VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD JABLONÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO,

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD JABLONÍ Z HLEDISKA HISTORICKÉHO, TRŽNÍHO, SPOLEČENSKÉHO Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Stanislav Boček, Ph.D. Vypracoval Jiří Vysloužil Lednice 2008

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj sortimentu odrůd jabloní z hlediska historického, tržního, společenského vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne. Podpis zpracovatele. 2

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu bakalářské práce Ing. Stanislavu Bočkovi, Ph. D. za poskytnutí materiálů, projevenou ochotu, odborné vedení v průběhu řešení této bakalářské práce a čas věnovaný konzultacím. 3

OBSAH OBSAH... 4 1. ÚVOD... 6 2. CÍL PRÁCE... 7 3. JABLKA A VÝŽIVA ČLOVĚKA... 8 4. PRODUKCE JABLEK... 10 4.1. Produkce ve světě... 10 4.2. Produkce v ČR... 11 5. KOŘENY PĚSTOVÁNÍ JABLONÍ... 12 5.1. Období sběru a lovu... 12 5.2. Vznik zemědělství a ovocnářství... 12 5.1. Symbolika jablka jako mystického ovoce... 13 5.2. Historie ovocnářství v ČR... 14 6. VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD OD 20. STOLETÍ... 16 6.1. Boj jabloně o pozici dominantního ovocného druhu... 16 6.1.1. Důvody většího zastoupení slivoní v českých zemích:... 17 6.1.2. Příčiny úbytku slivoní v době meziválečné:... 18 6.2. Jabloně a jejich odrůdy v kontextu společensko historického vývoje... 19 6.3. Období před 1. světovou válkou... 20 6.3.1. Charakteristika doby... 20 6.3.2. Charakter pěstování jablek... 20 6.3.3. Odrůdy typické pro dané období... 22 4

6.4. Období meziválečné, tzv. první republiky... 25 6.4.1. Charakteristika doby... 25 6.4.2. Charakter pěstování jablek... 25 6.4.3. Odrůdy typické pro meziválečné období... 27 6.5. Období poválečné budování socialismu... 32 6.5.1. Charakteristika doby... 32 6.5.2. Charakter pěstování jablek... 33 6.5.3. Odrůdy typické pro dané období:... 34 6.6. Období normalizace 70. 80. léta... 38 6.6.1. Charakteristika doby... 38 6.6.2. Charakter pěstování jablek... 38 6.6.3. Odrůdy typické pro dané období:... 39 6.7. Doba polistopadová... 43 6.7.1. Charakteristika doby... 43 6.7.2. Charakter pěstování jablek... 43 6.7.3. Odrůdy typické pro dané období... 44 6.1. Fenomén strupovitosti jabloně a hledání rezistentů... 47 6.1. Historie z pohledu šlechtitelství... 48 7. DISKUZE... 50 8. ZÁVĚR... 56 9. SOUHRN... 58 10. SUMMARY... 58 11. POUŽITÁ LITERATURA... 59 12. PŘÍLOHY... 61 5

1. ÚVOD Jablka, botanicky přesněji dužnaté nepravé plody (malvice) rodu Malus z čeledi růžovité (Rosaceae), představují v České republice nejvíce pěstovaný druh ovoce. Faktory, které dopomohly jablkám se na tuto příčku probojovat, se pokusím v této bakalářské práci nalézt a pojednat, jakou měrou se podílely na druhové skladbě v té dané časové periodě. Při pohledu na druhou stranu časové osy se zaměřím na východiska a doporučení, které by mohly být v dnešní ovocnářské praxi využity nebo být alespoň inspirací, kam by toto odvětví mohlo v budoucnu směřovat. Události, které určovaly historické dění a zároveň člení tuto práci, jsou sice veskrze mezinárodní, přesto největší důraz bude kladen na podmínky ČR. Moje rodiště (Brno), bydliště (Šumperk) i naše zahrada (Lázy) leží v oblastech, kde více než jinde docházelo v historickém vývoji k prolínání vlivů českých, moravských a německých. Projevovaly se ve sféře hospodářské, společenské i kulturní. V 1. polovině 20. století byly tyto vztahy násilně zdeformovány a posléze přerušeny jak válečnými událostmi, tak odsunem německého obyvatelstva. Poloha zahrady je v lokalitě Moravskotřebovsko Svitavsko a je také místem, odkud byla čerpána převážná část praktických zkušeností. Na tomto místě naše rodina už asi 30 let ovocnaří a je mi proto zdrojem převládajícího podílu uvedených informací. Nezanedbatelnou součástí sepsaných sdělení byly také zkušenosti místních starousedlíků, jež poskytly této práci spoustu důležitých fakt z dob, které vinou času již nepřetrvaly v písemné formě. Jsem si vědom určitého zkreslení, které toto využití zdrojů představuje, naopak si však myslím, že při takto otevřeném a rozsáhlém tématu nemusejí působit rušivě a mohou dopomoci stravitelnější formě a obsahově tuto práci obohatit. Poodhalení tzv. mýtu jablka je tedy hlavním účelem sepsání tohoto historického, tržního i společenského pohledu. 6

2. CÍL PRÁCE Na základě dostupné literatury, historické a pomologické, zmapovat vývoj sortimentu odrůd jabloní v co nejširším časovém měřítku. Najít a sestavit činitele, které mění nabídku a poptávku, které se zasloužily o změny v sortimentu či šíři pěstovaných druhů. Všechny tyto aspekty srovnat se společensko-historickou situací daného období, požadavky pěstitelů na kvalitu ovoce i růstové vlastnosti. Analyzovat vliv obchodních řetězců na šíři odrůdové nabídky, zhodnotit výhody a nevýhody takového druhu prodeje. Pokusit se najít vize, kam by se ovocnářství v České republice mohlo v budoucnu ubírat. 7

3. JABLKA A VÝŽIVA ČLOVĚKA Ovoce představuje jednu ze základních potravin člověka ve všech obdobích jeho vývoje. V předhistorických dobách a u biologických předchůdců člověka hrála konzumace plodů roli ještě významnější (NĚMEC, 1955). Trávicí systém člověka, stejně jako všech vyšších primátů, postrádá enzymatickou výbavu umožňující získávat energii štěpením polysacharidů typu celulóz, hemicelulóz a ligninu (VELÍŠEK, 1999). NĚMEC (1955) uvádí, že před érou rozvoje lidské populace, charakteristické obděláváním půdy a organizovaným lovem, znamenal sběr a konzumace semen a plodů vyšších rostlin rozhodující podíl obživy. Ostatně pro savce vyvinuté ze společných předků s člověkem lidoopy představují hlavní součást jídelníčku právě plody ovocných dřevin. A právě jabloně jsou nejdůležitějším ovocným druhem mírného pásma (DVOŘÁK, et al. 1976). Mají v České republice mezi ovocnými druhy výsadní postavení. Průměrná spotřeba jablek na jednoho obyvatele za rok v České republice se pohybuje okolo 25 kg. Trh zásobuje občany zhruba z poloviny, zbytek spotřeby zahrnuje samozásobení. Působí také příznivě na náš chrup, a to hlavně mechanicky. Není však pravdou dlouho omílané přirovnání: Jedno jablko nahradí vyčištění zubů. Jablka jsou často užívána při redukčních dietách nebo jsou součástí stravy při rekonvalescenci (HŘIČOVSKÝ, et al., 2003). Konzumace jablek má amplitudu v podzimních a zimních měsících po sklizni a mimo sezónu klesá (ŠROT, 1998). BLAŽEK (2001) dále uvádí, že průměrná spotřeba veškerého ovoce podle doporučení lékařů by se měla pohybovat v průměru 100 kg. V současné době je to 84 kg. Voda Obsah vody v jablkách se pohybuje okolo 78 86 % (BLAŽEK, 2001). Cukry Celkové množství cukrů se pohybuje mezi 10 15 %. Jsou to zejména fruktóza (2,5 11,8 %), glukóza (2,5 5,5 %), sacharóza (1,0 5,3 %), obsah pektinů, jejichž obsah se dozráváním snižuje, je 0,2 1,8 %. Nejvíce pektinů se nachází ve slupce a jádřinci. Pektiny můžeme označit jako rozpustnou složku vlákniny, které se dnes přičítá stále většího významu. Mezi kladné účinky patří vazba těžkých kovů (Pb, Co), které se následně vyloučí v neškodné formě. Dále zlepšuje trávení příznivým ovlivňováním střevní mikroflóry, usnadňuje trávení a působí tak preventivně proti kornatění tepen a infarktu. Celulóza jako zástupce nestravitelných cukrů svým abrazivním vlivem na 8

střevní hlen působí v prevenci zhoubných nádorů střev. Tvoří asi 1,3 % hmotnosti jablka (BLAŽEK, 2001). Kyseliny Z kyselin můžeme v jablkách najít zejména kyselinu jablečnou a kyselinu citronovou. Pro správnou chuť jablek je potřeba vyváženého poměru mezi kyselinami a cukry. Na stupnici ph se liší dle odrůd od 2,5 5 (DVOŘÁK et al., 1976). Třísloviny Třísloviny způsobují u jablek trpkou chuť, a tedy se významně podílí na výsledné chuti. V nezralých jablkách mohou dosáhnout až 1 %, jinak se jejich množství pohybuje v rozmezí 0,02 0,3 %. Třísloviny způsobují také typické hnědnutí dužniny při rozkrojení (BLAŽEK et al., 1998). Aromatické látky BLAŽEK (1998) uvádí, že to jsou estery kyselin, aldehydy a různé silice, které dávají jablkům jejich nezaměnitelnou vůni. Obsah aromatických látek je také záležitostí odrůdy. Do aromatických látek patří také ethylen, který se uvolňuje při dozrávání. Dusíkaté látky Dusíkaté látky jsou v jablkách v malém zastoupení (do 1 %) a jsou to zejména bílkoviny a jiné dusíkaté látky rozpustné ve vodě (dusitany a dusičnany). Mezi dusíkaté látky bychom mohli zařadit také dusíkaté báze nukleových kyselin. Ty však z hlediska výživové hodnoty nehrají velkou roli (BLAŽEK et al., 1998). Vitaminy BLAŽEK (2001) uvádí, že množství vitamínů v jablkách je velmi rozdílné a liší se podle odrůdy, podmínek pěstování, velikostí a stupněm zralosti plodů. Více vitamínu C najdeme spíše v menších jablkách vypěstovaných ve vyšších nadmořských výškách. Obsah vitaminu C se pohybuje v hodnotách (0,5 30 mg/100 g) a nejvíce je nahromaděn ve slupce. Průměrný obsah je asi 10 mg/100 g ovoce (BLAŽEK, 2001). HRIČOVSKÝ (2003) uvádí, že mezi starší odrůdy bohaté na vitamin C patří např. 'Ontario', které má rovněž nízký obsah cukrů a tedy vysokou dietetickou hodnotu. DVOŘÁK (1976) navíc píše, že některé odrůdy, např. 'Ontario' nebo 'Boskoopské' si udržují při skladování vitamin C velmi dlouho. 9

Minerální látky Zastoupení minerálních látek v jablkách je asi 0,5 %. Z prvků obsahují hlavně draslík, fosfor, sodík, vápník, hořčík a železo. Převážně ve formách dobře přístupných lidskému organismu (BLAŽEK, 2001). Z lékařského hlediska je zajímavý zejména obsah draslíku. Obsah draslíku v ovoci je velice významný, neboť je ho v potravě jinak málo. Jablka sice nepatří k ovoci s nejvyšším podílem tohoto prvku, vzhledem ke konzumovanému množství však patří k významným zdrojům. Lidské ledviny jsou vybaveny mechanizmem zadržujícím sodík a vylučujícím draslík je to biologický přežitek zděděný po býložravých předcích. Na lidský organismus, který si v moderní době navykl na vyšší přísun kuchyňské soli, může mít spíše negativní účinek. Výsledkem převahy sodíku jsou civilizační choroby vysoký tlak a ateroskleróza. Proto je draslík, působící do jisté míry antagonisticky vůči sodíku, tak důležitý (VELÍŠEK, 1999). 4. PRODUKCE JABLEK 4.1. Produkce ve světě Podle údajů z roku 2005 bylo ve světě vypěstováno asi 55 milionů tun jablek v hodnotě přibližně 10 bilionů dolarů. Okolo dvou pětin z celkové produkce se přičítá Číně. USA je druhým největším producentem s podílem více než 7.5 %. Mezi další světové velmoci v pěstění jablek se řadí Turecko, Francie, Itálie a Irán. Stále větší význam a vzrůstající produkci zaznamenává Nový Zéland, zejména z hlediska vývozu (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Obr. 1 Světová produce jablek (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20) 10

4.2. Produkce v ČR Jabloně patří v České republice mezi nejrozšířenější ovocné druhy v zahrádkách a mají výsostní postavení mezi všemi druhy jádrovin, jako jsou hrušně, kdouloně či mišpule (HRIČOVSKÝ et al., 2003). Zaujímají největší plochu v ovocných výsadbách a počet jabloňových stromů v ČR podle Situační a výhledové zprávy ovoce z října 2007 se odhaduje asi na 17,5 milionů. Při číselném vyjádření výnosu pro rok 2006 se jednalo o 263 566 tun jablek za rok. Dále uvádí, že výměry ovocných sadů mají stálý klesající trend. Během marketingového roku 2006/07 bylo podle údajů celní statistiky do ČR dovezeno 67,5 tis. tun konzumních jablek. Nejvýznamnějším dovozcem byla Itálie a Polsko. Významná část tuzemských jablek se vyváží. Vývoz ovoce i jablek se v roce 2006 v porovnání s předchozími léty mírně zvýšil. Bylo to způsobeno zejména poklesem dovozu ze třetích zemí. Vývoz jablek pro zpracování dosáhl 71,4 tis. tun a směřoval zejména do Německa a Rakouska (Situační a výhledová zpráva ovoce, 2007). BLAŽEK (2001) píše, že převážná část vývozu tvoří jablka k průmyslovému zpracování, jelikož starší odrůdy obsahují více kyselin a pektinů, které zahraniční odběratelé oceňují. Dovoz se skládá téměř výhradně z jablek konzumních, která jsou ale pochopitelně posazena do vyšších cenových kategorií. 11

5. KOŘENY PĚSTOVÁNÍ JABLONÍ Postavení ovoce ve výživě člověka bude popsáno v závislosti na rozvoji lidské společnosti a rozděleno do několika období vzájemně se překrývajících a díky geografickým odlišnostem i souběžně probíhajících. 5.1. Období sběru a lovu V této velmi dlouhé periodě, končící počátkem neolitizace, tvoří konzumace plodů zásadní roli. NĚMEC (1955) hovoří o tom, že předchůdce člověka byl nepochybně nucen se živit smíšenou stravou, jelikož trvalo dosti dlouho, než vynalezl nástroje k lovu (oštěpy, mlaty, luky atd.). Některé přírodní národy žijí takovýmto způsobem dodnes. Rostoucí nároky na proteiny přinutily později člověka k lovu zvěře a tak se tedy z něj stal lovec. Málo efektivní individuální lov byl následně nahrazen výhodnějším organizovaným lovem. Klima doby kamenné bylo narušováno dobou ledovou, několikrát přerušenou (PODBORSKÝ, 1993). 5.2. Vznik zemědělství a ovocnářství Datováno je přibližně obdobím mladší doby kamenné (neolitem). Konzumace náhodně sebraných plodů a ulovené živočišné potravy byla postupně vytlačována selekcí rostlin a cíleným pěstováním travin a dřevin (PODBORSKÝ, 1993). Nejistota sběru, sucha, požáry, dlouhé zimy nutily člověka, aby si dělal zásoby a nakonec aby vyséval rostliny a jako vrchol, aby sázel ovocné stromy, píše NĚMEC (1955). Později a částečně paralelně se využívá chovu. Zemědělství se rozvíjí, půda je kultivována a jeho zdroje se uchovávají a slouží ke konzumaci po celý rok. Plodiny v této době pěstované však neměly takové vlastnosti, jaké mají dnes. Byly to hlavně plané druhy, které se lidem osvědčily pro jejich dobré vlastnosti. NĚMEC (1955) uvádí, že nové ovocné druhy lidé přejímali zejména v obdobích nedostatku, kdy zkoušeli všechny možné plody, které nejsou jedovaté. Odrůdy vznikaly většinou selekcí a výběrem kvalitnějších rostlin. Ovoce v tomto období představuje významnou složku lidské potravy nejen pro obsah minerálů, vitamínů a chuťových látek, ale i jako zdroj energie a tekutin. S příchodem novověku a osidlováním nových kontinentů přichází období, kdy je nutné rozšířit do té doby neznámé druhy zemědělských plodin včetně ovoce, mnohdy v odlišných podnebních pásmech. Rozvíjí se vlastní šlechtitelství, objevují se další ovocné druhy. Nové odrůdy vznikají cíleným křížením a udržovány jsou vegetativním množením. S rozvojem průmyslu, včetně potravinářského, zpracovatelského, 12

konzervárenského a chemického se ovoci dostává dalšího uplatnění. Objev orebného tělesa, použití minerálních hnojiv, zdokonalené osevní postupy a další mezníky technického pokroku silně dopomohly k intenzifikaci zemědělské výroby, tedy i ovocnářské (NĚMEC, 1955). 5.1. Symbolika jablka jako mystického ovoce Jedinečnost jablka mezi ovocnými druhy není záležitost moderní doby. Již od začátků písemnictví je často uváděno darování a konzumace jablek ve spojení s různými symboly. Asi nejznámějším jablkem historie je plod utržený z rajského stromu a prostřednictvím hada darovaný Evou Adamovi. Odtud jablko jako symbol poznání, hříchu, nesmrtelnosti a pokušení (Obr. 2). Ač lze polemizovat o pravdivosti tohoto aktu, je nesporné, že v době života autorů Starého zákona patřilo jablko k významnému ovoci, a to nejen chutí. Starý vánoční zvyk praví: Na Štědrý den rozkrajujeme jablko. Pokud zde bude hvězdička, povede se nám v novém roce dobře. Pokud ne, čeká nás neštěstí (Obr. 3). Nutno říci, že tvůrci zvyku byli shovívaví. Dobrým opylením pětičetného jabloňového květu vznikne hvězdicový semeník prakticky vždy (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Symbolika darovaného jablka přetrvává již dvě tisíciletí. Dokladem mohou být z nedávné minulosti názvy filmů a divadelních her, namátkou: Hra o jablko, Ovoce stromů rajských jíme, Jablko je vinno, aj. Motiv darovaného jablka vídáme v mnoha lidových písních ( červené jablčko dávala mně ). V přeneseném významu se často používá výrok zakázaná jablka. Dvojsmyslná narážka na jablko jako symbol hříchu a zároveň jako zapovězeného vztahu se objevila na obraze holandského malíře Crispina van den Broecka Dva mladí muži (Obr. 4), (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Literárně ještě starším je jablko Paridovo, kterým tento trojský princ obdaroval bohyni Afroditu a rozhněval tak její sokyně Heru a Pallas Athenu. To nepřímo přimělo Řeky k rozpoutání Trojské války a básníka Homéra v 8. století př. n. l. k napsání eposu Illias. Přenesený termín jablko sváru se od té doby užívá dodnes. Ze starověkého Řecka se datuje rovněž pověst o zlatých jablcích v zahradě Hesperidek, které měl za úkol přinést bájný hrdina Hérakles (Obr. 5). Zahrada byla na svazích pohoří Atlas a hlídal ji stohlavý drak. Ovšem chytrý Hérakles si poradil. Přemluvil obra Atlase, aby mu jablka utrhl. Přitom dočasně převzal Atlasovo břímě: na vlastních ramenou podpíral svět (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Motiv zlatých jablek je pak v písemnictví 13

mnohokrát opakován např. v pohádkách Pták ohnivák a liška Ryška od K. J. Erbena. Zlatá, ale i čarovná jablka hrají významnou roli v pověstech a pohádkách např. otrávené jablko pro Sněhurku nebo jablka z frňákovníku Třech veteránů. O významu symboliky jablka svědčí i skutečnost, že zlaté jablko je součástí českých korunovačních klenotů (TETERA et al., 2006). Obliba jablek se promítla i do názvů řady známých českých vesnic a měst. Jablonec n. N., Jabkenice, Jablonka, Jablonov, Jablonné n. O., Jablunkov, Jablůnka, Jablonka, aj. (NEČAS et al., 2004). Z novější doby lze zmínit jablka v názvu někdejšího monopolního gramofonového vydavatelství skupiny Beatles (Apple) nebo výrobce počítačů Apple Macintosh. Velikost významu jablek v českém jazyce je patrná v osobitých výrazech jako rajská jablka, zemská jablka (brambory), označení ohryzku jako název pro vystupující štítnou chrupavku hrtanu nebo jablko v koleni (WIKIPEDIA, cit. 2008-2-20). Česká mluva využívá symbol jablka často a jablkové metafory jsou většině lidí srozumitelné, a to bez ohledu na vzdělání. Jak již bylo zmíněno, jíme zakázaná jablka, řešíme jablko sváru, občas musíme kousnout do kyselého jablka a někteří z nás v bakalářské práci míchají hrušky s jablky. 5.2. Historie ovocnářství v ČR Ovocnářství má ve světě více jak tisíciletou historii a můžeme říci, že jeho vznik a vývoj úzce souvisel s úrovní kultury jisté části světa. Někteří paleoetnobotanikové se domnívají, že v našich zeměpisných šířkách ovocnářství zaznamenalo rozkvět již okolo roku 200 př. n. l. spojený s Keltskou kulturou. Důkazem toho mohou být nálezy semen hrušní a pecek broskví z doby laténské (HRIČOVSKÝ et al., 2004). DVOŘÁK (1976) napsal, že severně od Alp se začaly jabloně pěstovat teprve po římské invazi. NĚMEC tvrdí, že nelze rozhodnout, zdali je původ ovocných stromů slovanský, německý nebo byl získán při styku s Římany. Podle HRIČOVSKÉHO (2004) vývoj pokračoval v rychlém tempu na našem území během celého středověku. V této době se převážná část stromů pěstovala v zahradách, méně částo v sadech nebo lesních porostech. Rostly na pozemcích světských, církevních i u poddaných. V podstatě se ale pěstování ovoce a zejména jablek soustředilo do okolí klášterů, které byly považovány za centrum vzdělanosti. Jablka sklízená v této době se sušila, vyráběly se z nich různé nápoje včetně ovocných vín, přílohy k jídlům, nebo se vařily rozličné kaše. Samozřejmě jsme mohli najít jablka na stole v čerstvém stavu i v podobě marmelád. Ovoce v této době 14

bylo vítaným doplňkem stravy a tvořilo také jeden z vývozních artiklů. Pramenů z této doby však máme velmi málo. NĚMEC (1955) tvrdí, že pro kronikáře v těchto dobách nebyly ovocné stromy v zahradách ničím výjimečné a nevěnovali jim přílišnou pozornost. Za dobu rozkvětu ovocnářství v českých zemích považuje TETERA (2003) zejména období vlády Karla IV. (1346 1378), období vlády Rudolfa II. (1552 1612) a také osvícenskou vládu Marie Terezie (1717 1780) a Josefa II. (1741 1790). Naopak dobu temna a úpadek zažívalo během Třicetileté války (1618 1648), (SALAŠ, LUŽNÝ, 2007). Napoleonské tažení zanechalo také silné šrámy v charakteru pěstování ovoce. Jablka v době válek tehdy představovala vzhledem ke své skladovatelnosti spolu s obilím a bramborami jednu ze základních rostlinných potravin. V období napoleonských válek význam jablek pro výživu ještě vzrostl. Stagnovalo pěstování polních plodin. Mladí lidé z venkova rukovali na vojnu, přesuny vojsk a časté boje zhoršily možnosti obdělávání polí. Armáda odebírala venkovu velké množství potravin. Pro účely armády byly, kromě masa, vhodnější obiloviny a brambory, neboť byly kaloricky vydatnější, trvanlivější a méně náročné na skladování. Jablka, která nevyžadovala polní práce, tak díky své trvanlivosti představovala pro vesnické obyvatele železnou zásobu chránící před hladomorem. Konzervace pasterizací ještě nebyla známa. Námořní blokáda Evropy bránila dovozu cukrové třtiny z Ameriky. Sušené ovoce a zahuštěné šťávy (nejen jablečné) tak sloužily jako levné a dostupné sladidlo. Již nikdy potom nehrála jablka tak důležitou roli ve výživě. Zlom nastal záhy po porážce Napoleona. Námořní blokáda, která znemožnila dovoz cukrové třtiny, nepřímo vedla k masovému rozšíření výroby levného cukru z domácích surovin, především z cukrové řepy. Jablko a ovoce obecně, do té doby pro chudší vrstvy spolu s medem jediná surovina pro výrobu sladkostí, tak ztratilo jeden ze svých významů (HORA, 1996). Odrůdy jablek se v této době již dostaly do povědomí literatury. Už Bohuslav Balbín (1611 1688) popisuje v díle Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého 20 až 30 druhů jablek s důrazem na novou odrůdu: 'Míšeňské' (Obr. 6). V ovocnářsko-zahradnickém rukopise z r. 1672 je toto jablko popisováno jako krásné, chutné a trvanlivé jablko. Zajímavé je, že podle tohoto rukopisu bylo známo více odrůd hrušek než jablek (HRIČOVSKÝ et al., 2004). NĚMEC (1955) popisuje literární zápis z 18. století a zmiňuje kromě odrůdy 'Míšeňské' ještě jiné: 'Muškátová', 'Čáslavská', 15

'Malvazinky' a další. Na sklonku 19. století se již na českém území pěstovalo velké množství odrůd. Tehdy byla skoro každá ovocná zahrada skutečnou pomologickou sbírkou a slovo ovocnář se často ztotožňovalo se slovem pomolog. Postupem času začalo být jasné, že bude nutná redukce počtu odrůd a zavedení jistého sortimentu. Svou roli sehrál zajisté také obchod, který vyžadoval dodávky velkého množství ovoce vysoké kvality, ještě lépe stejné odrůdy. Sortiment ovocných odrůd se proto v budoucích letech stále omezoval na odrůdy po obchodní stránce nejvhodnější (KAMENICKÝ, 1933). 6. VÝVOJ SORTIMENTU ODRŮD OD 20. STOLETÍ 6.1. Boj jabloně o pozici dominantního ovocného druhu Jabloně jsou u nás nejrozšířenějším ovocným druhem. A to co se týče počtu stromů, rozmanitosti odrůd i konzumace (DVOŘÁK, 1969). Přesná data je dnes obtížné získat, neboť více než polovinu množství vyprodukuje nepřesně registrovaná malovýroba a ani množství jednotlivých ovocných stromů - vzhledem k rozmanitosti pěstovaných tvarů, není směrodatné. Rovněž data o zkonzumovaných jablkách jsou nepřesná, neboť mnoho plodů sklizených, dovezených, ale i prodaných podléhá zkáze a rovněž velké množství jablek je zpracováno na nápoje, protlaky a pektin. Přestože jablko zaujímalo mezi ovocem přednostní místo již od starověku, nebylo nejrozšířenějším ovocným druhem vždy. Ve statistické ročence o zastoupení ovoce v České republice vydané roku 2003 se můžeme dočíst, že roku 1920 byl výnos jablek o několik tisíc tun nižší než u švestek. KAMENICKÝ (1933) uvádí, že před rokem 1929 byl počet stromů švestky přibližně dvakrát větší než jabloní. Je to poměrně překvapivá informace s přihlédnutím na skutečnost, že i jablek bylo v té době v našich zemích vyprodukováno výrazně více než dnes (KAMENICKÝ, 1933). 16

350 000 Výnos švestek a jablek v letech 1920-2000 300 000 250 000 výnos (t) 200 000 150 000 100 000 jablkaa švestky pravé 50 000 0 1920 1930 1935 1945 1950 1960 1970 1980 rok 1990 1995 2000 Graf 1 Výnos švestek a jablek v letech 1920 2000 (Statistická ročenka ČR 2004) 6.1.1. Důvody většího zastoupení slivoní v českýchh zemích: Snadné, často spontánní množení pravokořenn nými odkopky, na rozdíl od obligátně štěpovaných jabloní. Minimální nároky na agrotechniku, bez výrazného vlivu na kvalitu plodů. Menší a užší koruny než jabloně na semenných podnožích umožňující umístění více stromů na jednotce plochy. Samosprašnost a mrazuodolnost odrůdy 'Domácí velkoplodá' ve srovnání s jinými slivoněmi. Dlouhá sklizňová zralost pravých švestek. Mnohostranné využití švestek pro domácí kuchyňň (přímý konzum, konzervace, povidla, destilace) využívající vysoký obsah cenné sacharózy v plodech a umožňující zpracovat jakékoli množství úrody. V meziválečných letech však pěstování slivoní ustupuje do pozadí a švestka početně uvolňuje první místo v četnosti ovocných stromů právě jabloni (VÁVRA, 1963). 17

6.1.2. Příčiny úbytku slivoní v době meziválečné: Rozvoj obchodu se školkařskými výpěstky eliminoval výhodu pravokořenných sazenic. Svou úlohu sehrály také katastrofální mrazy, které udeřily v zimě roku 1929 a postihly zejména švestky oslabené puklicí (KAMENICKÝ, 1933), (Tab. 1). Tato událost dopomohla jabloním zaujmout skokem první příčku mezi naším ovocem. Fakt, že švestky již nebyly znovu vysázeny na původní stav, dokazuje, že v tomto období již o obnovu výsadeb nebyl zájem. Industrializace a procentuální nárůst obyvatel měst zvýšily nároky na transport ovoce a jeho uskladnění. O švestky s výrazně kratší trvanlivostí klesal zájem. Jablka vykazují menší nároky na ruční práci, zejména při sklizni, což hrálo při klesajícím počtu venkovského obyvatelstva zásadní roli. S rozvojem rozhlasu a filmu sílil vliv amerických vzorů. Z USA přicházejí nově vyšlechtěné lahodné odrůdy stolních jablek, zatímco švestky jsou tam prakticky dodnes méně známým ovocem. Nárůst daně z lihu a zvýšená dostupnost řepného cukru poněkud znevýhodnily švestky jako dříve ideální zpracovatelskou surovinu. Virová šarka dokonala dílo vyklizení pozic švestek až o několik desetiletí později. Druh ovocných stromů Celkový počet stromů před mrazovou pohromou r. 1928 po mrazové pohromě r. 1929 Mrazovou pohromou odumřelo stromů absolutně v % Jabloně 14342604 9531695 4810909 33,5 Hrušně 6917712 4763335 2154377 31,1 Třešně 5868799 3140600 2728199 46,5 Višně 937057 585216 351841 37,5 Švestky 25588496 12855577 12732919 49,8 Slívy 1785987 1058512 727475 40,7 Meruňky 432647 279133 153514 35,5 Broskve 275212 161588 113624 41,3 Ořešáky vlašské 1517614 723001 794613 52,4 Tab. 1 Zhodnocení mrazové pohromy v roce 1929 (KAMENICKÝ, 1933) 18

6.2. Jabloně a jejich odrůdy v kontextu společensko historického vývoje V následující části je zmapována historie pěstování jablek na území Čech a Moravy za posledních 100 let. Rovněž je definován vzájemný vztah člověka a jablka, jeho ovlivnění změnami společensko-politické situace, etnických a demografických ukazatelů, životního stylu i nástrojů obchodu a marketingu. Dvacáté století je možno rozdělit dějinnými zlomy na pět epoch. 1. Období před 1. světovou válkou. 2. Meziválečné období tzv. 1. republiky. 3. Poválečné období budování komunismu do r. 1968. 4. Období normalizace 70. 80. let. 5. Období polistopadového Československa a České republiky. Jednotlivá období se zásadně liší strukturou společnosti, životní úrovní, charakterem vlastnických vztahů, způsobem života, trávením volného času i stravovacími návyky. Je logické, že způsoby pěstování a prodeje jablek prodělaly podobný historický vývoj. Otázkou zůstává, zda se odrůdová skladba měnila prostým hledáním nových, lepších odrůd, nebo kopírovala revoluční změny jednotlivých dějinných etap. Součástí charakteristiky jednotlivých období bude kromě definice převládajících pěstitelských vztahů i popis vybraných odrůd, které nejvíc charakterizují danou etapu. Záměrně nebude kladen důraz na popis fenotypových znaků o růstu, velikosti, barvě, chuti, které lze přečíst v každé pomologii. Zdůrazněny budou spíš ty společenské vlastnosti odrůd nejvíce vystihující danou dobu a charakterizující záměry tehdejších pěstitelů a nároky konzumentů. 19

6.3. Období před 1. světovou válkou 6.3.1. Charakteristika doby Země Koruny české, Čechy, Morava a Slezsko představovaly nedílnou a průmyslově nejvyspělejší část rakousko uherského mocnářství. S ohledem na délku vlády Františka Josefa I (od r. 1848) byl kladen důraz na konzervativizmus, pořádek a tradici. Většina obyvatelstva žila na venkově a věnovala se hospodaření. Zemědělské produkty patřily k významným obchodním a vývozním komoditám. Z velké části byl dovoz a vývoz ovoce omezen na obchodování uvnitř monarchie. Ze zahraničí se dovážely vesměs pouze suroviny a výpěstky, které domácí zdroje nevyprodukovaly. Exotické plodiny byly vzácností a tomu také odpovídala jejich výrazně vyšší cena. Nutno zmínit, že jablka byla v mnohých případech prodávána za hranice Českých zemí a v jiné podobě se na pulty českých obchodů vracela zpět. Dokladem toho je zpráva jednatele moravského zemského ovocnického spolku CÍGLERA (1912): My jsme stále ještě odkázáni hlavně na prodej čerstvého ovoce do ciziny a to hodně lacino. Tam ovoce z větší části zpracují a zpracované namnoze draze nám zpět prodávají, což není racionelní, neboť spokojujeme se takto jen ziskem nepatrným a lví podíl na výnosu z ovoce u nás vypěstovaného připadá cizincům, kteří naše ovoce surové lacino skoupili a zpracované draze prodali. Na tomto příspěvku se lze jen pozastavit nad tím, že autor neviděl viníka ve státním zřízení monarchie, jak bylo v módě, nýbrž apeloval na špatný přístup ze strany samotných Čechů. 6.3.2. Charakter pěstování jablek Na začátku 20. století bylo pěstování a zejména zpracování a třídění jablek v Rakousko-Uhersku na poměrně vysoké úrovni. České země produkovaly velké množství jablek, již tehdy však spíš horší jakosti. Prvotřídní stolní jablka se k nám dovážela z příznivějších lokalit monarchie, převážně z jižních Tyrol a Slovinska, jejichž výkupní cena byla i třikrát vyšší než za jablka od nás. Specialitou tyrolského ovocnictví, hlavně kolem Meranu, bylo pěstování jablek 'Kalvil bílý zimní' (Obr. 7). Každý plod byl ještě na stromě pečlivě ovazován průsvitným pytlíkem, aby se zabránilo poškození škůdci, což bylo tak nákladné, že se sadaři vyplatilo nechat si výsadbu hlídat tzv. Saltnery (Obr. 8). K česání se zde používalo zvláštního žebříku (Obr. 9) s jednou podélnou tyčí, specialitou tyrolského ovocnictví. Jablka byla na třídění transportována ve zvláštních bednách, obložených dřevitou vlnou a vyčalouněných pytlovinou. Plody 20

první a druhé jakostní třídy byly při prodeji dokonce každý zvlášť baleny do hedvábného papíru. Ovoce horší kvality (sudové) bylo přepravováno v typických tenkostěnných dýhových sudech z měkkého dřeva opásaných obručemi ze štípaných prutů (Obr. 10). FOŘT (1910) po dojmech z exkurze do Tyrol napsal: Vlastní příčinou nevýnosnosti našich stromů jest předně naše nedbalost, za druhé, že u nás sázejí se stromy tam, kde nic jiného růsti nechce a více se o ně nestaráme. Čiňme tak jak v Tyrolsku činí, dejme sadům půdu nejlepší, ošetřujme je jako oni a výsledek se dostaví jistě. Jablka česká a moravská, sloužící pro domácí spotřebu středních a prostých vrstev, byla prodávána na trzích. Exportována byla spíš pro potřeby konzerváren a moštáren, pro tento účel se přepravovala v otevřených dřevěných bednách, volně ložená na vozech nebo v pytlích (FOŘT, 1910). Těžiště pěstování a šlechtěním jabloní, které spočívalo ve středověku a raném novověku na církevních pozemcích a klášterních zahradách, se s rozvojem zemědělství a obchodu postupně přesunulo na světskou půdu. Jabloně se pěstovaly v několika rozdílných režimech V ovocných zahradách u šlechtických sídel, spravovaných profesionálními zahradníky s důrazem na kvalitu plodů a moderní odrůdy. Zahrada dotvářela exteriér usedlosti a komerční zisk z úrody obvykle nebýval prioritou pro majitele (CHOBOTSKÝ, 1999). V zahradách u venkovských hospodářských stavení s důrazem na celoroční kuchyňskou využitelnost ovoce. Cílem byla sklizeň s co nejmenší námahou, neboť se často kryla s polními pracemi při omezeném počtu pracovních sil (FOŘT, 1910). Kolem měšťanských rodinných domů s důrazem na tvarování módních kordónů a palmet podle francouzských, italských a tyrolských vzorů (VEČEŘ, 1930). Kolem polních cest a příkopů, na mezích obdělávaných polí. Stromy ve vesnicích i ve volné krajině často vymezovaly majetky, u chalup a stavení sloužily jako bleskosvody, stínily lidská obydlí a chlévy, ochraňovaly krytinu budov. Striktně ve tvarech solitérních vysokokmenů plnily rovněž roli estetickou, bránily erozi půdy, vymezovaly hranice pozemků a komunikací (TETERA, 2003). 21

6.3.3. Odrůdy typické pro dané období Vzhledem ke skutečnosti, že nejen celé Rakousko-Uhersko, ale i země Koruny české byly regionem multinacionálním, projevily se národnostní vlivy i na odrůdové skladbě. KAMENICKÝ (1933) píše, že ovocné školky té doby pečlivě vyhovovaly pomologickému labužnictví svých zákazníků a tak zejména dbaly na včasné opatření všech ovocných novinek domácích i ze zahraničí. Přesto existovaly snahy o centrální popis a zúžení sortimentu registrovaných odrůd. Projevovaly se již v druhé polovině 19. století, kdy český ovocnický spolek sestavil tzv. Normální výběr čili sortiment ovocný. Odrůdy jablek v něm obsažené popsal v naší první pomologii František Thomayer (Obr. 11). O několik let později byl sestaven Normální sortiment ovocný pro území moravské. CÍGLER (1912) velebí sortiment ovocný a přidává, že změna sortimentu je nutná a běžná v ovocnářsky pokročilých zemích, jako je např. Amerika: Lepší jest vždy nepřítelem dobrého říká se, a po příkladu praktických Amerikánů musíme jednati podobně a musíme vybírati jen odrůdy, v každém ohledu nejlepší. V době válečné, kdy utichla téměř veškerá kulturní a organizační činost, vydal Říha pětisvazkovou knihu České ovoce. Významnou úlohu v českých zahradách však stále hrály lokální odrůdy, rozmnožované po generace jen anonymně mezi sousedy. Některé z nich se časem dočkaly registrace, jiné upadly v zapomnění a zmizely ze zahrad nadobro (DVOŘÁK, 1969). Panenské české Jablko jakoby symbolizovalo českou povahu a snahu o národní osobitost. Drobné, milé, červené. THOMAYER (1894) o něm píše: Neznáme jiného jablka, které by u našeho lidu tak zdomácnělo. Typickým a těžko zastupitelným využitím bylo zdobení vánočních stromků a adventních věnců. K tomu je předurčila malá velikost a celočervené zbarvení plodů. Odrůda se vyznačovala otužilostí, dlouhou dobou konzumní zralosti a příjemnou chutí. Odrůdě 'Panenské české' se podobá odrůda 'Červené tvrdé', se kterým bývá někdy zaměňována (KARAS, 1946). Jadernička moravská To, co znamenalo 'Panenské české' pro české kraje, představovala 'Jadernička moravská' pro oblast Valašska, severní Moravy a Slezska. Zdravě rostoucí stromy prospívající i v podhorských oblastech plodily žlutě zbarvené plody typického tvaru komolého kužele se smetanově bílou dužinou překvapivě dobré chuti. Podobně jako 22

'Panenské české' bylo k jídlu od sklizně až do jara. Typickým použitím bylo nakládání celých plodů spolu s krouhaným zelím. Nebývalá stálost fenotypových znaků vedla k častému množení semeny, čímž vznikla řada variet často horší kvality. V současnosti se tyto vlastnosti využívají k množení bujně rostoucích generativních podnoží. 'Jadernička moravská' je i dnes jednou z nejoblíbenějších odrůd pro výrobu pálenky (TETERA et al., 2006). Kalvil bílý zimní 'Kalvil bílý zimní' se stal kultovním jablkem na přelomu 19. a 20. století, ačkoliv první zmínka o něm je už z roku 1565 (TETERA et al., 2006). O jablku platilo pořekadlo: Všichni je znají, každý o něm mluví a nikdo je nechutnal. Kabinetní plody, cenově srovnatelné s jižním ovocem, se k nám většinou dovážely z jižního Tyrolska a Itálie, kde byly pěstovány v intenzivních výsadbách. Kalvily sloužily výhradně k přímému konzumu v nejvyšších společenských vrstvách (FOŘT, 1910). O významu odrůdy svědčí fakt, že dala název typickému žebrovanému tvaru některých odrůd (např. 'Red Delicious' nebo 'Gloster'). Parména zlatá zimní 'Parména zlatá zimní' patřila k nejznámějším zástupcům široké a nepřesně definované skupiny renet. Vyznačovaly se typickým širším tvarem, mělčí kališní jamkou, kratší silnější stopkou a zrnitější dužinou s typickou kořenitou chutí, která byla ve své době velmi oblíbená. Většina renet se vyznačovala vyšším obsahem cukrů, drsnější karmínovou pruhovanou slupkou a sklonem ke střídavé plodnosti (KARAS, 1946). Literární slávu zajistil parméně básník František Hrubín ve své próze Zlatá reneta. Strýmka, Jeptiška Tyto dvě odrůdy patří mezi širokou skupinu německých odrůd pěstovaných na našem území, zaslouží však zvláštní zmínku. 'Jeptiška', někdy příznačně nazývána také železné jablko, měla podle THOMAYERA (1894) nadobyčejnou trvanlivost, neboť se o ní tvrdí, že vydrží v dobrém sklepu až tři roky. Také 'Strýmka' patřila spolu s některými krajovými odrůdami k jablkům s nejdelší skladovatelností a zároveň s nejmenšími nároky na uskladnění. I když chutí by dnešnímu konzumentu již stěží něco řekly, jejich zastoupení ve výsadbách bylo vysoké, patřily k nejčastěji vysazovaným odrůdám kolem silnic a cest. Sloužily nejen k jídlu a na zpracování, ale i 23

jako krmivo hospodářských zvířat. Mimo jiné i proto, že bez problémů snesly skladování krechtováním podobně jako řepa a brambory. Díky své dlouhověkosti vídáváme stromy u silnic dodnes. Míšeňské Jablko je více známé z lidových písní než pomologické literatury. Jedna staročeská kuchařka např. uvádí, že z míšeňských jablek, uvařených a šátkem protlačených, se lily do formiček tzv. škatulky (NĚMEC, 1955). Tato odrůda je pravděpodobně českého původu a z literatury je známá již od 15. století (TETERA et al., 2006). 'Míšeňské' bylo typické malou velikostí, tuhou dužinou a zejména vystouplou bradavicí na slupce v místě nejširšího obvodu. Z dnešního pohledu převažují jeho negativní vlastnosti malá plodnost, horší vzhled a chuť. Nelze vyjmenovat ani zlomek odrůd, hojně se vyskytujících ve výsadbách na začátku 20. století. Ne že by bylo v zahradách malé zastoupení původních českých odrůd. Ovšem měly většinou jen regionální význam a jejich registrace nebyla vedena s takovou precizností jako literatura německá a anglická. Mnohde se tak pěstoval jeden kultivar pod více jmény ('Charlamowski' 'Borowinka', 'Kardinál žíhaný' 'Šálové', 'Studničné' 'Farliové', 'Velišské', 'Průvitné letní' 'Skleněné žluté', aj.), nehledě na rozdílnou terminologii v různých jazycích. Naopak, pod stejným názvem (Malinové, Punčové, Královské, Soudečky, Citronky aj.) v různých regionech rostly různé odrůdy. Z dodnes známých odrůd měly český původ např. 'Smiřické vzácné', 'Studničné', 'Chodské', 'Malinové holovouské', 'Vejlímek' a snad i 'Gdaňský hranáč' (TETERA et al., 2006). Nejvýraznější byl na našem území vliv německých odrůd ('Boikovo', 'Landsberská reneta', 'Harbertova reneta', 'Halberstadtské', 'Řehtáč soudkovitý', 'Hammesteinovo', 'Strýmka', 'Grávštýnské', aj.), méně pak byly zastoupeny odrůdy anglické ('Ribstonské', 'Blenheimská reneta', 'Ušlechtilé žluté', 'Londýnský jadernáč', 'Worcesterská parména'), francouzské ('Croncelské', 'Lebelovo', 'Pontoiské', 'Muškátová reneta' a skupina kožených renet) a holandské ('Malinové hornokrajské', 'Limburské', 'Ananasová reneta', 'Krátkostopka královská'). I když se objevily první americké odrůdy ('Jonathan'), jejich mohutný nástup do českých sadů měl teprve přijít (TETERA et al., 2006; DVOŘÁK et al., 1969; THOMAYER, 1894). 24

6.4. Období meziválečné, tzv. první republiky 6.4.1. Charakteristika doby Československo se stalo po 1. světové válce dynamicky se rozvíjející průmyslově zemědělskou demokracií. Oproti předešlému období narostl počet obyvatel měst na úkor venkova, ten však stále ještě tvořil většinu. Nově vzniklé hranice znevýhodnily dovoz ovoce z Rakouska, Maďarska a severního Balkánu. Import se tak omezil na ovocné druhy u nás pěstované jen v omezené míře nebo vůbec. 6.4.2. Charakter pěstování jablek Přestože politické uskupení a společenský vývoj doznal v té době razantních změn, způsoby pěstování ovoce vykazovaly mnohem menší dynamiku. Vlivem výběru odrůd a pomologii Moravské ovoce se začaly popsané a doporučované odrůdy rozšiřovat. Přesto se později ukázalo, že navržený výběr je stále ještě dost široký a uvažovalo se o redukci. Zúžený výběr byl vydán roku 1923 jako Tržní sortiment ovocný (TETERA, 2006). Z pomologické literatury meziválečné doby to byl Výběr tržních odrůd ovocných pro Československo od K. Kamenického. Druhé rozšířené vydání poté vyšlo roku 1941 (DVOŘÁK, 1969). Nečekaná pohroma se na ovocné stromy snesla v r. 1929 v podobě již zmíněné kruté zimy na přelomu let 1928 a 1929. Při teplotách, které dosahovaly místy i -42 C vymrzlo téměř 25 milionů stromů. Nejhůře byly postiženy ovocné výsadby ořešáků a švestek (Tab. 1), (KAMENICKÝ, 1933). V této době se rovněž silně rozvinuly snahy na vymezení přirozených ovocnářských oblastí. Na rajonizaci s doporučeným sortimentem odrůd pracoval Ovocnický spolek a výsledkem byla publikace Ovocnářské oblasti československé s výběry tržních odrůd ovocných. Zpracoval jej Karel Kamenický roku 1933. Československo bylo rozděleno do 25 ovocnářských oblastí, každá z nich byla charakterizována specifickými půdně-klimatickými podmínkami. Pro každou oblast byl schválen doporučený sortiment odrůd (Tab. 2), (TETERA et al., 2006). 25

Tab. 2 Přehled tržních odrůd ovocných (KAMENICKÝ, 1933) 26

Přesto jsou patrné určité ovocnářské atributy této doby: Poklesl zájem o méně kvalitní jablka pro zpracování, spojený se ztrátou trhů uvnitř někdejší monarchie, nyní v zahraničí. Ovocné aleje u silnic a kolem polí proto nebyly rozšiřovány a často ani obnoveny. Do podvědomí lidí se pomalu dostávaly nízké tvary na slaběji rostoucích podnožích a přísně vedené tvary. Důvodem byla jednak poptávka po kvalitnějších plodech, ale také vzory z vyspělé západní Evropy, Francie a Beneluxu. Projevilo se opojení české společnosti americkými vzory, patrné v hudbě, filmu, nejzřetelnějším projevem byl vznik trampingu. Součástí americké vlny bylo rychlé rozšíření úspěšných odrůd jabloní ze Spojených států. V kontrastu s americkou vlnou byla situace v českém pohraničí, osídleném převážně německým obyvatelstvem. Dominantní národ rakouské monarchie, který se náhle ocitl v roli národnostní menšiny, se ještě více upnul na tradiční hodnoty včetně původních německých jabloňových odrůd, pěstitelských technik i spotřebitelského vkusu. Typické pro německou mentalitu byla jistá nedůvěra v cizí ovoce (vedoucí např. k nahrazování citrónů rebarborou). Určitý návrat k jablku jako důležité potravině znamenalo období vleklé hospodářské krize a zejména 2. světové války, znamenající nedostatek potravin jak v kvantitě, tak v pestrosti skladby. 6.4.3. Odrůdy typické pro meziválečné období Téměř všechny odrůdy, známé a pěstované v období tzv. první republiky, byly vyšlechtěny a dovezeny již před 1. světovou válkou. Stejně tak mnohde pokračovala obliba starých osvědčených odrůd. Mnohé z nich však zažily vrchol své obliby právě v tomto krátkém časovém úseku mezi válkami. Jonathan Svým vzhledem, chutí a vlastnostmi je 'Jonathan' typický představitel americké vlny, ale do tohoto období úplně nepatří. Spíše patří do všech období. TETERA (2006) považuje 'Jonathan' za významnou tržní odrůdu ve 20. století. Objevil se na farmě Phillipa Ricka v Kingstonu okolo roku 1800, u nás byl v meziválečném období poměrně hojně rozšířen. Do sortimentu byl povolen v polovině 50. let a svého vrcholu dosáhl až 27

v 70. letech 20. století. Tehdy bylo jeho pěstování a chemická ochrana dovedeny k dokonalosti v Maďarsku a jablka byla vyvážena ve velkém do všech zemí RVHP. Ještě koncem století na 'Jonathan' konzumenti i pěstitelé vzpomínali jako na mimořádně pohledné a lahodné jablko. Dužnina je velmi šťavnatá, krémožlutá, výborné chuti. Plody jsou ale poměrně málo odolné proti otlačení, jsou napadány padlím jabloně a hodně podléhají strupovitosti jabloně. Často se vyskytuje tzv. jonathanová skvrnitost plodů, která se objevuje při skladování, zejména při pozdní sklizni. Náročnost na stanoviště a agrotechniku je vyšší. To jsou důvody, proč dnes přenechává ve výsadbách místo jiným odrůdám (CHOBOTSKÝ, 1999; DVOŘÁK, 1969). Matčino Je habitem stromu a pěstitelskými nároky přesným opakem odrůdy 'Jonathan'. 'Matčino', jako další ze zástupců amerických jablek, sice zaznamenalo větší rozšíření v Čechách a na Moravě právě v tomto a následujícím období, svými vlastnostmi se ale od ostatních zámořských odrůd odlišuje. Charakter růstu, dlouhý vývoj, odolnost k chorobám a menší nároky na teplo připomínaly spíš evropský původ. Díky těmto vlastnostem se 'Matčino' rozšířilo i do hornatého pohraničí a vlhčích poloh, kde se mu nebývale dařilo a kde jinak vládly převážně německé odrůdy. Mezi nevýhody podle DVOŘÁKA (1969) patřila horší mrazuvzdornost, méně pravidelná plodnost a kratší konzumní zralost. Krasokvět žlutý Tato poměrně náročná a převisle rostoucí odrůda původem z USA dosáhla velké obliby na jižní Moravě, zatímco v ostatních krajích byla rozšířena podstatně méně. Je doporučována spíše do teplejších oblastí, ale pěstovala se s úspěchem i ve vyšších polohách. Je typická svým převislým tvarem koruny (HRIČOVSKÝ et al., 2004). Předznamenala nástup nejslavnější žlutoplodé odrůdy vůbec ('Golden Delicious'), která k nám pronikala pomalu, ve velkém až po 2. světové válce. Wealthy Přestože zájem o tuto odrůdu v Americe poklesl, v našich zemích se úspěšně zabydlela, zejména pro svou mimořádnou mrazuodolnost. Umožnila rozšířit pěstování chuťově i vzhledově atraktivního ovoce i v méně příznivých oblastech. Díky mrazuodolnosti ve dřevě se později využívala k mezištěpování jako kmenotvorná odrůda. Nevýhody odrůdy 'Weathy' jsou: nevyrovnanost plodů při velkých úrodách 28

a opadávání plodů v důsledku větru. Červená mutace 'Double Red Wealthy' k nám pronikla až po 2. světové válce (HRIČOVSKÝ et al., 2004; ERBENOVÁ et al., 1992). Kožeňáky Společným znakem této nepřesně definované skupiny odrůd byly plody s drsnou, rzivou až sametovou slupkou. První kožuchy se k nám rozšířily z Francie, kde se pěstovaly již několik století. Jednalo se o bujně rostoucí, často střídavě plodící odrůdy s většími plody renetovitého tvaru, dlouho skladovatelné, s vyšším obsahem kyselin i cukrů. Jejich hlavními přednostmi, spojenými právě se silnou kožovitou slupkou, byla výborná transportovatelnost a odolnost vůči podzimním mrazíkům v době sklizně. Nevýhodou bylo vadnutí při skladování, menší atraktivita plodů a nevhodné růstové vlastnosti pro intenzivní výsadby. Nejznámějšími odrůdami byly: 'Kožená zimní reneta', 'Parkerovo', 'Coulonova reneta', 'Madame Galopin', 'Kanadská reneta' (TETERA, 2003). Podobné vlastnosti vykazovala i holandská odrůda 'Boskoopské' (Obr. 13) a jeho německá, ještě i u nás rozšířená červená mutace 'Boskoopské červené', která je v sortimentu našich západních sousedů zastoupena dodnes. Vilémovo Tato odrůda byla rozšířena jak v Německu, odkud pocházela, ale také u nás a v Polsku. Představuje jednu z mnoha odrůd typických pro pohraniční oblasti s německou menšinou (DVOŘÁK, 1980). Heslo německých pěstitelů znělo: Dauerhaftbarkeit und Geschmack. Znamenalo, že líbivost barvy slupky, velikost, tvar, nehrály rozhodující roli. Takřka věrným překladem byl hanácký slogan Stromský jabka mosé bét dobrý a vedržet (osobní sdělení: p. Kadlec, místní ovocnář). Slovem vydržet v tomto smyslu není myšlena jen skladovatelnost, ale též odolnost k mrazům, chorobám i přepravě. Naopak k požadované chuti byli z dnešního hlediska konzumenti spíš nenároční. Tomu odpovídaly vlastnosti odrůd, jako byly: 'Rýnské', 'Kasselská reneta', 'Gustavovo trvanlivé' (původem ze Švýcarska), 'Hvězdnatá reneta', 'Vilémovo', 'Nordhausenské', 'Hammersteinovo', 'Biesterfeldská reneta' a další. Plody spíš méně nápadné, u některých odrůd drobnější, dobře skladovatelné a na jaře chutnající. Extrémem pak byly již zmíněné odrůdy 'Jeptiška' a 'Strýmka'. Stromy otužilé, které byly chorobami a škůdci málo napadány s velmi dlouhou skladovatelností. 29

Grávštýnské červené 'Grávštýnské' i 'Grávštýnské červené' se od typických německých jablek odlišovaly snad ve všech směrech. V poměru k mimořádně bujnému růstu plodnost spíš slabá, skladovatelnost minimální, odolnost k chorobám a mrazům taky jen střední. Naopak vzhled, zejména u červené mutace, chuť a hlavně vůně plodů neměly konkurenci (DVOŘÁK, 1980). Výhodou bylo, že vyplňovaly mezeru mezi letními a podzimními jablky. Vzhledem k rychlému přezrávání plodů a špatné schopnosti k přepravě byla pravidelně velká část úrody znehodnocena. 'Grávštýnské červené' zažívá v posledních letech výraznou renesanci a díky svým chuťovým vlastnostem je jednou z nejvyhledávanějších starých odrůd pro extenzivní malopěstitele. Berlepschova reneta Další z typických německých odrůd podobných vlastností, chuťově však na vyšší úrovni. Celkem nenápadné plody překvapují velmi dobrou chutí i skladovatelností. Zatímco po válce ji z našich zahrad, i těch pohraničních, postupně vytlačily jiné, vzhledově atraktivnější odrůdy, v německém sortimentu je její červená mutace 'Roter Berlepsch' zastoupena stále (DVOŘÁK, 1980). Sudetská reneta 'Sudetská (Jesenická) reneta' byla na přelomu století vyšlechtěna sice na převážně německém šumpersku, ale českým šlechtitelem Markem v Bludově, v obci s převážně českým obyvatelstvem. Vznikla křížením odrůd 'Kanadská reneta' a 'Ananasová reneta' s odrůdou 'Gdaňský hranáč' (TETERA, 2006). Představovala první původní odrůdu v našem sortimentu. Nikdy nepatřila k nejlahodnějším jablkům, její nenáročnost, slabý, ale zdravý růst, dobré obrůstání, plodnost i vzhled plodů však byly příkladné. Škoda jen, že své cihlové vybarvení během skladování ztrácí a že se její dobré vlastnosti nepokusili šlechtitelé přenést do nových odrůd (CHOBOTSKÝ, 1999). Zvonkové Známé jablko neznámého původu. Kultovní odrůda, která si získala popularitu jak výjimečným tvarem, tak velmi přiléhavým názvem. Dlouhá skladovatelnost a dlouhá doba konzumní zralosti zaručila odrůdě 'Zvonkové' oblíbenost mezi malopěstiteli, naopak její nedostatky: pozdější nástup do plodnosti, nevhodný růst, mrazuodolnost, kyselost a nevýraznost chuti jí znemožnily průnik do tržních výsadeb. Jako genetický 30