Výchova ke zdravé výživě dětí a mládeže v Euroregionu Nisa

Výchova ke zdravé výživě dětí a mládeže v Euroregionu Nisa Ernährungserziehung und -bildung von Kindern und Jugendlichen in der Euroregion Neiße Teoretická část pro II. stupeň ZŠ

Vytvoření metodické příručky bylo možné díky finanční podpoře Iniciativy Společenství EU Interreg III A, díky dotacím z Libereckého kraje a především díky spolupráci a ochotě mnoha organizací a jednotlivců. Společnost Venkovský prostor, o.p.s. by ráda upřímně poděkovala všem autorům, reklamnímu ateliéru švébiš, Dáje Spalkové a ilustrátorce Petře Šlechtové. Vřelé poděkování patří také německému partnerovi sdružení Křesťansko-sociální vzdělávací institut Sasko, odborníkům, učitelům a žákům mateřských a základních škol v Euroregionu Nisa. Zvláštní dík patří těmto českým školám: Základní škola Dubá, Základní škola Kamenický Šenov, Základní škola Lidická Hrádek nad Nisou, Základní škola Smržovka, Základní škola Špičák Česká Lípa, Základní škola a Mateřská škola Kamenický Šenov-Prácheň. Rádi bychom také poděkovali MUDr. Daně Müllerové a Alžbětě Plívové za odborné a jazykové korektury. Všem výše jmenovaným děkujeme za jejich nadšení a důvěru, která nás doprovázela v průběhu dvouleté práce na vytváření publikace. Za organizační tým: Kateřina Sýkorová, Jan Hanzl a Jan Tandler ISBN 978-80-903897-2-4

Obsah Úvodní slovo 2 1. Zdravotní stav dětské populace v ČR 5 1.1 Euroregion Neisse Nisa Nysa 6 2. Proč výchova ke zdraví? 11 2.1 Výchova ke zdravé výživě 11 2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 13 2.3 Průřezová témata 15 3. Základy výživy 18 3.1 Základní živiny 18 3.2 Cesta potravin naším tělem 29 3.3 Potravinová pyramida 30 3.4 Obilniny, pečivo, těstoviny a rýže 36 3.5 Zelenina a ovoce 38 3.6 Mléko a mléčné výrobky 42 3.7 Maso, ryby, vejce a luštěniny 45 3.8 Tuky, sůl, cukr 49 3.9 Pitný režim, tekutiny 52 3.10 Alternativní směry výživy 55 4. Výživa a poruchy zdraví 56 4.1 Nemoci z potravin 56 4.2 Kontaminace potravin cizorodými látkami 57 4.3 Alimentární infekce a intoxikace 58 4.4 Zásady hygieny výživy při přípravě potravin v ČR 59 4.5 Výživa a chronické nemoci 61 4.6 Výživa a potravinové alergie 66 5. Sport a výživa 67 6. Biopotraviny a geneticky upravované potraviny 68 6.1 Biopotraviny 68 6.2 Geneticky upravované potraviny 70 7. Konzumní způsoby chování, reklama 71 7.1 Konzumní chování 71 7.2 Děti a reklama 71 7.3 Rychlé občerstvení fast food 72 7.4 Nakupování 73 8. Rok na talíři v Euroregionu Nisa 74 9. Jídlo a kultura stolování v Euroregionu Nisa 81 9.1 Srovnání české a německé kultury stolování 81 9.2 Malý jazykový průvodce pro žáky Euroregionu Nisa 82 Použitá literatura 84 1

Úvodní slovo Milí ředitelé, učitelé, ale i rodiče, zdravý životní styl začíná být pomalu velkým hitem a jsem tomu velmi ráda. Těší mě zapojení škol na Liberecku do projektu podporujícího výchovu ke zdravé výživě a budu ráda, když se do projektu zapojí i další školy, kterým bych tento projekt chtěla také doporučit, neboť zdravý životní styl má opravdu smysl. Domnívám se, že je důležité, aby zdravému životnímu stylu byla věnována větší pozornost. Nechci však apelovat pouze na školy, ale i na rodiče. Každý rodič je tím největším vzorem pro své dítě a právě jeho stravování může dítě velmi ovlivnit. Už třeba kvalitní a pestrá snídaně může být tím správným základem. Snídaně je prvním jídlem dne. Rozproudí metabolizmus a zároveň napomáhá i lepšímu soustředění a koncentraci dětí ve škole. Podle statistik bylo zjištěno, že i svačina dětí ve škole není vždy dobře volená. Žáci často svačí různé typy sladkostí (sušenky, čokolády), v lepším případě mají namazané bílé pečivo se salámem nebo taveným sýrem. Jistým řešením by mohly být bio výrobky například celozrnný chléb či bio jogurt s ovocem nebo i celozrnné sušenky, které mohou být výbornou náhradou někdy velmi nezdravých svačin. Ráda bych zároveň zmínila důležitost pitného režimu na školách, neboť řada dětí nemá dostatek tekutin. Líbí se mi nápad zavedení automatů s mléčnými výrobky na rozdíl od automatů na sycené slazené nápoje, jak je tomu ve velké většině škol. Zároveň je dobré, když je škola schopna zajistit do svých školních jídelen čerstvá jídla a nepoužívá polotovary či jídla ohřívaná. Pestrá a vyvážená strava je základem zdraví, a to je přece to nejcennější, co máme, proto děkuji za tento projekt a přeji mu hodně úspěchů. Mgr. Dana Kuchtová ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Společnost, ve které je duševní i fyzické zdraví lidí jednou z nejdůležitějších hodnot, je pro mě optimální představou. Současný životní styl však nastoluje poněkud jiná pravidla. Jako lékař si uvědomuji, k jakým důsledkům povedou narůstající úbytek pohybové aktivity spolu s nevhodnými stravovacími návyky. Dopady naznačeného vývoje jsou konečně patrné již dnes. Češi jsou druhým nejtělnatějším národem v Evropě. Ještě více alarmující je skutečnost, že stále narůstá procento obézních dětí. Dětská obezita je prokazatelně riskantním faktorem, který způsobuje nemalé problémy v průběhu celého dospělého života. Mezi nejzávažnější důsledky patří nemoci srdce a cév, cukrovka a onemocnění kloubů a páteře. Příčina přitom není, jak se většina lidí domnívá, pouze v nadbytečném příjmu jídla, ale zejména v jeho složení. Dodržování základů zdravé výživy a změna životního stylu by mohlo v tomto směru mnohé změnit. Projekt Výchova ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu dětí a mládeže v Euroregionu Nisa považuji za výjimečně přínosný, a byl bych proto rád, aby se do této aktivity zapojilo co nejvíce škol. Pozitivní hodnoty přináší projekt i do života celé rodiny. Právě to je v době, kdy nás ovlivňuje masivní reklama na potravinové výrobky, nenahraditelné. Zvyšování znalostí z oblasti správného stravování pomůže odbourávat negativní dopady současného způsobu života, a povede tak k celkovému zlepšení zdravotního stavu zejména dětské populace. Vedle zmíněných kvalit spatřuji v projektu i další, významná pozitiva. Je to především možnost rozvíjení přeshraniční spolupráce v rovině vzdělávání v celém Euroregionu. Spojení zkušeností nejen teoretických, ale i praktických, odbourávání jazykových bariér. Sbližování kultur a čerpání informací o sousedících krajích. Myslím, že je nutné podporovat vznik takovýchto projektů, jež znamenají přínos pro nás všechny. Děkuji realizátorům projektu a přeji mnoho štěstí v jejich činnosti. MUDr. Jaroslav Krutský člen rady Libereckého kraje pověřený vedením resortu zdravotnictví 2

Úvodní slovo Vzdělávání je jedním z nejvýznamnějších faktorů, které se podílejí na formování postojů člověka k životu. Dobře vedený výchovně vzdělávací proces vedle rodinného příkladu značnou měrou přispívá k životním orientacím jedince, ne náhodou v současné době vymezujeme vzdělávání nikoliv pouze vůči trhu práce, ale ve vztahu k celému životu. Projekt Výchova ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu dětí a mládeže v Euroregionu Nisa učí školy a jejich personál, ale jejich prostřednictvím a celým výchovně vzdělávacím procesem i děti jak se pestře, zdravě, optimálně a pravidelně stravovat. Kromě samotného pozitivního působení na zdravotní stav dětí a mládeže se tak utvářejí i pevné základy optimálního chování moderně uvažujícího člověka. Ten pečuje o svůj zdravotní stav a zdraví chápe jako důležitý předpoklad pro realizaci kvalitního života ve společnosti, svého zdraví si váží a preventivní chování vnímá jako běžnou denní realitu. Jestliže Česká republika poskytuje, na rozdíl od některých jiných zemí, možnost kvalitního předškolního a školního stravování pro děti, žáky a studenty, měla by jeho účelem být také podpora zdravého životního stylu. Dnešní trh je ve velké míře nasycen různými druhy potravin, z kterých se dá vybrat a připravit kvalitní, vydatná a především chutná strava bohatá na výživové látky, minerály a vitaminy. Patří sem zejména různé druhy ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, ryb, masa, cereálií a některých vhodných nápojů, které jídelny připravují i v rámci pitného režimu. Správné chování školních jídelen může proto pomoci i v orientaci v nabídce potravin. Jak říkají autoři projektu: Školní stravování není jen nasycení dětí, ale i jejich výchova. Za tuto myšlenku se plně stavím a jsem rád, že mohu podpořit aktivitu, která se ji snaží naplnit. Chtěl bych autorům poděkovat za úsilí, které realizaci projektu vynaložili. Mgr. Petr Doležal náměstek hejtmana Libereckého kraje pověřený vedením resortu školství, mládeže, tělovýchovy a sportu Ernährungserziehung und -bildung sind gesamtgesellschaftliche Aufgaben, die über alle Grenzen hinweg aktuell sind. Die Ernährungsgewohnheiten der Menschen haben sich in den letzten Jahrhunderten erheblich verändert. Besonders besorgniserregend ist, dass in Deutschland und Tschechien immer mehr Kinder an Übergewicht erkranken, weil sie sich zu kalorienreich ernähren und zu wenig bewegen. Deswegen ist eine nachhaltige Verbesserung des Ernährungsverhaltens unabdingbar. Der wesentliche Grundstein für schlechte Ernährungsgewohnheiten wird im Kindes- und Jugendalter gelegt. Aus diesem Grund ist es wichtig, sich auch im Schulunterricht diesem Thema zu widmen und den Kindern und Jugendlichen die richtigen Gewohnheiten zu vermitteln. Das deutsch-tschechische Projekt Ernährungserziehung und -bildung von Kindern und Jugendlichen in der Euroregion Neiße hat dies mit dem vorliegenden Praxishandbuch realisiert und das über Landesgrenzen hinweg. Die vorliegenden Materialien bieten eine hervorragende Grundlage für Projektwochen im Bereich der Ernährungserziehung und -bildung. Die Schüler lernen dabei nicht nur die einzelnen Lebensmittel und ihre Herkunft kennen, sondern erfahren auch, welche Spezialitäten es in ihrer Heimat aber auch im benachbarten Tschechien gibt. Damit wird das grenzüberschreitende Denken der Kinder und Jugendlichen angeregt und das Interesse für ihre Region erweitert. Durch die einzelnen Unterrichtsbausteine eignen sich die Materialien optimal für den fächerverbindenden Unterricht, der im sächsischen Lehrplan festgeschrieben ist. Beim Einsatz der Materialien wünsche ich Ihnen viel Freude und Erfolg. MSc. oec. troph. Raphaela Scholze Projektkoordinatorin 3

4

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Jedním z předpokladů zdravého vývoje populace je správný vývoj a růst v období nitroděložního života, dětství a dospívání. Sledování hodnot základních tělesných charakteristik dětí a dospívající mládeže je nejjednodušším způsobem posuzování zdravotního a výživového stavu jedinců a skupin populace. Včasné rozpoznání odchylného vývoje tělesných znaků dítěte od předpokládaných hodnot může upozornit na výskyt vážnějšího onemocnění, na jeho chybné výživové návyky, na psychické či jiné problémy. Posuzování hodnot tělesných charakteristik se provádí vzhledem ke standardním údajům, které jsou zjišťovány na základě sledování reprezentativního vzorku dětské populace. Referenční údaje jsou k dispozici ve formě růstových (percentilových) grafů, které jsou součástí Zdravotního a očkovacího průkazu dítěte a mladistvého. V České republice jsou pravidelně prováděny rozsáhlé antropologické výzkumy (poslední v roce 2001). Naše dětská populace je svými tělesnými parametry srovnatelná s jinými státy Evropy, což svědčí o přiměřené úrovni zdravotní péče, možností výživy a dalších sociálních i ekonomických aspektů. Výsledky posledního průzkumu ukazují podstatné zpomalení dlouhodobého trendu, kdy se zvyšovala postava u chlapců i dívek. Průměrná výška sedmnáctiletých chlapců se od roku 1951 do 1991 změnila u chlapců ze 173,4 na 178,7 cm, u dívek ze 161,7 na 166,4 cm. Nejvýraznější nárůst tělesné výšky je v předpubertálním období u chlapců, nulový nárůst je v průměrné výšce dospívajících dívek. Dále se prokázalo výrazné zpomalení až zastavení tendence zvyšování průměrné tělesné hmotnosti. Průměrné hodnoty hmotnosti se nezvyšovaly vždy úměrně k tělesné výšce, a tak hmotnostně-výškový poměr (hodnoty Body Mass Indexu BMI) nevykazoval významně se zvyšující trend. Přesto byl zaznamenán vysoký podíl dětí s nadváhou a obézních dětí především v mladších věkových skupinách viz. graf č. 1 a následující tabulka. Výskyt nadváhy a obezity u dětí ve věku 7 11 let v ČR, evropských zemích a USA (podle J. Vágnerové, SZ 2006) Referenční údaje rok 1991 Chlapci (N = 4390) rok 2001 Dívky (N = 4372) rok 2001 Obezita (> 97. percentil BMI) 3 % 5,6 % 5,0 % Nadměrná hmotnost (90. 97. percentil BMI) 7 % 8,4 % 7,4 % Nízká hmotnost (< 10. percentil BMI) 10 % 7,9 % 7,4 % Zdravotní stav dětské populace v ČR se i přes dobrou úroveň zdravotnické péče o tuto skupinu obyvatelstva výrazně nezlepšuje. V posledních letech stoupá počet vrozených vad, alergických onemocnění, trvá nárůst onemocnění nervového systému, mentálních retardací, závažných poruch chování, poměrně značně stoupá počet závažných úrazů a toxikomanie u dětí a mladistvých. Extrémně vysoká nemocnost akutními respiračními nemocemi se vyskytuje zejména u dětí navštěvujících předškolní dětská zařízení. Dětství a dospívání jsou důležitými etapami lidského života, v nichž každý prochází významným tělesným a duševním vývojem, získává sociální a zdravotní návyky, které si uchovává po celý život. Zdravý vývoj mladých lidí je úzce podmíněn dobrým rodinným zázemím a dalšími sociálními vztahy mimo rodinu. Mladé lidi ohrožuje celá řada zdravotních rizik typických pro toto životní období, např. drogy, tabák, alkohol či touha po sexuálních zkušenostech. Za nejzávažnější příčiny nepříznivého vývoje zdravotního stavu dětí lze považovat především nesprávnou životosprávu a s tím spojené stravovací zvyklosti, nepříznivé socio- -ekonomické vlivy a některé faktory životního prostředí dítěte. 5

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Snížení tělesné aktivity a nezdravé stravovací návyky vedou k vyššímu počtu obézních osob mezi mladými lidmi viz graf č. 1. Obezita mnohdy přetrvává do dospělosti. Děti a mládež sportují minimálně. Organizovanou sportovní aktivitu v rámci studie SZÚ (Státní zdravotní ústav) např. ve svém programu uvedlo 49 % dětí a jejich počet klesal s rostoucím věkem. Stoupal naopak počet dětí, které tráví hodiny u počítače či televize více než 3 hodiny denně. Takto tráví čas téměř 20 % patnáctiletých dětí, častěji chlapci. Z toho pak vyplývají obtíže pohybového aparátu a bolesti hlavy, vadné držení těla a výskyt dětí s nadváhou a dětí obézních. Úrazy patří k hlavním příčinám dětské úmrtnosti i nemocnosti, a to ve všech průmyslově vyspělých zemích. Problematice dětské úrazovosti je věnována zvýšená pozornost nejenom vzhledem k její narůstající početnosti, ale i k závažnosti rizika, které tato zranění představují. Nejohroženější skupinou jsou právě děti a dospívající, u nichž jsou úrazy na prvním místě v příčinách úmrtí a na druhém místě v příčinách nemocnosti. Závažným problémem je především progresivně narůstající počet úrazů způsobených v silničním provozu, které jsou u dětské populace zdaleka nejčastější příčinou poúrazových úmrtí. Více než 300 dětí každoročně na následky úrazu umírá, téměř 3000 dětí je postiženo trvalými následky. Kouření je závažným zdravotním problémem ve většině evropských zemí, tedy nejen u nás. Patří mezi toxikomanie s velkou závislostí na nikotinu, který má až na krátkodobou stimulaci pozornosti celkově depresivní vliv na centrální nervový systém a další závažné zdravotní důsledky. Návyk na kouření nevzniká rychle, mladí lidé procházejí stadiem přípravy, prvních pokusů a příležitostného kouření, než se stanou pravidelnými kuřáky. Postupný nárůst kuřáctví jak příležitostného (méně než 1x týdně), tak pravidelného je možné pozorovat již od věku 10 let. V České republice je podíl pravidelných kuřáků v procentech (kouří 1x týdně nebo častěji) u dětí do 15 let následující: Vývoj pravidelného kuřáctví dívek 1994 2002 Vývoj pravidelného kuřáctví chlapců 1994 2002 Kouření představuje celospolečenský problém a k jeho řešení se musí přistupovat komplexním způsobem, tak jak je to i u dalších rizikových faktorů životního stylu. Jsou vypracovány cílené programy podle věkových skupin se záměrem poskytovat adekvátní formou potřebné znalosti, ovlivňovat postoje dětí k zdravému životnímu stylu (zdravá výživa, dostatek pohybu, duševní pohoda), učit je dovednostem jak rozpoznávat a předvídat různá riziková chování a nabízet jim aktivity, které způsobí stejný efekt, jaký by u nich vyvolávalo kouření či jiné typy závislostí. 1.1 Euroregion Neisse Nisa Nysa Euroregion Neisse Nisa Nysa leží na území příhraničních oblastí České republiky, Spolkové republiky Německo a Polské republiky, které spojuje mnoho společných problémů a zájmů. Zároveň je přeshraničním zájmovým sdružením se stejným názvem, které vzniklo 21. prosince 1991 v Žitavě. Euroregion je tvořen třemi komunálními svazky obcí, měst a okresů, které se dohodly na vzájemné spolupráci. Hlavním cílem sdružení je podpora veškerých činností, které vedou k řešení společných problémů a tím i ke zlepšení životních podmínek obyvatel Euroregionu. Za dobu jeho existence došlo k rozvoji spolupráce všech tří zemí a realizaci velkého množství přeshraničních projektů. Z aktuálních průzkumů vyplývá, že i v oblasti zdraví se vyskytují velké nedostatky, což vedlo ke vzniku česko- -německého projektu Výchova ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu dětí a mládeže v Euroregionu Nisa. Cílem přeshraničního projektu je snaha přispět ke zlepšení situace v oblasti zdraví a stravovacích návyků dětí a mládeže obou jeho částí. 6

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Euroregion Neisse Nisa Nysa v datech Území Euroregionu Neisse Nisa Nysa má rozlohu 12 573 km 2. Žije zde 1 674 480 obyvatel. Počet obcí Počet obyvatel Plocha v km 2 Česká část ERN 145 441 659 2 703 Německá část ERN 130 649 380 4 497 Polská část ERN 51 583 441 5 373 Celkem 326 1 674 480 12 573 Českou část ERN tvoří obce a města na území okresů: Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily a část okresu Děčín. Německá část zahrnuje okresy: Bautzen, Niederschlesischer Oberlausitzkreis, Löbau, Zittau, Kamenz a statutární města Görlitz a Hoyerswerda. Do polské části patří okresy: Bolesławiecki, Jeleniogórski, Kamiennogórski, Lubański, Lwówecki, Zgorzelecki, Złotoryjski a město Jelenia Góra. Euroregion Neisse Nisa Nysa Hoyerswerda Kamenz Bolesławiec Bautzen Görlitz Zgorzelec Lubań Złotoryja Jawor Zittau Liberec Jelenia Góra Česká Lípa Jablonec nad Nisou Semily 7

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Aktuální stav zdraví dětí a mládeže v Euroregionu Nisa Kompletní statistiky, které by poskytly skutečný obraz o výskytu nadváhy a obezity u dětí a mládeže v Euroregionu Nisa, bohužel chybějí. Podle údajů dětských lékařů však došlo ke zvýšení počtu obézních dětí a mladistvých během 4 let o 30 % (od roku 2000 do roku 2004). Takto rychlý nárůst jistě vyžaduje pozornost nejen odborníků, ale i laické veřejnosti. V rámci projektu proběhla v červnu 2005 dotazníková akce, která sledovala stravovací zvyklosti dětí a mládeže. Do šetření se zapojilo 6 českých a 6 německých škol z Euroregionu Nisa. Celkem bylo vyhodnoceno téměř 700 dotazníků. Výsledky lze shrnout do následujících poznatků: Pouze málo dětí snídá! Čechy: Sasko: Téměř 19 % všech dotázaných žáků snídá obložený chléb. Oblíbené je sladké pečivo. Cereálie s mlékem ráno konzumuje pouze necelých 8 %. V Německu děti nejraději snídají müsli s mlékem. Pod pojmem müsli však většina školáků chápe kukuřičné lupínky. V rámci dotazníkového šetření mezi žáky projektových škol bylo zjištěno, že 37 % českých dívek a chlapců před příchodem do školy nesnídá. V Německu je to 35 % žáků, kteří opouštějí domov bez snídaně. Děti pijí málo tekutin a ve většině případů volí nesprávné nápoje! Děti ve věku 6 až 15 let by měly každý den vypít přibližně 1800 až 2000 ml tekutin. Aktuální výsledky však ukazují, že doporučené množství není dodržováno. Ani žáci na dotazovaných školách nedodržují pitný režim. Například téměř 50 % žáků z Čech a Německa nepije ke snídani žádné tekutiny. Čechy: Sasko: V den šetření nepilo ve škole během dne žádný nápoj 9,2 % dětí. Největší počet dětí, 46,5 %, vypil 1/2 l tekutin. Pouze 16,2 % dětí vypilo 1 litr tekutin, tedy polovinu doporučené dávky. Každý desátý německý školák si do školy nenosí žádný nápoj. Dalším problémem u dětí a mládeže je výběr nápojů. Upřednostňovány jsou především nápoje s vysokým obsahem cukru. Analýza stravovacích návyků ukazuje, že nejoblíbenějším nápojem chlapců a dívek je Coca Cola a ostatní sladké limonády. Nejoblíbenější nápoj děti ČR Čechy: Jako nejoblíbenější nápoj uvedlo 24 % českých dětí Coca Colu. Na dalším místě je džus. Minerální vody pije 5 % dotázaných žáků. Pouze 1,4 % dětí uvedlo vodu jako oblíbený nápoj. Ostatní pijí slazené nápoje. Sasko: Na otázku, který nápoj je nejoblíbenější, uvedlo 20 % saských žáků Coca Colu. Asi 15 až 25 % dětí si bere do školy nápoje s vysokým obsahem cukru jako např. limonády nebo ledový čaj. Konzumace celozrnných pokrmů je příliš nízká! Obilniny by měly tvořit základ vyvážené stravy dětí. Denní doporučená dávka je 5 6 porcí obilovin. Za 1 porci je považován 1 plátek chleba (60 g), 1 rohlík, 1 dalamánek, kopeček rýže nebo 3 knedlíky. V rámci dotazníkového šetření mezi žáky české a saské části Euroregionu Nisa se ukázalo, že pro většinu žáků představuje obložený chléb či pečivo základ snídaně, svačiny i večeře. Celozrnné produkty jsou ale voleny pouze ve výjimečných případech. 8

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Doporučená množství konzumace zeleniny se dodržují pouze z malé části! Dítě by mělo mít 5x denně ovoce nebo zeleninu. Za 1 dávku se považuje 1 jablko, 125 ml džusu, banán, kiwi, mandarinka, 2 menší rajská jablka nebo paprika. Doporučená denní dávka zeleniny by měla být 215 g, především té čerstvé a místního původu. Tato množství nejsou dodržována u chlapců a dívek v žádných věkových skupinách. Rozdíl mezi předepsanou a skutečnou hodnotou je větší než 50 %. I ovoce děti jedí jen zřídka! Doporučená denní průměrná spotřeba ovoce je 170 240 g za den (2 4 porce). Toto doporučení nedodržují ani české ani německé děti. Podobně jako u zeleniny jsou skutečné hodnoty mezi 25 50 % pod doporučenými hodnotami. Čechy: Sasko: V českém regionu je to pouze cca 10 % žáků ve věku od 7 do 16 let, kteří si berou do školy ovoce. U žáků projektových škol se ukázalo, že pouze 18 % z nich si bere do školy ke svačině ovoce. Pozor na nebezpečí konzumace skrytých tuků! Konzumace volných tuků (máslo, sádlo, olej) odpovídá u dětí ve východním Německu aktuálním doporučením optimálně vyvážené stravy. V Čechách nebyla tato konzumace zjišťována. Rozhodující podíl na zvýšené konzumaci tuků mají však tuky skryté v hotových pokrmech (smažená jídla, chipsy, paštiky, trvanlivé a jemné pečivo atd.). Z analýzy vyplývá, že mezi nejoblíbenější jídla mnoha dětí patří pokrmy jako smažený řízek, smažený sýr a hranolky, které obsahují skryté tuky. Čechy: Sasko: 10 % dotázaných dětí jako nejoblíbenější jídlo uvedlo hranolky. Hranolky ale nejsou nejvhodnější formou konzumace brambor. Obsahují příliš mnoho oleje, často přepáleného. Mají tudíž mnoho kalorií, a navíc v nich je i řada látek, které škodí zdraví. Na druhém místě jsou těstoviny a pokrmy z masa. Téměř 2/3 všech žáků ve věku 10 až 16 let jí nejraději těstoviny nebo pokrmy z rychlých občerstvení (např. pizza, kebab, hamburger). Příjem vápníku u dětí není dostatečný! Mléko a mléčné výrobky jsou rozhodující pro zásobování organizmu vápníkem. Doporučená denní dávka pro žáky ve věku 7 18 let je u mléka 250 300 ml a u ostatních mléčných výrobků 70 85 gramů. Všechny věkové skupiny dětí pijí málo mléka a jedí málo mléčných výrobků. Čechy: Sasko: Mléko nebo mléčný výrobek snídá pouze 17,2 % dětí. Další konzumace v průběhu dne je nízká, takže výsledek příliš neovlivní. Výsledky ukazují, že doporučených hodnot dosahují děvčata a chlapci pouze z poloviny. 9

1. Zdravotní stav dětské populace v ČR Maso a masné výrobky jsou na talířích příliš často! Maso je důležitý zdroj bílkovin, železa, vitaminu B12 a dalších látek. Denní doporučená dávka je 1 2 porce. Za 1 porci se pokládá 50 g masa nebo 1 vejce. V dětské výživě je nutno omezit uzeniny a tučné pokrmy. Výsledky studie ukazují, že skutečné hodnoty značně převyšují doporučená množství. Čechy: Sasko: 41,8 % dětí svačí obložený chléb. Na obloženém chlebu se objevuje nejčastěji salám. Oblíbenou večeří dětí jsou masité pokrmy jako např. řízky a masové směsi. Většina německých dívek i chlapců často svačí masné výrobky jako salámy nebo párky. Děti jedí málo ryb! Ryby jsou vhodný zdroj jódu a nenasycených mastných kyselin. Měly by být v jídelníčku asi 2 až 3x týdně. Ryba patří mezi oblíbené jídlo pouze u 1 % dotázaných dětí. Údaje o konzumaci ryb ukazují, že ryba se podává velmi zřídka. Děti rády mlsají! Dítě by mělo mít příjem sladkostí, které jsou zdrojem tzv. rychlých kalorií. Denní dávka by neměla být vyšší než 50 g volných cukrů a 35 36 g volných tuků. Sladkosti se skládají často z velkého množství tuků a cukrů. Ke sladkostem bohatým na cukr patří marmelády, bonbony, limonády, čokolády atd. Bohaté na tuk jsou pochoutky jako chipsy, tučné moučníky apod. Vhodnou náhradou může být ovoce nebo ořechy. Aktuální údaje ukazují, že děti konzumují příliš mnoho sladkostí. Jsou upřednostňovány především sladkosti bohaté na cukr. Čechy: Sasko: 17 20 % školáků snídá či svačí sladkosti a sladké pečivo. Odpoledne jí 32 % školáků sladkosti a pečivo. Nadváha a nedostatek pohybu! Jak v Čechách, tak i v Německu se vyskytuje problém s nadváhou dětí. Při vzniku nadváhy není rozhodující pouze příjem energie, ale také její výdej. Nadváha je výsledkem pozitivní energetické bilance, což znamená, že spotřeba energie je nižší nežli její příjem. Nadbytečně přijatá energie se ukládá formou tukových zásob. Příčinou je nedostatek pohybu. Cílem by tedy mělo být, že pohyb začne hrát ve výchově ke zdraví významnou roli. Hlavní nedostatky ve výživě dětí: nízký příjem vápníku (nízká konzumace mléka a mléčných výrobků), hraniční příjem vitaminů a minerálních látek (nízká konzumace ovoce a zeleniny), stoupající příjem prázdných kalorií (sladkosti s vysokým obsahem tuků a cukrů). Příjem a výdej energie by měly být v rovnováze s ohledem na věk dítěte. Důležité je nejen celkové množství přijaté stravy, ale zejména její skladba. 10

2. Proč výchova ke zdraví? O lidském zdraví platí, že se na něm spolu s genetickým vybavením ve vysoké míře podílejí četné další faktory tvořící ve svém souhrnu kvalitu života. Z nich jsou jako nejčastější uváděny: způsob života, životní prostředí a zdravotní péče. Je známo, že vliv těchto faktorů je ještě významnější pro zdraví dětí a mládeže a jejich harmonický vývoj po stránce tělesné, duševní a sociální. Z uvedených faktorů má poněkud zvláštní postavení způsob života, který je možno v průběhu času měnit a ovlivňovat s relativně větší autonomií a flexibilitou, než je tomu u ostatních vlivů. Je tedy zřejmé, že zdravý způsob života jako nejdůležitější faktor celkové zdravotní situace může pozitivně ovlivňovat nejen tělesnou, duševní a sociální pohodu, ale i významně tlumit škodlivé faktory, jakými jsou např. nikotinismus, nadměrné užívání alkoholu a ostatních návykových látek, nevhodná strava apod. Primární roli v procesu socializace dítěte, tedy i ve výchově k přijetí zdravého životního stylu a prevenci rizikových faktorů ohrožujících zdraví, sehrává rodina. Harmonické rodinné prostředí působí pozitivně na fyzické i psychické zdraví dítěte, na jeho orientaci v otázkách hygieny, výživy, denního režimu a osvojování sociálních rolí včetně komunikativních dovedností. Vztahy v rodině, vzájemné soužití rodičů tvoří základ budoucích partnerských vztahů a stávají se zdrojem podnětů a zkušeností pro řešení nejrůznějších životních situací a pro utváření celkového životního stylu a hodnot. Již v předškolních zařízeních lze propojením pedagogického a zdravotně-hygienického principu přispívat v každodenních činnostech k ochraně zdraví dítěte a ve spolupráci s rodiči utvářet základy jeho aktivního přístupu ke zdraví. V dalším věkovém období přebírá tuto důležitou úlohu vedle rodiny škola, která má možnost systematicky a v delším časovém úseku ovlivňovat postoje dítěte ke zdraví a přispívat k minimalizaci negativních jevů. Důležitým úkolem školy je tedy spolu s rodinou a dalšími institucemi chránit a podporovat tělesný, duševní, rozumový, citový a mravní vývoj dítěte a mládeže a vést je k přijetí takového životního stylu, který by byl základem zdravého a hodnotného života v dospělosti. Nutnost zavedení a vlastní realizace výchovy ke zdraví ve školách vyplývá ze strategie Světové zdravotnické organizace Zdraví 21, kde se jednoznačně uvádí, že zdraví je jedním ze základních práv každého člověka. Ve vládním dokumentu Zdraví 21 Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR (usnesení Vlády ČR č. 1046 ze dne 30. 10. 2002), kde jsou vymezeny úkoly i pro resort školství v souvislosti s ochranou a podporou zdraví, a v Úmluvě o právech dítěte (Valné shromáždění OSN přijalo tento dokument 20. 11. 1989, v platnost vstoupila Úmluva 2. 10. 1990 a ČR je vázána tímto dokumentem od 1. 1. 1993) jsou zakotvena základní práva každého dítěte (věk do 18 let): Každé dítě má právo na život. Každé dítě má právo na vzdělání. Každé dítě má právo na ochranu zdraví. Každé dítě má právo na takovou životní úroveň, která umožňuje rozvíjet se tělesně, duševně, morálně a sociálně. Každé dítě má právo své názory vyslovovat, a to ve všech záležitostech, které se ho týkají. Každé dítě má právo na ochranu před týráním, zneužíváním a zanedbáváním. A další. Strategie MŠMT ČR plně respektuje výše uvedené dokumenty a výchova ke zdraví je nedílnou součástí stávajících i připravovaných kurikulárních dokumentů. 2.1 Výchova ke zdravé výživě Cesta ke správným výživovým zvyklostem není jednoduchá a přímočará. Pojem zdravá výživa je v této kapitole uveden víceméně jen v nadpisu, a to z toho důvodu, že se jedná o kapitolu zabývající se jednou z oblastí výchovy ke zdraví. Ve výživě ale nejde pouze o zdraví. Výživa je na jedné straně prostředkem k sycení, k získávání energie a látek potřebných k životu, a na druhé straně je také součástí kultury všedního dne i kultury chvil mimořádných. Jídlo je součástí specifických vlastností společností, etnik, národů či rodin. Ne náhodou je vrcholem všech významných událostí slavnostní oběd, večeře nebo raut. To vše se neděje proto, aby byli lidé zdraví, ale aby vůbec žili, prožívali pocity radosti, pohody, sounáležitosti a přitom, samozřejmě, aby jídlem své zdraví neohrožovali, ale naopak jej podporovali. Proto je vhodnější používat termín správná výživa. 11

2. Proč výchova ke zdraví? Výchova ke správné výživě je jednou z klíčových oblastí výchovy ke zdraví z několika důvodů: Výživa je jednou z nejvýznamnějších determinant zdraví. Správná výživa zásadně podporuje růst a vývoj. Správná výživa podporuje fyziologické funkce a působí jako ochranný faktor před vznikem a rozvojem mnoha chronických neinfekčních onemocnění. Správná výživa podporuje celkovou obranyschopnost organizmu. Zároveň má ve školním prostředí výchova ke správné výživě ještě další specifické významy: Výživové vědomosti, dovednosti a návyky získané v raném věku formují podstatnou část způsobu života v dospělosti. Vhodné výživové zvyklosti dětí pozitivně ovlivňují zvyklosti rodiny. Cílem výchovy ke správné výživě je dosažení správných výživových zvyklostí u co největšího počtu dětí. Nejde tedy jen o to, aby žáci získali potřebné vědomosti, ale aby se tyto vědomosti staly základem pro potřebné dovednosti a návyky. Argument, že je něco zdravé, a je tedy nutno to jíst, je pro děti argument nezajímavý a riziko kardiovaskulárních nebo nádorových onemocnění ve zralém a starším věku je dětem a mladistvým vzdáleno v nedohledném časovém horizontu. Budeme-li je přesvědčovat o tom, že dušená zelenina je zdravá, a jim přitom nechutná, dosáhneme jen toho, že se jim pojem zdravé jídlo spojí s pojmem nechutné jídlo a že se jim začne pozvolna protivit zelenina vůbec, i když syrový salát měly doposud rády. Výchova ke správné výživě musí tedy citlivě předkládat vědomosti a rozumné návody k tomu, aby se správné výživové zvyklosti postupně stávaly oblíbenými. Je nutno mít stále na zřeteli, že získané informace si může informovaný snadno chuťově ověřit. Spojení vlastností dobrý, chutný a zdravý, to je pravým smyslem kulinářského mistrovství. Děti preferují jednoznačně sladké. První kámen úrazu pro kazatele výživových moralit. Jako u všeho, je potřeba nejdřív znát důvod, proč existují takové preference. Pak lze teprve efektivně dláždit cestu nápravy pojmenováváním důvodů a nabídkami. Jako příklad je zmíněná preference sladkého dobrá. Preference sladkého má totiž své hluboké racionální jádro již v prehistorii. Sladká chuť volně rostoucího plodu totiž znamenala, že plod není jedovatý. Chuť trpká, hořká nebo kyselá byla signálem nebezpečí. Preference sladké chuti je nám tedy naprogramována do genů již našimi pravěkými předky. Kromě toho je cukr také okamžitým zdrojem svalové energie, a té děti potřebují relativně více než málo se pohybující dospělí. Z těchto přirozených inklinací ke sladkému se postupně vytvořil kult sladkého, který je ovšem již škodlivý. Sladké jako odměna, sladké jako oslava, sladké jako symbol křesťanských svátků. To už je záležitost týkající se těch, kteří se rozhodli vychovávat děti ke správné výživě a vědí, že stojí za to, místo kultu dortů nastolit kult ovoce. Mnohé potraviny a pokrmy, které patří do arzenálu správné výživy, nejsou součástí běžného jídelníčku. Je to většinou z důvodu chvatu, v němž rodiny žijí. Na nové chutě si ale děti zvykají dost obtížně. Aby si nějaký nový pokrm oblíbily, potřebují k tomu asi deset ochutnávek spojených s dalšími příjemnými zážitky, jako je společnost milých lidí, rodinná pohoda a pěkný vzhled jídla. To jsou další z nezbytných součástí správného stravování estetika a kultura stolování. U dětí hraje vzhled jídla a způsob jeho podávání ještě větší roli než u dospělých. Zajímavě upravené a servírované jídlo si děti oblíbí velmi rychle. I když školní jídelny nezaměstnávají pokrmové vizážisty, mohou být velmi dobrými nositeli výchovy ke správné výživě a stojí za to věnovat spolupráci s nimi čas. Mohou ovlivnit stravovací zvyklosti dětí a jejich prostřednictvím i rodin. Výchova ke správné výživě musí splňovat některé zásady, které zaručují, že bude efektivní: Musí být soustavná, systematická, komplexní a důkladně promyšlená. Musí být cílená vzhledem k věku žáka. Musí respektovat prostředí, v němž žák žije. Musí být aktuální vzhledem k poznatkům z oblasti vědy a výzkumu, i když je třeba zaměřena jen na ta nejjednodušší fakta. Musí používat takové formy, které žáka zaujmou a motivují. Ještě slovo k aktuálnosti poznatků vědy a výzkumu. Zdálo by se samozřejmostí, že nelze předkládat dětem nesprávné informace, avšak poznatky v oblasti výživy se vyvíjejí snad nejrychleji ze všech oborů lidské činnosti. Tyto poznatky se šíří rychlostí světla, takže se může snadno stát, že děti mohou být se svými vědomostmi před námi. A protože jídlo zajímá každého, každý takový nový, příslušně naservírovaný poznatek zajišťuje tomu, kdo s ním přichází první, pozornost veřejnosti. A zájem znamená úspěch na poli informací. Jinými slovy, sdělovací prostředky přicházejí dnes a denně s poznatky z oblasti výživy, které mohou na hlavu postavit to, co bylo doposud chápáno jako boží přikázání. Že jsou to poznatky často neověřené, je kapitola jiná. Proto je třeba to, co je dětem vštěpováno, mít podložené řádnými důkazy. Zdrojem a garantem podložených doporučení a informací by měly být odborné společnosti, vědecké a státní instituce nezávislé na komerci. Pro předávání informací dětem není nutné poskytovat detailní vědecké analýzy, ale musí to být fakta srozumitelná a pravdivá. Jen tak budou žáci přijímat změny a důvěřovat jim. A bez důvěry nelze efektivní výchovu ke správné výživě provádět. 12

2. Proč výchova ke zdraví? 2.2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Rámcové vzdělávací programy (RVP) vymezují závazné rámce vzdělávání na státní úrovni pro jeho jednotlivé etapy předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Rámcové vzdělávací programy: Vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě. Vycházejí z koncepce celoživotního učení. Formují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání. Podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání. Tendence ve vzdělávání navozované a podporované Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání (RVP ZV): Zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a možnosti žáků. Uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků a využívat vnitřní diferenciaci výuky. Vytvářet širší nabídku povinně volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních předpokladů žáků. Vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima založené na účinné motivaci, spolupráci a aktivizujících metodách výuky. Prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení. Zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny žáků a oslabit důvody k vyčleňování žáků do specializovaných tříd a škol. Zvýraznit účinnou spolupráci s rodiči žáků. Základní školy si samy vytvářejí, podle zásad stanovených v RVP ZV, své Školní vzdělávací programy (ŠVP ZV), které pro ně jsou závazné. Výuka podle vlastního ŠVP ZV je možná od 1. 9. 2005. Od 1. 9. 2007 pak mají školy povinnost zahájit výuku podle ŠVP ZV, a to minimálně v I. a VI. ročníku základních škol a v odpovídajících ročnících víceletých gymnázií. Cílem RVP ZV je zavést do škol nové trendy a zvýšit kvalitu vzdělávání. Cíle základního vzdělávání Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělávání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se usiluje o naplňování těchto cílů: Umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení. Podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. Vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci. Rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, aby uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti. Vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí a přírodě. Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně zodpovědný. Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, k jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi. Pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci. 13

2. Proč výchova ke zdraví? Klíčové kompetence Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Nestojí vedle sebe izolovaně, ale prolínají se. Jsou multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah a činnosti, které ve škole probíhají. V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány kompetence: Kompetence k učení. Kompetence k řešení problémů. Kompetence komunikativní. Kompetence sociální a personální. Kompetence občanské. Například: Jedinec se rozhoduje zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka. Chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného rozvoje společnosti. Kompetence pracovní. Například: Přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot. Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního vzdělávání, nelze ještě považovat za konečnou. Klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní učení žáka, jeho vstup do života a do pracovního procesu. Vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do 9 vzdělávacích oblastí a jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura, Cizí jazyk Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět Člověk a společnost Dějepis, Výchova k občanství Člověk a příroda Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis Umění a kultura Hudební výchova, Výtvarná výchova Člověk a zdraví Výchova ke zdraví, Tělesná výchova Člověk a svět práce Vzdělávací obsah uvedených oborů je tvořen očekávanými výstupy a učivem. Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě a ověřitelné. Vymezují předpokládanou způsobilost využívat osvojené učivo v praktických situacích a v běžném životě. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci III. ročníku (1. období) jako orientační a na konci V. ročníku (2. období) a IX. ročníku jako závazné. Učivo je v RVP ZV strukturováno do jednotlivých tematických okruhů a je chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Pro svoji informativní a formativní funkci tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu. Učivo vymezené v RVP ZV je doporučeno k distribuci a k dalšímu zpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků. Na úrovni ŠVP ZV se učivo stává závazné. 14

2. Proč výchova ke zdraví? 2.3 Průřezová témata Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příležitost pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Osobnostní a sociální výchova (OSV) Člověk a jeho svět na I. stupni základního vzdělávání propojení s OSV lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání, zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví psychohygieně, komunikaci, mezilidským vztahům. Člověk a zdraví na II. stupni základního vzdělávání propojení s OSV je vhodné v tématech reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností vztahujících se ke zdravému duševnímu i sociálnímu životu. Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Člověk a jeho svět na I. stupni základního vzdělávání vzdělávací oblast využívá zkušeností žáků z běžného života i mimořádných událostí v rodině, v obci a v nejbližším okolí. Člověk a zdraví na II. stupni základního vzdělávání vzdělávací oblast se snaží o zlepšení orientace žáků v globálních problémech souvisejících se zdravím. Multikulturní výchova Environmentální výchova Člověk a jeho svět na I. stupni základního vzdělávání z hlediska vzdělávací oblasti jde o ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Člověk a zdraví na II. stupni základního vzdělávání vzdělávací oblast se zabývá problematikou vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových a sportovních akcí. Mediální výchova Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro I. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět (nese stejný název jako daná vzdělávací oblast) je členěn do 5 tematických okruhů: Místo, kde žijeme Lidé kolem nás Lidé a čas Rozmanitost přírody Člověk a jeho zdraví: Žáci poznávají především sami sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro něj vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Žáci získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci i první pomoci a o bezpečném chování v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců a i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je nejcennější hodnota v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají žáci tím, že pozorují názorné pomůcky, sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace. 15

2. Proč výchova ke zdraví? Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka, mimo jiné, k: poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí, k upevňování preventivního chování, k upevňování účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti, ale i zdraví a bezpečnosti druhých. Tematický okruh Člověk a jeho zdraví K očekávaným výstupům vztahujícím se ke zdraví v druhém období na konci pátého ročníku patří: využití poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života, uplatnění účelných způsobů chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události, uplatnění základních dovedností a návyků souvisejících s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou. Učivem vztahujícím se ke zdraví je: péče o zdraví, zdravá výživa denní režim, pitný režim, pohybový režim, zdravá strava, nemoci, drobné úrazy a poranění, první pomoc, prevence úrazů, osobní, intimní a duševní hygiena stres a jeho rizika, reklamní vlivy. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví Vzdělávací oblast Člověk a zdraví se realizuje na II. stupni základního vzdělávání a má dva vzdělávací obory: Výchova ke zdraví Tělesná výchova Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Protože je zdraví základním předpokladem pro aktivní a spokojený život, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této oblasti směřuje především k tomu: aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví, aby se seznámili s formami nebezpečí, které ohrožují zdraví v běžných i mimořádných situacích, aby si osvojili dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, aby získávali potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech posilujících zájem žáků o problematiku zdraví. Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. 16

2. Proč výchova ke zdraví? Cílové zaměření vzdělávací oblasti Člověk a zdraví Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka zejména k: poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty, pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní a sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů, získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje, využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci a k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví. Vzdělávací obor Výchova ke zdraví Mezi očekávané výstupy vztahující se ke zdraví na konci devátého ročníku náleží: pochopení přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím, pochopení vztahu mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví, schopnost posoudit různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvodit z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví, snaha v rámci svých možností a zkušeností o aktivní podporu zdraví, schopnost vyjádřit vlastní názor k problematice zdraví a diskutovat o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbližším okolí, schopnost dát do souvislostí složení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých možností uplatnit zdravé stravovací návyky. K učivu vztahujícímu se ke zdraví patří: Zdravý způsob života a péče o zdraví: výživa a zdraví, zásady zdravého stravování, vliv životních podmínek a způsobu stravování na zdraví, poruchy příjmu potravy. Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence: civilizační choroby, zdravotní rizika, preventivní a lékařská péče. Hodnota a podpora zdraví: podpora zdraví a její formy, prevence a intervence, působení na změnu kvality prostředí a chování jedince, odpovědnost jedince za zdraví. Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek a být za ně zodpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. 17

3. Základy výživy 3.1 Základní živiny Složení potravy ovlivňuje růst, vývoj, činnost a zdraví organizmu. Optimální je pestrá, vyvážená strava obsahující všechny základní složky. Patří mezi ně 3 základní živiny (makronutrienty) bílkoviny (proteiny), tuky (lipidy) a sacharidy (dříve označované také jako uhlovodany, uhlohydráty nebo glycidy). Většina potravin obsahuje kombinaci dvou nebo všech tří základních živin, jen málokteré pouze jednu (například vaječný bílek proteiny nebo olivový olej lipidy). Trojpoměr základních živin Ve výživě zdravého člověka s normální hmotností by podle oficiálních doporučení měly tvořit bílkoviny 15, tuky 25 a sacharidy 60 energetických procent (nejedná se o procenta hmotnostní, protože tuky mají v 1 g dvojnásobek energie než bílkoviny nebo sacharidy). Energetická hodnota 1 g bílkovin je 17 kj, 1 g tuků 38 kj a 1 g sacharidů 17 kj. Bílkoviny Bílkoviny jsou pro výživu člověka naprosto nutné a nenahraditelné. Bez nich by nebyla možná stavba a obnova tkání, tvorba specifických bílkovin s určitou funkcí v organizmu (enzymy, bílkoviny krevní plazmy, protilátky a další). V případě, kdy organizmus nemá jinou možnost, využije bílkoviny i na pokrytí potřeb energie. Energetická hodnota 1 g bílkoviny je 17 kj. Jako jediné z živin jsou bílkoviny zdrojem dusíku. Rozdíl mezi množstvím dusíku přijatého potravou a dusíku vyloučeného močí, stolicí a potem označujeme jako dusíkovou bilanci, která je u dospělých osob v rovnováze. Pozitivní dusíková bilance znamená vyšší příjem dusíku než výdej (což je typické pro dětský věk a dospívání, ale také v rekonvalescenci po těžkých chorobách a při sportovním tréninku), a dochází tak k nárůstu svalové hmoty (anabolické jevy). Je-li odpad dusíku vyšší než jeho příjem, dochází k negativní dusíkové bilanci (katabolické stavy horečky, popáleniny, hladovění, průjmy). I za fyziologických podmínek dochází v organizmu k metabolické degradaci bílkovin. Minimální hranice denního příjmu bílkovin nutná ke krytí bazálních ztrát při metabolizmu je 0,5 g na kilogram tělesné váhy. Optimální příjem je však vyšší. Doporučená denní dávka bílkovin je 0,8 g/kg tělesné hmotnosti, ale může být i vyšší (například u dětí, sportovců, těhotných a kojících žen nebo v rekonvalescenci). Čísla platí pro plnohodnotné bílkoviny, u méně hodnotných lze akceptovat příjem 1 g/kg. Bílkoviny z potravy se musí v těle rozštěpit v několika fázích až na nejmenší stavební prvky, kterými jsou aminokyseliny, teprve potom jsou využitelné. Je jich více než 20, z toho 9 označujeme jako esenciální (nezbytné pro tělo, organizmus je nedovede vytvořit a musí je přijímat z potravy). Jsou to tryptofan, leucin, izoleucin, lyzin, valin, threonin, methionin, fenylalanin a histidin. Skladba a množství esenciálních aminokyselin jsou kritériem, podle něhož se posuzuje kvalita bílkovinných zdrojů. Kvalita bílkovin se vyjadřuje biologickou hodnotou. Tzv. biologicky kompletní, plnohodnotné bílkoviny obsahují všechny nezbytné aminokyseliny ve správném vzájemném poměru a potřebném množství. Patří k nim především bílkoviny mléka, masa, ryb, vajec a výrobků z nich. Označujeme je proto jako bílkoviny živočišné. Biologicky nekompletní, neplnohodnotné bílkoviny buď nemají všechny esenciální aminokyseliny, nebo je obsahují v nesprávném poměru. Aminokyselina, které je v bílkovině nejméně, se nazývá limitující (například u pšenice je to lyzin). Mezi nekompletní řadíme rostlinné bílkoviny, jejichž zdrojem jsou luštěniny, obiloviny, brambory, ořechy. Zdroje bílkovin v potravě je třeba střídat a kombinovat tak, aby výsledkem bylo kompletní spektrum nepostradatelných aminokyselin. Platí to zejména pro přísné vegany, což jsou osoby konzumující pouze rostlinnou stravu. Doporučený poměr živočišných a rostlinných bílkovin ve stravě je 1:1. Na nedostatek bílkovin je nejcitlivější vyvíjející se organizmus. Nedostatek vede k poruchám tělesného a duševního vývoje (opožďování růstu, extrémně nízká hmotnost, svalová atrofie, psychické poruchy), oslabení imunity (špatné hojení ran, zvýšená nemocnost), menší schopnosti jater zbavovat se toxických látek a dalším poruchám. Ani přebytek bílkovin není zdravotně příznivý, organizmus je zbytečně zatěžován dusíkatými metabolity, dochází k vyšší tvorbě látek potenciálně karcinogenních, onemocnění dnou, osteoporózou, nádory a srdečními a cévními chorobami. To je dáno také tím, že zvýšená spotřeba bílkovin bývá často spojována s vyšším příjmem živočišného tuku. 18