Model optimálního uspořádaní sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni. Ladislav Průša

Model optimálního uspořádaní sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni Ladislav Průša VÚPSV Praha 2006

Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha 2, Palackého náměstí 4 Vyšlo v roce 2006, 1. vydání, náklad 26 výtisků, počet stran 53 Tisk: VÚPSV Recenze: Ing. Vladimír Seidl (MPO) prof. Ing. Vojtěch Krebs, CSc. (VŠE) doc. Ing. Lucie Kozlová, PhD. (zdravotně soc. fakulta JU) ISBN 80-87007-36-0

Obsah Úvod... 4 1. Vybavenost regionů sociálními a zdravotními službami v r.... 6 2. Plán rozvoje sociálních služeb... 10 3. Model optimálního uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni... 16 Závěr... 18 Literatura... 20 Tabulková a grafická příloha... 22 3

Úvod Sociální služby procházejí od počátku 90. let řadou významných změn. Jako jedno z prvních opatření v rámci sociální transformace bylo umožněno obcím a nestátním neziskovým organizacím zapojit se již od 1. července 1990 do poskytování sociálních služeb, v rámci rozsáhlého restitučního programu byla řada nevyhovujících objektů nahrazena novými moderními zařízeními, do života byly zavedeny nové moderní formy sociálních služeb. Základní principy financování systému sociálních služeb se však dodnes prakticky nezměnily. Teprve na počátku roku 2006 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu po prakticky třináctiletém očekávání nový zákon o sociálních službách, který vstoupil v platnost 1. ledna 2007. Jednou z nejvýznamnějších změn, kterou tento zákon přináší, je nový způsob financování sociálních služeb, v rámci vícezdrojového financování sociálních služeb bude mít významnou roli i příspěvek na péči obdobně jako je tomu v některých zahraničních systémech. V souvislosti s tím, že v rámci II. fáze reformy veřejné správy byly zřizovatelské kompetence k zařízením sociálních služeb převedeny v naprosté většině případů do samosprávné působnosti jednotlivých krajů, jejichž vybavenost je značně rozdílná, se jeví jako účelné věnovat v současné době pozornost otázce optimalizace sítě sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni tak, aby jejich nedosažitelnost nebyla příčinou sociálního vyloučení obyvatel v určitých regionech. Propojení sociálních služeb (především služeb sociální péče) a zdravotních služeb je významné i z toho pohledu, že se lze oprávněně domnívat, že zdravotní stav obyvatel domovů důchodců a léčeben pro dlouhodobě nemocné je v zásadě obdobný, rozsah sociální i zdravotní péče se v obou typech zařízení překrývá, ale formy financování obou typů péče jsou zcela odlišné. Další skutečností, kterou je nutno v této souvislosti vzít v potaz, je naprosto rozdílná velikost jednotlivých krajů a jejich ekonomická síla vyjádřená velikostí hrubého domácího produktu připadajícího na jednoho obyvatele, 1 opomenout nelze možné odlišné přístupy k sociálním službám ze strany vlády, jednotlivých krajů i samotných poskytovatelů. Cílem této studie je proto pokusit se shromáždit všechny informace nezbytné ke zpracování optimálního modelu uspořádání sociálních a zdravotních služeb v zájmu zajištění rovného přístupu k těmto veřejným službám na celém území republiky. Přitom je zřejmé, že s ohledem na rozdílnou míru urbanizace jednotlivých regionů, strukturu jejich osídlení, velikost jednotlivých obcí a řadu dalších faktorů (zejména skutečnost, že v rámci reformy veřejné správy byly zřizovatelské kompetence k zařízením sociální péče i ke zdravotnických zařízením převedeny do samosprávné působnosti obcí, měst a krajů) je nezbytné přehodnotit některá dříve doporučovaná schémata. Studie je rozdělena do tří bloků. První část studie je zaměřena na rozbor vybavenosti jednotlivých krajů a okresů službami sociálními péče a některými souvisejícími zdravotními službami v r. a na vývoj vybavenosti jednotlivých regionů službami sociální péče od r.. V této souvislosti jsou analyzovány faktory, které ovlivňují vývoj vybavenosti jednotlivých regionů a pomocí statistických metod jsou kvantifikovány některé stěžejní souvislosti mezi rozhodujícími ukazateli. Druhá část studie je zaměřena na charakteristiku přístupů k plánu rozvoje sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V této části jsou zmapovány dosavadní přístupy ke koncipování tohoto dokumentu a charakterizovány některé hlavní problémy, které je možno v dosud zpracovaných plánech identifikovat. 1 viz Průša L.: Reforma veřejné správy a její dopad na systémy sociální ochrany obyvatelstva; studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č. 6/2003, ISBN 80-86729-06-0 4

Třetí část studie je zaměřena na charakteristiku přístupů ke koncipování optimálního modelu uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni. 5

1. Vybavenost regionů sociálními a zdravotními službami v r. Významnou pomůckou při hodnocení vývoje sociálních služeb jsou návrhy úrovně normativů vybavenosti jednotlivých regionů službami sociální péče. Tyto normativy byly zpracovány bývalým FMPSV v polovině 80. let, 2 do praxe však nebyly nikdy zavedeny, neboť existovaly obavy jejich zneužití v plánovací praxi jako nástroje neúměrného zatížení státního rozpočtu dlouhodobě dopředu. Z hlediska jejich využití jako orientačních nástrojů pro hodnocení dlouhodobých trendů v sociální oblasti je však potřebné tyto normativy 3 ocenit, neboť představují až do dnešních dnů jediný srovnatelný pohled na kvantitativní úroveň sociálních služeb v jednotlivých územních celcích. Poprvé byla analýza vývoje vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré a zdravotně postižené občany zpracována v polovině 90. let 4 (analyzovány byly údaje za r. ), důraz byl přitom položen na analýzu vybavenosti jednotlivých okresů místy v domovech důchodců, v domovech-penzionech pro důchodce, v domech s pečovatelskou službou a dále pečovatelskou službou. V následujícím období byla provedena analýza vybavenosti regionů službami sociální péče realizovaná v r. 2002 5 (analyzovány byly údaje za r. 2000). Tyto skutečnosti umožňují v současné době vedle prostého zhodnocení úrovně vybavenosti v jednotlivých regionech v r. rovněž ukázat, k jakým vývojovým a strukturálním změnám v jednotlivých regionech dochází a zda jsou tyto trendy např. v souladu s moderními trendy rozvoje sociálních služeb v evropských zemích. Při hodnocení rozsahu poskytovaných sociálních služeb v jednotlivých regionech je nutno mít na zřeteli, že při hodnocení jejich vybavenosti nelze uplatňovat stejná hlediska na celém území, neboť na zřeteli je nutno mít řadu objektivních charakteristik determinujících určité rozdíly vyplývající např.: z míry urbanizace, z věkové, kvalifikační, profesní a sociální struktury obyvatelstva na daném území, ze struktury osídlení jednotlivých územních celků, z velikosti obcí, z míry realizace tradičních funkcí rodiny v péči o staré občany, z nejrůznějších sociologických změn probíhajících ve společnosti, zejména rozpad vícegeneračního soužití rodin. 6 Opomenout rovněž nelze dlouhodobou absenci jakékoliv koncepce rozvoje sociálních služeb, prvním koncepčním materiálem můžeme označit Bílou knihu v sociálních službách. 7 V důsledku toho není stávající struktura forem sociální péče v jednotlivých krajích ani okresech výsledkem promítnutí deklarovaných koncepcí do praktického života, ale je výsledkem živelného vývoje, kdy praxe v rámci svých možností a podle svého zájmu reagovala na nutnost zabezpečení potřeb starých a zdravotně postižených občanů (viz např. historie vzniku domů s pečovatelskou službou nebo rozvoj nových forem sociálních služeb - především služeb sociální prevence - v 90. letech). 8 Dosavadní způsob financování navíc konzervuje zpravidla existující rozdíly ve vybavenosti jednotlivých územních celků sociálními službami a tím se nevytváří dynamizující 2 viz: Návrh normativů vybavenosti územích celků službami sociální péče, FMPSV, Praha 1987 3 výraz "normativy", který má silný nádech centrálně direktivního systému řízení, je nutno chápat jako určitý "kvantitativní standard" vybavenosti regionu 4 viz Obce, města, regiony a sociální služby; SOCIOPRESS, Praha 1997 5 blíže viz Průša L.: Ekonomie sociálních služeb; ASPI Publishing, Praha 2003 6 blíže viz Průša L.: Optimalizace struktury forem sociální péče s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých oblastí. Metody regionální demoekonomické analýzy a prognózy. Dům techniky ČSVTS, České Budějovice 1987 7 viz www.mpsv.cz 8 viz Kotíková, J., Průša, L., Vlach, J.: Regionální analýza zaměstnanosti, trhu práce a sociální péče, VÚPSV, Praha 2001 6

konkurenční prostředí. Změněné politické, ekonomické a společenské podmínky významným způsobem ovlivňují přístup zainteresovaných subjektů k této oblasti sociální ochrany obyvatelstva. Odlišný způsob financování jednotlivých typů zařízení se promítl do zájmu jednotlivých zřizovatelů o budování nových kapacit i o formy zabezpečení potřeb občanů (např. od okamžiku, kdy v polovině 90. let MF přestalo poskytovat dotace na výstavbu domovů-penzionů pro důchodce, se kapacita těchto zařízení prakticky nezvýšila). Lze předpokládat, že zavedení příspěvku na péči přispěje k odstranění těchto problémů. Je tedy zřejmé, že jinak je potřebné hodnotit vybavenost zemědělských oblastí a městských aglomerací, jinak je třeba hodnotit vybavenost Prahy a ostatních velkých měst a jejich přilehlých aglomerací, jinak je nutno přistoupit k hodnocení vybavenosti např. horských a podhorských oblasti. Na druhou stranu je ovšem zřejmé, že ve vybavenosti jednotlivých okresů se odrážela celková pozornost a zájem, s nímž příslušné dřívější okresní úřady přistupovaly k zabezpečení potřeb občanů v této oblasti. Z tohoto pohledu má proto pouhé porovnání číselných hodnot bez znalosti těchto širších souvislostí pouze informativní charakter a je nutno ho chápat jen jako jedno z východisek pro analýzu optimální struktury forem sociální péče v jednotlivých regionech. Při hodnocení vybavenosti regionů sociálními a vybranými souvisejícími zdravotními službami je nezbytné mít na zřeteli skutečnost, že stávající statistické podklady jsou neúplné: v oblasti poskytování sociálních služeb oficiální statistické podklady MPSV nezahrnují všechny aktivity, které jsou realizovány nestátními neziskovými organizacemi, 9 popř. neumožňují charakterizovat intenzitu poskytování pečovatelské služby, 10 v oblasti zdravotní péče řada subjektů - především zřejmě podnikatelského charakteru - nedává dlouhodobě souhlas s publikováním jakýchkoli údajů o rozsahu poskytovaných služeb. Přes tyto skutečnosti však lze na základě podrobného rozboru oficiálních dat MPSV a ÚZIS o rozsahu poskytovaných sociálních a navazujících zdravotních služeb za r. vyslovit tyto stěžejní závěry: 11 1. Vyšších hodnot vybavenosti místy v domovech důchodců dosahují zpravidla okresy, kde je narušena původní struktura osídlení a v důsledku toho zde neexistují úzké rodinné a příbuzenské svazky (viz např. okresy Příbram nebo Chomutov), a horské, popř. podhorské regiony (viz např. okresy Jeseník, Prachatice, Bruntál), zatímco nižší hodnoty vybavenosti jsou dosahovány zpravidla v okresech s vysokou mírou vzájemné rodinné solidarity a sounáležitosti (např. Břeclav, Hodonín, Jihlava) nebo v magistrátních městech (zejména hl. m. Praha a Brno); v těchto městech, stejně jako v některých dalších okresech (např. Plzeň - sever a Rokycany) je nízká úroveň ukazatelů vybavenosti, popř. absence těchto zařízení, způsobena zřejmě především nízkým zájmem potencionálních zřizovatelů o tyto formy péče o staré občany, vyloučit však nelze ani skutečnost, že toto tvrzení by bylo možno korigovat, pokud by statistické podklady byly úplné a věrohodné. 2. Chybějící kapacity v domovech důchodců nejsou saturovány ani péčí poskytovanou v léčebnách pro dlouhodobě nemocné ani v jiných formách pobytových zařízení pro staré občany (domovy-penziony pro důchodce, domy s pečovatelskou službou), ale ani v 9 viz Průša, L.: Rozbor ekonomických aspektů ovlivňujících stávající a nově navrhovaný systém sociálních služeb, VÚPSV, Praha 2001 10 statistika neumožňuje identifikovat, zda z celkového počtu 91 306 tis. osob, jimž byla tato forma pomoci v r. poskytována v jejich vlastních domácnostech, byla tato pomoc poskytována každý den (1x či vícekrát), několikrát v průběhu týdne či měsíce či dokonce pouze 1 x ročně 11 grafická vyjádření vybavenosti jednotlivých krajů a okresů službami sociální péče a vybranými zdravotními službami jsou uvedeny v příloze č. 1-22 7

domácnostech jednotlivých občanů - hodnoty Pearsonova korelačního koeficientu, který charakterizuje míru závislosti mezi hodnocenými veličinami, ukazují, že: mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné v relaci na 1 000 osob starších 65 let existuje přímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = 0,1054 však ukazuje, že tato vazba je velmi slabá, mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a v domovechpenzionech pro důchodce a domech s pečovatelskou službou v relaci na 1 000 osob starších 65 let existuje nepřímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,2113 však ukazuje, že i tato vazba je velmi slabá, mezi vybaveností jednotlivých okresů místy v domovech důchodců a počtem osob, jimž je poskytována pečovatelská služba v jejich domácnostech v relaci na 1 000 osob starších 65 let, existuje nepřímá úměra, hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,1835 však ukazuje, že rovněž tato vazba je velmi slabá (toto tvrzení podporuje rovněž klesající objem výdajů na pečovatelskou službu). 3. Počet neuspokojených žadatelů o umístění do domovů důchodců není pomocným kritériem pro určení skutečné potřeby kapacit v těchto zařízeních - hodnota Pearsonova korelačního koeficientu r = - 0,0274 ukazuje, že mezi těmito údaji neexistuje prakticky žádná vazba. 4. Rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých klientů je významným způsobem závislý na regionálním profilu - zatímco nejvyšších hodnot dosahují zpravidla regiony s převažujícím rovinatým profilem (Středočeský a Jihomoravský kraj, okresy Kutná Hora, Nymburk, Chrudim, Brno - město 12 ), nejnižší hodnoty dosahují zpravidla regiony s převažujícím hornatým povrchem (kraje Liberecký, Ústecký a Královéhradecký, okres Jeseník), popř. okresy s relativně vyšší úrovní infrastruktury (okresy Kladno, Mladá Boleslav, Hradec Králové). 5. Ve vybavenosti jednotlivých krajů místy v léčebnách pro dlouhodobě nemocné existují značné rozdíly, mezi krajem s nejvyšší (kraj Karlovarský) a nejnižší vybaveností (kraj Liberecký) jsou cca desetinásobné (v relaci na 1 000 osob starších 65 let. Tyto rozdíly jsou způsobeny m.j. i tím, že - na rozdíl od domovů důchodců - se léčebny pro dlouhodobě nemocné nenacházejí ve 30 okresech republiky. 6. Chybějící kapacity v léčebnách pro dlouhodobě nemocné v jednotlivých regionech nejsou saturovány četnějším rozsahem poskytované domácí zdravotní péče, mezi hodnotami obou ukazatelů existuje přímá úroveň, z hlediska těsnosti závislosti podle Pearsonova korelačního koeficientu (r = 0,4254) se jedná o mírně podprůměrnou úroveň. Tato skutečnost svědčí o tom, že dostupnost některých segmentů zdravotní péče není stejnoměrná na celém území republiky, což je velmi závažný poznatek především z hlediska prevence sociálního vyloučení. 7. Na regionální úrovni nedochází k propojování sociální a zdravotní péče. Mezi vybaveností jednotlivých krajů domácí zdravotní péčí a pečovatelskou službou poskytovanou v domácnostech jednotlivých klientů je nepřímá úměrnost, z hlediska míry závislosti podle Pearsonova korelačního koeficientu (r = - 0,4677) lze hovořit o její průměrné úrovni. 8. Ve vybavenosti jednotlivých krajů místy v ústavech sociální péče pro dospělé občany i mládež značné rozdíly, které jsou pravděpodobně důsledkem živelného vývoje sociálních služeb v minulosti. Nejnižších hodnot dosahují ukazatele vybavenosti v obou případech v hlavním městě Praze, nejvyšších hodnot v Plzeňském kraji. Při hodnocení vybavenosti 12 nejvyšších hodnot vybavenosti dosahuje okres Praha - východ vzhledem k tomu, že vykázaná hodnota více než 2x převyšuje další okresy, lze předpokládat, že hodnota tohoto ukazatele není vypovídající, a proto tento okres není explicitně zmiňován ve výčtu, otázkou zůstává, do jaké míry tento ukazatele ovlivnil úroveň ukazatel za celý Středočeský kraj 8

jednotlivých okresů těmito místy je velmi zajímavou skutečností jednoznačně nejvyšší vybavenost okresu Rokycany místy v ústavech sociální péče pro dospělé občany v relaci na 1 000 osob celkem (je více než 3x vyšší než vybavenost na okrese Litoměřice, který je v tomto porovnání druhý v pořadí), a to zejména z toho pohledu, že se v tomto okrese nenachází žádné lůžko v domově důchodců. Vzhledem k dlouhodobě vyšší úrovni státní dotace na lůžko v ústavech sociální péče v porovnání s domovy důchodců nelze vyloučit skutečnost, že péče o staré občany byla na tomto okrese zabezpečována v ústavech sociální péče. 9. Ve vybavenosti jednotlivých krajů sociálními službami pro staré občany nedošlo v posledních 5 letech k výrazným změnám z hlediska rozsahu péče v rezidenčních zařízeních, negativně je však nutno ohodnotit snižující se rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých občanů ve většině krajů. 10. Změny, k nimž došlo ve vybavenosti jednotlivých okresů v letech - jsou objektivně vyšší, neboť zprůměrňování hodnot na úrovni krajů neumožňuje podchytit konkrétní změny v nižších regionálních celcích, a to jak z hlediska demografického, tak i z hlediska investičního. Z tohoto porovnání je rovněž patrno, že v kterých oblastech je možno vyslovit pochybnost nad věrohodností statistických ukazatelů. Na základě těchto hodnocení lze konstatovat, že současné evropské trendy projevující se v odklonu od péče poskytované v rezidenčních zařízeních k péči poskytované v přirozeném domácím prostředí jednotlivých klientů se v naší zemi zatím patrně uplatňuje pouze ve velmi omezeném měřítku. 9

2. Plán rozvoje sociálních služeb Jedním z nových prvků, které přináší do života nový zákon o sociálních službách, je plán rozvoje sociálních služeb. První úvahy o zpracování dokumentu obdobné povahy se objevily při projednávání návrhu zásad zákona o sociální pomoci v Poslanecké sněmovně Parlamentu na jaře r., tehdy se hovořilo o zpracování sociální analýzy obce, která se měla stát podmínkou pro poskytování státních dotací na sociální aktivity jednotlivých obcí. Zpracování sociální analýzy obce vycházelo z těchto principů: 13 bude se posilovat odpovědnost a působnost obcí v oblasti sociální pomoci a zvláště v oblasti sociálních služeb, bude se akcentovat právo na informace - základní sociální poradenství, které by měla poskytovat každá obec, a odborné poradenství, které bude poskytováno podle rozsahu spádovosti jednotlivých oblastí sociální problematiky v rámci okresu, kraje, popř. i celostátně, odpovědnost obcí za uspokojování sociálních potřeb občanů nebude chápána tak, že je obec povinna zabezpečit všechny sociální aktivity vlastními silami, nýbrž jde o to, aby potřebné sociální aktivity byly jejím občanům dostupné, ať už je poskytuje kdokoliv, bude deklarovaná podpora státu nestátním subjektům, a to za jasně stanovených podmínek, sociální analýza obce bude metodickou pomůckou, která by obcím měla pomáhat v poznání a uspokojování sociálních potřeb jejich občanů, sociální analýza obce účinně napomůže tam, kde je dosud provozovatelem služeb stát (popř. také výlučně jen stát) a kde samosprávné obce nedisponují know-how o sociální problematice, protože se v řadě případů zabývají jen výplatou sociálních dávek, ať už jako pověřené obce nebo obce v samostatné působnosti. Takto zpracovaná sociální analýza obce (resp. města, popř. regionu měla plnit řadu cílů: měla být zdrojem informací potřebných pro poskytování dotací státu na krytí nákladů sociálních aktivit obcí a zdrojem statistických údajů, na základě historických, geografických, demografických, ekonomických a dalších skutečností měla přispět k tvorbě, popř. měla být součástí celkové analýzy obce (města či regionu), která je nezbytným předpokladem pro vytváření dlouhodobější rozvojové strategie, měla pomoci nalézt a kvantifikovat ty sociální skupiny, které jsou nejčastěji klienty sociální pomoci, a ty skupiny osob, s jejichž způsobem života jsou spojena rizika, měla vést ke shromáždění informací o sociálních aktivitách provozovaných na vlastním území, přitom není nezbytné ani možné, aby každá obec disponovala všemi typy sociálních služeb, ale je nezbytné, aby obec byla schopna svého občana o takové službě informovat, event. mu (podle typu služby) napomoci ji zabezpečit nebo zprostředkovat, měla upozornit na některé problémy a potřeby, jako je např. dostupnost některých služeb, dopravní obslužnost, a ověřit existenci mechanismů kooperace obce s příslušnými orgány státní správy, s jinými obcemi a nestátními subjekty, popř. měla dát impulz k navázání těchto vztahů. V následujícím období se ukázalo, že charakter takto zpracovaných analýz je podstatně širší než vyjadřoval její název, a proto se začalo hovořit o zpracování sociálně demografické analýzy a prognózy, s takovým označením tohoto dokumentu se bylo možno 13 viz Obce, města, regiony a sociální služby. SOCIOPRESS, Praha 1997 10

setkat v rámci návrhu věcného záměru zákona o sociální pomoci na podzim roku 1997, jedna z prvních sociálně demografických analýz a prognóz byla zpracována v rámci projektu Phare Optimalizace sítě sociálních služeb v Roudnici nad Labem a jejím okolí. 14 Zpracování takto pojatého dokumentu mělo vycházet zejména z toho, že v rámci reformy veřejné správy mělo docházet k posilování odpovědnosti a působnosti samosprávných orgánů v sociální oblasti, a to zejména při poskytování sociální pomoci. Tato odpovědnost za uspokojování sociálních potřeb občanů přitom neměla být chápána tak, že samosprávný orgán je povinen zabezpečit všechny sociální aktivity vlastními silami, nýbrž jde o to, aby potřebné sociální aktivity byly občanům dostupné bez ohledu na to, kdo tyto formy pomoci zabezpečuje a realizuje. Tento dokument měl být nástrojem, který by obcím a městům měl napomoci v poznání a uspokojování sociálních potřeb jejich občanů tak, aby jimi koncipovaný plán rozvoje sociálních služeb odrážel objektivní potřeby občanů daného území a poskytoval dostatek relevantních informací pro financování navrhovaných sociálních aktivit ze strany státu a kraje. Sociálně demografická analýza a prognóza obce (města) a jejího spádového území měla být zpracovány ve třech etapách: 1. provedení demografické analýzy a prognózy kraje, popř. obce, resp. města a jeho spádového území, 2. zpracování SWOT analýzy, v jejímž rámci měla být věnována pozornost zejména zmapování vybavenosti dané obce (města) a jejího spádového území a porovnání zjištěných parametrů s hodnotami vybavenosti okolních regionů a celostátními hodnotami, zdůvodnění zjištěných odchylek a zmapování neuspokojených potřeb občanů, analýze vazeb sociálních služeb na související, popř. navazující odvětví, pozornost je přitom vhodné věnovat i rozboru aktuálních trendů ve vývoji sociálních služeb v Evropě a v naší zemi, 3. zpracování plánu rozvoje sociálních služeb na základě poznatků zjištěných v předchozích etapách. Po nástupu sociálnědemokratické vlády však bylo na počátku r. 1999 rozhodnuto přehodnotit tento systém a v zájmu zajištění ochrany uživatele sociálních služeb eliminovat jeho největší rizika (dostatečná dostupnost sociálních služeb, vytvoření nástrojů státu pro ovlivňování jejich dalšího vývoje). K realizaci tohoto kroku byla využita spolupráce s britskými odborníky, kteří m.j. upozornili na nezbytnost kontinuálně aktivně ve spolupráci se všemi zainteresovanými subjekty zjišťovat potřeby ve stanoveném území a hledat způsob jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů. Tento proces označovali jako "komunitní plánování". Jeho obsahem má být: popis a analýza existujících zdrojů a potřeb vč. ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb, povinnosti zúčastněných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu, způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. Hlavním cílem zpracovaného komunitního plánu (zákon č. 108/2006 Sb. používá termín "plán rozvoje sociálních služeb") by mělo být přispět ke zvýšení místní a typové dostupnosti jednotlivých forem sociálních služeb, a tím přispět ke snížení rizika sociálního vyloučení handicapovaných skupin obyvatelstva. Je zřejmé, že výraz "komunitní" neodpovídá tomu, jak je v naší zemi chápán význam slova "komunita", tomto smyslu by patrně 14 viz Sociálně demografická analýza a prognóza Podřipského regionu, SOCIOKLUB, Praha 1998 11

vhodnějším výrazem bylo označení "regionální", přičemž pod slovem "region" si lze představit jak úroveň kraje, tak i území obce s rozšířenou, popř. přenesenou působností. Regionální plán rozvoje obce (města) nebo kraje by měl být nástrojem, který by obcím (městům) i jednotlivým krajům měl napomoci v poznání a uspokojování sociálních potřeb jejich občanů tak, aby jimi koncipovaný regionální plán odrážel objektivní potřeby občanů daného území a poskytoval dostatek relevantních informací pro financování navrhovaných sociálních aktivit jak ze strany státu a kraje, tak i ze strany samotných klientů. Zpracování regionálního plánu rozvoje sociálních služeb by mělo být nedílnou součástí zpracování dlouhodobé rozvojové strategie obce (města) a kraje, která by odrážela historické, geografické, demografické, ekonomické a další skutečnosti tohoto území. Tak, jako při hodnocení každého sociálně ekonomického jevu, tak i při koncipování regionálního plánu rozvoje sociálních služeb je totiž nezbytné vycházet z analýzy demografického vývoje a především z očekávaných změn ve struktuře obyvatelstva. Při koncipování regionálního plánu rozvoje sociálních služeb je proto potřebné vycházet z demografického vývoje a prognózy vývoje obyvatelstva, přičemž je nezbytné věnovat pozornost především změnám v relevantních věkových skupinách. V tomto smyslu je proto potřebné mít k dispozici minimálně věkové složení obyvatelstva v pětiletých věkových intervalech v členění na muže a ženy. Pozornost je rovněž nutno věnovat vývoji struktury osídlení a analýze sociálně demografického složení obcí (měst) různé velikosti. Stávající velikostní struktura obcí podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů z r. 2001 (viz tabulka 1) je totiž jedním z významných limitujících faktorů dalšího rozvoje sociálních služeb na území jednotlivých obcí (měst) a krajů. T a b u l k a 1 Velikostní struktura obcí v České republice podle výsledků Sčítání lidu 2001 velikostní skupina obce (počet obyvatel) počet obcí podíl obcí kumulativní podíl - 199 1 661 26,54 26,54 200-499 2 041 32,61 59,16 500-999 1 280 20,45 79,61 1 000-1 999 652 10,42 90,03 2 000-4 999 363 5,80 95,83 5 000-9 999 130 2,08 97,91 10 000-19 999 68 1,09 98,99 20 000-49 999 41 0,66 99,65 50 000-99 999 17 0,27 99,92 100 000 + 5 0,08 100,00 celkem 6 258 100,00 počet obyvatel podíl obyvatel kumulativní podíl - 199 205 095 2,00 2,00 200-499 663 416 6,48 8,49 500-999 893 592 8,73 17,22 1 000-1 999 903 757 8,83 26,06 2 000-4 999 1 118 510 10,93 36,99 5 000-9 999 898 301 8,78 45,77 10 000-19 999 965 102 9,43 55,21 20 000-49 999 1 220 039 11,93 67,13 50 000-99 999 1 232 360 12,05 79,18 100 000 + 2 129 888 20,82 100,00 celkem 10 230 060 100,00 Pramen: Velikostní struktura obcí v České republice podle výsledků Sčítání lidu 2001, Demografie č. 4/2004 12

Grafické vyjádření, které lépe ukazuje disproporce v územním rozložení obyvatelstva, je znázorněno v příloze 30. Při koncipování sociálních aktivit a jejich racionálního provozování je nutno vycházet ze dvou hlavních premis: celá baterie sociálních služeb tak, jak jsou definovány v zákoně o sociálních službách, by měla být k dispozici v zásadě na území každého kraje, 15 při rozhodování o vybavenosti jednotlivých obcí (měst) a jejich spádových území je nutno mít na zřeteli, že jedním ze stěžejních aspektů ovlivňujících rozhodovací procesy je velikost obce (města) a jejího spádového území. V tomto smyslu je proto třeba zabývat se např. tím, o jaká má být optimální velikost obce (města), v níž je již možné zabezpečovat kvalifikovaně a racionálně jednotlivé sociální aktivity, o jaká jsou kritéria pro vymezení různě velikých území, v nichž lze jednotlivé služby účelně rozvíjet. Opomenout však nelze ani tu skutečnost, že v rámci reformy veřejné správy byly sociální služby převedeny do samosprávné působnosti jednotlivých krajů a obcí, přičemž především jednotlivé obce s rozšířenou nebo s přenesenou působností nic nemotivuje k tomu, aby pro občany žijící ve jejich spádových územích usilovaly o rozvoj potřebných a žádaných sociálních služeb. Tato skutečnost má potom za následek, že s rostoucí vzdáleností od jednotlivých center m.j. klesá dostupnost veřejných služeb a roste nebezpečí sociálního vyloučení. 16 V tomto smyslu proto především jednotlivé kraje musí zajistit, aby dostupnost jednotlivých sociálních služeb nebyla neopodstatněně determinována regionálními specifiky jeho jednotlivých mikroregionů. Hledání těchto velikostních typů, popř. prostorových dimenzí, má více, často protichůdných aspektů 17 : 1. s rostoucí velikostí obce (města) a kraje a jejich spádového území se zvětšují i jednotlivé sociální skupiny, a tedy i jednotlivé problémové, resp. ohrožené části, což umožňuje práci s těmito skupinami profesionalizovat a sociální pracovníky specializovat na řešení určité problematiky, 2. se zmenšující se velikostí obce (města) a kraje a jejich spádového území se zvětšuje sociální kontrola a vzájemná pomoc občanů, a proto není třeba některé sociální aktivity organizovat a činnost sociálních pracovníků profesionalizovat, 3. se zmenšující se velikostí obce se naopak zhoršuje věková skladba, zvyšuje se podíl obyvatel v poproduktivním věku, kteří péči potřebují a naopak se snižuje podíl těch obyvatel, kteří by mohli pomoc poskytovat, navíc se zmenšující se velikostí obce se zvyšuje vyjížďka za prací, 4. jednotlivé sociální služby se týkají různých sociálních skupin a jejich problémů, zpravidla je nelze kumulovat, pokrývají různě veliká spádová území, 5. mezi ekonomickou (provozní) a sociální (humánní) optimalitou provozovaných služeb je třeba hledat vyváženou proporci, protože oba faktory jsou zpravidla protichůdné (obecně lze konstatovat, že s rostoucí velikostí zařízení poskytujícího sociální služby klesají 15 spojení "v zásadě" je použito zcela vědomě, neboť i mezi jednotlivými kraji existují značné ekonomické, sociální a demografické rozdíly - viz Průša, L.: Reforma veřejné správy a její dopad na systémy sociální ochrany obyvatelstva. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č. 6/2003 16 viz Musil, J.: Regionální a lokální formy sociálního vyloučení a jak jim čelit; přednáška na mezinárodní konferenci Sociální vyloučení a sociální politika, Masarykova univerzita Brno, 26. května 2006 17 podrobněji viz Obce, města, regiony a sociální služby. SOCIOPRESS, Praha 1997 13

relativní výdaje v přepočtu na jednoho klienta a naopak se všeobecně prosazuje tendencí budovat a provozovat spíše malá zařízení, která zachovávají lidskou dimenzi 18 ). Obdobné aspekty je nutné mít na zřeteli i při vymezení spádových území uvnitř měst, v nichž je reálné rozvíjet jednotlivé sociální aktivity, např. v oblasti práce s mládeží, sociální prevence, rozvoje činnosti krizových kontaktních míst apod. Dlouhodobější existence určitého územně-správního uspořádání postupně vytváří nejen formální vztahy (vztah podřízenosti, přítomnost úřadů a autorit obecně, vzdělávacích a kulturních zařízení apod.), ale i ekonomické struktury a sociální vztahy. Při analýze vývoje osídlení se ukázalo, že je třeba věnovat zvláštní pozornost obcím a městům ve velikosti od 2 do 10 tis. obyvatel. 19 Jde o obce (zpravidla města), kde v současné době působí pověřené obecní úřady vykonávající v přenesené působnosti výkon státní správy v sociální oblasti sociální péče. Tato města (v současné době jich je celkem 387) jsou svými demografickými a sociálně ekonomickými charakteristikami vhodná pro zabezpečení řady sociálních služeb. V rámci druhé etapy přípravy regionálního plánu rozvoje sociálních služeb je vhodné zpracovat SWOT analýzu, v jejímž rámci by měla být věnována pozornost zejména: zmapování vybavenosti dané obce (města) a jejího spádového území, popř. kraje, porovnání zjištěných parametrů s hodnotami vybavenosti okolních regionů a s celostátními hodnotami, zdůvodnění zjištěných odchylek, zmapování neuspokojených potřeb občanů, analýze vazeb sociálních služeb na související, popř. navazující odvětví, zejména na zdravotní péči, bytovou politiku a dopravní obslužnost regionu, analýze hlavních tendencí vývoje sociálních služeb jak v naší zemi, tak i v Evropě. 20 Na základě poznatků získaných v rámci první a druhé části regionálního plánu rozvoje sociálních služeb lze přistoupit ke zpracování jeho třetí části - k vytýčení krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílů rozvoje sociálních služeb na území zkoumaného regionu. Významnou pomůcku tomto smyslu představují doporučené hodnoty (kvantitativní standardy) vybavenosti územních celků sociálními službami. Jejich úroveň je s ohledem na různou znalost potřebných sociálně demografických údajů vhodné stanovit v několika rovinách, přičemž je nezbytné je průběžně analyzovat, a to především v souvislosti s vypracováním nových projekcí vývoje obyvatelstva a ve vazbě na důsledky nově přijatých legislativních opatření, která mají bezprostřední dopad na chování jednotlivých subjektů v sociální oblasti. Tyto standardy byly naposled koncipovány ve 2. polovině 90. let minulého století 21 v souvislosti s přípravou návrhu zákona o sociální pomoci (viz příloha 23-29). Při rozhodování o tom, jaké sociální aktivity zabezpečovat v obcích různé velikosti je nezbytné mít na zřeteli tyto skutečnosti: určité aktivity je možno a nutno zabezpečovat v obcích každé velikosti (základní sociální poradenství, jednoduché formy pomoci nesoběstačným starým lidem na bázi sousedské výpomoci), 18 viz Průša, L.: Rozbor neinvestičních výdajů v rezidenčních zařízeních. VÚPSV, Praha 2002 19 viz Průša, L.: Sociální politika v sídlech a regionech: vybrané otázky. VŠE, Praha 1997 20 blíže viz např.: Průša, L.: Transformace sociálních služeb ve světle poznatků mezinárodních komparací. Práce a mzda č. 5-6/2002 21 viz Obce, města, regiony a sociální služby, SOCIOPRESS. Praha 1997 14

minimální velikostí obce, v níž je možné provozovat sociální služby, jsou cca 2 tis. obyvatel, za významné je třeba považovat obce ve velikosti cca 10 tis. obyvatel, jejichž význam v příštím období výrazně poroste, komplexní síť sociálních služeb by měla být zabezpečena v zásadě na úrovni každého kraje. Pro univerzální použití doporučených hodnot vybavenosti je vhodné vyjádřit potřebu sociálních služeb ve vztahu k relevantním sociálním skupinám bez vztahu k velikosti obce (města), jejího spádového území a kraje a ve vztahu k celkovému počtu obyvatel. Dříve realizované analýzy 22 prokázaly, že doporučené normativy vybavenosti koncipované ve 2. polovině 80. let zejména pro oblast péče o staré a těžce zdravotně postižené občany byly stanoveny objektivně, nicméně s přihlédnutím k nejnovějším vývojovým trendům při poskytování sociálních služeb je účelné je využívat v podstatně jemnějším rozdělení v závislosti na věku osob. 23 Na základě analýzy statistických údajů o počtu starých a zdravotně postižených osob a jejich struktuře je nutno při koncipování plánu rozvoje sociálních služeb mít na zřeteli, že: struktura zdravotně postižených občanů je velmi diferencovaná podle druhu zdravotního postižení a podle věku, přičemž významný podíl zdravotně postižených občanů je v poproduktivním věku, při koncipování sociálních služeb v obci a územním celku je třeba vždy vycházet ze zcela konkrétní sociální analýzy obce, města či územního celku, protože při relativně malých výskytech některých druhů postižení mohou být poměry v jednotlivých místech zcela zásadně odlišné a průměrný výskyt - např. v relaci na 1 000 obyvatel - je proto třeba považovat pouze za orientační. Všechny dosavadní materiály, které byly v souvislosti s přípravou tohoto plánu zpracovány, 24 kladou značný důraz na zapojení uživatelů sociálních služeb do jeho přípravy tak, aby zvolená řešení a směry jejich naplňování odrážely m.j. i potřeby klientů. Lze se domnívat, že v celém procesu přípravy plánu sociálních služeb jsou poněkud do pozadí zatlačeny tři velmi významné okruhy: 1. provedení analýzy sociálně demografického vývoje obce (města) a jejího spádového území (popř. kraje) se zaměřením na vývoj těch věkových skupin, které jsou stěžejními příjemci sociálních služeb, 2. porovnání zjištěných potřeb jednotlivých skupin klientů sociálních služeb s doporučenými hodnotami vybavenosti jednotlivých skupin obyvatelstva a s aktuálními trendy vývoje sociálních služeb, 3. vazby sociálních služeb na související odvětví, zejména na zdravotní péči, bytovou politiku a dopravní obslužnost. 22 viz Průša, L.: Analýza vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré občany. SOCIOKLUB, Praha 1996 23 viz Průša, L.: Návrh normativů vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré občany do r. 2010. SOCIOKLUB, Praha 1996 24 viz např. Komunitní plánování - věc veřejná. MPSV, Praha 2002 nebo Návrhy kapitol pro komunitní plánování sociálních služeb v ČR, www.mpsv.cz 15

3. Model optimálního uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni Promítnutím těchto principů, tendencí, zkušeností a vzájemných souvislostí do uceleného celku lze vytvořit určitou doporučenou strukturu sociálních a navazujících zdravotních služeb na území jednotlivých regionů. Charakterizované schéma představuje ideální představu o územní distribuci sociálních a navazujících zdravotních služeb, kterou nelze mechanicky ve všech případech přejímat, její realizace je podmíněna zmapováním skutečné potřeby s využitím znalostí o doporučených kvantitativních standardech vybavenosti daného územního celku konkrétním typem sociální, popř. zdravotní služby. Nový zákon o sociálních službách m.j. definuje jednotlivé formy poskytování sociálních služeb, zařízení sociálních služeb a základní činnosti při jejich poskytování. Zákon rozděluje sociální služby do tří skupin: sociální poradenství, služby sociální péče, služby sociální prevence. Mezi služby sociální péče, jejichž cílem je napomáhat osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost tak, aby jim bylo umožněno v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života, popř. zajistit jim důstojné prostředí a zacházení, patří: osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče. Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou jím ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky, způsob života a sociálně znevýhodňující prostředí. Jejich cílem je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. K těmto službám patří: raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, nízkoprahová denní centra, 16

nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy, sociální rehabilitace. Z hlediska navazujících, popř. souvisejících zdravotních služeb je při tvorbě modelu optimálního uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni třeba zohlednit především kapacity léčeben pro dlouhodobě nemocné, hospiců, stacionářů pro děti a pro dospělé a geriatrických, popř. interních oddělení nemocnic, v oblasti terénních služeb je potřeba analyzovat vybavenost jednotlivých regionů a jejich částí domácí zdravotní péčí. Při tvorbě navrženého schématu je nutno vycházet z toho, že v rámci II. fáze reformy veřejné správy byly sociální i zdravotní služby převedeny do samosprávné působnosti obcí, měst a krajů. Tato skutečnost má za následek, že obce s přenesenou ani s rozšířenou působností nejsou povinny zabezpečovat sociální služby pro občany ve svém spádovém území, a proto je tento institut pro oblast sociálních a zdravotních služeb nevyužitelný. V tomto smyslu je proto nutno přehodnotit některé dříve koncipované modely optimálního uspořádání sociálních služeb. 25 Z tohoto pohledu je proto naprosto nezastupitelná role jednotlivých krajů, které by měly ve spolupráci především s pověřenými obecními úřady a nestátními neziskovými organizacemi zabezpečit na svém území v zásadě úplnou strukturu výše uvedených sociálních a zdravotních služeb. Neplnění této role by mohlo mít např. za následek, že cca 26 % obyvatel republiky, které žijí v obcích do 1 000 obyvatel, tedy v obcích, které mohou v oblasti sociálních služeb plnit pouze minimální úkoly, by mohlo být v důsledku nedostupnosti potřebných sociálních služeb ohroženo sociálním vyloučením. Přitom je však nutno usilovat o rovnoměrné prostorové rozmístění jednotlivých sociálních služeb tak, aby obyvatelé okrajových částí jednotlivých krajů nebyli handicapováni horší dosažitelností potřebných služeb v porovnání s občany, kteří žijí v centrech, popř. poblíž center jednotlivých krajů. Regionální plán rozvoje sociálních služeb spolu se změnou systému financování sociálních služeb vytváří těmto institucím a organizacím významný prostor pro naplnění těchto jejich rolí a současně jim umožňuje reagovat i na dlouhodobě opomíjené otázky koncepčního rozvoje sociálních služeb v jednotlivých územních celcích. Při konkrétním regionálním uspořádání sociálních služeb je nutno mít na zřeteli, že skutečné zabezpečení dané formy na daném území je podmíněno skutečnou existencí potřeby řešení dané sociální situace. V tomto smyslu proto významně roste význam vyhledávací činnosti nejen sociálních, ale především i zdravotnických a pedagogických pracovníků, opomenout však nelze ani roli každého člověka, k jehož základním povinnostem by mělo m.j. patřit napomáhat osobám v sociální nouzi v překonání jejich nepříznivé sociální situace. V tomto směru existují u nás značné rezervy vzhledem k neznalosti a neinformovanosti o možnostech a formách řešení a zabezpečení jednotlivých sociálních situací. 25 viz Obce, města, regiony a sociální služby. SOCIOPRESS, Praha 1997 nebo Průša, L.: Ekonomie sociálních služeb, ASPI Publishing, Praha 2003 17

Závěr Cílem předložené studie bylo pokusit se na základě rozboru dostupných informací přispět ke koncipování optimálního modelu uspořádání sociálních a zdravotních služeb na regionální úrovni tak, aby v zájmu prevence sociálního vyloučení znevýhodněných a handicapovaných skupin obyvatelstva neexistovaly neopodstatněné rozdíly ve vybavenosti jednotlivých regionů těmito typy veřejných služeb. V uplynulém období byly realizovány některé významné změny, které opodstatňovaly návrhy na koncipování takového modelu. V první řadě je nutno se zmínit o převodu zřizovatelských kompetencí k sociálním a zdravotnickým zařízením z bývalých okresních úřadů do samosprávné působností především krajů, částečně i měst a obcí. Přestože v tomto smyslu nebyl naplněn původní záměr reformy veřejné správy - tj. přiblížení veřejných služeb občanům - dnes se ukazuje, že vzhledem k nadregionálnímu charakteru naprosté většiny sociálních i zdravotních služeb byl tento krok logický, neboť kraj ve své samosprávné působnosti má prostřednictvím regionálního plánu rozvoje sociálních služeb možnost, a svým způsobem i povinnost, reagovat na svém území na existující problémy v sociální a zdravotní oblasti a ve spolupráci s jednotlivými městy (především pověřenými obecními úřady) a nestátními neziskovými organizacemi aktivně tyto problémy v zájmu prevence sociálního vyloučení znevýhodněných a handicapovaných osob koncepčně řešit. Stávající situace z hlediska vybavenosti jednotlivých regionů sociálními službami není příznivá. Mezi jednotlivými kraji i okresy existují dlouhodobě neopodstatněné rozdíly, chybějící kapacity v ústavních zařízeních nejsou saturovány ani péčí poskytovanou ani v jiných formách pobytových zařízení pro staré občany, ale ani v domácnostech jednotlivých občanů. Dlouhodobě se snižuje rozsah pečovatelské služby poskytované v domácnostech jednotlivých občanů. Tato skutečnost ukazuje na to, že současné evropské trendy projevující se v odklonu od péče poskytované v rezidenčních zařízeních k péči poskytované v přirozeném domácím prostředí jednotlivých klientů se v naší zemi zatím patrně uplatňují pouze ve velmi omezeném měřítku. Na regionální úrovni nedochází k propojování sociálních služeb a zdravotních péče. K vyřešení těchto problémů by měl v delším časovém horizontu přispět regionální plán rozvoje sociálních služeb, který by měl být koncipován na základě provedené demografické analýzy a prognózy kraje, resp. města a jeho spádového území a poznatků získaných v rámci zpracované SWOT analýzy. V současné době se však ukazuje, že při přípravě tohoto plánu nejsou dostatečně zohledněny tři významné okruhy, které determinují úspěšnost, objektivnost a reálnost jeho zpracování. Nedostatečná pozornost je věnována: - provedení analýzy a prognózy demografického vývoje regionu se zaměřením na vývoj těch věkových skupin, které jsou stěžejními příjemci sociálních služeb, - porovnání zjištěných potřeb jednotlivých skupin klientů sociálních služeb s doporučenými hodnotami vybavenosti jednotlivých skupin obyvatelstva a s aktuální trendy vývoje sociálních služeb, - analýze vazeb sociálních služeb na související odvětví, zejména na zdravotní péči, bytovou politiku a dopravní obslužnost. Při tvorbě konkrétního modelu organizačního uspořádání sociálních a zdravotních služeb je nutno vycházet z toho, že v rámci II. fáze reformy veřejné správy byly sociální i zdravotní služby převedeny do samosprávné působnosti obcí, měst a krajů. Tato skutečnost má za následek, že obce s přenesenou ani s rozšířenou působností nejsou povinny zabezpečovat sociální služby pro občany ve svém spádovém území, a proto je tento institut pro oblast sociálních a zdravotních služeb nevyužitelný. V tomto smyslu je proto nutno přehodnotit některé dříve koncipované modely optimálního uspořádání sociálních služeb, 18

neboť jako nezastupitelná se jeví role krajů, které by měly ve spolupráci s jednotlivými městy a nestátními neziskovými organizacemi na svém území v zásadě vytvořit úplnou strukturu těchto služeb tak, aby v důsledku jejich nedostupnosti nebo neexistence nebyly sociálně znevýhodněné nebo handicapované skupiny obyvatelstva ohroženy sociálním vyloučením. 19

Literatura Jabůrková, M., Mátl, O., Syslová, D. a kol.: Návrh systému sociálních služeb, Sociální politika č. 2/2000 Kotíková, J., Průša, L., Vlach, J.: Regionální analýza zaměstnanosti, trhu práce a sociální péče. VÚPSV, Praha 2001 Krebs, V. a kol.: Sociální politika. Codex Bohemia, Praha 1997 Misconiová, B., Průša, L., Ostrovská, H.: Integrovaná domácí sociálně zdravotní péče. VÚPSV, Praha 2002 Musil, J.: Regionální a lokální formy sociálního vyloučení a jak jim čelit, přednáška na mezinárodní konferenci "Sociální vyloučení a sociální politika". Masarykova univerzita Brno, 26. května 2006 Průša, L.: Optimalizace struktury forem sociální péče s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých oblastí. Metody regionální demoekonomické analýzy a prognózy. Dům techniky ČSVTS, České Budějovice 1987 Průša, L.: Analýza vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré občany. SOCIOKLUB, Praha 1996 Průša, L.: Návrh normativů vybavenosti územních celků službami sociální péče pro staré občany do r. 2010. SOCIOKLUB, Praha 1996 Obce, města, regiony a sociální služby. SOCIOPRESS, Praha 1997 Průša, L. a kol.: Sociální politika v sídlech a regionech - vybrané otázky. VŠE, Praha 1997 Průša, L. a kol.: Sociálně demografická analýza a prognóza Podřipského regionu. SOCIOKLUB, Praha 1998 Průša, L.: Komparace systémů poskytování sociálních služeb v evropských státech. Zpravodaj AÚSP č. 5/2000 a č. 1/2001 Průša, L.: Rozbor ekonomických aspektů ovlivňujících stávající a nově navrhovaný systém sociálních služeb. VÚPSV, Praha 2001 Průša, L.: Obce (města) a výdaje na sociální a zdravotní služby v r. 2001. VÚPSV, Praha 2002 Průša, L.: Reforma veřejné správy a její dopad na systémy sociální ochrany obyvatelstva. studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky č. 6/2003, ISBN 80-86729-06-0 Průša, L.: Ekonomie sociálních služeb. ASPI Publishing, Praha 2003 Průša, L., Víšek, P.: Sociálně demografická analýza obce jako základní nástroj rozvoje sociálních služeb v jednotlivých obcích. Sociální politika č. 2/1998 Tomeš, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. SOCIOKLUB, Praha 2000 Torová, J., Vostrovská, H., Kaplan E.: Vypracování modulů jednotlivých úrovní sociálních služeb v péči o osoby závislé na pomoci jiné osoby, projekt výzkumu a vývoje MPSV. Praha Veselá, J.: Analýza sociálních činností obcí. VÚPSV, Praha 1993 Veselá, J.: Sociální služby a jejich poptávka. VÚPSV, Praha 2001 20

Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Codex Bohemia, Praha 1998 Komunitní plánování - věc veřejná. MPSV, Praha 2002 Návrh normativů vybavenosti územích celků službami sociální péče. FMPSV, Praha 1987 Návrh věcného záměru zákona o sociální pomoci. MPSV, Praha 1997 Návrh věcného záměru zákona o sociálních službách. MPSV, Praha 2000 Nový model financování sociálních služeb. MPSV, Praha 1997 Velikostní struktura obcí v České republice podle výsledků Sčítání lidu 2001. Demografie č. 4/2004 Vládní návrh zásad zákona o sociální pomoci, MPSV. Praha Červenková, A., Bruthansová, D., Pechanová, M.: Sociálně-zdravotní služby, poskytované klientům na ošetřovatelských odděleních domovů důchodců a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné se zřetelem k jejich sociální situaci a zdravotnímu stavu. VÚPSV, Praha 2006 21