Kultivační vyšetření Dermatofyty se kultivují na šikmém Sabouraudově agaru s chloramfenikolem, každý vzorek ve 4 zkumavkách. Dvě zkumavky obsahují navíc cykloheximid, který inhibuje růst houbových kontaminant. Chcete vědět víc?
Makroskopické třídění systémem D-K-O (Podle Rietha) Fungi Dermatofyty Kvasinky Oportunní hyfomycety Mikrokultura Rýžový agar Mikrokultura Fyziologické testy Fyziologické testy Kultivační půdy s pozitivním růstem hub se nejprve orientačně roztřídí na dermatofyty, kvasinky a saprofyty. Jednotlivé skupiny se dále diferencují. Fyziologické testy: testy utilizace určitých substrátů, závislosti na nutričních faktorech, tvorby pigmentu atp.
Trichophyton rubrum - charakteristika druhu U nás nejčastěji nacházený dermatofyt, původce tinea pedum a onychomykózy. Vyvolává také tinea cruris, méně často tinea corporis s charakteristickým obrazem (rubrofycie), případně tinea faciei. Raritně i tinea capillitii. Na bércích po chybném přeléčení kortikoidy může vyvolat granulomatózní folikulitidy (granuloma trichophyticum Majocchi). Trichophyton rubrum makroskopický vzhled Trichophyton rubrum mikroskopický vzhled
Trichophyton mentagrophytes - charakteristika Rychle rostoucí dermatofyt. Tvoří velká množství konidií a typická spirálovitá vlákna. Test perforace vlasu je pozitivní, ureu hydrolyzuje během 5 dnů. Velmi mnohotvárný druh, což vedlo k popisu četných variet, z nichž ne všechny jsou všeobecně uznávány. U různých autorů se můžeme setkat s různým počtem i s různými definicemi variet. Před 2. světovou válkou to byl náš nejhojnější dermatofyt. Spektrum jeho zvířecích hostitelů je značně široké, většinou ale infekční řetězec začíná u nějakého hlodavce. U infikovaných osob vyvolává tinea corporis, tinea barbae (mentagra!) i tinea capillitii, často ve formě kerionu. Lze ho ale najít i v nehtech. Trichophyton mentagrophytes makroskopický vzhled Trichophyton mentagrophytes mikroskopický vzhled
Trichophyton interdigitale - charakteristika Původně antropofilní varieta Trichophyton mentagrophytes, v průběhu evoluce se však odlišila natolik, že je dnes na základě molekulárně genetických studií klasifikována jako samostatný druh. K tomuto druhu byly přeřazeny i dřívější T. mentagrophytes var. goetzii a T. mentagrophytes var. nodulare. Trichophyton interdigitale makroskopický vzhled Trichophyton interdigitale mikroskopický obraz
Epidermophyton floccosum charakteristika Pomalu až středně rychle rostoucí dermatofyt. Na začátku 20. století byl u nás z antropofilních dermatofytů nejčastější, ale pak ho vytlačilo T. rubrum. Způsobuje tinea cruris, tinea pedum, ale i onychomykózu. Dnes se vyskytuje jen ojediněle, ale může způsobit malou epidemii v uzavřeném kolektivu, používajícím společné hygienické zařízení (kasárna). Epidermophyton floccosum makroskopický vzhled
Microsporum canis charakteristika Nejčastější vyvolavatel tinea capitis na celém světě s výjimkou USA, kde převládá Trichophyton tonsurans. Zdrojem infekce jsou nejčastěji koťata, méně štěňata. Infekce může postihovat i koně (u první kasuistiky popsané v Čs. Dermatologii byl zdrojem lidské infekce poník). Inkubační doba u lidí je 3 4 týdny, kdežto klinické léze u kotěte se za tu dobu mohou spontánně zhojit. Určitý čas však přetrvává asymptomatické nosičství spór v srsti, zejména u dlouhosrstých plemen. Microsporum canis makroskopický obraz Microsporum canis mikroskopický obraz
Trichophyton verrucosum charakteristika Velmi pomalu rostoucí dermatofyt. Růst lze urychlit přídavkem thiaminu do půdy, přesto inkubace může trvat až 6 týdnů, než jsou kolonie zralé k určení. Zdrojem infekce je hovězí dobytek. Povinná vakcinace telat od 60. let infekci u nás úspěšně eradikovala, ale s privatizací zemědělství a s importem zahraničních chovných kusů se T. verrucosum vrátilo. Infekce u zemědělců je chorobou z povolání. Trichophyton verrucosum makroskopický vzhled Trichophyton verrucosum mikroskopický obraz
Microsporum gypseum charakteristika Kosmopolitní půdní dermatofyt, žijící většinou saprofytickým způsobem. Přesto může způsobit tineu u lidí, kteří v půdě intenzivně pracují rukama: zahrádkářů i profesionálních zahradníků. V kultuře roste velmi rychle. Microsporum gypseum makroskopický obraz Microsporum gypseum mikroskopický obraz
Kvasinky Kvasinky mají makroskopicky většinou uniformní vzhled. V mikrokultivaci na rýžovém agaru lze identifikovat druh Candida albicans podle kulovitých chlamydospor na koncích vláken (kresba vlevo). Také některé další druhy mají poměrně charakteristický způsob filamentace na rýžovém agaru (kresba vpravo C. parapsilosis)
Kvasinky Test Auxacolor je obdobou pestré řady cukrů u bakterií. Spolu s mikromorfologií na rýžovém agaru umožňuje identifikovat nejčastěji se vyskytující kvasinky.
Kvasinky Saprofytické kvasinky rodu Rhodotorula (vlevo) a Trichosporon (uprostřed) většinou jen sekundárně infikují ložiska jiných kožních chorob. Červený pigment je karoten. Antropofilní malasezie (vpravo) lze kultivovat jen na speciálních půdách s přídavkem lipidů.
Oportunní hyfomycety Scopulariopsis brevicaulis charakteristika Keratinofilní vláknitá houba nacházející se na pomezí mezi patogenními dermatofyty a kontaminujícími saprofyty. Někdy je proto označována jako nedermatofytický patogen. Většinou nenapadá nehet úplně zdravý, ale již poškozený traumatem či předcházející dermatofytickou infekcí. O to obtížnější však bývá léčba. Scopulariopsis brevicaulis makroskopický obraz Scopulariopsis brevicaulis mikroskopický obraz