Ministerstvo kultury +NLDSY1162Y5M+ Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111 118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155 E-mail: epodatelna@mkcr.cz Římskokatolická farnost Kralovice Plzeňská tř. 158 331 41 Kralovice Váš dopis značky Naše značka Vyřizuje / linka V Praze dne č. j. MK 59394/2012 OPP Tereza Maříková 18.9.2012 Věc: Márnice, a ohradní zdí s branou a brankou a pozemky p.p.č. 52 a st.p.p.č. 83 u kostela sv. Mikuláše v k.ú. a obec Potvorov, okr. Plzeň - sever, Plzeňský kraj - prohlášení za kulturní památku V příloze Vám zasíláme rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 59394/2012 OPP ve výše uvedené věci. Mgr. Petra Ulbrichová vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury Příloha: 1x rozhodnutí Ministerstva kultury č. j. MK 59394/2012 OPP Na vědomí po nabytí právní moci: 1. Národní památkový ústav, ústřední pracoviště 2. Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni 3. Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor kultury, památkové péče a cest. ruchu 4. Městský úřad Kralovice, odbor region. Rozvoje a územního plánu 5. Katastrální úřad Plzeňského kraje, Katastrální pracoviště Kralovice 5. vlastní 0
Ministerstvo kultury +NLDSY1162Y5M+ Maltézské náměstí 471/1 Telefon: 257 085 111 118 11 Praha 1 Fax: 224 318 155 E-mail: epodatelna@mkcr.cz Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11.10.2012 Za správnost: Maříková V Praze dne 18.9.2012 Č. j.: MK 59394/2012 OPP R O Z H O D N U T Í Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní památkové péče rozhodlo ve věci prohlášení márnice, ohradní zdi s bránou a brankou a pozemků st.p.č. 83, p.p.č. 52 v k.ú. a obec Potvorov, okr. Plzeň sever, Plzeňský kraj, za kulturní památku. Ministerstvo kultury v tomto řízení, jehož účastníkem je podle 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění, vlastník věci: Římskokatolická farnost Kralovice, se sídlem Plzeňská tř. 158, 331 41 Kralovice, IČO: 47732211, prohlašuje márnici, ohradní zeď s bránou a brankou a pozemky st.p.č. 83, p.p.č. 52 v k.ú. a obec Potvorov, okr. Plzeň sever, Plzeňský kraj, za kulturní památku. Nedílnou součástí tohoto rozhodnutí je kopie katastrální mapy se zákresem umístění kulturní památky. O důvodnění: Popis dle návrhu NPÚ, ú.o.p. v Plzni, ze dne 16.8.2012: Kostel sv. Mikuláše (již zapsaný v ÚSKP ČR pod r.č. 22265/4-1534) obklopený hřbitovem s ohradní zdí stojí při severovýchodním okraji obce Potvorov při komunikaci vedoucí z Potvorova na Bílov v mírném svahu klesajícím k západu a jihu. Jde o unikátní pozdně románskou stavbu, která vznikla jako opevněný tribunový kostel původně spojený s přilehlým středověkým dvorcem. Kostel patří z hlediska dějin raně středověké architektury do skupiny nejvýznamnějších sakrálních objektů nejen v západních Čechách. Jeho význam přesahuje hranice regionu. Loď a apsida si dodnes zachovaly svůj původní románský vzhled, v interiéru byla v minulém století nalezena původní malířská výzdoba. Ke kostelu byla později přistavěna věž a barokní sakristie. Kostel sv. Mikuláše je orientovaná stavba z kamenných neomítaných kvádrů s obdélnou lodí a užším kněžištěm v podobě apsidy, v západním průčelí vyrůstá hranolová věž, na jižní straně lodi situována předsíň, po jižním boku presbytáře sakristie. Neomítané stěny jsou vyzděné z rozměrnějších pískovcových kvádrů. Fasády lodi a presbytáře člení z profilovaného soklu vyrůstající lisény, spojené obloučkovým 1
vlysem, nad nímž probíhá zubořez a korunní římsa. Okna mají půlkruhové záklenky a profilovaná ostění. V jižní předsíni je umístěn půlkruhový ústupkový portál s vloženými čtvrtsloupy. V interiéru plochostropá loď se zděnou tribunou; v konchou zaklenuté apsidě se dochovaly původní středověké fresky s motivem Krista a světců. V těsném sousedství kostela, na jeho západní straně ve svahu leží farní areál se zahradou, obehnaný kamennou ohradní zdí s branou; součástí areálu je barokní fara z roku 1758 s hospodářským zázemím a torzo stájí, které je pozůstatkem starší fary ze 70. let 17. století. Vyvýšený prostor v jihovýchodním cípu farní zahrady v těsné blízkosti západního průčelí kostela v sobě pravděpodobně ukrývá zbytky středověké fary, spojené v minulosti s tribunou kostela a uváděné v písemných pramenech ve 14. století. Předpoklad, že zde od počátku stálo sídlo patrona kostela, může potvrdit jen archeologicky průzkum. Kostel stojí na vyvýšené terénní výspě - oproti farnímu pozemku, přiléhajícímu na západě, je terén převýšen o cca 3 m. Kolem kostela je rozložený starý hřbitov, dodnes užívaný, oproti okolnímu terénu zvýšený cca o 1,5 m, ohrazený kamennou hradbou. Celý pahorek kostela se hřbitovem byl dříve ještě výrazněji oddělen dvěma úvozovými cestami na severu a jihu, na východě nízkým valem a příkopem (viditelný na sousední východní parcele). Frekventované cesty, procházející podél jižního i severního boku kostela vyúsťovaly dole pod farou na náves. Úvozy byly postupně zaváženy, opevnění příkopem současný výzkum neprokázal. Kostel je situován v západní části hřbitova, po jeho severní, východní a jižní straně jsou v pravidelných řadách rozmístěny hroby. Na hřbitově roste několik vzrostlých stromů. V severozápadním koutu hřbitova při severním konci západního úseku ohradní zdi stojí jednoduchá budova márnice, pocházející pravděpodobně z počátku 20. století. Obdélná zděná stavba se sedlovou střechou s bobrovkami; štíty hladce omítnuté; sokl mírně předsazený; římsa ústupková; ve východní zdi dvě obdélná okna s dřevěným rámem; v jižní stěně obdélné dveře (asi 20. století); interiér rozdělen na dvě plochostropé místnosti. Ohradní zeď vymezuje nepravidelnou plochu hřbitova po celém jeho obvodu. Byla postavena převážně z lomového kamene kladeného do malty, místy jsou použity cihly, je omítaná hladkou i hrubou omítkou. Zeď dosahuje výšky kolem 1,5 až 2 m. Koruna zdiva je kryta betonovým věncem o síle 5-7 cm s přesahem cca 7 cm bez okapního nosu. V severovýchodním oblouku hřbitovní hradby byla druhotně osazena horní část střílny s pravoúhle zakončeným otvorem; střílna byla pravděpodobně původně osazena v přilehlém středověkém sídle nebo v ohrazení kostela. Hřbitov je přístupný z komunikace od jihozápadu zděnou branou a kolmo na ní navazující brankou, obě s přímým nadpražím, převyšujícím navazující ohradní zeď. Široký pískovcový průjezd brány je opatřený stlačeným záklenkem, vrata dřevěná dvoukřídlá na pásových závěsech (snad z počátku 19. století), horní část křídel společně vytváří podobu oslího hřbetu vrata na bráně pravděpodobně užita druhotně. Branka pro pěší je prolomena v západní části jižního úseku ohradní zdi, v segmentem zaklenuté nice osazeno pravoúhlé pískovcové ostění; dřevěné dveře mají klasovitě skládanou výplň s hřeby. Vrata i vrátka mají původní kování z 19. století. V západním úseku severní ohradní zdi je prolomen novější vjezd s železnými vraty. Západní úsek ohrazení, probíhající mezi jihozápadní vstupní branou a márnicí, je jako nedílná součást ohrazení fary již kulturní památkou (r.č. ÚSKP 3679 1/4-1535) a není předmětem tohoto návrhu. Podnět k prohlášení výše uvedených věcí obdrželo Ministerstvo kultury od Národního památkového ústavu, ú.o.p. v Plzni. Ve svém vyjádření ze dne 16.8.2012 zdůvodňuje památkovou ochranu takto: Kostel se hřbitovem a navazujícím farním areálem vytváří jedinečný architektonický, urbanistický a historicky celek, připomínající nejstarší vývojovou 2
etapu obce. Toto území s předpokládanými archeologickými nálezy zasluhuje v celém svém rozsahu památkovou ochranu. V současnosti je nemovitou kulturní památkou kostel sv. Mikuláše s pozemkem stpč. 2 (r.č. ÚSKP 22265/4-1534) a fara s hospodářskými budovami, branou, ohradní zdí a s pozemky stpč. 1, 83 a ppč. 51 (r.č. ÚSKP 36791/4-1535). V rámci úkolu Obnova identifikace nemovitého památkového fondu bylo zjištěno, že plocha hřbitova s ohradní zdí a pozemkem ppč. 52 nejsou památkově chráněny. V severozápadním koutě hřbitova na stpč. 83 stojí mladší zděná přízemní márnice, postavená patrně počátkem 20. století (na katastrální mapě z roku 1875 ještě nezachycena); stavba i pozemek jsou v současnosti rovněž bez památkové ochrany. Podle ustanovení 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, se k problematice prohlášení věci za kulturní památku dne 27.7.2012 pod značkou KPP/1433/12 vyjádřil odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu Krajského úřadu Plzeňského kraje, který souhlasil s prohlášením věcí za kulturní památku, s odůvodněním, že: Kostel sv. Mikuláše v Potvorově je nemovitou kulturní památkou, vedenou v ÚSKP ČR pod rej. č. 22265/4-1534, zapsanou do státního seznamu před r. 1988 (prohlášeno památkou 03.05.1958). Jedná se o jednolodní kostel románského původu s půlkruhovou apsidou na východě jehož vznik je předpokládán před r. 1241 Později byla ke kostelu přistavěna hranolová věž na západní straně a předsíň a sakristie na jižní straně. Ze třech stran je kostel obklopen hřbitovem, jehož dnešní podoba pochází přibližně z konce 17. století, kdy byl v souvislosti s barokními úpravami kostela a fary obehnán ohradní zdí a zpřístupněn branou a brankou v jihozápadním rohu. V severozápadním rohu hřbitova se nachází márnice obdélného půdorysu pravděpodobně z počátku 20. století, která je přístupná průjezdem v ohradní zdi opatřeným novodobými kovovými vraty. Na západní straně k areálu kostela se hřbitovem přiléhá farní dvůr s objektem barokní fary, který je jako celek veden v ÚSKP ČR jako nemovitá kulturní památka pod rej. č. 36791/4-1535. Kostel sv. Mikuláše je unikátní stavbou vysoké historické, architektonické i umělecké hodnoty, která patří mezi nejstarší památky na území Plzeňského kraje. Hřbitovní areál vymezený ohradní zdí, který jej obklopuje, tvoří jeho nedílnou součást z historického i funkčního hlediska. Kostel se hřbitovem společně s přilehlým farním dvorem představuje unikátní sakrální komplex, jehož původ a vývoj je možno sledovat hluboko do historie. Jedná se o prostředí cenné kulturní památky, které významně poukazuje na historický vývoj daného areálu i urbanistického sídla celkově od dob jeho vzniku až do současnosti. Rozšíření památkové ochrany na předmětné nemovitosti napomůže ke zkvalitnění správy celého areálu, zvýší ochranu jeho významného kulturního dědictví a omezí riziko jeho případného narušení či poškození. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a v souladu s tvrzením NPÚ, ú.o.p. v Plzni považujeme za žádoucí prohlášení předmětné věci za kulturní památku. Dále se k problematice prohlášení věci za kulturní památku dne 9.7.2012 pod značkou ORP/13821/12 Vlc vyjádřil Městský úřad Kralovice, odbor regionálního rozvoje a územního plánu, a s prohlášením za kulturní památku souhlasil. Ve svém vyjádření uvádí: Hřbitovní areál obklopený ohradní zdí s brankou a branou a s márnicí patří zcela nedílně k objektu kostela sv. Mikuláše, nemovité kulturní památky zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pod rejstříkovým číslem 22265/4-1534. Situován je pod mírným návrším ve východní části obce v pohledově dominantní poloze. Společně s pozdně barokní farou a jejím areálem tvoří nebývale malebné uskupení při cestě z obecní návsi na Bílov. Jedná se o stále živý hřbitov, který je používán zřejmě po celou dobu existence kostela. Na hřbitově roste dnes několik vzrostlých stromů, především lip, které byly v roce 2011 revitalizovány. Hřbitov je v dobrém, udržovaném stavu a je používán i sousedními obcemi - např. Sedlec a Bílov. 3
Ohradní zeď hřbitova byla v minulosti několikráte opravována, především část ke komunikaci z centra obce na Bílov. V roce 2010 a 2011 došlo k opakovanému sesuvu zdiva ohradní zdi k hlavní komunikaci vlivem mimořádně nevhodných klimatických podmínek. Silné deště a jarní mrazy se sněhem roztrhly korunu zdi, a ta posléze destruovala ven z hřbitova. V této části bylo velmi dobře vidět, že zeď byla v těchto místech opravována a zpevňována opakovaně. Základ tvořila ohradní zeď vyzděná z lomového kamene na nepříliš kvalitní pojivo převažuje jíl s malou příměsí písku a vápna, posléze byla zeď připlentována cihelnou zdí a nejnověji i dutými cihlami. Branka, jíž se vstupuje na hřbitov od obce, je také v horším stavebně technickém stavu. Z její koruny roste náletová zeleň, kterou nelze zatím odstranit, neboť koruna není přístupná. Ohradní zeď i branka jsou svým stavebním a truhlářským provedením pozdně barokní, popř. z počátku 19. století. Objekt márnice v severozápadním koutě hřbitova je podstatně mladší, na rozdíl od ohradní zdi není zachycen na stabilním katastru z roku 1837 ani na katastrální mapě z roku 1875. Objekt by potřeboval taktéž stavební obnovu. Zcela nový vjezd do areálu hřbitova je prolomen v severozápadní části ohradní zdi a uzavřen dvoukřídlými železnými vraty. Archeologickým výzkumem prováděným v severozápadní části hřbitova byly při pracích na odvodnění a změně uložení kabelů el. vedení před třemi lety zachyceny pozůstatky starších kamenných zdí, jejichž spojitost s objektem kostela nebo objekty v areálu dnešní fary nebyla zatím prokázána a chronologicky synchronizována. Část hřbitova západně od západního štítu kostela by mohla skrývat stopy archeologických objektů a konstrukcí z doby historického vývoje nejen kostela samého, ale i jeho vazby na sousedící zaniklé panské sídlo, které je předpokládáno ve východní části areálu farní zahrady. Ve smyslu ustanovení 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, byl o podání návrhu písemně vyrozuměn vlastník věci navržené na prohlášení za kulturní památku Římskokatolická farnost Kralovice, a dopisem, který převzal dne 30.8.2012, mu bylo v souladu s ustanovením 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, umožněno, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům, které Ministerstvo kultury v průběhu řízení shromáždilo. Vlastník se k prohlášení za kulturní památku nevyjádřil. Na základě výše uvedených podkladů, které doporučují prohlášení dotčených věcí za kulturní památku, dospělo Ministerstvo kultury k tomuto závěru: Plocha hřbitova s ohradní zdí a márnicí dnes tvoří historicky i funkčně nedílnou součást areálu kostela sv. Mikuláše, který je již zapsán v ÚSKP ČR pod r.č. 22265/4-1534. Celé uskupení pak společně s přilehlým farním areálem vytváří jedinečný architektonický, urbanistický a historický celek. Založení kostela v Potvorově je kladeno do poslední třetiny 12. století a je spojováno s chebskou stavební hutí a sakrální architekturou v Horní Falci a Francích. Kostel je obklopen hřbitovem, jehož plocha byla v minulosti postupně rozšiřována. Po třicetileté válce proběhla barokní oprava kostela i fary, v rámci které byl pravděpodobně rozšířen hřbitov a zřízena nová hřbitovní zeď s branou na jižní straně. K úpravě hřbitova došlo někdy po roce 1680. Uvnitř areálu je též situována stavba márnice, která pochází patrně až z počátku 20. století. Plocha hřbitova s ohradní zdí a márnicí dotváří areál v jeden celek a je tedy logickým krokem vztáhnout památkovou ochranu i na tyto nemovitosti. Výše uvedené věci svým umístěním, charakterem a hodnotami historickými splňují podmínky ustanovení 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, pro prohlášení věci za kulturní památku. 4
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podle ustanovení 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, podat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení rozklad. Lhůta pro podání rozkladu počíná běžet podle 40 odst. 1 písm. a) správního řádu den následující po dni, kdy bylo toto rozhodnutí doručeno. Doručení písemnosti upravuje 23 a 24 správního řádu, který stanoví, že nebyl-li adresát tohoto rozhodnutí zastižen, rozhodnutí se uloží v provozovně provozovatele poštovních služeb. Jestliže si adresát uložené rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí k vyzvednutí v provozovně provozovatele poštovních služeb připraveno, nevyzvedne, považuje se rozhodnutí podle 24 odst. 1 správního řádu za doručené posledním dnem této lhůty (od tohoto dne běží v tomto případě lhůta pro podání rozkladu). Doručení písemnosti pomocí datové schránky upravuje 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který rovněž stanoví přednostní doručování dokumentů prostřednictvím datové schránky. Nepřihlásí-li se adresát do své datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty. O rozkladu proti tomuto rozhodnutí rozhoduje ministr kultury. Rozklad se podává u Ministerstva kultury na výše uvedenou adresu. Mgr. Petra Ulbrichová vedoucí oddělení ochrany kulturních památek v odboru památkové péče Ministerstva kultury 5
6