Hana Puzoňová. Trest obecně prospěšných prací a domácího vězení

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Hana Puzoňová Trest obecně prospěšných prací a domácího vězení Diplomová práce Olomouc 2013

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Trest obecně prospěšných prací a domácího vězení vypracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Olomouci, dne 29. března 2013 2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, JUDr. Filipu Ščerbovi Ph. D., za čas, jenţ mi věnoval a za podněty, odborné připomínky a cenné rady, které mi při vypracovávání této práce byly velice nápomocny. 3

Obsah Seznam zkratek... 6 Úvod... 7 1 Alternativní opatření, princip restorativní justice... 9 1.1 Účel, podstata a výhody alternativních opatření... 9 1.2 Restorativní justice... 10 1.3 Systém alternativních opatření a jejich kategorizace... 11 1.3.1 Alternativní tresty... 11 1.3.2 Alternativy k potrestání... 12 1.3.3 Odklony v trestním řízení... 12 1.4 Historický vývoj uplatňování alternativních opatření na našem území... 13 1.5 Iniciativa OSN a Rady Evropy v oblasti alternativních opatření... 14 2 Trest obecně prospěšných prací... 15 2.1 Obecná charakteristika trestu... 15 2.2 Podmínky ukládání trestu... 16 2.2.1 Okruh trestných činů, za něţ lze trest uloţit... 16 2.2.2 Vztah k ostatním druhům trestů... 18 2.2.3 Opětovné uloţení trestu... 19 2.2.4 Vliv stanoviska pachatele... 19 2.2.5 Zdravotní stav pachatele a moţnosti uloţení trestu... 22 2.2.6 Ukládání trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem... 23 2.3 Obsah trestu, druh vykonávané práce... 24 2.4 Povinnosti odsouzeného... 25 2.5 Výměra trestu... 26 2.6 Přeměna trestu... 27 2.6.1 Důvody pro přeměnu trestu... 28 2.6.2 Přeměna na trest odnětí svobody a přepočet... 28 2.6.3 Přeměna na trest domácího vězení či peněţitý trest... 30 2.6.4 Výjimečné ponechání trestu v platnosti... 30 2.7 Výkon trestu... 31 2.7.1 Nařízení výkonu trestu a jeho průběh... 31 2.7.2 Kontrola výkonu trestu... 32 4

2.8 Vyhodnocení statistických údajů o ukládání trestu... 34 3 Trest domácího vězení... 36 3.1 Obecný úvod... 36 3.2 Podmínky pro uloţení trestu domácího vězení... 39 3.2.1 Okruh trestných činů, za něţ je moţné trest uloţit... 39 3.2.2 Další podmínky uloţení trestu... 39 3.3 Výměra trestu... 41 3.4 Obsah trestu a povinnosti pachatele... 42 3.5 Přeměna trestu domácího vězení... 44 3.6 Výkon trestu domácího vězení... 47 3.6.1 Nařízení výkonu trestu... 47 3.6.2 Kontrola výkonu trestu... 47 3.6.3 Odklad, přerušení a upuštění od výkonu trestu, změna trestu... 50 Závěr... 52 Seznam pouţitých zdrojů... 55 Shrnutí... 60 Seznam klíčových slov... 61 5

Seznam zkratek EÚLP LPZS OPP OSN Sb. TOS TŘ TZ ZSVM Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. Listina základních práv a svobod, vyhlášená předsednictvem České národní rady dne 16. 2. 1992 jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.), ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. obecně prospěšné práce Organizace spojených národů Sbírka zákonů České republiky trest odnětí svobody zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Z. z. Zbierka zákonov Slovenskej republiky 6

Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila téma Trest obecně prospěšných prací a domácího vězení. Práce tedy pojednává o dvou alternativních trestech, které jsou zamýšleny jako plnohodnotná náhrada k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Problematika alternativních trestů je v současnosti aktuální. Českou justici trápí přeplněnost věznic a nedostatek finančních prostředků. Hovoří se také o krizi trestu odnětí svobody 1. Ukázalo se totiţ, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody a především jeho výkon s sebou přináší některé závaţné nevýhody v souvislosti s jeho nízkým resocializačním účinkem. Řadu novelizací v oblasti alternativních trestů z poslední doby tak lze připisovat snaze zákonodárce vyřešit uvedené problémy, a především pak přeplněnost věznic (jak se často dočteme v důvodových zprávách). Jakkoliv se však alternativní opatření zdají být univerzální náplastí na výše uvedené problémy, v jejich právních úpravách lze narazit na řadu úskalí a kompromisů, se kterými je nutné se vypořádat. Ve své diplomové práci si kladu za cíl provést ucelený výklad současné právní úpravy trestu obecně prospěšných prací a domácího vězení a tento rozbor doplnit o formulaci podnětů k jejímu zdokonalení. Vycházím přitom ze stavu právní úpravy účinné ke dni odevzdání práce. Dalším cílem práce je zhodnocení vývoje uvedených úprav, přičemţ pozornost chci specificky věnovat některým zajímavým či problematickým aspektům uvedených alternativních trestů. V rámci trestu obecně prospěšných prací výklad podpořím statistickými údaji o ukládání tohoto trestu od počátku jeho existence. U trestu domácího vězení bohuţel tento rozbor zatím nepřichází v úvahu, protoţe se jedná o nový a zatím jen málo vyuţívaný institut. V rámci trestu domácího vězení bych se rovněţ chtěla zaměřit na problematiku kontroly jeho výkonu a praktickým (či legislativním) problémům s tím spojeným. Práci bych chtěla doplnit srovnáním české úpravy se zahraničními úpravami trestů, a především slovenské, která je blízká českým poměrům. Co se týče struktury mé práce, samotný text rozčleňuji do tří kapitol. V první kapitole se alespoň stručně věnuji významu a účelu alternativních opatření obecně, s tím úzce souvisejícímu principu restorativní justice, a vymezení systému alternativních opatření. Dále nastiňuji historický vývoj uplatňování alternativ na našem území a zmiňuji rovněţ i aktivity OSN a Rady Evropy v této oblasti. Druhá a třetí kapitola, které jsou stěţejní částí mé práce, se detailněji věnuji jednotlivě trestům obecně prospěšných prací a domácího vězení. 1 K tomu blíţe viz ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 19-21. 7

Hlavními metodami, které při psaní diplomové práce vyuţívám, jsou metoda popisná a analytická, v menším rozsahu i komparativní. V rámci tvorby mé diplomové práce vycházím z rozsáhlé literatury (především u kapitoly věnující se trestu OPP) - monografií, právních předpisů, odborných článků v časopisech, sborníků či komentovaných zákonů. Při vyhledávání a porovnávání jednotlivých novelizací, předchozích úprav či judikatury, jsem vyuţila systému ASPI, neméně uţitečným mi však byl při tvorbě práce i internetový systém Beck-online.cz či samotný internet, kde jsem nalezla elektronické verze statistických ročenek a důvodových zpráv. Pokud jde o dostupnost literatury a zpracování tématu obou trestů, odráţí se zde samozřejmě doba jejich zakotvení v naší právní úpravě. K trestu obecně prospěšných prací jiţ vyšlo mnoţství monografií a odborných článků. Trest domácího vězení se logicky zatím v takovém mnoţství literatury nevyskytuje, jedná se však o téma rovněţ velice diskutované a populární. 8

1 Alternativní opatření, princip restorativní justice 1.1 Účel, podstata a výhody alternativních opatření Společným účelem všech alternativních opatření je nahrazování nepodmíněného trestu odnětí svobody. Úsilí o širší vyuţívání trestů nespojených s odnětím svobody a postupné nahrazování TOS těmito alternativami lze vypozorovat v celosvětovém vývoji. 2 Jedním z hlavních důvodů, které k tomuto úsilí vedou, je skutečnost, ţe alternativní opatření umoţňují vyhnout se negativním následkům odnětí svobody. Nepodmíněný TOS se totiţ ukázal být kontraproduktivní při resocializaci pachatelů méně závaţné trestné činnosti. Izolace pachatele ve věznici s dalšími odsouzenými sniţuje moţnost jeho řádného opětovného začlenění do společnosti po propuštění a vede k jeho stigmatizaci. Odsouzená osoba je vytrţena ze svého přirozeného prostředí, dochází ke zpřetrhání jejích rodinných či pracovních vazeb. V rámci uvěznění se dostává do kontaktu s dalšími odsouzenými, kteří mají často bohatou kriminální minulost a můţe se tak přiučit páchání další trestné činnosti. 3 Alternativní opatření naopak umoţňují pachatele postihnout na svobodě, ponechat jej v jeho přirozeném prostředí a současně na něj výchovně působit. V řadě případů napomáhají opětovnému začlenění pachatele do společnosti. Umoţňují ve větší míře přihlíţet k osobě poškozeného a zajistit mu odpovídající náhradu způsobené újmy (k tomu srov. kap. 1.2) Výkon nepodmíněného TOS představuje rovněţ vysoké finanční náklady, alternativy tak vedou k významným ekonomickým úsporám. Navíc v současnosti se řada států potýká s přeplněností věznic, coţ je i aktuální problém České republiky, která patří mezi země s vysokým indexem vězněných osob. 4 Právě tento fakt byl jedním z nejčastějších důvodů pro zavádění alternativ. Je však třeba zdůraznit, ţe i přes zmíněné nevýhody TOS a aktuální trend rozšiřování alternativních opatření má nepodmíněný TOS své důleţité místo v systému trestních sankcí. U některých pachatelů by alternativní tresty nebyly dostatečnou prevencí k páchání další trestné činnosti, nedostatečně by chránily společnost před těmito osobami a vězeňský pobyt je nutnou podmínkou jejich resocializace. 5 2 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2010, s. 360. 3 K tomu více viz ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 20-21. 4 NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ trestu odnětí svobody. Trestní právo, 2009, č. 7-8, s. 15. ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011, s. 15. 5 NOVOTNÝ, O., VANDUCHOVÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR a. s., 2010, s. 361. 9

1.2 Restorativní justice Počátky konceptu restorativní justice je moţné vysledovat ve druhé polovině 20. století, kdy se v odborných kruzích začala intenzivněji řešit otázka, zda trestní justice dostatečně zohledňuje potřeby obětí trestné činnosti a zda je jejich právům poskytována náleţitá ochrana. 6 Na základě viktimologických výzkumů bylo zjištěno, ţe většina obětí trestné činnosti necítí potřebu pomstít se pachateli za utrpení, jenţ jim přivodil, jako spíše potřebu morálního a materiálního zadostiučinění, které by se jim dostalo co nejdříve a nejlépe neformální cestou. 7 Objevila se hnutí poţadující zlepšení postavení obětí a účinnější zajištění jejich práv na odškodnění utrpěné újmy a dosaţení přiměřené satisfakce. 8 Toto úsilí pak vyústilo v nový myšlenkový směr známý pod názvem restorativní (obnovující) justice. Jde o určitý koncept zacházení s pachateli či soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti. 9 V rámci restorativní justice je na trestný čin nahlíţeno především jako na konflikt mezi pachatelem a obětí, nikoliv jen jako na porušení veřejného zájmu či útok na stát (jako je tomu u tradiční, tzv. retributivní justice). 10 Z toho vyplývá, ţe zatímco v rámci retributivní justice je kladen důraz na nalezení vhodné formy postihu pachatele a jeho spravedlivé potrestání, restorativní justice spatřuje primární úlohu v nápravě újmy způsobené obětem trestné činnosti. 11 Restorativní justice tak předpokládá aktivní účast oběti a pachatele trestného činu na společném překonání negativních důsledků trestného činu. 12 Příkladem takové spolupráce a zároveň základním prostředkem restorativní justice je institut mediace. Jedná se o formu osobního kontaktu mezi pachatelem a poškozeným (popř. dalšími osobami), který je veden prostředníkem - tzv. mediátorem. Zúčastnění si mohou klást otázky a společně najít vhodné řešení nápravy. Pachatel je tak veden k tomu, aby nesl zodpovědnost za svůj čin, pochopil jeho závaţnost, následky a dopad na osobu poškozeného, coţ představuje významný výchovný prvek. 13 Pokud jde o vztah restorativní justice a alternativního sankcionování, můţeme říci, ţe snaha o rozšiřování alternativního sankcionování je jedním z projevů restorativní justice. Je 6 KARABEC, Zdeněk. Koncept restorativní justice. In KARABEC, Zdeněk a kol. Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003, s. 5. 7 KUCHTA, Josef, VÁLKOVÁ, Helena a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 179. 8 KARABEC: Koncept restorativní justice, s. 5. 9 Tamtéţ, s. 8. 10 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 23. 11 Tamtéţ. 12 LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vydání. Praha: LexisNexis, 2007, s. 32-33. 13 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 24-26. 10

zřejmé, ţe v řadě případů bude moţné poţadavky restorativní justice naplnit lépe právě prostřednictvím alternativních sankcí neţ při uloţení nepodmíněného TOS. Typickým příkladem můţe být uloţení trestu OPP pracujícímu pachateli namísto jeho uvěznění. Jelikoţ odsouzený k trestu OPP můţe i nadále pracovat, bude tak pro poškozeného mnohem snazší domoci se náhrady škody mu způsobené. Nelze však říci, ţe se jedná o synonymum. Přístupy restorativní justice totiţ lze v některých případech vyuţít i v kombinaci či paralelně s trestem odnětí svobody a restorativní justice nepředstavuje nezbytně alternativu 14 15 k uvěznění. 1.3 Systém alternativních opatření a jejich kategorizace Alternativní opatření tvoří určitý systém, který je v odborné literatuře definován jako souhrn institutů, jejichţ primárním účelem je nahrazování nepodmíněného trestu odnětí svobody, jejich uspořádání a vzájemné vztahy mezi nimi. 16 Chceme-li provést kategorizaci alternativních opatření, je vhodné nejprve zdůraznit, ţe obecně aktivity směřující k alternativnímu řešení trestních věcí probíhají ve dvou rovinách. V rovině první nalezneme alternativy v oblasti trestního práva - tedy regulované trestním právem. V rovině druhé pak rozeznáváme alternativní postupy realizované mimo systém trestního práva - tedy postupy, které nejsou právem blíţe upraveny, ale které mají určitý dopad v trestněprávní oblasti (typickým příkladem je mediace - srov. kap. 1.2) 17. Dále se budeme zabývat pouze rovinou první, tedy alternativními opatřeními trestním právem upravené. Tyto lze dále rozdělit podle toho, zda jde o opatření upravená trestním právem hmotným či procesním. Hmotněprávní alternativní opatření členíme na alternativní tresty a alternativy k potrestání. Procesní alternativní opatření představují tzv. odklony v trestním řízení. 1.3.1 Alternativní tresty Za alternativní tresty jsou v širším pojetí označovány všechny tresty nespojené s odnětím svobody. V rámci uvedeného vymezení tak do alternativních trestů spadají všechny 14 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 23. ZEHR, H. Úvod do restorativní justice. Praha: Sdruţení pro probaci a mediaci v justici, 2003, s. 10. 15 Blíţe k principu restorativní justice srov. např. KARABEC, Zdeněk a kol. Restorativní justice. Sborník příspěvků a dokumentů. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2003. 143s. SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 9-15. VÁLKOVÁ, Helena, SOTOLÁŘ, Alexander. Restorativní justice trestní politika pro 21. století. Trestní právo, 2000, č. 1, s. 4-11. 16 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 30. 17 SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 15. 11

tresty uvedené v ustanovení 52 TZ, s výjimkou nepodmíněného TOS. Uţší pojetí alternativního trestu vychází z jejich hlavního účelu, kterým je náhrada za nepodmíněný trest odnětí svobody. V rámci této podmínky pak do alternativních trestů spadají pouze trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací, peněţitý trest a podmíněné odsouzení (včetně podmíněného odsouzení s dohledem). Je to dáno tím, ţe pouze uvedené čtyři tresty není moţné uloţit vedle nepodmíněného TOS - i kdyţ u peněţitého trestu to platí jen z části, a to kdyţ je uloţen na základě 67 odst. 2 písm. b) TZ. 18 Pátý alternativní trest v uţším pojetí (resp. trestní opatření) pak ještě upravuje v rámci sankcionování mladistvých zákon o soudnictví ve věcech mládeţe v ustanovení 28 - peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu. 19 1.3.2 Alternativy k potrestání Vedle trestů jsou další moţnou formou reakce na spáchaný trestný čin hmotněprávní alternativy k potrestání. Jedná se o určitou specifickou kategorii alternativních opatření. Lze je vyuţívat ve standardním řízení za předpokladu, ţe soud vysloví vinu pachatele. Jejich uplatnění znamená, ţe soud neuloţí ţádný trest (resp. výrok o trestu podmíněně odloţí). Jde tedy o určitý mezistupeň mezi alternativními tresty a procesními alternativami. České trestní právo v rámci alternativ k potrestání rozeznává instituty upuštění od potrestání ( 46-47 TZ) a podmíněné upuštění od potrestání s dohledem ( 48 TZ). 1.3.3 Odklony v trestním řízení Odklony můţeme definovat jako odchylky od typického průběhu trestního řízení. Vedou k tomu, ţe na rozdíl od hmotněprávních alternativ trestní řízení zde nedospěje do svého obvyklého konce - tedy k odsuzujícímu rozsudku, vyslovení viny a uloţení sankce. 20 Pachateli jsou namísto trestů ukládány různé závazky, pokyny či omezení (např. vyrovnat se s poškozeným). Trestní řád aţ donedávna upravoval čtyři druhy odklonů: podmíněné zastavení trestního stíhání ( 307 TŘ), narovnání ( 309-314 TŘ), které jsou univerzálně pouţitelné a dále podmíněné odloţení podání návrhu na potrestání ( 179g - 179h TŘ), které lze pouţít jen v rámci zkráceného přípravného řízení a odstoupení od trestního stíhání v rámci řízení proti mladistvým ( 70-71 ZSVM). Novela trestního řádu provedená zákonem č. 18 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 31. 19 Tamtéţ. 20 JELÍNEK, Jiří. Dohodovací řízení v trestním procesu a otázky souvisící. Bulletin advokacie, 2012, č. 10, s. 19. 12

193/2012 Sb., účinným od 1. září 2012 však zavedla novou, pátou formu odklonu - tzv. dohodovací řízení ( 175a - 175b TŘ). 21 1.4 Historický vývoj uplatňování alternativních opatření na našem území Alternativní sankcionování lze dohledat jiţ v rakouském zákoně č. 117/1852, ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl účinný aţ do roku 1950. Jak vyplývá z názvu zákona, rozlišoval zločiny, přečiny a přestupky. Za zločin bylo moţné uloţit trest smrti, ţalář nebo bití a v případě přečinů a přestupků domácí vězení (k tomu srov. kap. 3.1), peněţitou pokutu, tělesné kárání, vězení, ztrátu práv a povolení, propadnutí věci nebo vyhoštění. V době monarchie byla typických znakem trestu msta a odveta, v trestech byla spatřována určitá symbolika. 22 V československém trestním právu se jiţ kladl větší důraz na převýchovu odsouzeného. Osnova prvorepublikového trestního zákona počítala s výkonem trestu odnětí svobody u mladších osob v polepšovnách. Po válce se však znovu dostaly do popředí dlouhodobé tresty odnětí svobody a represe. Ke změně došlo aţ na počátku 60. let, kdy se začal opět klást důraz na převýchovu pachatele, a ve větší míře se uplatňovaly tresty vykonávané na svobodě. 23 Pokud jde o období po roce 1989, spojujeme počátek zavádění nových alternativních opatření především s datem 1. 1. 1994, kdy došlo k zavedení prvního typu odklonu v trestním řízení - institutu podmíněného zastavení trestního stíhání. Od této doby pak docházelo k intenzivnějšímu nárůstu alternativních opatření v českém trestním právu 24. V roce 1995 došlo k zavedení institutu narovnání, následující rok pak k zakotvení nového trestu obecně prospěšných prací. Novela provedená zákonem č. 253/1997 Sb. zavedla institut podmíněného odsouzení s dohledem a upuštění od potrestání s dohledem. Významný byl rovněţ rok 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 257/2000 Sb., o probační a mediační sluţbě. Od 1. 1. 2002 se pak trest OPP stal alternativou k jakémukoliv druhu trestu. Důleţitým milníkem je rok 2010, který přinesl účinnost nového trestního zákoníku. Kromě mnoţství změn v právních úpravách jiţ existujících alternativních opatření vnesl do českého právního řádu rovněţ dva nové alternativní tresty, a to trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce a trest domácího vězení. 21 K tomu blíţe srov. např. JELÍNEK, Jiří. Dohodovací řízení v trestním procesu a otázky souvisící. Bulletin advokacie, 2012, č. 10, s. 19-25. ŠČERBA, Filip a kol. Dohoda o vině a trestu: a další prostředky racionalizace trestní justice. Praha: Leges, 2012. 128 s. 22 BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území České republiky. Praha: Linde, 2003, s. 458-459. 23 Tamtéţ. 24 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 15-16. 13

1.5 Iniciativa OSN a Rady Evropy v oblasti alternativních opatření Jiţ od poloviny padesátých let OSN vytváří a podporuje standardy a normy, které mají napomáhat rozvoji systémů trestní justice a zároveň splňovat standardy ochrany základních lidských práv. Nejsou závazné, přesto však pomáhají podporovat účinnější systémy a postupy trestní justice. 25 V Rezoluci o redukci vězeňské populace, alternativách uvěznění a sociální integraci pachatelů, která byla přijata na 7. kongresu OSN v roce 1985 v Miláně, byla zdůrazněna myšlenka ukládání TOS jako sankce poslední instance a bylo doporučeno zvýšit úsilí o sniţování negativních účinků TOS a zintenzivnit zkoumání alternativ. 26 Standardní minimální pravidla OSN pro opatření nespojená s odnětím svobody - neboli tzv. Tokijská pravidla (přijata v roce 1990 na 8. kongresu OSN v Havaně) 27 pak obsahují škálu opatření nespojených s odnětím svobody a podmínky jejich aplikace. 28 Dalšími významnými instrumenty OSN týkajícími se alternativ k uvěznění jsou: Deklarace základních principů spravedlnosti pro oběti trestných činů a zneužití moci 29, Základní principy používání programů restorativní justice v trestních věcech 30 či Standardní minimální pravidla OSN pro výkon soudnictví nad mládeží - tzv. Pekingská pravidla 31. Pokud jde o činnost Rady Evropy, můţeme zmínit přijetí Rezoluce o některých alternativních opatřeních k trestu odnětí svobody z roku 1976, která vyzvala vlády členských zemí ke zkoumání nový alternativ k TOS. Další významný dokument, Doporučení č. R (92) 16 k Evropským pravidlům o trestech a opatřeních realizovaných ve společenství, přijatý Výborem ministrů Rady Evropy v roce 1992, stanovil vedle evropských standardů pro vyuţívání trestů a opatření ve společenství a limitů pro ochranu lidských práv při jejich realizaci i pravidla chování odborného personálu zajišťujícího výkon těchto sankcí. V Doporučení o zdokonalování implementace Evropských pravidel o alternativních trestech a opatřeních z roku 2000 pak došlo k částečné revizi Evropských pravidel a doprovodných zásad pro dosaţení účinnějšího vyuţití těchto sankcí. 32 25 Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, s. 12. 26 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. Část třetí: tresty a ochranná opatření. Praha: Novatrix, 2009, s. 37. 27 Dokument OSN č. A/RES/45/110 28 K tomu blíţe viz. Příručka základních principů a slibné praxe v oblasti alternativních opatření k uvěznění. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2010, s. 12-41. 29 Dokument OSN č. A/RES/40/34 30 Dokument OSN č. E/2002/99, přijatý dne 24. července 2002 31 Dokument OSN č. A/RES/40/33 32 SOLNAŘ: Systém českého, s. 37-38. 14

2 Trest obecně prospěšných prací 2.1 Obecná charakteristika trestu Trest obecně prospěšných prací zná české trestní právo jiţ více neţ 17 let, přesněji od od 1. 1. 1996, kdy nabyla účinnosti novela provedená zákonem č. 152/1995 Sb. Jedná se o moderní alternativní trest, který je svou povahou určen především pro ty pachatele, které nestačí postihnout prostřednictvím podmíněného trestu odnětí svobody, a u kterých zároveň z nějakého důvodu není vhodné ani uloţení peněţitého trestu. 33 Umoţňuje pachateli méně závaţné trestné činnosti odčinit trestné jednání vlastní aktivitou - prací slouţící k obecně prospěšným účelům 34. Svou podstatou jde o určitý druh legální nucené práce vykonávané ve prospěch širšího okruhu lidí. 35 V rámci výkonu trestu nedochází ke zpřetrhání rodinných, pracovních a dalších sociálních vazeb odsouzeného, není vytrţen ze svého přirozeného prostředí, ani vystaven neţádoucím účinkům pobytu ve vězení. Řádné vykonání trestu odsouzeným je ze zákona spojeno se vznikem fikce neodsouzení ( 65 odst. 4 TZ). Na odsouzeného se tedy hledí, jako by nebyl odsouzen a neodnáší si tak do dalšího ţivota stigmatizaci v podobě záznamu v rejstříku trestů. Ke vzniku fikce dochází i tehdy, kdyţ soud pravomocně rozhodne o upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku ( 340a TŘ). Dle judikatury zákonná fikce nastane i v případě, kdy pachatel vykoná trest OPP aţ poté, co soud dle 65 odst. 2 TZ rozhodne o přeměně trestu na trest odnětí svobody a dojde k započtení takto vykonaného trestu OPP do nařízeného TOS ( 92 odst. 2 TZ per analogiam). 36 Trest OPP představuje citelný zásah do volného času pachatele a povinnost pracovat bez nároku na odměnu. 37 Pro některé pachatele také nemusí být příjemné vykonávat trest OPP na veřejných místech, kde se dostane do kontaktu s širokou veřejností. V rámci výčtu trestů v trestním zákoníku se trest OPP nachází na třetí příčce - za trestem odnětí svobody a trestem domácího vězení ( 52 odst. 1). Z tohoto hlediska by bylo moţné vyvodit, ţe se jedná o druhý nejpřísnější alternativní trest. Nabízí se ale otázka, jestli podmíněné odsouzení k TOS není přísnějším trestem neţ trest OPP. Ze systematiky uvedené v ustanovení 52 odst. 1 TZ nelze dovodit, ţe by trest OPP měl být obecně pokládán za mírnější trest neţ podmíněné odsouzení k TOS (srov. č. 41/2002-II Sb. rozh. tr.), podmíněné 33 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 276. 34 ŠTERN, P., OUŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D. Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. 1. vydání. Praha: Portál, 2010, s. 90. 35 Blíţe k pojmu nucené práce viz MLSNA, Petr, GŘIVNA, Tomáš. Nucená práce z pohledu ústavního, mezinárodního a trestního práva. Právní rozhledy, 2011, č. 21, s. 772. 36 K tomu viz R 56/2010 37 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 837. 15

odsouzení je výslovně upraveno aţ v ustanovení 52 odst. 2 TZ, jako speciální forma trestu odnětí svobody. Rozhodující pro posouzení této otázky bude i konkrétní výměra těchto druhů trestů a jejich dopad na pachatele (srov. č. 56/1997 Sb. rozh. tr.). Z uvedeného vyplývá, ţe tento trest není primárně určen pro postih prvopachatelů či pachatelů nedbalostních deliktů, ale spíše pro postih pachatelů, kteří opětovně spáchali úmyslný trestný čin menší či střední závaţnosti a u kterých okolnosti nevyţadují uloţení trestu odnětí svobody. 38 2.2 Podmínky ukládání trestu 2.2.1 Okruh trestných činů, za něž lze trest uložit Trest obecně prospěšných prací můţe dle současné právní úpravy soud uloţit pachateli, který spáchal přečin, tj. jakýkoli nedbalostní trestný čin nebo úmyslný trestný čin, u něhoţ horní hranice sazby trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let ( 62 odst. 1, 14 odst. 2 TZ). V takových případech můţe být uloţen trest OPP i přesto, ţe trestní zákoník za daný trestný čin tento trest nestanoví ( 53 odst. 2 TZ). Dle právní úpravy předchozí, účinné do 31. 12. 2009, soud mohl trest OPP uloţit pachateli za trestný čin, na který zákon stanovil TOS, jehoţ horní hranice nepřevyšovala pět let. Z uvedeného je zřejmé, ţe nový trestní zákoník přinesl rozšíření okruhu trestných činů, za které je moţné uloţit trest OPP o skupinu těch nedbalostních trestných činů, u nichţ horní hranice TOS převyšuje pět let. Otázkou je, co zákonodárce k takovému rozšíření vedlo, kdyţ jiţ úprava v dosavadním trestním zákoně byla většinou odborníků kritizována. Vycházelo se přitom z porovnání se zahraničními úpravami, kde se trest OPP vyskytuje v převáţné míře s výší horní hranice trestní sazby 3 let 39 a poukazovalo se i na některé závaţné trestné činy, za které je moţné trest OPP uloţit. 40 Důvodová zpráva nové vymezení odůvodňuje tím, ţe přečiny mají obecně menší společenskou škodlivost a omezení moţností ukládat trest OPP na přečiny má být vhodnější neţ dosavadní vymezení za pomocí horní hranice trestní sazby. Dále pak zákonodárce uvádí, ţe tato změna je i konkrétním projevem nově zakotvené bipartice trestných činů na přečiny a zločiny. Tuto argumentaci, jakoţ i samotné rozšíření moţnosti ukládat obecně prospěšné práce za všechny přečiny, však nelze povaţovat za rozumnou a opodstatněnou. Jestliţe totiţ zákonodárce s určitým nedbalostním deliktem spojuje moţnost uloţení trestu odnětí svobody 38 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 276. 39 KUCHTA, J. Trest obecně prospěšných prací přítomnost a budoucnost [online]. 13. srpna 2009 [cit. 20. prosince 2012 ]. Dostupné na < http://www.law.muni.cz/sborniky/days-of-public-law/files/pdf/trest/kuchta.pdf >. 40 Např. JELÍNEK, Jiří. Novelizace trestního zákona v roce 1995. Bulletin advokacie, 1995, č. 9, s. 6. HANÁK, Václav. Sazba trestu obecně prospěšných prací a jeho přeměna v trest odnětí svobody. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 235. 16

v rámci sazby, která převyšuje pět let, není pak moţné souhlasit s tvrzením, ţe přečiny se a priori vyznačují niţší společenskou škodlivostí. 41 Řada nedbalostních trestných činů, za něţ trestní zákoník stanoví TOS s horní hranicí, která převyšuje pět let, můţe být i velmi závaţného charakteru (např. trestný čin usmrcení z nedbalosti podle ustanovení 143 odst. 4 TZ, za nějţ zákon stanoví trest odnětí svobody na tři léta aţ deset let). Stejně problematická je přípustnost trestu OPP i u některých úmyslných trestných činů (např. trestný čin znásilnění podle 185 odst. 1 TZ). V takových případech musí soud extrémně důsledně posuzovat, zda je vzhledem k povaze a závaţnosti přečinu, jakoţ i vzhledem k osobě a poměrům pachatele, uloţení trestu obecně prospěšných prací akceptovatelné. 42 Z výše uvedeného vyplývá převaţující názor odborné veřejnosti, ţe změna úpravy je de lege ferenda vhodná. Opačný názor má např. doc. Kuchta, který nepovaţuje sníţení trestní sazby za nezbytné. Vychází z úvahy, ţe trest obecně prospěšných prací je alternativním trestem fakticky k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, takţe při konkrétních úvahách soudu o uloţení trestu obecně prospěšných prací bude hrát největší roli ne obecně rámec trestní sazby trestu odnětí svobody, nýbrţ výše konkrétního nepodmíněného trestu, který by měl být v tomto rámci uloţen. Nemělo by tedy v praxi přicházet v úvahu uloţit např. trest 300 hodin obecně prospěšných prací jako alternativa k uvaţovanému uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výši 5 roků. V takovém případě by totiţ nebyla patrně splněna podmínka poţadovaná v ustanovení 45 odst. 1 TZ 43 (znění účinného do 31. 12. 2009). Svůj názor opírá o rozsudek NS, který stanovil, ţe trest obecně prospěšných prací je alternativou nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to v případech, v nichţ by bylo namístě uloţit jen krátkodobý nepodmíněný trest odnětí svobody. Krátkodobým trestem odnětí svobody je třeba rozumět tento trest ve výměře do několika měsíců, přičemţ orientačně lze vycházet z výměry do sedmi měsíců, které se blíţí ekvivalent maximální výměry trestu obecně prospěšných prací. Zpravidla je nutno povaţovat za vyloučené, aby trest obecně prospěšných prací byl alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který by jinak byl uloţen ve výměře převyšující jeden rok. 44 41 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 278. 42 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 3. vydání. Praha: Leges, 2012, s. 104. 43 KUCHTA, J. Trest obecně prospěšných prací přítomnost a budoucnost [online]. 13. srpna 2009 [cit. 20. prosince 2012 ]. Dostupné na < http://www.law.muni.cz/sborniky/days-of-public-law/files/pdf/trest/kuchta.pdf >. 44 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 7 Tz 39/2001 17

Současná právní úprava klade velké nároky na soudce, kteří musí velice pečlivě zvaţovat vhodnost uloţení trestu OPP v některých závaţných případech trestné činnosti. Je na místě zhodnotit efektivnost současné právní úpravy, i vzhledem k tomu, ţe lze očekávat, ţe u některých závaţných nedbalostních trestných činů s horní hranicí trestní sazby přesahující pět let soudy trest OPP budou aplikovat jen sporadicky, pokud vůbec. 45 Jako inspirativní se jeví být slovenská právní úprava trestu OPP, která v ustanovení 54 zákona č. 300/2005 Z. z. stanoví, ţe trest OPP lze uloţit za přečin, jehoţ horní hranice TOS nepřesahuje pět let. V odborné literatuře 46 ale bývá navrhováno zúţit okruh trestných činů, za které lze uloţit trest OPP ještě více, a to na trestné činy, u nichţ horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři roky. Taková hranice by pak byla ve vhodnějším poměru k horní hranici sazby trestu OPP (300 hodin) pro účely přeměny trestu. I při přeměně celých 300 hodin trestu OPP na nepodmíněný TOS by přeměněný trest nedosahoval ani k jedné třetině hranice této trestní sazby. Na druhou stranu by však v takovém případě jiţ nebylo moţné uloţit trest OPP za některé majetkové trestné činy, u kterých je ukládání této sankce velice vhodné (např. trestný čin krádeţe dle ustanovení 205 odst. 3 TZ). 2.2.2 Vztah k ostatním druhům trestů Jako samostatný trest mohou být OPP uloţeny, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uloţení jiného trestu není třeba ( 62 odst. 1 TZ). Povaha a závaţnost trestného činu jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem ( 39 odst. 2 TZ) Trest OPP nelze uloţit spolu s trestem odnětí svobody ( 53 odst. 1 věta druhá). Z uvedeného ustanovení vyplývá alternativní povaha trestu OPP vůči TOS. Dále o tom svědčí i moţnost soudu, za splnění podmínek ustanovení 65 odst. 2, přeměnit trest OPP v trest odnětí svobody (pokud jej nepřemění v trest domácího vězení či peněţitý trest). Co se týče vztahu OPP k dalším alternativním trestům, nelze jej uloţit vedle jakéhokoli TOS ve smyslu 52 odst. 2 TZ, tj. vedle nepodmíněného TOS, ale ani vedle podmíněného odsouzení k TOS a podmíněného odsouzení k TOS s dohledem. Dále pak dle ustanovení 53 odst. 1 TZ nelze trest OPP uloţit ani vedle trestu domácího vězení. Ve vztahu k dalším alternativám TOS je vhodné zmínit novelu trestního zákona provedenou zákonem č. 45 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 278. 46 K tomu srov. ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 38-40. VŮJTĚCH, Jan a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998, s. 88. 18

265/2001 Sb. Do její účinnosti bylo v ustanovení 45 odst. 1 TZ stanoveno, ţe trest OPP je moţné uloţit, lze-li mít důvodně za to, ţe tak bude účelu trestu dosaţeno stejně, jako kdyby byl na pachateli vykonán TOS. Ze srovnání se současnou úpravou vyplývá, ţe byla odstraněna vazba trestu OPP na TOS. Trest OPP se tak stal alternativou i vůči jiným trestům, zejména vůči trestu peněţitému. 47 To je v literatuře posuzováno za neţádoucí. Účelem zavedení alternativních trestů, je totiţ sníţit četnost ukládání TOS a tím i vězněných osob. 48 2.2.3 Opětovné uložení trestu Nový trestní zákoník přinesl v ustanovení 62 odst. 2, omezení ukládání trestu OPP u pachatelů, kterým byl tento trest v předcházejících třech letech přeměněn na TOS. S ohledem na zakotvení slova zpravidla se však nejedná o vyloučení trestu OPP pro všechny pachatele splňující podmínku výše. V takových případech tedy bude záleţet na úvaze soudu. Jedná se o uţitečnou úpravu, která můţe zamezit četnému ukládání trestu OPP v nevhodných případech, které často nakonec vedou k přeměně trestu. Od účinnosti nového trestního zákoníku však zákonnou úpravu trestu OPP pozměnila řada novelizací. V současné době můţe soud přeměnit trest OPP nejen v TOS, nýbrţ i v trest domácího vězení či peněţitý trest (k tomu srov. kap. 2.6.3). Zákonodárce však v rámci těchto změn zřejmě zapomněl novelizovat i ustanovení 62 odst. 2 TZ a omezit tak ukládání trestu i u pachatelů, kterým byl trest OPP v předcházejících třech letech přeměněn v trest domácího vězení či v peněţitý trest. 2.2.4 Vliv stanoviska pachatele Ustanovení 64 TZ věta první ukládá soudu povinnost přihlédnout, kromě ostatních hledisek rozhodných pro druh a výměru trestu, také ke stanovisku pachatele. Soud tedy musí obligatorně zjistit postoj pachatele a na základě jeho posouzení rozhodnout, zda je vhodné dané osobě trest OPP uloţit nebo pro ni bude vhodnější jiný druh trestu. Se stanoviskem (ať uţ je mu vyhověno nebo nikoliv) by se pak soud měl následně vypořádat v odůvodnění rozsudku. Je právem pachatele vyjádřit se, zda a za jakých podmínek mu má být trest OPP uloţen, není to však jeho povinnost. Z výše uvedeného vyplývá, ţe trest OPP nebude moţno uloţit v případě, ţe se soudu nepodaří obstarat pachatelovo stanovisko. Tedy i odmítnutí poskytnutí stanoviska k uloţení trestu OPP ze strany obviněného vytváří překáţku pro uloţení tohoto trestu. 49 47 SOLNAŘ: Systém českého, s. 120 121. 48 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 279. 49 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 281. 19

Účelem je především předejít ukládání TOPP u těch pachatelů, kteří jsou pro svůj negativní postoj jiţ předem rozhodnutí jej nevykonat. V takových případech pak (jak jsem jiţ zmínila výše) často dochází k přeměně trestu, coţ ve výsledku vede ke zbytečným průtahům a finančním nákladům spojeným s vykonávacím řízením. U některých pachatelů však můţe soud shledat účelným uloţení trestu OPP i navzdory jejich negativnímu stanovisku. Takovému postupu současná právní úprava nebrání. Přitom v zahraničních úpravách je běţnou součástí zákonných podmínek pro ukládání trestu OPP institut souhlasu pachatele (např. ve Velké Británii, Francii, Slovensku, Švýcarsku či Nizozemském království) 50, na coţ je od počátku existence trestu v naší právní úpravě poukazováno odbornou veřejností v řadě článků a publikací. Zakotvení institutu souhlasu doporučuje i řada mezinárodních dokumentů 51. Odborníci zastávající názor nutnosti souhlasu se odvolávají na následující důvody: Prvním důvodem je moţná kolize TOPP s mezinárodními dokumenty, které zakazují nucenou práci (tzv. juristické hledisko). Tak např. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 4 bodu 2 stanoví, ţe od nikoho se nebude vyţadovat, aby vykonával nucené nebo povinné práce. V bodu 3 však následuje výčet podmínek, za kterých nejde o nucenou nebo povinnou práci ve smyslu tohoto článku. Pro naše účely je relevantní písm. a), upravující případ práce běţně poţadované při výkonu trestu odnětí svobody nebo v době podmíněného propuštění z tohoto trestu. Úmluva tedy nehovoří přímo o výkonu trestu obecně prospěšných prací. Přesto se domnívám, ţe jej můţeme pod uvedenou výjimku subsumovat, jelikoţ trest OPP je alternativním trestem k trestu odnětí svobody (coţ vyplývá mimo jiné i z 51 odst. 1 TZ). Dalším zmiňovaným dokumentem je úmluva Mezinárodní organizace práce o nucené nebo povinné práci, vyhlášená 28. 6. 1930 v Ţenevě. V článku 2 se opět stanoví výjimky, za kterých se pro účely této úmluvy nebude jednat o nucené práce. V bodě c) je upravena výjimka práce nebo sluţby, která se na kterékoli osobě vymáhá v důsledku odsouzení soudním rozhodnutím, pokud se vykonává pod dohledem a kontrolou veřejného úřadu a pokud se osoba nepronajímá ani nedává k dispozici soukromým jednotlivcům, soukromým společnostem ani soukromým právnickým osobám. Výkon trestu obecně prospěšných prací výše uvedené podmínky naplňuje, kdyţ TŘ v 336 stanoví, ţe kontrolou nad výkonem trestu soud pověří probačního úředníka. Určitý otazník by mohla vzbuzovat snad jen poslední 50 SUCHÝ, Oldřich, VÁLKOVÁ, Helena. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnání. Právní rozhledy, 1996, č. 4, s. 1-5. 51 např. doporučení Rady Evropy R/92/16, Pravidlo 31-36 20

podmínka spojená se soukromými osobami. V ustanovení 62 TZ je totiţ normováno, ţe se musí jednat o práce ve prospěch obcí, nebo státních nebo jiných obecně prospěšných institucí. Z dikce ustanovení tedy vyplývá, ţe se můţe jednat i o nestátní subjekty, na druhou stranu je zde ale další významná podmínka spočívající v obecné prospěšnosti. Musí se jednat o práce slouţící obecně prospěšným účelům, tedy širšímu okruhu osob. I zde mám tudíţ za to, ţe úprava v trestním zákoníku vyhovuje účelu ustanovení úmluvy. Kolizi nelze dle mého názoru vyvodit ani z ustanovení LZPS, která zásadu nucené práce rovněţ obsahuje, kdyţ v článku 9 stanoví, ţe nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo sluţbám. Následuje výčet výjimek, na které se ustanovení nevztahuje, a to mimo jiné na práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu TOS nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody - kterým trest OPP bezesporu je. Někteří autoři dále spekulují, zda nepůjde o nucenou práci ve smyslu výše uvedených dokumentů vţdy, kdyţ se pro ni pachatel nerozhodne dobrovolně a její výkon je vyţadován pod hrozbou sankce. Zda tedy nebudou soudem nařizované obecně prospěšné práce donucením k práci, kdyţ jsou ukládány místo trestu odnětí svobody 52. Přitom hrozbou sankce je v případě trestu OPP myšlena moţná přeměna v TOS. Autoři povaţují tento právní nedostatek za zhojitelný v případě existence souhlasu pachatele. I kdyby ale byl v takovém případě souhlas pachatele dán, jednalo by se o souhlas vynucený pod hrozbou jiné sankce. 53 Z tohoto pohledu tedy institut souhlasu pachatele postrádá význam. Druhý, významnější důvod pro zavedení nutnosti souhlasu pachatele, se váţe k výchovnému účelu trestu (tzv. penitenciární aspekt), tedy k moţnosti nápravy a resocializace pachatele. Předpokládá se totiţ, ţe pokud pachatel s uloţením trestu souhlasí, je šance na jeho nápravu a resocializaci (tedy dosaţení účelu trestu) podstatně vyšší, jelikoţ je zde dána jeho pozitivní motivace. 54 Pachatel, který má skutečný zájem na uloţení tohoto trestu, bude motivován jej řádně vykonat, spolupracovat s probačním úředníkem a splnit podmínky uloţené soudem. Pokud by se navíc jednalo o práci svou povahou pachateli vyhovující v tom smyslu, ţe ji nebude povaţovat za neúměrně difamující, mohl by ji pojmout jako příleţitost odčinit následky svého činu. Z tohoto pohledu je odborníky potřeba souhlasu pachatele s uloţením trestu OPP zdůrazňována. Na druhou stranu je třeba přihlédnout k faktu, ţe samotný souhlas pachatele nemusí automaticky znamenat jeho pozitivní motivaci. Souhlas 52 KARABEC, Zdeněk, ROZUM, Jan. K problematice souhlasu pachatele s uloţením trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 228. 53 Tamtéţ. 54 ZEZULOVÁ, Jana, KABÁTOVÁ, Ivana. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č. 6, s. 11. KARABEC, Zdeněk, ROZUM, Jan. K problematice souhlasu pachatele s uloţením trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 227 21

můţe z vypočítavosti udělit i pachatel, který vůbec nehodlá trest obecně prospěšných prací vykonat. Dle současné právní úpravy by pachateli, kterému byl uloţen trest OPP v maximální výměře, který zaviněně vůbec nevykonal, hrozila přeměna v TOS na 300 dní, případně přeměna na trest domácího vězení či peněţitý trest. Pachatel by tedy mohl souhlas s trestem OPP pojmout jako určitou pojistku proti uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody, která by měla činit více, neţ uvedených 300 dní. Třetím zmiňovaným důvodem je tzv. poţadavek citelnosti trestu 55. Obsahem trestu OPP, je výkon prací na veřejnosti, přičemţ mnohdy se můţe jednat o pomocné manuální práce, které mohou být pachateli z řad řádných občanů povaţovány za příliš citelné a neúměrné povaze jimi spáchané trestné činnosti. 56 Vzhledem k výše uvedenému se nabízí otázka, zda současná právní úprava není i přes absenci souhlasu dostačující, kdyţ zakotvuje povinnost soudu zjistit stanovisko pachatele. V případě záporného stanoviska lze totiţ předpokládat, ţe soud uloţí jiný vhodný trest neţ obecně prospěšné práce (pokud neshledá, ţe je vhodné uloţit trest OPP i přes záporný postoj pachatele). 57 Osobně se přikláním k názoru, ţe co se týče pozitivního vlivu trestu OPP na pachatele a pravděpodobnost jeho úspěšného výkonu, není aţ tak důleţité, zda soud má přihlédnout ke stanovisku nebo vyţadovat striktní souhlas pachatele. Důleţité je, zda je dán dostatek podkladů pro zjištění postoje a motivace pachatele k trestu OPP tak, jak odpovídá realitě. Z tohoto důvodu nevidím důvod pro nutnost změny právní úpravy. Co se týče mladistvých pachatelů, soudy rovněţ obligatorně zjišťují jejich stanovisko, zde je však navíc stanovena zvláštní překáţka pro uloţení trestu OPP. Práce nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých jsou vykonávány ohroţovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvých ( 26 odst. 1 ZSVM). A právě k posouzení existence takových překáţek by mělo být zaměřeno stanovisko vyjádřené mladistvým. 58 2.2.5 Zdravotní stav pachatele a možnosti uložení trestu Dále musí soud při ukládání trestu OPP přihlédnout rovněţ ke zdravotnímu stavu pachatele ( 64 TZ). Trest OPP neuloţí, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce ( 64 věta druhá TZ). Zvláštní pozornost věnovaná zdravotní způsobilosti pachatele je nutná proto, ţe zdravotní stav pachatele má bezprostřední vliv na moţnost vykonat trest OPP, jelikoţ pachatel musí vykonat trest osobně ( 65 odst. 1). Jednak tedy 55 VANDUCHOVÁ, Marie. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1996, č. 7, s. 398. 56 JELÍNEK, Jiří. Novelizace trestního zákona v roce 1995. Bulletin advokacie, 1995, č. 9, s. 6. 57 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 500. ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 280 282. 58 ŠÁMAL: Trestní zákoník I, s. 854. 22

pachatel můţe být shledán zdravotně nezpůsobilým a soud trest OPP neuloţí (např. v určitých případech invalidity), mohou však nastat i případy, kdy zdravotní stav pachatele pouze ovlivní výměru trestu OPP, popřípadě druh vykonávaných prací. Pokud přichází v úvahu uloţení trestu OPP a jsou-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti pachatele k jejich výkonu, je soud povinen provést potřebné důkazy i k této otázce, aby měl dostatečný podklad pro rozhodnutí. 59 Jelikoţ z dikce ustanovení nevyplývá, ţe by soud zkoumal pouze tělesnou způsobilost pachatele, bude třeba vzít v potaz i duševní stav osoby (zejména v případech, kdy uloţená práce nemá spočívat pouze v manuální činnosti). 60 Při posuzování těchto otázek bude soud postupovat přiměřeně podle předpisů upravujících obecně posuzování způsobilosti k výkonu práce (zejména dle ustanovení 41 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách). 61 Třetí a zároveň poslední skutečností, ke které musí soud přihlédnout dle ustanovení 64 TZ, je moţnost uloţení tohoto trestu. Zákon podrobnější výklad nenabízí, důvodová zpráva mlčí. Zřejmě se ale bude jednat o okolnosti objektivní povahy. Soud bude např. zkoumat, zda je dán dostatek vhodných pracovních míst v místě bydliště pachatele, v jeho okolí nebo zda by měl moţnost dojíţdět apod. 62 2.2.6 Ukládání trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Ve spojitosti s výše uvedenou problematikou podmínek ukládání trestu je vhodné poukázat na významnou novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 41/2009 Sb. s účinností od 1. 1. 2010. Došlo jí totiţ mimo jiné k omezení moţnosti soudu uloţit trest OPP trestním příkazem pouze po předchozím vyţádání si zprávy probačního úředníka obsahující zjištění o moţnostech výkonu tohoto trestu a o zdravotní způsobilosti obviněného, včetně jeho stanoviska ( 314e TŘ). Soud má povinnost k této zprávě přihlédnout. Zákonodárce tak vyslyšel kritiku odborníků z praxe 63, dle které soudy příliš často ukládaly trest OPP trestními příkazy, aniţ by si předem opatřily informace o postoji pachatele k tomuto trestu, jeho zdravotním stavu, existenci vhodných pracovních míst, apod. Přitom takové informace si 59 Tamtéţ. 60 SOTOLÁŘ, Alexander, PÚRY, František, ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 323. 61 ŠÁMAL: Trestní zákoník I, s. 855. 62 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 500. SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. Část třetí: tresty a ochranná opatření. Praha: Novatrix, 2009, 282 283. ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 283. 63 VŮJTĚCH, Jan a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998, s. 50. BARBOŘÍK, Michal. Trest obecně prospěšných prací - aktuální problémy a jejich řešení. Trestní právo, 2006, č. 5, s. 7. HÁKOVÁ, Lucie, KOTULAN, Petr, ROZUM, Jan. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 2005, č. 4, s. 11. 23

mohly vyţádat v rámci tzv. předjednání uloţení trestu OPP probačními úředníky. 64 V důsledku takového přístupu pak velmi často docházelo k návrhům na přeměnu trestu. Výše uvedená novela tak jistě povede ke sníţení počtu ukládaných trestů OPP, na druhé straně ale dojde k eliminaci ukládání trestu v nevhodných případech (např. invalidním nebo nemotivovaným obviněným) a tím ke zvýšení kvality výkonu trestu. Další pozitivní efekt přináší i moţnost předběţného projednání trestu OPP mezi probačním úředníkem a obviněným, který tak bude dostatečně informován o povaze trestu, jeho moţnostech a v určitých případech můţe být osobou odlišnou od soudce i aktivizován a pozitivně motivován. 65 2.3 Obsah trestu, druh vykonávané práce Obsah trestu OPP vymezuje ustanovení 63 odst. 2 TZ. Dle něj trest spočívá v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům. Následuje demonstrativní výčet druhů prací, o které se můţe jednat a výčet subjektů, v jejichţ prospěch mohou být vykonávány - údrţba veřejných prostranství, úklid a údrţba veřejných budov a komunikací nebo jiné činnosti ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, poţární ochranou, ochranou ţivotního prostředí, podporou a ochranou mládeţe, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboţenskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Předchozí právní úprava (zákon č. 140/1961 Sb.) obsahovala jiné vymezení prací. Mělo se jednat o práce spočívající v údrţbě veřejných prostranství, úklidu a údrţbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech. Nový trestní zákoník tak umoţnil, aby se obsahem výkonu trestu staly i kvalifikovanější činnosti, neţ jen pomocné práce, úklid či údrţba. Odsouzení tak např. mohou pracovat v léčebnách, nemocnicích, pomáhat v útulcích pro opuštěná zvířata, pracovat na rekonstrukcích památek, apod. 66 Je tak moţné vyuţít odborného potenciálu odsouzených osob. Pokud jde o subjekty, v jejichţ prospěch má být práce vykonávána, je vhodné zdůraznit, ţe teprve novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb. přinesla široké vymezení 64 K tomu blíţe viz HÁKOVÁ, Lucie, KOTULAN, Petr, ROZUM, Jan. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 2005, č. 4, s. 11. 65 TOBIÁŠOVÁ, Lýdia. Trest povinnej práce. Justičná revue, 2008, roč. 60, č. 8-9, s. 1172. 66 ŠTERN, P., OUŘEDNÍČKOVÁ, L., DOUBRAVOVÁ, D. Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. 1.vydání. Praha: Portál, 2010, s. 100. 24

uvedené výše. Do té doby zákon připouštěl jediný subjekt - obce. Novelizace byla jistě krokem správným směrem, toto široké vymezení totiţ přináší celou řadu výhod. 67 Ustanovení 62 odst. 3 TZ dále stanoví podmínku, ţe se musí jednat o práce slouţící obecně prospěšným účelům. Pojem obecné prospěšnosti není nikde v zákoně definován, dovozuje se, ţe by se mělo jednat o práce, které přinášejí prospěch většímu okruhu osob. 68 Dále se stanoví, ţe práce nesmí slouţit k výdělečným účelům odsouzeného. Není tak vyloučeno, aby obec či obecně prospěšná instituce z činnosti odsouzeného přímo profitovala. 69 2.4 Povinnosti odsouzeného Primární odsouzeného je vykonat trest OPP osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do dvou let ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu ( 65 odst. 1 TZ). Lhůta pro výkon trestu tedy běţí od okamţiku, kdy nabude právní moci usnesení soudu dle ustanovení 336 odst. 2 TŘ. 70 Do této lhůty se však nezapočítává doba, po kterou odsouzený nemohl OPP vykonávat pro zdravotní či zákonné překáţky a doba, po kterou byl ve vazbě nebo vykonával TOS ( 65 odst. 1 TZ). Dvouletou lhůtu do zákona vnesla teprve novela provedená zákonem č. 330/2011 Sb. Do té doby měl odsouzený povinnost vykonat OPP ve lhůtě jednoho roku. Důvodová zpráva tuto změnu nijak neodůvodňuje. Přitom v zahraničních úpravách trestu převaţuje lhůta právě do jednoho roku. 71 Změnu lze patrně připisovat snaze zákonodárce omezit počet vězněných osob. 72 Dobu dvou let však povaţuji za příliš dlouhou a odporující poţadavku neprodleného výkonu trestu. Slovenská právní úprava se v tomto ohledu jeví jako mnohem vhodnější - odsouzený má povinnost odpracovat nejméně 20 hodin za kalendářní měsíc ( 2 odst. 3 zák. č. 528/2005 Z. z.), celý trest pak musí být vykonán nejpozději do jednoho roku ( 55 odst. 1 zák. č. 300/2005 Z. z.). Odsouzený je tak nucen odpracovat alespoň 5 hodin týdně. Dále musí odsouzený dodrţovat i harmonogram výkonu trestu stanovený probačním úředníkem (srov. R 50/1999 I Sb. rozh. tr.). K vytvoření harmonogramu dochází po projednání podmínek výkonu trestu s odsouzeným za součinnosti obecního úřadu či obecně 67 Blíţe viz VŮJTĚCH, Jan a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998, s. 81-82. 68 K tomu viz KOTULAN, Petr. K pojmu obecné prospěšnosti při ukládání trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 222-227. 69 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 286. 70 Tamtéţ, s. 287. 71 SUCHÝ, Oldřich, VÁLKOVÁ, Helena. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnání. Právní rozhledy, 1996, č. 4, s. 151-155. 72 ŠČERBA, Filip. Trest domácího vězení po novele č. 330/2011 Sb. Trestněprávní revue, 2012, č. 1, s. 5. 25

prospěšné instituce, u které bude odsouzený trest vykonávat ( 336 odst. 3, odst. 6 TŘ). Nedodrţování harmonogramu je důvodem k přeměně trestu dle ustanovení 65 odst. 2 TZ. Další povinností odsouzeného je vedení řádného ţivota. Obsah pojmu řádný ţivot je dovozován judikaturou. 73 Primárním významem pojmu je povinnost odsouzeného nedopustit se přestupku, jiného deliktu či trestného činu. Odsouzený má povinnost vést řádný ţivot jiţ od okamţiku odsouzení, tj. od doby, kdy rozsudek či trestní příkaz, kterým byl trest OPP uloţen, nabude právní moci; zohledňováno tedy můţe být i jeho chování v období mezi právní mocí rozsudku (trestního příkazu) a nařízením výkonu trestu. 74 Uvedená povinnost pro odsouzeného končí současně se skončením výkonu trestu OPP, tj. zásadně vykonáním uloţeného trestu v plném rozsahu. 75 Soud můţe pachateli na dobu trestu uloţit i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný ţivot ( 63 odst. 2 TZ). Jejich demonstrativní výčet nalezneme v ustanovení 48 odst. 4 TZ. Zpravidla má soud pachateli rovněţ uloţit, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou přečinem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem ( 63 odst. 2 TZ). Uvedené znění přinesla aţ novela provedená zákonem č. 181/2011 Sb. Do té doby zákon umoţňoval soudu uloţit pachateli jen povinnost k nahrazení škody, která přečinem vznikla, a to podle jeho sil. Cílem této změny je dle důvodové zprávy snaha o posílení práv poškozených, kteří tak budou moci dosáhnout jiţ v rámci trestního řízení úplné satisfakce. Nový trestní zákoník zavedl oprávnění soudu uloţit pachateli ve věku blízkém věku mladistvých v zájmu vyuţití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů i některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeţe, za obdobného uţití podmínek stanovených pro mladistvé ( 63 odst. 3 TZ). 2.5 Výměra trestu Trest obecně prospěšných prací můţe soud uloţit ve výměře od 50 do 300 hodin ( 63 TZ). Oproti předchozí právní úpravě účinné do 31. 12. 2009 tak došlo ke sníţení horní hranice sazby trestu ze 400 hodin na 300 hodin. O tom, ţe výměra 400 hodin je příliš vysoká, se odborníci shodovali uţ od samotného zavedení trestu OPP v roce 1996. 76 Vycházelo se především ze srovnání se zahraničními úpravami trestu OPP a poukazovalo se na fakt, ţe při 73 K tomu srov. č. 16/03 I Sb. rozh. tr., R 19/1976 74 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 287. 75 Tamtéţ. 76 HANÁK, Václav. Sazba trestu obecně prospěšných prací a jeho přeměna v trest odnětí svobody. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 236. SUCHÝ, Oldřich, VÁLKOVÁ, Helena. Obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody v mezinárodním srovnání. Právní rozhledy, 1996, č. 4, s. 151. 26

uloţení trestu OPP v jeho maximální výměře, můţe být z pohledu pachatele konec trestu velmi vzdálený a sniţovat tak akceptaci trestu a motivaci k jeho řádnému vykonání. 77 Navíc musíme vzít v úvahu lhůtu k vykonání trestu, která v tehdejší právní úpravě činila 1 rok ( 45a zákona č. 140/1961 Sb.). V praxi pak v takových případech velice často docházelo k přeměně na trest odnětí svobody. 78 Slovenská úprava trestu OPP stanoví rozmezí na 40-300 hodin ( 54 zákona č. 300/2005 Z. z.). Vzhledem k velice širokému rozpětí trestných činů, za které je dle současného trestního zákoníku moţné uloţit trest OPP (k tomu srov. kap. 2.2.1), se však takto vysoká výměra jeví jako přiměřená. Další změnou, kterou přinesl nový trestní zákoník, je zrušení omezení vyplývajícího z ustanovení 36 TZ. Pokud bude soud ukládat trest OPP pachateli, kterému jiţ tento trest byl uloţen dřívějším rozsudkem a nebyl dosud vykonán, můţe součet výměry trestu dříve uloţeného a nově ukládaného překročit maximální hranici 300 hodin. 79 Soud musí jiţ ve výroku odsuzujícího rozsudku (popř. trestního příkazu) výslovně uvést, na jakou dobu (co do počtu hodin) trest ukládá, přičemţ doba je stanovována na celé hodiny. Stanovené rozpětí trestu má odpovídat typové závaţnosti přečinu. 80 Na základě judikatury 81 dochází k určitému omezení při ukládání sazby trestu OPP. Soud jej totiţ můţe uloţit jen v takové výměře, aby po případné přeměně v TOS nedošlo k překročení horní hranice TOS stanovené ve zvláštní části trestního zákoníku za příslušný trestný čin. Při maximální výměře 300 hodin a současném přepočítacím koeficientu ( 65 odst. 2 TZ) se toto omezení bude vztahovat na trestné činy s horní hranicí TOS do 6 měsíců. V takových případech soud bude moci uloţit trest OPP v maximální výměře 180 hodin. 82 2.6 Přeměna trestu V případech, kdy odsouzení k trestu OPP neplní uloţené podmínky, počítá zákon s moţností soudu rozhodnout o přeměně trestu na trest odnětí svobody, peněţitý trest či trest domácího vězení. Výběr vhodné alternativy je na uváţení soudu, bude se odvíjet zejména od důvodů, které vedly k přeměně trestu a od osoby odsouzeného. 83 77 ZEZULOVÁ, Jana, KABÁTOVÁ, Ivana. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č. 6, s. 12. 78 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 284. 79 ŠÁMAL: Trestní zákoník I, s. 849. 80 Tamtéţ. 81 Srov. č. 9/2008 Sb. rozh. tr. 82 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 285. 83 ŠÁMAL: Trestní zákoník I, s. 864. 27

2.6.1 Důvody pro přeměnu trestu Důvodem pro přeměnu trestu je skutečnost, ţe pachatel (odsouzený) v době od odsouzení do skončení výkonu trestu OPP: nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu OPP, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává. Pokud pachatel svým jednáním naplní alespoň jednu z výše uvedených alternativ, můţe soud rozhodnout o přeměně trestu OPP nebo jeho zbytku, a to i během doby stanovené pro jeho výkon ( 65 odst. 2 TZ). Uvedený důvod k přeměně však musí pachatel naplnit zaviněně, nebudou zde spadat překáţky pachatelem nezpůsobené (např. pachateli nebyla i přes jeho součinnost přidělována práce, po nařízení výkonu trestu vzešlo najevo, ţe není dostupná vhodná práce pro odsouzeného, apod.) Výčet důvodů pro přeměnu trestu v současné podobě přinesl aţ nový trestní zákoník. Do té doby (tj. do 31. 12. 2009) znal trestní zákon přeměnu trestu OPP pouze z důvodu, ţe pachatel nevedl řádný ţivot nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uloţený trest ( 45a odst. 4). V odborné literatuře se poukazovalo 84 na problém s výkladem vágního pojmu stanovená doba - zda jím rozumět lhůtu pro výkon trestu dle ustanovení 45 a odst. 3 TZ, popř. zda jím můţe být myšlena i doba výkonu prací stanovená v časovém harmonogramu. V druhém případě by totiţ bylo moţné rozhodnout o přeměně trestu jiţ před uplynutím jednoroční lhůty. Judikatura přinesla řešení v publikaci rozhodnutí R 50/1999 Sb. rozh. tr. Ustanovení 65 odst. 2 TZ jiţ výslovně umoţňuje přeměnu i během doby stanovené pro výkon trestu. 2.6.2 Přeměna na trest odnětí svobody a přepočet Soud můţe rozhodnout přeměně trestu OPP v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu ( 65 odst. 2, písm. c) TZ). Z dikce ustanovení a z povahy trestu OPP vyplývá, ţe půjde vţdy o přeměnu na nepodmíněný TOS. 85 84 DRAŠTÍK, Antonín, HASCH, Karel, KABÁTOVÁ, Ivana. K výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1999, č. 4, s. 17-19. HÁKOVÁ, Lucie, KOTULAN, Petr, ROZUM, Jan. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 2005, č. 4, s. 12-13. MACH, Viktor. Stručně k problematice ukládání a výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č. 10, s. 9-10. ŢATECKÁ, Eva. Poznatky z praxe probačních pracovníků (moţné náměty de lege ferenda). Trestněprávní revue, 2007, č. 6, s. 180. 85 ŠÁMAL: Trestní zákoník I, s. 864. 28

Ustanovení dále obsahuje obligatorní koeficient přepočtu, kdyţ stanoví, ţe kaţdá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu OPP se počítá za jeden den odnětí svobody. V novém trestním zákoníku tak došlo tak ke zpřísnění, protoţe přepočítací koeficient starého trestního zákona činil dvě hodiny nevykonaného trestu OPP ku jednomu dni TOS. Původní úprava byla odborníky povaţovaná za nedostatečnou, trest OPP tak mohl být přeměněn na maximálně 200 dnů odnětí svobody. Ve srovnání s některými trestnými činy se stanovenou sazbou TOS mezi jedním a pěti lety by pak byl přeměněný TOS na 200 dní výrazně niţší neţ spodní hranice sazby těchto trestných činů. Přísnější úprava přepočtu by mohla odsouzené více motivovat k řádnému výkonu trestu OPP. 86 Za úvahu by stálo, zda by vzhledem k širokému okruhu TČ, za něţ lze trest OPP uloţit dle současného trestního zákoníku (více v kap. 2.2.1) nebylo vhodné ještě více zpřísnit koeficient přepočtu na TOS. Kladl by se pak větší důraz na soudcovské uváţení, zároveň by se však u některých závaţnějších trestných činů dostala sazba trestu OPP spolu s horními hranicemi některých trestných činů do vhodnější korelace. Jelikoţ je nový trestní zákoník přísnější, bude soud nyní v případě přeměny trestu OPP, který byl uloţen za účinnosti předchozí právní úpravy, aplikovat pravidlo obsaţené v ustanovení 2 odst. 1 TZ týkající se časové působnosti trestních zákonů. Judikatura 87 totiţ dovodila, ţe přepočet nevykonaného trestu OPP na trest odnětí svobody je povaţován za obsahovou sloţku trestnosti činu, protoţe se jedná o zákonem určenou součást ukládaného trestu OPP. V daném případě tak soud musí vycházet z mírnějšího koeficientu stanoveného v předcházející právní úpravě. Další problematickou otázkou bylo, zda je pro určení počtu neodpracovaných hodin relevantní doba, kdy soud o přeměně trestu rozhoduje, nebo jiţ doba, kdy pro ni zavdal důvod. Judikatura 88 i zde přinesla řešení, kdyţ vyslovila názor, ţe soud musí při rozhodování o přeměně vţdy zjišťovat aktuální stav neodpracovaných hodin k momentu svého rozhodování. Právní úprava tak umoţňuje odsouzenému, aby ještě i po pravomocném rozhodnutí o přeměně trestu mohl aţ do nástupu k výkonu TOS trest OPP odpracovat 89. Soud pak musí rozhodnout podle analogie ustanovení 92 odst. 2 TZ o započítání vykonaného trestu OPP do jiţ přeměněného TOS. 90 Otázkou je, zda pak bude naplněn účel trestu, kdyţ odsouzený poruší podmínky výkonu trestu i přesto, ţe si je vědom následku v podobě 86 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 290. 87 R 5/2011 Sb. tr. rozh. 88 R 50/1999-III. Sb. tr. rozh. 89 POLMOVÁ, Olga. K jednomu z problémů výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestněprávní revue, 2008, č. 3, s. 80-81. ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 290. 90 R 50/1999-IV. Sb. tr. rozh. 29

přeměny trestu, této sankci se však nakonec vyhne. V této souvislosti je poukazováno na případy porušení povinnosti odsouzeného vést řádný ţivot, popř. dodrţovat přiměřené povinnosti a omezení. V takové situaci by měl být odsouzenému trest OPP přeměněn v TOS vţdy, a to podle počtu neodpracovaných hodin ke dni takového porušení. Následné odpracování trestu OPP by pak uţ nemělo na výměru TOS vliv. Pokud by v konkrétním případě soud důvodně shledal takový postup jako nepřiměřený, mohl by dle ustanovení 65 odst. 3 TZ ponechat trest OPP v platnosti za zpřísněných podmínek. 91 2.6.3 Přeměna na trest domácího vězení či peněžitý trest Novelou provedenou zákonem č. 330/2011 Sb. přibyla soudu moţnost rozhodnout o přeměně trestu OPP v trest domácího vězení. V takovém případě soud zároveň stanoví náhradní trest odnětí svobody ( 65 odst. 2, písm. a) TZ). Další novela provedená zákonem č. 390/2012 Sb. z 6. 9. 2012 pak navíc umoţnila soudu přeměnit trest OPP v peněţitý trest. V takovém případě pak soud současně stanoví náhradní TOS, který nesmí být přísnější neţli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu OPP v TOS ( 65 odst. 2, písm. b)). V obou výše uvedených novelách lze dle mého názoru spatřovat snahu zákonodárce vyřešit problém přeplněnosti věznic. Nejedná se však o příliš šťastné řešení, které nevhodným způsobem zvýhodňuje postavení odsouzených k trestu OPP. Jestliţe odsouzený poruší podmínky výkonu trestu OPP, poruší tak vlastně důvěru, kterou do něj soud (resp. stát) vloţil tím, ţe mu namísto nepodmíněného TOS uloţil alternativní trest. Přeměna trestu OPP v další alternativní trest dle mého názoru významným způsobem sniţuje autoritu trestu OPP a motivaci k jeho řádnému výkonu ze strany odsouzených. 2.6.4 Výjimečné ponechání trestu v platnosti Nový trestní zákoník zakotvil moţnost soudu ponechat trest OPP v platnosti nebo prodlouţit dobu výkonu tohoto trestu aţ o šest měsíců, i kdyţ odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu ( 65 odst. 3 TZ). Ustanovení je uvozeno slovem výjimečně, zákonodárce tím zdůrazňuje, ţe se má jednat o případy méně závaţných porušení reţimu trestu, soud musí zváţit okolnosti případu a osobu odsouzeného. Spolu s takovým rozhodnutím má pak soud stanovit nad odsouzeným na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dohled, dosud neuloţená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti, u osoby ve věku blízkém věku mladistvých 91 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 292. 30

lze uţít některá z výchovných opatření dle ustanovení 63 odst. 3 TZ. Jedná se o opatření, jejichţ účelem je zpřísnit výkon trestu a posílit výchovný účinek trestu na odsouzeného. 92 2.7 Výkon trestu 2.7.1 Nařízení výkonu trestu a jeho průběh Výkon trestu OPP je zahájen vydáním usnesení o nařízení výkonu trestu ( 119 TŘ), proti kterému není přípustná stíţnost ( 141 odst. 2 TŘ). Příslušným soudem je okresní soud, který trest OPP uloţil. Tuto speciální úpravu příslušnosti vnesla do trestního řádu novela provedená zákonem č. 41/2009 Sb. Do její účinnosti byl příslušným ten okresní soud, v jehoţ obvodu měl odsouzený trest vykonávat. Stejný soud můţe rovněţ vydat rozhodnutí o změně druhu a místa výkonu trestu, přičemţ k podání návrhu je oprávněn sám odsouzený nebo probační úředník, který provádí kontrolu nad výkonem trestu ( 336 odst. 5 TŘ). Nařízení výkonu trestu zahrnuje rovněţ rozhodnutí soudu o druhu a místě výkonu trestu OPP, přičemţ soud tak činí na návrh probačního úředníka (opět zavedla zmíněná novela) o tom rozhodoval okresní soud, v jehoţ obvodu měl odsouzený trest vykonávat). Předseda senátu zašle probačnímu úředníkovi opis rozhodnutí, podle něhoţ se má vykonat trest OPP, jakmile se rozhodnutí stane vykonatelným ( 336 odst. 1 TŘ). Příprava návrhu vyţaduje provedení šetření probačním úředníkem. Probační úředník v návrhu musí vycházet z potřeby výkonu OPP v obvodu okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí. Je rovněţ povinen postupovat v součinnosti se střediskem Probační a mediační sluţby v obvodu soudu, ve kterém má být trest OPP vykonáván ( 336 odst. 2 TŘ). Druh a místo výkonu trestu OPP úředník vybírá ze seznamu poţadavků, které shromáţdilo středisko Probační a mediační sluţby, u něhoţ má být trest vykonáván. Zatímco dle právní úpravy trestního řádu účinné do 31. 12. 2009 poţadavky obecních úřadů a obecně prospěšných institucí shromaţďovaly okresní soudy, novelou byla tato agenda přenesena na střediska Probační a mediační sluţby ( 338 odst. 2 TŘ). Při určování místa výkonu trestu OPP musí probační úředník přihlédnout k tomu, aby odsouzený vykonával trest co nejblíţe místu, kde bydlí ( 336 odst. 2 TŘ). Pokud má být trest vykonáván mimo obvod okresního soudu, ve kterém odsouzený bydlí, probační úředník k návrhu připojí také písemný souhlas odsouzeného s tímto výkonem ( 336 odst. 2 TŘ). Opět se jedná o novinku zavedenou výše zmiňovanou novelou. Soud následně vydá rozhodnutí, kde odsouzeného poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na středisko Probační a mediační sluţby v obvodu 92 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 293. 31

okresního soudu, v němţ má být trest vykonán, za účelem projednání podmínek výkonu ( 336 odst. 3 TŘ). I zde došlo výše uvedenou novelou ke změně, neboť dle přechozí právní úpravy měl odsouzený povinnost se dostavit k projednání podmínek přímo na obecní úřad nebo instituci, u nichţ měl trest vykonávat. Dochází tedy k vítanému posílení role probačního úředníka a zvyšuje se tak moţnost individuální práce s pachatelem, která je praxí povaţována za velice přínosnou, co do naplnění účelu trestu. 93 Odsouzený se můţe spolupodílet na určení instituce, pro kterou má trest OPP vykonávat. Je povinen spolupracovat při vytváření časového harmonogramu výkonu trestu. Soud v rámci rozhodnutí poučí odsouzeného o moţných následcích nesplnění povinností ( 336 odst. 4 TŘ) a rovněţ o jeho povinnosti dostavit se v den stanovený probačním úředníkem na obecní úřad nebo instituci, u nichţ má OPP vykonávat. Je povinností odsouzeného dohodnuté práce vykonávat tak, aby byly dokončeny v termínu určeném ve sjednané dohodě. V rámci výkonu trestu můţe dojít k odklonu od jeho standardního průběhu. Trestní řád připouští, aby soud za splnění zákonných podmínek rozhodl o odloţení či přerušení výkonu trestu ( 339-340 TŘ). Dále soud můţe rozhodnout o upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku ( 340a TŘ). 94 2.7.2 Kontrola výkonu trestu Soud o vydání rozhodnutí o nařízení výkonu trestu OPP po jeho právní moci vyrozumí středisko Probační a mediační sluţby nacházející se v obvodu okresního soudu, ve kterém má být trest vykonán. Současně pověří opatřením probačního úředníka (činného v daném obvodu soudu) kontrolou nad výkonem trestu OPP ( 336 odst. 4 TŘ). Původně byla kontrola výkonu trestu rozloţena mezi obecní úřady a soudy, resp. předsedy senátů 95. Tato úprava však přinášela řadu problémů. Obce musely na své náklady zajistit dohled nad pracovníky a kontrola jimi prováděná byla často pouze formální a málo důsledná. To se odráţelo v nízkých poţadavcích okresních úřadů na umístění odsouzených k výkonu trestu 96. Teprve zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, který nabyl účinnosti 1. 1. 2001, byla zřízena Probační a mediační sluţba a kontrola výkonu trestu OPP byla zahrnuta do zákonného výčtu jejích kompetencí. Je zřejmé, ţe oproti kontrole vykonávané obcemi, je současná úprava mnohem efektivnější, a to zejména díky moţnosti individuálního přístupu probačního úředníka ke 93 ZEZULOVÁ, Jana, KABÁTOVÁ, Ivana. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č. 6, s. 13. 94 Blíţe viz ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 299-300. 95 VŮJTĚCH, Jan a kol. Výzkum institutu obecně prospěšných prací. Praha: IKSP, 1998, s. 10-11. 96 ČAPEK, M. K trestu obecně prospěšných prací. Soudce 2000, č. 10, s. 4. 32

kontrolovaným osobám, kdy dochází k pravidelnému kontaktu mezi úředníkem a odsouzeným. Úředník je pak velmi dobře informován o poměrech odsouzeného, ale i jeho potřebách a můţe soudu poskytnout informace důleţité pro rozhodování o odloţení, přerušení nebo upuštění od výkonu trestu, případně o jeho přeměně. 97 Působení probačních úředníků v rámci výkonu trestu obecně prospěšných prací je tak základním aspektem jeho efektivnosti. 97 VŮJTĚCH, J. Problematika součinnosti a spolupráce orgánů při uplatňování institutu obecně prospěšných prací. Právní praxe 1998, č. 4, s. 239. 33

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Počet uložených trestů 2.8 Vyhodnocení statistických údajů o ukládání trestu 16000 14000 12000 10000 8000 Porovnání celkového počtu uložených trestů OPP oproti nepodmíněnému TOS v jednotlivých letech 6000 4000 Trest OPP Nepodmíněný TOS 2000 0 Rok Od zavedení trestu OPP do našeho právního řádu novelou provedenou zákonem č. 152/1995 Sb. s účinností od 1. ledna 1996 můţeme z grafu 98 vypozorovat v následujících třech letech pouze pomalu rostoucí počet jeho uloţení a vysoký (a zároveň stále rostoucí) počet uloţených nepodmíněných trestů odnětí svobody. Uvedená data jistě odpovídají faktu, ţe se jednalo o novou trestní sankci. Navíc původní právní úprava trestu zahrnovala řadu neurčitých a problematických aspektů (zejména co se týče organizace výkonu trestu), se kterými se praxe musela vypořádávat. Na druhou stranu účelem alternativních trestů je sníţení počtu vězněných osob, k čemuţ v prvních letech trestu nedošlo. Namísto toho se stal náhradou jiných alternativních druhů trestů, tedy nastal neţádoucí efekt tzv. net-wideningu, kdy jedno alternativní opatření je aplikováno namísto jiné alternativy, nikoli jako náhrada za nepodmíněný trest odnětí svobody. 99 98 Zdrojem pro vypracování grafu mi byly Statistické ročenky kriminality z jednotlivých let (dostupné na www.justice.cz) 99 ŠČERBA: Alternativní tresty, s. 388. 34