2. HUDEBNÍ NAUKA III

Transkript

1 1. 2. HUDEBNÍ NAUKA III 3.

2 1. TETRACHORD STUPNICE MOLL A JEJÍ STAVBA KVARTOVÉ USPOŘÁDÁNÍ STUPNIC DUR A MOLL KVINTOVÉ USPOŘÁDÁNÍ STUPNIC DUR A MOLL STUPNICE MOLL (DO TŘÍ KŘÍŽKŮ A TŘÍ BÉ) OBRATY KVINTAKORDU ENHARMONICKÁ PROMĚNA TÓNIKA, SUBDOMINANTA, DOMINANTA MELODICKÉ OZDOBY ZKRATKY NOTOVÉHO PÍSMA LADĚNÍ DYNAMIKA ZÁKLADNÍ PRVKY HUDEBNÍCH FOREM INTERVALY SYMFONICKÝ ORCHESTR

3 1. Tónová soustava a jména tónů Tónová soustava je přehledné uspořádání všech tónů užívaných v hudbě, podle jejich výšek. Tónová soustava si nevšímá ani délky, ani síly tónů, ale pouze jejich výšky. Základem naší tónové soustavy je sedm tónů, které se jmenují : c, d, e, f, g, a, h (čti: cé, dé, e, ef, gé, á, há). Těchto sedm tónů se v tónové soustavě několikráte opakuje v různých výškových polohách. Souhrnně se nazývají základní tónová řada. Od výchozího tónu c k nejbližšímu opakovanému tónu c nacházíme osm stupňů : 1.c, 2.d, 3. e, 4. f, 5. g, 6. a, 7. h, 8. c,. Vzdálenost mezi těmito dvěma c (mezi nižším a nejblíže vyšším c) se nazývá oktáva (z latinského octo - čti októ = osm). Tónová soustava obsahuje celkem devět oktáv, z nichž každá má své jméno : subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná až pětičárkovaná oktáva. Podobně se jmenují tóny, které do jednotlivých oktáv patří. Příslušnost tónů do té které oktávy se označuje tímto způsobem : Tóny subkontra oktávy se značí velkým písmenem a vpravo dole se připisuje dvojka (A 2 ), tedy subkontra á. Tóny kontra oktávy se značí velkým písmenem a dole se připisuje jednička (F 1 ), tedy kontra ef. Tóny velké oktávy se píší velkým písmenem a jsou bez dalšího označení (G), tedy velké gé. Tóny malé oktávy se značí malým písmenem a jsou bez dalšího označení (h), tedy malé há. Tón jednočárkované oktávy se značí malým písmenem a vpravo nahoře se připisuje jednička (a 1 ), tedy á jednočárkované. Stejně tak se označují tóny až do pětičárkované oktávy, přičemž změníme číslici vpravo nahoře od názvu tónu. Z krajních oktáv se v hudbě užívá jen několik tónů. Například klavír má nejspodnější (nejhlubší) tón subkontra á (A 2 ) a poslední vrchní tón je c 5 (cé pětičárkované). Tónová soustava evropské hudby - rozdělení do oktáv : 1. Subkontra oktáva A 2 H 2 2. Kontra oktáva C 1, D 1 E 1 F 1 G 1 A 1 H 1 3. Velká oktáva C D E F G A H 4. Malá oktáva c d e f g a h 5. Jednočárkovaná oktáva c 1 d 1 e 1 f 1 g 1 a 1 h 1 2

4 6. Dvoučárkovaná oktáva c 2 d 2 e 2 f 2 g 2 a 2 h 2 7. Tříčárkovaná oktáva c 3 d 3 e 3 f 3 g 3 a 3 h 3 8. Čtyřčárkovaná oktáva c 4 d 4 e 4 f 4 g 4 a 4 h 4 9. Pětičárkovaná oktáva c 5 c 1 c 2 c 3 c 4 c 5 C 2 C 1 C c c 1 Co je tetrachord? 2. TETRACHORD Tetrachord - (z řeckého tetra = čtyři, chord = struna). Znamená čtyři tóny ve stupnici. Jelikož mají moderní stupnice, tedy ty, které jsou v hudbě běžně používány, osm tónů, má každá z nich dva tetrachordy : 1. Tetrachord vrchní 2. Tetrachord spodní Oba tyto tetrachordy mají dva celé tóny a jeden půltón c d e f g a h c 3

5 Stupnice mollová má také dva tetrachordy s tím rozdílem, že má jinak uspořádány půltóny. Obsahuje tedy celý tón, půltón, celý tón (týká se přirozené moll - aiolské) půltón a dva celé tóny a h c d e f g a Půltóny odvozených stupnic moll, tedy harmonické a melodické, se řídí podle pravidla pro stavbu, avšak spodní tetrachord je společný pro všechny stupnice moll. Stupnice moll aiolská Stupnice moll melodická Stupnice moll harmonická 4

6 3. Stupnice moll a její stavba Stupnice moll je stupnice měkká. Vyznačuje se především malou tercií. Tak jako stupnice durová, tak i stupnice mollová má pravidlo pro svoji stavbu a je řadou tónů jdoucích stupňovitě za sebou. Stupnice mollové rozeznáváme dvě, moll - harmonickou a moll - melodickou. Každá má své zvláštní pravidlo pro svoji stavbu. Stupnice moll harmonická. je sestavena z osmi tónů uspořádaných podle tohoto pravidla : celý tón, půltón, celý tón, celý tón, půltón, jeden a půl tón, půltón 1. 1/ / /2 1/2 Takto uspořádané půltony a celé tóny platí pro harmonickou stupnici moll vzestupně i sestupně. V zápisu do notové osnovy takto : Půltóny jsou mezi II. - III., V. - VI., a VII.. VIII. stupněm. Ve stupnici a - moll (na příkladu) mezi tóny h - c, e - f, gis - a. Charakteristickou pro tuto stupnici je krok zvětšené sekundy mezi VI. - VII. stupni mezi tóny f - gis. Zvětšená sekunda je vzdálenost mezi dvěma tóny v rozpětí jednoho celého tónu a půltónu, nebo tří půltónů. Druhým typem stupnice moll je : Stupnice moll melodická. liší se od ostatních stupnic tím, že jejich sled tónů a půltónů je při vzestupu jiný než při sestupu. Vzestupně zvyšuje její VI. a VII. stupeň a sestupně VII. a VI. stupeň snižujeme na původní tóny. V zápisu do notové osnovy takto : vzestupně sestupně Takto uspořádané půltóny a celé tóny platí pro harmonickou stupnici moll vzestupně a sestupně. Půltóny jsou mezi II. - III. a VII. - VIII. stupněm vzestupně. Ve stupnici a - moll (na příkladu) mezi tóny h - c, gis - a, a sestupně mezi VI. - V. a III. - II. stupněm, mezi tóny f - e, c - h,. 5

7 Tak jako stupnice dur mají své uspořádání v kvartovém a kvintovém kruhu, mají toto uspořádání i stupnice mollové. Stupnice dur s bé jsou uspořádány v kvartovém kruhu a stejně tak jsou uspořádány i stupnice moll s bé. Pro stupnice dur je výchozí (základní) stupnice C - dur, proto i stupnice moll mají svoji výchozí (základní) stupnici a - moll. 6

8 4. Kvartové uspořádání stupnic dur a moll C-dur a-moll Ces-dur as-moll F-dur d-moll Ges-dur es-moll B-dur g-moll Des-dur b-moll Es-dur c-moll As-dur f-moll 7

9 5. Kvintové uspořádání stupnic dur a moll C-dur a-moll Cis-dur ais-moll G-dur e-moll Fis-dur dis-moll D-dur h-moll H-dur gis-moll A-dur fis-moll E-dur cis-moll 8

10 Na příkladu máme vždy ke stupnici durové také stupnici moll. Každá stupnice dur má svoji stupnici moll ve stejném počtu křížků nebo bé. Jedná se tedy o stupnici souběžnou se stupnicí dur a nazýváme ji stupnicí moll paralelní. Stupnice moll stejnojmenná má se stupnicí durovou společný název (základní tón) a liší se v předznamenání. Tedy paralelní moll má stejné předznamenání,ale jiný název. 6. STUPNICE MOLL (do tří křížků a tří bé) 9

11 7. OBRATY KVINTAKORDU Akord je souzvuk nejméně tří tónů. Základním akordem je akord kvintový - kvintakord. Je to souzvuk tří tónů, které můžeme různě převracet. Tímto nám vzniknou stejné tóny v různém uspořádání a tedy mluvíme o obratech kvintakordu. Kvintakord má dva obraty. Jsou to : sextakord značíme T 6 kvartsextakord značíme T 6 / 4 Obrat kvintakordu docílíme přenesením základního tónu o oktávu nahoru. Stejným pravidlem docílíme i obrat sextakordu. Pokud převrátíme kvartsextakord, vznikne nám opět kvintakord postavený o oktávu výše než kvintakord původní. Kvintakord sextakord kvartsextakord Obratem spodního tónu kvartsextakordu vzniká opět kvintakord postavený o oktávu nahoru. Kvintakord nazýváme kvintakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je kvinta. Sextakord nazýváme sextakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je sexta. Kvartsextakord nazýváme kvartsextakordem proto, že vzdálenost základního a vrchního tónu je sexta. Neboť by tyto dva akordy různě zněly a stejně se značily, vezmeme v úvahu ještě interval mezi základním tónem a tónem prostředním. Tento interval je kvarta, tedy máme dva intervaly a to sextu 6 a kvartu 4. Tyto dva intervaly zapíšeme zlomkem 6/4 a odtud nám vzniká název kvartsextakord. Tímto pravidlem se řídí obraty kvintakordu dur i moll. 10

12 8. ENHARMONICKÁ PROMĚNA Co jsou enharmonické proměny (stejnozvučné) tóny? Enharmonické tóny jsou tóny odlišně psané, ale stejně znějící (výškově shodné). Možnost enharmoniky v současné době je daná především možností temperovaného ladění, lze tedy jeden znějící tón zapsat několika způsoby. příklad : deses des eses c cis d his hisis cisis atd. Každý tón můžeme dvakrát enharmonicky zaměnit, pouze tón gis má jednu enharmonickou záměnu ( v as). 9. TÓNIKA, SUBDOMINANTA, DOMINANTA Jinak zvaná základní harmonická kadence (vzestup) jsou tři základní akordy v každé tónině dur i moll a jsou na : 1.,4., a 5. stupni dané stupnice. Akord (trojzvuk) na 1. stupni se nazývá tónický, na 4. stupni subdominantní a na 5. stupni dominantní. Říkáme, že ten či onen akord zastává funkci buď tónickou, subdominantní nebo dominantní. Pro tyto tři základní harmonické funkce máme v písmu zvláštní značky. Tóniku v durové tónině označujeme velkým písmenem T, tóniku v mollové tónině označujeme o T s kroužkem po levé straně písmena. Subdominantu označujeme v dur tónině S a v tónině moll o S s kroužkem po levé straně písmena. Obdobně je to i u dominanty, kterou v tónině dur značíme D a v tónině moll o D. V durových tóninách jsou to pak trojzvuky s velkou tercií a v mollových tóninách trojzvuky s malou tercií. Harmonie však rozeznává daleko více akordů(resp. harmonických funkcí) než jenom tyto tři, ale tyto patří mezi nejdůležitější a nejrozšířeněji užívané v písničkách a jednoduchých skladbách. Pro větší orientaci co v hudbě znamená důležitost, se dá uvést tento příklad z reálného života. příklad : T S D C - dur C - E - G F - A - C G - H - D a - moll a - c - e d - f - a e - g - h T S D 11

13 Základní trojzvuky v notaci : všimněme si, že tyto tři základní trojzvuky zahrnují v sobě všechny tóny vlastní stupnice : C - dur a - moll Kvintakordy postavené v tónice, subdominantě a dominantě mají také své obraty, které utvoříme naprosto stejným principem jako obraty základního kvintakordu, přesuneme-li základní tón o oktávu nahoru. Tedy kvintakord na T, S, D, má dva obraty : T 5...T 6, T 6 / 4 S 5... S 6, S 6 / 4 D 5...D 6, D 6 / 4 12

14 10. MELODICKÉ OZDOBY Melodické ozdoby mají za úkol ozdobit melodickou linii skladby. Zahrnujeme do nich : Nátryl - rychlé vystřídání základního tónu vrchní sekundou Mordent - rychlé vystřídání základního tónu spodní sekundou Příraz - hraje se rychle před hlavním tónem, jemuž neubírá přízvuk Opora - hraje se před hlavním tónem, kterému ubírá tu hodnotu, ve které je napsán. Ubírá též hlavnímu tónu přízvuk 13

15 Odraz - hraje se rychle za hlavním tónem, jemuž neubírá přízvuk Skupina - dvou i více melodických tónů hraných rychle před hlavním tónem, kterému neubírá přízvuk Obal - je vystřídání hlavního tónu jeho horní (spodní) sekundou. Obaly rozlišujeme na : - nárazný : začíná vrchní sekundou a zní nad hlavní notou - odrazný : probíhá mezi dvěma tóny, rychlé, několikanásobné střídání hlavního tónu s jeho vrchní sekundou 14

16 Trylek - řadový, je série trylků na různých tónech za sebou, trylek dvojitý - probíhá ve dvou hlasech současně. Trylek je pravidelné střídání základního tónu s vrchní sekundou. U trylků je nutno respektovat předznamenání, které platí pro střídající tón. 11. ZKRATKY NOTOVÉHO PÍSMA Zkratek notového písma se používá při opakování stejných tónů, skupiny tónů, taktů a větších úseků skladby. Zkratka pro opakované stejné noty : Zkratka pro opakované skupiny tónů : Zkratka pro opakovaní taktů : 15

17 Zkratky pro opakování větších úseků skladby : D.C. al Fine - Da Capo (čti kápo) al Fine, znamená opakovat skladbu od začátku až do znamení Fine (konec). D.S. al Fine - Da segno (čti seňo) al Fine, znamená opakovat od znamení segna do znamení Fine (konec). D.S. al Fine e poi la Coda - Da segno al Fine e poi Coda (čti kóda), znamená opakovat skladbu od znamení segno do znamení Fine a potom přejít na Codu. znaménko pro segno znaménko pro Codu 12. LADĚNÍ Význam pojmu ladění : 1. Ladění k docílení souhry mezi nástroji - v současné době má komorní a (a 1 ) 444 Hz (hertzů - čti herců) to znamená, že komorní a má 440 kmitů za vteřinu. 2. Ladění jako způsob odvozování půltónů, čisté a temperované. čisté ladění - (tzv. Pythagorské), ve kterém půltón odvozujeme z kvintových postupů. Výhoda : absolutní čistota intervalů. Nevýhoda : stejné tóny neladily - např. diatonický půltón c - des byl větší než chromatický půltón c - cis. temperované ladění - vzniklo v 17.století a vynalezl jej A. Werkmeister (čti Warkmajstr) a používá se dodnes. Výhoda : rozdělení čisté oktávy na 12 stejných půltónů, možnost enharmonické záměny. Ladění různých hudebních nástrojů - některé nástroje mají tzv. vnitřní ladění (např. trubka B). Znamená to, že tyto nástroje zní o v. 2 níž než jsou psány. 16

18 13. DYNAMIKA z řeckého dynamos síla je úroveň síly - hlasitosti hry, ve které se má skladba nebo její část hrát. V základních hodnotách ji děláme terasovitá - (předklasická) piano - p p - mf - f - ff mezzoforte - mf forte - f fortissimo - ff pozvolná - progresivní (rostoucí) regresivní (slábnoucí) akcentační - přízvučná 17

19 Zápis dynamiky do klavírního partu užívající citované discipliny dynamiky 14. ZÁKLADNÍ PRVKY HUDEBNÍCH FOREM Hudební forma je základním schématem skladby. Mezi základní prvky hudebních forem patří : 1. MOTIV 2. TÉMA 3. FIGURA 3. BĚH je nejmenší hudební myšlenka ve skladbě se opakující, kterou můžeme osamostatnit. Skládá se nejméně ze dvou tónů. Motiv může být buď melodický, harmonický, rytmický nebo kombinovaný. je delší hudební myšlenka, na rozdíl od motivu bývá volnějšího tempa a závažnějšího charakteru. je malá skupina tónů umístěná zpravidla v doprovodu. Udává-li rytmus určitého tance, nazývá se charakteristická figura. je sled tónů, který tvoří stupnice, rozklady, figury na různých stupních se opakujících 18

20 15. INTERVALY (z latinského inter - vallum) Interval bylo původně označení prostoru mezi dvěma kůly opevnění. V současné době tohoto výrazu používáme ve spojení časového a tónového prostoru. Jak definovat interval v hudbě? Interval v hudbě je výškový poměr dvou současně nebo po sobě znějících tónů Intervaly rozdělujeme podle způsobu znění na melodické a harmonické. Intervaly harmonické : jsou intervaly kdy zazní současně tón základní a tón vrchní intervalový. Intervaly melodické : jsou intervaly, kdy zazní základní tón jako první a po něm vrchní intervalový tón Intervaly melodické Intervaly harmonické 19

21 Jak určit interval od různých tónů? K určení intervalů od různých tónů nám pomůže stupnice dur. V každé stupnici se objevují intervaly základní, tedy čisté a velké. Jak správně odvodit tyto základní intervaly : 1. základní intervalový tón si představíme jako základní tón stupnice, chceme-li určit interval od tónu D, pomůže nám stupnice D-dur. 2. Stupnici D-dur vyjmenujeme až k žádanému intervalu. Musíme však mít na mysli, že ve stupnici se objevují pouze intervaly čisté a velké. Je-li žádaný interval čistý nebo velký, je interval obsažen ve stupnici. Jde-li o interval malý, zmenšený nebo zvětšený, postupujeme dle pravidla : z velkého intervalu snížením o půl tónu vznikne interval malý. Teprve zmenšením malého intervalu vznikne interval zmenšený. Zvětšením zvětšujeme kterýkoliv interval čistý i velký. U čistého intervalu vznikne zmenšením o půl tónu hned interval zmenšený. Chceme-li se držet tohoto pravidla, musíme bezpodmínečně znát stupnici. Nesmíme zapomenout na předznamenání té dané stupnice, a musíme si ho vždy uvědomit, jak u intervalů čistých a velkých, tak i u intervalů odvozených. U určování intervalů čistých je postup obdobný s tím rozdílem, že zmenšíme-li interval čistý, vznikne nám hned interval zmenšený. Příklad : Urči interval čisté kvarty ( č.4) od tónu F Chci-li určit interval zvětšené kvarty (zv.4) od tónu F určím si nejprve interval základní, tedy tón bé a ten potom zvětším o půl tónu Určuji-li interval zmenšené kvarty (zm.4) od tónu F, opět si určím interval základní, čistý, tedy tón bé a ten potom snížím o půl tónu 20

22 Názorný příklad k určení intervalů : Urči interval velké sexty od tónu D (dále značeno v.6 od D) Interval velký je základní, tedy se objevuje ve stupnici. Tón H je velkou sextou od tónu D. Mám-li určit interval zvětšené sexty (zv.6) od tónu D, určím si nejprve interval základní, tedy tón H a ten pak zvětším o půl tónu. Chci-li určit malou sextu (m.6), opět si určím interval základní, tedy tón H a ten potom snížím o půl tónu. Určuji-li interval zmenšené sexty (zm.6) od tónu D, snížím tedy základní v.6, tón H o dva půltóny. 21

23 16. SYMFONICKÝ ORCHESTR Dnešní symfonický orchestr vznikl z menších komorních souborů hráčů na nástroje jednoho druhu začátkem 18. století. Jeho vývoj silně ovlivnili skladatelé tzv. Mannheimské školy (polovina 18. století). Dále pak významnou měrou přispěli k rozvoji symfonického orchestru skladatelé W.A.Mozart a L.van Beethoven. Již od konce 18. století vznikají stálé symfonické orchestry, z nichž mnohé působí dodnes (např. Gewandhausorchestr v Lipsku založený roku 1781). Po polovině 19. století v období romantismu, skládají někteří autoři skladby pro početné symfonické orchestry, proto se rozšiřuje počet hráčů i počet druhů hudebních nástrojů (R. Strauss, R.Wagner). Do orchestru jsou zařazovány nové nástroje jako klavír, varhany, harfy, tuba. Tehdy také vzniká moderní symfonický orchestr, který známe dnes, s počtem hráčů 80 až 120. Symfonický orchestr se dělí na čtyři hlavní nástrojové skupiny : nástroje smyčcové, dechové, dřevěné, dechové žesťové a nástroje bicí. 22