jejich víe, v tomto slova smyslu, ale zstali tam bydlet. Ješt chci íct, abyste tuhle zkušenost, kterou každý prochází, chápali jako úplné základy. Co teba vzkládání rukou? To je základ. Uení o ktech, to je základ. Uzdravení? To je základ, mateská školka. To je nco, ím lovk musí projít, co by se mlo stát automatickou souástí našeho života, ale jdeme dál. Dary, prorokování? To mže
lovk nabrat ve své úplné naivit a dtskosti. Klidn mže prorokovat. Mohou se dti modlit za nemocné, a ti budou uzdraveni? To si pište! Duchovní dti i tlesné dti. Amen. Máme se nést dál, tam, kde Bh zaíná pracovat s naší podstatou, a tou je naše duše. Dokud z nás neudlá lidi, kteí budou pln duchovní, v plnosti a dokonalosti poddáni Božímu duchu, kdy nás tlo nebude nikdy v niem ovlivovat, ale vždycky bude jenom poslouchat, co mu pikážeme. Te jsme v takovém mezistavu. V transformaci, v pechodu od tlesného do duchovního. Je to tak? Z ásti jsme ješt zmítáni tlesností, kdy tlo po nás nco chce a my jsme navyklí mu vyhovt. Navzdory tomu, že tlo rytuje proti Duchu. Nkdy ješt navzdory všemu poznání vyhovíme tlu na úkor Ducha. Neíkám, že nemám tlo od te krmit, ale mám ho krmit tak, jak mi praví Duch. Kdy mám pokoj a cítím, že to je spravedlivé, a ne, že do nho nco cpu v njakém množství nebo kvalit a duch Boží mi íká: Ne, ne. Upímn eeno, ím jsme citlivjší, tím víc to víme. Jednou jsem s ním zápasil. Jezdil jsem vždycky po mst a ml výmluvu, že te nemám co narychlo k jídlu, tak si skoím do KFC na smažené kue. To je takové rychlé. Dlal jsem to astji a Bh mi íkal, že to není úpln dobrý nápad. Tak njak jsem to vdl, jenže druhý den jsem jel okolo, tak jsem si tam nakoupil. Moc ne, pár kousk, nic víc, sedl jsem si ke stoleku a íkám: Pane Ježíši, prosím T, abys toto jídlo požehnal. Bh mi jen tak suše ekl: A to myslíš vážn? Neptejte se, co se stalo dál. Chci íct, že jsme v perodu. Jsme napl tlesní, napl se snažíme být duchovní a zápasíme. Amen? Chtl bych mluvit o svícnu ze svatyn. Zlatý stojan na lampy. Je vyroben z jednoho kusu zlata. Všimnte si, že na rozdíl od bronzového nábytku venku na vnjším nádvoí, kde byl soud, vcházíme do svatyn, kde soud už není. Pro? Umeli jsme híchu. Už jsem tady o tom kázal, protože to je nco, co vidím jako dležité. Pijali jsme plné odsouzení. Pokud jste nepijali plné odsouzení a plné odpuštní, tak se se soudem budete táhnout poád dál. Je spousta kes an, kteí by mli být ve svatyni, ale stále ješt prožívají soud. Neustále vnímají soud. Neustále zápasí se soudem od lovka a se soudem od Boha. Mžete íct amen? Zápasí možná i se soudem od ábla.
Víte, jaký by ml být náš postoj k áblu? Líbí se mi jeden píbh o lovku, který se jmenoval Mahesh Chavda. Spal nahoe v pokoji ve svém devném dom a najednou v pízemí slyší vrzání. Sešel dol po schodech a v houpacím kesle se houpal ábel. Tak ekl: Aha, to jsi jenom ty. A šel spát. To je postoj, který lovk musí mít k áblu, zvláš pokud vás pijde odsuzovat. Co ty m máš co vykládat! Jednak vím, že co íkáš, je,pravda, ve smyslu, že jsem lump, ale já to od tebe slyšet nepotebuji a ani se o tom s tebou bavit nebudu. Pomrn asto se mi stávalo, že m pivedl k híchu, já jsem zhešil a v ten moment mi to pišel vyítat. A odsoudit m. Ješt díve, než jsem zvítzil nad uritým híchem v plnosti, nauil jsem se zvítzit nad soudem. íkal jsem: áble, s tebou se o tom bavit nebudu. Krom toho, že jsi vinen ty. Ale to já neeším, to si vyídíš s Pánem Bohem. Mám svj problém, který si vyeším s Bohem, ale s tebou ho ešit fakt nebudu. Amen? Nepekonáváme soud skrze pýchu, že už jsme dobí, ale skrze pijetí odsouzení. Piznal jsem se a to platí. Soud už mám za sebou, byl jsem odsouzen a bylo mi to odpuštno. Nkdo m teba potká na ulici, ekne: Ty jsi zavraždil. A já íkám: Já vím, ale to už je vyešené. Vím to. Nebráním se, ale už to ze m spadlo. Ve svatyni tedy není žádný bronz. Pro to íkám? Protože spousta inností, které se djí ve svatyni, se nkdy dje skrze soud. Strach ze soudu. Lidé pracují, protože se bojí odsouzení. A nepracují z lásky. Z Božího charakteru. Kupodivu je to horší varianta než nepracovat. Ale prosím vás, jestli z toho nkdo pijal, že nebude pracovat, protože je to lepší varianta než pracovat na základ soudu, tak jste na pl cesty. Minule jsem zmioval rozdíl mezi Ráchel a Liou. Liu si Jákob odpracoval. Nejdív pracoval, pak ji dostal. Ale Ráchel taková být nemohla. Ráchel nejdíve dostal a potom pracoval. To je symbol. Symbol svobodné. Nemluv o tch dalších dvou otrokyních. Všimnte si, že všechny zmatky, které Bh i celá rodina vidla jako klíové, vyšly z Ráchel. Neboli Benjamin a Josef. Mimochodem, když jsme u toho, co je to za slavný píbh? Koho je Josef prototypem? Krista, že? Schváln zvolím tohle slovo. A Benjamin? Také Kristus! Tlo Kristovo. Celý píbh, i Josefovo jméno, je zaslíbení, že pijde Benjamin, syn pravé ruky. Celou dobu Josefovo jméno, toho slavného syna, íkalo: pijde po mn další. Nejsem jediný, který pichází ze svobodné, ješt pijde jeden.
Pijde po mn Benjamin. Pijde po mn pacholík. Ten, který bude synem pravé ruky a bude sedt na trnu. Vra me se ke svícnu. Nemžeme vyrábt žádné svtlo ze soudu. Jenom ze zlatého charakteru. Na ramenech jsou ozdoby, kvty a mandlové pecky. O em mluví kvty? Jak se tam kvty dostaly, když to bylo z jednoho kusu zlata? Byly vytepané, že? ím vytepané? Životní zkušeností. Život nás tepe, Pán Bh nás tepe. Máte nkdo pocit, že vás Pán Bh nkdy tepal? Že vás život nkdy tepal? To je souástí svícnu. To je souástí toho, že Bh na nás pracuje. Svícen má zlato, to znamená Boží charakter. Má kvty. O em mluví kvt? Krása? Zaslíbení ovoce. Máme jednu chválu, ve které se zpívá: Flowers of hope sprang up for man in misery kvty nadje vykvetly pro lovka v zoufalství. To znamená, že kvty jsou zaslíbením nadje. Pojme do Písn písní. Kde jsou kvty v Písni písní? Slyším Gabu, jak íká: Kvítíko se ukázalo po zemi Co pichází za období? Jaro. Kdy pichází? Po zim. Po zim, která pikryla veškerou pírodu a zdá se, že tu nic není. íká: Poj. Už se kvítíko ukazuje. To je nadje, že zima pomíjí, pomíjí sníh, uritým zpsobem pomíjí smrt. Jako spánek. V zim není žádné ovoce. Co se v zim, dti, sklízí za ovoce? Nic? Pokud vynecháme Marušku, dvanáct msík nebo Tesco, tak nic. V zim ovoce nesklízíme, ale te najednou rozkvétá kvítí. Co znamená kvetení? To je zaslíbení plodu, ovoce. Krom toho je krásné a voní. Nemáte na jae radost? Když lovk vidí kvty, všude to bzuí a stromy raší Jaro vidíte i slyšíte, cítíte vni a íkáte si: to je nadje ovoce. Mimochodem, když vás nkdo s Božím charakterem potká ve zkušenosti svícnu, tak vidí nejenom ovoce, ale vidí i kvty, které jsou nadjí dalšího ovoce. Amen? Vydáváte svtlo a co ješt? Vni! Vdli jste, že svícen vydává i vni? Kde je verš o tom, že kes an má vont? Jsme Kristova vn. Tak, tak. Jsme vní Kristovou. Nkteré pivádíme k životu, nkoho pochopiteln ke smrti, protože lidé se rozhodli svtlo nepijmout, protože se jim více líbí tma (2Kor 2:15 16). To je v poádku, to se bude dít, s tím se netrapte. Mli bychom na tom být tak, že by si k nám lidé mohli ichnout. Je to tak! Kdo jste vidli film Facing the giants (Vzepít se obrm)? Jak si kou pišel ichnout
k jednomu hrái, a on: Co je? Trenér na to: Smrdí tady tvj pístup. Je jasné, že když kluci na fotbale bhají, tak v pirozeném zrovna nevoní, to je v poádku. Chápu, že když budete po tlocviku nebo po bhání, tak se potebujete osprchovat. Když pijdete na shromáždní a voníte stejn jako po deseti kilometrech bhu, tak je to divné, s tím by chtlo nco udlat. Ale rád bych se soustedil spíše na tu duchovní vni. Nemli bychom mít neutrální vni, mli bychom vont! A nemli bychom být smradem. Smrad vás odtáhne, není to nco, co vás pivábí. Jídlo, až na výjimky nkterých francouzských sýr, vám voní. Když si pivoníte, tak vás to láká a máte na to chu, že? Stejn tak by váš život ml vydávat vni, která pitáhne lidi k životu. Mžete íct amen? Tak. Na svícnu tedy máme ovoce a kvty. Jaké to je ovoce? Mandle. Mandle mluví o Božím slov. Víte to? Z Jeremiáše 1. kapitoly, verše 10 11: Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mn, koucí: Co vidíš, Jeremiáši? I ekl jsem: Prut mandlový vidím. Kde se ješt zmiuje mandlový prut? Ano, Áronova hl. Mimochodem, mandlový prut je i ve svatyni svatých. Ten symbol je stejný. Tady v Jeremiáši se píše: Co vidíš? Tedy ekl jsem: prut mandlový vidím. Tedy ekl mi Hospodin: Dobe vidíš; nebo pospíchám já s slovem svým, abych je vykonal. Píše se tady, že to ovoce, mandle, je zaslíbení slova, které Bh ekl, aby ho vykonal. Ješt jednou. Vra me se na chvíli v myšlenkách k Eliezerovi. Zpsob, jakým Bh chce, abychom tyto vci inili, je ve spolupráci lovka s Bohem. Používáme takový výpoet, tzv. 6 + 1 = 7. Co znamená šestka? lovk. Jednika je Kristus a sedmika je plnost. Amen? Je zajímavé, že Kristus, ve smyslu Ježíš, už nevydává svtlo. Co na to íkáte? Ježíš Kristus už nevydává svtlo. Dokažte mi to biblicky. Ježíš omezil svoje svícení na urité období. Dokud jsem s vámi na zemi, jsem svtlem svta. Amen? To znamená, že Ježíš Kristus už vlastn, na pirozené rovin, nevydává svtlo. Pišel na svt, aby byl svtlem lidí. Dokud byl s námi na zemi, tak svým životem vydával svtlo. Ale to dílo ukonil. Nepochopte to špatn, ale Kristus sám nemže vydávat svtlo. Jak ho vydává? Skrze Tlo, skrze nás. Mluví o sob a íká: Já jsem svtlo svta, a hned nato: Vy jste svtlo svta. Pojme si to peíst. Matouš 5:13: Vy jste sl zem. Jestliže sl zmaena bude, ím bude osolena? K niemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí potlaena (pošlapána).
Napadá vás njaký verš? Vnjší nádvoí, že? V 11. kapitole Zjevení se píše, že vnjší nádvoí bude vydáno pohanm, lidem, aby ho pošlapali. Pro? Jednak nemá pikrytí, a jednak to není místo, kde se pracuje s duší. Církev, která zstala bydlet na vnjším nádvoí, už není solí svta. Už nepináší svtlo. Není solí. To jsou stejné principy. Stala se svtskou. K niemu už se nehodí Je to píliš tvrdé? Snesete to? K niemu už se nehodí, než aby byla vydána pohanm k pošlapání. Protože nese jméno Boží jenom k ostud. Je smutné, když do církve pijde narkoman poslouchající rock a hevy devil (áblv) metal, s piercingem v uchu, s cigaretou v puse, a tam ho pozdraví nkdo s piercingem ve tvaru kížku, s trikem, ze kterého taky kape krev, jen tam není ábel, ale Ježíš. Pijde na chvály, kde se hraje heavy holy (svatý) metal. Stídal dvata v gangu Mau Mau, te pijde do církve, kde randí každý s každým, rozchází se, schází se, a jediný rozdíl je v tom, že neberou drogy. Veskrze se ale k sob chovají podobn jako v gangu, ze kterého vyšel. Taková církev by lidi z gang vbec nepitáhla. Jak si myslíte, že bratr Wilkerson zvládl všechny gangy, když je pozval dohromady do Mikolášské arény? Všichni strážníci íkali: Ty ses úpln zbláznil. Žádáš si o válku. Nesmí se potkat, aniž by si vyhlásili boj, a ty je pozveš všecky na jedno místo? Všichni pišli pln ozbrojeni. Nicky Cruz vytáhl svj vystelovák, když vybíral penžní dary. Co udlal David Wilkerson? Stál za kazatelnou, situace zaala vít a on vdl, že sám nic nezvládne. Vdl, že nemá vbec žádnou šanci. Ale dlal to na základ Božího slova jako Eliezer. Tehdy neudlal nic jiného, než že zavel oi. Možná bychom mli tendenci to zaít organizovat, nco s tím dlat. Ale on vdl, že to vbec nemá smysl. Že si žádá o pršvih. Novinový titulek mohl znít úpln jinak. Šílený kazatel sezval gangy, které se navzájem vymlátily. Nkteí by si možná ekli, že to není tak špatný nápad. Ale on tam stál za kazatelnou a ekl: Duchu Boží, já nemžu nic. A modlil se a modlil a nic neekl. V dnešní dob trapas, že? as bží, organizace žádná, kazatel nic neíká, všude vava. Ale najednou se lidé zaali uklidovat, utišovat, posedali si a byli potichu. Možná to do té doby nikdy dív neudlali. Možná v život potichu nesedli. David neudlal vbec nic. To dlal Boží duch. David udlal jen jednu vc dal
Bohu prostor. Dal Mu prostor, aby si ho použil a aby ty vci jednoduše udlal. Víte, David byl blázen v dobrém slova smyslu. Blázen pro Krista. My nkdy nechceme být blázni, že? Chceme zstat racionální, rozumní, zodpovdní. Ale on mezi ty lidi šel v obleku, 6 +( 7.+'+.2 nemusel mít piercing, nevte tomu. Dneska se íká: Pokud se chcete dotknout mladých lidí ve svt, musíte se jim piblížit. Nesmysl. Nesmysl. Jestli se nkdy nkdo piblížil tmhle typm lidí, tak to byl práv David. V obleku, v ervených ponožkách. Bez piercingu. A v jednu chvíli bez bot. Mimochodem, ml uesané vlasy. Možná i lehce vonl, kdo ví. Neml kohouta. Ani nic vytetovaného, to se vsate. Ale ml nco, na em lidé vidli, že jedná v Božím duchu. Bh po nás nežádá, abychom pracovali. Nepochopte to špatn, ale nechce, abychom pracovali, abychom si nco vydobyli. Víte, že si nemžeme svým snažením pidat ani vlas na své hlav? Víte, že si prací nemžeme vyzískat žádnou pozici a místo v Božím království? Jestli nco mžete získat, tak je to odmna tady na zemi. Nkdo vám poklepe po rameni, ale z Božího pohledu se to nepoítá. íkám, abyste pestali pracovat? To ne. íkám, abyste zaali spolupracovat. Abychom spolupracovali. Dejme Bohu prostor. Dopus me Bohu, aby si nás skrze svoje vedení použil. Aby to, co nás vede do služby, bylo zlato, ovoce, život. O em si myslíte, že mluví Áronova hl? Mluví o tom, že má život v sob. Že na rozdíl od ostatních vykvetla. Nejenže vykvetla, ale vydala i mandle, je to tak? Pinesla ovoce. Dti, co vám pipomíná svícen? Strom, že? Má kmen, na nm vtve neboli ramena, jsou na nich kvty a ovoce, tak zas tak velkou fantazii mít nemusím. Co se píše o stromu? Kde teme v tomto kontextu o stromu? V Janovi v 15. kapitole. Verš 5: Já jsem, íká Kristus, vinný kmen a vy ratolesti. Vinný kmen je Kristus a z nj vychází ratolesti. A všechno je to z jednoho charakteru, z jednoho kusu zlata. Mám pocit, že ratolesti vlastn vyrstají z kvt. Takže Boží slovo íká, že On je vinný kmen. Co máme dlat proto, abychom nesli ovoce? Zstávat pi kmeni. Rozumíme tedy tomu, o em svícen mluví? Svícen nám dává návod, jakým zpsobem máme vydávat svtlo. Tak, že budeme zstávat pi kmeni.
Nezstanete-li pi kmeni, co se stane? Automaticky uschneme. Jak se to pozná? Že neneseme ovoce. Takže je mezi tím prostá matematika. Zkusím ji íct, a vy mi eknte, jestli to vykládám špatn. Ta matematika je: Zstávám-li pi kmeni, nesu ovoce. Zkusím to íct z druhé strany: Nenesu-li ovoce, znamená to, že nezstávám pi kmeni. íkám to dobe? Chci-li nést ovoce, musím zstat pi kmeni. Šlo by to tak, že? Nechci-li zstávat pi kmeni, neponesu ovoce. Ješt bych to ekl jinak. Nemusím dlat nic jiného než zstat pi kmeni, a ponesu ovoce. Budu-li chodit Duchem, nemusím ešit hích. Budu-li zstávat pi kmeni, ponesu ovoce a budu svítit. A taky budu vont. Kes anství není složité. Miluji-li Boha, Jeho pikázání budu zachovávat. Amen? Nezachovávám-li Jeho pikázání, Boha nemiluji. Dti, zkusíme to na vás. Milujete-li svoje rodie, budete je poslouchat. Neposloucháte-li svoje rodie, nemilujete je. Tato zkušenost neboli nábytek ve stánku nám íká, abychom oekávali na Hospodina, a On si nás bude používat. Poneseme ovoce, a nejen to. Co se stane, když nesete ovoce? Vina nás istí. Pojme se na to do Jana podívat: Já jsem ten vinný kmen pravý a otec mj vina jest. (& "1%' 0-08+$ /'%'750! 0 %7+( +)+-2 Každou ratolest, kteráž ve mn nenese ovoce, odezuje. To jsme si ekli. Každou, která nenese ovoce, odezuje pry. Aby bylo jasno. A každou, kteráž nese ovoce, istí. Takže Bh Otec, pokud nenesete ovoce, vás neistí, ale odezuje. Pokud nesete ovoce, tak vás istí, abyste nesli hojnjší ovoce. Bh íká: Dobe, vrný služebníku. Co se stane tomu, kdo svou hivnu zahrabal a nic s ní neudlal? Vezme mu i to, co mu dal. To je to, co odezuje. A lovk pak jde od desíti k pti. Ale když nesete ovoce, tak vás istí, pracuje na vás, abyste hojnjší ovoce nesli. Abyste vydávali více svtla. Jak vás istí? ím se myjeme? Vodou, tudíž slovem. Jan 15, od 3. verše: Již vy isti jste pro e, kterouž jsem mluvil k vám. Zstatež ve mn, a já v vás. Jakož ratolest nemže nésti ovoce sama od sebe, nezstala-li by pi kmenu, takž ani vy, le zstanete ve mn. Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zstává ve mn, a já v nm, ten nese ovoce mnohé; To už je druhý stupe. Takže zstáváte pi kmenu a nesete mnohé ovoce. nebo beze mne nic nemžete uiniti. Šest plus jedna. Nezstal-li by kdo ve mn, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschne,
a seberou ty ratolesti a na ohe uvrhnou a shoí. Zstávající ovoce je ješt tetí stupe. Verš 16: Ne vy jste m vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil, abyste šli a ovoce pinesli, a ovoce vaše aby zstalo, aby za byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám. Protože jste v jednot s Bohem. Chodíte v moci a autorit. Máme jeden problém. Ten problém je, že pracuje jenom šestka. Slyšíme, že bychom nco mli udlat. Bh nám dá zaslíbení. Ale my asto nemáme trplivost a neekáme na Boha. Nemáte sklon být netrpliví a udlat nco díve, než to chce Bh? Anebo svým zpsobem? Místo toho, abychom dali prostor Bohu, aby to udlal ve svj as a svým zpsobem, tak do toho zasáhneme a chceme to udlat po svém. Co se stane? Nejtypitjší píklad je Izák a Izmael. Bh dal Abrahamovi zaslíbení. Zaslíbení, které bylo mimo kapacitu jeho i jeho ženy. A tak Sára pišla s dobrým nápadem a ekla: Abrahame, podívej se, Bh nikde. Co budu ekat, poj, tady máš otrokyni. Všimnte si, že zase dává prostor nesvobodné. Víte, my lidé bychom církev už njak zvládli. Zorganizujeme se, njak si to vymyslíme, nkoho si zvolíme. Vytvoili bychom njaký orgán, stát by nás podpoil, dokonce bychom mohli restituovat. A Bh nikde. Vezmme tu nesvobodnou, otrokyni, a pojme se vrátit do otroctví, ze kterého jsme vyšli. Nebyli bychom první. Co Galatští? Nemoudí Galatští. Kdo vás omámil? Kdo vás poblouznil? Kdo vás oaroval? Duchem jste zaali, nyní tlem konáte. Snažíte se a pracujete vlastními skutky. V takovém pípad plodíte Izmaela. Pokud vaše služba vychází ze soudu, z nesvobody, tak je to špatn. Co když vaše služba vychází z frustrace? Je to špatn. Neplodí to život. Mže to zplodit Izmaela. Mimochodem, ne že by mu Bh nepožehnal. Požehná mu, rozmnoží ho velice. Takže Izmaela dokáže lovk zplodit sám o sob, ale to Bh na mysli neml. Až když se dostaneme do stavu, že uvíme Hospodinu, teprve tehdy se nám to poítá za spravedlnost. Abraham slyšel zaslíbení, ale udlal si to svým zpsobem. V koneném dsledku všemu spíš ublížil a my to ešíme dodnes. Dodnes celý svt eší problém, který tehdy vznikl. Dodnes to posloucháme v rádiu a ešíme konflikt Izmaela s celým svtem. Co íká Boží slovo? Tvoje ruka proti všem a ruce všech proti tob. Není to tak? A tak se do dnešního dne
musíme táhnout s tím, že nkdo slouží Bohu tak, že si to udlá svým zpsobem. Z Božího pohledu je to omyl a nepoítá se to. Kde vidíme další píklad, že se lovk snažil sloužit Bohu, dlat nco správn, a pitom to dlal svým zpsobem? Lotovy dcery. Zplodily amonitské a moábské. Když už jsme u toho, co Lot sám? Byl spravedlivý? Boží slovo o nm vydává svdectví, že byl spravedlivý. Trápil se v Sodom. Trápil se tam. Nemyslím si, že byl souástí híchu sodomských. Nebyl. Jeho spravedlnost se projevila, když tam pišli dva andlé a sodomští už byli tak zbláznní, že se tam na n rovnou chtli vrhnout. Tak íkal: No, njak tu Boží vli musíme vyešit, tak já vám dám svoje dcery. Z našeho pohledu to je šílená vc, nepijde vám? Andlé pochopiteln ekli: Prosím t, co dláš? Vyšli ven a na sodomské padla slepota. A pak vytáhli Lota ze Sodomy. Dejte mi ješt njaký píklad z Nového zákona. Kdo sloužil Bohu, a Bh to vbec nevzal? Marta. Marto, Marto! Víte, všechno jsem si sám prožil. Mám zkušenost, kdy jsem zásti napodobil Abrahama a vyrobil si v njaké oblasti svého života Izmaela, prožil jsem Martu, kdy jsem ve frustraci byl naštvaný na Boha a na lidi, tak jako Marta na Marii. íkal jsem si: Nevidíte, co je tady za práci? Nevíte, kolik tady toho je? To si nikdo neuvdomuje? Ježíši, ekni jim nco! A Bh mi jenom tiše ekl: Mar o, Mar o. Víc íkat nemusel. Jakmile zjistíte, že ve vaší duši zaínáte být frustrovaní ze svých bratí, jste mimo. Musel jsem init pokání. A ne jednou. Nkdy je lovk frustrovaný ze svého nejbližšího, z partnera, kterého má doma. Bože, ekni mu/jí nco. Copak nevidí, že je poteba dlat tohle? Jakmile dojde k frustraci, k pocitu, že je nco špatn a nastoupíme nejen na svého partnera, ale i na Boha, a ješt máme pocit, že jsme v tu chvíli spravedliví, kéž nám Bh dá uši ke slyšení a vždycky uslyšíme to nžné Marto, Marto. Kéž bychom slyšeli, když Bh ekne: Marie si lepší vyvolila. A i kdyby to nebyl zrovna pípad, že to ten druhý dlá správn, kéž bychom ekli: Bože, to není mj lid. To není mj lid. To je Tvj lid. Bh mi v nkterých momentech, když jsem tak pemýšlel o njakém lovku, íkal: Co je ti po nm? Ty pas mé beránky. To je mezi lovkem a Bohem. Já tu kvtinu zaliji, aby nezvadla, protože Boha miluji a protože to vidím zadobe. A protože nechci, aby ta kytka zvadla. Jestli to ml dlat nkdo jiný, to a Bh vyeší s ním. A jestli Bh íká, abych ji
nechal zvadnout, tak ji musím nechat zvadnout a nezlobit se. Mžeme totiž dospt do stavu, kdy nebudeme init Boží dílo zpsobem, který Bh po nás chce. 7.0. -- %,# /!(*+')*&+ ")+5&750)"1%-+ "5&)!'+ ( $,(" /')%' 750! 02 Mžeme se strašn nadít a vbec se nám to nezapote. Pak se nám klidn mže stát, že Bh ekne: Neznám vás, jdte ode mne, initelé nepravosti. Ale vždy jsme tady dlali spoustu vcí! Já to nepoítám. Bh primárn chce, aby nás zkušenost vnjšího nádvoí pivedla co nejdíve k tomu, že budeme zstávat pi kmeni. Veškerá služba musí vycházet z Božího charakteru. Musí vycházet z lásky, spravedlnosti, istoty a z naší spolupráce s Bohem. Co reprezentuje olej? Pomazání a Božího ducha? To znamená, že nemá smysl pracovat bez pomazání. Pokud zjistíte, že nemáte pomazání, jdte za Bohem. ekl bych dokonce, abyste pestali tu vc init. Zastavte se. Bute citliví, zarazte se. eknte: Bože, tady chybí pomazání, nco je špatn. Co to je? Nezstávám pi kmeni. Je jedno, jakou práci budete dlat, jestli mamon anebo nco duchovního. Pokud zjistíte, že nco dláte, a nebude se vám dait, tak se ptejte Boha. eknte: Bože, chybí mi pomazání. Jako kdybys v tom nebyl. Pestate. Jdte za Hospodinem. Dti, teba když se budete uit. Pokud na tom nebude pomazání, tak se zastavte a eknte: Bože, chci to dlat s Tebou. Jinak se strašn nadete a k niemu to nebude. Obrátil jsem se na gymnáziu a uil jsem se s Bohem uit. Nejdíve to šlo od desíti k pti, ale potom k sedmi a ke dvanácti. Bh m uil, abych se uil s Ním. ekl mi, co se mám uit, kdy se to mám uit, jak se to mám uit. ekl mi, co se uit nemám a nemusím. Pamatuji si, že jsme jeden rok mli obanskou nauku a brali jsme v ní hrozný brak. Dneska by mi to asi tolik neublížilo, ale tehdy jsme mli íst Freuda, Nietcheho a všechny možné myslitele a nco o tom referovat. Bh mi ekl: To neti. íkal jsem si: No, to nevím, jak obankou projdu. Uili jsme se rznou psychologii. Ale Bh mi ekl: Nic z toho neti. Tak jsem se uil jiné pedmty a obanku jsem neetl. Data, ísla ani fakta jsem nevdl, ale když pišlo k debat, tak jsem debatoval, ml jsem referáty, zkrátka
jsem to dohánl jinudy. Dlal jsem nco jiného. Pak pišlo na lámání chleba, pišel konec školního roku a já jsem netušil, co se bude dít. Z písemek jsem ml známky špatné. Uitelka ped celou tídou otevela svj sešitek a íká: Kluso, co s tebou? Ty se mi nkteré vci prost uit odmítáš. Byl jsem v lavici menší a menší a ona íká: No, mn ale nezbývá nic jiného, než ti dát za jedna. A šla dál. Spolužáci koukali na m, já na n a jen jsem kril rameny. Pro? To byla Boží milost. To nebylo nic jiného, jen Boží milost na základ toho, že mi Bh ekl, tohle se neu. Tak jsem se to neuil. Nebyla to moje lenost a ona to vdla. I ve vaší práci vás Bh povede a dá vám pomazání. Vím, že se potebujeme oprostit od dvou extrém. Jedním je lenost, tudíž neláska k Bohu a k bratím. Nenazývejte si to jinak. To je neláska k Bohu +' '("&$ 1!%!+( %!,.%'5& 2 a k bratím. Druhý extrém je izmaelismus. To znamená, že pracuji do roztrhání tla, ale nepracuji pod pomazáním, nepracuji s Bohem. Není to z Boha, a pestože do práce vkládám neuvitelnou energii, frustraci a zlobu, tak negeneruji nic užiteného a Bh mi to nepoítá. To je strašná škoda. A pitom je tu služba zlatého svícnu, kdy mžu zstávat s Bohem. Nedlat vci kvli soudu. Nedlat je proto, že bych ml, aby se nkdo divn nedíval. Ale dlám je proto, že miluji, dlám to proto, že to iní Bh ve mn a skrze m. Nedá mi to spát, nemžu si pomoct, roním nad tím slzy, a je mi líto lidí, kteí nepikládají ruku k dílu. Moc bych poteboval, aby stáli po mém boku. Ale nechci, aby tam nkdo stál jenom proto, aby si vyešil svj špatný pocit. Nech ho to pivede k pokání a potom to udlá proto, že to má opravdu na srdci, a ne, aby se neeklo a nevypadalo to hloup. Takže zde máme olej a knot, který hoí, ale neshoí. Knot mluví o lovku. Hoí, ale neshoí, protože je plný oleje pomazání. Co znamená, že hoí a neshoí? eknte mi verš. Bží a neumdlévají. Symbol knotu a oleje ukazuje na to, že vydáváte svtlo, vydáváte energii, hoíte, ale neznií vás to. Zpsob spolupráce s Bohem není takový, že vás to položí, znií, že pracujete ze své síly natolik, že se zniíte. Že vyhoíte. To je dneska moderní slovo. Vyhoet mžou i kazatelé nebo lidé v církvi. Mžou vyhoet mamky doma? Existuje njaký seriál, který se jmenuje
Zoufalé manželky. Ale nejsou kes anky, takže jsou ješt málo zoufalé. Nejzoufalejší jsou kes anky. Víte pro? Protože nemu vily a dopustily životu, aby toho na n navalil hodn. Hodn dtí, domácí školu, do toho ješt ví, že se mají uritým zpsobem stravovat. Ví, že mají dti vychovat a starat se o n, nemžou je dát státu, aby se o n postaral. eknte mi, ženy, které z vás jste v tomto ohledu neprošly +$ %(4,+(-+"0' %(4 7.%-+)%' %(4 7+1(7.%-+)%' %(4 )&'0' %)#")%')'1+2 uritou mírou zoufalství? A te nám Boží slovo íká: Bží, však neumdlévají, nebo: Moje jho je lehké. Nkdo za vámi mže pijít a íct: To, co Bh na tebe naložil, to je lehké. Mn se nezdá. Mám výhodu, že cituji Boží slovo. A to je vždycky pravda. To nás musí pivést na místo, kdy si ekneme, že je nco špatn. Musíme si íct: Tady je nco špatn, Bože. Ležím tady totáln rozplácnutá, na mn vagon, a on si pohvizduje a íká, že neví, o em mluvím, ale že to prý mám podle Božího slova lehké. íkáte si, že vám nerozumí. Bože, Ty mi nerozumíš, Ty to nechápeš! Udlal jsem to, protože jsem vil, že je to správn. Co z toho je špatn? Nezná to nkdo? A Bh íká: Musíš se to nauit dlat mým zpsobem. Najít mj zpsob pemýšlení. Víte, mžeme být jako Marta, frustrovaná, naštvaná, zoufalá. Mžeme být Abraham nebo jako Sára, která k nmu pišla se svým nápadem. Potom mu to ješt vyetla: Cos mi to zpsobil!? Anebo mžu pijít ped Boha a íct: Bože, nau m s Tebou chodit, nau m pracovat, nau m spolupracovat, nau m svítit a vydávat svtlo. Te eknu nco hodn tžkého. Víte, že pro lidi nebudeme svdectvím, když budeme mít hromadu dtí, uit je na domácí škole, chodit na kes anské kroužky, chodit správn obleení, a pitom budeme frustrovaní, rozhádaní a naštvaní? Vidl jsem takové lidi, opravdu. Nejsou žádným svdectvím a sami koní úpln vyhoelí, úpln rozbití a nakonec musí jít k Bohu a init pokání. Pokud to zvládnou, musí jít k Bohu, init pokání a íct: Bože, možná jsem tady deset nebo dvacet let šel úpln špatn, protože to jediné, co jsem v sob vybudoval, je hokost, frustrace,
zloba na ostatní, nikdo mi nerozumí, já nikomu nerozumím, všichni m opustili, všichni mi ublížili a Bože, nejvíc Ty. Zdánliv jsem dlal Tvoji vli, jak jsi mi to položil na srdce. Tak jsme tomu uvili, vydali se Tvou cestou, a dívej se, kde jsem skonil. Nepochopili jsme zpsob, jakým nás Bh chce vést. "#$0) 7+($0 ("1' )&-"&1% $!"#$,("'7.%-+)%' % 02 Svícen mluví o zlat, o sláv. O vni, o ovoci. O spolupráci Boha s lovkem, kdy lovk stojí a eká na Hospodina. Uí se ekat na Hospodina. A v tom je strašn piinlivý. Nemluvím o lenosti. Nemluvím o tom, že pjdeme dom a ekneme si, že nemusíme dlat nic, Pán Bh se postará. Kdepak. Složíš ruce v klín, a pijde chudoba tvá (zbytek Bible vás nepustí). Nemluvím o lenosti. Mluvím o tom, že mám být piinlivý v hledání Hospodina a v dlání vcí s radostí. Práce musí vycházet ze zkušenosti s Bohem, z toho, že Bh nco udlal, a já mám chu se o to postarat. Je to pro m život, radost a Bh mi k tomu dává sílu. Já nevyhoím. To je princip knotu, který hoí, a neshoí, bží, však neumdlévá, nevyhoí. Mžete íct amen? Bh po nás chce hodn vcí. To, co dláme v tuto chvíli, je tak málo proti tomu, kam nás chce dovést jako církev, jako jednotlivce. Víte tomu? Kdo z vás si myslí, že už napluje v plnosti povolání, které pro nj Bh má? Nikdo? A pitom se toho nemžeme chytit vlastníma rukama a zaít nco organizovat. Založíme te televizi, koupíme velký stan a udláme evangelizaci, abychom ten pocit, který máme, njak naplnili. Potebuji se pidržet Hospodina a íct: Bože, Ote, jsem tady a chci se to uit. Hodinu po hodin, den po dni. Chci být použitelný nástroj. Když si vás Bh použije, udláte víc díla, než když budete pracovat sami. A pochopiteln víc, než když budete líní a budete myslet jen na sebe. To je úpln jiný rozmr. Tak tady máme Eliezera, máme tady svtlo a poslání. Chceme-li se hnout z vnjšího nádvoí, kde bychom byli hodni jedin pošlapání, že nejsme solí, musíme vstoupit do svatyn a pracovat s Bohem na tom, abychom se stali tmi, kteí vydávají svtlo a nesou život. Pak budeme pokraovateli principu, kdy Ježíš byl svtlem svta. Te je to na nás.
Ježíš už není svtlem svta. Ježíš už tady nechodí tak, abychom se mohli podívat, jak žije. Te to chce po nás. Štafetu pedal nám a íká, že máme být nositeli svtla. Možná se vám nebude líbit, že je to v jedné rovin. Ale je to stejné povolání, stejné svtlo, stejné skutky. V Matouši je ješt jeden verš, kde se íká, že lidé uvidí naše skutky a budou chválit Otce, který je v nebesích. Podívejme se na to. Matouš 5:14 až 16: Vy jste svtlo svta. To je stejná myšlenka. Bh o sob íká, že je svtlo svta, a vy jste svtlo. Neíká, že jste menší svtla. Jste stejné svtlo. Je to stejný princip: Bh, který pracuje skrze vás, je svtlo. Máte svdectví, že pro vás byl nkdo svtlo? Zmiovali jsme Wilkersona. Neíkejte mi, že není svtlo svta. íkám, že je Bh nebo Kristus? Chra Bh! Ani by m to nenapadlo. Ale Bh íká, že my jsme svtlo svta. Nemže msto na hoe ležící skryto býti. Aniž rozsvcují svíce a stavjí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí 0!"#,(" 1%)+(21 )$"#-!#,3'.0' 9 1.0'+)3 2 všechnm, kteíž v domu jsou. Naší zodpovdností je, abychom žili tak, že budeme svítit všem, kteí jsou v dom. Tak sv svtlo vaše ped lidmi, a vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. Ješt jednou. Nemli by vidt vaše dobré skutky a slavit vás. Ale lidé musí vidt, jak fungujete, a íct: Bh je dobrý. Nkdy se nám to možná nelíbí, a pak musíme init pokání, ale lidé by se mli podívat na náš život a íct: Bh je dobrý. To nám Bh klade na srdce. Tak a svtlo vaše svítí ped lidmi, a vidí skutky vaše dobré a slaví Otce vašeho, jenž jest v nebesích. Mé jho netíží, mé jho je lehké, íká Pán. OTÁZKA: Mám dotaz k výroku, že Ježíš už nesvítí. Na zaátku Janova evangelia se píše, že On je to svtlo, které osvcuje každého lovka picházejícího na svt. Obraz, který jsi použil, funguje na rovin tohoto svta. Ale v duchu je rovina, na které se každý lovk musí setkat se svtlem, které záí z Ježíše Krista, a bu ho odmítnout, nebo pijmout. On poád svítí jako svtlo. Je to tak?
ODPOV: Ano, jist. V principu je jenom jedno svtlo. Pojme si najít verš z Jana 9:4: Já musím dlati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Ježíš nedlal nic, než co vidl dlat svého Otce. Byl imunní proti všemu náboženském tlaku, všimli jste si? Lazar umírá. Nehne to se mnou, protože Bh chce dlat nco jiného. Te musím být tady. Jde se na svátek. Vy jdte, váš as je hotový vždycky. Já musím ekat. Myslím, že je pak pedešel. Rozumíte tomu principu ekání a schopnosti potom nkoho 5!1 $)# ')'1+ )'%2'%! )0:'2,+' %)0:'2 pedejít? Já musím dlati dílo toho, kterýž m poslal, dokudž den jest. Pichází noc, kdyžto žádný nebude moci dlati. Dokudž jsem na svt, Svtlo jsem svta. To je ten verš, který jsi mla na mysli? To znamená, že dokud jsem na svt, jsem svtlo svta. Až odejdu ze svta, vy budete svtlo svta. Amen? To je rovina, kdy jsme na svt. V duchu Bh vždycky je a bude zstávat svtlem. Ale dimenze Ježíše zde na zemi byla pro as 33,5 let, hlavn tch 3,5 let. To bylo omezené období a omezený zpsob, který pominul. Pak pedal tuto myšlenku nám. Te bychom si mli v dobrém slova smyslu uzurpovat pozici, ve které všechny výroky Ježíše Krista platí i o nás. Mli bychom íst Bibli a íkat si: Tohle bych ml být schopen íkat já. Mli byste být schopni íct: Musím dlat dílo Toho, který m poslal. My se toho bojíme. A ano, bume opatrní, abychom nepekroili uritou rovinu, protože nikdo z nás sám o sob nikdy nebude Bohem a Kristem. Nikdy nebudeme Hlavou. Ale vždycky máme být Kristem Tlem Kristovým, a proto Ježíš íká, že budeme init ješt vtší skutky, než iní On. To znamená, že bychom mli být schopni o sob íct výroky, které tady teme. Dána je mi veškerá moc. Vždy se píše, že Bh dal Ježíši moc a On ji dal nám. Takže je pravda, že je mi dána veškerá moc. Jen ji musím uchopit. Skrze víru. Já jsem svtlo svta. Pouze cituji Boha. Bh ekl, že vy jste svtlo svta. A tak svi te. Nebojte se a svi te. Co by mla být vaše správná odpov, až vám nkdo ekne, abyste mu ukázali Boha? Poj se mnou dneska bydlet. A uvidíš. Uvidíš Boha. To je jediná správná odpov, protože jsme ji odkoukali od Boha. Všechno ostatní mohou být teologická povídání a báchorky. Ale Bh íká, aby v našich životech lidé uvidli Boha. Realitu Boha, který se s nimi
potká. Nebojme se té myšlenky. Máme jasný verš, ve kterém Ježíš íká: Dokudž jsem na svt, svtlo jsem svta. Ale ta pochode nám byla pedána. Te máme svítit my. DOPLNNÍ: Ve druhém dopise Janov je verš, který íká, že každý, kdo nevyznává, že Kristus pichází v tle, je antikrist. To znamená, že dokud byl Ježíš tady na zemi, byl svtlo, ale stejn tak zase musí pijít Kristus v tle, aby byl svtlem. Pichází zjevený v Tle Kristov. ODPOV: Je to tak. Proto musel Ježíš jako Hlava odejít, aby tady mohlo zafungovat Tlo. Nkdy je nám líto, když nkdo odchází. Ale asto je to proto, aby ti, kteí jdou po nm, se nespoléhali na toho, který jde ped nimi, a zaali svítit sami. Proto nkteí lidé, kteí se neodpoutají od rodi, nikdy nedozrají, protože stále spoléhají na to, že nkdo vci udlá za n. A to platí i duchovn.