č íslo 4! roč ník 2! srpen 2004

č íslo 4! roč ník 2! srpen 2004 h l a v n í t é m a : O C H R A N A Z V Í Ř A T Freedom Food je ohleduplnější jídlo Zvířata do škol Zvířecí práva do ústavy Vyhrává akvárium Co je tofu, tempeh a seitan Střízlivé kázání o ráji 1997: konec středověku v Evropě Neveselé krávy a ti další Proti srsti a pižmu Místo králíků 3R Rychlý život osud brojlerů www.animalearn.org Příloha s pracovními listy: Bušmeni a diamanty II

! Mnoha kuřatům vyšlechtěným na zvlášť rychlý růst se deformují nohy, což je velmi bolestivé. # Porovnání růstu: 11 dní stará nosnice a stejně staré kuře na maso. $ Nosnice a kuře na maso v 6 týdnech. Na světě se chová kolem 20 miliard kuřat na maso, přes 4,5 miliardy slepic snášejících vejce a miliardy dalších hospodářských zvířat. Ať se nám to líbí, nebo ne, zvířatům vládneme. Určujeme, jak budou žít. Paradoxně právě těm zvířatům, ze kterých máme největší prospěch, vnucujeme nejkrutější způsob života. Příklad za všechny život brojlera: Brojleři neboli kuřata vykrmovaná na maso, jsou z hospodářských zvířat zdaleka nejpočetnější. V České republice se jich za rok vykrmí přes 100 miliónů, v Evropské unii až 4 miliardy. Život takového brojlera představuje 39 až 45 dní utrpení. Do 2,3 kg porážkové hmotnosti tato kuřata dorostou dvakrát rychleji než před 40 lety. Díky cílenému výběru plemen, používání koncentrovaného krmiva a růstových stimulátorů přibývají na váze tak, až to překračuje biologické možnosti. Kuře tak přeroste nosnost své vlastní kostry a posledních 10 až 15 dní života se u něj objevují vážné abnormality kostního vývoje, které, jak víme, bolí a mrzačí, říká profesor chovu hospodářských zvířat veterinární fakulty Univerzity v Bristolu John Webster. V mnoha případech se kuřatům deformují nohy a kuřata mohou stěží chodit. Pohybují se pak pouze za pomoci křídel či plazením po holeních. Některá uhynou hladem a žízní, protože se prostě nemohou dostat ke krmivu a vodě. Běžný spotřebitel vůbec netuší, že brojleři trpí záněty osrdečníku, břišní vodnatelností, plicními infekcemi. Miliony jich zemřou na selhání srdce. Jejich organismus tuhle šílenost prostě nevydrží. Desetitisíce kuřat se mačká v počtu 19 i více tvorů na každý metr čtvereční v halách jen slabě osvětlených, aby to snižovalo jejich aktivitu. Tato kuřata nemají ani vzdáleně možnost přirozeně zkoumat prostředí, učit se a vytvářet vztahy v hejnu. Za celý svůj život se dostanou na boží svět jen cestou na porážku. Pak už přijde jen pověšení na háky za nohy, omráčení a Možná vysvobození. Tak platí kuřata za to, že intenzívní zemědělství poháněné v běžném konkurenčním prostředí nutností snižovat náklady dokáže vyrobit kilo kuřecího masa levněji než leckterou zeleninu. Jen ve Velké Británii se za posledních 30 let spotřeba kuřecího masa, které dřív bývalo luxusem, zpětinásobila. Bohužel, životním podmínky dalších intenzívně chovaných zvířat, jako jsou dojnice, prasata, ovce, kozy, ale i ryby a další obratlovci, nejsou o mnoho nebo vůbec lepší. O nějaké životní pohodě neboli welfare nemůže být ani řeč. Dá se s tím něco dělat? Ano. Jako zákazníci máme možnost podporovat ohleduplnější ekologické chovy nebo omezit svou spotřebu masa. Další konstruktivní východisko mají od roku 1994 ve Velké Británii. Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech (RSPCA) tehdy zavedla certifikační systém Freedom Food. Tato značka umožňuje každému zákazníkovi odlišit v obchodě maso, vejce a mléčné výrobky, které byly vyprodukovány za podmínek pro zvířata ohleduplnějších. RSPCA stanovuje přesné standardy pro tzv. welfare chovy a také jejich dodržování kontroluje. Standardy vypracovávají odborníci na základě moderních výzkumů o potřebách zvířat. Takže například kuřata chovaná v systému Freedom Food mají zajištěn větší prostor a pohyb, vyšší počet krmných míst, lepší čistotu a podestýlku. Chovatelé musejí řídit krmení tak, aby růst kuřat byl pomalejší a nedocházelo k syndromu slabých nohou a k srdečním selháním. Všichni lidé, kteří s kuřaty zacházejí, musejí mít kvalifikaci a schopnosti, aby dokázali omezit stres zvířat a předcházet poraněním. Součástí Freedom Food jsou zemědělské farmy, chovatelé i přepravci zvířat a zpracovatelské podniky. Kdo má zájem vstoupit do systému, musí splnit podmínky a počítat s pravidelnými nezávislými kontrolami a také s přepadovkami. Systém také zaručuje možnost zpětného dohledání všech konkrétní údajů od supermarketu až po farmu. To vše není zadarmo. Účastníci mají větší náklady na chov a také do systému přispívají. RSPCA je odhodlána podporovat nový výzkum a výsledky využívat pro další zlepšení podmínek hospodářských zvířat. Prospěch ze systému Freedom Food měl na počátku zhruba milión zvířat, v roce 2003 už více než 18 miliónů. Prodej vajec v systému se zvýšil ze 100 000 na 80 miliónů za měsíc. Původních 119 zúčastněných farem, přepravců a masokombinátů se rozrostlo na více než 2 500, počet spolupracujících obchodů ze 400 na přibližně 6 000. Potraviny Freedom Food dnes v Británii prodává Tesco, Somerfield, Safeway, Asda, Iceland a další obchody. Lidé to prostě chtějí! Každý nákup výrobku s modrobílou značkou pomůže hospodářským zvířatům a obchodník se dokonce někdy rozhodne nezvyšovat cenu výrobků s certifikátem. Zákazník má velkou moc - může si vybrat a žádat. Tam, kde se výrobky Freedom Food nedostanou, doporučuje RSPCA, aby se na ně lidé svých obchodníků ptali. Mohou také psát svému poslanci nebo ministrovi U nás Freedom Food ani nic podobného neexistuje. Zatím. I my ale můžeme ptát se a žádat. Hana Kolářová S použitím materiálů RSPCA, Nadace na ochranu zvířat a Společnosti pro zvířata ZO ČSOP

EDITORIAL Vážení čtenáři, v létě, tuším 1984, jsem se svým budoucím mužem bosa nebo v pohorkách po pláži či kamení prošla bulharské pobřeží Černého moře od severu k jihu; jednou nohou často v moři, druhou půlí své bytosti na souši. V noci na prázdné pláži, pod širákem, světélkoval příboj jak v jižních mořích Jacka Londona Ráno se v mělčině zbylé po odlivu cosi zamrsklo. Mořská jehla. Ale jaká! Nikdy předtím ani potom jsem tak krásného tvora z příbuzenstva koníků nepotkala. Chceš ji? Zeptal se můj milý, který by mi rád snesl všechny krásy světa. Chci, rozhodla jsem bez váhání o osudu jehly. Od toho okamžiku neměla šanci. Můj budoucí muž jako každý muž svého rodu byl silný, hbitý, předvídavý a odhodlaný. Nikdy nezapomenu tu změť pocitů, která následovala, když jsme jehlu, ze všech svých chabých sil o život bojující, nechali pomalu umírat na horkém písku. Nezapomenu na zakalující se tělíčko, ze kterého pozvolna prchal život. Nezapomenu, jak jsme ji ještě jakž takž vláčnou naaranžovali do elegantní křivky. Takovou ji máme dodnes u nás doma jako obdivovanou ozdobu bytu. Někde jsem četla, že člověk se stává s postupujícím věkem mravnějším. Možná. Asi má šanci nabýt zkušenosti a zpravidla taky více vědomí. Nu, už nikdy bych nechtěla říct chci, pokud by to znamenalo ortel nad jiným životem pro motýlí křídla nebo měňavé krovky nepatrného brouka. Nejde vlastně ani o to, že jsme se tenkrát v osmdesátém čtvrtém možná dopustili něčeho nelegálního. Jde o to, že moje mořská jehla dodnes ve mně probouzí nejen obrazy světélkujícího příboje a rytmus praživlu, ale neoddělitelně i svědomí a výčitku v podobě bezbranného tělíčka, jež bolestně opouštěl život. Nevím, jak to odčinit Mohla bych si říct, bylo to pro jedinkrát; jiní loví mořské koníky po tisících a bez zachvění mysli. Prodávají je turistům, kteří nikdy neviděli prchat život z ryby připomínající savce z nejušlechtilejších koně. Jenže je možné a pravděpodobné, že lovci mořských koníků touhle všednodenní prací, kterou možná jejich předci provozovali odnepaměti, živí své děti. Ještě nepřišla šance, aby mohli poznat, že svět se změnil. Jejich dilema se asi jen výjimečně může pohybovat v globálním prostoru, kde každý jedinečný život má smysl zvažovat. Jejich živobytí je nádoba spojitá s poptávkou turistického průmyslu, s poptávkou, jíž jsme někdy i my sami součástí. Takže vlastně není o nic lepší nechat jedinkrát umřít mořského koníka pro svou osobní radost než ho lovit po tisících pro obživu rodiny Jednoho dne možná některému rybáři přijde na mysl: Co mám tedy dělat jinak? V řeči svého řemesla toto dilema postihl v půli července 2004 odstupující čestný a vzdělaný politik Vladimír Špidla: V současné době veškerý vývoj a veškerý pohyb vpřed se odehrává jako expanze do času. Poslední pokus o expanzi do prostoru byla druhá světová válka, stav s katastrofálními důsledky, že už všichni jsou si jisti, že tato cesta je anachronická a uzavřená. A teď je tedy možná pouze expanze do času. To znamená, že když inovujete, tak je najednou celý svět váš. Ještě jinak to říká na jedné z následujících stránek filozof a znalec ekologické etiky Dr. Vladimír Šiler: Někdy tradiční etika je brzdou dalšího vývoje lidstva, protože kořistnický a nepřátelský vztah k přírodě není možno uplatňovat donekonečna, planeta má jen omezené možnosti, proto musíme vytvářet zcela nové hodnoty, nabízet nové motivace. Za všechny, kdo se podíleli na přípravě tohoto čísla Bedrníku, doufám, že nové motivace nabízí. Mohlo se tak stát díky Nadaci na ochranu zvířat, která číslo podpořila nejen finančně, ale také a možná ještě více pomáhají lidé z Nadace rozšířit obzor. Víte například, že v Británii mají lidé možnost rozhodnout se jíst živočišné produkty, které pocházejí z chovů, jež zvířatům zaručují lepší život, než je dosud obvyklé? Víte, že pes či kůň jsou schopni řekněme vyšších citů, že jsou ochotni provádět kousky, které jejich pánovi udělají radost? Nemusíme být zrovna vegetariáni, dokonce nemusíme s tímto životním stylem ani souhlasit, ale měli bychom vědět o jeho ekologických, společenských a etických souvislostech. Zajímavé počtení přeje Hana Kolářová O B S A H! Ohleduplnější jídlo... 2 INSPIRACE! Zvířata do škol... 4! Mozaika zvířecích aktivit... 5! Kvíz: Po stopách vyhynulých živočichů Českého Švýcarska... 9! Zvířata ve výuce... 9! Jak nakupovat ohleduplně...11 PROMĚNY! Co jsou a kde se vzala zvířecí práva...14 NÁZORY! Práva zvířat do ústavy?...23! Cirkusy patří do středověku...24! Česko estonský tábor...24 DIDAKTIKA! Kráska a zvíře aneb Podněty pro výchovu...25! Humánní výchova: Svět je pro všechny...27 KALENDÁŘ...28 NABÍDKA...30! Nadace na ochranu zvířat...35 Příloha s pracovními listy Bušmeni a diamanty II uprostřed tohoto čísla 3

INSPIRACE Zvířata do škol Představujeme projekt SSEV Pavučina Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat. Je to vůbec první projekt o výchově k ochraně zvířat v takovém rozsahu, říká Veronika Kinasová z Nadace na ochranu zvířat. 4 Co dělá Pavučina Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina je celostátní síť organizací specializovaných na ekologickou výchovu, vzdělávání a osvětu. Většina z nich nabízí denní i pobytové ekologické výukové programy, vzdělávací akce pro pedagogické pracovníky, mimoškolní aktivity pro děti a mládež, akce pro širokou veřejnost, vydává publikace, pomůcky a metodické materiály. SSEV Pavučina je pro členská střediska servisní organizací. Podporuje vzájemnou výměnu zkušeností svých členů, zprostředkovává příjem a šíření aktuálních informací, přijímá standardy pro činnost středisek ekologické výchovy, a tím zvyšuje kvalitu jejich činnosti a důvěryhodnost, vytváří podmínky pro zapojení a vstup dalších středisek a věnuje se i dalším činnostem. Pavučina v úzké spolupráci s členskými středisky realizuje také řadu projektů celostátního významu. a Nadace na ochranu zvířat Jedním z velkých projektů je i Vzdělávání, výchova a osvěta v oblasti ochrany zvířat, který podpořila Nadace na ochranu zvířat v rámci grantového programu Vzdělávání a osvěta v oblasti ochrany zvířat podprogramu Zavedení výuky ochrany zvířat na základní školy. Účelem projektu je začlenění tématu ochrany zvířat do výuky na II. stupni základních škol. Chceme toho dosáhnout především prostřednictvím vzdělávání pedagogických pracovníků, resp. akreditovaných vzdělávacích akcí vedených týmem kvaliþkovaných školitelů, dále prostřednictvím manuálu pro pedagogy a pracovních listů pro žáky, propagací problematiky ochrany zvířat v tomto čísle časopisu Bedrník apod. Realizace projektu byla zahájena podepsáním smlouvy koncem roku 2003, ukončení je plánováno na srpen 2005. Vzniká tým školitelů V průběhu roku 2004 a roku 2005 vzniká kvaliþkovaný tým školitelů, který prochází vzdělávacím cyklem Školení školitelů v oblasti ochrany zvířat. Cyklus zahrnuje tři třídenní semináře a jednodenní závěrečné setkání a školení britské Královské společnosti pro ochranu zvířat (Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals RSPCA). Hlavní náplní seminářů je problematika ochrany zvířat. Doplňujícími tématy jsou ochrana přírody, pedagogické dovednosti, psychologie, komunikace apod. Na cyklus Školení školitelů se přihlásilo 33 účastníků. Téma prvního semináře, který se konal 29. 31. března 2004 v ČSOP Vlašim bylo Ochrana volně žijících zvířat a divokých zvířat chovaných v zajetí. Druhý seminář proběhne 11. 13. září 2004 v ekologickém centru Toulcův dvůr v Praze a jeho téma bude Ochrana a správný chov domácích mazlíčků, problematika pokusných zvířat. Třetí seminář bude realizován na Vysočině v Chaloupkách, středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě, od 31. ledna 2004 do 2. února 2005 a jeho téma bude Ochrana hospodářských zvířat. Každý seminář obsahuje malou exkurzi, která odpovídá tématu. Nechybí ani večerní promítání videokazet a večerní diskuse, které budoucím školitelům přiblíží situaci týraných zvířat. Jako pokračování těchto seminářů se uskuteční na přelomu března a dubna seminář organizovaný RSPCA, kde se noví školitelé dozví další informace a seznámí se s tím, jak může vypadat profesionálně vedené školení. Jako konečný bod našeho Školení školitelů bude jednodenní závěrečné setkání na přelomu dubna a května 2005. Vzdělávací cyklus bude akreditován MŠMT ČR v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, vyškolený kvaliþkovaný tým minimálně 20 školitelů získá osvědčení o absolvování vzdělávacího cyklu a manuál pro pedagogy s pracovními listy pro žáky. Protihodnotou je povinnost realizovat 12 hodin výuky problematiky ochrany zvířat v rámci seminářů pro pedagogické pracovníky ve školním roce 2005/2006. To vše na základě smlouvy uzavřené při zahájení vzdělávacího cyklu. Manuál pro pedagogy Manuál pro pedagogy a pracovní listy pro žáky vytvoří pětičlenná pracovní skupina vedená koordinátorem projektu, které pomáhá osmnáctičlenná širší pracovní skupina a školitelé. Manuál bude rozdělen do šesti kapitol: Etika, Ochrana hospodářských zvířat, Ochrana pokusných zvířat, Ochrana a správný chov domácích mazlíčků, Ochrana volně žijících zvířat chovaných v zajetí a Ochrana volně žijících zvířat. Každou faktograþckou část kapitoly budou prolínat diskusní témata pro žáky a odkazy na aktivity, které budou pro přehlednost uvedeny na konci kapitoly. Manuál bude mít rozsah zhruba 100 stran a ke každému manuálu budou dvě sady pracovních listů. Černobílá sada bude sloužit pro práci každého žáka bude lehce kopírovatelná. Barevná sada bude tvořena různými plakáty, kartičkami apod. pro společnou práci celé třídy. Koncem dubna 2005 bude v rámci pilotních seminářů pro pedagogy k dispozici pracovní verze manuálu a pracovních listů pro žáky. Ověřovat se budou v rámci výukových programů na členských střediscích SSEV Pavučina a s pomocí asi desítky ochotných pedagogů ve školách.! Anna Bočková a Lenka Daňková SSEV Pavučina, Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1. Tel. 234 621 386, e-mail info@pavucina-sev.cz, www.pavucina-sev.cz

I N S P I R A C E Mozaika zvířecích aktivit Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina vytváří ve spolupráci s Nadací na ochranu zvířat v rámci programu Zavedení výuky ochrany zvířat na základní školy manuál pro pedagogy a pracovní listy pro žáky. Při přípravě manuálu jednotlivá střediska ekologické výchovy představují své programy a aktivity s tematikou ochrany zvířat. Využili jsme tohoto soustředění a některé z široké škály aktivit představujeme v následující mozaice. Část z nich se nejspíš stane součástí připravovaného manuálu. Ten by měl kromě popisu programu, metodiky a pracovních listů obsahovat u každé aktivity odkaz na učební osnovy, případně na rámcový vzdělávací program, fakta k tématu a návrh na začlenění aktivity do vyučovacích předmětů. Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia České Budějovice pořádá například výukový program Cesty jídla (o biozemědělství, rozdílu mezi velkochovy a domácími chovy, vlivu životního prostoru zvířat a způsobu zacházení se zvířaty na kvalitu jejich produktů a masa) či program Jak se oblékali? (příklady využití zvířat v oděvnictví, z historie odívání, ochrana kožešinových zvířat). Rozmarýnek, pracoviště Domu ekologické výchovy Lipka Brno, zase nabízí výukový program Musíme se bát?, při němž se hlouběji uvažuje o pověrách a fámách. Smyslem programu je vyvrátit nepravdivé informace o mnoha živočiších setrvačně přenášené mezi laickou veřejností, a naopak upozornit na konkrétní nebezpečí, která jsou často při pohybu v terénu podceňována. Po hravém motivujícím úvodu seznamujeme účastníky programu s vybranými druhy zvířat pomocí diapozitivů. Prostřednictvím obrázků se zvířaty dělíme živočichy na pomlouvaná neviňátka, jedovatá zvířata, zvířata přenášející nemoci a zvířata způsobující zranění. Program je založen na bohaté diskusi a ukázkách přírodnin. Fakta jsou aktualizována na základě konzultací s lékaři a zoology i za pomoci odborné literatury, komentuje program autorka Dana Kellnerová. Na Chaloupkách, středisku pro vzdělávání a výchovu v přírodě, na Vysočině mohou návštěvníci zažít půldenní program Máme rádi zvířata. V přímém kontaktu se při něm sbližují s domácími zvířaty na dětské farmě. Dovědí se, čím nakrmit, odkud pochází mléko, vajíčka, vlna, kůže. Zachází se tu se zvířaty jako se živými tvory, ne jako se zdrojem surovin. Program Den ve včelíně popisuje Marcela Kočárová: Jedná se o program pro malé děti, ale protože je to velmi zajímavé a neznámé téma, tak ho lze po úpravách předvést i starším dětem a také dospělým, prostě veškeré laické veřejnosti. Program pro děti se skládá ze tří stanovišť. Děti si navléknou křídla a jako včely " % Pracovní listy Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim 5

I N S P I R A C E hledají schované hrnečky se šťávou, které představují rostliny. Zdůrazní se význam opylování pro celý ekosystém. Naučí se i některé rostlinky. Následuje využití medu při vaření, malování perníků a prohlížení včelích preparátů. Pak přijde prohlídka opravdového úlu, ochutnávání medu je to lék, v lékařství se používá i mateří kašička, vosk, propolis a jed. Seznámí se s celým životem včelstva, s tím, z čeho jsou jednotlivé produkty. Prostě je to všechno o včelách, moc pěkný program. Pražské středisko Toulcův dvůr nabízí například program pro 4. 5. ročník o zvířatech v zájmových chovech a o jejich životních potřebách nebo program pro 2. stupeň základních škol Noemova archa o domestikaci, hospodářských zvířatech a původních plemenech. Olomoucký Sluňákov odpoví žákům druhého stupně na otázku: Proč chodí v kožichu? Středisko TOM Javory v Černuci ve Středočeském kraji nabízí pro děti z 2. stupně program na podobné téma s názvem Teplo v cizím kožichu. S výrobou a údržbou budek se seznámí zájemci v brněnské Lipce. Jezírka, podchody, transfery, zábrany, vše pro obojživelníky, může představit žákům 2. stupně Sever Litoměřice. Sever Hradec Králové se zas v aktivitě pro 2. stupeň Chození přes čáru zabývá například laboratorními zvířaty.! Připravila Hana Kolářová ve spolupráci se SSEV Pavučina Náměty na jednoduché hry! Plný pytel otazníků Z pytlíčku si děti vybírají nejrůznější otázky zaměřené na chov domácích mazlíčků. Při špatné odpovědi vracejí otázky zpět do pytlíčku.! Přechod žab přes cestu Na hřišti se vyznačí cesta, přes kterou přecházejí děti žáby ( při tahu k rybníku mohou nést na zádech další žábu). U vyznačeného místa stojí hráč se zavázanýma očima a tleská. Tlesknutí znamená přejezd auta, všechny žáby na cestě jsou zajeté. Hrajeme i zpětný tah.! Hra na medvědy Určený počet dětí medvědů hledá ve třídě lístečky potravu (v prvém kole dostatek potravy pro všechny). V druhém kole se rozhodneme zvýšit na daném území počet chráněných zvířat, prostor a potravní možnosti však zůstanou stejné. Podmínky se pro všechna zvířata zhorší. Marie Janečková Středisko ekologické výchovy Hájenka Kopřivnice Výukový program Práva zvířat Cíl: Program se snaží otevřít velmi rozporuplné otázky, které se týkají práv zvířat. Děti se seznámí s problematikou velkochovů a jejich alternativou ekologickým zemědělstvím. Dotkneme se tématu pokusů na zvířatech, ale budeme se zabývat i ohroženými a vyhubenými druhy a také mezinárodním obchodem s exotickými zvířaty. V závěru zmíníme i možnosti jejich ochrany formou chráněných území a chovu v ZOO. Čas: 3 hod. včetně 15 min. přestávky Program: 1. Úvodní scénka, rozdělení do skupin 2. Vymýšlení práv zvířat ve skupinách 3. Polovina programu: velkochovy, ekozemědělství, pokusy 4. Polovina programu: ohrožené a vyhubené druhy, obchod se zvířaty, ZOO. 5. Výměna skupin 6. Závěr Pomůcky: provázek, hrách, lentilky, talířky, obrázky z velkochovů, biopotraviny (džus, mléko, vejce, jogurt), maňásek, obrázky pokusů, seznam netestujících firem, mapa světa, kartičky s obrázky ohrožených a vyhubených druhů, výstřižky z novin, obrázky, velký balicí papír, barvy, štětce, ukázky tzv. antireklam Průběh programu: Třídu rozdělíme na dvě poloviny a v každé ještě utvoříme několik malých skupinek, po 4 6, každá skupina se snaží vymyslet, co si vlastně představuje pod slovy práva zvířat, a formulovat alespoň 5 takových práv, poté je s celou skupinou dáváme dohromady, píšeme na tabuli.! SKUPINA A: 1. Hra na velkochov Bez uvedení si zahrajeme hru. Účelem je, aby si děti na vlastní kůži vyzkoušely, jaké to je být zvířetem ve velkochovu. Pod stolem vymezíme z provázku jakési boxy (simulace omezeného prostoru), nasypeme do nich hrách (simulace kovového roštu), obcházíme kolem stolu s talířkem, na kterém jsou lentilky, děti se snaží s rukama za zády ulovit potravu čili sníst lentilku (simulace stresu). Je možné zařadit soutěžní prvek. Vzápětí po hře rozebereme s dětmi, jak se při hře cítily, co jim bylo nepříjemné, 6

I N S P I R A C E a naopak, a jestli takovou situaci dovedou k něčemu připodobnit, jestli si myslí, že některá zvířata zažívají podobné pocity apod. Následuje stručné povídání o problematice velkochovů i s ukázkou drastických fotografií z chovu i z transportu. Diskutujeme o možnostech, jak situaci změnit (zlepšení stávajících podmínek), alternativy (ekologické zemědělství, vegetariánství). 2. Ochutnávka biopotravin Opět bez úvodního vysvětlení dáme dětem pro srovnání posoudit vzhled, barvu, vůni a chuť dvojic: biopotravina potravina z intenzivního zemědělství. Džus a mošt, biomléko a normální mléko; vejce, jablka, jogurty Vlastní hodnocení zapisujeme do tabulky s kolonkami: potravina barva vůně chuť celkový dojem Diskutujeme o zjištěných rozdílech a o příčinách. Přiblížíme dětem zásady ekologického zemědělství, případně se zmíníme i o problémech (náročné zpracování, vyšší cena, malý odbyt atd.). Uvedeme značku biopotravin, případně konkrétní místa, kde se dají biopotraviny sehnat. 3. Diskuse o pokusech na zvířatech Lektor uvede problém pokusů krátkou scénkou, vede fiktivní rozhovor vědce a pokusného zvířete (králík maňásek), snaží se být pokud možno nezaujatý. Následně se děti rozdělí do dvou skupin, jedna se snaží shromáždit argumenty, které hovoří pro pokusy, druhá proti, jedni zastupují vědce, druzí zvířata. Poté obě strany diskutují a předkládají argumenty. Na závěr si povídáme o zbytečnosti testů kosmetiky, jak se dá zjistit, jestli byl výrobek testovaný, uvedeme seznam firem, které netestují. Zmíníme také alternativy prováděných testů (tkáňové kultury, počítačové modely )! SKUPINA B: Mapa ohrožených a vyhubených druhů Rozprostřeme mapu světa. Děti mají za úkol rozmístit na mapu obrázky jednotlivých druhů, podle toho na kterém kontinentě žijí (žily). Postupně odebíráme ty živočichy, kteří už byli vyhubeni a označíme, kteří jsou ohrožení. Krátce pohovoříme o příčinách vymírání druhů a pokusíme se spočítat, za jakou dobu vymře určitý počet druhů (tj. určit rychlost vymírání v současnosti), srovnáme s rychlostí vymírání v geologické minulosti. Ochrana zvířat Zmíníme základní možnosti ochrany ohrožených druhů: ochrana ex situ, in situ. Povídáme si s dětmi o významu rezervací, záchranných chovů v zoologických zahradách atd. Hrajeme hru na zoo. Rozdělíme třídu na dvě skupinky, každá dostane kartičku s názvy šesti druhů zvířat (medvěd hnědý, žirafa Rotschildova, emu tmavý, varan komodský, kůň Převalského, ara hyacintový). Každá skupina se stane majitelem zoo a může si koupit do své zoo kterékoli z těchto zvířat, zároveň vymýšlí důvod, proč by si dané zvíře do své zoo koupili. Následuje diskuse mezi skupinami a lektorem, probereme jednotlivé druhy a důvody, proč si je skupiny pořídily do zoo, upozorníme že emu tmavý je chyták, protože je to vyhubený druh. Uvedeme, které druhy jsou ohrožené, ale zároveň dobře chráněné na místě, kde žijí (varan), a naopak ty, které zoo mohou zařadit do záchranného programu (kůň) a také ty, kterým se mnohem lépe daří v přírodě (medvěd) atd. Antireklama : obchod se zvířaty Lektor uvede fakta, která se týkají mezinárodního obchodu se zvířaty, seznámí děti s obsahem Washingtonské dohody (CITES) a jejím významem pro ochranu druhů. Dále děti dostanou za úkol vytvořit antireklamu ve stylu Kupte si papouška z Amazonie (není drahý, stál jen život tisíců jeho kolegů ). Pro představu ukážeme antireklamy na plakátech (např. plakát Svobody zvířat Kdo nosil váš kožich před vámi apod.). Použijí formu koláže na velký balicí papír: nápisy, obrázky, novinové výstřižky apod. Mohou si vybrat i kterékoli jiné téma z ochrany zvířat.! Závěr Na závěr je možné zhodnotit v krátké diskusi znovu práva, která jsme sepsali na začátku, příp. porovnat obě skupiny. Petra Šimonová, Simona Krýslová, Tereza Malá Ekola Praha Ekologická etika Vzdělávací blok, postavení člověka v přírodě (1 4 hod.). Cílem je formování odpovědného chování vůči přírodě a vlastního názoru na postavení člověka v přírodě, eliminace předsudků a fóbií, budování pocitu sounáležitosti s přírodou.! Seznam ošklivců Na úvod společně vytvoříme seznam živočichů, jichž se účastníci štítí nebo bojí. Postupně každý jmenuje živočicha a vysvětlí, proč mu je nepříjemný. Zapisujeme a sledujeme, který živočich je nejméně oblíbený (byl nejčastěji jmenován). Zkusíme vyjmenovat co nejvíce znaků, které vyvolávají pocit ošklivosti např. velký počet končetin, slizkost, způsob pohybu, cizopasnictví! Mýty a skutečnost V další aktivitě se zaměříme na odhalení a vyvrácení mýtů, které jsou o některých zvířatech tradovány. Vytvoříme čtyři skupiny a každá skupinka dostane " 7

I N S P I R A C E na kartě napsané kritérium, podle kterého má vybrat příslušná zvířata (mohou nás poranit, jsou jedovatá, přenášejí nemoci, jsou neškodná). Na vhodné místo vystavíme obrázky zvířat (krysa, netopýr, slepýš ). Často vyskytujícím se mýtem je, že se netopýr zaplétá do vlasů. U jedovatých zvířat je dobré probrat míru jedovatosti pro člověka, popřípadě zdůraznit, které nemoci mohou přivodit případné komplikace (např. větší ohrožení při uštknutí zmijí u lidí, kteří mají nemocné srdce). Vyjmenujeme situace, při kterých se zvyšuje pravděpodobnost poranění zvířetem (např. obrana mláďat). Snažíme se vystopovat vznik předsudků a fobií vůči zvířatům (vlastní negativní zkušenost, televizní horory ). Vedeme účastníky k tomu, aby si uvědomili, že je dobré dané zvíře rozeznat a něco o něm vědět.! Hňusáci Pokračujeme malováním Hňusáků. Každá skupina má za úkol namalovat nejhnusnějšího tvora na světě. Výtvory vystavíme a každá skupinka svého tvora představí, uvede jeho název, velikost, hmotnost, místo výskytu, způsob obživy. Cílem je ukázat, že na každém živočichovi se dá nalézt něco hezkého a zajímavého.! Soud zvířat Přijímáme od účastníků návrhy na vyhubení některého z živočichů, potom probíhají obhajoby, v nichž obhájci (často tuto roli přidělujeme těm, kdo sami daného živočicha navrhli) přesvědčují ostatní o významu a potřebnosti jejich klienta. Cílem je ukázat, že každé zvíře hraje důležitou roli v potravním řetězci.! Co máme společného Diskutujeme, zda určitou charakteristiku vykazují rostliny, živočichové, lidé, a zapisujeme do tabulky. Například, zda potřebují světlo, zda se rozmnožují, cítí bolest atd. Aktivita je zaměřená na pochopení společných kořenů člověka a ostatních tvorů a budování pocitu sounáležitosti s přírodou.! Setkání se zvířaty Následuje setkání se zvířaty těsný kontakt s živočichy nebo částmi jejich těl formou hmatek v sáčcích či krabicích, kdy se účastníci soustředí na hmatové vjemy a pocity. Jako hmatky jsou vhodné: zvířecí srst, rohy, parohy, ulity, lastury, svlečená hadí kůže, ptačí peří. Nakonec nabídneme možnost sáhnout si na neobvyklé živé zvíře hada. Blok může uzavírat diskusní hra Práva zvířat nebo Postavení člověka v přírodě.! Práva zvířat Účastníci nejprve individuálně či ve dvojicích a posléze v malých skupinách i v celé skupině eticky hodnotí nabídnutá konstatování, týkající se zacházení se zvířaty, jaké využití zvířat je pro mne ještě přijatelné, kde je hranice nepřijatelného (např. testování zbraní, kosmetiky, léků na zvířatech atd.)! Postavení člověka v přírodě Obdobným způsobem lze diskutovat nad výroky týkajícími se práv a odpovědností (člověk je pán tvorstva, jeden organismus z mnoha, správcem přírody apod.).! Bestiář Jako motivaci nebo naopak jako zakončení můžeme použít text z hlubinné ekologie s názvem Bestiář (z knihy Myslet jako hora J. Seeda), který se zabývá vymíráním druhů. Doporučená literatura Kolektiv autorů: PROJECT WILD - manuál projektu. Uherské Hradiště, Junák - středisko Psohlavci Kohák, E. a kol.: Závod s časem Čítanka z morální ekologie Výchova pro budoucnost Lorenz, K.: 8 smrtelných hříchů. Panorama, Praha 1990 Pecina, P.: Kořeny zla. Nika, Praha 1994 Seed, J. a kol.: Myslet jako hora. Abies Publishers, Prešov 1993 Veselovský, Z.: Chováme se jako zvířata? Panoráma, Praha 1992 Sedláček, K. a kol.: Červená kniha 1-3. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1988 Anděra, M.: Vyhubená zvířata. Aventinum, Praha 1998 Anděra, M.: Ohrožená zvířata. Aventinum, Praha 1998 Program Střediska SEVER Horní Maršov vytvořený s využitím aktivit různých autorů & ke kvízu na následující straně 1., 2. vlk 3. kočka divoká 4. medvěd brtník foto # Václav Sojka 8

I N S P I R A C E Kvíz: Po stopách vyhynulých živočichů Českého Švýcarska Národní park České Švýcarsko: bludiště skal, zadumané soutěsky, ve kterých se čas jakoby zastavil, romantické vyhlídky, hluboké lesy. A také jeho tajemní zvířecí obyvatelé. Při troše štěstí lze některé z nich i přímo pozorovat. Ovšem řadu druhů již v Českém Švýcarsku neuvidíme. Mnoho zvířat vymizelo v důsledku rušivé činnosti lidí, spoustu druhů vzal čas a vyhynuly vlivem změn podnebí nejen v Českém Švýcarsku. Kde že jsou mamuti, jeskynní medvědi a srstnatí nosorožci z doby ledové Některé druhy živočichů se však ještě před pár lety ve zdejší přírodě běžně vyskytovaly a my všichni v Národním parku doufáme a usilujeme o to, aby se k nám zase vrátily. Zvířata ve výuce Zvířata do třídy? Umožnit žákům, aby získali vlastní zkušenosti se zvířaty, je neocenitelné, ale třída není ideálním místem pro chov zvířat. Než se rozhodnete použít zvířata pro jakýkoliv studijní účel, měli byste zvážit, jestli:! Můžete poskytnout zvířatům vhodné prostředí?! Může si škola dovolit chovat zvířata a platit veterinární poplatky?! Můžete zvířatům poskytnout ošetření a veterinární péči kdykoli, včetně víkendů a školních prázdnin?! Bude zvířatům umožněn odpovídající odpočinek bez vyrušování?! Bude u zvířat zabráněno nekontrolovanému rozmnožování? Pokud se zvířata budou množit, bude zajištěna dostatečná péče o rodiče i mláďata?! Budou zaměstnanci zodpovědní za zvířata?! Můžete zajistit, aby každý kontakt studentů a zvířat byl hlídán?! Je zde nějaké potenciální nebezpečí týkající se zdraví a bezpečnosti studentů (např. zvířecí nemoci, alergické reakce na peří a srst, úraz studentů)? A právě vyhynulým a vyhubeným živočichům byl věnován letošní 4. ročník vědomostní soutěže Za poznáním Českého Švýcarska, kterou společně připravily Národní park České Švýcarsko (www.npcs.cz) a Zoologická zahrada Děčín (www.zoodecin.cz). Vydejte se tedy na pomyslnou vědeckou expedici po stopách těchto živočichů.! Richard Nagel Správa Národního parku České Švýcarsko, Pražská 52, 407 46 Krásná Lípa. E-mail r.nagel@npcs.cz. Pokud nejsme schopni zabezpečit zvířatům vhodné životní podmínky, měli bychom uvažovat o vyučování ochrany zvířat bez chovu zvířat v zajetí. Alternativní pojetí, které podporuje zodpovědný a ohleduplný postoj ke zvířatům, zahrnuje následující možnosti:! Použití plakátů, knih, videa, modelů a CD-ROMů ke studiu různorodého života zvířat. Jsou to zároveň podněty k hledání jejich potřeb.! Použití scének, při kterých dochází k pochopení potřeb zvířat z jejich pohledu. Vcítění se do nich.! Návštěvy parků, lesů, vycházky k rybníkům, pozorování domácích i divokých zvířat a jejich normálního chování v přirozeném prostředí.! Umožnit zvířatům nalézt si útočiště v areálu školy. Vyhrává akvárium Pokud se rozhodnete pro chov, zásadní otázkou je výběr vhodných druhů zvířat. Pokud přemýšlíme, co skýtá pro školu maximální vzdělávací efekt při co nejmenším riziku nezdaru, musí zřejmě vyhrát akvárium. Nutno připustit, že to není varianta nejlevnější, avšak jednorá- " 1. Potulný paroháč První tajemné zvíře je proslulé svými dalekými toulkami krajinou, díky kterým se v posledních letech opět navrací do české přírody. V Českém Švýcarsku ho ale dnes již bohužel nenajdeme. Poslední kus zde byl uloven r. 1570. Pokud bychom chtěli tohoto statného kopytníka s lopatovitými parohy vidět, museli bychom se za ním vypravit až na jih Čech na Třeboňsko. Kdo ví, jestli se ještě někdy objeví ve zdejších lesích Jak se toto zvíře jmenuje? a) Sob polární b) Daněk skvrnitý c) Los evropský 2. Medvěd brtník O tom, že hluboké lesy a skalní rokle Českého Švýcarska obývali kdysi medvědi, svědčí dnes už pouze některé místní názvy, jako např. Medvědice, Medvědí díra, Brtníky. Poslední huňáč byl v Českém Švýcarsku uloven již v roce 1658. Medvěd byl vůbec první velkou šelmou, která musela ustoupit člověku v boji o domovské právo ve zdejší přírodě. Ale opusťme pochmurný osud bývalého vládce Českého Švýcarska a zaměřme se na jiné téma. Úplné vědecké jméno medvěda zní medvěd hnědý, ale někdy se mu také říká medvěd brtník. Víte, jak vzniklo pojmenování brtník? a) Slovo brtník je odvozeno od slova brnění a znamená tedy něco jako obrněný medvěd. b) Pojmenování brtník je odvozeno od slova brť, což je zastaralé označení pro dutý strom. Ve stromových dutinách rády hnízdí včely, jejichž med je pravou medvědí pochoutkou. c) Slovo brtník je zkomoleninou slova brdník, které je odvozeno od názvu českého pohoří Brdy. Medvěd brtník je tedy jméno užívané pro medvědy žijící kdysi v našich horách. " 9

I N S P I R A C E 3. Pravěká kráva Pokud bychom žili v pravěku a podívali se jen pár kilometrů za hranice dnešního Národního parku České Švýcarsko na travnaté pláně rozprostírající se po obou stranách řeky Labe, určitě bychom na nich často vídali stáda velkých zavalitých kopytníků. Na první pohled by nám tato zvířata s dlouhými štíhlými rohy určitě připomínala naši domácí krávu. A není divu. Vždyť zvíře, o kterém je řeč, je přímým předkem skotu domácího. Bylo současníkem pravěkých lovců, ale poslední jedinci přežili v Evropě až do 17. století. Víte, jak se tato pravěká kráva jmenuje? a) Pratur b) Bizon c) Praskot 4. Postrach červených karkulek Snad o žádné jiné šelmě si lidé nevymysleli tolik nepravdivých pověstí a zkazek o její lstivosti a krvelačnosti jako o vlkovi. Člověk a vlk dva odvěcí rivalové. I v Českém Švýcarsku, kde se dříve vyskytoval v hojném počtu, musel vlk nakonec ustoupit. Dnes už zbylo jen pár místních názvů (Vlčí rokle, Vlčí Hora). Lapací jámy, střelné zbraně a likvidace rozsáhlých divokých lesů znamenaly pro tuto nádhernou psovitou šelmu pohromu. Zkusíte odhadnout, ze kterého roku pochází údaj o posledním zastřeleném vlku v Českém Švýcarsku? a) 1918 b) 1759 c) 1964 5. Vládce skal České Švýcarsko je se svými nepřístupnými skalními věžemi jako stvořené pro hnízdění mnoha ohrožených ptačích druhů. Všichni se můžeme radovat z toho, že v Národním parku pravidelně vyvádí svá mláďata tak vzácní opeření obyvatelé skal, jako je například čáp černý, výr velký, či dokonce sokol stěhovavý. Ovšem jeden majestátný dravec tu dnes již chybí. Byl to statný hnědě zbarvený pták s rozpětím křídel až přes 2 metry. Musela to být krása pozorovat jeho plachtící siluetu nad Pravčickým do- zová investice může sloužit dlouhé roky. Akvárium je celý malý ekosystém, byť uměle vytvořený a udržovaný. Už samotné plánování, čím a v jakém pořadí akvárium osadíme, přiměje děti přemýšlet o vzájemných vztazích mnoha organismů. Je to zkrátka výborné praktikum z ekologie, které mohou absolvovat i prvňáčci. V návalu nadšení nesmíme zapomenout, že po osazení rostlinami musí akvárium na své první obyvatele alespoň týden (lépe však i tři týdny) čekat, aby se podmínky v něm ustálily. Teprve pak do něj můžeme vypustit paví očka, zebřičky, mečovky či jiné začátečnické druhy. Obecná zásada, že zvířata se nesmí překrmovat, platí v akvaristice dvojnásob. Voda se od zbytků krmení rychle zakalí a obyvatelé akvária mohou uhynout. Ze savců je vhodné zaměřit se na menší a krátkověké druhy, které jsou méně náročné na prostor, přitom je možné chovat je i ve skupinkách. V úvahu přicházejí například křečíci (jsou přátelští, nekoušou a mají řadu hezkých barevných variet), pískomilové či bílé myši. Pokud škola nemůže pořídit akvárium a na větší zvířata nemá vhodné podmínky, zkusíme si vybrat z bezobratlých živočichů. Chov strašilek či pakobylek zvládne opravdu skoro každý. Krmí se listy ostružiníku a maliníku, případně ibišku, rododendronů či břečťanu. Takovou potravu lze snadno obstarat, přičemž maliník můžeme na zimu zmrazit do zásoby - děti a rodiče jistě rádi pomohou. Méně známí mezi laiky, ale chovatelsky vděční jsou obrovští suchozemští plži rodu Achatina. Ovšem pozor, rádi žerou nejen mrkev, salát a pampeliškové listy, ale také papír, proto terárium dobře přiklopíme a zatěžkáme (mají velkou sílu). Kvůli mazlení nelze příliš doporučit ptáky. Tělesný kontakt s člověkem je jim většinou spíše nepříjemný. Řadě z nich nedělá dobře ani střídání mnoha lidí, kteří se o ně starají. I když existují výjimky, stále platí, že jsou vhodnější pro domácí chov než do školy. Plánujeme zookoutek Do plánování zookoutku je samozřejmě vhodné zapojit děti. Získávání informací o vhodných zvířatech a jejich životních nárocích může být skoro stejně zajímavé jako samotný chov. Z čím širšího spektra živočichů budeme vycházet a čím opatrněji budeme nápady dětí usměrňovat, tím více se toho naučí. Na druhou stranu nenecháme děti nekonečně dlouho tápat a snít o něčem, co není reálné. Vhodné je zařadit ve správnou dobu třeba besedu s odborníkem nebo návštěvu chovatelského kroužku, což nám umožní v rozhodování pokročit. V neposlední řadě seznámíme děti se zákony, které se chovatelství dotýkají. Především je to Zákon na ochranu zvířat proti týrání (zákon č. 246/1992 Sb. v platném znění, poslední novelizace v r. 2004). Důležitý je i tzv. Zákon o CITES (zákon č. 16/199 Sb. o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, spolu s vyhláškou č. 82/1997, ve znění upraveném vyhláškou č. 332/ 2003). Základní smysl těchto právních norem pochopí i žáci na prvním stupni základní školy. Větší děti můžeme pobídnout, aby potřebné informace získaly samy a seznámily se i s organizacemi a institucemi, které se touto problematikou zabývají. Krmení živou potravou? Jedním z obrovských etických dilemat chovu zvířat nejen ve škole, ale i doma nebo i v zoologické zahradě je krmení živou potravou. Chovat jedno zvíře za cenu stresu, bolesti a utrpení velkého počtu zvířat jiných je pro mnoho lidí, kteří by rádi chovali například některé druhy plazů, nepřijatelnou situací. Argument, že v přírodě to tak chodí, je pravdivý jen do určité míry. V přírodě se stávají jedna zvířata oběťmi druhých, ale je to souboj, kde si zvířata měří své síly, využívají svých schopností a lov zdaleka vždy nebývá úspěšný. Potenciální oběť totiž často zvítězí a dokáže utéci. V teráriu nebo v kleci je výsledek předem dán. Když se myška strachy třese v rohu terária, protože had ještě nemá dostatečný hlad, aby ji snědl, ale ona cítí, že je ve smrtelném nebezpečí, avšak nemá šanci utéci, je to situace na hony vzdálená tomu, jak to v přírodě chodí. Z férového souboje v přírodě jsme udělali beznadějné obětování zaživa. Přitom dokážeme eticky myslet, známe smysl pro spravedlnost, soucit se slabými jsou to rysy, na kterých si zakládáme a které příroda nezná. Proč jsme tedy krutější než ona sama? 10

11 I N S P I R A C E Je tu ještě jeden problém, který se netýká jen krmení živou potravou. Často totiž chovanému zvířeti dáváme zvíře, které je na mnohem vyšším stupni vývoje krmit plaza savcem je v určitém směru absurdní Jeden je exotický a vzácný. Druhý může být nesrovnatelně inteligentnější, je schopen pociťovat strach a bolest. Má ale tu smůlu, že je obyčejný a běžný. Měli bychom takto ke zvířatům přistupovat? Zvířata na školním pozemku ano Je velkou výhodou studovat zvířata v jejich přirozeném prostředí, proto nelze než doporučit správcům školních pozemků, aby podporovali život divokých zvířat. Mnoho škol má prostory, které jsou atraktivní pro nejrůznější druhy zvířat, od motýlů a ptáků až k čolkům a ježkům. Při správě školních pozemků způsobem, který podporuje život divokých zvířat, můžeme studovat normální chování zvířat bez jejich ohrožení. Žáci by si měli osvojit svůj vlastní kodex chování, který by měl směřovat k zajištění následujících bodů:! Minimální vyrušování zvířat a poškozování jejich domovů.! Pozorování provádět ohleduplně, s minimálním hlukem a bez náhlých pohybů.! Děti se nesmějí přímo dotýkat zvířat.! Zvířata se nesmějí přemisťovat. Je možné na krátkou dobu přemístit hmyz, jestliže jej vezmeme na kameni, dřevě nebo listu a umístíme na podložku, která připomíná jejich přirozené prostředí.! Kameny, kmeny atd. přemisťujeme opatrně.! Ochrana zvířat má vždy být na prvním místě. Zvířata a školní výlety Návštěva míst, kde mohou žáci vidět zvířata, je motivací pro výuku ve třídě. Zoologické zahrady, farmy či přírodní rezervace jsou vhodná místa, do kterých můžete zavítat v rámci výuky o ochraně zvířat. Návštěva těchto míst by měla být strukturována tak, aby se otázky ochrany zvířat dostaly do popředí. Žákům by se mělo zdůraznit, aby se zamysleli nad kvalitou prostředí, ve kterém zvířata žijí, a nad tím, jak je o ně, zvláště v zajetí, postaráno. Nepodporujte svou návštěvou místa, kde je ochrana zvířat kompromisem. Nejlepším místem pro studium zvířat je jejich přirozené prostředí, kde je minimalizováno jejich možné utrpení.! Veronika Kinasová, Lubomíra Chlumská (Nadace na ochranu zvířat), Eva Rázgová (Iris, o. p. s., společnost pro osvětu a vzdělávání Jak nakupovat ohleduplně Na mnoha místech tohoto čísla Bedrníku se hovoří o tom, jak se zachází se zvířaty. Zamýšlíme se nad tím, co je pro ně dobré a co špatné a co by se mělo změnit. Následujících informace jsou věnovány tomu, jak může životy zvířat ovlivnit každý z nás, a to ve svém každodenním životě při nákupu těch nejzákladnějších věcí, potravin a výrobků každodenní potřeby. Především biopotraviny Drtivá většina potravin živočišného původu, které se běžně prodávají v obchodech, pochází od zvířat, která jsou chovaná v intenzivním zemědělství, kde jsou zvířata nucena žít v podmínkách naprosto nevyhovujících jejich potřebám. Mnohem šetrnější vůči zvířatům je ekologické zemědělství, které více respektuje jejich přirozené potřeby. Největší sortiment biopotravin rostlinného i živočišného původu samozřejmě naleznete v prodejnách zdravé výživy. Tyto prodejny také nabízejí mnoho druhů různých bezmasých potravin např. tofu (sojový tvaroh - bohaté na bílkoviny, vápník, železo), tempeh (vyroben z fermentovaných sojových bobů, bohatý na bílkoviny), seitan (pšeničná náhražka masa, také bohatý na bílkoviny), sojové mléko, sojové jogurty atd. Již připravenou svíčkovou omáčku a guláš (oboje čistě rostlinného původu, se seitanem nebo tofu) prodává také Delvita. V běžných obchodech, supermarketech a hypermarketech se z biopotravin živočišného původu prodávají zatím pouze bi- " lem Tlak civilizace ho však odtud vyhnal. Jak se jmenuje tento dravec? a) Orlosup bradatý b) Orel mořský c) Orel skalní 6. Konec tokání v Českém Švýcarsku I další vyhubený živočich patří mezi ptáky. Kdysi hojný obyvatel nepřístupných lesních hvozdů zcela vymizel teprve před pár lety (poslední důkaz o jeho výskytu v Českém Švýcarsku máme z roku 1983). Byl to statný brach se silným zahnutým zobákem, tmavým kovově nazelenalým peřím a červenými masitými výrůstky nad očima. Již od dob hraběte Kinského bylo touhou každého lovce skolit, zvláště během toku, nějakého toho dospělého kohouta. Tyto události nám dnes připomíná pojmenování bývalé lovecké chaty Na Tokání. O jakém ptačím druhu byla řeč? a) Tetřev hlušec b) Tetřívek obecný c) Jeřábek lesní 7. Pod kopyty koní Před několika stoletími se příroda Českého Švýcarska velmi lišila od dnešní podoby. Stručně lze říci, že zde bylo více listnatých lesů a hlavně méně lidí. Ještě zde bylo místo pro všechny... Ovšem řada druhů zvířat pod tlakem člověka vymizela. Asi nejvíce utrpěli velcí savci. Většina z nich patří už dnes minulosti. V krajině pozměněné člověkem je nahradila stáda domácích zvířat. Ale ještě ve středověku se např. po lesích a pláních celé Evropy pohybovala stáda divokých koní, předků dnešního koně domácího. Víte, jak se toto zvíře jmenuje? a) Mustang b) Tarpan c) Mezek 8. Pralesní obr Listnaté pralesy podél Labe obýval kdysi také jeden druh mohutného rohatého kopytníka. Šlo skutečně o majestátné zvíře dosahující hmotnosti až 1000 kg, délky přes 3 metry a výšky až 2 m. Zaslechnout v pralese s dusotem se ženoucí stádo těchto obrů musel "

I N S P I R A C E být opravdu nezapomenutelný zážitek. Ovšem je tomu již dávno, co se naposledy proháněli zdejšími lesy. Lidé je vyhubili již kolem roku 1000 n. l. a v celé Evropě dnes žije ve volné přírodě jen pár desítek kusů. Jaké je jméno tohoto pralesního obra? a) Bizon b) Zubr c) Pižmoň 9. Divoká míca Všichni jistě známe domácí kočky spokojeně se vyhřívající před domem nebo na okenní římse. Ale možná někoho překvapí, že smíšené lesy Českého Švýcarska obývala ještě v první polovině minulého století blízká příbuzná našeho domácího mazlíčka kočka divoká. Poslední údaj o jejím výskytu pochází z roku 1934. Oba druhy jsou si velmi podobné, ale přeci jen se něčím liší. Víte, jak je kočka divoká velká? a) Kočka divoká je menší a štíhlejší než kočka domácí. b) Oba druhy jsou přibližně stejně velké. c) Kočka divoká je větší a mohutnější než kočka domácí. 10. Obrněný plaz Zní to sice neuvěřitelně, ale přeci je to pravda: ve slepých ramenech řek a říček, mělkých prohřátých tůních a na mokřadních loukách Českého Švýcarska žily ještě na konci 19. století želvy! V té době však lidé začali mokřady vysoušet, narovnávali a vybetonovali koryta potoků a řek, a želvám tak postupně zmenšovali jejich životní prostor, až je nakonec úplně vyhubili. Víte, jaké je celé jméno tohoto druhu želvy? a) Želva pobřežní b) Želva bahenní c) Želva říční Řešení: 1c, 2b, 3a, 4b, 5c, 6a, 7b, 8b, 9c, 10b! ojogurty (4 příchutě) a biomléko Olma. Obecně největší sortiment biopotravin a vegetariánských potravin mají Delvita a Tesco. Z masa je v supermarketech a hypermarketech běžně k dostání biohovězí. Biovepřové maso se prodává jen na několika místech v Praze, například v bioprodejně Albio, Dejvická 26, Praha 6 (kde je k mání i hovězí maso). Ostatní druhy masa se zatím prodávají pouze v přímém prodeji na ekologických farmách. Čerstvé mléčné výrobky, vejce či med je také možné nakoupit prostřednictvím tzv. klubů přátel ekofarem. Tyto kluby dovážejí potraviny přímo z ekologických farem. Objednáte si a zpravidla jednou za týden až měsíc si potraviny můžete vyzvednout. Kluby se nacházejí například v Praze, Brně, Olomouci, Chrudimi a Českých Budějovicích. Nejlépe se dají čerstvé biopotraviny nakupovat přímo ze dvora na ekologické farmě. Mnozí z vás možná ve svém okolí nějakou ekofarmu mají. Seznam ekofarem najdete na stránkách Pro-bio www.pro-bio.cz nebo KEZ (Kontrola ekologického zemědělství) www.kez.cz. Na rozdíl od zahraničí u nás zatím není zaveden nějaký systém a certiþkace chovů, jehož výhradním cílem by bylo stanovit a zaručit vyšší standard životní pohody (welfare)zvířat. Existují však jednotlivé výrobky, které splňují lepší podmínky např. je možno zakoupit pod různým označením kuřata, která byla chována v méně intenzivním a pro kvalitu života zvířat lepším chovu, např. v Carrefouru je to Zlaté kuře. Při nákupu si sami můžete vybrat, jaké potraviny koupíte, kterého chovatele tak podpoříte a jakou cenu pro vás má život zvířat v přijatelných a humánních podmínkách. Nejsou potraviny, které byste chtěli koupit, ve vašem obchodě, supermarketu či hypermarketu k dostání? Požádejte obchod formou schránek na připomínky zákazníků, zákaznických linek, řekněte své přání prodavačům. Jste zákazník, a tedy pán, prodejce udělá vše pro to, aby vám mohl vyjít vstříc, zvlášť když zájem bude znatelný. Vejce V Evropské unii by měla od 1. ledna 2004 prodávaná vejce nést na obalu označení, z jakého typu chovu pocházejí. U nás totéž začalo platit naším vstupem do EU 1. května 2004. Označení zahrnují text na obalu vajec a číselný kód přímo na vejcích (delší číslo, z něhož číslo na prvním místě označuje způsob chovu):! Vejce z chovu v klecích text Vejce nosnic v klecích a kód 3! Vejce z chovu na podestýlce text Vejce nosnic v halách a kód 2! Vejce z volného výběhu - text Vejce nosnic ve volném výběhu a kód 1! Vejce z ekologických chovů - kód 0 Většina slepic v Evropě je chována v tzv. bateriových klecích. Tento způsob chovu je nejlevnější, nejvíce rozšířený, ale nerespektuje podmínky pro welfare (životní pohodu) zvířat, naprosto totiž opomíjí přirozené potřeby slepic. Velká většina vajec v obchodech pochází od slepic z těchto chovů. Nápisy jako čerstvá vejce, výběrová vejce apod. nesvědčí nic o způsobu, jakým byla zvířata chována a často se objevují právě na vejcích z intenzivních velkochovů. V chovu na podestýlce se mohou slepice volně pohybovat, na podlaze je podestýlka, mohou stát na hřadech a snášet vejce do hnízd. Vejce z toho chovu jsou o něco dražší, již se běžně prodávají v obchodech a nesou označení vejce od slepic chovaných na podestýlce. V systému chovu s volným výběhem mají slepice možnost pobývat v hale nebo ve výběhu. Do této skupiny je také možno zařadit tradiční chov slepic na dvorku. Běžný domácí chov slepic spolu s ekologickým chovem je pro slepice nejlepší. Vejce od slepic z venkovního výběhu se v obchodech zatím neprodávají, jsou k mání od lidí chovajících slepice na vsi. V ekologickém zemědělství slepice musejí mít prostor k hrabání, ke snášení vajec do hnízda, popelení se, možnost hřadování a celodenní přístup do výběhu vždy, když to počasí dovolí. Ekologický chov slepic se u nás teprve rozvíjí. Biovejce jsou k mání v některých bioprodejnách (v Praze např. Albio, Truhlářská 20, Praha 1) anebo se dají koupit přímo na ekologické farmě. Kosmetika se testuje na zvířatech Skutečnost, že by zvířata měla trpět například kvůli krému na obličej či barvě na vlasy, se pro čím dál více lidí stává z etického hlediska nepřijatelnou. Snaží se vyhledávat kosmetiku, která nebyla na zvířatech testována. Otázka, co to je kosmetika netestovaná na zvířatech a jaké Þrmy netestují, je poměrně složitá. Existuje mnoho 12

13 I N S P I R A C E seznamů netestované kosmetiky, které se mezi sebou liší. Je to tím, že pro každý seznam si sestavovatelé určili jiná kritéria. Orientovat se v této oblasti je pro spotřebitele velmi těžké také proto, že výrobci mnohdy označují své produkty množstvím zavádějících a nejasných tvrzení. Zákony ČR i jiných zemí ukládají, že se všechny nové chemické látky (tj. v tomto případě složky kosmetického výrobku) musejí vyzkoušet na zvířatech, zatímco hotový kosmetický výrobek se už na zvířatech testovat nemusí. (Od roku 2007 bude v EU testování kosmetických složek na zvířatech zakázáno. Může však docházet k tomu, že látka bude vyzkoušena na zvířeti pro použití v jiné oblasti než kosmetice a později bude v kosmetice používána.) Na zvířatech se provádějí testy toxicity (akutní orální toxicita, test oční a kožní dráždivosti a další), ostatní testy se provádějí jinými metodami. Je tedy bohužel nutno konstatovat, že zcela netestovaná kosmetika neexistuje, složky každého kosmetického výrobku byly s největší pravděpodobností někdy v minulosti na zvířatech otestovány. S tímto faktem nemůže žádná kosmetická Þrma nic dělat, avšak i v této situaci se mohou k testování různé Þrmy stavět naprosto rozdílně. Některé otázka testování na zvířatech nezajímá a vyvíjejí neustále nové a nové přípravky obsahující nové složky, které musejí nutně testováním na zvířatech projít. Jiné Þrmy alespoň žádné testování neobjednávají a neprovádějí a použijí prostě některou z tisíců už existujících látek. (Samozřejmě však stále do určité míry k vyvíjení látek nepřímo vybízejí jako potenciální zájemci o jejich využití). Seznam těchto Þrem můžete najít na internetových stránkách Nadace na ochranu zvířat www.ochranazvirat.cz. Kosmetika bez krutosti A nakonec jsou Þrmy, které zaujaly k otázce testovaní jasné etické stanovisko například tím, že neiniciují ani nepřímo vývoj nových látek. Pro všechny složky, které ve svých výrobcích použijí, si stanovily jasnou časovou hranici (cut-off date). Látky otestované po tomto datu nepoužívají, aby nijak nepodporovaly žádné novější testování. Právě podle těchto kritérií se řídí Humánní kosmetický standard (Humane Cosmetic Standard), podle něhož je sestaven seznam kosmetiky bez krutosti společnosti BUAV (British Union for the Abolition of Vivisection) a ECEAE (European Coalition to End Animal Experiments). K tomuto standardu se přihlásily stovky kosmetických Þrem po celém světe, zde uvádíme ty z nich, které jsou dostupné v ČR: Alcina, L Occitane, Louis Widmer, Mary Kay, Montagne Jeunesse (V), Phytomer, Weleda (V). Značky Montagne Jeunesse a Weleda navíc představují kosmetiku splňující vegetariánský standard (tj. kde nebyly použity suroviny ze zabitých zvířat například sádlo, norkový olej a mnoho dalších). Kde se dají koupit: L Occitane Country Life, např. Melantrichova 15, Praha 1. Weleda prodejna Lidická 28, Praha 5, prodejny zdravé výživy, lékárny (www.weleda.cz). Montagne Jeunesse drogerie, prodejny s přírodní kosmetikou. Louis Widmer lékárny. Alcina, Phytomer kosmetické salony, parfumerie. Pokud nechcete podporovat zbytečné utrpení zvířat kvůli kosmetice, je obecně dobré: Informační centrum ALBIO! Vyhnout se v kosmetice novinkám s obsahem nějakých nových složek, které byly nutně otestovány na zvířatech. U velkých nadnárodních Þrem je největší pravděpodobnost, že budou takovéto novinky vyvíjet.! Kupovat kosmetiku co nejvíce přírodní, která obsahuje málo složek. Skutečně přírodní kosmetiky není mnoho (navzdory tvrzení výrobců na obalech), u nás je to například již zmíněná Weleda. Je vždy dobré číst pozorně údaje o složení - i tzv. přírodní kosmetika může obsahovat konzervační látky, barviva či UV Þltry, které byly nutně na zvířatech otestované. Více informací naleznete na www.buav.org, www.eceae.org.! Lubomíra Chlumská, Nadace na ochranu zvířat o ochraně zvířat, ekologickém zemědělství a zdravém a ekologicky šetrném životním stylu Zajímá vás:! Co můžeme udělat pro to, aby zvířata mohla žít lépe?! Jak poznat výrobky ekologického zemědělství, které je šetrnější ke zvířatům?! Jsou pokusy na zvířatech nezbytné a znamenají opravdový přínos pro lidstvo?! Chcete se dozvědět více o kosmetice netestované na zvířatech?! Jak se odpovědně a správně starat o svého čtyřnohého přítele? navštivte nás v infocentru v zadní části restaurace Albio Truhlářská 20, Praha 1 Tel. 222 325 424 infocentrum@albiostyl.cz Otevřeno pondělí až pátek od 11 do 19 h. Materiály jsou přístupné po celou dobu, kdy je otevřena restaurace, tj. pondělí až sobota od 11.00 do 22.00 hodin. Rádi vám poskytneme informace také telefonicky, e-mailem nebo poštou. Pracovníky Nadace na ochranu zvířat, kteří vám odpoví na konkrétní otázky týkající se ochrany zvířat, zde najdete v úterý a ve středu od 11.00 do 15.30 hodin V Infocentru najdete! Brožury, letáky a časopisy! Knihy ke studiu v čítárně! Knihy a videokazety k prodeji Infocentrum provozují Pro-bio Liga, Nadace na ochranu zvířat a Aperio. Přijďte si posedět a počíst v knížkách a časopisech. V infocentru tj. zadní části restaurace není povinná konzumace.

P R O M Ě N Y Co jsou a kde se vzala Zvířecí práva Když v roce 1999 Nový Zéland jako první stát na světě do svého právního řádu přijal práva lidoopů, byl to čin tak bezprecedentní a dostalo se mu takové mediální pozornosti, že to jistě přivedlo mnoho lidí k otázce, kam svět spěje. Pro mnohé to byl podnět k hlubšímu zamyšlení nad obecně se rozšiřujícím pojetím práv. Homo troglodytes Co se vlastně stalo? Americký genetik Morris Goodman dospěl k závěru, že genetická informace člověka a šimpanze se liší jen v 0,6 procenta písmen dědičné abecedy. Vlastně bychom měli spíš než lidoop šimpanz říkat člověk šimpanz. Po Goodmanově návrhu přeřadit šimpanze do rodu Homo zesílily hlasy požadující pro lidoopy základní lidská práva. V Deklaraci o lidoopech byla už dříve vyhlášeno společenstvo rovnocenných složené z orangutanů, goril, šimpanzů a lidí Deklarace stanoví, že nikdo z příslušníků společenstva rovnocenných nesmí být zabit (s výjimkou zabití v sebeobraně) a nesmí mu být způsobována újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům společenství. Naplnění druhého z požadavků by postavilo mimo zákon jakékoli pokusy na lidoopech, shrnuje web animalrights. Novozélandské právo neakceptovalo pouze jeden z požadavků deklarace, podle nějž nesmějí být lidé ani lidoopi zbaveni osobní svobody bez spravedlivého soudu, a pokud by byli uvězněni neprávem, musejí být propuštěni. Lidoopi i člověk mají mít právo na odvolání proti rozsudku, který je zbavil osobní svobody, a nejsou-li toho schopni, má se jim dostat právního zástupce, citujme ještě jednou web animalrights. V roce 2003 si média zase všímají, že Švýcarsko dalo zvířatům právní status. Psi, kočky, andulky a veškerá doma chovaná zvířata přestala být považována za předmět. Získala postavení živých bytostí, které mají city a mohou trpět. Například v případě rozvodu se má soudce řídit zájmem psa a přiřknout ho tomu, kdo bude schopen zajistit zvířeti lepší péči. Zvířecí práva jsou na postupu, ale realita zůstává převážně drsná, krvavá a často beznadějná. Náš nejbližší příbuzný šimpanz zřejmě vyhyne během příštích padesáti let. Více než ubývání domovských pralesů a nemoci ho překvapivě ohrožuje lov na maso. Bushmeat divoce žijících jedinců však neshánějí především domorodci, kteří by byli na takovém zdroji výživy závislí, ale například zaměstnanec francouzského ministerstva. Lidoopy ohrožuje i kácení lesů a nemoci. Zdaleka nejvíc je však třeba alespoň nějakých práv zvířatům, která bezprostředně slouží člověku. Karteziánská šlamastyka Přestože v době vznikající zemědělské společnosti bylo postavení a vztah člověka k přírodě zhola bojem o přežití, můžeme předpokládat, že v prvních předlouhá: Pythagoras, Aristoteles, Tomáš Akvinský, praktikující humanista a milovník všech živých tvorů František z Assisi, Descartes, Shaftesbury, anglický morální Þlosof, Rousseau, Kant, psychologové Freud a Jung, Mahatma Gandhí a nově například současný americký Þlosof Tom Regan. René Descartesovi se často přičítá, že zvířatům vzal duši. Podle českého odborníka na ekologickou etiku doktora Vladimíra Šilera ale Descartes nic nezavinil. Jen pojmenoval to, co se odehrálo po zhroucení středověku v průběhu renesance: rozpolcení skutečnosti, odcizení člověka a přírody Descartes popsal ono rozcestí, na němž se evropský duch vydal směrem, který nás dovedl až k tomu, že naše předškolní děti malují Þalovou krávu, protože jediná bezprostřední zkušenost, kterou s krávou mají, je z televizní reklamy; že kuřatům ve velkokapacitní drůbežárně dodává potravu bez doteku lidské ruky automatická linka a že tatáž automatická linka jim pak v masokombinátě bez doteku lidské ruky uřízne hlavy; že maminka dítěte, které si na pískovišti hraje s křečkem tak nešetrně, až mu zlomí nožičky, odpoví paní, která jí to vytkne no bóže, vždyť to stálo jen 16 korun! Opravdu morální je jen ten, kdo zachraňuje veškeré živočichy, kterým může pomoci a který se střeží ublížit živým stvořením. Neboť život jako takový je svatý. Etika znamená neohraničenou zodpovědnost za vše, co je živé. Albert Schweitzer, lékař, filozof, nositel Nobelovy ceny za mír (1875 1965) vesnických společenstvích dospěli někteří muži či ženy k určitému stupni úcty k životu a k soucitu, tj. k touze vyloučit zbytečné strádání u vybraných druhů zvířat, píše přední odborník na welfare neboli pohodu zvířat John Webster, profesor veterinární fakulty Univerzity v Bristolu. Řada myslitelů, kteří se zabývali vztahem člověka ke zvířatům, by byla Vytržení moderního člověka z přírody se ale dá právě tak pojmenovat jako povznesení. Touto dobou velká část lidstva přestává bezprostředně a dennodenně bojovat o přežití jedince. Nová situace umožňuje a zároveň vyžaduje nový etický přístup k přírodě a všem jejím součástem. Ve většině tradičních etik přežívá zkušenost prehistorických fází vývoje a starověkých kultur, kdy člověk vnímal 14

15 P R O M Ě N Y přírodu jako svého nepřítele nebo mocnějšího konkurenta. Proto boj proti přírodním silám, jevům, bytostem byl chápán jako eticky pozitivní. Tato etika nám v kulturní paměti stále ještě doznívá, přežívá v našich pojetích hodnot i v archetypech nevědomí. Ukazuje se, že dokonce někdy tato tradiční etika je brzdou dalšího vývoje lidstva, protože kořistnický a nepřátelský vztah k přírodě není možno uplatňovat donekonečna, planeta má jen omezené možnosti. Proto musíme vytvářet zcela nové hodnoty, nabízet nové motivace, shrnuje Vladimír Šiler. Kulturně předávaný atavismus o nepřátelské přírodě ilustruje jiný slavný autor a guru ochránců zvířat Peter Singer říkankou: Mámo, táto, v komoře je myš. Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá. Kdo z nás ji nezná? Kdo z nás se nad ní někdy zamyslel? Z dějin soucitu a odpovědnosti Pojetí humanity se rozšiřuje, jak stoupá lidský blahobyt. V hlubokém dávnověku poskytovali lidé ochranu bližních jen členům vlastního rodu. Pozvolna se okruh bližních rozšiřoval, soudí profesor Erazim Kohák. Američané si v devatenáctém století uvědomili, že černoši nejsou domácí zvířata, jak je většina společnosti do té doby vnímala. Feminismus vyzval k úsilí o rovná práva ženy. Teď jsou na řadě obratlovci. (Existuje extrémní podoba humanismu, která přiznává právo na život i bakteriím a virům ) Pohybujeme se však stále spíš v kultuře křesťanských tradic. Podobně islám je, jak píše dr. Šiler, výrazně denaturalizované náboženství. Zato například indické duchovní tradice vnímají člověka jako rovnocennou součást Dokonalý člověk neznamená nic, pokud nešíří dobré skutky, pokud neutěšuje zarmoucené lidi i zvířata. koloběhu života v přírodě a zvířatům přiznávají mimořádnou úctu. O hloubce současného obratu svědčí docela běžná situace. Ještě před pár desítkami let se děti učily ve školách bez jakéhokoli zpochybnění, že vydra, liška, jestřáb, slimák či mandelinka jsou škůdšilo lidstvo více než práva zvířat konßikty uvnitř vlastního druhu. Po skončení druhé světové války se zemědělci dostali pod sílící ekonomický tlak na výrobu levnějších potravin včetně masa, na zvyšování produktivity chovů. Nenápadně, aniž by si to drtivá většina lidí uvědomo- Buddha, myslitel, reformátor staré Indie (563 483) ci. Dneska tak vnímá zvířata méně lidí. Podle toho, jak často je citován výrok Jeremy Benthama (1748 1832), právě on odstartoval moderní hnutí na ochranu zvířat. Pregnantně zformuloval: Otázkou není, zda mohou myslet nebo umějí mluvit, ale zda mohou trpět? Podle Petera Singera byl anglický Þlozof a právník Bentham pravděpodobně první, kdo označil nadvládu člověka spíše za tyranii než za legitimní vládu. V roce 1824 vznikl v Anglii první spolek na ochranu zvířat, z nějž se později stala Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech (RSPCA). Británie přijala v roce 1911 jako první země zákon na ochranu zvířat The Protection of Animals Act. Ten deþnuje krutost jako působit zbytečné utrpení vykonáním nebo zanedbáním jakéhokoli činu. V první polovině dvacátého století řevala, nebývalé množství tvorů začalo žít v nepředstavitelně těžkých podmínkách průmyslových velkochovů. Ale současně s tím v 50. letech vznikly první dvě organizace na ochranu zvířat, které v mezinárodním měřítku organizovaly kampaně na pomoc zvířatům. Později se sloučily pod jménem Světová společnost pro ochranu zvířat (WSPA). Průlom na poli ochrany hospodářských zvířat způsobila kniha Ruth Harrisonové Zvířata jako stroje (Animal Machines). Poprvé veřejnosti ve Velké Británii odhalila realitu intenzívního chovu zvířat. Podle ní krutost je přiznána jenom tam, kde končí ziskovost. O desetiletí později začaly mít úspěch knihy o etických otázkách práv zvířat, například Animal Rights Andrewa Linzeyho z roku 1976 nebo rok předtím vydaná slavná kniha profesora melbournské univerzity Petera Singera " ' Kampaň Jíst méně masa Eat less Meat zahájila letos v březnu organizace CIWF Trust. Organizace žádá vládu, aby do roku 2020 snížila konzumaci masa o 15 %. Žádá také konzumenty, aby jedli méně masa a nakupovali pouze maso z volných či ekologických chovů. Podle CIWF Trust konzumace masa škodí lidskému zdraví, je příčinou velikého poškozování životního prostředí a je hlavním důvodem růstu krutého systému průmyslového zemědělství. [Zdroj: časopis Pro zvířata 1/2004]

P R O M Ě N Y Osvobození zvířat (Animal Liberation). Profesor Erazim Kohák v úvodu k českému vydání význam této zásadní knihy vidí takto: V Americe sedmdesátých let to byl naprosto základní objev. Otevřel se nám nový obzor S úžasem jsme si uvědomovali, že zvířata, která jsme my po generace vnímali spolu s nerosty a stromy jako inventář světa, jsou naši bližní. Osvobození zvířat Postoj Petera Singera je nekompromisní: All animals are equal. Všichni živočichové jsou si rovní. Zpochybňuje tak jedno z přesvědčení, na nichž západní společnost stojí že všechny mimolidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka, který má právo s nimi podle toho nakládat. Tento postoj neváhá označit za obdobu rasové nadřazenosti, za druhovou nadřazenost. Pojmu rasismus v tomto případě odpovídá speciecismus. Singer předkládá argumenty, proč by každý měl považovat zvířata za hodná morálního ohledu. Hlavní morální kategorií je podle něj míra utrpení, podle které bychom měli rozlišovat. Přichází s požadavkem biologické rovnosti. Mezi člověkem a ostatními vyššími živočichy Singer nestanoví přesné meze není zde podle něj žádný morálně závažný rozdíl, který by opravňoval zacházet s kýmkoli bez morálních ohledů. Všechno, co konáme ve vztahu k mimolidským bližním, potřebujeme zdůvodnit stejně, jako kdybychom to dělali člověku. Neexistuje žádné jenom zvíře, charakterizuje knihu Lubomíra Chlumská z Nadace na ochranu zvířat. V Osvobození zvířat se dále popisují hrůzné praktiky zacházení se zvířaty v laboratořích a v zemědělsko-průmyslové živočišné výrobě. Singer nabízí z této schizofrenní situace východisko: vegetariánství. Kniha Osvobození zvířat začala být vnímána jako bible vegetariánství i bible hnutí za osvobození zvířat. Dynamiku hnutí na ochranu zvířat zdokumentoval bibliograf Charles Magel. Od starověku do počátku sedmdesátých let 20. století našel pouze 95 děl Během dalších osmnácti let ale objevil 240 děl s tematikou práv zvířat, z nichž mnohé napsali Þlozofové vyučující na univerzitách, shrnuje ve své knize Peter Singer. Osmdesátá a zejména devadesátá léta nejenže nebývale rozhojnila hnutí na ochranu zvířat, hnutí také v duchu mediálně agresívní doby přitvrdilo ve snaze dostat problém do povědomí širší veřejnosti. Stalo se. Kniha Věčná Treblinka s podtitulem Ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté z roku 2002 vyvolává polemiky už svým názvem. Americký historik Charles Patterson v ní vede úvahy o tom, že krutosti páchané každodenně na zvířatech stejně jako otroctví, rasismus, genocidy a pogromy byly umožněny a omlouvány týmž přesvědčením, že můžeme jakýmkoli způsobem nakládat s těmi, kteří jsou slabí, bezbranní, odlišní a méněcenní. Na světlo světa však ještě předtím vyšly i proti vůli podnikatelských zemědělských, farmaceutických, pokusnických a podobných lobby otřesné faktické dokumenty o lidském zacházení se zvířaty. Velký rozruch vyvolala kniha Holocaust vydaná v roce 1991, společné dílo publicistky Milly Schär-Manzoli a člena švýcarské kontrolní komise pro pokusy na zvířatech Maxe Kellera. Ten na vlastní odpovědnost vynesl tajné dokumenty o zločinech páchaných na pokusných zvířatech. Autoři je v knize zveřejnili a okomentovali. Přímé doklady o způsobu zacházení se zvířaty v laboratořích, ve velkochovech či na jatkách se někdy na veřejnost dostanou pouze ilegálním způsobem jako při útoku na pennsylvánskou univerzitní laboratoř. Aktivisté radikálního Hnutí za osvobození zvířat ukradli videozáznamy, jejichž svědectví vedlo k tomu, že státní tajemník zdravotnictví a sociálních služeb zakázal další pokusy. Střízlivé kázání o ráji V žádném případě se nezastávám násilí jako prostředku k osvobození zvířat. Ve skutečnosti se ho děsím, ale nemůžu předstírat, že nemá žádný účinek Kdykoli veřejnost projevuje proti něčemu odpor vždycky to přitahuje onu malou vrstvu extremistů, kteří věci škodí a jsou nebezpeční. Když ale široká veřejnost dává najevo pobouření, znamená to, že něco není v pořádku, říká profesor John Webster, jehož kniha Animal Welfare A Cool Eye Towards Eden vyšla v roce 1994. (V českém překladu Welfare: životní pohoda zvířat aneb Střízlivé kázání o ráji vydala Nadace na ochranu zvířat v roce 1999.) Je to kniha konstruktivního přístupu k problému vlády člověka nad zvířaty, jak se praví v jejím českém podtitulu. Pro toho, koho by snad zarazilo pojetí vlády člověka nad zvířaty, má John Webster odpověď: V současné době máme vládu plně ve svých rukou: máme jak dostatečnou moc zničit většinu druhů vyšších živočichů (ptáků a savců), tak ale také dostatečný blahobyt, abychom se k nim mohli chovat odpovědně a nesobecky. S takovou úděsnou mocí v ruce však nestačí řídit se jednoduše soucitem Potřebujeme víc než jen správně smýšlet. Musíme i správně jednat. John Webster polemizuje s radikální propagací vegetariánství ve jménu soucitu. Podle něj je nevyhnutelným osudem každé živé bytosti, že její tělesná schránka je dříve či později zkonzumována někým jiným a využita na energii, byť jsou to třeba mikroorganismy. S anglickým humorem, který zůstává i v českém překladu zachován, John Webster uzavírá kapitolu o radikálním aktivismu Hněv působí nejlépe, je-li podáván chlazený. John Webster se hlásí ke střední cestě slovy: řešení není možné nalézt samolibým moralizováním o povaze práv zvířat, ale praktickým přístupem, který hledá cesty, jak smířit naše požadavky na zvířata pod naší vládou s opravdovou starostí o jejich životní pohodu. Na adresu hnutí na ochranu zvířat dodává, že jedním z důvodů, proč dosáhlo tak málo, je, že požadovalo tak moc. Pět a jedna svoboda V první části své knihy John Webster analyzuje povahu vědomí, životní pohody a utrpení zvířat. Ve druhé části navrhuje opatření nezbytná ke změně. Při analýze se drží pojetí tzv. pěti svobod. Nejzákladnější vodítko pro zajištění welfare neboli životní pohody zvířat začalo vznikat někdy v polovině 60. let minulého století. Komise sestavená britským parlamentem poté, co vyšla kniha Animal Machines Ruth Harrisonové, poprvé provedla inspekci životní pohody zvířat a navrhla, že by všechna zvířata měla mít přinejmenším svobodu vstát, lehnout si, otočit se, očistit si tělo a natáhnout končetiny. Toto minimum, které vešlo ve známost jako pět svobod, však ani zdaleka a ani v těch nejcivilizovanějších zemích zatím není naplněno. John Webster je toho názoru, že pro životní pohodu zvířete (nebo člo- 16

17 P R O M Ě N Y věka) není ve skutečnosti nutné, aby bylo či byl či byla úplně osvobozena od hladu, zimy, bolesti, strachu atd. Je jen třeba, aby se zvíře mohlo s těmito problémy vypořádat vlastní aktivitou a vyhnulo se tak utrpení. A tak navrhuje přidat ještě šestou svobodu: svobodu vykonávat volně a osobně kontrolu nad vlastní životní pohodou, a tím se vyhnout nejen utrpení, ale i stavu umrtvující nečinnosti. Za nejzdařilejší pokus o jednoduchou deþnici životní pohody zvířete považuje John Webster tuto: Pohoda zvířete je určena jeho schopností vyhnout se strádání a zachovat si zdatnost. Jeho přístup však spočívá především v tom, že se snaží jemněji rozlišovat. Vychází z toho, že pohodu asi vnímají sama zvířata úplně jinak než veřejné mínění Přiznává také, že věda na mnoho otázek nemá odpověď, ba dokonce zatím ani metodu, jak je řešit. Svůj praktický postoj shrnuje Webster takto: I když nelovím, nestřílím, ani nerybařím pro zábavu, jím většinu druhů masa, ale nejím maso kuřecích brojlerů, kteří byli vykrmeni v čistě ekonomických důvodů v těch nejintenzívnějších produkčních systémech. Konec středověku v Evropské unii Revoluční změna nastala v Evropské unii. Do té doby byla zvířata klasiþkována Římskou smlouvou, zakládající EU, jako zboží nebo produkty. V roce 1997 v Amsterodamu podepsalo všech 15 členských států Evropské unie právně závazný Protokol o zvýšené ochraně a respektování welfare zvířat, v němž jsou zvířata uznána za cítící bytosti. To znamená, že v EU jsou nyní zvířata považována za živé tvory, kteří mohou trpět a cítit bolest, anebo pokud jim to umožníme být spokojeni. Protokol rovněž vyžaduje, aby EU při formulování a realizaci své zemědělské, dopravní a výzkumné politiky brala plně v úvahu welfare zvířat. Právní závazek, aby se welfare zvířat udělovala plná pozornost, je nesmírně důležitým krokem. Jinými slovy se dá také říci, že v EU středověk skončil oþciálně pro zvířata v roce 1997, zatímco všude jinde stále trvá, říká se v časopisu Pro zvířata. Posledním velkým mezníkem v historii ochrany zvířat byla mezinárodní konference o welfare (životní pohodě) zvířat v březnu 2003 v Manile. Bylo to Pět svobod (hospodářských) zvířat! Svoboda od hladu a žízně nerušeným přístupem k čerstvé vodě a krmivu zaručujícímu plné zdraví a tělesnou zdatnost! Svoboda od nepohodlí poskytnutím odpovídajícího prostředí včetně úkrytu a pohodlného místa k odpočinku.! Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění prevencí anebo rychlou diagnózou a léčením! Svoboda od strachu a stresu zajištěním takového prostředí a zacházení, které vylučují psychické strádání! Svoboda projevit přirozené chování poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného prostředí a společnosti zvířat téhož druhu poprvé, kdy se na takovéto úrovni hovořilo o důležitosti ochrany zvířat včetně důrazu na to, že všechny země světa musejí předcházet krutému zacházení se zvířaty a omezovat jejich utrpení, informuje Lubomíra Chlumská v jiném čísle časopisu Pro zvířata. Konference se zúčastnilo 21 vládních delegací a přes 300 organizací na ochranu zvířat z 80 zemí. Účastníci schválili Deklaraci o welfare zvířat (Declaration on Animal Welfare), která nyní bude nabídnuta k podpisu vládám všech zemí světa. Česká republika jako jedna z mála evropských zemí a jako jediná z nových členských států EU hlasovala pro Deklaraci přímo prostřednictvím svého zástupce v Manile, komentuje ředitelka Nadace na ochranu zvířat ing. Romana Šonková. V mnoha zemích je ochrana zvířat uznána ve formě národních zákonů. Nařízení a směrnice týkající se ochrany zvířat existují a dále se vyvíjejí také v rámci Evropské unie. Na celosvětové úrovni ale jakékoli uznání práv zejména hospodářských zvířat na ochranu jejich životní pohody dosud neexistovalo. To ostře kontrastuje se situací v ochraně biologických druhů, která se řídí Konvencí o biodiverzitě a konvencí CITES. Hlavním smyslem Deklarace o welfare zvířat je to, aby byla také otázka životní pohody zvířat uznána jako celosvětově závažný úkol. Schválení Deklarace je prvním krokem k dlouhodobému cíli, kterým je přijetí Všeobecné deklarace o welfare zvířat v rámci Organizace spojených národů, končí zpráva o konferenci, která se konala pod patronací dvou významných mezinárodních organizací na ochranu [Zdroj: Welfare hospodářských zvířat, brožura Royal Society for the Prevention of Cruelty to Animals.] zvířat WSPA a RSPCA. Mezi zásady přijaté v deklaraci patří zejména: Národy by měly podniknout veškeré náležité kroky k tomu, aby zamezily krutému zacházení se zvířaty a snížily jejich utrpení. V otázce životní pohody zvířat by se měly dále rozvíjet a vypracovávat příslušné normy, jako jsou normy upravující využití a zacházení s hospodářskými zvířaty, s domácími zvířaty, se zvířaty využívanými ve vědeckém výzkumu, s tažnými zvířaty, s volně žijícími zvířaty, ale nejen tyto normy. Jak se žije zvířatům Když se začne mluvit o zvířatech a jejich ochraně, nejspíš nám vytane na mysli divoká příroda a intenzívní snaha o ochranu, která nám už dnes připadá jako normální a nutná. Přitom volně žijící živočichové, přestože je omezujeme a ohrožujeme ničením životního prostředí či lovem, se mají vlastně dobře. Jsou svobodní a aktivní tak, aby se zařídili, jak nejlépe umějí. Svět však obývají také zvířata, která bezprostředně chováme pro svůj užitek nebo potěšení. Je jich mnohonásobně víc než lidí a drtivá většina zejména hospodářsky využívaných zvířat díky našim rozhodnutím a intenzívním metodám chovu trpí způsobem, o němž zpravidla raději ani nechceme slyšet. Například v EU bylo v roce 2002 pro konzumaci poraženo 26 miliónů krav, 200 miliónů prasat, 77 miliónů ovcí a koz. Tato zvířata zpravidla nemohou žít ani v relativní pohodě, o pěti svobodách se jim nemůže ani zdát. Asi šedesát procent nosnic v ČR, pokud bereme v úvahu domácí malochovy, "

P R O M Ě N Y 90 % z přibližně 300 miliónů nosnic chovaných v Evropské unii a tři čtvrtiny ze 4,5 miliardy slepic chovaných ročně v celém světě prožije svůj život v tzv. bateriových klecích. Bateriová klec je vyrobena z pletiva. Na drátěné mírně se svažující podlážce jsou v kleci namačkány nosnice tak, že celý svůj život tráví na prostoru menším, než je papír o velikosti A4. Je nasnadě, ale také je vědecky prokázáno, že v takové kleci slepice nemůže normálním způsobem stát, protahovat se, protřepat si křídla, která mají rozpětí asi 80 cm, jen s obtížemi se otočí. Je vyloučeno, aby mohla hřadovat, popelit se nebo snášet vajíčka v odděleném hnízdě, čili žít jako slepice. Důležitost těchto potřeb potvrzuje výzkum. Z etologických pokusů je například zřejmé, že slepice je ochotna vyvinout velké úsilí a mnoho času, aby se dostala k hnízdu, kde by mohla snést vejce. Nosnice mají bolavé nohy ze stání na holých drátech. Trpí také nezměrnou frustrací. Nemohou se normálně sociálně chovat, poznávat prostředí, unikat útokům ostatních zvířat, pokud se projeví. Protože v takovém prostředí je agresivita projevující se klováním častá, řeší se tento problém (který v normálním prostředí není problémem, ale například způsobem vytváření sociálních vztahů ve skupině) upalováním špiček zobáků kuřatům doslova na běžícím pásu. Není výjimkou, že v jedné hale jsou drženy desetitisíce slepic v klecích až v šesti podlažích nad sebou. Umělé světlo 15 16 hodin denně simuluje letní den, protože to podpoří snášku vajec, řízené větrání je někdy špatné, takže za horka docházívá k úhynu od tepelného šoku. Automaticky dávkované krmení jede na dopravním páse u přední strany klece. Takový život vydrží slepice asi rok. Během něj snese přibližně 300 vajec a pak je poražena. Kvůli nedostatečnému pohybu mají slepice oslabené svaly a křehké kosti, a tak při vyndavání z klecí a přepravě na jatka až 30 % zvířat utrpí zlomeniny. Apatičtí tvorové nacpaní v klecích na náklaďáku jsou to jediné, co většina z nás z jejich trýznivého životního údělu asi kdy zahlédla. Bateriové klece představují nejlevnější způsob výroby vajec. Náklady na krmivo v něm tvoří přes 70 %. Ostatní výdaje jsou nízké, protože jedna osoba obsluhuje 100 000 i více nosnic v jedné budově. Konec bateriových klecí nastane v Evropské unii roku 2012. Podle směrnice z roku 1999 budou povoleny jen tzv. obohacené klece, které musejí poskytovat nejméně 750 cm 2 prostoru jedné slepici, musejí být vybaveny hnízdem a stelivem. Tolik zákonná norma, na niž se musejí zemědělci připravovat. Alternativy však existují už dnes díky soucitu chovatelů a zájmu spotřebitelů. Jsou nákladnější o 10 50 %. Haly s podestýlkou umožňují slepicím hřadování, klidné projevy slepičí nátury, jako je popelení, hrabání, zkoumání okolí. Ještě lépe se žije slepicím v halách doplněných přístupem do venkovních výběhů. Dobré podmínky nosnicím obvykle zaručují ekologické farmy. V těchto výběhových chovech žije maximálně šest ptáků na metr čtvereční. Krmivo musí být ekologického původu. Je zakázáno zkracování zobáku a užívá se méně léčiv. Povolené maximum slepic na jednoho farmáře je 10 000. O jednom českém ekochovu nosnic poblíž Zvole u Prahy informuje čtvrtletník Pro zvířata. V roce 2002 na farmě chovali 82 slepic. Jejich vajíčka stála 4 Kč, slepice jich snášejí průměrně 230 ročně. Zároveň je ale třeba podotknout, že bez pravidelné a nezávislé kontroly není ani u ekologických farem trvale zaručeno, že se tam vždy zvířata budou mít dobře. Neveselé krávy a ti další Současnou realitou není ani představa, jak spokojená kráva mléko dává. Dnešní plemena dojnic jsou vyšlechtěna s jediným cílem, aby dávala vysokou produkci mléka. Organismus zvířete dokáže jen velmi těžko držet krok s nároky tak velké tvorby mléka a obrovského vemene. Zvířata jsou vyčerpaná, častěji zchromnou, trpí bolestivými záněty vemene a metabolickými poruchami V některých kravínech mohou být dojnice ještě stále uvázány celoživotně na jednom místě, takto časopis Pro zvířata popisuje skrytou realitu výroby jedné ze základních potravin naší civilizace mléka. Lépe se nemají ani jedni z nejinteligentnějších savců, prasata. Prasnice mohou být v chovech permanentně v těsných boxech a jejich jediným údělem je opakovaně rodit selata. Ani prasata určená na výkrm se nemají lépe a jejich frustrace vede například k vzájemnému okusování ocásků a kanibalismu. Jednou z nejuznávanějších lahůdek a nejdražších pokrmů na světě jsou foie gras husí játra. Vyhledávanou chuť získají díky dvou až třítýdennímu násilnému překrmování hus uzavřených bez možnosti pohybu v jakýchsi drátěných krabicích. Z klece jim trčí ven pouze krk a hlava tak, aby bylo možné hlavu snadno uchopit a násilím otevřít ptákovi zobák. Trubice napojená na pumpu se vsune ptákovi do zobáku a půl kila potravy je mu během 2 3 sekund vpraveno do krku Popis vyvolává asociaci se středověkým mučením z životního příběhu básníka Villona. Ale zpět do současnosti: Po týdnu výkrmu se u ptáků objevuje akutní střevní katar a průjem. Kvůli extrémně narostlým játrům nemohou ptáci ani pořádně dýchat Kvůli nedostatku vápníku ve stravě má při porážce 30 70 % zvířat mnohočetné zlomeniny. Také jim selhává srdce a ledviny, tolik vyplývá z průzkumů provedených organizacemi Advocates for Animals a WSPA. Na otázku, co s tím můžeme dělat, ochránci zvířat nabízejí odpověď: Nekonzumovat husí játra. V restauracích a obchodech můžete upozornit na to, za jakou cenu se tato delikatesa získává. U nás je již od roku 1994 naštěstí násilné vykrmování hus zakázáno Zákonem na ochranu zvířat proti týrání, dodává Romana Šonková z Nadace na ochranu zvířat. Organizace na ochranu zvířat vedou dlouhodobou kampaň proti krutým transportům živých zvířat, které jezdí někdy i přes celý kontinent. Zvířata jsou nacpaná v přepravních prostorech, často nedostávají ani vodu, zacházení s nimi je surové. Proti srsti a pižmu V roce 1997 bylo kvůli obchodu s kožešinami na světě zabito více než 31 miliónů zvířat. Znamenalo to pokles o 17 miliónů oproti roku 1988 způsobený tím, že stále více lidí se dozvídá a připouští si, s jakou krutostí je spojeno nošení kožichů. Počet zvířat chycených do pastí klesl v Kanadě ze tří miliónů ročně na milión. V zemích, jako je Velká Británie, Nizozemsko a Švýcarsko, se snížil prodej kožek o více než 90 %. Přesto vlivní módní návrháři stále s oblibou kožešiny používají. Podle organizace WSPA jedním z důvodů je domněnka, že chov zvířat na kožešinových farmách je pro zvířata přijatelný a nahradí krutý lov ve volné přírodě. " 18

příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 4. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY De Beers Zástupci firmy De Berrs! Nicholas F. Oppenheimer, předseda nadnárodní společnosti De Beers! jeho asistent, asistenti Jste hlavní zástupci nadnárodní firmy De Beers, která se zabývá těžbou diamantů od r. 1870, kdy byly na její farmě v jižní Africe nalezeny. Od roku 1929 vlastní firmu De Beers rodina Oppenheimerů. Vaše firma působí v mnoha zemích světa, ale formálně sídlí v Libérii, kde firmy nejsou zákonem nuceny k auditu (nezávislému ročnímu zhodnocení své ekonomické činnosti.) Vaše firma je jedna z největších firem, zabývajících se těžbou, zpracováním a prodejem diamantů. Produkuje čtvrtinu všech diamantů na světě. Má doly v Jihoafrické republice, v Botswaně a dalších zemích. V Botswaně máte nejenom diamantové doly, ale jste podílníky další firmy zvané Debswana, která ovládá botswanský diamantový průmysl, a v níž má 50% podíl botswanská vláda. Máte tak v Botswaně velký vliv, ale při vyhánění Bušmenů jste se nepostavili na jejich obranu. Je to proto, že skutečným důvodem jejich vyhánění je ložisko diamantů, nalezené v 80. letech na jejich tradičním území. Ačkoliv jste v r. 2002, rok po vysídlení Bušmenů, koupili od vlády koncesi na velkou část celého území, máte v plánu s těžbou nespěchat, aby nebyla spojována s vystěhováním Bušmenů, či aby snad dokonce Bušmeni netvrdili, že mají právo na podíl na zisku, vzhledem k tomu, že diamanty byly nalezeny na jejich území. Vaše oficiální linie je, že ložiska dimamantů na území Bušmenů jsou nerentabilní a že nemáte zájem je těžit. Také tvrdíte, že vystěhování Bušmenů nemá nic společného s diamanty. U soudu bude svědčit nezávislá expertka Janine Roberts. Víte, že vše, co říká, je pravda. Nicméně při křížovém výslechu se budete snažit její slova bagatelizovat, odmítat a zpochybňovat. Následují některé skutečné argumenty firmy De Beers, které v této kauze zazněly, a které můžete využít. Není pravda, že vystěhování Bušmenů souvisí s ložisky diamantů, které byly na jejich území nalezeny. To potvrzují Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002. tak věrohodní lidé, jako je Lord Pearson, konzervativní člen Sněmovny lordů, Glenys Kinnock, člen parlamentu za labouristickou stranu, a členka parlamentu za Liberály Jenny Tonge, kteří všichni navštívili Botswanu osobně a seznámili se s fakty. Podobně i nevládní organizace v Botswaně, které hájí práva Bušmenů, mají podobný názor: vystěhování nemá nic společného s diamanty. Toto jsme opakovaně vysvětlovali organizaci Survival a jejímu předsedovi Stephenovi Corrymu. Bohužel marně stále nechápe a svou kampaní tak diskredituje vlastní organizaci. Ironie celé této podivné kampaně organizace Survival spočívá v tom, že pokud by náhodou přece jen někdy v budoucnosti byl na území Bušmenů otevřen diamantový důl, nebyl by pro místní skupiny příkořím a ohrožením, ale naopak cenným zdrojem pracovních příležitostí a rozvoje celé oblasti. Můj dědeček, Ernest Oppenheimer, kdysi pravil: Samozřejmě, že hlavním cílem naší skupiny je zisk. Nicméně si přejeme tyto zisky vydělat takovým způsobem, který by zároveň reálně a dlouhodobě pomohl lidu a rozvoji jižní Afriky. A tato jeho slova jsou platná dodnes. Jsme hrdi na naši tradici i současnost, v níž investujeme do lidí a do trvale udržitelného rozvoje jak v Africe, tak i v dalších zemích. Ačkoliv jsme vždy byli proti apartheidu v jižní Africe, nejsme pro to, aby měly místní etnické menšiny nějaká speciální práva. Klasifikace lidí podle jejich etnicity příliš připomíná právě nedávno minulou dobu apartheidu. Vynikající antropologové, jako je James Suzman nebo Adam Kuper, jsou proti principu, který by poskytoval některé skupině zvláštní status nebo výhody pouze na základě její etnicity. Vysvětlují, že takovéto vydělování je diskreditováno právě apartheidem, a navíc že jih Afriky je tak etnicky promíchán (mnoho lidí má smíšený původ), že stejně nelze s určitostí říci, kdo patří ke které etnické skupině. - V -

příloha časopisu Bedrník, dokončení navazující na číslo 3/2004 5. Pracovní list pro simulační hru BUŠMENI A DIAMANTY Experti Nezávislí experti:! Janine Roberts, nezávislá expertka! její kolega, kolegyně, kolegové Jste nezávisý expert/experti, kteří strávili 15 let výzkumem diamantového průmyslu. Ve svém krátkém příspěvku se budete snažit ukázat ekonomický, sociální, politický, technický a také historický kontext jak firmy De Beers, tak diamantového průmyslu. De Beers tuší, o čem budete hovořit. Vědí, že vše je pravda, ale budou se to snažit všemi prostředky vyvrátit. Firma De Beers vznikla v Jižní Africe poté, co na farmě rodiny De Beers byly v roce 1870 nalezeny diamanty. Vznik firmy je úzce spjat s apartheidem. Černí dělníci byli nuceni pracovat v dolech jako otroci, nesměli se vzdalovat z ubikací apod. Postupně přechází vlastnictví firmy do rukou německo-anglické rodiny Oppenheimerů, která ji vlastní dodnes. Ve 20. století firma skupuje další diamantové doly v Africe. V Namibii jsou ve 20. letech místní lidé najati k hledání diamantů a nuceni plazit se v noci pouští a hledat diamanty podle záblesků ve světle měsíce. Mají přitom zavázaná ústa, aby diamanty nemohli spolknout. Ve 40. letech ceny diamantů klesají. De Beers rozjíždí masivní reklamní kampaň v Americe, jejíž cílem je v myslích spotřebitelů spojit diamanty s láskou. V roce 1940 umísťují 20 000 reklam a příběhů v amerických novinách a časopisech s líbivými hesly o tom, že diamant je navždy. V USA i jinde jsou diamanty od té doby chápany jako nejdražší kameny, jsou součástí zásnubních prstenů. V roce 2003 zahajuje proti firmě De Beers Jihoafrická republika soudní řízení, jehož cílem je prosadit, aby firma zaplatila obětem apartheidu, které pro ni pracovaly, kompenzace. Diamanty představují pro firmy, jako je De Beers, obrovské zisky. Je to proto, že těžba a zpracování je velmi levné, a diamanty se přitom prodávají velmi draze. Náklady na těžbu jednoho karátu (pětina gramu) jsou v dole Orapa v Botswaně 9 $, v jihoafrickém dole Finsch je to 12 $, v dole Argyle v Austrálii je to pouhých 2,90 $. Mzdy pracovníků, kteří diamanty těží, jsou ostudně nízké ve všech zemích mimo Austrálii a Kanadu. Typický černý dělník v diamantových dolech, pracující na dohodu, si vydělá okolo 12 $ týdně. Další část procesu, broušení a leštění diamantů, je také velmi laciná. V 85 % se dnes platí 20 až 25 centů za Vláda Botswany nedávno násilně vysídlila několik tisíc Bušmenů z jejich původních osad v polopoušti Kalahari, kde se dosud z velké části živili lovem a sběrem plodin, a umístila je ve sběrných táborech, které jsou vzdálené od území jejich předků a kde se nemohou věnovat lovu ani sběru. Tato akce vlády je vyvrcholením dlouhodobého tlaku, kdy vláda zakazovala Bušmenům lov a nutila je opustit jejich území. Důvody tohoto postupu vlády nejsou zřetelné. Podle organizace Survival, která hájí práva přírodních národů, je důvodem skutečnost, že na území Bušmenů byla již v osmdesátých letech nalezena velká ložiska diamantů. Dosud se zde ale netěží. Botswana produkuje 25 % všech světových diamantů a je ekonomicky i personálně úzce propojena s nadnárodní diamantovou firmou De Beers. Firma De Beers se nepostavila proti vyhoštění Bušmenů, ačkoliv má na vládu velký vliv, a v roce 2002, poté, co byli Bušmeni vyhoštěni, zakoupila od vlády část původního území Bušmenů. Vláda se hájí tím, že jí nejde o diamanty ani o dobré styky s De Beers, ale o ochranu zvěře v rezervaci a možnost poskytnout Bušmenům dary civilizace. Vzhledem k situaci se organizace Survival obrátila na Mezinárodní trestní soud, který by měl rozhodnout: a) jaký je skutečný důvod vyhoštění Bušmenů a zda firma De Beers v této věci hraje nějakou roli, b) zda je akce vlády správná z morálního a právního hlediska, c) pokud není správná, zda ji lze označit jako genocidu, případně kulturní genocidu. Soud rozhodne po výslechu přítomných zájmových skupin. Všechny výše zmíněné údaje jsou pravdivé, kromě informace o Mezinárodním trestním soudu, který je iniciativou OSN, je dosud v přípravné fázi a začne fungovat až okolo roku 2007 v Haagu. Jeho doménou pak skutečně bude rozhodování o masovém porušování lidských práv včetně genocidy, a to se zpětnou platností od r. 2002. zbroušení jednoho diamantu. Brousí je nejčastěji Indové (muži, ženy i děti) v chudých oblastech státu Gujarat. Vydělají si tak okolo 6 $ týdně. Náklady na produkci jednoho diamantu do zásnubního prstenu (včetně broušení a dopravy) tak většinou nepřesáhnou 10 dolarů. Přitom prodejní cena bývá okolo 1000 $. Zisky firmy De Beers jsou proto obrovské. Není divu, že se rodinná firma Openheimerů přihlásila k trvalému pobytu v Libérii, kde není zákonem stanovena nutnost každoročního nezávislého auditu. Některé velmi kvalitní diamanty se ani netěží, ale vyrábějí se uměle, tajně a velmi levně z metanu. Firma De Beers má takovéto utajené továrny na ostrově Man a v jižní Africe. Protože zisky z prodeje jsou tak vysoké a náklady na těžbu tak nízké, má firma De Beers mnoholetou tradici utajování cest, kterými putují diamanty, než se prodají. To velmi ztěžuje roli OSN, která se snaží zachytit ilegální angloské diamanty. Podle mezinárodní dohody (Kimbereley process) by státy neměly dovolit prodávat na svém území tzv. krvavé diamanty, které např. použili rebelové v jednotlivých afrických zemích při koupi zbraní apod. Vinou utajování nákupních a prodejních cest a úmyslného směšování diamantů, jak je praktikuje např. firma De Beers, je prakticky nemožné takovéto krvavé diamanty identifikovat. Ale diamanty mohou být krvavé, i když se na porušování lidských práv v souvislosti s nimi podílí vláda. A to je právě případ botswanských diamantů. Botswanská vláda je těsně spjata s diamantovým průmyslem: diamanty se podílejí ze 70 % na příjmech ze zahraničního obchodu, z 50 % na celkových vládních příjmech, a z 30 % na HDP. Vláda je s firmou De Beers 50% společníkem ve firmě Debswana, která kontroluje prodej botswanských diamantů. Botswanský president označil propojení své vlády a De Beers jako spojení siamských dvojčat. Firma De Beers má tedy na botswanskou vládu obrovský vliv. Proč se nepostavila proti vyhánění Bušmenů? Domníváme se, že diamantový důl na území Bušmenů je tím pravým důvodem. Určitě není neekonomický z projektu vyplývá, že by se jednalo naopak o pátý největší důl na světě. Otázka je, proč firma nespěchá s těžbou. Důvodem by mohla být skutečnost, že je v zájmu firmy nevrhnout příliš mnoho diamantů na trh najednou, protože by mohla klesnout jejich cena. - VI -