UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Farmaceutická fakulta v Hradci Králové. Čípky v současné terapii II

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmaceutické technologie Čípky v současné terapii II DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí diplomové práce: RNDr. Marie Musilová, CSc. Hradec Králové 2013 Barbara Krimová

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem. Veškerá literatura a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, jsou uvedeny v seznamu použité literatury a v práci řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného či stejného titulu. V Hradci Králové dne: Podpis:

Ráda bych poděkovala RNDr. Marii Musilové, CSc. za odborné vedení, všestrannou pomoc, rady a čas, který mi věnovala při zpracování této práce.

Abstrakt Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra farmaceutické technologie Autor: Barbara Krimová Školitel: RNDr. Marie Musilová, CSc. Název diplomové práce: Čípky v současné terapii II Čípky jsou i v dnešní době stále používanou lékovou formou. U některých léčivých látek dokonce jednou z mála možných aplikací. Je tedy stále nezbytné se zabývat jejich správnou formulací a uchováváním. V této práci jsme se zabývali vlivem teploty skladování čípkového základu na jeho kalorimetrické charakteristiky. Jako základní metoda termické analýzy byla použita diferenční skenovací kalorimetrie. Stanovovali jsme obsah tuhých fází v čípkových základech skladovaných při teplotách 26 C a 5 C. Hodnotili jsme změny, ke kterým docházelo v průběhu jednoho roku po přípravě čípků. Ze zjištěných údajů nám vyplývá, že v průběhu skladování dochází v čípkovém základu ke zvýšení podílu tuhých fází a zásadní rozdíly jsou právě v teplotě uchovávání. Považujeme tedy za vhodné stanovit maximální teplotní limity pro skladování čípků.

Abstract Charles University in Prague, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové Department of Pharmaceutical Technology Author: Barbara Krimová Supervisor: RNDr. Marie Musilová, CSc. Title of diploma thesis: Suppositories in current therapy II Suppositories as dosage forms are still in use at present. For certain medicinal substances they are even one of the few possible applications. Therefore it is still necessary to deal with their proper formulation and storage. In this thesis, we followed up the influence of storage temperature of suppository bases on its calorimetric characteristics. As a basic method of thermal analysis we used differential scanning calorimetry. We determined the content of the solid phase in the suppository bases stored at temperatures of 26 C and 5 C. We evaluated the changes that occurred within one year after the preparation of suppositories. The obtained data shows increase in share of solid phases during the storage and the major differences are just in storage temperature. Thus we consider appropriate to set maximum temperature limits for storage of suppositories.

Obsah 1. Zadání práce... 7 2. Úvod... 8 3. Teoretická část... 9 3.1 Požadavky na uchovávání čípků podle lékopisů platných na našem území... 9 3.2 Pomocné látky přidávané k čípkovým základům... 11 3.3 Polymorfismus... 14 3.3.1 Polymorfismus u hydrofobních čípkových základů... 15 4. Experimentální část... 19 4.1 Seznam použitých surovin... 19 4.2 Použité přístroje... 19 4.3 Pracovní postup... 21 4.3.1 Příprava vzorků... 21 4.3.2 Měření na DSC... 22 4.3.3 Způsob vyhodnocování výsledků... 22 4.4 Výsledky měření... 23 4.5 Přehledné tabulky... 51 5. Diskuze... 58 6. Závěr... 62 7. Seznam literatury... 63

1. Zadání práce Tato práce se zabývá sledováním, jak podmínky teploty a doby skladování mají vliv na vlastnosti čípků. Při hodnocení průběhu tání hromadně vyráběných čípků bylo zjištěno, že některé přípravky mají při teplotě 37 C poměrně vysoký obsah tuhých podílů čípkového základu. U takových čípků pak hrozí, že po aplikaci neroztají nebo doba potřebná na jejich roztavení a deformaci bude příliš dlouhá a dojde k vyvolání defekačního reflexu. U čípků dochází v průběhu skladování ke zvyšování teplot tání. Rychlost tohoto procesu závisí kromě jiných faktorů i na teplotě skladování. Cílem této práce je zjistit, jak podmínky teploty a doby skladování mají vliv na vlastnosti čípků. Teoretická část uvede požadavky na uchovávání čípků, které byly uváděny v lékopisech platných na našem území od protektorátu až po současnost. Další kapitoly této části se budou zabývat čípkovými základy, jejich pomocnými látkami a polymorfismem čípkových základů. V experimentální části bude hodnocen čípkový základ, který bude skladován při teplotě 26 C a 5 C. Vzorky budou hodnoceny po dobu trvání diplomové práce, tedy přibližně jeden rok. Měření bude prováděno pomocí diferenčního skenovacího kalorimetru a hodnoceny budou změny v obsahu tuhých částic v závislosti na čase a teplotě skladování. Protože obsah tuhých podílů závisí na rychlosti ohřevu vzorku, budou nejdříve provedeny pokusy s rozdílnou rychlostí zahřívání, a na základě zjištěných údajů pak bude vybrána nejvhodnější rychlost ohřevu. Výstupem této práce bude zjištění, jak teplota a doba skladování může ovlivnit vlastnosti čípků. 7

2. Úvod Čípky patří mezi klasické lékové formy. Více jsou oblíbeny v jižních státech Evropské unie. V severních státech jejich obliba mírně klesá. Ve Velké Británii a USA se používají omezeně, pouze v případech, kdy je to zcela nezbytné a podání léčiva v jiné lékové formě je z různých důvodů nemožné nebo problematické. Zhruba od šedesátých let minulého století dochází k nárůstu odborných publikovaných prací týkajících se problematiky rektálního podání potažmo lékové formy čípků. Na základě objasnění absorpce se preferují suspenzní čípky s hydrofobním čípkovým základem. U těchto čípků byla prokázána polymorfie a z tohoto důvodu i zvyšování teploty tání v průběhu skladování. Aby došlo k uvolnění léčiva z čípkového základu, musí čípky roztát při teplotě těla. Zvýšení tedy nesmí překročit hranici 37 C. Zvyšování teploty tání ale nemůžeme v podstatě zabránit. Můžeme ovšem ovlivnit rychlost této přeměny. Bylo prokázáno, že na rychlost krystalické přeměny má vliv teplota skladování. Za nižších teplot přechod na jinou krystalickou modifikaci, a tím látku s vyšší teplotou tání, je pomalejší. S uchováváním za nižších teplot počítaly i příslušné lékopisy. Z těch nejnovějších se však požadavek na teplotu uchovávání vytratil. V této práci proto upozorňujeme na zásadní rozdíly teplotních charakteristik čípků uchovávaných za rozdílné teploty. Nesoustředíme se pouze na teplotu tání, ale především na podíly tuhých fází v teplotní oblasti tání čípků. Obsah tuhých podílů bude rozhodovat o tom, zda čípky změknou, zdeformují se a uvolní léčivo. Příliš vysoký podíl tuhých fází nejen že neumožní uvolnění léčiva, ale může vyvolat i defekační reflex. 8

3. Teoretická část 3.1 Požadavky na uchovávání čípků podle lékopisů platných na našem území Od roku 1939 do roku 1941 na území Protektorátu Čechy a Morava platil Německý lékopis, 6. vydání 1926 - Deutsches arzneibuch 6. Ausgabe 1926, kde v článku Suppositoria není uveden požadavek na teplotu skladování. Suppositoria zde nejsou zastoupena žádným oficinálním přípravkem. 1 Po 2. světové válce, roku 1947, vyšlo první vydání Československého lékopisu (dále jen ČsL 1). Tento lékopis požaduje v textu Rectalia článku Suppositoria, uchovávání čípků na místě chladném. Chladem se dle obecné části ČsL 1 rozumí teplota pod 10 C. Tato teplota uchovávání platí i pro oficinální Glycerinové čípky. 2 Druhé vydání Československého lékopisu (dále jen ČsL 2) uvádí a požaduje v článku Suppositoria uchovávání čípků v nádobách, které by měly být dobře uzavřeny a skladovány na suchém místě zpravidla při teplotě 10 20 C. Oficinální jsou zde opět Glycerinové čípky, které by se měly uchovávat na místě chladném a suchém. Chlad v tomto případě zastupuje, dle obecné části lékopisu, teplotu pod 10 C. 3 Třetí vydání Československého lékopisu (dále jen ČsL 3) se shoduje v uchovávání čípků s ČsL 2, tedy při teplotě 10 20 C. Oficinální Glycerinový čípek se má dle této normy uchovávat za snížené teploty, kterou obecná část vymezuje jako teplotu 5 15 C. 4 První tři vydání Československého lékopisu se nazývaly Pharmacopoea Bohemoslovenica. U 4. vydání (dále jen ČsL 4) došlo - kvůli riziku záměny Slovenska (Slovakia) se Slovinskem (Slovenia) - ke změně na Pharmacopoea Bohemoslovac. V tomto lékopise v textu Rectalia článku Suppositoria je uveden požadavek na uchovávání při teplotě do 20 C a ochranu před mrazem, není-li uvedeno jinak. Oficinální jsou zde Suppositorium aminophyllini, Supp. bisacodyli, Supp. glycerini/glyceroli, Supp. moxastinii theoclici, Supp. prochlorperazini, u kterých se uchovávání řídí obecnými požadavky v článku Suppositoria. 5 Též oficinální čípky z Doplňku 1991, což jsou Supp. ichtamoli a Supp. paracetamoli pro infantibus, v uchovávání odkazují na článek Suppositoria. 6 Obecná část lékopisu povoluje možnou odchylku od předepsané teploty. Má-li být teplota 9

skladování např. 20 C, je možná odchylka v rozmezí ± 5 C; má-li být teplota skladování 20,0 C, přípustná je odchylka v rozmezí pouze ± 0,5 C. 5 Po vzniku samostatné České republiky (1993) byl vydán Český lékopis 1997, který vychází z Evropského lékopisu. Tento lékopis uvádí v Evropské části v obecných článcích lékových forem, v článku Rectalia k čípkům pouze to, že by se měly uchovávat v dobře uzavřených obalech. 7 Na teplotu již žádné požadavky neklade. V jeho nejnovějším Doplňku 2001 jsou oficinální Glyceroli supp. s požadavkem na skladování do 20 C a ochranou před mrazem, stejně jako v následující normě. 8 V případě Českého lékopisu 2002 (ČL 2002) a jeho Doplňků také není požadavek na obecnou teplotu uchovávání čípků. V národní části jsou uvedeny oficinální Glyceroli supp., které by se měly skladovat při teplotě nepřevyšující 20 C a měly být chráněny před mrazem. 9 Český lékopis 2005 v mnohém odkazuje na ČL 2002 a ani v případě čípků nedělá výjimku. Obecnou teplotu skladování čípků neuvádí a v národní části u Glyceroli supp. odkazuje na ČL 2002. 10 Od 1. 6. 2009 je závazný Český lékopis 2009 a jeho Doplňky. Stejně jako předchozí tři lékopisy neuvádí, jak by se čípky měly uchovávat. U Glycerolových čípků zůstává požadavek na teplotu uchovávání nepřevyšující 20 C. 11 10

3.2 Pomocné látky přidávané k čípkovým základům Čípky se skládají z léčivých a pomocných látek. Léčivých látek bývá v čípcích maximálně 40 % obsahu čípku, protože zpracování vyšších koncentrací léčiv by tvořilo technologické problémy. Většina vyráběných čípků má ale podstatně nižší obsah léčivých látek, často jen kolem 10 %. Zbytek pak představují pomocné látky, které v podstatě tvoří pouze čípkový základ. Ostatní pomocné látky, pokud jsou přítomny, přestavují maximálně jednotky procent obsahu. Z tohoto důvodu můžeme konstatovat, že čípkový základ představuje podstatnou část hmoty čípku. Slouží tedy jako nosič léčivých látek, na druhé straně svými vlastnostmi výrazně ovlivňuje vlastnosti čípku. Čípkové základy mohou být rozděleny podle jejich složení a fyzikálních vlastností na hydrofilní a hydrofobní. Hydrofilní čípkové základy jsou používané méně. Je to především z důvodu, že se tyto základy rozpouštějí v tělních tekutinách (v kapalině pokrývající povrch rekta). Množství této kapaliny je ovšem malé, pouze několik ml, a k rozpuštění celého objemu čípku nestačí. Takový čípek pak odnímá tekutinu okolním tkáním a tím je dráždí. Konkrétně se z hydrofilních základů může použít glycerogel želatiny a polyetylenglykolové polymery, kterým je v dnešní době věnována větší pozornost. 12 Glycerogel želatiny se ovšem používá téměř výhradně jen při individuálně připravovaných vaginálních čípcích. Pro přípravu rektálních čípků se nehodí. Polyetylenglykoly se používají pouze v těch případech, kdy dochází k lepší absorpci léčiva z tohoto než z jiného čípkového základu. Nejčastěji se však používají hydrofobní čípkové základy, které tají při teplotě těla a mohou být přírodního nebo polosyntetického původu. 13 Působením lipolytických enzymů - např. lipázy ze semen bavlníku - na transesterifikované produkty z rostlinných olejů a živočišných tuků, byly vyvinuty nové hydrofobní základy, které vyhovují požadavkům předpisů a umožňují tak jejich použití v technologii čípků. 14 Příkladem klasického přírodního hydrofobního čípkového základu je kakaový olej. Tato látka má výhodnou konzistenci i bod tání a rychle se z ní uvolňují léčivé látky. Nevýhodou je žluknutí, krátká trvanlivost a výskyt v několika krystalických modifikacích. 12 V současné době se používá k přípravě čípků ex tempore. 13 Alternativním přírodním čípkovým základem se zabývala studie z roku 2001, která hodnotila monoglycerid esteru 11

kyseliny octové vyráběného z plně hydrogenovaného palmového oleje. Došlo se k závěru, že by se tento čípkový základ mohl stát základem pro čípky s pozvolným uvolňováním a byl by vhodný pro léčivé látky, které vyžadují pro svůj účinek kyselé prostředí. 15 Nejčastěji používané polosyntetické čípkové základy tvořené triglyceridy, resp. směsi mono-, di- a triacylglycerolů nasycených vyšších mastných kyselin s počtem uhlíků C 12 - C 18 (laurová, myristová, palmitová, stearová kyselina) 16, se vyrábějí v různých obměnách, které mají různé vlastnosti a tím i jiné technologické a terapeutické využití. Vyznačují se tím, že rozdíl mezi jejich bodem tání a tuhnutí je minimální. Některé z nich mají emulgační vlastnosti a podle hydroxylového čísla mohou mít i velkou objemovou kontrakci. Jsou též polymorfní, avšak teplota tání všech krystalových modifikací je blízko sebe, a nepůsobí tak technologické potíže. 17 Farmaceutické pomocné látky přidávané k čípkovým základům jsou látky, které se nacházejí v konečném léčivém přípravku a nemají vlastní léčebný efekt. Usnadňují nebo umožňují přípravu, výrobu a uchovávání léčivých přípravků a také jejich aplikaci. 18 Do čípkového základu se mohou přidávat látky zvyšující teplotu tání, poněvadž některé léčivé látky teplotu tání čípků snižují. Jedná se o bílý vosk (cera alba), který je součástí průmyslově vyráběného čípkového základu Witepsol E-85. Japonskou výzkumnou laboratoří byl studován vliv čípkového základu rozdílného složení, tj. s různými body tání, počty hydroxylových skupin (Witepsol H-15, W-35 a E-85) a pomocnými látkami, konkrétně Aerosilem 200 a sojovým lecitinem, na uvolňování oxidu uhličitého z čípků obsahujících hydrogenuhličitan sodný a hydrogenfosforečnan sodný bezvodý. K vyhodnocení uvolňovaného oxidu uhličitého byl měřen také bod tání a viskozita čípků. Zjistilo se, že rychlost a množství uvolňovaného oxidu uhličitého se snižuje s klesajícím počtem hydroxylových skupin, s rostoucím bodem tání a také po přidání Aerosilu 200, který výrazně zvýší viskozitu roztaveného čípkového základu. Naopak dodáním sojového lecitinu se díky lepší smáčivosti dosáhne vyšší rychlosti a většího množství uvolňovaného oxidu uhličitého. 19 Další látky zvyšující teplotu tání čípků jsou stearylalkohol a cetylalkohol, glycerolmonostearát, parafín a vorvaňovina, některé léčivé přípravky obsahují též ceresin. 17,20 Pokud je nutné zlepšit smáčivost suspendované látky přidávané do čípkového základu nebo máme-li zpracovat tekuté léčivé látky, používají se při výrobě povrchově 12

aktivní látky neboli tenzidy. Zde se jedná především o sorbitanové estery mastných kyselin (Spany) a také etoxylované sorbitanové estery, dále lanolin, lecitin a cholesterol. Díky nim dojde k rovnoměrnějšímu a rychlejšímu rozptýlení léčiva. 13 Pomocné látky zvyšující viskozitu jsou koloidní bezvodý oxid křemičitý 2% (Aerosil), glycerolmonostearát 5%, aluminum monostearát a laktóza. Zabraňují sedimentaci léčiva při výrobě. 17 Zejména v zahraničí se k čípkovým základům kvůli psychologickému efektu na pacienta a také kvůli maskování vzhledu finálního čípku přidávají barviva, především chlorofyl, karoten a různé pigmenty. Použitá barviva musí být schválena příslušnou autoritou. 13

3.3 Polymorfismus Polymorf je látka, která může krystalovat ve více krystalových soustavách. Jednotlivé polymorfní modifikace se liší vnitřní energií částic, z toho vyplývají odlišné hodnoty např. hustoty, teploty tání, rozpustnosti, biologické dostupnosti, fyzikální a chemické stability. 21 V pevném stavu mohou být molekuly (stejně tak i atomy a kovy) uspořádány do jedné ze sedmi základních krystalických soustav: jednoklonné, trojklonné, kosočtverečné, čtverečné, šesterečné, klencové a krychlové. 22 Doposud se nezjistilo, proč některá látka dokáže krystalovat tak a za jiných podmínek jinak. Polymorfy jsou nestabilní a snaží se přecházet na uspořádání s nižší energií, tedy do stabilnějšího stavu. Ten se může vyznačovat např. vyšší teplotou tání, které se ale nedá zabránit. Je však možné ovlivnit rychlost této přeměny. Ze sledování změn teploty tání čípkových základů v průběhu skladování při různých teplotách bylo vyvozeno, že teplota skladování má vliv na rychlost krystalické přeměny. Je-li čípkový základ uchováván za nižších teplot, přechod na jinou krystalickou modifikaci a tím látku s vyšší teplotou tání je pomalejší. 23 To, zda má látka sklon k polymorfním přeměnám, nám určuje diferenční skenovací kalorimetrie (DSC), což je jedna z nejčastěji používaných metod termické analýzy využívaných ve farmaceutickém vývoji. Porovnáme-li ji s ostatními metodami analýzy pevných substancí, jako je např. prášková RTG difrakce nebo spektrální metody, DSC spotřebuje menší množství vzorku, je středně rychlá, ale destruktivní. Dojde-li se k závěru, že se jedná o polymorfní látku, je tato informace nezbytná při formulaci stabilní lékové formy a poté při registraci a patentové ochraně nových léčiv. 21 14

3.3.1 Polymorfismus u hydrofobních čípkových základů V kapitole o pomocných látkách jsme se o polymorfismu zmínili u hydrofobního přírodního čípkového základu - kakaového oleje. V dřívější době byl ve farmacii velmi oblíben. 13 Dnes se dává před kakaovým olejem přednost polosyntetickým základům. Důvodem je jeho vyšší cena a také některé nevýhody, např. při technologickém zpracování. Důležitým technologickým požadavkem je kakaový olej nepřetavit, tj. aby nebyl zahřát na teplotu přesahující 35 C, kdy roztají všechny krystalky původního tuku a vznikají tak nestabilní modifikace. Hydrofobní čípkové základy mají stejně tak jako všechny tuky krystalický charakter a vytváří molekulové krystaly. Vznikají při tuhnutí roztaveného hydrofobního základu, kdy se uskutečňuje přechod z kapalného skupenství na pevné. Tak dochází v závislosti na teplotě, při které tuhnutí probíhá, k tvorbě jednotlivých modifikací základu (viz. Obr. č. 1). Uhlíkové řetězce v molekule tuku zaujímají různé úhly k rovině krystalů, které vznikají. Obr. č. 1 Vzhled jednotlivých druhů modifikací 24 15

Hydrofobní čípkový základ může krystalovat v mnoha různých nestabilních modifikacích, které následně přecházejí na modifikace stálejší. Rychlost tohoto přechodu, jak již bylo zmíněno, závisí na teplotních podmínkách (viz. Obr. č. 2). Obr. č. 2 Závislost rychlosti přechodu jednotlivých modifikací na teplotě 24 V hexagonální struktuře krystaluje nejméně stabilní modifikace α, která vzniká při prudkém ochlazení roztaveného základu. V praxi se s ní v podstatě nesetkáme, protože již v průběhu několika minut přechází na ortorombickou modifikaci β. Tato modifikace, která je opět nestabilní, v průběhu skladování překrystalovává na stabilní trojklonnou modifikaci β. Přechod z β na β je pomalý a trvá měsíce až roky a závisí na teplotě skladování. Skladuje-li se při 20 C, trvá přechod zhruba 3 roky. Proto byla výrobci dříve určena expirace čípků na dobu tří let. Dnes ovšem někteří uvádí až pět let. Dojde-li však ke zvýšení teploty skladování na 25 C, je tato krystalická přeměna podstatně rychlejší a trvá 3-5 měsíců. V běžné praxi se setkáváme tedy s tím, že je čípkový základ v různém stádiu rekrystalizace a každá jednotlivá modifikace má jinou teplotu tání. 23 Není nezajímavé, že nomenklatura jednotlivých modifikací u kakaového oleje není doposud jednotná. Vaeck objevil existenci čtyř modifikací a očísloval je řeckými písmeny: γ, α, β a β. Wille a Lutton objevili šest různých krystalových modifikací kakaového oleje a použili na ně římské číslice I IV. Nejnovější údaj podal Van Malssen a kol., který tvrdí, že kakaový olej krystaluje dokonce ještě ve více krystalových modifikacích. 25 16

Polymorfní přechod má pro hydrofobní čípkové základy mimořádný význam. Při přechodu na stabilnější krystalickou modifikaci se zvyšuje teplota tání základu. U čípkových základů je pouze malé rozmezí (30 37 C), ve kterém by mělo k tání základu docházet. Základ by neměl do 30 C tát, aby ho bylo možné aplikovat. Držením v rukou před samotnou aplikací základ netaje a zároveň se vlivem vyšších teplot nebude v letních měsících tvarově deformovat. Naopak maximální přípustná teplota tání je 37 C, což je teplota, při které musí základ bezpodmínečně roztát, aby došlo k uvolnění léčivých látek. Z tohoto důvodu lékopis předepisuje zkoušku na rozpadavost rektálních čípků, která se provádí při 37 C, přičemž lékopis uvádí dobu 30 minut, během níž musí dojít k předepsanému stupni rozpadu lipofilních čípků. 11 Nejběžněji používané čípkové základy se proto vyrábí s teplotou tání kolem 35 C, aby byla teplotní rezerva a čípky se při 37 C rozpadaly. Podle druhu základu se dá očekávat zvýšení teploty tání až o 1,5 C. Budou-li se hydrofobní čípky uchovávat při nevhodné teplotě skladování, mohou se svojí teplotou tání dostat až na horní přípustnou hranici, nebo ji i překročit. Další údaj, který se u čípkových základů už běžně nestanovuje, je obsah tuhých podílů v základě. Jakmile dojde ke zvýšení teploty tání, dojde i ke zvýšení tuhého podílu v čípkovém základě. V praxi to znamená, že při dané teplotě má základ více tuhých částic, a bude se proto pomaleji deformovat. Bylo zjištěno, že akceptovaný obsah tuhých podílů čípkového základu by neměl překročit 30 %. Nad touto hodnotou se čípky již nedeformují. 23 Příliš pomalá deformace může vést až k vyvolání nežádoucího defekačního reflexu. Pro praxi je tedy důležité zajistit, aby polymorfní přeměna základu probíhala co nejpomaleji. S polymorfními změnami souvisí i následné uvolňování léčivé látky z roztaveného čípkového základu po rektální aplikaci. Závislostí teploty skladování na uvolňování léčivé látky z hydrofobních čípků se zabývalo mnoho studií. Tento vliv byl například sledován u Indometacinových čípků. Indometacin je jednou z nejčastěji používaných léčivých látek v čípkové formě. Pokus byl prováděn in vivo na krysách a také in vitro. Výsledky ukazují, že uvolňování léčivé látky z hydrofobních čípků skladovaných za vyšší teploty (25 30 C) je menší (díky vyšší teplotě tání základu a následně tak vyššímu podílu tuhých fází při uvedené teplotě), než uvolňování z těch, které byly skladovány za teploty nižší (4 C). 26 Ve stabilitních studiích čípků je často k testování na teplotu uchovávání používána 17

zvýšená teplota 30 C. Je pravděpodobné, že by se této teploty mohlo v určitém ročním období dosáhnout, pokud nebudou dodrženy správné podmínky uchovávání čípků. 27 18

4. Experimentální část 4.1 Seznam použitých surovin Čípkový základ Adeps solidus Ph. Eur. 7.0 Tuk ztužený šarže: 011125 atest: 0018/0111/538 teplota tání: 34 C číslo hydroxylové: 47 číslo zmýdelnění: 226 dodavatel: Kulich, Hradec Králové 4.2 Použité přístroje 1) DSC 200 F3 Maia - diferenční skenovací kalorimetr (viz. Obr. č. 4) Výrobce: Netzsch-Gerätebau GmbH, Selb, Germany Rychlost ohřevu a chlazení: 0,001 K/min 100 K/min Teplotní rozsah: -170 C až 600 C Kalorimetrický rozsah: 0 mw až ± 600 mw Chlazení: Intracooler 70 (kompresorové chlazení) Ohřev: Cirkulační topné těleso kolem senzoru 2) Kelímky (viz. Obr. č. 3) Hliníkové Objem 25/40 µl Maximální teplota: 600 C 3) Ruční lis Netzsch (6.239.3 801) pro víčkování hliníkových kelímků (viz. Obr. č. 5) 4) Digitální analytické váhy CAHN 26 (sériové č. 39562), výrobce USA 19

Obr. č. 3 Hliníkové kelímky Obr. č. 4 Diferenční skenovací kalorimetr 200 F3 Maia Obr. č. 5 Ruční lis Netzsch 20

4.3 Pracovní postup 4.3.1 Příprava vzorků 1) Pro stanovení vhodné rychlosti měření na diferenčním skenovacím kalorimetru (DSC) byl do hliníkových kelímků navážen netavený čípkový základ. 2) Pro stanovení změn v důsledku doby a teploty byl čípkový základ roztaven pod lékárenskou infralampou a odlit do kovové odlévací formy na čípky. Tím jsme získali počáteční stav čípkového základu. Po ztuhnutí byly pro měření na DSC z čípků odebrány a naváženy vzorky do hliníkových kelímků. Hmotnost vzorků byla kolem 5mg. Navážené vzorky byly rozděleny do dvou částí. Jedna část byla uchovávána v chladničce při teplotě cca 5 C. Druhá část byla uložena v biologickém termostatu (Biological thermostat BT 120) při teplotě 26 C. Vzorky byly měřeny na DSC v časových intervalech uvedených v tabulce č. 1. 3) Pro porovnání změn u temperovaných vzorků a netemperovaného základu byl navážen jeden vzorek netaveného základu. Tabulka č. 1 Hmotnost vzorků měřených v časových intervalech Doba po odlití (dny) Hmotnost vzorku (mg) uchovávaného při 5 C Hmotnost vzorku (mg) uchovávaného při 26 C 7 5,154 5,259 16 5,191 5,250 22 5,313 5,306 28 5,180 5,254 36 5,154 5,259 70 5,106 5,366 91 4,996 5,245 115 5,284 5,251 147 5,396 5,337 211 5,244 4,937 282 5,026 5,187 21

4.3.2 Měření na DSC 1) Pro stanovení vhodné rychlosti ohřevu vzorku byly vzorky zchlazeny na teplotu -5 C. Při této teplotě byly udržovány 10 minut. Poté byly zahřívány rychlostí 0,2 C/min, 0,5 C/min a 1 C/min do teploty 40 C. Poté byl vzorek chlazen rychlostí 5 C/min na teplotu -20 C. Po dvou dnech byl vzorek opět stejným programem proměřen. 2) Pro stanovení změn v důsledku doby a teploty skladování byl na DSC každý vzorek zchlazen na teplotu 0 C. Při této teplotě byl temperován po dobu 5 minut. Poté byl vzorek zahříván rychlostí 1,0 C/min do teploty 45 C. Následovalo chlazení do -25 C. 4.3.3 Způsob vyhodnocování výsledků Výsledky byly vyhodnoceny pomocí programu Netzsch proteus analysis. Stanovovali jsme hodnoty T max, ΔH a hodnoty SFI. 22

4.4 Výsledky měření Graf č. 1 První a druhý ohřev vzorku zahřívaného rychlostí 0,2 C/min (hmotnost vzorku 5,756 mg ) DSC /(mw/mg) [6.4] exo 0.4 0.3 1.ohřev 0.2 0.1 2.ohřev 0.0-0.1-5 0 5 10 15 20 25 30 35 Temperature / C Tabulka č. 2 Teplotní charakteristiky vzorku zahřívaného rychlostí 0,2 C/min 1. ohřev ( C) ΔH (J/g) 2. ohřev ( C) ΔH (J/g) 25,98 38,17 122,5 22,55 38,73 124,2 25,94 38,33 122,1 23,44 38,00 119,3 26,07 38,33 121,7 23,52 37,96 118,0 25,42 38,04 126,7 23,31 37,44 116,0 23

Graf č. 2 První a druhý ohřev vzorku zahřívaného rychlostí 0,5 C/min (hmotnost vzorku 4,813 mg ) DSC /(mw/mg) [1.4] exo 0.5 0.4 0.3 1.ohřev 0.2 0.1 0.0 2.ohřev -0.1-5 0 5 10 15 20 25 30 35 Temperature / C Tabulka č. 3 Teplotní charakteristiky vzorku zahřívaného rychlostí 0,5 C/min 1. ohřev ( C) ΔH (J/g) 2. ohřev ( C) ΔH (J/g) 23,87 39,35 125,8 23,22 38,05 122,7 24,23 39,47 124,1 22,81 38,70 125,4 23,94 38,99 125,3 23,09 38,54 125,7 23,66 39,07 126,3 23,02 38,62 125,9 24

Graf č. 3 První a druhý ohřev vzorku zahřívaného rychlostí 1,0 C/min (hmotnost vzorku 4,421 mg ) DSC /(mw/mg) [4.4] exo 0.5 0.4 0.3 0.2 1.ohřev 0.1 0.0 2.ohřev -5 0 5 10 15 20 25 30 35 Temperature / C Tabulka č. 4 Teplotní charakteristiky vzorku zahřívaného rychlostí 1 C/min 1. ohřev ( C) ΔH (J/g) 2. ohřev ( C) ΔH (J/g) 23,21 39,70 127,7 23,77 39,34 123,0 23,13 39,91 128,4 24,34 39,30 120,6 23,01 39,78 128,6 23,77 39,66 123,3 23,29 39,78 127,3 23,09 39,38 123,9 25

Graf č. 4 Srovnání prvních ohřevů vzorků zahřívaných různou rychlostí DSC /(mw/mg) [3.4] exo 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0-0.1-0.2-0.3 rychlost 1 C/min rychlost 0,5 C/min rychlost 0,2 C/min 24 26 28 30 32 34 36 38 Temperature / C Graf č. 5 Srovnání druhých ohřevů vzorků zahřívaných různou rychlostí DSC /(mw/mg) [1.4] exo 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0-0.1-0.2 rychlost 1 C/min rychlost 0,5 C/min rychlost 0,2 C/min -0.3 20 25 30 35 40 Temperature / C 26

Graf č. 6 DSC záznam vzorků skladovaných 7 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo Peak: 33.7 C, 0.4989 mw/mg 0.4 0.2 skladováno při teplotě 26 C Area: 134.6 J/g 0.0 Peak: 33.5 C, 0.4964 mw/mg -0.2-0.4 skladováno při teplotě 5 C Area: 144 J/g 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 27

Tabulka č. 5 Podíl tuhých fází ve vzorcích skladovaných 7 dnů po odlití SFI (%) Tání Chlazení T ( C) 5 C 26 C T ( C) 5 C 26 C 20 100,0 100,0 34 0,0 0,0 21 99,9 100,0 33 0,0 0,1 22 99,7 99,6 32 0,1 0,7 23 99,4 99,1 31 1,5 3,5 24 99,1 98,4 30 5,4 6,8 25 98,8 97,5 29 8,7 9,2 26 98,3 96,4 28 11,1 11,5 27 97,1 95,2 27 13,5 13,9 28 94,5 93,9 26 16,4 16,7 29 89,9 91,2 25 19,7 20,0 30 82,0 86,8 24 23,6 23,9 31 69,3 80,0 23 28,2 28,5 32 53,9 69,4 22 34,4 34,8 33 38,0 53,7 21 43,6 44,2 34 21,1 35,4 20 55,3 55,8 35 6,6 17,6 19 66,7 67,0 36 0,9 5,4 18 75,1 75,2 37 0,1 1,6 17 80,6 80,6 38 0,0 0,2 16 84,6 84,4 39 0,0 0,0 15 87,6 87,4 40 0,0 0,0 14 90,1 89,8 41 0,0 0,0 13 92,1 91,7 42 0,0 0,0 12 93,7 93,3 43 0,0 0,0 11 94,9 94,5 44 0,0 0,0 10 95,9 95,4 28

Graf č. 7 DSC záznam vzorků skladovaných 16 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [2.4] exo 1.0 Peak: 35.6 C, 0.5002 mw/mg 0.8 0.6 skladováno při teplotě 26 C Area: 136.3 J/g 0.4 Peak: 33.6 C, 0.4334 mw/mg 0.2 skladováno při teplotě 5 C Area: 139.5 J/g 0.0 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 29

Graf č. 8 DSC záznam vzorků skladovaných 22 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo Peak: 36.4 C, 0.4173 mw/mg 1.0 0.8 skladováno při teplotě 26 C Area: 142.2 J/g 0.6 0.4 Peak: 34.3 C, 0.3956 mw/mg 0.2 0.0 skaldováno při teplotě 5 C Area: 130.8 J/g 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 31

Graf č. 9 DSC záznam vzorků skladovaných 28 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo Peak: 36.8 C, 0.7809 mw/mg 1.2 1.0 0.8 skladováno při teplotě 26 C Area: 148.3 J/g 0.6 Peak: 34.3 C, 0.4952 mw/mg 0.4 0.2 skladováno při teplotě 5 C Area: 144.1 J/g 0.0 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 33

Graf č. 10 DSC záznam vzorků skladovaných 36 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [2.4] exo 0.8 Peak: 37.0 C, 0.7992 mw/mg 0.6 0.4 0.2 skladováno při teplotě 26 C Area: 136.5 J/g 0.0 Peak: 35.2 C, 0.4831 mw/mg -0.2-0.4 skladováno při teplotě 5 C Area: 145.8 J/g -0.6 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 35

Graf č. 11 DSC záznam vzorků skladovaných 70 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [2.4] exo Peak: 37.2 C, 0.9185 mw/mg 1.4 1.2 1.0 0.8 skladováno při teplotě 26 C Area: 148.4 J/g 0.6 Peak: 34.1 C, 0.5064 mw/mg 0.4 0.2 skladováno při teplotě 5 C Area: 146.4 J/g 0.0 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 37

Graf č. 12 DSC záznam vzorků skladovaných 91 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo 0.8 Peak: 37.2 C, 0.8597 mw/mg 0.6 0.4 0.2 skladováno při teplotě 26 C Area: 153.1 J/g 0.0-0.2 Peak: 34.0 C, 0.5037 mw/mg -0.4-0.6 skladováno při teplotě 5 C Area: 150.4 J/g 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 39

Graf č. 13 DSC záznam vzorků skladovaných 115 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) 0.8 [1.4] exo Peak: 37.1 C, 0.7626 mw/mg 0.6 0.4 0.2 0.0 skladováno při teplotě 26 C Area: 143.5 J/g -0.2 Peak: 35.1 C, 0.507 mw/mg -0.4-0.6-0.8 skladováno při teplotě 5 C Area: 153.1 J/g 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 41

Graf č. 14 DSC záznam vzorků skladovaných 147 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo 1.4 Peak: 37.1 C, 0.7397 mw/mg 1.2 1.0 0.8 skladováno při teplotě 26 C Area: 153.2 J/g 0.6 0.4 Peak: 35.1 C, 0.4697 mw/mg 0.2 0.0 skladováno při teplotě 5 C Area: 153.2 J/g -0.2 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 43

Tabulka č. 13 Podíl tuhých fází ve vzorcích skladovaných 147 dnů po odlití SFI (%) Tání Chlazení T ( C) 5 C 26 C T ( C) 5 C 26 C 20 99,6 99,6 34 0,0 0,0 21 99,0 99,2 33 0,0 0,1 22 98,3 98,8 32 0,3 0,8 23 97,7 98,3 31 2,3 3,3 24 97,2 97,8 30 5,6 3,3 25 96,7 97,2 29 8,3 9,0 26 95,9 95,7 28 10,5 11,2 27 94,3 93,5 27 12,9 13,6 28 92,1 90,6 26 15,6 16,4 29 88,9 86,9 25 18,9 19,6 30 83,8 82,5 24 22,9 23,5 31 76,0 78.1 23 27,5 28,0 32 64,9 75,3 22 33,7 34,4 33 50,3 73,3 21 42,8 43,6 34 33,5 68,0 20 54,5 55,2 35 16,2 58,5 19 66,1 66,8 36 4,2 44,6 18 74,8 75,6 37 1,6 22,9 17 80,6 81,4 38 0,2 2,2 16 84,7 85,4 39 0,0 0,1 15 87,9 88,5 40 0,0 0,0 14 90,4 91,0 41 0,0 0,0 13 92,5 93,0 42 0,0 0,0 12 94,1 94,6 43 0,0 0,0 11 95,4 95,8 44 0,0 0,0 10 96,2 96,6 44

Graf č. 15 DSC záznam vzorků skladovaných 211 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) [1.4] exo 0.8 Peak: 37.1 C, 0.8329 mw/mg 0.6 0.4 0.2 skladováno při teplotě 26 C Area: 157.1 J/g 0.0-0.2 Peak: 35.1 C, 0.5396 mw/mg -0.4-0.6 skladováno při teplotě 5 C Area: 154.8 J/g -0.8 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení 45

Graf č. 16 DSC záznam vzorků skladovaných 282 dnů po odlití a) tání DSC /(mw/mg) 1.0 [2.4] exo Peak: 37.5 C, 0.9061 mw/mg 0.5 skladováno při teplotě 26 C Area: 163.4 J/g 0.0 Peak: 35.1 C, 0.6249 mw/mg -0.5 skladováno při teplotě 5 C Area: 157.2 J/g -1.0 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení DSC /(mw/mg) [2.5] exo 0.0 skladováno při teplotě 26 C -0.1 Peak: -19.3 C, -0.01024 mw/mg Area: -147.8 J/g -0.2-0.3 skladováno při teplotě 5 C Peak: 31.1 C, -0.1625 mw/mg Peak: 20.2 C, -0.3447 mw/mg -0.4-0.5-0.6 Peak: -10.4 C, -0.0288 mw/mg Area: -145.8 J/g Peak: 30.8 C, -0.1243 mw/mg Peak: 20.3 C, -0.3265 mw/mg -0.7-20 -10 0 10 20 30 40 Temperature / C 47

Graf č. 17 DSC záznam netaveného vzorku skladovaného při teplotě místnosti cca 2 roky a) tání DSC /(mw/mg) exo 0.7 Peak: 37.3 C, 0.6845 mw/mg 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 Area: 165.8 J/g 0 5 10 15 20 25 30 35 40 Temperature / C b) chlazení DSC /(mw/mg) exo 0.1 0.0 Area: -150.9 J/g -0.1 Peak: -8.4 C, -0.01131 mw/mg -0.2 Peak: 28.6 C, -0.1781 mw/mg -0.3-0.4 Peak: 20.2 C, -0.3531 mw/mg -0.5-20 -10 0 10 20 30 40 Temperature / C 49

Tabulka č. 16 Podíl tuhých fází v netaveném vzorku skladovaném při teplotě místnosti cca 2 roky SFI (%) Tání Chlazení T ( C) 24 C T ( C) 24 C 20 99,9 34 0,1 21 99,7 33 0,4 22 99,5 32 1,4 23 99,3 31 2,7 24 99,2 30 4,9 25 98,8 29 8,0 26 98,1 28 11,7 27 97,2 27 14,9 28 96,1 26 17,9 29 94,9 25 21,0 30 93,3 24 24,8 31 90,3 23 29,8 32 86,0 22 37,1 33 79,8 21 46,7 34 71,5 20 57,8 35 61,0 19 68,5 36 46,9 18 76,8 37 27,7 17 82,2 38 6,6 16 86,0 39 1,6 15 88,8 40 0,3 14 91,1 41 0,1 13 93,0 42 0,0 12 94,4 43 0,0 11 95,6 44 0,0 10 96,4 50

4.5 Přehledné tabulky Tabulka č. 17 Změna hodnoty T max při tání čípkového základu uchovávaného během skladování při 5 C a 26 C Doba po odlití (dny) T max tání 5 C ( C) T max tání 26 C ( C) 7 33,5 33,7 16 33,6 35,6 22 34,3 36,4 28 34,3 36,8 36 35,2 37,0 70 34,1 37,2 91 34,0 37,2 115 35,1 37,1 147 35,1 37,1 211 35,1 37,1 282 35,1 37,5 Graf č. 18 Změna hodnoty T max při tání čípkového základu uchovávaného během skladování při 5 C a 26 C SFI (%) 38 37 36 35 34 Uchováváno při 5 C Uchováváno při 26 C 33 32 31 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) 51

Tabulka č. 18 Změna hodnoty T max při chlazení čípkového základu uchovávaného během skladování při 5 C a 26 C Doba po odlití (dny) T max chlazení 5 C ( C) T max chlazení 26 C ( C) T 1 T 2 T 3 T 1 T 2 T 3 7-13,1 20,0 30,4-17,2 20,0 30,9 16-14,1 20,4 30,9-14,1 20,0 30,9 22-17,8 20,2 30,7-16,0 20,1 30,7 28-19,0 20,2 30,8-17,2 20,2 31,0 36-14,1 20,1 30,6-12,7 20,1 30,6 70-11,9 20,0 30,6-18,2 20,1 30,8 91-15,6 20,3 30,8-12,7 20,3 31,3 115-15,0 20,0 30,5-14,3 20,0 30,7 147-17,6 20,0 30,6-11,5 20,0 30,9 211-11,0 20,0 30,6-9,9 20,4 31,1 282-10,4 20,3 30,8-19,3 20,2 31,1 Tabulka č. 19 Změna hodnoty ΔH chlazení jednotlivých vzorků Doba po odlití (dny) ΔH 5 C (J/g) ΔH 26 C (J/g) 7-137,4-138,0 16-134,3-136,4 22-134,2-136,0 28-136,4-141,3 36-134,6-130,4 70-132,4-139,0 91-140,1-137,0 115-139,7-136,2 147-139,4-136,7 211-137,8-138,9 282-145,8-147,8 52

Tabulka č. 20 Změna hodnoty ΔH tání jednotlivých vzorků Doba po odlití (dny) ΔH 5 C (J/g) ΔH 26 C (J/g) 7 144,0 134,6 16 139,5 136,3 22 130,8 142,2 28 144,1 148,3 36 145,8 136,5 70 146,4 148,4 91 150,4 153,1 115 153,1 143,5 147 153,2 153,2 211 154,8 157,1 282 157,2 163,4 Graf č. 19 Změna hodnoty ΔH tání jednotlivých vzorků ΔH (J/g) 200 180 160 140 Uchováváno při 5 C Uchováváno při 26 C 120 100 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) 53

Tabulka č. 21 Souhrnná tabulka SFI (%) vzorky uchovávané při 26 C teplota dny 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 7 99 98 98 96 95 94 91 87 80 69 54 35 18 5 2 0 0 0 16 98 97 96 95 94 94 91 87 80 72 60 46 30 12 3 0 0 0 22 98 98 97 95 94 94 91 87 81 73 63 50 35 19 3 0 0 0 28 96 96 95 93 91 90 87 84 79 72 63 53 42 29 7 1 0 0 36 97 95 93 91 89 88 86 83 81 76 69 61 51 37 12 1 0 0 70 96 95 94 92 92 91 91 89 86 82 76 69 58 43 20 2 0 0 91 97 95 94 93 92 91 90 89 87 83 78 71 60 46 25 3 0 0 115 99 99 99 98 96 95 94 92 90 86 80 72 60 44 20 2 0 0 147 98 98 97 96 94 91 87 83 78 75 73 68 59 45 23 2 0 0 211 98 97 96 96 95 94 93 92 90 86 80 72 62 46 24 4 1 0 282 98 97 97 96 96 96 95 94 92 88 83 75 65 52 34 6 1 0 Graf č. 20 Hodnoty SFI při vybraných teplotách vzorky uchovávané při 26 C SFI (%) 100 90 80 30 C 32 C 34 C 36 C 37 C 70 60 50 40 30 20 10 0 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) 54

Tabulka č. 22 Souhrnná tabulka SFI (%) vzorky uchovávané při 5 C teplota dny 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 7 99 99 99 98 97 95 90 82 69 54 38 21 7 1 0 0 0 0 16 96 95 94 92 90 87 82 76 68 57 43 28 13 5 2 0 0 0 22 97 96 96 95 92 89 84 78 69 59 45 30 15 5 2 0 0 0 28 97 97 96 94 92 89 84 77 69 58 45 29 14 5 2 0 0 0 36 97 97 96 95 92 89 84 77 69 59 45 31 15 5 2 0 0 0 70 98 97 97 95 93 90 86 80 71 60 46 31 15 4 2 0 0 0 91 98 98 97 97 95 93 89 84 76 64 49 32 16 5 2 0 0 0 115 98 97 96 95 93 91 88 83 76 66 52 36 18 4 2 0 0 0 147 98 97 97 96 94 92 89 84 76 65 50 34 16 4 2 0 0 0 211 98 97 96 95 94 92 89 84 76 66 52 35 18 5 2 1 0 0 282 99 98 96 93 91 89 86 83 77 68 55 39 19 4 2 0 0 0 Graf č. 21 Hodnoty SFI při vybraných teplotách vzorky uchovávané při 5 C SFI (%) 90 80 70 60 50 40 30 20 30 C 32 C 34 C 36 C 37 C 10 0 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) 55

Graf č. 22 Srovnání hodnoty SFI (%) vzorků při 30 C uchovávaných při teplotě 5 C, 26 C a při teplotě místnosti SFI (%) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) uchováváno při 26 C uchováváno při 5 C uchováváno při teplotě místnosti cca dva roky Graf č. 23 Srovnání hodnoty SFI (%) vzorků při 36 C uchovávaných při teplotě 5 C, 26 C a při teplotě místnosti SFI (%) 60 50 40 30 20 10 0 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) uchováváno při 26 C uchováváno při 5 C uchováváno při teplotě místnosti cca dva roky 56

Graf č. 24 Srovnání hodnoty SFI (%) vzorků při 37 C uchovávaných při teplotě 5 C, 26 C a při teplotě místnosti SFI (%) 40 35 30 25 20 15 10 5 0 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) uchováváno při 26 C uchováváno při 5 C uchováváno při teplotě místnosti cca dva roky Graf č. 25 Srovnání hodnoty T max vzorků uchovávaných při teplotě 5 C, 26 C a při teplotě místnosti (teplotě laboratorní) T max ( C) 39 38 37 36 35 34 33 32 7 16 22 28 36 70 91 115 147 211 282 Doba po odlití (dny) uchováváno při 26 C uchováváno při 5 C uchováváno při teplotě místnosti cca dva roky 57

5. Diskuze Tato práce se zabývá sledováním vlivu teploty skladování čípků na jejich kalorimetrické charakteristiky. V současné době se čípky vyrábí převážně z hydrofobních základů. Používá se hlavně technologie odlévání do forem nebo přímo do obalu. V tomto případě dojde před odlitím k roztavení základu a poté k tuhnutí. Během tuhnutí základy krystalují. Poněvadž používané základy jsou tukového charakteru, vyznačují se polymorfií. Při tuhnutí krystaluje nejdříve nestabilní modifikace, která časem přechází na stabilnější formu. Tato stabilnější forma má ovšem jiné teplotní charakteristiky jako- vyšší teplotu tání apod. Z hlediska uvolnění léčivé látky ovšem musí čípky tát při teplotě lidského těla. Z tohoto důvodu mají základy pouze malé teplotní rozmezí, ve kterém by nárůst teploty tání byl ještě akceptovatelný. Rychlost přeměny základu závisí jak na druhu použitého základu, tak na teplotě skladování. Teplotu skladování pro čípky uváděly všechny naše platné lékopisy od roku 1947 (ČsL 1) až do roku 1987 (ČSL 4). Od této doby již není v Evropské části v článku Rectalia požadavek na teplotu skladování uveden. Požadavky na teplotu uchovávání jsou uvedené pouze v konkrétních monografiích u Glycerolových čípků v ČL 97, 2002, 2005 a 2009. V současnosti někteří výrobci prodlužují dobu použitelnosti přípravku až na 5 let. Obáváme se, že v některých případech s dlouhou dobou skladování nebo nevhodnou teplotou skladování by přípravky nemusely při teplotě těla roztát a uvolnit léčivo, nebo by doba jejich tání byla příliš dlouhá a neroztátý čípek by mohl mechanicky dráždit sliznici konečníku a tak vyvolat defekační reflex. V rámci diplomových prací byl vliv doby skladování již zkoumán. 28 Ovšem vzhledem k časovému prostoru pro dříve konané diplomové práce bylo možné volit pouze krátké časové období v délce trvání několika týdnů. V předložené práci jsou uvedeny výsledky sledování změn v průběhu téměř celého roku. Nejdříve jsme řešili otázku podmínek měření. Pro zjištění teplotních charakteristik jsme použili diferenční skenovací kalorimetr, kde naměřené hodnoty závisí od zvolené rychlosti ohřevu. Bylo zjištěno, že mezi teplotními charakteristikami T p, T o, T end, hodnotami SFI a rychlostí ohřevu je lineární závislost. 29 Vybrali jsme proto tři rychlosti ohřevu- 0,2 C/min, 0,5 C/min, 1 C/min a soustředili jsme se na tvar a vyhodnotitelnost křivek. Záznamy jsou uvedeny na grafech 58

č. 1 5 a kalorimetrické hodnoty jsou uvedeny v tabulkách č. 2 4. Z výsledků vyplývá, že u všech záznamů pořízených různou rychlostí lze určit hodnoty ΔH. Z dalších charakteristik by bylo možné přesně určit teplotu T max a hodnotu T end, která ovšem nemá pro naše účely zásadní význam. Stanovení hodnoty T onset, která se obvykle považuje za teplotu tání vzorku, by naopak při všech rychlostech bylo nepřesné. Pro další měření jsme zvolili rychlost ohřevu 1 C/min. Na hodnoty T onset, T max i T end má vliv, mimo rychlosti ohřevu, i hmotnost navážky. Z tohoto důvodu jsme navažovali pro další měření vzorky o téměř shodné hmotnosti. Hmotnosti jednotlivých vzorků jsou uvedeny v tabulce č. 1. Vliv doby skladování jsme začali měřit od sedmého dne po odlití. Celkem jsme provedli 11 měření v časových intervalech 7 282 dnů. Průběhy ohřevů a chlazení roztavených vzorku jsou uvedeny na grafech č. 6 16. Hodnoty T max a ΔH jsou uvedeny přímo v grafech. Procentuální podíl tuhých fází při jednotlivých teplotách je potom uveden v tabulkách č. 5 15. Všechna časová měření probíhala u vzorků skladovaných za přesně definovaných podmínek (5 C a 26 C). Teplotu 26 C chápeme jako vyšší teplotu, které může být v průběhu roku dosaženo v letních měsících, pokud nejsou čípky skladovány v nějakém speciálním prostoru se sníženou teplotou. Našim účelům by sice vyhovovala teplota o několik stupňů nižší, to bylo však technicky po tak dlouhou dobu skladování neřešitelné. Původní, originální, netavený základ skladovaný v laboratoři, kde teplota běžným způsobem kolísala, jsme na konci měření (tj. po 282 dnech skladování vzorků) též proměřili. Tyto údaje jsou uvedeny na grafu č. 17 a v tabulce č. 16. Teplotní charakteristiky časově sledovaných vzorků jsou uvedeny v závěru práce v přehledných tabulkách. Tabulka č. 17 uvádí změny hodnot T max. Při počátečním měření po sedmi dnech mají odlišně skladované vzorky téměř shodné hodnoty. Při teplotě skladování 26 C se však tato hodnota rychle zvyšuje. Za 9 dní po počátečním měření je vyšší o cca 2 C. Další nárůst již není tak rychlý, celkově se teplota T max dostala až na 37,5 C. Tato hodnota je srovnatelná s hodnotou laboratorně uskladněného základu. Nárůst v průběhu roku byl tedy cca 3,8 C. U vzorků skladovaných při 5 C pozorujeme nárůst podstatně pomalejší a celkově došlo ke zvýšení o cca 1,6 C. 59