1
ÚVOD DO HUDEBNÍ NAUKY Hudební nauka je obor, který nás má teoreticky vybavit k praktickému muzicírování tak, abychom hudbu mohli nejen poslouchat, ale pochopit zákonitosti, které v hudbě, jako ve všech odvětvích vědění jsou a které budeme pro praktickou hru potřebovat. Hudební teorie se zdá být nudná a definitorická, ale pokud k ní nebudeme přistupovat jako k nutnému zlu, zjistíme, že je zajímavá a zcela logická. Hudební nauka má svá odvětví: 1. nauka o základní hudební teorii 2. nauka o spojování akordů zvaná harmonie 3. nauka o hudebních nástrojích 4. dějiny hudby(hudební historie) Chtěl bych se touto učebnicí pokusit vzbudit ve vás zájem nejenom o spontánní muzicírování, ale i nenásilnou a přirozenou formou o hudební teorii. Pokud se budeme učit pouze poučky (definice), které budeme reprodukovat jako básničku, nic nám hudební teorie nedá, nepochopíme širší souvislosti. Zajímavost kteréhokoliv odvětví teorie přijde až tehdy, když jsme schopni ji pochopit. Zkusme tudíž začít otázkou, kterou vám správně zodpovím. 2
1. Co je hudba? HUDBA je umění, jehož vyjadřovacím prostředkem jsou tóny. Je jedním z projevů vyšší nervové soustavy člověka. Poslech jakékoliv hudby v nás vyvolává různé pocity. Zvyšuje či umocňuje pocit napětí, pohody atd.. Základním prostředkem hudebního umění je tón, jeho vznik a užití. 2. Co je zvuk a co je tón? ZVUK je vše co slyšíme. Náš život je provázen ve všech směrech nějakými zvuky. Slyšíme zvuky aut, různé údery a cinkání lahví od limonády, které neseme v nákupní tašce atd. Zvuky ve své podstatě nejsou lidskému uchu příjemné a asi nebude příjemným zážitkem kupříkladu hodinové posezení na frekventované silnici či nádraží. TÓN je zvuk měřitelné výšky. Hudba je tedy umění, jehož vyjadřovacím prostředkem jsou tóny. Tón, aby byl tónem a ne pouze zvukem, musí mít tyto vlastnosti výšku délku sílu barvu ) - tóny hluboké, vysoké - tóny krátké nebo dlouhé - tóny silné, slabé - podle nástroje, který jej hraje (housle, klavír, flétna 3
Má-li tón tyto vlastnosti, musíme mít pro jejich zápis nějaké písmo. V hudbě užíváme takzvané notové písmo. Notové písmo užívá místo písmen noty. NOTA je hudební značka pro tón a určuje jeho výšku, sílu, délku. Protože jde o zvláštní druh písma, používáme pro ně zvláštní sešit se zvláštními linkami tzv. NOTOVÝ SEŠIT NOTA, NOTOVÁ OSNOVA, KLÍČ Notová osnova je soustava pěti linek, mezi kterými jsou čtyři mezery. Notové linky počítáme zdola. Notová osnova slouží k zápisu not tak, abychom poznali jejich výšku a délku. Stejně tak jako se zapisuje do školního linkovaného sešitu výklad učitele, tak do notového sešitu (s notovými osnovami) zapisujeme hudební projev pomocí not do notové osnovy. Do notové osnovy můžeme umístit devět různých not 4
Pět z nich na linky (modré) a čtyři do mezer (červené). Hudební skladba se pochopitelně skládá z více než devíti not (tónů) a proto při zápisu not, které se nedají zapsat pouze do notové osnovy, používáme linky pomocné. Jsou umístěny pod i nad notovou osnovou. Jsou kresleny pouze k dané notě. Jejich počet je pět pod a pět nad notovou osnovou. Notový klíč Na začátku notové osnovy musíme napsat notový klíč. Podle toho, jaký notový klíč použijeme, určuje názvy not. Je to přibližně podobné různým jazykům v textu. Nejvíce používanými klíči jsou klíč houslový, klíč altový a klíč basový Houslový klíč jinak zvaný G-klíč začíná na druhé lince (tedy tón G). Tento klíč slouží pro zápis tónů středních a vysokých. 5
Altový klíč jinak zvaný C-klíč protíná třetí linku a určuje polohu tónu c. Altový klíč slouží pro zápis tónů nižších středních a středních. Basový klíč jinak zvaný F - klíč začíná na čtvrté lince (tedy tón F). Tento klíč slouží pro zápis tónů hlubokých. Vyzkoušej si zápis houslového klíče. 6
Vyzkoušej si zápis basového klíče. 7
Stejná nota stejně umístěný v notové osnově se jinak jmenuje a její jméno určuje klíč, který je před notou. NOTOVÉ PÍSMO, TVAR A HODNOTA NOT, POMLKA Co je nota? Nota je písemná značka pro tón a značí se oválnou hlavičkou. Svým tvarem označuje délku tónu. V hudbě rozeznáváme tyto hodnoty not, NOTA CELÁ označuje se prázdnou hlavičkou NOTA PŮLOVÁ nožičkou označuje se prázdnou hlavičkou a NOTA ČTVRŤOVÁ nožičkou NOTA OSMINOVÁ označuje se vyplněnou hlavičkou a označuje se vyplněnou hlavičkou a nožičkou s praporkem 8
Podle doby trvání tónu dělíme základní hodnoty not. NOTA nákres počet dob vejde se do celého taktu CELÁ PŮLOVÁ ČTVRŤOVÁ OSMINOVÁ čtyři doby dvě doby jedna doba půl doby 1 x 2 x 4 x 8 x Nota celá trvá na čtyři doby a můžeme ji rozdělit na dvě noty půlové, čtyři čtvrťové,osm osminových. 9
POMLKA je znaménko, které označuje odmlčení (ticho) v hudbě. Rozlišujeme je podle délky stejně tak jako noty. Každá hodnota noty má svoji pomlku. Mají stejná jména a stejnou délku trvání. Jak zapisovat pomlky do notové osnovy? CELÁ POMLKA PŮLOVÁ POMLKA ČTVRŤOVÁ POMLKA OSMINOVÁ POMLKA je obdélníček, který visí na čtvrté lince je obdélníček, který leží na třetí lince začíná na čtvrté lince a má tvar stojaté vlnovky začíná tečkou ve třetí mezeře a má tvar nedokončeného Z 10
Vyzkoušej si zápis pomlk do notové osnovy 11
HUDEBNÍ ABECEDA Co je hudební abeceda? je soubor sedmi základních tónů, které používá evropská hudba. Jsou to tóny: c d e f g a h VYSLOVUJ cé dé é ef gé á há Tyto základní tóny se v hudbě opakují v různých výškách a různě upravené. Proto, abychom měli o těchto tónech přehled, řadíme je do oktáv. Vzestupně c d e f g a h doplň chybějící c _ e f _ a _ Sestupně h a g f e d c h doplň chybějící _ g d _ 12
Co je oktáva? je latinská číslovka (octo = osm) a znamená číslo osm Od jednočárkované oktávy napravo pokračuje dvoučárkovaná oktáva, tříčárkovaná oktáva atd. Označuje se malým písmenem a v pravém horním rohu patřičnou číslicí nebo patřičným počtem čárek. Od jednočárkované oktávy směrem doleva postupuje malá oktáva, kterou označujeme pouze malým písmenem, velká oktáva, kterou označujeme velkým písmenem, kontra oktáva, kterou označujeme velkým písmenem s číslicí 1 v pravém dolním rohu (C1), subkontra oktáva, kterou označujeme velkým písmenem s číslicí 2 v pravém dolním rohu (C2). Doplň názvy not / noty 13
Opakování : NOTA nákres počet dob kolikrát vejde se do celého taktu CELÁ PŮLOVÁ ČTVRŤOVÁ OSMINOVÁ 14
TAKT A RYTMUS Všechny slabiky ve slově nevyslovujeme stejně silným hlasem. V češtině vyslovujeme nejsilněji zpravidla slabiku první. To znamená, že první slabika je přízvučná a ostatní nepřízvučné. Podobně je tomu i v hudbě. Jednotlivá slova jsou oddělena svislou čarou, které v hudbě říkáme taktová čára. Vzdálenost od jedné taktové čáry ke druhé je jeden takt. Podle počtu dob přízvučných a nepřízvučných měříme takty. Tříčtvrťový takt - jsou v něm obsaženy tři čtvrťové doby. Má první dobu přízvučnou a dvě nepřízvučné. 15
Takty označujeme zlomkem. Znamená to, že vrchní číslice nám určuje počet dob v taktu 2/4 - dvě doby a 3/4 - tři doby. Spodní číslice nám určuje jejich hodnotu - 2/4 = čtvrťové. Označení taktu čteme vždy od vrchní číslice ke spodní : 2/4 = dvou-čtvrťový takt, protože jsou v něm obsaženy dvě doby čtvrťové, 3/4 = tří-čtvrťový takt, protože jsou v něm obsaženy tři doby čtvrťové. Takty 2/4 jsou takty sudé (jdou rozdělit beze zbytku) a takty 3/4 jsou takty liché (nejdou rozdělit beze zbytku).oba tyto takty jsou takty jednoduché. Rytmus v nich střídá noty dlouhé, přízvučné a nepřízvučné. Počty dob v taktu můžeme také sečíst jako v matematice. Sečtu-li k sobě dva takty 2/4 (dvoučtvrťové), vyjde mi jeden takt čtyřčtvrťový 4/4. Znamená to, že ze zlomku sečtu vrchní číslice (počet dob v taktu). Spodní číslice zůstává nezměněna, neboť jsme sečetli pouze doby. Hodnoty not nám zůstávají. Dva takty jednoduché 2/4 spojíme složením (sečtením dob) v jeden takt čtyřčtvrťový. Protože jsme tento takt vytvořili ze dvou taktů dvoučtvrťových (složením), mluvíme o taktu složeném. Takt 4/4 (čtyřčtvrťový) má dva přízvuky. Na první době, hned po taktové čáře je přízvuk hlavní a na třetí době přízvuk vedlejší. Místo 16
označení 4/4 se někdy používá velké písmeno C, které píšeme na úvod notové osnovy, stejně tak jako označení číselné. RYTMUS - můžeme odklepávat nebo naznačit tleskáním, úhozem na klávesu. Je však důležité, aby byl odpočítáván přesně a rázně (úsečně). Při chůzi počítáme kroky raz, dva (levá - pravá) nebo raz, dva, tři, čtyři. Čím více dbáme strojové přesnosti, tím dříve nám přejde rytmus do vědomí. Rytmus je vlastně přesné, po sobě jdoucí odpočítávání dob. Rytmus nebo tok dob může být rychlý nebo pomalý, avšak musí být přesný. ZNAMÉNKA SÍLY Ve skladbách pod notami se často objevuje označení p, mf, f. To jsou znaménka síly, která nám označují, jak silně nebo slabě máme skladbu hrát. značka píše se vyslovuj znamená pp pianissimo pijanysimo velmi slabě p piano piano slabě mf mezzoforte mecoforte středně silně f forte forte silně ff fortissimo fortysimo velmi silně 17
Do oblasti znamének síly zařazujeme ještě další znaménka : Přízvuk označuje se (jinak také důraz, akcent) je náhlé zesílení tónu a Značka platí pouze pro tón, nad kterým je umístěna. Crescendo (čti krešendo) znamená pozvolně zesilovat. Pro označení se používá ve většině případů,též cresc. Decrescendo (čti dekrešendo) znamená pozvolně zeslabovat. Pro označení se používá ve většině případů,též decresc. 18
LEGATO, LIGATURA, STACCATO LEGATO - (čti legáto) znamená vázaně. Je to oblouček, který spojuje dvě a více not různé výšky v jeden tónový sled. Hraje se nejtěsnějším spojením svázaných tónů, což znamená jedním dechem, jedním smykem atd. LIGATURA je oblouček, který spojuje dvě a více not stejné výšky v jeden celek. Znamená to, že tyto svázané doby se sčítají Legato a ligatura mají stejnou značku, ale je mezi nimi velký rozdíl ve způsobu hry. STACCATO (čti stakato) znamená doslovně odrážet, odtrhovat. Značí se tečkou nad notou nebo pod notou. Zkracuje znějící hodnotu noty, nad níž je napsána. 19
20
REPETICE (čti repetyce) je hudební značka, kterou řadíme do zkratek notového písma. Slovo repetice pochází z italského slova repetizio (čti repetýcio), což znamená opakování. Repetici používáme v hudbě k označení opakování a to zpravidla větších částí skladby. Značka pro repetici se skládá z jedné svislé čáry tlusté a z jedné tenké (jako taktové) čáry. Ke slabé čáře potom umístíme do druhé a třetí mezery v notové osnově tečky. Takto zapsaná značka - repetice - znamená opakování uvnitř umístěných taktů od začátku repetice ještě jednou. V repetici se často objevují před jejím koncem tyto značky : nazýváme je primavolta (prima = první) a secondavolta ( čti sekondavolta, seconda = druhý ). Znamená to, že: takt nebo takty spojené svorkou primavolta hrajeme při prvním přehrání repetice a při opakování repetice vynecháváme takty spojené primavoltou a hrajeme takty secondavolty. 21
Poprvé hraj repetici a takty umístěné v primavoltě, podruhé hraj repetici až k primavoltě, tu přeskoč a hraj takty secondavolty. PŮLTÓN A CELÝ TÓN Mezi jednotlivými tóny hudební abecedy ( c, d, e, f, g, a, h, c ) jsou různé vzdálenosti. Některé tóny jsou u sebe natolik blízko, že jejich vzdálenost nemůžeme rozdělit. Říkáme, že je mezi nimi půltón. Některé tóny jsou však od sebe vzdáleny více. Jejich vzdálenost můžeme rozdělit napolovic. Říkáme, že mezi těmito tóny je celý tón. Vidíme-li zapsanou hudební abecedu v notové osnově, na první pohled jsou noty od sebe vzdáleny stejně daleko. Pro snadnější pochopení nám pomůže klaviatura klavíru. 22
Vidíme, že mezi klávesami bílými jsou někde umístěny klávesy černé. Je-li mezi dvěma bílými klávesami černá klávesa, je mezi klávesami vzdálenost celého tónu, neboť je černá klávesa rozděluje napolovic. Objevují se tam ale dvě bílá místa, mezi kterými černá klávesa není. Znamená to, že je mezi nimi vzdálenost půl tónu. V hudební abecedě je tedy půltón mezi tóny e - f a mezi tóny h - c. Mezi ostatními tóny je celý tón. Tóny e - f jsou v hudební abecedě na 3. a 4. místě, tóny h - c jsou na 7. a 8. místě. Zapamatujeme si, že v hudební abecedě jsou půltóny mezi 3. a 4. stupněm a 7. a 8. stupněm. Toto platí pro všechny tóny e - f, h - c ve všech oktávách. 23
POSUVKY Co jsou posuvky? Posuvky jsou znaménka, která zvyšují nebo snižují notu o půl tónu. Řadíme do nich : křížek # zvyšuje notu o půl tónu a k názvu noty připojujeme koncovku - is ( c- cis atd.) bé b snižuje notu o půl tónu a k názvu noty připojujeme koncovku - es ( c - ces atd.) odrážka ruší platnost křížku nebo bé, tedy notu uvádí zpět ke svému původnímu názvu. Tyto posuvky platí pouze po dobu jednoho taktu, kde zvyšují nebo snižují daný tón ve všech oktávách. ZVYŠOVÁNÍ A SNIŽOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO TÓNU O PŮLTÓN cis dis eis fis gis ais his # # # # # # # C D E F G A H b b b b b b b ces des es fes ges as hes(bé) 24
STUPNICE Co je stupnice? Stupnice je řada tónů, které jsou stupňovitě za sebou. Je uspořádána podle určitých pravidel. Stupnice dur má osm tónů a začíná a končí stejným tónem. Výchozí stupnice je stupnice C-dur. Jsou v ní obsaženy tóny hudební abecedy. Z této stupnice budeme vycházet pro tvoření všech stupnic dur. STUPNICE DUR S KŘÍŽKY Už víme, že půltóny šjsou vždy mezi tóny e - f, h - c nebo také mezi 3.- 4. a 7.- 8. stupněm. Mezi ostatními tóny jsou celé tóny. Tedy v hudební abecedě, která je základní stupnicí C-dur, máme následující uspořádání celých tónů a půltónů. celý tón celý tón půltón celý tón celý tón celý tón půltón 1. 1. 1/2 1. 1. 1. 1/2 25
Takto uspořádané seskupení celých tónů a půltónů platí pro všechny stupnice, které evropská hudba užívá. Z této výchozí (základní) stupnice C-dur potom vycházíme při tvoření stupnic dalších. První stupnice s křížky začíná na pátém tónu (stupni) stupnice základní (C-dur). Znamená to, že ze stupnice C-dur od pátého stupně(od tónu g) zapíšu osm po sobě jdoucích tónů. Nyní si vezmeme na pomoc pravidlo pro uspořádání celých tónů a půltónů a podle něj upravíme pomocí posuvek tuto zatím jen tónovou řadu od g do g. Zjišťujeme, že uspořádání celých tónů a půltónů nám souhlasí až do tónů f - g (7.a 8.stupeň), mezi kterými je celý tón. Pravidlo o uspořádání celých tónů a půltónů však říká že mezi 7-8 stupněm durové stupnice je půltón, proto pomocí křížku posuneme tón f blíže k tónu g, tedy zvýšíme tón f na fis. Takto upravená řada osmi tónů od g do g se nazývá stupnice G-dur. Je to vlastně první stupnice s křížkem. Abychom nemuseli psát křížek před každou notu f, vezmeme jej a přeneseme na úvod notové osnovy přesně na tu linku, na které jsme jej zapsali před notu. Takto umístěnému křížku říkáme předznamenání. Stupnice G-dur má ve svých předznameních jeden křížek fis. 26
Křížek umístěný v úvodu notové osnovy zvyšuje všechna f ve všech oktávách po celou dobu skladby. ZAPAMATUJ SI! Křížek nebo bé, které jsou napsány na úvod notové osnovy, se nazývají předznamenání a platí pro dané tóny po celou dobu skladby, písničky atd. Křížek nebo bé umístěné pouze před notou platí pro danou notu ve všech oktávách, ale pouze v jednom taktu. Takto umístěná posuvka ( křížek,bé,odrážka) se nazývá nahodilá posuvka. Stupnici G-dur jsme vytvořili ze stupnice C-dur na pátém stupni, tedy od 5.tónu ( příkl.1 ). Máme tedy stupnici G-dur a na jejím 5.stupni vytvoříme další stupnici s křížky. Pátý tón ve stupnici G-dur je tón D. Od něj si opět utvoříme stupňovitou řadu osmi tónů od D do D. Vzhledem k tomu, že nám ve směru napravo chybí poslední osmý tón, postupujeme nalevo osm tónů ( příkl.2 ). 1 2 3 4 5 6 7 8 C D E F G A H C d e f g a h c příkl.1 1 2 3 4 5 6 7 8 c d e f G A H C D E FIS G a h c příkl.2 1 2 3 4 5 6 7 8 c D E FIS G A H CIS D e f g a h c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d e f g A H CIS D E FIS GIS A h c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d E FIS GIS A H CIS DIS E f g a h c Vždy z předchozí stupnice nám další stupnice přejímá její předznamenání. To znamená, že stupnice D-dur přejímá jeden křížek, a to fis. Napíšeme si ho na úvod notové osnovy a pokračujeme stejným způsobem k sestavení další stupnice. 27
PŘEDZNAMENÁNÍ VE STUPNICI Jak zapisovat předznamenání stupnice? Pořadí křížků v zápisu předznamenání má také svoji zákonitost. Z tvorby stupnice G-dur jsme jako první zvýšili tón f 2 na fis 2. Tento křížek přeneseme na úvod notové osnovy přesně na to samé místo, kde leží tón fis 2, tedy na pátou linku. Ve stupnici D-dur jsme zvýšili tón c 2 na cis 2, přičemž jsme přejali křížek fis ze stupnice předchozí (G-dur). Křížek cis 2 zapíšeme na úvod notové osnovy do třetí mezery, kde leží tón cis 2. Toto pravidlo pro zápis křížků platí i ve stupnicích, které následují. 28
BASOVÝ KLÍČ jinak zvaný f - klíč, je klíč určený pro zápis hlubokých tónů, které bychom jen těžko mohli zapisovat do klíče houslového. Používá se pro zápis not, které hrají hluboké nástroje jako například kontrabas, violoncello (čti violončelo), pozoun, tuba atd.. Používá jej i klavír pro tóny umístěné v levé polovině klaviatury.v jejím středu je tón c 1. Od něj nalevo (zpravidla ale až od malého f) se zapisují noty do basového klíče a od c 1 napravo se zapisují noty do houslového klíče. Je tomu tak proto, že pro zápis not malé oktávy používá pomocné linky a tím se noty nepřehledně čtou. Přesvědčí nás o tom příklad kdy je zapsán tón malé e v houslovém a basovém klíči. Noty čteme vždy podle klíče, který nám určuje tónovou výšku. Pořadí tónů hudební abecedy zůstává v kterémkoliv klíči nezměněno. Basový klíč píšeme tak, že si na čtvrté lince naznačíme tečku a od této linky píšeme oblouček dolů až k první lince. Za tento oblouček pak uděláme dvě tečky do třetí a čtvrté mezery. Nota c 1 zapsaná v houslovém klíči Nota c 1 zapsaná v basovém klíči 29
Nota c 1 v houslovém klíči je zapsaná na první pomocné lince pod notovou osnovou a nota c 1 v basovém klíči je zapsaná na první pomocné lince nad notovou osnovou. Zápis hudební abecedy sestupně z houslového klíče do basového. Pro zápis hlubších tónů tedy používáme basový klíč. Tóny v malé oktávě se zapisují v houslovém klíči většinou jen do tónů malé g. Stejně vysoké tóny zapsané v houslovém a basovém klíči. KORUNA Co je koruna? Koruna je znaménko složené z půlkruhovitého obloučku s tečkou uvnitř. Označuje přesně neurčené prodloužení noty nebo pomlky, nad kterou je umístěna. Její délka je závislá na cítění (vkusu) hráče, dirigenta, zpěváka, který dá pokyn k jejímu ukončení. 30
koruna nad notou : koruna nad pomlkou : TEČKA ZA NOTOU Tečka za notou (vedle noty) znamená prodloužení noty základní ( to je nota, ke které je tečka připojena) o polovinu její hodnoty. Tečka za notou v tomto případě půlovou, prodlouží notu hlavní (půlovou) o polovinu své hodnoty (o notu čtvrťovou) 2 + 1 = 3 doby Takto zapsaná nota se počítá na tři doby. Z příkladu vidíme, že tečka za notou nám vlastně usnadňuje zápis not. Bez tečky za notou bychom museli napsat notu, která trvá na tři doby, jako jednu půlovou a jednu čtvrťovou a svázat je ligaturou. 31
TEČKA ZA NOTOU ČTVRŤOVOU Prodlužuje nám notu opět o polovinu hodnoty noty hlavní. Způsob počítání v tečkovaném rytmu ve čtvrťových hodnotách. 2/4 takt = pr - vá, dru há, 3/4takt = pr-vá, dru-há, tře-tí, 4/4takt = pr-vá, dru-há, tře-tí, čtvr-tá, STUPNICE DUR - S BÉ Z tvorby stupnice dur s křížky jsme zjistili, že stupnice je řada tónů po sobě následujících, která má uspořádány celé tóny a půltóny podle pravidla : celý tón celý tón půltón celý tón celý tón celý tón půltón 1 1 1/2 1 1 1 1/2 Tak jako toto pravidlo platí pro všechny stupnice durové s křížky, platí to i pro durové stupnice s bé. 32
První stupnici s křížky jsme vytvořili na pátém stupni stupnice C-dur. Z této stupnice budeme vycházet i při tvorbě stupnice s bé. Rozdíl bude jen v tom, že ji budeme tvořit od čtvrtého stupně stupnice C-dur. Od tónu f si napíšeme řadu osmi tónů po sobě jdoucích. Mezi tóny a - h je vzdálenost celého tónu, ale potřebujeme půltón. Snížíme tedy tón h na bé (hes), čímž tyto dva tóny přiblížíme k sobě na vzdálenost půltónu. Abychom nemuseli psát před každou notu h posuvku b, přeneseme ji ve stejné poloze na úvod notové osnovy. Zde se takto umístěné b nazývá předznamenání. Platí po celou dobu skladby, stupnice, písničky atd... Stupnice F - dur má v předznamenání jedno bé. Toto jedno bé přejímají všechny ostatní následující stupnice. Další stupnici s bé utvoříme stejným postupem na čtvrtém stupni, ale už ze stupnice F-dur, kterou jsme vytvořili jako první. Stejným postupem nyní upravíme půltóny a celé tóny podle pravidla pro stavbu stupnice dur. 1 2 3 4 5 6 7 8 C D E F G A H C d e f g a h c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d e F G A (HES) BÉ C D E F g a h c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d e f g a B C D ES F G A B c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d ES F G AS B C D ES f g a h c 1 2 3 4 5 6 7 8 c d e f g AS B C DES ES F G AS h c Vždy z předchozí stupnice nám další stupnice přejímá předchozí předznamenání. To znamená, že stupnice B-dur přejímá ze stupnice F-dur jedno b, a to bé. Napíšeme si ho na úvod notové osnovy a pokračujeme stejným způsobem k sestavení další stupnice. 33
PŘEDZNAMENÁNÍ VE STUPNICI DUR S BÉ. Tak jako má zákonitost zápis křížků, má jej i zápis bé. Z tvorby stupnice F-dur jsme jako první snížili tón h na bé (hes). Toto bé leží na třetí lince jako nota bé (hes). Přeneseme jej pouze na úvod notové osnovy, ale opět na třetí linku. V pořadí druhá stupnice s bé je stupnice B-dur. Zde nám při tvorbě vyšlo další bé, které snižuje notu e na es. Je umístěno ve čtvrté mezeře. Toto bé pouze přeneseme na úvod notové osnovy, opět do čtvrté mezery - za první bé. Toto pravidlo platí i pro zápis bé ve stupnicích, které následují. 34
OZNAČENÍ PRO TEMPO Co je tempo? je italský název pro název času nebo časové doby. V hudbě to znamená rychlost pohybu jednotlivých dob. Určuje nám, jak rychle máme skladbu hrát. Známe dva základní druhy tempa, které dále dělíme. POMALÁ RYCHLÁ Pro označení tempa máme v hudbě italská slova : POMALÁ píše se vyslovuj znamená adagio adádžo velmi pomalu lento lento pomalu andante andante zvolna, krokem RYCHLÁ moderato moderáto mírně allegretto alegreto mírně rychle allegro alegro rychle vivo vivo živě presto presto velmi rychle Zvláštní znaménko máme ještě pro pozvolné zrychlování a pozvolné zpomalování. RITARDANDO, RITENUTO znamená pozvolné zpomalování tempa. Značí se ritard., rit., což je písemná zkratka. Je vždy umístěna pod notovou osnovou a platí od taktu, pod kterým je umístěna. Ruší se značkou a tempo. 35
ACCELERANDO (čti ačelerando) znamená pozvolné zrychlování. Značí se accel., což je písemná zkratka. Je vždy umístěna pod notovou osnovou a platí od taktu, pod kterým je umístěna. Ruší se značkou Tempo I. (tempo primo), což znamená návrat k původnímu tempu. 36
37
38
39
40
POUŽITÁ LITERATURA J.Kofroň A.Modr D.C. Vačkář J.Zenkl A.Dolinský A.Kulinský G.Černušák Všeobecná nauka o harmonii Otázky a odpovědi HN Lidová učebnice harmonie ABC hudební nauky Hudební nauka pro LŠU I. A II. díl Intonace a rytmus Dějiny světové hudby 41
42