Imunita na sliznici a kůži

Podobné dokumenty
Imunita na sliznici a kůži. bariéry nespecifická imunita, epiteliální buňky lymfocyty a Ig regulace těchto složek na sliznici

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Imunitní systém.

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Intracelulární detekce Foxp3

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

Shody a rozdíly v obranném zánětu indukovaném různými patogeny; virové a bakteriální infekce

Infekce, patogenita a nástroje virulence bakterií. Karel Holada

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Funkce imunitního systému

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Mechanismy a působení alergenové imunoterapie

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Interpretace sérologických nálezů v diagnostice herpetických virů. K.Roubalová

Regulační T buňky a infekce

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

RIZIKOVÉ PROALERGICKÉ FAKTORY PRO NOVOROZENCE A PŘEDŠKOLÁKY. Václava Gutová FN Plzeň

Imunopatologie. Viz také video: 15-Imunopatologie.mov. -nepřiměřené imunitní reakce. - na cizorodé netoxické antigeny (alergie)

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření

Souhrn údajů o přípravku

Imunopatologie. Luděk Bláha

Perorální bakteriální. u alergických pacientů. Jaroslav Bystroň Ingrid Richterová

Atestační otázky z oboru alergologie a klinická imunologie

Příloha č.4 Seznam imunologických vyšetření. Obsah. Seznam imunologických vyšetření

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Věkově závislá predispozice k autoimunitnímu diabetu Prof. MUDr. Marie Černá, DrSc.

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Zuzana Vančíková Pediatrická klinika 2. LF UK a FN Motol,Praha

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU

INFEKČNÍCH CHOROB PŘEDMĚT KLINICKÁ IMUNOLOGIE VÝUKA PŘEDMĚTU DOPORUČENÉ STUDIJNÍ PRAMENY

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

Využití mnohobarevné průtokové cytometrie pro vyšetření lymfocytárních subpopulací Jana Nechvátalová

CZ.1.07/1.5.00/

PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

Regionalizace imunitního systému Slizniční imunita

Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny

Kůže: kompartment imunitního systému

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Souvislost výživy s obranyschopností organismu. Lenka Konečná

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Imunologie. Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.

Proč nemáme vakcínu proti HIV-1?

Herpetické viry a autoimunita. K.Roubalová Vidia s.r.o.

respirační ordinace nemocnice U Sv.Jiří,Plzeň MUDr.D.Pousková s.v.nováková

Imunitní systém. selhání normálních obranných reakcí organismu IMUNODEFICITNÍ ONEM. imunitně zprostředkované poškození tkání

Imunitní systém. Získaná adaptivní specifická (je potřeba imunizace ) Vrozená imunita (není potřeba imunizace) řasinky)

Člověk a mikroby, jsme nyní odolnější? Jan Krejsek. Ústav klinické imunologie a alergologie, FN a LF UK v Hradci Králové

Subpopulace B lymfocytů v klinické imunologii

Slizniční a kožní imunita

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

IMUNOLOGIE: VELKÝ OBOR OD MOLEKUL K PACIENTŮM CCA 20 NOBELOVÝCH CEN

Autoprotilátky v klinice. T Fučíková

LYMFOCYTY A SPECIFICKÁ IMUNITA

CO TO JE IMUNOLOGIE? IMUNITNÍ SYSTÉM SE VYVÍJÍ A JE OHROŽOVÁN PATOGENY IMUNOLOGIE JE SOUBOR SLOŽITÝCH REAKCÍ BUNĚK A MOLEKUL

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen :07

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

Rekurentní infekce u mladších a starších dětí: Nový mechanismus obrany hostitele a terapeutické důsledky

Játra a imunitní systém

ZÁNĚT osnova. ZÁNĚT: definice; vymezení pojmu. DRUHY ZÁNĚTU: podle průběhu

Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p

Vztahy mezi mikroorganismy. Definice pojmů Mikroflóra lidského těla Bakteriální mikrofilmy a jejich význam v medicíně

ČLENĚNÍ IMUNOLOGIE. Jolana Fialová SOU Domažlice, Prokopa Velikého 640 Stránka 19

Buněčná a humorální odpověď u hlubokých pyodermií psů a reakce na terapii

Funkce imunitního systému. Imunodefekty. Biomedicínská technika a bioinformatika

MUDr Zdeněk Pospíšil

ZÁKLADY IMUNOLOGIE V.Hořejší, J.Bartůňková, T.Brdička, R.Špíšek. 6. vydání Triton, Praha (k dostání v Lípové ulici)

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Kosmetika a kosmetologie Přednáška 13 Konzervace kosmetických přípravků III

Mimotělní oplození. léčebně řeší stavy, kdy:

Obsah. IMUNOLOGIE Imunitní systém Anatomický a fyziologický základ imunitní odezvy... 57

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

Transkript:

Imunita na sliznici a kůži bariéry, nespecifická imunita, mikroorganizmy na površích těla, epiteliální buňky lymfocyty a Ig regulace těchto složek na sliznici

A. Imunitní systém - systémová a slizniční imunita Přirozená imunita fylogeneticky starší Osídluje přirozené bariéry solubilní faktory, specializované fagocyty a DC Strukturálně fyzikální obranné mechanizmy Chemické faktory (ph, antimikrobiální peptidy a proteiny) Fagocytující buňky Adaptivní, specifická imunita

Zdroje variability imunitního systému

První stupeň ochrany před infekcí Pro navození infekce, patogen musí překonat bariéry: kůže, která je běžně nepropustná pro inf. agens a tvoří baktericidní produkty slizniční sekret blokuje adherenci k epiteliálním buňkám Mnoho sekretů sliznice je baktericidních lysozym, spermin, žaludeční šťáva Střevní komenzály mohou blokovat růst patogenních bakterií

Kůže - obranné bariéry Nepoškozená kůže je nepropustnou bariérou Vícevrstevnost epidemis Přítomnost tukových látek-cidní vlastnosti Nízké ph Fyziologická mikroflóra kůže G+ tyčinky (Corynebact), koky Normální kožní flóra inhibuje růst patogenů Organismy jsou četněji ve vlhkých oblastech těla Kožní flora závisí na aktivitě mazových žláz Příklady: S. epidermidis a diphtheroidy

Obvyklá mikrobiální flora Významně přispívá k imunitní odpovědi hostitele U imunokompetentního jedince vzniká málo infekcí původem z běžné flory U imunokompromitovaného jedince může vzniknout vážná infekce

Typy vztahu hostitel a mikrob Symbióza vztah je vzájemně výhodný Lactobacilli v ženském gentálním traktu Komenzální vztah jeden druh profituje; druhý není poškozen Normální střevní flora (E coli, P mirabilis) Parazitismus jeden druh má výhodu na úkor druhého Neisseria gonorrhoeae infekce u člověka

Mikrobiální flora u lidí Rezidentní kolonizuje dané místo v organizmu pro dlouhé období Staphylococcus epidermidis na kůži Transientní kolonizuje oblast pro krátkou dobu Streptococcus pyogenes v krku bez přítomnosti choroby Nositel (přenašeč) hostitel nese potenciálního patogena bez příznaků; může být akutní nebo chronické Salmonella nositel

Normální kožní a slizniční flóra, příklady

Kůže a její imunitní systém Buňky Langerhansovy bb. (APC), mastocyty, T ly, Neu, Eo, keratinocyty, fibroblasty Humorální složky Koagulační a komplementová kaskáda, IgG, IgA, eikosanoidy, neuropeptidy, cytokiny

Lokalizace mastocytů v kůži jsou preferenčně na místech s vyšší Fyziologické funkce mastocytů rizikem infekce jsou více zastoupeny v povrchových vrstvách a nejméně v subkutis počet roste se vzdáleností anatomické lokalizace od středu těla. stěna GIT, dýchacích cest, cév... Biologické funkce funkčně heterogenní podle lokalizace obrana proti infekci bakteriální a parazitární infekce podíl na vzniku některých autoimunitních onemocnění M.Maurer 2003, Brown JM, 2007

Aktivace žírných buněk Nejlépe popsaným imunologickým stimulem mastocytů je tzv. přemostění IgE. Přemostění molekul Fcγ RIII imunokomplexy Vazba fragmentů komplementu C3a, C5a (anafylatoxinů) na příslušné receptory na povrchu mastocytů bakterie, volné radikály, hormony, fyzikální stress, fyzická námaha a tlak, emoční stres, radiace včetně slunečního záření, toxiny, viry, radiokontrastní látky, léky a další chemické substance. V poslední době byl popsán nový mechanizmus časné hypersenzitivity spuštěný prostřednictvím lehkých řetězců imunoglobulinů.

Abnormální funkce kožního imunitního systému Oslabená imunita, ID kožní infekce (furunkly, abscesy) Autoprotilátky proti desmosomům ovlivněna adheze keratinocytů na LB (puchýřnatá onemocnění pemphigus) Hyperproliferace a abnormální vyzrávání epidermis (keratinocytů), zánět, cévní změny, PMN infiltrace - psoriáza

Pacient s bulózní kožní chorobou

Pemphigus vulgaris and Pemphigus foliaceus Fenotyp-mukokutánní forma pemphigus vulgaris (PV) četné puchýře a eroze na trupu (a) a slizniční ulcerace v ústech (b). Naopak Pemphigus. foliaceus četné epidermální erose (c)

Pemphigus vulg./foliac. Acantolyza-autoimunita Anti desmoglein IgG zahájí disociaci keratinocytů (IC signalizace - p38 MAPK, Rho A and plakoglobin). Přímá inhibice vazby Dsg 3, deplece Dsg 3 v desmosomech přispívá k patognezi PV. PLC phospholipase C, PKC protein kinase C, cdk 2 cyclindependent kinase 2, EGFR epidermal growth factor rec.

Opičí jícen vazba IgG - pemphigoid IgG autoab podél LB

IgG pemphigus autoantibodies labelling epidermal cell surface antigens of stratified squamous epithelia producing the characteristic chicken wire pattern on monkey oesophagus.

Abnormální funkce kožního imunitního systému - atopická dermatitis Spongioza epidermis, perivenulární infiltrát CD4+ ly s homing mol. CLA - akutní fáze Hyperplazie epidermis, hyperkeratoza, zvýšení počtu Langerhans.bb., Mastocytů Mechanizmus vzniku neznámý Role IgE, Eo, přecitlivělost T lymfocytů Zvýšená prostupnost pro alergeny (def. filaggrinu)

Akutní ekzém erytém, papuly a vesiculy Chronický ekzém erytém, infiltrace a jizvení

Langerhansovy bňky nesoucí Ag migrují do regionálních lymfat. uzlin. V parakortiální oblasti interakce s CD4+ T lymfo a tvorba paměťových buněk

Slizniční epiteliální povrchy a imunita GIT povrch cca 300 m 2 Povrch dýchacích cest 80 m 2 Povrch kůže 2 m 2 Strava tuny za život Mikroflora 10 14 bakterií Epiteliální obrat ve střevě 10 11 /den IgA produkce 5 9 g/den 90 % infekcí příchází prostřednictvím sliznice 80 % imunitních buněk je ve spojení se sliznicí Schopnost slizniční (orální) tolerance

Krejsek J FYZIOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY SLIZNIČNÍ IMUNITY siga mikrob M U C U S blokování adhesinů peristaltika pohyb obnova epitelií pevné spojení T reg IEL intraepiteliální lymfocyt CD8 +

Speciální znaky slizničního imunitního systému Epiteliální buňky Bb. nespecifické imunity, receptory (TLR) silně vyvinutá přirozená imunita Slizniční lymfocyty liší se do krevních (původ, fenotyp, repertoár, produkty) - IEL, Treg, lymfocytární migrace (homing) Slizniční IgA Orální tolerance

Úkoly slizniční imunity Ochrana před patogenními mikroby (anti infekční role) Bariera proti penetraci infekčních a imunogenních složek do cirkulace (bariérová funkce) Nízká reaktivita vůči neškodným antigenů (orální neboli slizniční tolerance) Udržování slizniční homeostázy (imunoregulační funkce)

Choroby vzniklé ve spojitosti s poruchou slizniční bariérové funkce Poruchy exkluze, penetrace mikrobiálních, potravinových a vzdušných antigenů do cirkulace Vystupňovaná a generalizovaná imunitní odpověď proti luminálním antigenům (alergenům), superantigenům a mitogenům Chronické zánětlivé choroby

Bakteriální flóra respiračního traktu Horní cesty dýchací (ústní dutina, nasofarynx, orofarynx, larynx) Normální Strepto viridans; M. catarrhalis Oportunistické patogeny Staphylococcus aureus, Haemophilus influenzae, etc. Dolní cesty dýchací (trachea, bronchy, plíce) Nepřítomna flora (většinou?) Oportunistické mnoho Gram+ a Gram- druhů

Ochrana respiračního traktu Přirozené bariery: Nosní ochlupení, slizniční povrchy s mukociliárními bb., fagocytující zánětlivé bb. Fyziolog. mechanizmy: Kýchání, kašel, polykání Jiné: Bronchiální sekrece, proud vlhkého vzduchu

Antibakteriální mechanismy sliznice Residentní mikroflora kompetice s exogenními bakteriemi Hlen - lepkavý materiál vychytává bakterie Lysozym štěpí stěnu bakterií Lactoferrin váže železo Lactoperoxidasa volné radiály zabíjí bakterie Antibakteriální peptidy Cilie epithelií Tight junction epitelií ochrana před invazí

Antibakteriální peptidy Antibakteriální peptidy- defensiny - v granulích epitheliálních Panethových bb., epiteliálních bb. respirač. traktu Cathelidiny - respirační epitel Collectiny modulují obrannou odpověď během infekce nebo zánětu prozánětlivé cytokiny Surfactant proteiny váží různé viry, G-, G+ bakterie, mykobacterie, alergeny

Druhá linie obrany na sliznicích Fagocytosa primární mechanismus rezistence proti extracelulárním agens rychlý pohyb PMN do místa poškození Diapedesis Pozření fagocytem Zánět odpověď organizmu na poranění nebo invazi Adaptivní imunitní odpověď výrazně pomalejší nežli jiná obrana

Překonání obrany hostitele Indukce tolerance selhání imunitního systému k odpovědi Imunitní suprese některé viry, bakterie, a protozoa (např., HIV, CMV) Slabý antigen neschopný vyvolat odpověď Infekce se objeví in utero nebo v neonatálním období Antigenní variace organismy mění povrchové Ag během infekce i.e., Borrelia recurrentis (relapsing fever)

Překonání obrany hostitele, Cont. Absence přiměřeného cíle pro odpověď Intracelulární organismy (i.e., Brucella, Listeria, Mycobacterium tuberculosis) obejdou hostitelskou imunitní odpověď a přežívají uvnitř infikovaných buněk Protilátky proti některým agens poskytují velmi slabou ochranu Viry mohou být resistentní, nebo inaktivují obranu

Epitheliální bb. jako součást imunitního systému Exprese Enzymy HLA molekuly E-cadherin Receptory pro: Cytokiny Polymer Ig Indukovaná exprese CD86, ICAM-1, MICA/B Produkce Antimikrobiální peptidy Cytokiny IL-1, IL-6, IL-10, TNF-alpha, IL-3, IL-7, IL-15 chemokiny

Pattern recognition receptors (PRR) PAMP Microbes PRR LPS Most G - bacteria LBP, CD14, TLR4 Lipoproteins Most bacteria TLR2 Peptidoglycan Most bacteria Lipoarabinom annan mycobacteria Flagellin G- bacteria TLR5 CpG (bacterial DNA) Heat shock proteins Most bacteria Most bacteria CD14, TLR2 TLR2, MBP TLR9 TLR4, TLR2

Lymfoidní elementy slizničního imunitního systému induktivní a efektorová část Induktivní část kontakt s antigeny Germinální centra diferenciace B lymfo Efektorová část Makrofágy, Mastocyty, Eo,Neu, B, T lymfo, IEL (T lymfo)

Intraepitheliální lymfocyty Dominantně fenotyp CD8+, CD45RO+ Adhesivní molekuly integrin αeß7 Cytoplasmatické granule obsahující cytolytické proteiny (perforiny) Lymfocyty lamina propria Nejčetnější T buňky, dominantně CD4+ B buňky, produkující IgA Všechny slizniční lymfocyty mají supresívní aktivitu Treg (CD25+, produkce IL-10, TGF beta)

Vstup luminálních antigenů Induktivní část-lymfoidní folikuly s epiteliální vrstvou (FAE) - M buňky specializované pro přenos antigenů (microfold cells) Endocytozou přenáší Ag na opačnou stranu

Interakce mezi epiteliálními buňkami, DC na sliznici dýchacích cest DC vysílají výběžky do lumina, na sliznici Jsou vytvořeny těsné spoje (tight junctions) mezi epiteliálními bb a DC (occludin, claudin, zonula occludens) Enzymaticky aktivní látky alergeny mohou aktivovat proteázou aktivované recepory (PARs) na epiteliích

Transport imunoglobulinu A do lumen

Imunitní exkluze a eliminace Neutralizace cizích antigenů na sliznici pomocí sekretované IgA, IgM imunitní exkluse (spolu s přirozenýnmi mechanizmy) transportováno ven z těla Imunitní eliminace Ag s IgA (IK) vychytáváno v Peyer p. na APC - indukována imunitní reakce proti patogenům

Role komenzální mikroflory Bakteria hrají důležitou roli v metabolických a imunitních procesech ve střevě Kompetice s patogeny a ovlivnění imunitního systému normální flora silně ovlivňuje rozvojt GALT (gnotobiologický model) vývoj přirozené imunity, resistance k infekci, slizniční imunita, repertoár B ly, CMI, indukce tolerance

Migrace a homing buněk - common mucosal immune system Bb. produkující IgA jsou původem z MALT (kontakt s Ag), aktivovány, migrují lymfat. cestami, krví opět pak kolonizují mukozu, exokriní žlázy CMS Směrování adhez. molekulami

Integrace slizniční imunity mezi matkou a novorozencem

Slizniční tolerance Slizniční imunita je vybavena systémem programované neodpovídavosti proti řadě antigenních látek z potravy

Indukce střevní tolerance Partricipace různých subpopulací dendritických buněk (DC) bezpečné antigeny prezentovány nezralými DC (nízká exprese ko-stimulačních molekul), aktivace Treg (Th3) - indukce tolerance patogenní mikroorganismy ( nebezpečné signály) indukují maturaci DC Prezentace Ag neprofesionálními APC epiteliální buňky

Indukce střevní tolerance cont. Stimulace Treg cytokiny (TGF -, IL-10, IL-4, IL-5, Vit D3 calcitriol) Nejdůležitější pro systémovou neodpovídavost IL-10, TGF- Delece/anergie specifických T lymfo při vysoké dávce antigenu Indukce aktivních tlumivých mechanizmů - nižší dávka Ag (IL-10, TGF-beta z T regulatory cells - Treg) nepatogenní antigeny /alergeny

Model role slizničního mikroprostředí v polarizaci imunitních funkcí

INDUKCE SLIZNIČNÍ Ag IMUNITY siga 2 IEL T S/C M- buňka B7 CD28 B diferenciace plazmocyt APC HLA II. TcR IL-12 INF- T H klonální expanze osidlovací molekula T H 4 7 adresiny (MAdCAM) cílená migrace T H B T H Krejsek 2004

Selhání slizniční tolerance Silná reakce proti neškodným, běžně se vyskytujícím antigenům Celiake, potravinová alergie, jiné autoimunitní choroby?

Velké rodiny Venkovské domy, dobytek Střevní mikroflóra - variabilní, přechodná Nízká frekvence užití antibiotik Vysoká zátěž parazity Slabá sanitace, vysoká orofekální zátěž Malé rodiny Městské, kultivované domy Stabilní střevní mikroflóra Vysoká frekvence užití antibiotik Nízká nebo nepřítomná zátěž parazity Dobrá sanitace, nízká orofekální zátěž Hygienická hypotéza alergie,1989

2013 Ztráta biodiverzity vede k vzniku alergické choroby Tolerance je podpořena fyzickou aktivitou, dietou

Asociace nutričních faktorů a vzniku T1DM (doba publikace)