Je tû k sakristii kostela v Srbicích

Je tû k sakristii kostela v Srbicích Jan KAIGL 1 Kdysi farní kostel sv. Víta obklopen hfibitovem s ãásteãnû dochovanou starou ohradní zdí stojí na vyv eném, archeologicky dosud blíïe nezkoumaném místû zvaném Na HÛrce poblíï obce Srbice (okres DomaÏlice). Je zmiàován poprvé v souvislosti se Srbicemi jako kostelní vsí v majetku doksanského klá tera v roce 1273. 1 Jde o orientovanou chrámovou stavbu mal ch rozmûrû. Má plochostropou loì 7,8 x 8,4 m a kvadratick chór 5,6 x 6,2 m, opatfien Ïebrovou kfiíïovou klenbou a oddûlen od prostoru lodi mírnû hrotit m triumfálním obloukem. Ze severní strany se k chóru váïe sakristie ãtvercového pûdorysu o stranû 3,4 m. Dnes má nízk ploch strop, ale pûvodnû to byl prostor vysok stejnû jako chór pfiibliïnû 6,2 maskfií- Ïovou klenbou bez Ïeber, kterou lze vidût v patfie nad sakristií, dodateãnû vloïeném do uvedeného prostoru a vyuïívaném v minulosti jako oratofi. Na oratofi vede úzké jednoramenné schodi tû umístûné jakoby v pfiístavku podél ãásti severní zdi lodi. V objemové skladbû stavby kostela je charakteristické jen malé v kové rozli ení lodi a chóru a jejich sedlov ch stfiech se star m zdûn m títem ve v chodním a západním prûãelí. Nástavba hranolové vû- Ïe nad sakristií a obû pfiedsínû kryjící je tû nedávno dva vstupy do lodi kostela jsou dílem dodateãn ch stavebních úprav. Pavlaãová tribuna, která stojí na západní stranû uvnitfi lodi, pochází ve své dne ní podobû z roku 1892. 2 V architektufie kostela se uplatàuje pozdnû románské tvarosloví a souãasnû prvky nastupující gotiky. PÛvodnû jedin vstup do svatynû umístûn v jiïním prûãelí lodi je je tû románsk. Jeho ostûní s jedním pravoúhl m ústupkem jsou jemnû profilována s vyuïitím obl ch prutû a v ÏlabkÛ, jeï plynule pfiecházejí do pûlkruhov ch archivolt; v jimku tvofií vnûj í ãlenicí prut lemující oblouk portálu na zpûsob oblouãkového vlysu. Naproti tomu ranû gotick sloh pfievládá v architektufie chóru. Mírnû hrotitému triumfálnímu oblouku zde odpovídají obdobnû sestrojené ãelné oblouky kfiíïové klenby. Klenební Ïebra masivního trojlaloãného tvaru vybíhají z kon- Obr. 1. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Pohled od severu. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto pfied rokem 1902) 1 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (dále jen CDB), V/2 (edd. Jindfiich ebánek, Sá a Du ková), Praha 1981, ã. 704, s. 347. Kdy se Srbice staly majetkem doksanského klá tera, není jisté. Údaj v klá terním privilegiu Pfiemysla Otakara I. z roku 1226, Ïe ves Srbice vûnovala klá teru Pfiibyslava, manïelka Chotûborova (CDB, II, ed. Gustav Friedrich, Praha 1912, ã. 286, s. 284, téï August SEDLÁâEK: Místopisn slovník historick království âeského, Praha 1908, s. 826; Nekrologium doksanské, ed. Josef Emler, in: Zprávy o zasedání královské âeské spoleãnosti nauk 1884, Praha 1885, s. 105, ztotoïàuje dárkyni Srbic s fieholnicí Eufrosinou, coï byla Chotûborova a Pfiibyslavina dcera), se zfiejmû t ká jiného daru vsi Srbice u Teplic (Jifií PRAÎÁK: Privilegium Pfiemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276, in: Sborník archivních prací, V, 1955, s. 180). Ve falzu uvedeného privilegia potvrzeném Pfiemyslem Otakarem II. v r. 1276 (CDB, V/2, cit. zde, ã. 807, s. 499) je sice zmiàována vesnice Srbice, a to vãetnû kostela, jako souãást daru kníïete a biskupa Jindfiicha Bfietislava ( 1197; terminus post 485

zol prostfiednictvím nábûïních títkû. Portál, kter vede z chóru do sakristie, má nejen oblouk ve tvaru trojlistu s hrotit m stfiedním lalokem, ale i u lechtilé ranû gotické proporce. Ve v tvarném pojetí zmínûn ch architektonick ch ãlánkû, proveden ch vytfiíben m zpûsobem s minimem rustikalizace jejich formy, jsou patrné vzdálené ohlasy umûní cisterciáck ch stavebních hutí. S pfiihlédnutím ke geografické blízkosti a nûkolika pfiíbuzn m znakûm v architektufie (trojlaloãn tvar klenebního Ïebra, oblouk ve tvaru trojlistu, oblouãkov motiv na vnûj í archivoltû portálu) lze pfiitom pfiipustit názor, uvádûn v odborné literatufie, 3 Ïe kameník ãinn na stavbû kostela v Srbicích pûsobil rovnûï ve stavební skupinû, jejímï dílem je ranû gotická kaple v jihozápadní vûïi nûkdej ího biskupského hradu v Hor ovském T nû. V takovém pfiípadû by dne ní kostel v Srbicích vznikl pfiibliïnû ve tfietí ãtvrtinû 13. století. 4 K poznání pûvodní sakristie srbického kostela pfiispûl F. J. Lehner v roce 1895. 5 JiÏ tehdy podotkl, Ïe jde o prostor v pfiízemí vûïe sklenut kfiíïovou klenbou a Ïe v zesílené severní zdi lodi je upraveno schodi tû, podle jeho názoru podobn m zpûsobem jako v kostele v Zábofií nad Labem. Souãasnû publikoval pûdorys svatynû. V nûm graficky vyjádfiil, Ïe souãástí románské stavby je chór, loì, sakristie a severní schodi tû, a kromû toho zachytil i men í tlou Èku ãásti severní zdi lodi podél schodi tû. PfieváÏná vût ina dal ích autorû na zji tûní F. J. Lehnera pozdûji jiï nenavázala. V soupisu památek z roku 1902 je pûdorys kostela po- Obr. 2. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. JiÏní portál do lodi. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto âestmír íla, 1975) quem je rok 1193, kdy se biskup Jindfiich Bfietislav Pfiemyslovec stal ãesk m kníïetem) zahrnujícího kromû Srbic je tû ves Tû ovice a ves Koloveã s trhem a clem (pouze donace Kolovãe klá teru v Doksanech Jindfiichem Bfietislavem je historicky doloïena, CDB, II, cit. zde, ã. 286, s. 282), ale existenci takového územnû uceleného doksanského klá terního majetku v jihozápadních âechách (Nekrologium doksanské, cit. zde, s. 113, jej oznaãuje jako koloveãsk újezd) lze prokázat podle dochovan ch písemn ch zpráv nejdfiíve v 70. letech 13. století (J. PRAÎÁK, cit. zde, s. 192; viz téï Zdenûk KRISTEN: Neznámé zpadûlané znûní privilegia Pfiemysla Otakara I. pro klá ter doksansk z r. 1226, in: Sborník vysoké koly pedagogické v Olomouci, Historie, II, 1955, s. 100 101, 109 110). 2 2 Podle návrhu Antonína Cechnera. Liber memorabilium parochiae Kollovecensis (rukopis o událostech od roku 1810 uloïen na Farním úfiadu církve fiímsko-katolické v Kolovãi), s. 210. 3 Napfiíklad Václav MENCL: Poãátky stfiedovûké architektury v jihozápadních âechách, in: Zprávy památkové péãe XVIII, 1958, s. 144. Jifií KUTHAN: âeská architektura v dobû posledních PfiemyslovcÛ, Vimperk 1994, s. 371. Naproti tomu Dobroslav LÍBAL: AneÏka Merhautová, Ranû stfiedovûká architektura v âechách, in: Umûní XXII, 1974, s. 174, struãnû poznamenal, Ïe stavba kostela v Srbicích z doby pfied polovinou 13. století nemá s architekturou hradu v Hor ovském T nû Ïádnou souvislost. 4 Opodstatnûnost místní tradice, vyjádfiené star m nápisem dosud ãásteãnû ãiteln m na jiïní stranû klenby chóru (viz téï Johann TRAJER: Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis, âeské Budûjovice 1862, s. 820), Ïe kostel v Srbicích existoval jiï v roce 1199, lze ovûfiit pfiedev ím archeologick m v zkumem. Vzniku takové svatynû s kvadratick m chórem (?) a postavené ze dfieva (?) na pfiedpokládané ranû stfiedovûké cestû spojující starou PlzeÀ s DomaÏlicemi (Eduard MAUR: ezenská cesta a zemské stezky na DomaÏlicku, in: Západoãesk historick sborník 7, 2001, s. 35 38) v dobû krátce po získání Kolovãe (1193 1197; viz pozn. 1) a souãasnû i Srbic (?; viz tamtéï) klá terem v Doksanech by mohlo nasvûdãovat nejen patrocinium sv. Víta, ale i ranû stfiedovûké osídlení indikované v lokalitû Na HÛrce u Srbic v bezprostfiedním okolí dne ního kostela dílãími archeologick mi nálezy ze 12. 13. století (V zkumy v âechách 9, 1988, Praha 1992, ã. 530, s. 143 144, heslo Srbice, okres DomaÏlice; zpracovali Jaroslav Ba ta, Dara Ba tová). Datace dochované stavby kostela v Srbicích by mohla b t upfiesnûna dendrochronologick m rozborem dfievûn ch hranolû, jimiï je pfieloïen prûchod románského portálu (s jednodu e okosen m ostûním vytvofien m z tesan ch pískovcov ch kusû) osazeného ve títu nad vítûzn m obloukem, a torza vodorovného nosníku le ení, které trãí ze zdiva tohoto títu do prostoru pûdy nad lodí kostela; pfiedpokladem je, Ïe nejde o druhotnû pouïité (star í) dfievo. 486

Obr. 3. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. PÛdorys pfiízemí, pûdorys oratofie (a); rafurami vyznaãeno zdivo ve tfietí ãtvrtinû 13. století. (Zamûfiení, stavebnû-historick rozbor a kresba Jan Kaigl, 1983, 2006) 3 5 Ferdinand J. LEHNER: Filiální kostel sv. Víta v Srbicích, in: Method, XXI, 1895, s. 50. Obdobnû t Ï: Dûjiny umûní národa ãeského, I, Praha 1903, s. 318 320. 6 Ferdinand VANùK, Karel HOSTA : Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském, XVII, Politick okres domaïlick, Praha 1902, s. 108. Jimi publikovan pûdorys pfievzal bez úpravy je tû J. KUTHAN, cit. v pozn. 3, s. 370. 7 AneÏka MERHAUTOVÁ: Ranû stfiedovûká architektura v âechách, Praha 1971, s. 315. Umûlecké památky âech (ed. Emanuel Poche), III, Praha 1980, s. 394 (heslo Srbice; zpracovala Vûra NaÀková). Nesprávn smûr stoupání schodi tû obû autorky uvedly dán tak, Ïe severní zeì lodi má po celé své délce stejnou tlou Èku. 6 Obdobnû je tato zeì znázornûna v pûdorysech publikovan ch v roce 1971 a 1980, v obou pfiípadech navíc se zakreslením chybného (opaãného) smûru stoupání schodi tû na oratofi. 7 Z pûdorysu uvedeného D. Líbalem v roce 1995 vypl vá, Ïe autor si byl vûdom správného smûru, jak m se stoupá po schodi ti na oratofi, a dokonce nejspí i polohy portálu, jímï by bylo toto schodi tû zpfiístupnûno zevnitfi lodi. Celou severní zeì lodi v ak vyznaãil v jedné tlou Èce a zdivo k ní pfiiléhajícího schodi tû pojal jako mlad í pfiístavek, kter nepochází ze 13. století. 8 Pozornost pfiímo sakristii v Srbicích vûnovala aï dosud jen M. Radová- tiková ve svém ífieji zamûfieném v zkumu sakristií s apsidou vesnick ch farních kostelû. 9 Naposledy v roce 1986 poukázala na v klenek s hrotit m okénkem v pozadí, kter se nalézá, v provedení od podlahy, valenû sklenut a lemovan ranû gotickou profilací, ve v chodní stûnû zkoumané sakristie, a na to, Ïe sakristie s takov m v klenkem naznaãujícím triumfální oblouk, popfiípadû s apsidou pfiipomínají orientovanou stavbu kaple. V pfiipojeném pûdorysu kostela 10 pak zfietelnû, tfiebaïe bez stavebnû-historického rozboru vyjádfiila, Ïe schodi tû na oratofi je umístûno v zesílené ãásti severní zdi lodi, má valenou klenbu a v jeho pfiízemí lze rozli it vchod zevnitfi lodi. Na první pohled zjevná nepûvodnost oratofie, jeï se otevírá irok m, valenû sklenut m otvorem na prûhled do prostoru chóru a jejíï podlahou je pfieèat oblouk v klenku ve v chodní stûnû sakristie, asi ovlivnila vût inu badatelû zab vajících se kostelem v Srbicích, pokud neuvaïovali o schodi ti, které na tuto oratofi vede, a o jeho v znamu pro poznání chrámové stavby. Ve shodû s F. J. Lehnerem a M. Radovou- tikovou lze konstatovat, Ïe jde o schodi - tû vytvofiené v zesíleném úseku severní zdi lodi. Nalézá se pfiitom ve vnitfiní tfietinû celkové tlou Èky tohoto úseku 2,1 m. Je tedy iroké 0,7 m (smûrem nahoru se schodi tû mírnû roz- ifiuje) a zeì, která ho oddûluje od prostoru lodi, má tlou Èku rovnûï 0,7 m. Naproti tomu ostatní svislé zdivo lodi i chóru se vyznaãuje jednotnou tlou Èkou 1,15 m. Loì vãetnû schodi tû byla vyzdûna tak jako chór a sakristie z lomového kamene (bfiidlice). NároÏí lodi a chóru jsou z pfiesnû opracovan ch pískovcov ch kvádrû, zatímco nízké nároïí schodi Èového úseku zpevàují jiï jen vût í, podle moïností kamene nahrubo upravené kusy bfiidlice. Schodi tû je sklenuto stoupající valenou segmentovou klenbou provedenou z lomového kamene. Bylo pfiístupné v pfiízemí bezpochyby v luãnû zevnitfi lodi, a to ranû gotick m, dnes zazdûn m portálkem, jehoï ostûní s jednoduch m okosením a nadpraïím ve tvaru lichobûïníku byla vytesána z pískovce stejnû jako dal í soudobé zdobné architektonické ãlánky stavby; 11 existující vstup ze severní strany vnû kostela vznikl jistû mnohem pozdûji v souvislosti s uïíváním oratofie. Horní vyústûní schodi tû ve v ce men í o necel ch 30 cm, neï je úroveà podlahy oratofie (2,7 m) oproti pfiízemí v sakristii, není pojednáno kamenickou prací a tvofií je prost prûchod zavr en pasem stoupající valené stlaãené klenby. Jednotlivé stupnû jsou ve bez vlastní znalosti situace na místû, nejspí v reakci na nov (myln ) názor V. Mencla, Ïe tímto schodi tûm se pûvodnû sestupovalo z dfievûné pavlaãové tribuny v západní ãásti lodi do prostoru v pfiízemí vûïe, tedy do sakristie (V. MENCL: Panské tribuny v na í románské architektufie, in: Umûní XIII, 1965, s. 54); dfiíve publikované pûdorysy kostela v Srbicích smûr stoupání schodi tû vûbec neudávaly. 8 Gotika v západních âechách (1230 1530), I, Praha 1995, s. 348 (heslo Srbice; zpracoval D. Líbal). 9 Milada RADOVÁ- TIKOVÁ: Poznámky k dosavadnímu datování nûkter ch ran ch kostelû v âechách, in: Sborník Národního muzea v Praze, A, XXXVII, 1983, s. 119 120. TáÏ: Sakristie s apsidou vesnick ch farních kostelû, in: Umûní XXXIV, 1986, s. 442 443. 10 Zpracovaném M. Radovou- tikovou, cit. v pozn. 9, 1986, s. 443, podle nového zamûfiení stavby, které provedl autor tohoto pfiíspûvku v roce 1983. 11 Pfied nedávno provedenou v malbou interiéru lodi kostela bylo moïné vidût pod opadanou (odstranûnou?) omítkou líc a tvar horní ãásti portálku. Místo nálezu je ostatnû patrné i na fotografii od âestmíra íly z roku 1975, i. ã. 118304, ve fotoarchivu ústfiedního pracovi tû Národního památkového ústavu. 487

5 4 stfiední ãásti schodi tû dosud staré z lomového kamene, v jeho horní a dolní ãásti byly dodateãnû vyspravovány a pfiezdûny z cihel. Z prûzkumu na místû vypl vá, Ïe schodi tû na severní stranû lodi bylo postaveno podle jednoho zámûru spoleãnû s lodí, chórem a sakristií dochovaného stfiedovûkého kostela. Na toto zji tûní pak navazuje bliï í pfiedstava o moïném uspofiádání a úãelu vysokého klenutého prostoru pûvodní sakristie v Srbicích. Je pravdûpodobné, Ïe v jeho západní ãásti, ve v ce pfiibliïnû 2,4 m byla nejspí mûlká tribuna (pavlaã) dfievûné konstrukce, 12 pfiístupná po v e uvedeném schodi ti. Pravoúhl v klenek 1,15 x 0,65 m asymetricky umístûn v tlou Èce protilehlé v chodní zdi, vysok 3,3 m a opatfien hrotit m okénkem s iroce ven rozevfien mi paletami, pasem valené klenby na zpûsob pûlkruhového triumfálního oblouku a obdobnou profilací, jaká se uplatàuje na pozdnû románském portálu lodi, slouïil bezpochyby pro osazení zdûného oltáfie; ten vzal za své nejpozdûji tehdy, kdy zde byl vybourán otvor pro vchod do sakristie z vnûj ku kostela. Pravoúhlé okno osvûtlující oratofi od severu, které je nápadné malou v - kou svého parapetu 0,5 m, mohlo vzniknout zvût ením druhého okna stfiedovûké sakristie. Vût í tlou Èka obvodového zdiva (1,4 m), zaklenutí (bezïebernou kfiíïovou klenbou s mírnû hrotit mi ãeln mi oblouky a mírnû stoupajícími vrcholnicemi, vyzdûnou z lomového kamene) a osvûtlení oknem (dvûma okny?) mal ch rozmûrû vyjadfiují mimo jiné nûkdej í poïadavek na zv enou ochranu vnitfiního prostoru sakristie zejména proti poïáru a vloupání. Jak lze odvodit z rûzn ch historick ch oznaãení pro sakristie 13 a jak na zvolen ch pfiíkladech ukázala M. Radová- tiková, 14 boãní prostor sakristie u stfiedovûkého farního kostela Obr. 4. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Pohled na ãást severní stûny chóru s portálem do sakristie a otvorem na prûhled z oratofie do prostoru chóru. (Fotoarchiv NPÚ ÚP, foto âestmír íla, 1975) Obr. 5. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. PÛvodní, zjevnû oltáfiní v klenek s náznakem pûlkruhového triumfálního oblouku ve v chodní stûnû sakristie; teãkovanû je zachycena poloha mlad ího stropu a novodob vstup z vnûj ku kostela. (Podle kresby pfievzaté od Milady Radové- tikové, cit. v pozn. 9, 1983, s. 120, upravil a novû zpracoval Jan Kaigl, 2006) 12 V místû mezi okny osvûtlujícími dne ní sakristii a oratofi od severu lze nahlédnout do skladby jenom stfiední ãásti plochého trámového stropu sakristie o tlou Èce 30 cm, kde nejsou patrné Ïádné stopy po existenci pfiedpokládané dfievûné konstrukce stfiedovûké pavlaãe. MoÏnost, Ïe v sakristii byla tribuna, nadhodily jiï Klára BENE OVSKÁ, Helena SOUKUPOVÁ: Pfiedrománská a románská architektura v západních âechách, Katalog památek, PlzeÀ 1978, s. 53. 13 Lexikon für Theologie und Kirche (ed. Michael Buchberger), IX, Freiburg im Breisgau 1937, sl. 99 100 (heslo Sakristei; zpracoval J. Sauer). 14 M. RADOVÁ- TIKOVÁ, cit. v pozn. 9, 1986, s. 441 449. Viz téï Klára FISCHEROVÁ: Kostel v Trstûnici u Znojma a otázka funkce tzv. vedlej ích prostor stfiedovûk ch kostelû, in: Archaeologia historica XI, 1986, s. 305 312. 488

Obr. 6. Srbice (okres DomaÏlice), lokalita Na HÛrce s kostelem sv. Víta a hfibitovem. Pohled od severozápadu. (Fotoarchiv NPÚ ÚOP v Plzni, Karel TÛma, 1963) Obr. 7. Srbice (okres DomaÏlice), kostel sv. Víta. Schodi tû na oratofi. (Foto Jan Kaigl, 2006) 6 15 Restaurátorsk m prûzkumem stûn sakristie by v ak mohlo b t ovûfieno, zda se na nûkteré z nich nedochoval pûvodní konsekraãní kfiíï, jenï by nasvûdãoval existenci vysvûceného oltáfie a funkci sakristie rovnûï jako kaple. 16 Tedy zejména hor ovsk m arcijáhnem nebo jím vyslan m vizitátorem. Ve zprávû z roku 1336 (Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, IV, ed. J. Emler, Praha 1892, nebyl urãen jen pro ukládání bohosluïebn ch pfiedmûtû náleïejících ke kostelu a pro knûze pfii pfiípravû bohosluïby a po ní, ale kromû toho mohl slouïit i jako pokladnice na bezpeãnou úschovu knih a dal ích cenn ch vûcí, archiv anebo jako salutatorium, kde bylo moïné uvítat vzácnou náv tûvu biskupa, popfiípadû jiné v znamné osobnosti. Byl-li vybaven oltáfiem, jemuï se dostalo vysvûcení, stala se sakristie rovnûï kaplí s moïností slouïit nevefiejné bohosluïby. Zda byla sakristie kostela v Srbicích ve tfietí ãtvrtinû 13. století zároveà i kaplí s náleïitû vysvûcen m oltáfiem, asi nelze dnes jiï prokázat. 15 Jde v ak o hypotézu vystupující s velkou mírou pravdûpodobnosti. Obdobnû jen v poloze hypotézy zûstává interpretace úãelu dfievûné tribuny existující podle pfiedpokladu v západní ãásti sakristie. Nabízí se napfiíklad pfiedstava, Ïe tato tribuna, zvlá - tû pokud by byla opatfiena vysok m parapetem nebo oddûlena od prostoru sakristie pfiíãkou, dala by se vyuïívat jako trezor. Velkorysost v prostorovém uspofiádání sakristie, poloha tribuny proti oltáfinímu v klenku a jeho velká v ka i v tvarné zpracování a koneãnû i nároãnû upraven pfiístup na tribunu portálkem z lodi kostela a po samostatném zdûném schodi ti, to v e zde v ak spí e poukazuje k tribunû jako místu, odkud se pfiíleïitostnû pfiihlíïelo soukromé bohosluïbû vysluhované u oltáfie v pfiízemí sakristie. Prostor pod tribunou mohla vyplàovat skfiíàová stûna armarium, jejíï hloubka by nepfiesahovala odsazení prûchodu s portálem smûrem do chóru od jihozápadního koutu sakristie, coï je 0,55 m. Podle historick ch zpráv zmínûn ch v e lze soudit, Ïe ke kostelu v Srbicích pfii jeho zfiízení farní svatyní se sakristií mûl patronátní právo klá ter premonstrátek v Doksanech. V úvaze o tom, komu by mohlo b t urãeno a dovoleno, aby zaujal místo na tribunû v sakristii bûhem v ní konané liturgie, se proto uplatàuje domnûnka, Ïe lo o správce, kter doksansk klá ter ve v konu jeho patronátního a vlastnického práva v Srbicích zastupoval. Vylouãit asi nelze ani moïnost vyuïití tribuny osobou duchovního stavu pfiedstavenou srbickému plebánovi, pokud byla v kostele na náv tûvû (vizitaci). 16 Jak jiï bylo uvedeno, slohovû vytfiíbená pozdnû románská a ranû gotická architektura kostela v Srbicích a její ãasové zafiazení se vysvûtlují v odborné literatufie pfieváïnû vztahem umûlecké závislosti na stavbû kaple v jihozápadní vûïi hradu v Hor ovském T nû, pocházející pfiibliïnû z 50. nebo 60. let 13. století. 17 Poznání schodi tû chránûného v zesílené ãásti severní zdi lodi srbického kostela tomuto názoru neodporuje a novû ho rozvíjí i ze stavebnû provozního a konstrukãního hlediska. Jedním ze znakû ranû gotické budovy západního obytného paláce s kaplí praïsk ch biskupû hradu v Hor ovském T nû byl poãetn soubor schodi È v tlou Èce zdi, vyznaãujících se rûznou ífikou volenou s ohledem na pohyb i více neï jedné osoby najednou a stoupající valenou stlaãenou, popfiípadû segmentovou klenbou vyzdûnou z lomového kamene. Do jednoho z nich o ífice 0,85 m se vstupovalo v severozápadní klenuté, kdysi otopné místnosti (komnatû) v prvním patfie paláce dosud dochovan m portálem, jehoï jednodu e okosená ostûní jsou provedena z tesan ch kamenn ch kusû a nadpraïí má tvar lichobûïníku. ã. 351, s. 140) je zmínka o kaplanovi v Srbicích t kající se místního faráfie s vyjádfiením vztahu jeho podfiízenosti patronovi svatynû zastoupenému probo tem doksanského klá tera (jde o podvojné oznaãení capellano d. prepositi plebano in Zirbitz ; ke srovnání viz napfiíklad Jindfiich ILHAN: Kaple a kaplan, in: Archaeologia historica, VI, 1981, s. 248 251). Srbická fara v ak byla inkorporována klá teru premonstrátek v Doksanech jako patronu kostela aï pozdûji, teprve v roce 1398 (Libri erectionum archidiocesis Pragensis saeculo XIV. et XV., VI, ed. Antonín Podlaha, Praha 1927, ã. 29, s. 63 64). 17 D. LÍBAL: Církevní architektura PlzeÀska, in: Gotika v západních âechách (1230 1530), I, Praha 1995, s. 251. J. KUTHAN, cit. v pozn. 3, s. 122. Tomá DURDÍK: Encyklopedie ãesk ch hradû, Praha 1995, s. 103. 7 489