Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Petr Toman, Ph.D. Bc. Lenka Šenkyříková Brno 2014

Tímto bych ráda poděkovala panu Ing. Petru Tomanovi, Ph.D. za odbornou pomoc, cenné připomínky a náměty, které mi poskytl a které jsem uplatnila ve své diplomové práci.

Prohlašuji, že jsem práci Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o užití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 12. ledna 2014

Abstract ŠENKYŘÍKOVÁ, L., Reforms of pension systems in the countries of the Visegrad Group. Diploma thesis. Brno: MENDELU, 2014 The thesis deals with the pension schemes of the countries of the Visegrad Group. Literature review chapter introduces the reader to the issue of pension systems and pension reforms. The next section is a comparison of pension systems in the countries of the Visegrad Group and as a basis to identify significant differences in these schemes. The thesis analyzed the possible scenarios of further progress of the pension reform in the Czech Republic, including their benefits and impacts. Keywords The Visegrad Group, pension reform, pension system Abstrakt ŠENKYŘÍKOVÁ, L., Reformy důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny. Diplomová práce. Brno: MENDELU, 2014 Diplomová práce se zabývá důchodovými systémy zemí Visegrádské skupiny. Kapitola literární rešerše seznamuje čtenáře s problematikou důchodových systémů a důchodových reforem. V další části práce je provedena komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny a na jejím základě jsou identifikovány významné rozdíly těchto důchodových systémů. V práci jsou analyzovány možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy v České republice včetně jejich výhod a dopadů. Klíčová slova Visegrádská skupina, penzijní reforma, penzijní systém

Obsah 5 Obsah 1 Úvod a cíl práce 9 1.1 Úvod... 9 1.2 Cíl práce... 9 2 Metodika 11 3 Literární rešerše 12 3.1 Členění penzijních systémů na základě provozovatelů... 12 3.2 Financování penzijního systému ze státního rozpočtu a ze soukromého fondu... 12 3.3 Členění penzijních systémů podle způsobu výplaty... 15 3.4 Dobrovolné a povinné penzijní systémy... 15 3.5 Členění penzijních systémů podle daňového prostředí... 15 3.6 Základní typy konstrukce důchodových systémů... 16 3.7 Vývoj penzijního systému po roce 1989... 17 3.8 Demografická situace... 20 3.8.1 Očekávaný vývoj věkového složení... 20 3.8.2 Nutnost reformy penzijního systému... 23 3.9 Cíle a principy důchodového systému... 24 3.10 Provedená reformní opatření... 26 3.10.1 Druhy penzijní reformy... 26 3.10.2 Etapy důchodové reformy... 27 3.11 I. pilíř důchodového systému v ČR... 29 3.11.1 Základní principy důchodového pojištění... 30 3.11.2 Pojistné na důchodové pojištění... 31 3.11.3 Druhy dávek vyplácených z důchodového systému... 33 3.11.4 Základní prvky pro výpočet starobního důchodu a důchodový věk.. 34 3.12 II. pilíř důchodového systému... 36 3.12.1 Vstup do II. pilíře... 36 3.12.2 Způsob zhodnocení... 37 3.13 III. pilíř důchodového systému... 39

Obsah 6 3.13.1 Penzijní spoření... 39 3.13.2 Předdůchody dávky z III. pilíře... 40 3.13.3 Hlavní nevýhody III. pilíře a odlišnosti od II. pilíře... 41 3.14 Dílčí závěr kapitoly... 42 4 Komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny 43 4.1 Důchodový systém a provedená reformní opatření na Slovensku... 43 4.1.1 Charakteristika jednotlivých reformních kroků... 44 4.1.2 První pilíř důchodového systému... 45 4.1.3 Druhý pilíř důchodového systému... 46 4.1.4 Třetí pilíř důchodového systému... 48 4.1.5 Zhodnocení důchodové reformy na Slovensku... 49 4.2 Důchodový systém a provedená reformní opatření v Maďarsku... 50 4.2.1 První pilíř maďarského důchodového systému... 50 4.2.2 Druhý pilíř důchodového systému... 53 4.2.3 Třetí pilíř důchodového systému... 53 4.2.4 Zhodnocení důchodové reformy v Maďarsku... 54 4.3 Důchodový systém a provedená reformní opatření v Polsku... 54 4.3.1 První pilíř důchodového systému... 55 4.3.2 Druhý pilíř důchodového systému... 56 4.3.3 Třetí pilíř důchodového systému... 57 4.3.4 Zhodnocení důchodové reformy v Polsku... 57 4.4 Komparace důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny... 60 4.5 Dílčí závěr kapitoly... 69 5 Analýza scénářů dalšího průběhu důchodové reformy v České republice 70 5.1 Dílčí závěr kapitoly... 78 6 Diskuse 79 7 Závěr 83 8 Literatura 86 A Důchodový věk a doba pojištění 98

Seznam obrázků 7 Seznam obrázků Obr. 1 Indexy ekonomického zatížení v letech 2011 2101 21 Obr. 2 Věková struktura obyvatelstva 22 Obr. 3 Deficit důchodového pojištění v mld. Kč 23 Obr. 4 Vývoj počtu poplatníků pojistného a počtu důchodců, počet poplatníků na 1 důchodce 24 Obr. 5 Základní charakteristika 3 pilířů důchodového systému 29 Obr. 6 Procentuální podíl jednotlivých typů důchodů na celkových důchodech (přiznané důchody) ve 2. čtvrtletí 2013 33 Obr. 7 Možnosti odvodů do jednotlivých pilířů důchodového systému na Slovensku 47

Seznam tabulek 8 Seznam tabulek Tab. 1 Výhody a nevýhody průběžně a kapitálově financovaného důchodového systému 14 Tab. 2 Vlastnosti EET a TEE metody 16 Tab. 3 Hlavní reformní kroky prováděné od 90. let 20. století 18 Tab. 4 Maximální státní příspěvek 40 Tab. 5 Hlavní rozdíly II. a III. pilíře 42 Tab. 6 Odvody ze zaměstnání v roce 2013 46 Tab. 7 Důchodový věk podle data narození (v letech) 52 Tab. 8 Příspěvky na důchodové pojištění v Polsku 57 Tab. 9 Podílové srovnání obyvatelstva v jednotlivých zemích (v %) a vládní výdaje na důchody (v % HDP) 62 Tab. 10 Srovnání penzijních systémů zemí Visegrádské skupiny 63 Tab. 11 Účastníci fondového systému jako podíl na všech účastnících PAYG systému (v %) 65 Tab. 12 Výše skrytého penzijního dluhu (v % HDP) 66 Tab. 13 Komparace podílu odvodů na čisté současné hodnotě penzí (průběžný systém) 67 Tab. 14 Srovnání náhradových poměrů zemí Visegrádské skupiny (v %) 68 Tab. 15 Výhody a nevýhody prvního možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy 71 Tab. 16 Výhody a nevýhody druhého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy 73 Tab. 17 Výhody a nevýhody třetího možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy 75 Tab. 18 Výhody a nevýhody čtvrtého možného scénáře dalšího průběhu důchodové reformy 77

Úvod a cíl práce 9 1 Úvod a cíl práce 1.1 Úvod Důchodový systém se týká v podstatě každého z nás. Představuje soubor cílů, nástrojů a metod, jejichž prostřednictvím stát zabezpečuje příjem svého ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Důchodový systém se netýká pouze důchodců, ale ve velké míře ovlivňuje příjmy ekonomicky aktivního obyvatelstva, neboť pracující lidé odvádí určitou procentuální část své mzdy a průběžně finančně zabezpečují ostatní obyvatelstvo. (Dôchodkový systém, 2013) Vzhledem k tomu, že důchodové systémy ovlivňují významným způsobem ekonomiku daného státu, důchodová reforma probíhá určitým způsobem v mnoha zemích západní Evropy. V České republice byla provedena reforma důchodového systému v několika etapách, přičemž doposud poslední významná změna je v platnosti od roku 2013. Z toho důvodu je důchodový systém a s tím související problematika reforem důchodového systému v České republice a ve světě velmi aktuálním tématem. Pojem reforma můžeme chápat jako pestrou škálu změn nebo korekcí systému s rozdílnou hloubkou. Jde o proces dlouhodobého charakteru, přičemž cílem nejsou radikální či revoluční změny v důchodovém systému, ale spíše korekce současného stavu. (Krebs, V.: Systémy důchodového zabezpečení ve vyspělých zemích Evropy, 2013). Konkrétní podoby v jednotlivých zemích jsou značně rozdílné a často velmi obtížně porovnatelné. Často se jedná o země s relativně krátkou zkušeností a hodnocení bude možné provést až v delším časovém horizontu, v případě fondového pilíře je to z důvodu posouzení doby akumulace finančních prostředků a adekvátnosti vyplacených dávek. Nicméně již nyní první roky zavádění a fungování ukazují na to, že jisté, i když velmi opatrné závěry ze zkušeností jednotlivých států je možné vypozorovat a že je možné popsat jejích základní znaky vyplývající z prvních let fungování. (Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt-out ze základního důchodového pojištění, 2009) 1.2 Cíl práce Cílem práce je na základě analýzy procesů reforem důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny a jejich následných změn, provést analýzu a zhodnocení možných dopadů scénářů dalšího vývoje penzijní reformy důchodového systému v ČR. Prvním dílčím cílem práce je objasnění základních pojmů souvisejících s důchodovým systémem. Budou charakterizovány také jednotlivé pilíře důchodového systému v ČR. Druhým dílčím cílem práce je na základě komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny identifikovat významné rozdíly těchto důchodových systémů. V práci budou popsány jednotlivé pilíře důchodových systémů zemí Visegrádské skupiny, včetně jejich změn a následného zhodnocení. Třetím dílčím cílem práce uvést možné scénáře dalšího průběhu důchodové reformy v ČR, včetně jejich výhod a nevýhod.

Úvod a cíl práce 10 V práci nalezneme odpovědi na následující výzkumné otázky: - Jaké byly důvody ke změnám původního důchodového systému v zemích Visegrádské skupiny? - Můžeme očekávat podobné změny důchodového systému jako v ostatních zemích Visegrádské skupiny? - Jaké jsou možnosti dalšího vývoje důchodového systému v ČR?

Metodika 11 2 Metodika Pro zpracování diplomové práce důchodové reformy zemí Visegrádské skupiny bylo potřebné získat velké množství informací. Vzhledem k tématu a jeho aktuálnosti byly tyto informace čerpány především z internetových zdrojů. V práci byly využity i některé knižní publikace a v neposlední řadě také zahraniční zdroje. Pro zpracování diplomové práce bylo nejprve nutné formulovat hlavní cíl a za účelem splnění hlavního cíle také několik dílčích cílů. Byly stanoveny také výzkumné otázky, které budou v práci zodpovězeny. V práci je využito metody deskripce, kterou využíváme, pokud je naším záměrem popsat jasně definované jevy. Dále je využito metody analýzy, kterou využíváme, jestliže je naším záměrem zkoumat daný jev či proces více do detailů a základě výzkumu a poznání dílčích částí poté objasníme jev komplexní. Deskripce a analýza důchodového systému v České republice a v ostatních zemích Visegrádské skupiny, vede k použití metody komparace, na základě které jsou důchodové systémy jednotlivých zemí srovnány. Tato metoda nám umožňuje stanovit shody a rozdíly důchodových systémů jednotlivých zemí. Pro vysvětlení některých částí, zejména pro vysvětlení výpočtu důchodových dávek byla využita metoda abstrakce, neboť z důvodu složitosti těchto výpočtů bylo potřebné od některých informací odhlédnout, zatímco jiné vyčlenit jako podstatné. Odhlížení umožňuje zjistit obecné vlastnosti a vztahy, což vede k objasnění podstaty daného jevu. (Široký, J., 2011) Diplomová práce je rozdělena na několik kapitol. Obsahem kapitoly literární rešerše je objasnění základní klasifikace důchodových systémů využívaných ve světě. Objasnění této klasifikace a také pojmů s tímto souvisejících jsou významné, neboť jsou využívány v dalších částech práce. V další části kapitoly literární rešerše je deskripce současného stavu důchodového systému v České republice a také jeho vývoje. Je provedena analýza demografické situace České republiky a analýza neudržitelnosti původního stavu důchodového systému. V kapitole komparace důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny je nejprve provedena deskripce důchodových systémů a jejich změn v ostatních zemích Visegrádské skupiny, tj. na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Deskriptivní metodou jsou popsány jednotlivé pilíře těchto důchodových systémů včetně jejich nejdůležitějších změn a poté jsou zhodnoceny. V další části diplomové práce je využita metoda komparace a je provedeno srovnání důchodových systémů v zemích Visegrádské skupiny. Srovnána je také velikost tzv. skrytého penzijního dluhu v jednotlivých zemích a výše náhradového poměru. Významnou částí pro diplomovou práci a splnění hlavního cíle práce je analyzovat možné scénáře budoucího vývoje důchodového systému, kterými se může důchodová reforma do budoucna vyvíjet. Součástí je i analýza výhod a nevýhod jednotlivých návrhů. Některé tyto výhody a také dopady jsou dále podrobněji diskutovány v kapitole diskuse. Pro psaní diplomové práce je využito šablony doc. Ing. Jiřího Rybičky, Ph.D.

Literární rešerše 12 3 Literární rešerše Cílem kapitoly literární rešerše je objasnit čtenáři této diplomové práce základní pojmy důchodového systému. Nejprve bude uvedena základní klasifikace penzijních systémů, tj. kritéria, podle kterých se penzijní systémy nejčastěji v mnoha zdrojích třídí a klasifikují. Penzijní systémy se poměrně často rozlišují podle jejich provozovatelů. Součástí kapitoly je popis dvou základních forem financování, přičemž uvedeny jsou i výhody a nevýhody průběžného a kapitálového financování. Za velmi důležité může být považováno členění penzijních systémů podle způsobu výplaty. Penzijní systémy členíme i podle dobrovolnosti a podle daňového prostředí. V kapitole jsou uvedeny důvody neudržitelnosti důchodového systému v ČR. Literární rešerše dále seznámí čtenáře s jednotlivými pilíři důchodového systému v ČR. 3.1 Členění penzijních systémů na základě provozovatelů Provoz penzijního systému je v mnoha zemích rozčleněn na soukromý a veřejný sektor. V mezinárodním měřítku je však potřebné upozornit na to, že je velmi rozdílná váha soukromých a veřejných pilířů veřejného sektoru. Veřejným provozovatelem penzijních systémů je velmi často stát. To znamená, že vláda je zodpovědná za výběr příspěvků a také za výplatu důchodů. Existují dva druhy státních penzí. Jde o tzv. paušální (flat-rate) penzi a dále o penzi spojenou s výdělky (earnings related). Tzv. paušální penzí označujeme případy, kdy všichni lidé v důchodovém věku mají nárok na stejnou dávku. Důležité je, že je tato částka stanovená bez ohledu na výši výdělku v době ekonomické aktivity. Jiným případem je penze vypočtená na základě výdělků diferencující výši důchodů v závislosti na výši mezd v době ekonomické aktivity. Pro privátní penzijní systémy je charakteristickým faktorem odpovědnost za výplatu dávek a v mnoha případech také za výběr příspěvků na straně soukromého sektoru. Existují dva případy. Za první můžeme považovat situaci, kdy jsou penzijní plány organizovány zaměstnavatelem. Druhým způsobem je delegovat mandát na úroveň občanů, tj. zavést individuální penzijní účty, spravované penzijním fondem, na kterých si budou občané v době ekonomické aktivity spořit. (Bezděk, 2000) 3.2 Financování penzijního systému ze státního rozpočtu a ze soukromého fondu Financování systému důchodového zabezpečení je možné zajistit dvěma základními formami. Jde o financování systému ze státního rozpočtu a dále financování systému ze zvláštního fondu. Přípustná je i určitá forma kombinace těchto základních způsobů financování. Při financování důchodového systému ze státního rozpočtu jsou zdroje na financování získány přerozdělením obecných neúčelových daní. Jedinec neodvádí

Literární rešerše 13 žádnou účelově vázanou platbu, a proto se přímo nepodílí na tvorbě zdrojů pro výplatu dávek, plynoucí ze státního rozpočtu. Této formě financování chybí vazba mezi přičiněním jedince a dávkami vyplacenými ze systému. Není tedy zohledňována míra přičinění jedince na krytí těchto sociálních rizik. Druhým zmíněním financováním je financování na základě soukromého fondu. Tento fond je vytvořen přímými a také účelově vázanými platbami. Tyto platby jsou tzv. příspěvky na pojistné. Tento způsob financování je velmi často nazýván kapitálovým financováním. Průběžné financování (PAYG Pay As You Go) je založeno na základě mezigenerační solidarity a redistribuce. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo odvádí povinné platby do fondu odděleného od státního rozpočtu. Z tohoto fondu jsou vypláceny důchodové dávky občanům, kteří splnili zákonem stanovené podmínky pro nárok na důchod. V případě nedostatku finančních prostředků musí být rozdíl financován přímo ze státního rozpočtu. Nedochází tedy k vytvoření žádného fondu či kapitálové rezervy, která by finanční prostředky nějakým způsobem zhodnocovala na kapitálovém trhu. Veškeré prostředky jsou okamžitě vypláceny ve prospěch obyvatelstva s nárokem na dávku. (Krebs, 2005) V případě PAYG s nárazníkovým fondem se jedná o PAYG systém, který v minulosti dosahoval (nebo nyní dosahuje) finančních přebytků, které jsou investovány na kapitálovém trhu a přinášejí do systému dodatečný úrokový výnos. Tyto zdroje následně pomáhají financovat penzijní dávky. (Bezděk, 2000) Plně fondový systém nespoléhá na mezigenerační solidaritu. Výše penze se odvíjí od výše příspěvků, které si daný jedinec naspořil a na dlouhodobé míře výnosu z aktiv penzijního fondu. (Bezděk, 2000) V případě částečně fondového přístupu se jedná o kombinaci PAYG a plně fondovým mechanismem. V praxi se často jedná o dva povinné pilíře, jeden s PAYG financováním a druhý pilíř je založen na plně fondovém přístupu. (Bezděk, 2000) Snahou Notional funding přístupu je zkombinovat výhody PAYG a plně fondového přístupu k financování. Podstatou je, že každý účastník má svůj individuální účet, na který se mu připisují odvedené příspěvky a také jejich zhodnocování v čase. Toto zhodnocení je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti. Ta je nejčastěji definovaná jako míra růstu základu (pozitivní nebo negativní), z něhož jsou placeny příspěvky. Vhodnou aproximací tohoto základu je objem mezd a platů (wage bill). Tento způsob definice míry výnosu a základny umožňuje reflektovat změny v průměrné mzdě a v nabídce pracovních sil. Výše penze je v okamžiku odchodu jedince do důchodu přímo závislá na celkových (hypotetických) úsporách na jedincově účtu a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života generace nastávajících důchodců. Úspory na účtech jedinců jsou pouze hypotetické a vybrané příspěvky jsou použity na výplatu současných důchodců a na individuální účty jsou připisovány a zhodnocovány pouze papírově. (Bezděk, 2000). Výše zmíněné systémy financování mají určité výhody, ale také nevýhody. Podrobně je lze shrnout v následující tabulce:

Literární rešerše 14 Tab. 1 Výhody a nevýhody průběžně a kapitálově financovaného důchodového systému Výhody Rizika Průběžné financování Možnost uplatnění redistribuce Nižší náklady na zřízení systému Nižší administrativní náklady Stabilita systému (odolnost vůči cyklickému vývoji ekonomiky) Riziko demografické Riziko rodinné Riziko politické Riziko negativních dopadů na trh práce Riziko nadměrné redistribuce Riziko vytlačování veřejných a soukromých investic Riziko netransparentnosti a skryté akumulace penzijního dluhu Kapitálové financování Nižší citlivost na demografický vývoj Pozitivní vliv na trh práce Pozitivní vliv na kapitálové trhy Problematika zabezpečení příjmových skupin Integrace starších pracujících do systému Bezpečnost soukromých penzijních fondů Vysoké náklady na zřízení systému Vysoké administrativní náklady Neodhadnutelnost míry inflace a úrokové míry (riziko kapitálového trhu) Zdroj: Krebs, 2005, str. 197-198 a Bezděk, 2000, str. 30-39. Velkým negativem průběžného financování je v současnosti často zmiňované riziko demografické. Toto riziko se projeví v případě, že dojde k poklesu výdělečně činných osob, přispívajících do systému úhradou pojistného a na druhé straně dojde k výraznému stárnutí obyvatelstva a tudíž osob, které mají nárok na dávku, která je z tohoto systému poskytována. Dojde tedy tak v podstatě k určitému rozevření nůžek. V důsledku poklesu jedinců, kteří do systému přispívají a nárůstu jedinců, kteří ze systému dávku pobírají, se takto financovaný systém důchodového zabezpečení dostává do velmi špatné finanční situace a zároveň dojde k výrazné redistribuci. Avšak ani kapitálový systém financování od tohoto rizika neopouští. Pokud poklesne počet výdělečně činných osob, ekonomicky kapitál se může stát vzhledem k práci relativně nadbytečný a může tak dojít k poklesu jeho výnosnosti. Ve srovnání s průběžně financovaným systémem není dopad tohoto rizika tak výrazný. Dalším rizikem, které souvisí s průběžně financovaným důchodovým systémem, je riziko rodinné. Celkový důchod jednoho manžela je spojen s příjmovou situací manžela druhého a dochází tedy k neadekvátní diverzifikaci. Zejména ženám je v důsledku přerušení vlastní výdělečné činnosti z důvodu výchovy dítěte vyplácena nižší důchodová dávka, než mužům. Další riziko, se kterým se setkává průběžný systémů důchodového zabezpečení, je negativní vliv na trh práce. Jako způsob řešení nezaměstnanosti bývá často využíván odchod do předčasného starobního důchodu. Tento způsob řešení nezaměstnanosti není dostatečně penalizován krácením vyplácené dávky. (Krebs, 2005, s. 198)

Literární rešerše 15 3.3 Členění penzijních systémů podle způsobu výplaty Velmi důležitou otázkou při zavádění jednotlivých forem financování důchodů je způsob výplaty, respektive jaký typ penzijního plánu je zvolen. Můžeme rozlišovat dávkově definovaný systém (DB), příspěvkově definovaný (DC) a hypoteticky příspěvkově definovaný systémy (NDC). Předností dávkově definovaného systému (DB defined bendit) je garance určité výše penzijních dávek, a to v závislosti na několika faktorech, jako je počet let, po které jedinec odváděl příspěvky do systému, jakých příjmů za určité období daný jedinec dosahuje a rovněž také výše tzv. aktuální parametru, který je stanovený zákonem. Příspěvkově definovaný (DC defined contribution) systém je specifický tím, že neposkytuje svým účastníkům takovou míru jistoty ohledně výše jejich budoucích penzí. Účastníci tak platí stanovenou příspěvkovou sazbu, ale výše penzí, které jim budou v budoucnosti vypláceny je odvislá také od míry výnosu z investování těchto úspor na kapitálovém trhu. Principem hypoteticky příspěvkově definovaného systému (NDC notional defined contribution) je, že daný účastník má v rámci systému svůj individuální účet, na který mu jsou připisovány odváděné příspěvky, včetně zhodnocení v čase. To je závislé na tzv. hypotetické míře výnosnosti systému, kterou je možné definovat jako míru růstu základu, ze kterého jsou placeny příspěvky. Za vhodnou aproximaci můžeme považovat objem mezd a platů. Výše penze je v okamžiku odchodu daného jedince do důchodu přímo závislá na celkových úsporách daného jedince a nepřímo závislá na průměrné očekávané délce života. Úspory na účtech jsou však použity na výplatu současných důchodů a na individuálních účtech jsou připsány pouze papírově. (Krebs, 2005, str. 181) 3.4 Dobrovolné a povinné penzijní systémy Penzijní systémy je možné rozlišovat i na základě dobrovolnosti. Takovéto členění je v různých státech odlišné, často z důvodu historického vývoje dané země. Ve vyspělých zemích se můžeme velmi často setkat s povinným penzijním schématem. Navíc v posledních dvou desetiletích se role povinných soukromých penzijních plánů zvyšuje. Soukromé penzijní systémy jsou z hlediska účasti dobrovolné. V rozvíjejících zemích a v tranzitivních ekonomikách je zastoupení povinných soukromých penzijních plánů vyšší. (Krebs, 2005) 3.5 Členění penzijních systémů podle daňového prostředí Ačkoliv jsou daňové systémy v rámci mezinárodního měřítka značně variabilní, je možné uvést dva základní přístupy. Prvním je tzv. EET systém. V rámci tohoto přístupu jsou odváděné přípěvky a také investiční výnosy penzijních úspor od zdanění osvobozeny. Dani z příjmu podléhají pouze vyplácené penze. Příspěvky jsou daňově odečitatelnou položkou, investiční výnosy se v okamžiku připsání na účet

Literární rešerše 16 nedaní, ale celá vyplácená penze podléhá dani z příjmu. Druhou metodou je tzv. TEE systém. V tomto případě nelze příspěvky daňově odečítat, jsou placeny ze mzdy po zdanění. Naopak investiční výnosy ani celkové vyplácené penze nejsou již dále zdaňovány, jsou tedy vypláceny v čisté výši. Můžeme říci, že většina zemí využívá TEE způsob pro povinné penzijní systémy a EET metodu pro dobrovolné penzijní plány, nicméně neplatí to univerzálně. (Bezděk, 2000) V tabulce jsou shrnuty základní vlastnosti TEE a EET metody: Tab. 2 Vlastnosti EET a TEE metody EET Uplatnění zejména u dobrovolných pilířů Příspěvky nezdaněné Kapitálové výnosy nezdaněné Dávky daněny jako celek, včetně výnosů TEE Používaný zejména pro povinný penzijní systém Příspěvky placeny z čisté mzdy Investiční výnosy nepodléhají zdanění Dávky nepodléhají zdanění Zdroj: Bezděk, 2000. 3.6 Základní typy konstrukce důchodových systémů Existují dva základní typy konstrukce důchodu v základním systému. Klasický pojistný systém a druhým je model jednotného důchodu. Výše jednotného důchodu je stanovena na úrovni minimální mzdy, životního minima, případně ještě níže. Postupným vývojem se vytvářely v různých zemích různé kombinace základních teoretických modelů. V případě Bismarckova pojistného systému je výše důchodu přímo závislá na zaplaceném pojistném, neboť je určena určitým procentem z průměrného výdělku určeného za dlouhé období, někdy i celoživotní. Parametry konstrukce bývají každoročně upravovány podle růstu mezd. Aby byla zachována homogenita systému, tj. nevytvářely se rozdíly mezi nově přiznávanými důchody a důchody vyplácenými, jsou často již vyplácené důchody přepočítávány nebo zvyšovány procentní částkou odpovídající růstu mezd. Dalším teoretickým modelem je Beveridgeův systém. Výše důchodu je stanovena jednotnou částkou. Jednotná částka je stanovená buď pro všechny trvale žijící osoby určitého věku, nebo závislá na době pojištění. Výše důchodů bývá pravidelně upravována na základě růstu cen. V zemích s tímto systémem dochází k potřebné diferenciaci příjmů občanů v důchodovém věku v důsledku jejich účasti v některých z tradičních a rozvinutých připojišťovacích systémů, často organizovaných zaměstnavatelem. Kombinace dvou předchozích typů, tzv. dvousložková konstrukce, umožňuje v rámci důchodového systému na základě konkrétní sociální a ekonomické situace

Literární rešerše 17 posilovat buď prvek novelizační (zvyšování 1. složky o pevné částky) anebo prvek ekvivalence (procentní zvyšování druhé složky). Kombinace zvyšování důchodu o pevné částky a o procento je možné pro nově přiznávané důchody i pro nově vyplácené důchody. Je však nezbytné zvyšovat jak vyplácené důchody, tak i parametry nově přiznávaných důchodů podle stejných principů. Pojistný systém se stanoveným minimem umožňuje přiznat při získání stanovené doby pojištění minimální důchod bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Systém umožňuje zvyšovat vyplácené důchody procentní sazbou a současně nejméně o určenou minimální částku. (Krebs, 2005) (Plischke, 2003) 3.7 Vývoj penzijního systému po roce 1989 Po roce 1989 došlo ke změnám v sociálním zabezpečení. Byl přijat zákon č. 21/1990 Sb., o změnách v působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Došlo ke vzniku České správy sociálního zabezpečení. Byla odstraněna diskriminace a preference určitých skupin, vycházející z principu starého systému a dalším cílem bylo vytvoření třetího pilíře soukromého fondově financovaného penzijního připojištění a posílení finančních zdrojů státního penzijního pojištění. Záměrem bylo snížit nadměrnou štědrost systému a postavit se hrozící finanční nerovnováze. Česká republika provedla dílčí reformu důchodového systému a stala se tak jednou z prvních zemí střední a východní Evropy. Byl přijat zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 1996, který byl však již mnohokrát novelizován. Hlavní reformní kroky provedené od 90. let 20. století jsou shrnuty v následující tabulce:

Literární rešerše 18 Tab. 3 Hlavní reformní kroky prováděné od 90. let 20. století Odstranění diskriminace OSVČ, zrušení preferencí v důchodovém systému pro všechny ekonomicky aktivní občany platí pro důchodové nároky 1990/1992 jednotné podmínky. Organizační sjednocení provádění důchodového a nemocenského pojištění. Důchody byly valorizovány. 1990 Vznik České správy sociální zabezpečení (ČSSZ). 1991 Uzákonění indexace (10 % inflace + vliv reálné mzdy). 1993 Zavedení pojistného na sociální zabezpečení, příspěvky odděleny od daní. 1994 Přijetí zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. 1995 Přijetí zákon 155/1995, o důchodovém pojištění. Zavedení zvláštního účtu důchodového pojištění, umožňující definovat 1996 bilanci základního důchodového pojištění. Omezení zápočtu u některých náhradních dob pojištění, zpřesnění 1997 podmínek pro valorizaci. Přijetí novely zákona o penzijním připojištění zvyšující míru bezpečnosti 1999 vkladů účastníků připojištění, zavedení daňových úlev. Znevýhodnění předčasného důchodu a zvýhodnění odložení odchodu do 2001 důchodu. 2002 Změna pravidel pro valorizaci. Zvýšení důchodového věku na 63 let pro muže i ženy, přičemž u žen je zohledněn počet dětí, další zvyšování důchodového věku po roce 2006. 2003 Omezeny možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu. Valorizace prováděna vždy k 1. lednu (dříve provádění valorizace v měsíci, kdy úhrnný spotřebitelský index dosáhne 5 %). Ustanovení tzv. Bezděkovy komise pro návrh reformy penzijního systému 2004 (práce byly dokončeny v roce 2005). 2006 Přijetí dalších zákonů upravující systém důchodového zabezpečení. Nález Ústavního soudu č. 405/2006 Sb. (na základě tohoto nálezu se doba péče o dítě se u všech pojištěnců, tj. mužů i žen, prokazuje stejným 2007 způsobem). Další změna se týká vyloučených dob. Přijetí zákona 306/2008 Sb. Vláda schválila návrh I. etapy důchodové reformy (s účinností od 1. 1. 2010). Nejvýznamnější změny: postupné prodloužení doby pojištění z 25 let na 35 let včetně náhradních dob pojištění nebo 30 let bez náhradních dob pojištění, 2008 plynulé pokračování ve zvyšování důchodového věku, postupné prodloužení období pro předčasný odchod do důchodu, zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění s výjimkou posuzování nároku na invalidní důchod, zvyšování procentní výměry starobního důchodu. Oddělení majetku akcionářů a klientů u dobrovolného důchodového 2010 připojištění. Ministerstvo financí připravilo podkladový materiál Teze pro

Literární rešerše 19 2011 2012 2013 přípravu návrhu nového zákona o penzijním připojištění, účinnost od 1. ledna 2010 (druhá etapa důchodové reformy). Ústavní soud ČR shledal ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění za protiústavní (samotnou existenci redukčních hranic nezpochybnil), dal prostor pro úpravu tzv. redukčních hranic a pro přijetí dalších opatření zvyšující zásluhovost v základním důchodovém pojištění. Hlavní změny se týkaly redukčních hranic, zápočtu částky osobního vyměřovacího základu, základní výměry důchodu, prodlužování rozhodného období, přechodného období. Dalšími parametrickými změnami jsou např.: pokračování ve zvyšování důchodového věku i po dosažení důchodového věku 65 let a urychlení sjednocení důchodového věku pro obě pohlaví nebo pozvolnější odstupňování procentní sazby redukce procentní výměry předčasného starobního důchodu. Změna výše redukčních hranic. Změna ve výpočtu důchodu bude probíhat i v následujících letech, kromě změny výše redukčních hranic dojde také k procentuální změně zápočtu jednotlivých redukčních hranic. Postupné změny ve výpočtu důchodu budou pro většinu občanů nevýhodné, výhodné budou pro osoby s nadprůměrnými příjmy. V roce 2015 dojde k omezení důchodu shora (nevýhodné pro osoby s nadstandartními příjmy). ČSSD, včele s Přemyslem Sobotkou, pokládá za velkou chybu, že vládní koalice nezaložila takto zásadní změnu důchodového systému, na vytvoření širšího společenského nebo politického konsensu (proti 2. pilíři důchodového systému se stavěly i další politické strany a odbory, proti vzniku druhého pilíře proběhla i demonstrace, která měla více než 100 000 účastníků). ČSSD má několik alternativ možného postupu, např. úplné zrušení nebo sloučení se stávajícím systémem dobrovolného spoření na důchod. Druhý pilíř důchodového systému podle ČSSD nebude ani výhodná ani bezpečná investice (výhodná pouze pro populaci s nadprůměrnými příjmy). Vládní koalice není schopná se dohodnout na daňovém balíčku, který měl zajistit finanční prostředky pro vznik druhého pilíře. Česká ekonomika setrvává v recesi, což není vhodná doba pro zavádění reforem. Doporučení ČSSD je zastavit vznik druhého pilíře nebo ho o několik let odložit. Spuštění důchodové reformy (3. etapa). Do druhého pilíře důchodového systému vstoupilo přibližně 83,5 tis. účastníků, očekáváno bylo přibližně 500 tis. účastníků. Očekává se úprava pravidel systému. Možnými úpravami jsou např. vstup na omezenou dobu (možnost vystoupit), volba výplaty penze (možnost zvolit si délku výplaty důchodu na kratší či delší dobu než nynějších 20 let či doživotně) nebo by výplata neměla být vázána na počet odpracovaných let, ale pouze na důchodový věk. Zdroj: Klimentová, J. 2001, Kučera, P., 2013, Krebs, 2000, Sezemský, J., 2007, Gola, P.: Důchod? Čím dál později., 2013, Skalková, O., 2013, MPSV: Hlavní změny v důchodovém pojištění, 2013, B. Sobotka: Nečasova penzijní reforma poškozuje občany, 2013, ČSSD je připravena ji zrušit či upravit, 2012.

Literární rešerše 20 3.8 Demografická situace Demografická stárnutí je objektivní realitou celého vyspělého světa a je považována za jednu z nejzávažnějších společenských otázek. Věkové složení obyvatelstva je závislé na dlouhodobém vývoji porodnosti, úmrtnosti a také migrace. V naprosté většině je stárnutí obyvatelstva způsobeno nízkou porodností žen, nezajišťující prostou reprodukci obyvatel (stárnutí na základě věkové pyramidy), ale také prodlužováním naděje dožití. Proces stárnutí obyvatelstva je možné nejlépe vystihnout populačními projekcemi. Řadu projekcí demografického vývoje České republiky vypracoval Český statistický úřad. Cílem těchto projekcí bylo nastínit budoucí populační vývoj a ukázat na podstatné změny ve věkovém složení obyvatelstva. Tyto změny mohou být považovány za velmi výrazné a není v postatě možné je odvrátit. (Stárnutí obyvatelstva ČR, 2012) 3.8.1 Očekávaný vývoj věkového složení Na základě prognózy, kterou prováděl Český statistický úřad v roce 2013 je v současném složení populace relativně nízký počet dětí, výrazné zastoupení osob v ekonomicky aktivním věku a zatím nepříliš vysoký počet osob ve vyšším věku. Očekává se však, že budoucí věkový vývoj bude dynamický a bude docházet k výraznému stárnutí obyvatelstva. Ke snižování porodnosti v ČR docházelo již v minulosti. Nízká porodnost od roku 1993 vedla k prohloubení počtu a podílu dětí v populaci, který po růstu v 70. letech, začal přibližně v polovině 80. let. Budoucí vývoj podílu dětí na celkové populaci bude odrážet vlny zvýšené porodnosti. Významné změny nastanou u věkové skupiny 15 64letých, tedy populace v produktivním věku. Do budoucna lze očekávat spíše klesající trend. Nejrychlejší pokles nastane do roku 2020, vzhledem k tomu, že tuto věkovou kategorii budou opouštět silné ročníky narozených koncem 40. let a v první polovině 50. let minulého století a vstupovat budou naopak děti z populačně slabých ročníků, které byly narozené na přelomu 20. a 21. století. Počet osob ve věku 15 64 let se mezi roky 2040 a 2060 sníží z šesti na pět milionů. Koncem století je očekávaný pokles osob v produktivním věku ze současných 70 % na 55 %. K největším očekávaným změnám bude docházet v kategorii 65 a více let. Počty osob ve vyšším věku jsou v posledních letech ovlivněny přechodem početně silných generací z období 2. světové války do věku 65 a více let. Tohoto věku dosahují také osoby z prvních silných poválečných ročníků. Počet obyvatel v tomto věku bude navíc výrazně narůstat i v následujících desetiletích. V růstu jejich počtu se budou odrážet zejména nepravidelnosti věkové struktury a očekávané další prodlužování naděje dožití. Počet obyvatelstva starších 65 let se může do roku 2057 téměř zdvojnásobit ze současných 1,7 mil. na 3,2 mil. V nadcházejících desetiletích lze tedy očekávat jednoznačně progresivní stárnutí, neboť podíl počtu seniorů se zvýší z dnešní jedné šestiny až na jednu třetinu. Stárnutí populace vystihuje i vývoj ukazatele průměrného věku obyvatelstva České republiky, který na začátku projekce činil 41,3 let, v následujících pěti dese-

Literární rešerše 21 tiletí se bude průměrný věk výrazně zvyšovat, na konci století bude podle odhadů průměrný věk obyvatelstva České republiky dosahovat na úroveň 50 let. Rozdílný vývoj velikosti základních věkových skupin povede k výrazným změnám v jejich relacích. Poměr velikosti skupin 65 let a více a dětí ve věku do 15 let udává index stáří. V současné době připadá na 100 dětí 113 seniorů. Před polovinou 20. let by měl index stáří překročit hranici 150 a o deset let později úroveň 200. Podle projekce v roce 2063 index stáří vzroste až na hodnotu 277 seniorů na 100 dětí. Se stárnutím populace můžeme očekávat také růst indexu ekonomického zatížení. Index ekonomického zatížení porovnává počet osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku. Vzhledem k prodlužování doby vzdělávání může být obvykle používané vymezení produktivního věku 15 64 nahrazeno věkem 20-64 let. Pro oba případy je však charakteristický rostoucí index ekonomického zatížení. Jeho intenzivní zvyšování lze očekávat zejména v období 2035 2060, a to až k hodnotě 100. Pro korektnější přístup je potřebné odhadnout produktivní a neproduktivní složku populace. Částečně zpřesnit velikosti obou složek populace je možné stanovením hranice přechodu mezi oběma složkami na konci aktivní ekonomické činnosti na základě nároku odchodu do důchodového věku. Dle novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dochází k postupnému prodlužování věku odchodu do starobního důchodu. Postupným navyšováním této věkové hranice bude výrazně tlumit nárůst počtu osob s nárokem na starobní důchod. (Projekce obyvatelstva České republiky, 2013). Nejvíce osob, které budou mít nárok na důchodový věk, je možné očekávat na počátku padesátých let, kdy jejich počet může dosahovat ke 2,8 mil. osob. To je o přibližně 0,5 milionu více v porovnání se stavem k 1. 1. 2013 (2,23 mil. osob). Následující očekávané úbytky těchto osob mohou snížit v horizontu projekce počet osob s nárokem na důchod až na úroveň 1,6 mil. (Projekce obyvatelstva České republiky, 2013) Obr. 1 Indexy ekonomického zatížení v letech 2011 2101 Zdroj: Projekce obyvatelstva České republiky 2013. Obrázek popisuje vývoj indexu závislosti, indexu ekonomického zatížení (0-19 a 65+/20-64) a indexu ekonomického zatížení se zohledněním novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Literární rešerše 22 Vzhledem k tomu, že počty důchodců a pracujících jsou zpravidla odhadovány na základě věku, je velmi často předkládán nárůst počtu osob ve věku 65 let a více, připadajících na 100 dospělých osob mladších 65 let. Nicméně je potřeba zdůraznit to, že důchodový věk se v České republice od roku 1995 neustále navyšuje a podle nejnovější legislativy má růst neomezeně. V roce 1995 byl důchodový věk v České republice u mužů 60 let a u žen dokonce 66 let, v roce 2065 je očekávaný důchodový věk u obou pohlaví 70 let. Z grafického znázornění je patrné, že rozdíl v očekávaném vývoji počtu 65-letých a starších na 100 osob ve věku 18-65 let a počtu osob v důchodovém věku na 100 osob v produktivním věku je výrazný. Hodnota Obr. 2 Věková struktura obyvatelstva Zdroj: Fiala, T., 2011. Rok Ačkoliv očekávaný počet osob ve věku 65 let a starších na 100 osob 18-64 let rapidně narůstá, podle odhadů skutečný růst počtu osob v důchodovém věku (za předpokladu, že důchodový věk bude navyšován podle současné právní úpravy), na 100 dospělých osob v produktivním věku by nemusel být tak výrazný. Z počátku je sice očekáván mírný nárůst, nicméně zdaleka nebude tak velký a později dokonce můžeme očekávat pokles. Z grafu je vidět, že k protnutí obou křivek dojde podle odhadu v roce 2030, to z toho důvodu, že důchodový věk pro muže i ženy bude 65 let. Pokud by se podařilo zajistit dostatečné množství pracovních příležitostí příznačných pro seniory (a také předčasný důchod u těch povolání, kde není schválené zvyšování důchodového věku reálné), nemusela by být v důsledku demografického vývoje ohrožena stabilita důchodového systému (Předpokladem je však, že demografický vývoj bude probíhat podle střední varianty prognózy, tj. postupné zvyšování plodnosti žen na hodnoty kolem 1,7 dítěte na 1 ženu a roční migrační přírůstek okolo 30 tisíc osob).

Literární rešerše 23 3.8.2 Nutnost reformy penzijního systému Stárnutí obyvatelstva a rostoucí podíl seniorů bude mít za následek růst ekonomické zátěže systému důchodového zabezpečení. Pokud by nedošlo ke změně původního systému důchodového zabezpečení, situace by se stala neudržitelnou. Zachování původního penzijního systému by v dlouhodobém horizontu vedl k vytvoření vysokých deficitů a kumulovaně k vytvoření vysokého dluhu. Roční deficit státního rozpočtu je odhadován na 4-5 %, což by podle odhadů v roce 2065 vedlo k vytvoření dluhu ve výši 110 % HDP a na konci tohoto století by původní důchodový systém vytvořil dluh ve výši 260 % HDP. (Závěrečná zpráva, 2005) Deficit důchodového účtu můžeme zaznamenat i v posledních letech. Za rok 2009 činil deficit důchodového účtu 30,5 miliard Kč, za rok 2010 byl deficit 29,5 miliard Kč, pro rok 2011 je zaznamenán ve výši 39,5 miliard a za uplynulý rok 2012 deficit dokonce 49,4 Kč. (Gola, P., 2013) Deficit důchodového účtu je znázorněn na následujícím obrázku: Obr. 3 Deficit důchodového pojištění v mld. Kč Zdroj: Počet a průměrné výše důchodů, 2013. Do budoucna lze očekávat zvyšování počtu důchodců a snižování poplatníků pojistného, což sníží i počet poplatníků pojistného v přepočtu na jednoho důchodce. (Syrový, str. 39) Následující obrázek graficky znázorňuje zvyšující se počet osob, pobírající důchod a snižující se počet poplatníků pojistného v uplynulých letech. Dochází také ke snížení počtu poplatníků na 1 důchodce.

Literární rešerše 24 Obr. 4 Vývoj počtu poplatníků pojistného a počtu důchodců, počet poplatníků na 1 důchodce Zdroj: Počty důchodců a poplatníků pojistného, 2012. Je možné říci, že původní důchodový systém je finančně neudržitelný. Podle Závěrečné zprávy PES je penzijní systém také mikroekonomicky neefektivní. Je charakteristický silnou příjmovou redistribucí, což vede k vysokým náhradovým poměrům pro nízkopříjmové jedince a nízkým náhradovým poměrům pro vysokopříjmové jedince. Při relativně vysoké pojistné sazbě dochází k potlačení pojistných prvků systému. Vysoká redistribuce může způsobovat značný pokles životního standardu osob s nadprůměrnými příjmy při přechodu z pracovní aktivity do důchodu. To může mít negativní důsledky zejména pro osoby střední třídy, vzhledem k tomu, že tato část populace v průběhu aktivního života pobírala pouze mírně nadprůměrnou mzdu. Vysoká pojistná sazba omezovala prostor pro soukromé úspory a tito lidé se nedokázali zajistit na stáří z vlastních prostředků. Vysoká redistribuce může také vést ke snaze vyhnout se placení pojistného do systému, který není zásluhový. Velkou výhodou vysoké příjmové redistribuce nicméně zůstává to, že omezuje riziko chudoby ve stáří. (Závěrečná zpráva, 2005) Problematický je rovněž také dopad důchodového systému na trh práce. Původní důchodový systém odrazuje od pracovní aktivity brzy po dosažení důchodového věku. Jedinci nemají dostatečnou motivaci zůstat na trhu práce. Pozdější odchod do důchodu je nicméně výhodný pro obě strany, vzhledem k tomu, že si osoby mohou zvýšit velikost důchodu. Zlepšuje se také poměr obyvatelstva, které je ekonomicky aktivní a neaktivní. To má pozitivní dopady makroekonomického charakteru a může to vést k posílení finanční stability důchodového systému. (Závěrečná zpráva, 2005) 3.9 Cíle a principy důchodového systému V rámci EU neexistuje centrální důchodový systém, neboť odvody na důchodové zabezpečení se neodvádí do centrálního evropského rozpočtu, ale na účty příslušných institucí v jednotlivých státech. Každý členský stát má vlastní důchodový systém a ten by měl plnit společné cíle Evropské unie. Měl by především:

Literární rešerše 25 - zabezpečit přiměřené důchody lidé by měli dostávat důchody v takové výši, aby byli dále schopni zachovat si svoji životní úroveň a bez omezení fungovat v rámci společnosti, - zabezpečit finanční udržitelnost důchodového systému, neboť důchodový systém by měl podporovat zaměstnanost a také by měl být pro finanční rozpočet dlouhodobě finančně udržitelný, - umožňovat modernizaci, tj. důchodový systém by měl být nastavený tak, aby byl schopný přizpůsobit se flexibilním formám zaměstnávání a průběžně reagovat na vývoj na trhu práce. (Dôchodkový systém, 2013) Podle Závěrečné zprávy PES by důchodová reforma v České republice měla splňovat základní cíl, dosáhnout sociálně přiměřených a dlouhodobě finančně udržitelných důchodů. Základními principy jsou: - diverzifikace důchodového systému, - fiskální udržitelnost důchodového systému, - zvýšení ekvivalence důchodového systému, - rozložení mezigeneračního břemene. Podmínkou pro důchodovou reformu je sladit zájmy všech zainteresovaných subjektů (tj. pojištěnce, provozovatelů důchodového systému, státu a zaměstnavatelů) a dosáhnout společenského konsensu o výsledné podobě důchodového systému, druzích a výši finančních zdrojů, které budou zabezpečovat dlouhodobou finanční udržitelnost. Podle Závěrečné zprávy PES jsou základními zásadami důchodové reformy: - Diverzifikace uvedené cíle je možné naplnit za pomocí vícepilířového uspořádání důchodové soustavy, spojující přednosti a vyvažující rizika průběžně a fondově financovaných důchodových pilířů, které umožní zajistit kombinaci solidárních a ekvivalentních prvků. Poměrně vysoké procento příjmů dnešních důchodů pochází ze státního zdroje, to ale není v zájmu státu ani občanů. Předním cílem spořícího důchodového pilíře je zvýšení zásluhovosti systému a přispění k jeho diverzifikaci. - PAYG základem důchodového systému pro důchodový systém by měl být i nadále základním stavebním kamenem solidární PAYG systém, kdy jeho prioritní úlohu tvoří zajištění ochrany pojištěnců před chudobou a přiměřená úroveň důchodů, především pro pojištěnce, kteří nedosahují vysokých příjmů. - Efektivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru - aby nedošlo k ohrožení naplnění základních dílů důchodové reformy, je nutné dlouhodobé nastavení zásadních pravidel a parametrů.

Literární rešerše 26 - Pokračování v parametrických úpravách PAYG dlouhodobá finanční udržitelnost bude zajištěna pokračováním parametrických úprav PAYG. Pro vznik fondového pilíře je potřebné vyčlenit další zdroje veřejných financí. - Bez spoření nelze udržet životní úroveň ve stáří dle analýzy rodinných účtů lze říci, že příčinnou nízkých úspor české společnosti v mezinárodním měřítku je hlavně přerušení tradice akumulace kapitálu, nízká úroveň příjmů částí domácností, preference krátkodobé spotřeby, účinný pocit jistoty státního zabezpečení a nedostatečné vědomí o vytváření nutných úspor. - Při diverzifikaci se opřít o existující infrastrukturu při důchodové reformě v České republice je vhodné využít pro fondový pilíř již vybudovanou institucionální infrastrukturu v soukromém sektoru (reformované penzijní fondy, pojišťovny, investiční společnosti spravující podílové fondy). Tyto subjekty podléhají standardnímu dohledu nad finančními institucemi. - Kvalitní řešení anuitní (výplatní) fáze správci penzijních úspor by se měli zaměřit pouze na investování důchodových úspor účastníků podle stanovených pravidel. Důchodové úspory budou na konci spořící fáze ve fondově financovaném pilíři povinně konvertovány do doživotních anuit, přičemž doživotní, jednoduché a maximálně standardizované anuity by měly poskytovat pouze životní pojišťovny. - Opt-out varianta nedostatečně plnila princip diverzifikace důchodového systému významná část obyvatelstva by pravděpodobně nevstoupila do druhého pilíře. To by oslabilo naplnění cílů spočívající ve větší diversifikaci a zásluhovosti důchodového systému. - Garance, regulace a dohled musí být v penzijním systému vzájemně vyváženy V českém PAYG garantuje hodnotu závazků stanovených zákonem stát, je potřeba ale vzít na vědomí, že zákon není v čase neměnný. Ve spořícím, tj. fondovém pilíři, tato jasná záruka státu obvykle nebývá. Stát má ve své pravomoci, stanovením regulace a dohledem, významně minimalizovat riziko zneužití důchodových úspor, investiční riziko nese účastník. V rámci posílení důvěry veřejnosti je možné uvažovat také o modelu, kdy jsou v případě explicitně formulovaného přání účastníka prostředky druhého pilíře investovány výhradně do českých státních dluhopisů. Tím by za investiční riziko ručil účastníkovi svou úvěrovou kredibilitou přímo stát. (Závěrečná zpráva PES, 2010) 3.10 Provedená reformní opatření 3.10.1 Druhy penzijní reformy Obecně je možné rozlišovat mezi parametrickou reformou a systémovou reformou. Parametrické reformy usilují o zachování existující základní struktury systému a současně se prostřednictvím změn hlavních parametrů (např. věková hranice pro odchod do starobního důchodu, míra náhrady výdělku z doby ekonomické aktivity, příspěvková sazba) snaží snížit nerovnováhu systému. Systémová reforma spočívá

Literární rešerše 27 v nahrazení jednoho systému jiným systémem (např. nahrazení dávkově definovaného systému systémem příspěvkově definovaným, průběžně financovaného systému systémem fondovým). (Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému, 2003) 3.10.2 Etapy důchodové reformy Důchodová reforma je platná již od roku 2011 a proběhla v několika etapách. Byl vložen nový druhý pilíř, který znamená vyvedení části peněz z prvního pilíře, který představuje průběžný důchodový systém a zároveň změněno penzijní připojištění na doplňkové penzijní spoření, tedy pilíř třetí. V rámci první etapy (od 1. ledna 2010), došlo k parametrickým změnám v základním důchodovém pojištění. Cílem těchto opatření bylo především přispět k lepší finanční udržitelnosti základního důchodového pojištění. Tyto změny se týkají výdajové strany základního důchodového pojištění a můžeme je rozdělit na část týkající se doby pojištění a náhradní doby pojištění (doby, ze které není placeno pojistné), dále pak na část týkající se podmínek nároků na důchod a také část týkající se změny definice invalidity. Do legislativního rámce přináší tyto změny zákon č. 306/2008 Sb. a mění dosud platný zákon č. 155/1995 Sb., v platném znění. Doposud získané nároky na důchod zůstávají zachovány a dílčí omezení se dotknou důchodových nároků vzniklých v budoucnu. Účinky parametrických změn budou prosazovány postupně. Změny schválené v rámci 1. etapy významně oddálí okamžik, kde výdaje na důchody v daném roce převýší příjmy pojistného na důchodové pojištění. Cílem druhé etapy bylo přijmout opatření v základním veřejném důchodovém pojištění, ale také v oblasti dobrovolných doplňkových (soukromých) důchodů. V rámci základního důchodového pojištění dochází k vytvoření rezervního důchodového fondu a zřízení samostatné kapitoly základního rozpočtu pro financování důchodového pojištění. Za účelem naplnění tohoto cíle byl vytvořen zvláštní účet rezervy pro důchodovou reformu. Určité změny byly i v dobrovolném doplňkovém důchodovém systému, tj. ve 3. pilíři, a to oddělení majetku akcionářů a klientů v dobrovolném důchodovém pojištění. V roce 2009 byl Parlamentu předložen návrh zákona o penzijním spoření. Jeho úprava je poskytována zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. Předpokladem je, že majetek účastníků penzijní připojištění a majetek penzijních fondů bude oddělen a dále také možnost subjektům rizikově investovat. (Sezemský, 2008) Úkolem třetí etapy je řešit diverzifikaci zdrojů pro příjmy ve stáří s možností přesměrovat určitou část povinných plateb, na základě dobrovolného rozhodnutí pojištěnce, do soukromého systému (zavedení možnosti opt-out). (Podkladový materiál pro rozhodnutí o zavedení možnosti opt out ze základního důchodového pojištění, 2009) Značný počet zdrojů rozděluje důchodovou reformu na malou a velkou. Malá důchodová reforma, která začala platit od ledna 2012, výrazně zvýšila věk potřebný pro odchod do důchodu. Lidé narození po roce 1965 budou moci do starobního

Literární rešerše 28 důchodu odcházet až při dosažení 65. věku života. Zvýší se i tempo růstu věku, který je potřebný pro odchod do důchodu. U žen o 6 měsíců ročně a u mužů o 2 měsíce za rok. U narozených v roce 1977 bude rychlost zvyšování věku odchodu do důchodu sjednocena na dva měsíce ročně, lidé narození v roce 1977 budou odcházet do starobního důchodu ve věku 67 let. Pro mladší se bude odchod do důchodu prodlužovat tempem dva měsíce za rok. (Janda, J., 2012, str. 60) Mezi další změny v rámci malé důchodové reformy patří nově nastavená pravidla pro valorizaci, tj. zvyšování výše důchodů. Zvyšování důchodů je odvislé od růstu indexu spotřebitelských cen a růstu reálných mezd. Do budoucna se budou důchody zvyšovat o nárůst inflace a třetinu nárůstu reálných mezd v ekonomice. Sníží se naopak výpočtový základ nutný pro předčasné důchody. V souladu s velkou důchodovou reformou budou mít lidé možnost vyvést část peněz z průběžného důchodového systému do nově vzniklých penzijních společností a spořit si na stáří v soukromých penzijních fondech. Velká důchodová reforma je tzv. druhým pilířem důchodového systému. (Janda, J., 2012, str. 61)

Literární rešerše 29 Obr. 5 Základní charakteristika 3 pilířů důchodového systému Zdroj: Pilíře českého důchodového systému, 2013. 3.11 I. pilíř důchodového systému v ČR Za první pilíř důchodového systému považujeme povinné základní důchodové pojištění. První pilíř je dávkově definovaný (DC) a průběžně financovaný (PAYGO) a zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby. Právní úprava důchodového pojištění je jednotná, výjimku tvoří pouze tzv. silové resorty (vojáci, policie, celníci,