Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky

Podobné dokumenty
organismus orgány tkáně buňky

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

NEMEMBRÁNOVÉ ORGANELY. Ribosomy Centrioly (jadérko) Cytoskelet: aktinová filamenta (mikrofilamenta) intermediární filamenta mikrotubuly

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Cytologie. Přednáška 2010

Cytologie I, stavba buňky

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

- pro učitele - na procvičení a upevnění probírané látky - prezentace

Základy buněčné biologie

B9, 2015/2016, I. Literák, V. Oravcová CYTOSKELETÁLNÍ PRINCIP BUŇKY

DUM č. 1 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Eukaryotická buňka. Stavba. - hlavní rozdíly:

Základy histologie. prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Recenzovaly: doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc. doc. RNDr. Viera Pospíšilová, CSc.

Úvod do biologie rostlin Buňka ROSTLINNÁ BUŇKA

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

MEMBRÁNOVÉ STRUKTURY EUKARYONTNÍCH BUNĚK

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

MITÓZA V BUŇKÁCH KOŘÍNKU CIBULE

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

Buňka V. Jádro. Buněčný cyklus a buněčné dělení (mitosa). Ústav histologie a embryologie 1. LF UK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

STRUKTURA EUKARYONTNÍCH BUNĚK

Prokaryotní a eukaryotní buňka

Buňka. Základní funkční a morfologická jednotka mnohobuněčného organizmu, schopná samostatné existence in vitro za vhodných podmínek

Neurony a neuroglie /

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Stavba buněk, organely, buněčné typy BST2

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu:

44 somatických chromozomů pohlavní hormony (X,Y) 46 chromozomů

Buňka. Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

1/II. Cvičení 2: ŽIVOČIŠNÁ BUŇKA, PROTOZOA Jméno: TVAR BUNĚK NERVOVÁ BUŇKA

základem veškerého aktivního pohybu v živočišné říši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

Téma: MORFOLOGIE ŢIVOČIŠNÝCH BUNĚK

Cytoskelet a molekulární motory: Biologie a patologie. Prof. MUDr. Augustin Svoboda, CSc.

Interakce buněk s mezibuněčnou hmotou. B. Dvořánková

FYZIOLOGIE BUŇKY BUŇKA Základní funkce buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA. Funkce zajišťují základní životní projevy buněk: EUKARYOTICKÁ BUŇKA


základem veškerého aktivního pohybu v živočišnéříši je interakce proteinových vláken CYTOSKELETU

- základní stavební i funkční jednotka všech živých organizmů ( jednotka života )

BUNĚČNÉ JÁDRO FYZIOLOGIE BUŇKY JADÉRKO ENDOPLASMATICKÉ RETIKULUM (ER)

BIOLOGIE BUŇKY II Struktura buňky Buněčný cyklus

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

CYTOLOGIE 3. týden. Jádro a jeho komponenty Buněčný cyklus, mitosa, meiosa. Ústav histologie a embryologie

Milada Roštejnská. Helena Klímová. Buňka. Pankreas. Ledviny. Mozek. Kost. Srdce. Sval. Krev. Vajíčko. Spermie. Obr. 1.

BUNĚČNÁ MOTILITA A MOLEKULÁRNÍ MOTORY

prokaryotní Znaky prokaryoty

Struktura buňky - maturitní otázka z biologie

1 (2) CYTOLOGIE stavba buňky

Pohyb buněk a organismů

BIOLOGIE BUŇKY. Aplikace nanotechnologií v medicíně zimní semestr 2016/2017. Mgr. Jana Rotková, Ph.D.

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Číslo a název projektu Číslo a název šablony

Epitely a jejich variace

Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Sada I 13 preparátů Kat. číslo

1. Buňka základní funkční jednotka organismu

Gymnázium Janka Kráľa, Ul. SNP 3, Zlaté Moravce. RNDr. Renáta Kunová, PhD. BIOLÓGIA Pracovný list 2 Téma: Bunka (cellula)

3. Nukleocytoplasmatický kompartment rostlinných buněk

ANATOMIE A FYZIOLOGIE ÈLOVÌKA Pro humanitní obory. doc. MUDr. Alena Merkunová, CSc. MUDr. PhDr. Miroslav Orel

Eukaryotická buňka. Milan Dundr

Inovace studia molekulární. a buněčné biologie

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

/2012. Mgr. Hříbková Hana Biologický ústav LF MU Kamenice 5, Brno

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

Schéma rostlinné buňky

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Svalová tkáň, kontraktilní aparát, mechanismus kontrakce

Úvod do mikrobiologie

Obecná biologie Slavomír Rakouský JU ZSF

Buňka buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů

Buněčné membránové struktury. Buněčná (cytoplazmatická) membrána. Jádro; Drsné endoplazmatické retikulum. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Velikost živočišných buněk

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř. 17. listopadu 49

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

ENERGIE BUNĚČNÁ RESPIRACE FOTOSYNTÉZA Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Mitóza a buněčný cyklus

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Buněčné dělení ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Cvičeníč. 4: Chromozómy, karyotyp a mitóza. Mgr. Zbyněk Houdek

Transkript:

Výuka histologie pro studenty fyzioterapie, optometrie a ortoptiky Prof. MUDr. RNDr. Svatopluk Čech, DrSc. MUDr. Irena Lauschová, Ph.D. FYZI přednášky, praktika mikrosk. sál budova A1, přízemí, mikrosk. sál (přezůvky) OPTO, ORTO přednášky.

Ukončení předmětu FYZI - test v posledním praktiku - zkouška (dr. Lauschová) OPTO, ORTO - zkouška (prof. Čech) Učební text: Histologie a mikroskopická anatomie pro bakaláře. Čech, Horký nebo

web stránka ústavu histologie: http://www.med.muni.cz/histol/histolc.html Multimediální učebnice (text a atlas): 1. Obecná histologie 2. Mikroskopická anatomie 3. Histologická praktika 4. Embryologie

Histologie Rozdělení oboru a jeho význam Cytologie Živočišná buňka. Membránová jednotka. Buněčné jádro. Základní cytoplazma. Cytoskelet.

HISTOLOGIE nauka o stavbě normálních, tj. zdravých buněk, tkání a orgánů na mikroskopické a submikroskopické úrovni obecná histologie (+ cytologie) speciální histologie = mikroskopická anatomie (stavba orgánů jednotlivých systémů) význam histol. vyšetření v klinické praxi: onkologie a chirurgie, hematologie, patologie a soudní lékařství (histopatologie)

Histologie Jednotky užívané ve světelné (SM) a elektronové (EM) mikroskopii Jednotky SI Symbol a hodnota mikrometr nanometr 1 m = 0,001 mm (10-6 m) 1 nm = 0,001 m (10-9 m)

Buňka ve světelném a elektronovém mikroskopu Část těla multipolárního somatomotorického neuronu z předního rohu míšního: N - jádro, n - jadérko, * - Nisslova tělíska. Výřez: světelný mikroskop, barvení HE.

Unipolární neurony z ganglion trigeminale: N - jádro. Výřez: světelný mikroskop, barvení toluidinovou modří.

Buňka - základní funkční a stavební jednotka mnohobuněčného organizmu, - za vhodných podmínek je schopná samostatné existence (in vitro), - vykazuje základní vitální funkce (růst, metabolizmus, pohyb, rozmnožování, dráždivost)

Životnost buňky Enterocyty cca 1-2 dny Leukocyty cca týden Erytrocyty 3 měsíce Hepatocyty 1-2 roky Neurony celý život (desítky let)

Tvar buněk

Velikost buněk 5 150 µm Primární folikul v ovariu: tvar a velikost buněk

Stavba buňky Buněčná membrána cytosol BUŇKA cytoplazma organely cytoskelet Protoplazma inkluze jádro* * Jádro není organela! Je to jedna ze 2 komponent protoplazmy.

Základní cytoplazma (hyaloplazma, cytosol) - homogenní amorfní hmota - Koloidní systém o dvojím skupenství koloidů: gel a sol (mění se s hustotou sítí vláken a tělísek) složení: 60 % vody, 4 % minerálních látek, 36 % organických látek (sacharidy, lipidy, proteiny albuminy, globuliny, AMK, fosfolipoproteiny).

Buněčná membrána (plazmalema) biomembrána membránová jednotka: fosfolipidy, proteiny, cholesterol glykokalyx tloušťka 7 10 nm

Funkce integrálních proteinů v membráně Pumpy (aktivní transport, vyžaduje energii) Kanály (selektivní regulace toku látek) Receptory (specifická vazba molekul) Transducery (přenos informací do buňky) Enzymy (na membráně mitochondrií) Strukturní proteiny

Funkce buněčné membrány selektivní bariéra regulace průchodu látek z/do buňky. místo regulačních a rozpoznávacích funkcí (receptory, glykokalyx antigenní funkce)

Cytoskelet mikrotubuly (tubulin, Ø 22 nm) [centrioly, bazální tělíska, axonema řasinek a bičíků] mikrofilamenta (aktin, Ø 5-7 nm) [subplazmalemální a intracytoplazmatické sítě; ve svalových buňkách aktin + myosin] intermediární filamenta (Ø 8-10 nm) proteiny: cytokeratin [tonofilamenta v epitelových bb.] vimentin [buňky mezenchymového původu] desmin [svalové buňky] neurofilamenta [neurony] gliofilamenta - gliový fibrilární kyselý protein [neuroglie]

Cytoskelet Cytoskelet

5-7nm Mikrofilamenta tvořena bílkovinou aktin /ve svalových buňkách: myofilamenta, v ostatních: mikrofilamenta/ s membránou asociovaná pohyb plazmatické membrány, výběžků buněk, lokomoce buňky 3D-síť /proudění cytoplazmy, udržení pozic buněčných organel/

Intermediární filamenta 8 10 nm cytokeratinová epitelové buňky vimentinová buňky mesenchymového původu hladké svalové, endotelové desminová svalové buňky neurofilamenta neurony gliofilamenta neuroglie

22 nm, tvořeny tubulinem duté válce, dynamické struktury funkce: udržování tvaru buněk, intracelulární transport sekrečních granul pohyb řasinek a bičíků fagocytóza pohyb chromosomů během mitózy součást centriolů a basálních tělísek Mikrotubuly 13 řetězců

Mikrotubulus podélně a příčně mikrotubulus se skládá z 13 protofilament protofilamentum se skládá z dimerů tubulinu mikrotubulus: (13 protofilament) dublet v řasince triplet v centriolu

Jádro (nucleus) řídí a kontroluje činnost buňky, která je zakódována v chromosomech Počet jader v buňce (obvykle: 1, hepatocyty: 2, osteoklasty: 50, svalové vkákno kosterní: 20-40/1 mm délky, lidské erytrocyty jsou bezjaderné) Velikost jádra (ve většině bb. 5 15 m ) Tvar jádra (odpovídá zhruba tvaru buňky; jádro může být laločnaté, segmentované) Vzhled jádra

Funkce jádra a jadérka Řídí aktivity buňky prostřednictvím produkce RNA ( proteosyntéza) a komunikace s buňkou póry v jaderném obalu Místo genetické informace (obsah DNA), kontrola buněčného dělení a předávání genetické informace dceřiným buňkám Jadérko produkce ribosomů (buňky s intenzivní proteosyntézou)

Stavba jádra Jaderný obal karyolema Jaderná matrix karyoplazma (nukleoplazma) Chromatin (v interfázi) / chromosomy (při dělení) Jaderný skelet Jadérko(a)

Jaderný obal vnější jaderná membrána (+ ribosomy) perinukleární prostor (40 70 nm šířka) vnitřní jaderná membrána (+ jaderná lamina) jaderné póry (60 70 nm, s diafragmou a centrálním granulem)

Jádro a jadérko euchromatin zevní membrána jaderného obalu nukleolonema jadérka fibrilární centrum jadérka jaderný pór heterochromatin drsné endoplazmatické retikulum

Póry v jaderném obalu (mrazový lom)

Jaderná matrix a skelet Matrix amorfní substance vyplňující prostory mezi chromatinem a jadérkem Složení: proteiny, metabolity a ionty Skelet anastomozující trabekuly

Chromatin Dekondenzované chromosomy v interfázi Heterochromatin tmavé hrudky (spiralizované a dehydratované úseky chromosomů) - marginální heterochromatin - karyosomy - s jadérkem asociovaný (perinukleolární) heterochromatin Euchromatin světlý, nebarví se (aktivní úseky chromosomů s intenzívní syntézou RNK)

Heterochromatin: 1. marginální, 2. karyosomy, 3. perinukleolární

2 10 m dlouhé 2 chromatidy Primární konstrikce + kinetochora diploidní sada 2n = 46 haploidní sada (½) 1n = 23 auto- a heterosomy Chromosomy

Barrovo tělísko (sex-chromatin) 1 X chromosom

Jadérko (nucleolus) Počet: nekonstantní (1 více), mizí v profázi mitózy, objeví se v telofázi Velikost: 1 2 m Tvar: sférický Složení: RNA, proteiny, DNA jadérko není ohraničeno žádnou membránou

Struktura fibrilární centra (DNA) pars fibrosa (RNA) pars granulosa (RNA) perinukleolární chromatin /asociovaný s jadérkem/ Jadérko Funkce místo syntézy a dozrávání rrna

Typy jadérek Retikulární (s nukleolonemou) Kompaktní Prstenčité

Buňka ve světelném mikroskopu

Jádro

Jádra a jadérka

Buňky v mitóze (M)

Jádro Jádro v elektronovém mikroskopu

Jádro v elektronovém mikroskopu Jádro