ZPRAVODAJ KLUBU AUGUSTA SEDLÁKA ásten zachovalý, mladšími pestavbami však siln pozmnný hrad je situován na terénním výbžku v jihozápadním nároží historického centra msta Zábehu (okr. Šumperk). Severní prelí hradu a navazujícího mladšího barokního zámku tvoí jižní frontu hlavního námstí, zatímco na jihu, východ a západ ovál nkdejšího hradu vystupuje mimo mstský obvod, do svahu, spadajícího strm do mlkého údolí Mlýnského potoka (obr. 1). I pes etné mladší úpravy a destrukci vtšiny zástavby pvodního hradního areálu zstala dobe dochována jeho tém pravidelná oválná dispozice i urbanistická samostatnost v celku msta. Do mstského panoramatu hrad pispívá vysokou a štíhlou hranolovou vžicí s jehlancovou stechou, která spolen se subtilní vží bývalé radnice a zvonicí pozdn barokního kostela sv. Bartolomje tvoí hlavní výškové dominanty historického jádra msta. Obr. 1: Zábeh, hrad. Celkový pohled od jihozápadu. Vlevo renesanní nástavba pozdn gotické vžice, uprosted západní segment plášové hradby, vpravo klasicistní objekt nastavný na sníženou hradbu (fotografie a kresby autor 2004-2013, není li uvedeno jinak). Areál vnitního hradu tém kruhového pdorysu s pedsazeným jižním pímým úsekem po obvodu dosud vymezují spodní partie mohutné obvodové hradby, dochované do nestejné výše. K severovýchodnímu vnjšímu obvodu se pojí vysoká hranolová vžice, k jejímuž východnímu boku je pistavna dlouhá dvoupodlažní budova jednokídlého barokního zámku se stídmým lenním fasád, krytá vysokou valbovou stechou. Pláš vžice lení vysoká vpadlá pole, drobná obdélná okna mají omítkové šambrány, Hrad v Zábehu na Morav Jan Šttina 17 roník XXIV, 2013,. 2 nad korunní ímsou vžici završuje vysoký jehlan. Ze severovýchodního obvodu nkdejšího hradu vystupuje dvoupodlažní stavení s prjezdem brány v pízemí, ped jehož východní prelí pedstupuje nevelká jednopodlažní pístavba, vložená mezi jižní prelí branského stavení a pozstatek mstské hradby, vybíhající od hradu východním smrem. Kolem vnitního hradního nádvoí, ukrývajícího zásti dvoupodlažní valen zaklenuté sklepy palácové stavby pozdn gotického a renesanního pvodu, se nachází rznorodá obvodová zástavba. Tvoí ji dvoupodlažní objekt v severozápadní ásti, rovnž dvoupodlažní budova o dvakrát pdorysn zalomeném prelí na jihozápad nádvoí a menší obdélný objekt nkdejších stájí v jihovýchodním úseku obvodové zdi. Objekt pi severozápadním obvodu nádvoí ukrývá ojedinlé pozstatky gotické palácové stavby, zbytek je však vtšinou až pozdn barokního a klasicistního pvodu. Na nádvoí se dále nachází plochostropé pízemní budovy provozního úelu a nkdejší kolny s pultovými stechami. Dvoupodlažní budovy kryjí pevážn nevysoké sedlové a valbové stechy, výjimku pedstavuje vysoká valba nad severozápadním kídlem. Hladké fasády objekt kolem nádvoí lení prostá obdélná okna obvykle bez tesaných ostní nebo omítkových šambrán. Pouze ojedinle se objevují i v kameni tesaná ostní z pozdní gotiky a renesance (pozornost je jim vnována níže). V interiérech se v pízemí nacházejí pevážn valené výse- ové a plackové klenby barokního a klasicistního pvodu, místnosti v patrech mají rovné stropy. Stavební vývoj zábežského hradu až donedávna tém dokonale unikal odbornému poznání i pesto, že zásti dochovaná stedovká dispozice a historická ikonografie, naznaující složitý stavební vývoj objektu, nabízely zajímavé badatelské zisky. Pesto se vtšina prací soustedila na zpracování historie hradu bez odpovídajícího zetele k jeho stavebním djinám. Ze starší vlastivdné literatury tohoto druhu mžeme zmínit práce Leopolda Falze z roku 1920, 1) pípadn Jana Kimeše z roku 1926. 2) Historická data týkající se djin zábežského panství shromáždil roku 1938 Ladislav Hosák, 3) stavební vývoj hradu, pozdjšího zámku, však nijak nekomentoval. Djinami hradu a msta ve stedovku a raném novovku se v roce 1963 zabýval také Jan Bezina. 4) Z uvedených prací evidentn erpali autoi hesla v soupise severomoravských feudálních sídel z roku 1982; 5) stavební historie dosud blíže nezkoumaného hradu však
stála tém na pokraji jejich zájmu. V roce 1978 provedl Jan Eliáš stavebn-historický przkum barokního zámku pínos jeho práce, dotýkající se vlastního hradu pouze okrajov, spoíval pedevším ve shromáždní, zpracování a kritickém vyhodnocení pramen k historickému vývoji hradu a barokního zámku. 6) V roce 1995 nejstarší fázi hradu v Zábehu strun hodnotil Ladislav Svoboda hypoteticky rekonstruoval gotický hrad jako plášovou dispozici a zaadil jej do kontextu hrad tohoto typu na Morav. Zmínil písemn doložené sídlo místních vladyk, výstavbu kamenného hradu vztáhnul do souvislosti s královskou, pípadn lenní držbou Zábehu pány z Krava, resp. Šternberka a datoval ji do prbhu 14. století. 7) Konen zásadní posun v poznání stavebního vývoje hradu znamenalo zpracování jeho stavebn-historického przkumu, který realizovali roku 1997 Helena Richterová a Tomáš Vítek. 8) Przkum vbec poprvé umožnil vrohodnou rekonstrukci stavebního vývoje zábežského hradu i ztotožnní nov specifikovaných stavebních etap s již díve známými historickými daty. Výsledky przkumu Tomáš Vítek strun publikoval formou katalogového hesla roku 1999, 9) obsáhleji pak (i s kvalitním grafickým doprovodem tvoeným pdorysy jednotlivých podlaží a nákresy nov odkrytých architektonických detail) v roce 2000. 10) Miroslav Plaek ve zmínném katalogu roku 1999 vcn podal urbanistický vývoj msta Zábehu, 11) hradu se znovu vnoval ve své encyklopedii z roku 2001, kde v textové i grafické ásti hesla zúro- il aktuální výsledky kvalitního stavebn-historického przkumu. 12) Autoi antologie hrad v echách a na Morav zalenili nov identifikovaný plášový hrad v Zábehu mezi nejstarší známé, resp. možné zástupce plášových hrad z doby okolo poloviny nebo po polovin 13. století. 13) Dvod tak rané datace hradu neozejmili, spojitost nejstarší písemné zmínky o Zábehu a dochovaných nejstarších konstrukcí hradu není totiž prokazatelná (viz dále). Nov rozpoznaná pestavba hradu v období mezi pozdní gotikou a renesancí za pán z Boskovic mohla být pouze útržkovit zmínna v katalogu nejvýznamnjších stavebních podnik Ladislava z Boskovic. 14) Dležitý píspvek k poznání urbanistického vývoje msta Zábehu pak pedstavuje heslo v závreném svazku Kuovy encyklopedie mstských sídel. 15) Detailní pozornost je zde vnována nejen genezi mstského pdorysu, ale i vývoji dležitých staveb msta, zábežský hrad nevyjímaje. I zde došly uplatnní poznatky získané stavebn-historickým przkumem; text ve strunosti naznail i vývojové alternativy prvotního zábežského sídla z vývojových etap, které nezanechaly stopy v kamenné architektue stávajícího hradu. Zábeh se nachází na levém behu Moravské Sázavy, tvoící od 12. století hranici biskupských a zempanských majetk. Do psané historie Zábeh proniká roku 1254, kdy se královský leník Sulislaus de Zabrych jakožto len zempánovy družiny zúastnil zemského snmu. 16) Predikát dokládá, že již v dob kolem poloviny 13. století bu na míst dnešního hradu, nebo v prostoru pedlokaního osídlení severn dnešního msta existovalo panské sídlo kvalitativn nižší úrovn (tvrz i dvorec). V letech 1275-1278 se po Zábehu píše Protiva ze Zábeha, zejm Sulislavv syn. V polovin 80. let 13. století lze poítat se zniením Zábehu (tj. prvotního osídlení i s pedpokládaným sídlem a zejm už i rodícího se msta) pi vojenském tažení, které proti blízkému hradu Hoštejnu vedl král Václav II. spolen se Závišem z Falkenštejna. S nmeckým oznaením Zábeha Hoenstat se poprvé setkáváme roku 1289, kdy Zábeh 18 Obr. 2: Msto s hradem a zámkem (zvýraznny ern) na map stabilního katastru z r. 1835. vlastnil Protiva z Doubravice a Vildenberka. Práv Protivu mžeme s nejvtší pravdpodobností považovat za lokátora msta a zejm i zakladatele hradu v souasné poloze. Poté se zde uvádí Adam z Choliny, držící Zábeh zejm jako královské léno; ješt ped polovinou 14. století však již msto i hrad získali píslušníci hoštejnské vtve Šternberk. V letech 1360-1378 na hrad sedl Zdenk ze Šternberka, jehož rodu hrad náležel až do sklonku 14. století. V prvních desetiletích 15. století pak Zábeh drželi páni z Krava, jimž Zábeh ddin poskytnul markrab Jošt po vymení hoštejnských Šternberk. Patrn ve tvrtém desetiletí 15. století (jist ped rokem 1442) zdejší majetek získal Jan starší Tunkl z Brníka, jenž systematickým pipojováním sousedních statk vytvoil jedno z nejrozsáhlejších severomoravských panství s centrem práv v Zábehu. Teprve k roku 1447 je v Zábehu poprvé výslovn zmínn hrad. V roce 1510 však poslední ze zábežských Tunkl, Jindich, prodal zadlužené zábežské panství Mikuláši Trkovi z Lípy. Ten však v Zábehu nesídlil a již v roce 1512 spojené zábežské, brníské a hoštejnské panství postoupil Ladislavu z Boskovic, majiteli rozsáhlých statk na stední Morav (zejména Boskovic, Letovic a Moravské Tebové). 17) Éra Boskovic, z jejichž rodu se po Ladislavovi na Zábehu vystídali ješt jeho syn Kryštof a vnuk Jan Tebovský z Boskovic, na Zábehu trvala až do roku 1589. Tehdy Zábeh ddictvím po zesnulém Janu Tebovském pešel na nezletilého Ladislava Velena ze Žerotína, jehož vlastnictví ukonily až poblohorské konfiskace. Zábežské panství získal roku 1622 kníže Karel z Liechtensteina; v majetku jeho rodu hrad a msto Zábeh zstaly až do zrušení patrimoniální správy roku 1848. Zalenním do struktury liechtensteinských statk, nabízejících dostatené množství kvalitních rezidenních objekt, pozbyl zámek v Zábehu sídelní funkci a formován adou utilitárních pestaveb nadále sloužil k potebám správy panství, resp. kanceláskému využití. Vrame se však k poátkm stavebního vývoje zábežského hradu. V letech 1275-1301 se po Zábehu píše Protiva z rodu pán z Doubravice, jemuž je zejm po právu pisuzována lokace msta na prostorov sice ponkud omezené, nicmén strategicky výhodn situované ostrožn nad Moravskou Sázavou, resp. Mlýnským potokem. Lokace se mohla odrazit i v ponmení názvu sídla v roce 1289 se nazývá Hoenstat, v roce 1301 pak pímo ve spojitosti
Patrn ran gotická plášová hradba Pozdn gotická pestavba Tunkl s Brníka (kolem roku 1478) a konstrukce pisuzované pestavb Ladislavem z Boskovic po roce 1512 Renesanní zdiva boskovické pestavby (kolem roku 1575) Barokní lichtenštejnský zámek (1726 1732) Pozdn barokní výstavba patrn po roce 1775 Klasicistní zdiva a objekty z první poloviny 19. století Obr. 3. Pdorys pízemí hradu podle T. Vítka (2000), upravil a doplnil autor 2004. s pravdpodobným lokátorem Protyva de Honstat. 18) Lokace msta spadá však již ped rok 1278, kdy je Zábeh pojmenován jako Alta Civitas. Z mstského organismu se dodnes dobe dochovala jeho základní urbanistická struktura, v západní ásti tvoená námstím pravoúhlého pdorysu, seveným domovními bloky oddlenými skromnou ortogonální uliní sítí. Ve východní partii msta, pvodn oddlen domovním blokem na východní stran hlavního tržišt, stál uprosted nepravideln trojúhelného Kostelního námstí gotický farní kostel sv. Bartolomje, v 18. století nahrazený barokní novostavbou. Oválný pdorys msta s dominantní východozápadní osou, urenou i prbhem tranzitní komunikace, obemykalo opevnní, jímž ve vazb na zmínnou dálkovou cestu prostupovala dvojice mstských bran v prodloužení ulic navazujících na severní fronty obou námstí (obr. 2). Jakou podobu ml zábežský hrad v dob lokace stedovkého msta, tedy ve 3. tvrtin 13. století, nelze bez archeologických przkum zjistit. Hradní areál se již nepochybn nacházel na terénním výbžku vystupujícím z jižního obvodu nov vysazeného msta. Pravidelná dispozice stedovkého msta patrn ze 70. let 13. století tedy v pípad Zábehu nijak neovlivnila dispozici hradu. Nelze však zatím zjistit, zda oválný pdorys hradu vznikl ješt ped lokací msta a odráží tak nap. pdorys pedpokládané nejstarší fáze sídla z 2. poloviny 13. století. V urbanismu msta Zábehu si však hrad, nesouvisející bezprostedn s mstskou parcelací, vždy zachovával autonomní postavení a jeho zdánliv archaický oválný pdorys nemusí proto být 19 Obr. 4: Spodní ást jihovýchodního segmentu plášové hradby s nastavnou klasicistní budovou. Zcela vpravo výbh jižního rizalitu hradby. chronologickým vodítkem pi úvahách o vztahu hradu k pravidelné pdorysné struktue lokaního msta. Dataci výstavby kamenného hradu plášové dispozice nelze bez pispní archeologie zpesnit. Za nepravdpodobný považujeme jeho vznik již kolem poloviny 13. století, naopak reálná je pedstava autor stavebn-historického przkumu o výstavb hradu nkterým z královských leník na konci 13. nebo v prvních desetiletích 14. století. Gotický hrad jednoduché dispozice, tvoené mohutnou plášovou hradbou šíky 2,4 4 m byl založen na pdorysu mírn deformovaného oválu o osách 50 a 57 m. Tlouška hradby odpovídala potencionálnímu ohrožení, pdorysný prbh i mohutnost hradby však zejm zohledovaly i polohu prvotního paláce. Ten mžeme nejpravdpodobnji lokalizovat k jižnímu, pdorysn pímému úseku hradby, vystupujícímu v délce asi 22 m a šíce 4 m ped oblý, mírn zalamovaný prbh hradní dispozice (obr. 3). Pdorys a vnitní uspoádání nejstarší palácové budovy zstávají bez archeologického przkumu neznámé, pípadné vžové Obr. 5: Východní prelí v jádru pozdn gotické vstupní budovy hradu. Vlevo výbh mstské hradby, uprosted pozdn barokní objekt v míst starší renesanní pístavby brány.
vyvinutí budovy, které alternativn navrhuje M. Plaek a jemuž se zdá nasvdovat i tlouška hradby v jižním úseku, je pak zcela neovitelné. Stejn tak neznáme výškové vyvinutí gotické hradby ani její zakonení zdá se, že více informací by mohl pinést podomítkový przkum severovýchodního segmentu hradby, dochované snad v plné výšce pod mladšími renesanními nástavbami. Vzhledem k plošnému zaomítání líc hradby nedokážeme urit ani to, do jaké míry zstala pedpokládaná gotická plášová hradba dochována ve hmot hradby stávající (obr. 4). Nevíme tedy, zda nap. v mladších fázích existence hradu neprošla radikální pozdn gotickou obnovou i pestavbou, což u plášových hrad není neobvyklé. Nápadná šíka obvodové hradby by v nkterých partiích dokonce mohla poukazovat k mladšímu rozšíení, zaaditelnému nejspíše do pozdní gotiky (rozšíením ran gotické hradby vznikla nap. pozdn gotická štítová hradba kolem jádra hradu Svojanova u Poliky). Zmínit mžeme i pozdn goticky razantn obnovené pláš- ové hradby nap. hradu v Boskovicích nebo Cimburka u Msteka Trnávky. 19) Místo vstupní brány nejstarší fáze zábežského hradu zstává neznámé k její lokalizaci se nabízí poloha pozdn gotického (tj. stávajícího) vstupu v severovýchodním obvodu nebo protjší, severozápadní segment hradby s nápadným pravoúhlým ústupkem. Bezprostedn navazující msto neumožnilo zejm existenci plnohodnotného pedhradí jistou nadji v tomto ohledu skýtá prostor v severovýchodním pedpolí hradu, od 1. poloviny 18. století využitý barokním zámkem. Pokud by se zde již v poátcích hradu nacházelo alespo minimální hospodáské zázemí, bylo by možno uvažovat o lokalizaci prvotní vstupní brány v severovýchodním segmentu hradby, nejspíše v míst mladšího pozdn gotického branského stavení. Uliní sí ve východní ásti msta (v oblasti Kostelního námstí) tomuto pedpokladu neodporuje, rozhodující slovo však musí mít archeologie. Hrad se severní tetinou svého pdorysu obracel do nitra vznikajícího msta, od njž jej zejm oddloval píkop dnes neznámých dimenzí. Na stran pivrácené k mstu nelze zcela vylouit ani existenci parkánu. Jižní Obr. 6: Pdorys horního podlaží suterén podle T. Vítka (2000), upravil a doplnil autor. Legenda viz obr. 3. Obr. 7: Pdorys spodního podlaží suterén podle T. Vítka (2000), upravil a doplnil autor. Legenda viz obr. 3. 20 polovinu dispozice, orientovanou vn msta, pak dostaten chránily strmé svahy, jimiž hradní ostrožna spadala do údolí Mlýnského potoka. Za geograficky nejbližší analogií pláš- ové dispozice zábežského hradu mžeme považovat hrad Brníko, vybudovaný v 1. polovin 14. století. Možná bližší asová spojitost výstavby obou nároných hradních staveb dnes zstává neprokazatelná. Pro mírn deformovaný oválný pdorys zábežského hradu však mezi dochovanými plášovými dispozicemi v echách a na Morav prakticky neshledáváme odpovídající analogie. 20)
Obr. 8: Pozdn gotická, renesann zvýšená hranolová vžice v severovýchodním obvodu hradby. Vlevo navazuje barokní zámecká budova, nad jejíž stechou je patrná vnjší ze renesanní chodby s pravoúhlým ostním. Obr. 9: Znaková deska Jiího Tunkla z Brníka z r. 1478. Podntem k výraznjší stavební aktivit mohlo být pevedení hradu a zábežského panství jakožto královského léna pánm ze Šternberka kolem poloviny 14. století. Pedpokládáme, že tehdy již existovala dispozice hradu s plášovou hradbou a jižním palácem. Šternberské fázi mohou hypoteticky náležet ásti obvodových zdiv velké, minimáln od pozdní gotiky obytné budovy na severozápad hradního dvora, starší, zdá se, nežli její pozdn gotické pokraování smrem do nádvoí. Kamenné zdivo zmínné budovy je k vnitnímu líci plášové hradby pisazeno na spáru. Rozsah vnitní zástavby hradu z této šternberské fáze však rekonstruovat neumíme. Roku 1397 se novými majiteli msta a hradu stávají páni z Krava, jimž zejm mžeme pisoudit poátek budování mstských hradeb. 21) Ty od východu a západu sevely hrad, který však dvma tetinami svého pdorysu nadále zstal mimo obvod msta. Hrad tak mohl psobit jako dležitý strategický bod v jihozápadním mstském nároží. Zásadních úprav se zábežský hrad dokal až za velké pozdn gotické pestavby, kterou po pedpokládaném poškození hradu roku 1471 provedl Jií Tunkl z Brníka. Produktem jeho stavebního úsilí je pravdpodobn vstupní objekt mírn lichobžného pdorysu, vložený do proluky v míst odstranné severovýchodní ásti plášové hradby. Nová vstupní budova obdélného pdorysu celou svojí hloubkou pedstupovala ped líc obvodové plášové zdi a zasahovala zejm do stále ponechaného píkopu (obr. 5). Minimáln trojpodlažní vžovité stavení obsahovalo v pízemí prjezd a prchod pro pší (zejm dnes ukrytý v mohutné vnitní zdi) a její vnjší fasády zdobilo patrn pozdn gotické rýsované kvádrování v ervené barv. Detaily stavební podoby brány vlivem mladších pestaveb unikají našemu poznání, stavebn-historický przkum odhalil alespo armaturu z tesaných kvádr na pilíi pi východním nároží budovy a pozstatky slepé arkády na navazujícím boním, jihovýchodním prelí. Nejspíše k tunklovské pestavb hradu se hlásí rovnž pozstatky dlouhého jednotraktového kídla, pistavného k dvorní fasád (starší?) palácové budovy na severozápad nádvoí. Rozmrná stavba vznikla sice na úkor dosud volné plochy vnitního dvora, mohla však pojmout adu pravidelných, ve vyšších podlažích patrn obytných prostor, nedeformovaných prbhem zalamovaného obvodu plášové zdi. Kídlo, obsahující ve spodním suterénu jedinou a v horním dv valen klenuté sklepní prostory, vystupovalo do plochy nádvoí asi o 20 m a mezi ním a protilehlým starým palácem (pokud ješt ve druhé polovin 15. století existoval) tak zstala pouze úzká ulika, zpístupující západní ást hradního dvora. Dv suterénní podlaží upozorují na reálnou možnost dodateného zvýšení terénu hradního dvora; horní dvouprostorové suterény tedy mohly být zásti zapuštným pízemím nového palácového kídla. Tomu by odpovídaly zejm i zbytky postranních zídek dvou nkdejších vstupních šíjí, smující do interiéru pozdji piloženého renesanního východního kídla paláce, stejn jako výse v klenb, odpovídající poloze dnes nefunkního sklepního okénka ve stn západní. (obr. 6 a 7). 21
Na severu k vnjšímu obvodu plášové hradby piléhá ve spodní partii plná hranolová vžice (cca 3,2 x 3,7 m) s renesanní nástavbou (obr. 8). Východní bok vžice pekrývá navazující hmota barokního zámku, zbytek plášt vžice má kompaktní novodobé omítky. Nelze proto posoudit skladbu zdiva, jakkoliv je dodatený pvod vžice vi hradb velmi pravdpodobný. Výstavba hranolové vžice je pisuzována tunklovské pozdn gotické pestavb, vylouit však nelze ani její vznik v pozdjší boskovické fázi. Datace do tunklovské stavební fáze se opírá pouze o formální podobnost vžice s obdobnými prvky, pisazenými k plášové hradb blízkého hradu Brníka, Jiím Tuklem pestavovaného ve 2. polovin 15. století. 22) Brníské vžice mly (krom statických dvod) zvýšit obranyschopnost starší plášové zdi, emuž odpovídala jejich poloha v pdorysných zlomech hradby. 23) V Zábehu dnes známe pouze jedinou vžici, navíc orientovanou do nitra bezprostedn navazujícího msta (tedy z hlediska pípadného vojenského ohrožení relativn chránného prostoru). Bez archeologického przkumu tak nelze potvrdit pípadnou existenci dalších obdobných hranolových vžic, akoliv dnešní stav ani známá ikonografie vtšímu množství flankovacích prvk nenasvdují. Boní postelování ásti hradebních kurtin ostatn zajišoval i ped líc hradeb pedstupující objekt pozdn gotického branského stavení a rizalit plášové hradby na jihu. Pomineme-li možnost razantnjší pozdn gotické obnovy staré hradby, musíme pipustit alespo její završení novým obranným ochozem blíže neznámé podoby, znovu radikáln peešeným pi renesanní pestavb. Hrad byl vybaven odpovídající architektonickou výbavou o žebrov klenutých místnostech svdil klenební svorník s tunklovským erbem, bez patiné argumentaní opory piítaný hradní kapli, pozdn gotické architektonické prvky identifikoval v roce 1978 i Eliášv przkum. 24) Dokonení tunklovské pestavby dokládá kvalitní pískovcová deska se znakem Tunkl z Brníka, letopotem 1478 a nápisem Georgius Tunkl. senior. debrneczko. et. inzabrzech (obr. 9). Ivo Hlobil upozornil na nápadnou absenci šlechtické titulatury na desce, což vysvtlil složitými okolnostmi provázejícími Tunkovu nobilitaci. 25) Na žádost vratislavského biskupa Jošta z Rožmberka sice Tunkly do panského stavu povýšil již v roce 1465 císa Fridrich III., na Morav byl však panský stav Tunklm uznán až v roce 1480, tedy dva roky po vzniku zábežské desky. Deska je dnes sekundárn umístna v prjezdu barokního zámku, její pvodní polohu nejpravdpodobnji mžeme hledat na prelí pozdn gotického branského stavení. Zjištné informace dovolují alespo hrubou pedstavu o pedpokládané podob hradu po tunklovské pestavb (obr. 10). Další, dodnes rozlišitelnou stavební fázi pedstavuje pestavba provedená Ladislavem z Boskovic, jakkoliv je jeho stavební innost, vzhledem k odstranní tém všech vnitních budov hradu v první polovin 18. století, definovatelná pouze podmínn. Hrad byl sice dostatenou kapacitou obytných a reprezentativních prostor vybaven již pi pedchozí tunklovské stavební etap a pestože dnešní situace nevypovídá o nijak výrazných zásazích, dosud publikované pedstavy o vývoji hradu v období Ladislava z Boskovic nevyluují možnost podstatných budoucích korektur. Stavební úpravy severozápadního palácového objektu v Ladislavov dob dokládá zásti dochované ostní velkého pravoúhlého okna, odhalené v úrovni patra západního prelí budovy. Bohužel nevíme, zda k osazení okna došlo v rámci njaké vtší úpravy severozápadního Obr. 10: Pokus o rekonstrukci hradu v Zábehu na konci 15. století, pohled od jihu. Není zakreslen uvažovaný ran gotický palác na jihu, severní hranolová vžice mohla vzniknout již za Tunkl. Obr. 11: Rekonstrukce goticko-renesanního trojdílného okna v západním prelí paláce, pocházejícího zejm z fáze Ladislava z Boskovic. Podle T. Vítka (2000). objektu, nebo se jednalo pouze o drobnou adaptaní akci již existujícího stavení. Dodnes z nj zstal dochován vnjší kamenný rám bez parapetu, jehož podobu proto neznáme; pozstatky výbh vnitního dlení napovídají, že šlo o trojosé okno s šestidílným lenním, kde horizontální poutec petnul dvojici svislých prut v horní tvrtin okna. Horní dv tetiny ostní a vodorovný peklad obíhalo pi vnjší hran prbžné okosení, na nž dále navazovala 22
Obr. 12: Zlomek petínavého pozdn gotického ostní z hradu. Podle T. Vítka (2000). Obr. 13: Renesanní okenní ostní s letopotem 1576, odkryté v pízemí západního prelí severní budovy. Podle T. Vítka (2000). dvojice simových profil, vzájemn oddlených pravoúhlým žlábkem. Profilace se v celé šíi nad hranolovým, nijak nelenným soklem pravoúhle zalamovala. Vnitní dlicí kíž sice zmizel, jeho profil však mžeme pesvdiv rekonstruovat: hranu sledovala dvojice sim, oddlených prbžným plochým páskem a vystupující z šikmé trnože (obr. 11). Autoi stavebn-historického przkumu hradu okno vyhodnotili jako goticko-renesanní a datovali je do rozmezí let 1510-1530. 26) S tímto závrem lze jen souhlasit, zvlášt bereme li v potaz plochý tvar dvojnásobných simových profil, rezignujících na typické pozdn gotické prostupy v rozích; již renesanní výtvarný názor se odráží i v pravoúhlém zalomení profilace v patkách. V období Ladislavova života mohl, zcela hypoteticky, vzniknout i nový východní trakt pi dvorním tunklovském kídle severního paláce, vybíhajícím do prostoru dvora. Z jeho interiéru se dodnes dochoval pouze malý sklípek, klenutý valenou klenbou; zbytek interiéru sklep je oddlen novjší zdí a zasypán (obr. 6). Výstavba traktu probíhala pravdpodobn souasn se stavbou nové, dodnes zásti existující východní zdi severozápadního objektu. Na ní byl v roce 1978 dokumentován fragment omítkového kvádrování okrové barvy, což by snad pokud nešlo o zbytek renesanního sgrafita, které mohlo být jist aplikováno i dodaten pipouštlo i ranjší dataci, nežli až do období renesanní pestavby hradu v 70. letech 16. století. 27) Pokud by se potvrdila datace východního traktu tunklovského paláce již do období Ladislava z Boskovic, bylo by nejspíše možno do jeho doby posunout i výstavbu spodní ásti hranolové vžice, pisazené zevn k severnímu obvodu plášové zdi práv v místech, kde v nádvoí piléhá východní ze východního traktu. Dvodem zízení plné vžice, vystavné do hradního píkopu na stran obrácené k námstí a tedy z hlediska pedpokládané obrany stží využitelné, mohla být snaha o statické zabezpeení úseku hradby, namáhané v kontaktním míst s novou budovou jejími stropy, pípadn klenbami. Vžice (i spíše pilí) by tedy v tom pípad plnil spíše statickou, nežli fortifikaní funkci, podobn jako analogické prvky známé z Ladislavovy pestavby hradu Boskovic nebo erné Hory. 28) Dalším architektonickým detailem, jehož pvodní umístní však neznáme, je torzo ostní s profilem dvojice dvojnásobn petnutých, plasticky vyvinutých oblých prut, vzájemn oddlených hlubokými výžlabky. Fragment pravdpodobn pochází již z období tunklovské pestavby, emuž by mohlo nasvdovat pedevším jeho pozdn gotické tvarosloví, diametráln odlišné od výše popsaného okenního ostní (obr. 12). Pesto však nemžeme vylouit pvod ostní, z njž dodnes zstal zachován tento zajímavý zlomek, ani v dob Ladislava z Boskovic. 29) Vnuk Ladislava z Boskovic, Jan Tebovský z Boskovic, v 60. a 70. letech 16. století pestavl hrad v Zábehu na renesanní zámek. Z roku 1567 se dochovala zpráva o zízení okrasné zahrady na stran k mstu. 30) Zízení renesanní zahrady si vyžádalo odstranní nkolika mšanských dom ped severním prelím zámku, práv tehdy mžeme uvažovat i o zasypání píslušné ásti píkopu. Renesanní pestavba také pidala další (tetí) obytné patro se tveicí místností nad pozdn gotickým vstupním stavením. K jeho bonímu, tedy jižnímu prelí se pidružil dvoupatrový pístavek, pdorysn omezený prbhem mstské hradby, jež posloužila jako spodní ást jeho jižní zdi. S interiéry branského stavení byla renesanní pístavba spojena toitým schodištm, vloženým do stedu jeho nkdejší jižní obvodové zdi. Pestavbu starého tunklovského paláce, pi níž jist došlo i k njakým dnes neuritelným dispoziním zmnám, datuje renesanní okenní ostní s letopotem 1576 v úrovni pízemí západního prelí (obr. 13). Obdélné ostní obíhá jednoduchý esovitý profil, vsazený v širokém a mlkém ústupku a pravoúhle zalomený nad plnou hranolovou patkou. Rozšíení obytných prostor pravdpodobn v severozápadní budov si vyžádalo i archivn doložené zrušení gotické hradní kaple. Nejpozdji pi renesanní boskovické pestavb došlo i k výstavb podsklepeného východního traktu starého tunklovského paláce, nepocházel-li ovšem již z doby Ladislava z Boskovic, jak bylo výše naznaeno. Požadavek dalších obytných prostor mohlo však uspokojiv vyešit až nové rozsáhlé típatrové kídlo, piložené k západnímu vnjšímu obvodu staré plášové hradby. Jižní ze nového kídla spoívala na gotické mstské hradb, samotné kídlo zaujímalo ást nkdejšího píkopu (píp. parkánu) a dosahovalo až k severozápadnímu nároží staršího paláce. Na existenci renesanní stavby, krom pesvd- ivých ikonografických doklad, upozoruje ješt dvojice prraz mohutnou gotickou hradbou, která souasn tvoila bázi východní zdi tohoto kídla (podobný zpsob rozšiování obytných komplex známe i z jiných hrad za všechny znovu jmenujme alespo Boskovice, kde pi zástizlovské pestavb patrn v 70. letech 16. století v severním parkánu vyrostl rozsáhlý renesanní palác, podobn jako na Zábehu pistavný ke starší plášové 23
chodby na severním obvodu hradu z stalo dosud dochováno pískovcové ost ní okna s plochou renesan ní profilací, dopln né podokenní a nadokenní ímsou. Dominantu zámku na stran k nám stí nadále tvo ila podstatn zvýšená, v jádru pozdn gotická hranolová v žice. Její patra, obsahující drobný interiér vhodný sotva k umíst ní vnit ního schodišt a spo e osv tlený n kolika obdélnými okénky, vyrostla rovn ž p i renesan ní boskovické p estavb. Další úpravy zámku, které m ly napravit škody po p edpokládaném poškození v t icetileté válce, provedli již noví majitelé, Liechtensteinové, do roku 1661, jak napovídal jejich dnes již zmizelý erb nad zámeckou branou. Jednalo se asi p edevším o náhradu zchátralých zaatikových st ech vyššími st echami sedlovými, rozepjatými mezi trojúhelné štíty. Tehdejší stav zámku pon kud schematicky, nicmén výmluvn zaznamenává vyobrazení z roku 1720 (obr. 15 a 16). Opravený zámek již nesloužil jako sídlo vrchnosti, ale jeho poslání jakožto sídla správy záb ežského panství mu alespo zajistilo pot ebnou údržbu. Mezi lety 1726-1732 však byla zbo ena v tšina zchátralých budov v nádvo í starého zámku a takto získaný stavební materiál zúro en p i výstavb nového patrového barokního zámku v t sném sousedství hradu. Barokní novostavba obsahovala kancelá e vrchnostenské správy, emuž odpovídala i její architektonicky nenáro ná podoba. Rovn ž starý zámek m l být po úpravách využit pro hospodá ské a ú ední ú ely liechtensteinského velkostatku. Z budov pozdn gotického tunklovského paláce uprost ed dvora po demolicích v 18. století z staly pouze dvoupatrové, áste n zasypané sklepy a torza zdí severozápadní budovy, pojatá pozd ji do dnešní Obr. 14: Renesan ní okenní ost ní v severovýchodním líci vn jší zdi chodby na vrcholu pláš ové zdi. Obr. 15: Vyobrazení hradního areálu po renesan ních p estavbách a barokních úpravách, pohled od jihu, stav v první t etin 18. století. Vý ez z veduty m sta ze sbírky Dismase z Hofferu. hradb ). Do renesan ní fáze je kladen i valen zaklenutý suterén pod západním sektorem dvora, se spodním podlažím pozdn gotických sklep tunklovského k ídla paláce propojený valen zaklenutým tunelem. V nadzemních partiích zde p edpokládáme stavbu, p isazenou k vnit nímu líci hradby, nedosahující však až k pr elí protilehlého palácového k ídla. Rozsah této stavby neznáme, zdá se, že by jí mohl náležet mohutný komín (?) patrný na vyobrazení zámku v tzv. Hofferov albu v tom p ípad by stavba nep esahovala výšku hradby. Nevíme také, jaký rozsah a dispozici mohla mít p ípadná zástavba nacházející se p i vnit ním líci pláš ové hradby ani to, zda navazovala na západní objekt. Odpov di by mohl alespo nazna it archeologický pr zkum nádvo í. Hlavní obytné budovy hradu dosahovaly po renesan ní transformaci jednotné t ípatrové výše, stejn jako zvýšené branské stavení. Požadovaného pohledového scelení palácové zástavby bylo patrn dosaženo i užitím vysokých atik, ukrývajících zast ešení. Nazna uje to alespo velmi schematické zobrazení renesan n p ebudovaného zámku na Aretinov map z roku 1623. Jižní, jihovýchodní a jihozápadní segment staré pláš ové hradby korunovala krytá chodba, podle mladších doklad opat ená sedlovou st echou. Také vstupní k ídlo se západními palácovými k ídly spojila dvoupatrová komunika ní chodba, vedená po severním úseku gotické obvodové hradby a prosv tlená renesan ními pravoúhlými okny (obr. 8 a 14). Ve vn jší st n Obr. 16: Pokus o rekonstrukci hradu (zámku) po renesan ních a ran barokních úpravách, stav ve 2. polovin 17. století. 24
stavby, vzniklé zejm pi dalších stavebních akcích po roce 1775. Shodnou dobu výstavby už kvli valeným klenbám s ptibokými výseemi ve valených klenbách pedpokládáme i u nevelkého pízemního objektu lichobžného pdorysu, který nahradil renesanní vestavbu pi jižním prelí branského stavení. Do roku 1835 úpln zmizelo i renesanní boskovické kídlo pi vnjším západním obvodu staré obalové zdi, v první tetin 19. století pak vznikla obvodová klasicistní zástavba okolo vnitního nádvoí, dobe patrná na map stabilního katastru z roku 1835. Z ní vyniká zejména rozmrné dvoupodlažní stavení na jihozápad, kvli nmuž museli odstranit nadzemní partie plášové hradby. Na snížené torzo hradby nastavli o poznání subtilnjší, pdorysn nedeformovanou obvodovou ze vnjšího prelí, na styku s ponechanou starší hradbou na západ opatenou mlkým rizalitem. Východní oddlení budovy tvoí starší, patrn pozdn barokní ást s valenou klenbou v pízemí. Nepravideln dvoutraktová dispozice klasicistní budovy v dvorním traktu obsahuje schodišt k chodb vedoucí do horní úrovn pozdn gotických sklep tunklovského paláce. Klasicistní budova je v pízemí klenuta sérií plackových kleneb, které se objevují i v pízemí nového východního stavení, jež v délce asi 15 m perušilo gotickou plášovou hradbu. Stídmá a v detailu nenároná klasicistní výstavba dala areálu zábežského hradu podobu, kterou si pes dílí transformace a úpravy udržel až do dnešní doby. 31) Poznámky: 1) Falz, L.: Geschichte der Stadt Hohenstadt. Hohenstadt 1920. 2) Klimeš, J.: Zábeh a okolí v dob minulé a dnes. Zábeh 1926. 3) Hosák, L.: Historický místopis zem moravskoslezské. Praha 2004, s. 570-572. 4) Bezina, J.: Zábežsko v období feudalismu. Ostrava 1963. 5) Spurný, F. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku II. Severní Morava. Praha 1983, s. 281-283. 6) Eliáš, J. O.: Zábeh, zámek. Stavebnhistorický przkum. Brno 1978. Elaborát uložen v archivu NPÚ ú. o. p. v Olomouci. 7) Svoboda, L.: O plášových hradech. Archaeologia historica 20/1995. Brno 1995, s. 381. 8) Richterová, H. Vítek, T.: Zábeh, hrad. Stavebnhistorický przkum. Olomouc 1997. Elaborát uložen v archivu NPÚ ú. o. p. v Olomouci. 9) Vítek, T.: Hrad Zábeh. In: Hlobil, I. Pertka, M. (eds.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Olomouc 1999, s. 254. 10) Vítek, T.: Stavební vývoj zábežského hradu. Zprávy památkové pée 60, 2000,. 3, s. 60-66; Vítek, T.: Mstský hrad v Zábeze. Severní Morava sv. 84. Olomouc 2002, s. 3-8. 11) Plaek, M.: Zábeh (okres Šumperk). In: Hlobil, I. Pertka, M. (eds.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Olomouc 1999, s. 253-254. 12) Plaek, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hrad hrádk a tvrzí. Praha 2001, s. 716-718. 13) Durdík, T. Bolina, P.: Stedovké hrady v echách a na Morav. Praha 2001, s. 113, 116, 159, 161. 14) Šttina, J.: Nkolik poznámek k architektue Ladislava z Boskovic. In: Hlobil, I. Pertka, M. (eds.): Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Morav za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479-1516) v širších souvislostech. Olomouc 2009, s. 266. 15) Kua, K.: Msta a msteka v echách na Morav a ve Slezsku, VIII. Díl V-Ž, Praha 2011, s. 519-530. 16) Citace v pozn. 5; citace v pozn. 3; citace v pozn. 14, s. 523-524, kde obsažen pehled dležitých dat a posloupnost majitel zábežského panství. 17) Šembera, A. V.: Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu Boskovického na Morav. Víde 1870, s. 189-190. 18) Citace v pozn. 4, s. 74. 19) Šttina, J.: Poznámky ke stavebnímu vývoji hradu Cimburka u Msteka Trnávky. In: Mínský, Z. (ed.): Hrad jako technický problém. Technologie a formy výstavby stedovkých opevnných sídel. Brno 2011, s. 89-110. 20) Citace v pozn. 7. 21) Baletka, T.: Páni z Krava. Z Moravy až na konec svta. Praha 2003, s. 93, 151-152, 276. 22) Citace v pozn. 12, s. 125-127. 23) Vrla, R.: Poznámky ke stavebnímu vývoji hradu Brníko. In: Djiny staveb 2007. Plze 2007, s. 69-80. 24) Citace v pozn. 6. 25) Hlobil, I.: Znaková deska Jiího Tunkla z Brníka (+ asi 1494). In: Hlobil, I. Pertka, M. (eds.): Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Olomouc 1999, s. 386. 26) Citace v pozn. 10, s. 63, 64. 27) Citace v pozn. 10, s. 64. 28) Citace v pozn. 14, s. 251-255, 264. 29) Citace v pozn. 10, s. 64. 30) Citace v pozn. 1, s. 55. 31) Citace v pozn. 8. Zde obsažené informace doplnny a upesnny autorem. Snad všem milovníkm panských sídel je známa tvrz a pozdji zámek v Nepomyšli na okrouhlém pdorysu. Není to však jediné panské sídlo, které se v souvislosti s touto lokalitou uvádí. Literaturou je pipomínán i zdejší hrad. Zejm poprvé jej uvedl ve známost J. Schaller ve svém rozsáhlém topografickém díle (Schaller 1787, 106), jak pipomíná nmecky psaná literatura (Weichert 1930, 40). Schaller jen ve zkratce zmiuje od Nepomyšle tvrt hodiny vzdálený zcela rozpadlý zámek, který obýval len rodu Šlik. Blížeji do literatury uvedl hrad ve svém díle F. Heber. Uvádí, že lokalita se nachází dv míle západn od Blšan, na výšin, která je tvrt hodiny cesty od Nepomyšle. Kolem zbytk hradu má vést úvozová cesta do Vale. Z hradu zbývaly už jen pozstatky hradeb, které tvoily tverhran, a zícené klenby sklep. K historii hradu uvádí, že jeho staviteli byli zejm páni z Gutštejna a od nich pešel v 15. století statek Nepomyšl na Šliky. Ješt v roce 1540 na hrad bydlel Albín Šlik. Jeho syn Kryštof však upadl Nehrad Nepomyšl Ludk Krmá 25 u císae Ferdinanda I. v nemilost a musel roku 1547 do vyhnanství. Hrad pak získala královská komora a koncem 16. století už z nj byla zícenina (Bukaová Úlovec 2006, 295). Historii hradu pebírá i Riegrv Slovník nauný a dále pedkládá novjší historii statku až do roku 1686, kdy pešel do rukou rodu Dietrichštein. Zánik neobydleného hradu je kladen ke konci 16. století. K jeho podob a poloze uvádí, že po nm zbývají už jen stopy základních zdí západn od msteka (Slovník nauný 1866, 778). Krátce je zmínn i v Ottov slovníku nauném (Ottv slovník nauný 1902, 199). Heberovy údaje o hradu pak pejímá i nmecká regionální literatura a lokalizuje jej na vrch Chlum, pesnji Kamenný Chlum Stein Chlum (Wenzel 1902, 450-451). R. Wenzel ješt uvádí, že kdysi byly patrné zdi a zícené klenby, ale dnes už hrad z povrchu zcela zmizel. Dále uvádí, že se prameny neshodují ve jménu zakladatele a dává za pravdu F. A. Heberovi, že v 16. století byl hrad již v ruinách.
Obr. 1: Nepomyšl, poloha Kamenný Chlum na 1. vojenském mapování z let 1764-1768, která se nachází západn od vrchu Chlum v prostoru mezi ním a rybníkem, jihovýchodn od zakresleného hradu Keova (pevzato z http://oldmaps.geolab.cz/). Další nmecký autor už jen zkrácen konstatuje zmínky o tomto hrad u J. Schallera a na lokalit uvádí mohutné hromady kamení. Následn pak konstatuje, že není jasné, zda dnešní panské sídlo v Nepomyšli mlo svého stedovkého pedchdce na stejném míst, nebo vzniklo za rodu Šlik až po zániku hradu na Kamenném Chlumu (Weichert 1930, 40). Jeho existenci piznává a údaje pedešlých autor shrnuje ješt souhrnné dílo o eských hradech, zámcích a tvrzích v roce 1984 (Kolektiv 1984, 341-342). Je zde uvedena jeho lokalizace na vrch Chlum s tím, že na západním svahu tohoto pahorku bylo ješt v 19. století znatelné obvodové zdivo njaké hradní stavby a propadlé sklepení. Na rozdíl od F. A. Hebera je zde uvádno, že o hradu nejsou žádné písemné záznamy a jeho zánik je kladen již do 15. století. Zajímavý je též nový údaj, že se zde zachovaly jen kameny z rozvalených zdí. Stejné informace pejímá do svého obsáhlého díla i K. Kua (2000, 307), avšak jemu už se zdá existence hradu nejistá a proto jej v nadpisu oznauje takto [Hrad (?)]. Nejnovjší soupis hrad už jej nezná vbec (Durdík 1999) a rovnž v obsáhlém díle A. Sedláka se hrad nevyskytuje a nezná ho ani podrobnjší zpracování panského sídla v Nepomyšli z pera J. Úlovce (2005, 44-48). Výše uvedenou existenci hradu je nutné konfrontovat s vývojem panského sídla v samotné Nepomyšli. Zdejší tvrz existovala zejm již v první polovin 14. století (Kolektiv 2000, 504-505) a její vznik je možné spojovat hypoteticky již s rodem z Janovic, který je zde ve 14. století zmiován (nap. Sedláek 1923, 363; Kolektiv 1984, 342, Úlovec 2005, 44). Djiny tvrze jsou pomrn itelné a paralelní sídlo ve form hradu se zdá mén pravdpodobné, pesto je samozejm možné. Jeho založení pány z Gutštena zejm není niím podloženo co do inní má tento rod s Nepomyšlí mnohem pozdji (Sedláek 1923, 363, Kolektiv 1984, 342, Úlovec 2005, 45). Rod Šlik v Nepomyšli lze vztáhnout i k tvrzi, kde jsou v jejím držení také zmiováni. Odkud se vzaly údaje o zpustnutí hradu a jeho vlastnictví královskou komorou není zejmé a z djin Nepomyšle to nijak nevyplývá. Historickou podstatu hradu lze tedy zpochybnit a i souhrnné dílo z roku 1984 konstatuje neexistenci písemných záznam, které lze k hradu uvést a známé historické údaje vztahuje k tvrzi v msteku. Tak je interpretují i novjší autoi (Sedláek 1923, 363, Kolektiv 2000, 504, Úlovec 2005, 44-48). Mže nás napadnout i myšlenka ztotožnní hradu s nedalekým hradem Keovem, zvlášt když F. A. Heber uvádí ve své dob ješt itelné ruiny hradu na tverhranném pdorysu, na kterém bylo vystavno jádro hradu Keova Obr. 2: Nepomyšl, poloha Chlum jižn od Nepomyšle. Západn od Chlumu poloha Kamenný Chlum (Stein Chlum) na výezu z císaského otisku stabilního katastru z r. 1843 (pevzato z http://archivnimapy.cuzk.cz/). Obr. 3: Nepomyšl, poloha Kamenný Chlum, celkový pohled na vrcholek od severu (foto L. Krmá 2012). 26
Obr. 4: Nepomyšl, poloha Kamenný Chlum, prbh hebene smrem od západu k východu (foto L. Krmá 2012). (napíklad Durdík 1999, 297-298). Avšak již v Heberov díle se samostatné heslo Keov vyskytuje, i když bez známé historie (Bukaová Úlovec 2006, 231-232), a zná jej samozejm i vtšina zde použité literatury. Navíc djiny hradu Keova jsou pomrn známé a odlišné (napíklad Sedláek 1923, 363-364, Kolektiv 1984, 243-245). Není možná daleko od pravdy, že ztotožnní zaniklého hradu u Nepomyšle s Keovem je možné piíst na vrub Schallerovu dílu. J. Schaller heslo Keov nezná a hrad není zmínn ani v hesle Deutsch Rust (dnes Podboanský Rohozec), na jehož katastrálním území se nachází (Schaller 1878, 101). K objasnní problematiky hradu v Nepomyšli bylo dležité pokusit se výše uvedené pozstatky hradu lokalizovat. Starší literaturou je kladen na vrch Chlum. Jedná se o pomrn rozlehlý kopec jižn od Nepomyšle. Sem jej také lokalizuje bez jakéhokoliv przkumu (jak je bohužel dosti asté) na základ popisu z roku 1984 i turistická mapa Klubu eských turist, ovšem bez zakreslení jeho pesné polohy (nap. Žatecko, 1:50 000, Praha, 1. vydání 1997). Je kladen na západní svah tohoto pahorku, který je ovšem ve skutenosti vysokým rozlehlým kopcem pevyšujícím Nepomyšl o více jak 120 metr. Situaci nejasné lokalizace však mní místní tradice starousedlík. Chlum se íká i menšímu návrší vzdálenému pibližn 2 km jihozápadn od Nepomyšle. Je také nazýván Kamenným Chlumem ve shod se starší nmeckou literaturou (Wenzel 1902, 451). A práv sem i místní tradice hrad bez jakékoliv pochybnosti klade. Návrší je navíc západoseverozápadn od Chlumu, takže s trochou nadsázky je možné jej považovat za uvádný západní svah pahorku. Przkum se tak soustedil na lokalitu Kamenného Chlumu. K poznání panských sídel lze rovnž použít historický mapový materiál, jak tomu bylo i v tomto pípad. Nic, co by ukazovalo na pítomnost zbytk hradu, však není patrné jak na map 1. vojenského mapování z let 1764-1768 (obr. 1), tak na císaském otisku stabilního katastru z roku 1843 (obr. 2), který potvrzuje název lokality Kamenný Chlum (Stein Chlum), ani na dalších historických mapách. Na lokalit byl autorem proveden povrchový przkum. Tvoí ji nevýrazné návrší (obr. 3). Nejdíve byla prozkoumána jeho západní nezalesnná ást (napravo od pístupové cesty od Nepomyšle), kterou vlastn tvoí ostroh nad soutokem Doláneckého potoka a pítoku od rybníka Velký Rohozec. Píhodná lokalita však žádné indicie po pípadných pozstatcích hradu nevykazuje. Místní tradice klade pozstatky hradu na samotný hlavní vrchol Kamenného Chlumu (nalevo od pístupové cesty od Nepomyšle). Zde u cesty upoutá táhlý rovný valovitý útvar novjšího pvodu, který je možné zejm vtáhnout na zemdlské využití 27 Obr. 5: Nepomyšl, poloha Kamenný Chlum, valovitý útvar na severním svahu hebene (foto L. Krmá 2012). plochy. Snad obsahuje i terénní relikty njakého novovkého objektu. S hradem však situace nemá nic spoleného. Ten se ml nacházet na samotném vrcholku dále v lese. Tvoí jej podélný siln rozrušený skalní hbet z bazické vyveliny, pipomínající spíše mohutný val, probíhající od západu k východu a zvedající se výraznji nad okolní pozvolné svahy (odtud zejm název Kamenný Chlum). Na jeho západním konci je patrná kruhová jáma po malém lomu na kámen, jinak zde pozstatky hradu nic nepipomíná. Tak je tomu i v celém jeho prbhu smrem k východu (obr. 4). Chybí jakýkoliv náznak fortifikace, která byla nutná zvlášt od jihu, kde je terén velmi pozvolný. Literaturou popisované kameny z jeho rozvalených zdí lze jednoznan ztotožnit ze siln rozrušeným skalním hbetem a jsou pírodního pvodu. Na východním konci hbetu je patrný jakýsi nevysoký valovitý útvar probíhající také ve smru hbetu, který byl patrn naskládán z tchto kamen a je prokazatelným lidským zásahem na lokalit. Je však evidentn novovkého pvodu. Následn se line rovnobžn s malou ástí hbetu a na jeho severním svahu se stáí smrem k západu (obr. 5). Zde je patrný nejvíce a náhle zde i koní. Význam tohoto kamenného útvaru vedoucího od nikud nikam se zdá v dnešní dob už zapomenut. S pípadnou fortifikací hradu jej však lze ztotožnit jen tžko. Z výše uvedených údaj je možné konstatovat, že hrad v Nepomyšli v lokalit Kamenný Chlum zejm nikdy neexistoval. Dosvdují to jak historické údaje, tak i samotná podoba lokality. Zejm se již nikdy nedozvíme, pro byl uveden do literatury. Jeho životnost byla dána zvlášt pouhým pepisováním starých údaj s minimálním pispním ovení situace v terénu. Literatura: Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie eských hrad. Praha; Bukaová, I. Úlovec, J. (ed.) 2006: František Alexandr Heber, eské hrady, zámky a tvrze II Severní echy. Praha; Kolektiv 1984: Hrady, zámky a tvrze v echách, na Morav a ve Slezsku 3. Severní echy. Praha; Kolektiv 2000: Encyklopedie eských tvrzí 2 (K-R). Praha; Kua, K. 2000: Msta a msteka v echách, na Morav a ve Slezsku 4 (Ml-Pan). Praha; Ottv slovník nauný XVIII/1902. Heslo Nepomyšl. Praha; Slovník nauný V/1866. Heslo Nepomyšl. Praha; Sedláek, A. 1923: Hrady, zámky a tvrze Království eského XIV Litomicko a Žatecko. Praha; Schaller, J. 1787: Topographie des Königreichs Böhmen... VII (Saatzer Kreis). Prag und Wien; Úlovec, J. 2005: Ohrožené hrady, zámky a tvrze ech 2 (N-Ž). Praha; Weichert, H. 1930: Die Feste Pomeisl, Unsere Heimat II, s. 33-40; Wenzel, R. 1902: Der politische Bezirk Poderstam. Poderstam.