Evropská měnová integrace

Mezivládní konference 1990/91 - Maastrichtská smlouva Evropská měnová integrace

Mezivládní konference V srpnu 1990 - Komise publikovala dokument s názvem Jeden trh, jedna měna - analýza výhod a nákladů HMU - odpověď na kritiku, že společná měna je zaváděna bez zhodnocení ekon. situace států eliminace kolísání kurzů, eliminace transakčních nákladů, transparentnost cen, snížení inflace???, vyšší konkurence v EU, ztráta autonomie v měnové politice, jednotná měna má šanci posílit IGC o HMU - zahájena 8. prosince 1990 - stejně jako IGC o politické unii v Římě HMU - podporována během IGCs různou intenzitou Spory : monetaristický a ekonomistický přístup k HMU VB odmítla vytvořit HMU

Přístupy k HMU Ekonomistický přístup: Německo a bankovní sektor: vlivem vnitřního trhu zmizí rozdíly mezi národními měnami..společná měna bude výsledkem celého procesu - proces korunovace. Francie + Komise - monetaristé: společná měna bude působit jako motor - Fr. V souvislosti se sjednocením Německa - tlačila na závazný a rychlý harmonogram přijetí jednotné měny - menší nezávislost ECB Členské státy pro HMU: Komise, Fr, Bel, ŠP, It, rezervované Německo a Nizozemsko, proti VB Pro Německo - spíše motivace - stabilizace jeho postavení v ES - prosazovalo splnění konvergenčních kritérií a nezávislé ECB

Mezivládní konference HMU a o PU (hnací trojka - Kohl, Mitterand, Delors) Spor o spuštění třetí fáze HMU - Něm. Chtělo až po konvergenci členských zemí Návrh dvourychlostní Evropy - návrh Fr a Něm - poté staženo - státy měly obavy, aby více zemí nenásledovalo přístup VB, Mitterand navrhoval omezit opt-out pro VB - Něm a Niz - prosazovalo nezávislou CB - zcela na vládě Fr - chtěla oproti tomu získat větší vliv na hospodářské vedení EU - Rada ECOFIN získala větší vliv na řízení koordinace hospodářských politik členských států EU (čl. 99 a 104 SES)

Mezivládní konference Konference o HMU - části Delorsovy zprávy se promítly do Smlouvy o EU Konference o PU - komplikovaná jednání - VB i další státy kladli odpor federalistické koncepci EU - zásadní změny - EP a Rada měly schvalovat legislativu, Komise by vydávala prováděcí nařízení - státy proti posílení pozice Komise V oblasti ZP - Delors navrhoval, aby Komise měla možnost iniciativy, předsednický stát či skupina států červen 1991 - Luc předložilo návrh Smlouvy o EU - chrámová struktura - pro VB a FR, proti Delors 2. pol. roku 1991 - Nizozemci - federalistický přístup - návrh jediného Společenství - strom Proti návrhu VB, Fr, Německo ambivalentní přístup - nakonec tento návrh NL neprošel Maastrichtská smlouva - postavena na lucemburském návrhu tří pilířů

Maastrichtská smlouva 11.-12. prosince 1991 v Maastrichtu předložena revize smlouvy o ES a Smlouva o EU, podpis 7. února 1992 Delors kritizoval výsledek konference - EU založeno una pilířích prohlásil za nepoužitelnou a ochromující - organizovaná schizofrenie - vnější ekonomické vztahy řídí ES a vnější politické vztahy řídí členské státy Maastrichtská smlouva přinesla významné posuny k federalizaci ES: jednotná měna občanství Unie hlasování kvalifikovanou většinou a spolurozhodování EP Sociální charta Výbor regionů

Evropská unie

Maastrichtská smlouva Smlouva o ES stanoví, že pokud nebude do konce roku 1997 rozhodnuto o zahájení III. Fáze, bude zahájena k 1.1. 1999 - požadavek Francie na pevný časový scénář Podmínka Německa - státy vstoupí po splnění konvergenčních kritérií Monetaristický přístup - účast v ERM po dva roky před vstupem do III. Fáze HMU Ekonomistický přístup - koordinace HP od II. Fáze HMU, konvergenční program a plnění konvergenčních kritérií a jejich vyhodnocení ECB, Komise, Rada ECOFIN Pro rozhodnutí o vstupu do III. Fáze HMU - Rada ECOFIN rozhodne kvalif. většinou, které státy vstoupí a většina států musí splnit konvergenční kritéria

Maastrichská smlouva Revize a doplnění článků - 98-124 SES (pak nepatrné změny Smlouvou z NICE) čl. 99 - stanoví zásady koordinace hospodářských politik - ER stanoví hlavní směry hospodářských politik - priorit pro ekonomiky - a Rada na základě zpráv Komise sleduje hospodářské politiky v členských státech - soulad s hosp. politik členských států s BEPGs č. 104 - členské státy se vyvarují nadměrných schodků veřejných financí - prováděcí nařízení Rady z r. 1997 (2005), procedura nadměrného schodku - čl. 104/7 SES - např s ČR Čl. 121 - Konvergenční kritéria - 11. Protokol o KK, 13. Protokol o VB, 14. Protokol o Dánsku a HMU

Ratifikace SEU Dánové - 2.6. 1992 odmítli smlouvu - 50,7% proti (46 tis. Občanů rozdíl): Edinburský protokol 12/1992 (výjimky z občanství, HMU, obranná politika) - květen 1993 referendum - 56,7 % pro Rada ministrů - po dánském vetu - prosadila, aby i nadále státy pokračovaly v ratifikaci (Komise byla výsledkem dánského referenda zaskočena) VB - Horní sněmovna pozastavila ratifikaci FR - referendum - 20. Září 1992 - referendum - 51,04 % pro - negativní hlasy - proti prezidentovi, proti socialistů a obavy ze ztráty francouzské suverenity VB - J. Major - vstřícnější než Thatcher - VB potřebovala trh EU SRN - ratifikace v prosinci - požadavek rozhodnutí Ústavního soudu, SRN - ratifikace v prosinci - požadavek rozhodnutí Ústavního soudu, zda je v souladu s německými ústavními zákony - rozhodnutí padlo 10/1993 - nevytváří se zde stát a není proto v rozporu s ústavou SRN

Fáze hospodářské a měnové unie I. Etapa 1.7. 1990-1993 - liberalizace pohybu kapitálu, koordinace měnové a hospodářské politiky (Výbor guvernérů CB), začlenění zemí do ERM Odpovědnost - ECOFIN za dohled nad koordinací HP - zejména důraz na snižování zadlužení II. Etapa - 1994-1998 založení EMI (předchůdce ECB) - omezené pravomoci - koordinace měnových politik a spolupráce CB koordinace makroekonomických politik vyhodnocení konvergenčních kritérií posílení ECU jako zúčtovací jednotky - předchůdce EURO III. Etapa - od r. 1999 - jednotná měnová politika, ustavení ECB a ESCB, bezhotovostní platby v eurech od r. 2002 oběh eurobankovek a euromincí - 11 členských států eurozóny (od r. 2001 se připojilo Řecko, 2007 Slovinsko)

Závěrečné fáze realizace HMU 31. Května 1995 - Zelená kniha o vytvoření HMU - kroky k zavedení jednotné měny Fáze A: 1998 - plnění maastrichtských kritérií -zřízení ECB a ESCB - tisk bankovek a mincí Fáze B: 1999-2001:fixace směnných kurzů k euru - euro v bezhotovostním styku, směna 1:1 vůči ECU ESCB - provádí měnovou politiku přechod na euro podle vůle, ochoty a připravenosti subjektů Fáze C: 1.1. 2002-30.6. 2002 - hotovostní euro (název 12/1995) - stažení bankovek a mincí denominovaných v národních měnách - Přechod bankovního sektoru na euro, Dokončení přechodu veřejného a soukromého sektoru na euro, duální zobrazování cen...

Konvergenční kritéria cenová stabilita průměrná míra inflace nesmí překročit o více než 1,5% míry inflace nejvýše tří států, jež dosáhly v tomto kritériu nejlepších výsledků stabilita veřejných financí plánovaný nebo skutečný deficit veřejných financí nesmí přesáhnout 3% HDP a veřejný dluh 60% HDP stabilita měnových kurzů státy musí udržovat kurz své měny v rámci rozmezí, stanoveného ERM po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci nebo revalvaci stabilita úrokových sazeb průměrná nominální úroková sazba nesmí překročit o více než 2% úrokovou sazbu nanejvýš tří zemí, jež dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability Nezávislost centrální banky - organizační, finanční