Nezávislost a rozdělení Gándhí a Néhrú v r. 1937
Reformy a válka 1937 nová ústava zachován statut kolonie ale: zřízeny zákonodárné rady, volené přímo volební právo rozšířeno na cca 11% obyvatel zachovány zvláštní volební kurie pro menšiny Kongres volby přesvědčivě vyhrál 711 z 808 všeobecných křesel 2. světová válka Británie prohlásila Indii válčící zemí, aniž to s kýmkoliv v Indii konzultovala Kongres proti podpoře války, pokud Británie neslíbí samostatnost Kongresoví ministři odešli z regionálních vlád ale vědomí globálního ohrožení demokracie proto nepodnikali akce proti Británii ve válce bojovalo 2,5 mil. Indů (180 tisíc padlo) Gándhí jediný požadavek: svobodné vyjádření vlastního stanoviska k nedobrovolné účasti ve válce individuální satjágraha (1941: postupně 20 000 zatčených)
Opusťte Indii! vstup Japonska do války (1941) boje v Barmě obsazeny Andamany a Nikobary bombardování přístavů (Višákhapatnam, Kákinád ) Quit India! kampaň Kongresu (srpen 1942) masové zatýkání, Kongres postaven mimo zákon srpnová revoluce útoky na vězení, železnice, mosty Gándhí protestoval proti násilí, ale nešlo zastavit hladomor v Bengálsku (1943) 3 miliony obětí!
Ozbrojený boj proti Británii Indická národní armáda vznikla ze zajatců (zejména po dobytí Barmy) do čela Subháščandra Bose (kongresový radikál) boj na straně Japonců proti Británii neměla podporu Kongresu neslučovalo se s doktrínou nenásilí poražena po válce soudní procesy s jejími veliteli obhájci: Néhrú, Džinnáh jednota hinduistů i muslimů protibritské demonstrace ozbrojená povstání v armádě (Bombaj, Karáčí)
Jednání o dekolonizaci po válce: britská správa v Indii neudržitelná Británie oslabena jednání o charakteru nového státu vyhraněná stanoviska Kongresu a Muslimské ligy Džinnáh: Den přímé akce (16. srpna 1946) začátek násilí a náboženských pogromů velké kalkatské zabíjení pogromy na hinduisty snaha zvrátit nepříznivý poměr hinduistů a muslimů místokrál pověřil předsedu Kongresu (Néhrú) sestavením prozatímní vlády jednání s Ligou neúspěšná - Liga odmítla účast ve vládě Gándhí se všemožně snažil tlumit spory (jednání, hladovky ) navrhl sestavit prozatímní vládu výhradně z členů Ligy Mountbattenův plán(nový místokrál) plán na rozdělení Indie přijat 2. června 1947 15. srpna 1947 vyhlášena nezávislost Indie a Pákistánu
Rozdělení Indie
Rozdělení Indie kořeny rozdělení: muslimové se cítili ohroženi hinduistickou většinou hinduisté zazlívali vedení Kongresu, že dělá muslimům příliš ústupků Muslimská liga založena v Dháce 1906 požadavek muslimského státu poprvé 1930 Muhammad Ikbál národní básník teorie dvou národů: muslimové v Indii tvoří samostatný národ Muhammad Alí Džinnáh vůdce Ligy dlouho prosazoval jednotu muslimů a hinduistů sjezd Ligy v Lahauru (1940): požadavek nezávislého státu Kongres se snažil zachovat jednotu Indie i za cenu ústupků Gándhí: Celou svou duší protestuji proti myšlence, že hinduismus a islám představují dvě protikladné kultury a nauky. Souhlas s takovou představou je pro mne popřením Boha.
Pákistán a Indie obsah pojmu Pákistán až do roku 1946 velmi proměnlivý členský stát indické federace i samostatný stát Džinnáh: celý Paňdžáb, celé Bengálsko, celý Ásám, Haidarabád, Kašmír, koridor z východního do západního Pákistánu Mountbatenůvplán Radcliffova komise pro vytýčení hranic (Paňdžáb, Bengálsko) výsledky zveřejněny až po vyhlášení samostatnosti obvinění Británie: uspěchání rozdělení vyvolalo násilí za bezpečnost zodpovědné nové státy, nebyly připraveny největší nucená migrace v historii hranice překročilo 14,5 mil. osob hledali bezpečí mezi svou většinovou populací 7,2 mil. muslimů z Indie do Pákistánu 7,5 hinduistů z Pákistánu do Indie násilí bouře, masakry (genocida?) odhady počtu obětí: 500 000 až 1 500 000
Rozdělení Indie
Bengálsko a Ásám
Rozdělení Indie
Rozdělení Indie
Rozdělení Britské Indie
Knížecí státy (1947)
Knížecí státy cca 266 států (až 562) musely se rozhodnout pro připojení buď k sekulární (ale hinduistické) Indii nebo k muslimskému státu Pákistán nemožnost získat nezávislost (= balkanizace Indie) rozhodující stanovisko panovníka cuius regio eius religio volba a přechod moci ve většině knížecích států bez násilí Džunágadh muslimský vládce - naváb, hinduistické obyvatelstvo požádal o připojení k Pákistánu (s nímž nemá hranici) odpor obyvatel anexe indickou armádou (1948) naváb uprchl do Karáčí (Bhutto otec pozdějšího prezidenta) Haidarabád největší knížecí stát (18 mil. obyvatel) muslimská dynastie požadoval nezávislost obsazen indickou armádou policejní akce proti razákiúm
Džammú a Kašmír většinou muslimské obyvatelstvo hinduistický mahárádža Hari Singh rádža usiloval o nezávislost útoky muslimských bojůvek i pákistánské armády požádal Indii o ochranu ta poskytnuta až po prohlášení o přičlenění k Indii říjen 1947 počátek dlouhodobého konfliktu indicko-pákistánské války (Indo-Pak wars) o Kašmír 1947, 1965-66, (1971), 1999 Kašmír rozdělen (linie příměří 1948) indický Kašmír (Džammú, Kašmírské údolí) cca 55% území Pákistán (Ázád Kašmír, Severní území) cca 30% území Čína (Aksai Čin) cca 15% území
Rozdělený Kašmír
Cejlon, Barma, Nepál Cejlon součástí Madráské prezidencie od r. 1798 samostatná britská královská kolonie nezávislost 4. února 1948 (Šrí Lanka) Barma -Myanmar postupně anektována ve válkách s Brity 1826-1886 součást britské Indie do r. 1937 od r. 1937 samostatná královská kolonie nezávislost 4. ledna 1948 geograficky i historickým vývojem více společného s jihovýchodní Asií než s jižní Asií až na století, kdy byla britskou kolonií Nepál britsko-nepálská válka 1814-15 zachována nezávislost za cenu ztráty území (Kumáón, Himáčalpradéš) vojenská podpora Britů (Gurkové)
Bangladéš Východní Pákistán východní část Bengálska, vymezená na základě náboženství Radcliffova komise hranice pouze s Indií (krátký úsek s Myanmarem) etnická a jazyková odlišnost od Západního Pákistánu snaha vlády prosadit urdštinu jako jediný oficiální jazyk jazykové hnutí v Bengálsku (1952) začátek nacionalismu více obyvatel, tradice hnutí za nezávislost, stará kultura ale vláda i hlavní město v Západním Pákistánu přehlížení problémů pákistánskou vládou zničující tajfun v r. 1970 boj za nezávislost Avámská liga (Awami League) vítězství ve volbách 1970 (Mudžobur Rahman) ale nepověřen sestavením vlády - uvězněn 1971 válka za nezávislost (partyzánský boj) začala útokem (západo)pákistánské armády 9 měsíců 300 tis. až 3 mil. obětí 20 mil. uprchlíků (zejména do Západního Bengálska) zapojení indické armády prosinec 1971 nezávislost (Bangladéš = Bengálská země)