P. Nečas: Vydírání odborů nelze ustupovat strana 4 Školství a sociální problémy str. 6 8 Těžké prosazování reforem v Senátu str.

Informační bulletin Občanské demokratické strany 6 / 2011 P. Nečas: Vydírání odborů nelze ustupovat strana 4 Školství a sociální problémy str. 6 8 Těžké prosazování reforem v Senátu str. 9 11

SERVIS Milí čtenáři, v první řadě Vám všem chceme popřát krásné léto a příjemnou dovolenou. Další číslo Listů vyjde až v září budeme doufat, že se některým z Vás po nich zasteskne, ale snad chvíle relaxace a odpočinku naplníte v rámci možností dostatečně pohodově. Přes léto se budeme snažit oživit Listy novými tématy a grafickými prvky. V tomto ohledu nás těší, že kromě rozhovorů s předsedy regionů, návštěv u starostů, podnikatelů a prezentace názorů našich poslanců a senátorů jsme zahájili speciální čtyřstranu v podstatě mutaci věnovanou konkrétním regionům. Prvním zájemcem byla Plzeň, tentokrát přibyl Ústecký region. Samozřejmě jsme otevřeni i všem dalším, kteří chtějí touto cestou informovat konkrétněji o událostech ve svých oblastech, představovat místní osobnosti atd. Povzbuzující také je, že se hlavně díky zvyšování zájmu o inzerci stávají Listy ODS postupně finančně soběstačné. Pro nás je to velkým povzbuzením a doufáme, že s Vaší pomocí získáme další inzerenty. Zaznamenali jsme i problém, že občas chodí zbytečně několik výtisků Listů ODS do jedné rodiny, zaznamenali jsme naopak i žádosti lidí, kteří by o zasílání Listů nově stáli. Proto v přilehlém rámečku na této straně uvádíme informace, jak postupovat při objednávání, nebo odhlašování Listů. Každopádně tentokrát Vás čeká mimo jiné například čtení o aktuální politické situaci v tuzemsku, zejména co se týče sociálních věcí, školství a zdravotnictví, zahraniční a historické reminiscence, na odlehčení jsme se ptali některých představitelů ODS na jejich prázdninové plány a hodnocení turistického ruchu Ještě jednou přejeme co nejpříjemnější letní měsíce. Vaše redakce Rušení a přiobjednání Listů ODS Vážení kolegové, často se na nás obracíte s dotazem, jak je možné zrušit zasílání Listů ODS. Většinou je tomu tak z důvodu zasílání více výtisků Listů do jedné domácnosti se snahou o finanční úsporu ODS. Listy jsou zasílány automaticky všem členům ODS. Databáze adres je aktualizována pravidelně s každým novým číslem a správa a aktualizace adres je jednou z pracovních povinností oblastních manažerů. V souvislosti se vznikem intranetu Moje ODS (moje.ods.cz) má možnost aktualizace své adresy každý člen ODS. Ve svém profilu na tomto intranetu, k němuž si můžete vyžádat přístup u svého oblastního manažera, máte možnost se rovněž odhlásit, či přihlásit k odběru Listů ODS. Pokud tedy nemáte z jakéhokoliv důvodu zájem Listy odebírat, můžete si jejich odběr odhlásit v intranetu. Druhou možností je pak obrátit se na svého oblastního manažera, který odběr Listů může odhlásit místo Vás. Ve chvíli, kdy k tomuto odhlášení dojde, Listy nebudou na Vaši adresu již dále zasílány. 6/2011 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 17. 6. 2011 Inzerci přijímá: e-mail: jiri.cermak@ods.cz, 731 696 693 Z obsahu M. Němcová o nutnosti připomínat si dramatické okamžiky historie. strana 5 Názory poslanců na vývoj ve školství a sociální problematice. strana 6 8 Prosazování reformních zákonů je nyní v Senátu obtížné. strana 9 11 Pohledy a názory na aktuálně vyhrocenou politickou situaci v Súdánu. strana 12 13 Co by mělo být základním kamenem zdravotnické reformy. strana 19 Komentář k dopadům odborářské stávky a vyhlídkám komunikace vlády s odbory do budoucna. strana 24 Nepříliš známé historické souvislosti ohledně soužití Čechů a sudetských Němců v období 2. světové války. strana 25 27 Kultura o poselství díla polského spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Czeslava Milosze. strana 28 29 3

SLOVO PŘEDSEDY Vydírání odborů nelze ustupovat 4 Odbory se zapojily do politického boje. Jejich aktivity směřující ke stávkám a blokádám měst nelze nazvat jinak, protože jdou vstříc zájmům opozice. Odbory používají lživou propagandu o údajně asociálních reformách, poškozujících široké vrstvy obyvatel, především sociálně slabé. Protože reformní kroky prosazujeme postupně, nebyly a nebudou dopady na naše občany tak dramatické jako v řadě jiných evropských zemí. Vláda strávila v diskusi nad reformami se sociálními partnery desítky hodin a je připravena s nimi jednat nad možnými parametrickými úpravami navrhovaných změn nadále. Nenecháme se však vydírat a tlačit ke zdi. Nepřipustíme naprostou negaci reforem, kvůli tomu jsme nebyli zvoleni. Odborům nelze upřít právo na stávku, pokud je legálně vyhlášena. Nemají ale právo na naprostou anarchii. Absolutně odmítám nezodpovědný přístup poškozující ostatní obyvatele naší země, z nichž naprostá většina se nátlakových akcí neúčastní. Blokády měst a silnic jsou už za hranou toho, co lze tolerovat. Zároveň nelze přehlédnout, kam vedou podobné akce a neochota přijímat nepopulární změny. Řecko už stojí před propastí státního bankrotu a především nízkopříjmové skupiny se začínají obávat o svoje úspory. Celá řada dalších zemí má mnohem větší problémy, než zatím máme my. Mohli bychom se do nich ale dostat v blízké době právě nezodpovědným počínáním odborů a levice, které společně chtějí reformy zrušit a změnit nastoupený kurz směrem, který opouští i těch několik zbývajících socialistických evropských vlád. Naplňujeme svůj program Reformní kroky byly nastartovány před čtyřmi lety první etapou reformy veřejných financí. Prosadili jsme celý balík změn v sociální, důchodové a daňové oblasti a legislativně připravili reformu zdravotnictví. Zpřísnili jsme vyplácení sociálních dávek.nezaměstnanost před propuknutím krize v roce 2008 rekordně klesla a dnes je v České republice šestá nejnižší v Evropské unii. Za vlád ČSSD jsme se pohybovali kolem 17. místa a nezaměstnanost tehdy v dobách vysokého hospodářského růstu dosahovala obdobné výše jako nedávno za nejhlubší krize. Přestože je programové prohlášení vlády koaličním kompromisem, a nikdy tomu nebylo jinak, neodchylujeme se od našich dlouhodobých programových tezí. Naopak je postupně naplňujeme. Tím musím odmítnout i nepodložené teze některých komentátorů o údajné vyprahlosti našeho programu. Skutečnost je taková, že se vůči programu ODS od samého počátku i v současnosti kdekdo vymezuje, nebo jej více či méně úspěšně opisuje. Daňový systém je jednodušší Stačí si jen připomenout vývoj v daňové oblasti. V době, kdy jsme odcházeli z vlády v roce 1997, jsme měli pět sazeb daně z příjmu fyzických osob od 15 do 40 % a daň z příjmu právnických osob ve výši 39 %. ODS prosadila rovnou daň z příjmu fyzických osob, směřujeme ke zjednodušení daňového systému, snižujeme daňovou kvótu. Daň z příjmu firem klesla na 19 % a rovněž schválení jedné sazby DPH ve výši 17,5 % je v souladu s naším programem. Důraz na rozpočtovou zodpovědnost vždy vycházel primárně z ODS včetně snahy zakotvit ji zákonem v podobě finanční ústavy. V této souvislosti není bez zajímavosti, že podle OECD dnes v České republice platí rodiny s dětmi nejnižší daně v Evropě. Při srovnání zaměstnanců s průměrnou mzdou a dvěma dětmi je ČR jediná země EU, kde tyto rodiny v souhrnu získávají od státu na daňových úlevách a peněžních dávkách od státu více peněz, než do systému dávají. To svědčí o našem velkém akcentu na prorodinnou politiku, podtrženou nejvstřícnějším evropským modelem délky mateřské a rodičovské. Odbory mystifikují veřejnost Není tedy pravdou, že reformy pravicových vlád poškozují rodiny s dětmi. Mezi roky 2005 a 2009 činil nárůst čistých příjmů rodin s dětmi více než třetinu. I v roce globální finanční krize v roce 2009 stouply průměrné čisté příjmy rodin o 6,7 %. Podle ČSÚ mělo největší dopad na příjmy domácností zavedení rovné daně a s tím související úpravy zvýšení slev na dani a zavedení stropu pro placení sociálního a zdravotního pojištění. Ze zvýšení slev na dani měly největší prospěch domácnosti s nízkými příjmy, především rodiny s nezaopatřenými dětmi. Jejich příjmy byly po odpočtu všech daňových slev zatíženy nízkou až nulovou daní. Bezmála čtvrtina rodin s dětmi dosáhla na daňový bonus, takže jim byly vyplaceny různě vysoké částky kvůli daňovému zvýhodnění na děti. Tyto domácnosti tak v některých případech měly vyšší čistý příjem než hrubý. Výrazné zvýšení daňových slev tak do jisté míry kompenzovalo dopady reformy v oblasti sociálních výdajů, mj. zvýšení nižší sazby DPH. Podíl rodin s dětmi s čistými příjmy pod životním minimem v letech 2005 2009 poklesl. Zároveň jsme zemí s nejnižší mírou chudoby v celé Evropě. Seniorům jsou jejich penze automaticky valorizovány. Tyto údaje uvádím proto, abych vyvrátil účelové mýty odborů a opozice o zbídačování našich občanů, připomínající Zemanovu rétoriku spálené země. Neřešení problémů veřejných financí by přineslo dlouhodobou nekonkurenceschopnost naší země. Tomu chceme zabránit. Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

ZAMYŠLENÍ Normální kluk, sir Nicolas Winton Podle mého přesvědčení je třeba neustále trénovat paměť a připomínat okamžiky z naší historie, vzpomínat na ty, kteří se dokázali postavit i extrémnímu riziku. V každé době je třeba i v zájmu odpovědnosti vůči aktuálnímu dění nezapomínat na to, co se odehrálo v minulosti a může v různých podobách být i hrozbou pro budoucnost. V této souvislosti mě mimořádně zaujal osud Nicolase Wintona. Proto usiluji o to, aby film o jeho odvaze a obětavosti mohlo vidět co nejvíce mladých lidí včetně žáků základních a středních škol. Miroslava Němcová Film slovenského režiséra Mateje Mináče s názvem Nickyho rodina jsem poprvé zhlédla začátkem tohoto roku. Setkala jsem se také osobně se sirem Nicolasem Wintonem, který z válečného Československa odvezl a zachránil 669 dětí. Dnes mu je 102 let a za celý život nepovažoval za nutné o svém činu mluvit. Ani před svou manželkou, která důkazy o záchraně životů stovek našich dětí našla náhodně při úklidu půdy v zastrčené krabici. Tak se s tímto mimořádným činem seznámil celý svět a vypráví o něm také zmíněný dokumentární film. To, že příběh sira Nicolase Wintona silně promlouvá i k dnešním generacím, dokládá petice 100 000 českých dětí na podporu nominace sira Wintona na Nobelovu cenu míru. Prvními iniciátory petice byli již před třemi lety žáci základní školy v Kunžaku, která dnes nese jméno sira Wintona. Tehdejší předseda Senátu Přemysl Sobotka oslovil norský parlament již dvakrát. Také na mne se letos obrátili žáci s žádostí, abych tuto iniciativu podpořila. V únoru jsem žádost Nobelovu výboru podala. Osobně ji na mou žádost podpořili předseda britského parlamentu a předseda izraelského Knessetu. Spolu s režisérem Mináčem jsme se rozhodli toto téma posunout z kin také do škol. Hledáme všechny cesty, jak tomu pomoci. Proto jsem také iniciovala promítání filmu Nickyho rodina v pražské Lucerně, kam jsem pozvala pedagogy a hosty z řad podnikatelů a manažerů, abych je získala pro podporu této myšlenky. Zároveň jsem požádala ministra školství, aby dokument Nickyho rodina byl zařazen do učebních osnov. Podařilo se. Na příští školní rok Ministerstvo školství doporučuje učitelům dějepisu tento celovečerní dokument s hranými rekonstrukcemi příběhů zachráněných dětí zařadit do výuky. Přesvědčila jsem se, že poselství filmu, jímž je motto sira Wintona: Když něco není absolutně nemožné, musí existovat způsob, jak to uskutečnit, opravdu funguje. Mnozí studenti po celém světě, kteří se v rámci vzdělávacích projektů seznámili s příběhem, se rozhodli jít po Wintonových stopách a udělat něco dobrého pro náš svět. Vymýšlejí různé charitativní projekty, pomáhají například zachraňovat podvyživené a nemocné děti v Kambodži a Africe. Inspirace opravdovým dobrým činem jako součást vzdělávacího procesu je možná něco, co českému školství opravdu chybí. Pomozte, prosím, tomuto projektu třeba tím, že na film vezmete své děti či přátele. Nebo uspořádejte promítání ve vašem městě či obci. Několik takových promítání se již uskutečnilo s obrovským pozitivním ohlasem i v menších městech. Jsem přesvědčena, že síla pozitivní řetězové reakce vás překvapí, a ráda vám pomohu. autorka je předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR a 1. místopředsedkyně ODS 5

ŠKOLSTVÍ Naděje a bolavé paty českého školství Názory našich poslanců školského výboru Školství patří k oblastem, v nichž se málokterý ministr veřejnosti zavděčí. Mimochodem to neplatí jen o českých poměrech školství patří tradičně k problémovým tématům i v zemích, jako je Velká Británie, Spojené státy, Německo, o dalších regionech Evropy i ostatních světadílů nemluvě. Proto jsme oslovili poslance parlamentního Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, aby se vyjádřili: k otázce státních maturit, k tomu, co považují za největší potíž českého školství, a jaké by měly být konkrétní priority Ministerstva školství. Walter Bartoš 1. Průběh maturit mě nepřekvapil, očekával jsem, že nebudou zcela bez chyb. Na hodnocení je příliš brzy, ale ukazuje se, že zvolený model je evidentně příliš komplikovaný. 2. V segmentu vysokých škol stále chybí mechanismy, jako jsou například studentské půjčky, zajišťující podporu talentovaných dětí a studentů z nízkopříjmových rodin, které by jim usnadnily přístup k vysokoškolskému vzdělání. V oblasti základního a středního školství stále nemáme vyřešenu oblast odborného školství, kde chybí provázanost mezi školami a soukromou sférou. Absolventi učilišť jsou připravováni jednostranně a obtížně hledají uplatnění. Velkým problémem je pochopitelně i financování. Vadí mi i způsob optimalizace počtu škol v krajích, které vedou sociální demokraté. 3. Ministerstvo by mělo bezodkladně začít plnit programové prohlášení vlády. Ministerští úředníci by měli začít pracovat na přípravě zákona o vzdělávání a zároveň připravit zákon o terciárním vzdělání. Jaroslava Wenigerová 1. Hodnotit průběh maturit je v tuto chvíli předčasné. Podle všeho se ale potvrzuje, že maturity v aktuální podobě jsou administrativně náročné. Osobně jsem pro přeskupení jejích částí, kdy by měly nejdříve proběhnout písemné práce a na ty navázat testy a ústní zkoušky. Dlouhodobě jsem navíc zastáncem toho, aby společná část maturit probíhala formou testu a zbývající část zkoušky byla v kompetenci dané školy. Zároveň se ukazuje, že bylo chybou nabídnout maturantům dvě úrovně 6

maturity. Gymnázia si vynutila vyšší úroveň pro své maturanty, je ale s podivem, že si ji zvolilo jen minimum studentů. 2. Za největší nedostatek českého školství považuji špatnou přípravu budoucích pedagogů na vysokých školách, protože sice vědí, co učit, chybí jim ale znalosti v didaktice. Problémem je také malá podpora učitelů v průběhu koncepčních změn. 3. Ministerstvo by se mělo soustředit na dokončení věcného záměru zákona o vzdělávání, který zakotvuje i podmínky pro práci pedagogických pracovníků. Stěžejní je také urychlení čerpání financí z unijních operačních programů. Dana Filipi 1. Myšlenku sjednotit systém maturit považuji v principu za správnou, ale pedagogové si také právem stěžují na administrativní náročnost celého procesu. 2. Za velký problém považuji nízkou prestiž učitelů společenskou i platovou. Zlepšení jejich postavení považuji za prioritu. 3. Krátkodobě by se mělo ministerstvo zaměřit především na čerpání prostředků z evropských fondů. Řešit by se měl také praktický problém v oblasti ohodnocení nepedagogických pracovníků, s nímž se potýkají ředitelé jednotlivých škol. Zdeněk Boháč 1. Každopádně nás čeká debata o kvalitnějším nastavení maturit do příštích let. 2. Vadí mi, že učitelský stav má malou prestiž, což souvisí i s nedostatkem financí. Jako bývalý středoškolský učitel považuji za problém i příliš vysoký počet víceletých gymnázií v České republice, na což dlouhodobě doplácejí další střední školy. 3. Kroky ministerstva by měly směřovat k tomu, aby se vzdělání začalo vyplácet, protože na rozdíl například od skandinávských zemí často chybí u mladých lidí motivace k vlastnímu rozvoji a vzdělávání. Pavel Bém 1. V oblasti sekundárního vzdělávání jsou slabinou obrovské rozdíly v kvalitě škol a jejich programů i neschopnost státu zavést objektivní měřítko. Z tohoto hlediska jsou státní maturity krok správným směrem. Přesto jejich zavedení provázela řada chyb. Celý proces je administrativně zbytečně náročný. Stojí obrovské peníze, zaměstnává neúměrně pedagogické pracovníky, zasahuje i do života nematuritních ročníků. Byly zavedeny dvě kategorie, většina studentů si ale vybrala úroveň nižší. Původní cíl objektivně porovnat kvalitu jednotlivých škol se tak minul cílem. 2. Bolavou patou jsou finance, kvalifikovanost pedagogů, nedostatek žáků vstupujících do sekundárního vzdělávání a rozvoj soukromého školství. Např. hlavní město Praha i přes prohlášení vlády o podpoře školství a vzdělanosti obdrželo na rok 2011 o 154 805 korun méně ze státního rozpočtu oproti loňsku. Došlo ke snížení mzdových prostředků pro nepedagogické pracovníky o 10 %. 3. Aktuálně je nutné vyhodnotit průběh a výsledky státních maturit a přijmout opatření ke snížení administrativní zátěže. Kromě toho by ministerstvo mělo přehodnotit systém přidělování financí pro školská zařízení financování výhradně podle jednotky výkonu řadu škol zásadním způsobem znevýhodňuje. Vhodná by byla forma financování podle počtu tříd, samozřejmě s ohledem na přiměřenou naplněnost. Za důležité považuji stanovit jasná kritéria kvality pro zakládání nových soukromých škol a těch stávajících vyhodnotit efektivnost přidělovaných finančních prostředků ze státního rozpočtu. Co se týče systému přijímacích řízení na střední školy tři přihlášky a zároveň existence přenositelného zápisového lístku nepřispívá k jistotě ani uchazečů ani škol, navíc je opět administrativně náročný a drahý. Za zmínku také stojí potřeba podpořit vzdělávání žáků se speciálními potřebami a transformaci vyšších odborných škol. Jan Pajer 1. S principem jednotných státních maturit souhlasím. Přijde mi to spravedlivé a maturitní zkouška tím opět bude mít jakousi vypovídající hodnotu. Na hodnocení je ještě příliš brzy, protože proces maturit ještě není ukončen a je nutné jej kriticky analyzovat. Nesouhlasím ale s tím, aby tuto analýzu dělal sám Cermat. Už nyní je nepochybné, že je na tomto projektu co měnit: Například ústní zkoušky předcházející písemným, vyprecizování nejen formy, ale i obsahu testů či nesmyslnou distribuci testů nákladními automobily. Dále je nutné, aby vykonání maturitní zkoušky ve vyšší obtížnosti sloužilo jako splnění přijímací zkoušky na vysoké školy. 2. Problémem je dlouhodobé podfinancování jak v otázce mezd, tak co se týče investic. S tím pravděpodobně souvisí feminizace českého školství, hlavně základního. A také to, že učitelé již bohužel nejsou pro děti morální autority, které by jim vštípily základní axiomy slušného chování. V neposlední řadě mám pocit, že se z dnešního, zejména základního školství pod rouškou moderních metod výuky vytrácí výuka jako taková. Což se již odráží v mezinárodních srovnáních znalostí žáků. 3. Za stěžejní úkol považuji kritickou analýzu státních maturitních zkoušek a řešení financování českého sportu. red 7

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA Sociální systém potřebuje transformaci Lenka Kohoutová Předchozí vlády se v sociální politice soustředily obvykle jen na dílčí problémy. Systém si ale zaslouží celkovou změnu. Dopad reformních kroků nesmí být měřen jen financemi, protože podstatný je dopad na jedince. Funkční vyrovnání podmínek osobám se zdravotním postižením totiž znamená jejich lepší uplatnění, které se společnosti v důsledku vyplatí. Otázkou je, zda systém člověku umožní být platnou součástí společnosti, vzdělávat se, pracovat a vést svůj život k ekonomické nezávislosti. To vše i s možnou pomocí státu v případě potřeby. Zákony mají být srozumitelné a pro občana jednoduše uchopitelné. Cílem není tvořit složité komplexy dotazníků a posudků či systém mnoha razítek. Důležité je vytvořit systém, ve kterém se dá jednoduše zorientovat a který umožní, aby se občan dostal bez zbytečné administrativy k důstojné pomoci. Sociální systém musí být provázaný, musí tvořit variabilní stavebnici, která bude ušita jednotlivci na míru. Pokud bude existovat přemíra plošných nárokových příspěvků, vytvoříme jen sociální past. Veškerá poskytovaná pomoc pak musí mít souvislost se vzděláváním a zaměstnáním. Role posudkového lékařství Navrhovaná první fáze sociální reformy jde správným směrem. Diskutovat je ale třeba mimo jiné o systému posudkového lékařství. Jeho fungování musí být moderní a efektivní a za jeho koncepci by mělo konečně převzít odpovědnost příslušné ministerstvo. Posudkoví lékaři by měli posuzovat nejen zdravotní postižení, ale i zdravotní znevýhodnění (nyní osoby se zdravotním znevýhodněním posuzuje úřad práce). Nový systém musí vést také k vysoké profesionalizaci posudkových lékařů. Sociální péče musí být s posudkovým lékařstvím provázána tak, abychom některé úkony, návštěvy a šetření nenásobili. Ve spolupráci se sociálními pracovníky je třeba zavést funkční posuzování nejlépe v prostředí, kde posuzovaná osoba žije. Dlouhodobě bychom měli podporovat deinstitucionalizaci sociálních služeb, průběžné vzdělávání a zvyšování kvalifikace sociálních pracovníků a finanční ohodnocení s cílem odbourat jejich fluktuaci. Také neumíme jednotně vyhodnocovat potřebnost zajištění sociálních služeb v krajích a spravedlivě přerozdělovat finance. Ponechme kompetence obcím Otázky aktuálně panují u systému vyplácení dávek, které mají být přesunuty na úřady práce. Úřady práce mají být pouze výplatním místem a pomoci v kontrolní činnosti právě obcím. V tomto oboru pracuje cca 7000 zaměstnanců a stále není jasné, kolik by v případě schválení předloženého návrhu přešlo na úřady práce zaměstnanců, kolik by si jich ponechala obec a kolik by jich bylo propuštěno. Systém je zapotřebí profesionalizovat. Posuzování a rozhodování by mělo být ponecháno obcím. Odtržení rozhodování od obcí vyvolává odůvodněné obavy. Musím proto dát za pravdu mnohým starostům, především pak z ODS, kteří tuto změnu odmítají. autorka je poslankyně PS PČR Jedna Evropa, jeden důchodový systém? Miroslav Jeník 8 Univerzální a spravedlivý důchodový systém neexistuje. V Evropě nikdy neexistoval a zřejmě ani existovat nebude. Důchodový systém v každém evropském státě reaguje na místní specifika. Všechny evropské země se potýkají se stárnutím obyvatel, společenskými změnami a finančními turbulencemi. Země, které již nějakou formu důchodové reformy provedly, spojuje i určitá míra odvahy a schopnosti připravit se na budoucnost. Více pilířů financování Západoevropské a severské státy se na změny připravují zodpovědně. Např. švédský model je ukázkou koexistence prvního pilíře v podobě průběžného systému financování důchodů a státem kontrolovaných fondů ve druhém pilíři. Vícepilířová struktura je typická i pro německý důchodový systém, jehož základem je první pilíř, ale podporovány jsou i druhý a třetí pilíř. Příjmy z druhého pilíře v Německu postupně rostou a v roce 2050 budou tvořit již 12,8 % hodnoty důchodů. První pilíř tvoří základ penzijního systému i v Belgii. Využíván je i druhý pilíř, ale zejména pak pilíř třetí, který používá 70 % obyvatel. Jihoevropská nerozvážnost Nerozvážnou a velmi kreativní fiskální politikou v Evropě prosluly jihoevropské státy. Španělský model financování důchodů je postaven na průběžném systému, což představuje velké riziko. Pilířová struktura existuje i zde, ovšem nemá dostatečně dlouhou historii a není dostatečně silná. Její aktiva jsou na úrovni 15 % HDP. Do budoucna tak lze očekávat kroky k posílení pilířové struktury. Příkladem dlouhodobě neudržitelného důchodového systému je Řecko, které se potýká zejména s finančními problémy a značnou nepřehledností. Nastavená vícepilířová struktura není v praxi využívána. Středoevropské státy, které České republice mají nejblíže, provedly reformy svých důchodových systémů v nedávné době. V Polsku se vyplácená penze skládá z příspěvku z průběžného systému financování z 60 % a ze 40 % z výnosů fondů. Využívání fondů nebylo příliš rozšířené, proto došlo k dílčím změnám zvýhodňujícím investice do soukromých fondů. Reforma je nevyhnutelná Změny důchodového systému, které prosazuje ODS, nejsou ničím neobvyklým, novým či nevyzkoušeným. Státy, které tyto změny přijaly, stabilizovaly své důchodové systémy. Pilířová struktura se u států, které ji využívají delší dobu, ukazuje jako stabilizační prvek veřejných rozpočtů. Je pravdou, že řada zemí po zavedení systému do praxe přešla k dílčím parametrickým úpravám. V současnosti je však podstatné reformu jako celek uvést do života. A v případě potřeby přikročit k dílčím změnám. Prosazení změny systému jako celku bude zásadní pro úspěch důchodové reformy. autor je poslanec PS PČR

Prosazování reformních zákonů je nyní v Senátu obtížné VÝBORY SENÁTU PČR Doba očekávaných a obtížně prosazovaných reforem klade zvýšené nároky i na senátory ODS, kteří se po posledních volbách ocitli v menšině. Jejich názory na aktuální politickou situaci přinášíme v pokračování seriálu o postojích občanských demokratů ve Sněmovně a v Senátu. Daniela Filipiová předsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Seniorům musíme zajistit důstojné stáří Vzhledem k tomu, že jsme ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v menšině, je zcela nereálná snaha prosadit novely zákonů nebo pozměňovací návrhy, a to zejména pokud by se jednalo o nějaký vládní či náš senátní návrh. Jediná možnost, jak vyvíjet nějakou smysluplnou práci, je soustředit se na konání různých seminářů, které souvisejí se zdravotní a sociální problematikou. Momentálně chystáme například veřejné slyšení na téma transformace domovů pro seniory v malá zařízení rodinného typu, můžeme to nazvat chráněným bydlením. Již dlouhé roky se ví, a to nejen u nás, ale i v ostatních zemích EU, že velká zařízení jsou drahá. Podle mě je ale podstatnější to, že velká zařízení jsou neosobní a mnohdy působí jako čekárny či odkladiště před koncem života. Je přece povinností každé společnosti se o seniory postarat tak, aby zbytek života prožili důstojně. Samozřejmě že je v prvé řadě nutné preferovat takovou péči, která umožní setrvání seniora co nejdéle v jeho přirozeném prostředí, tedy doma. Totéž platí i pro osoby s tělesným či mentálním postižením. Více rozhoduje politika Pokud jde o odborné znalosti členů výborů, záleží na tom, jaký druh zákona projednáváme. Je logické, že projednáváme-li návrh, který je jednomu z členů výboru profesně blízký, vkládá do toho své zkušenosti. Ale nutno říci, že ani odbornost a erudovanost nezaručuje profesionální přístup k problému. Leckdy, bohužel, více rozhoduje politika než věcný přístup. Chyby v legislativních návrzích nacházíme často. Musím však přiznat, že většinou je to po upozornění legislativního odboru Senátu, který pracuje na výbornou. V minulosti nás mnohokrát prosili: Vraťte nám to s tou opravou, bude velký problém, když to projde v této podobě! Senát potřebujeme Senát opravdu potřebný je. Projevilo se to již mnohokrát. Dokládá to i fakt, že procento zákonů vrácených do Poslanecké sněmovny a schválených v senátní verzi je každým rokem kolem 65 %. To je vypovídající číslo, ne? I když za této situace, která v Senátu nyní je, to určitě nebude pravda. A ještě jeden příklad za všechny, kdy Senát ospravedlnil svou existenci v minulosti se podařilo zabránit nesmyslnému nákupu stíhaček JAS-39 Gripen. Ušetřili jsme tím desítky miliard ve státním rozpočtu. Byla bych velmi ráda, kdyby se chystané vládní reformy projednávaly předem i s koaličními senátními kluby. Toto je věc, o kterou usilujeme marně už roky. Je to důležité zejména v této době, kdy je nemožné, aby se přijaly pozměňovací návrhy, které by eventuání chyby ve vládních návrzích opravily nebo návrhy doplnily. Navíc i senátoři mají mnohdy co k návrhům říci. Není možné, abychom pak jen tupě zvedali ruce pro návrh. Lobbisté na mě netlačí S tlakem lobbistů jsem se zatím nesetkala. Musím říci, že se mi to nestalo ani za mého působení na Ministerstvu zdravotnictví. Asi je o mně známo, že nejsem typ člověka, který by se třeba za jistých okolností nechal přesvědčit. Ze značení aut vozíčkářů se stalo politikum. Bohužel. Největším zklamáním, které vyplývalo z neznalosti, bylo to, že změnit třeba jen slovo v textu zákona není tak jednoduché, jak by se zdálo. Povzbuzením pro mě je, když se mi podaří kolegy přesvědčit o svém návrhu či názoru. Moje aktuální obavy vyplývají z apriorního postoje k vládním návrhům. Opozice se tváří, jako by nebylo třeba šetřit, že se nás krize a pokrizový stav hospodářství nejen u nás, ale i v zemích EU vůbec netýká. Jakýkoliv náš návrh je zamítán bez racionální argumentace. To i vadí. Bezmocnost také opakovaně pociťuji, když se snažím prosadit změnu přidělování znaků vozíčkáře pro vozidla. Myslím, že jsem z celého Parlamentu ta nejkompetentnější k předložení změny. Ale Národní rada osob se zdravotním postižením z toho udělala politikum, kterému podlehli nejen opoziční poslanci, ale bohužel i naši. Konzultuji bezbariérové projekty Přiznám se, že po své původní profesi, architektuře, se mi stýská čím dál tím víc. Ale není to dáno působením v Senátu. Svou vysněnou profesi nedělám vzhledem k okolnostem jsem odkázána na vozík. Tak se jí věnuji alespoň jako konzultant bezbariérových projektů a staveb. Ale zájem o konzultace je bohužel malý a situace ve městech a jeho stavbách tomu odpovídá. Petr Pakosta člen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Duch Paroubka proráží na povrch Situaci v Senátu bych rozdělil na část pracovní a politickou. Po pracovní stránce si nemohu stěžovat, Senát je dělné těleso a nové rozložení sil na tom nic nezměnilo. Problém nastává, když projednávané téma má politický rozměr. Přestože většina kolegů z ČSSD jsou lidé vzdělaní a moudří, tak duch Paroubka a Sobotky proráží 9

VÝBORY SENÁTU PČR 10 na povrch a zatemňuje jejich mysl. A extrémem je eurohujerství některých kolegů, například místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková je vždy připravena hájit i ty největší bruselské pitomosti. Mojí prioritou je doprava a daně Hlavním úkolem našeho výboru bude projednávání reformních zákonů. V čele je sociální demokrat Jan Hajda, se kterým se ve spoustě věcí neshodnu, ale je to člověk spravedlivý a rovný. Zároveň vykonávám funkci předsedy Podvýboru pro dopravu a podílím se na tvorbě dopravní politiky ČR. Začíná to tlakem na státní orgány k urychlení výstavby obchvatu města Náchoda, kde je situace kritická, pokračuje to třeba projednáváním dopravní strategie nebo jednáním se sousedními státy o dopravním propojení. Samozřejmě nemohu zapomenout na standardní projednávání zákonů či mezinárodních smluv týkajících se dopravy. Vedle toho mi končí na mém stole všechny návrhy zákonů s daňovou tematikou. Jsem také členem expertních skupin na Ministerstvu financí pro rozpočtové určení daní a pro příjmové daně. Jsem přesvědčen, že v našem výboru i v jeho dvou Podvýborech pro dopravu a pro energetiku jsou lidé opravdu erudovaní a pracovití, bez ohledu na stranickou příslušnost. Sněmovna nás ne vždy vyslyší Chyby jsme odchytli mnohokrát. Například v novele zákona o drahách, kdy Sněmovnou schválená verze by v praxi šla jen obtížně aplikovat, nebo v novele zákona o provozu na pozemních komunikacích. Tam došlo k absurdní situaci, že by vůbec nebylo možné dávat pokuty za alkohol za volantem. Trochu z jiného soudku je pak například poslední novela zákona o DPH, kdy úprava schválená Sněmovnou značně komplikuje život podnikatelům při uplatňování nároku na odpočet. Podařilo se mi přesvědčit Senát, že je třeba novelu poslat zpět do Sněmovny s pozměňovacím návrhem. Bohužel Sněmovna nevyslyšela naše argumenty a setrvala na své verzi. Praxe ukazuje, že senátoři měli pravdu. Senát se zaplatil nejméně na sto let Osobně jsem byl vždy přesvědčen, že Senát má svůj význam. Kdybych měl uvést jasný příklad jeho prospěšnosti, tak je to zamítnutí návrhu zákona o přijetí úvěru na financování nákupu 24 Gripenů. V roce 2002 toto rozhodnutí ušetřilo ČR téměř šedesát miliard na samotném úvěru a nejméně dvacet miliard na úrocích. Tehdy se Senát zaplatil nejméně na sto let. Chci věci ovlivňovat Největším zklamáním je způsob, jakým se Poslanecká sněmovna chová k senátním návrhům zákonů. Od prostého zaparkování předlohy (například novela Ústavy umožňující samorozpuštění Sněmovny, kterou pak poslanci objevili v minulém roce) až po opakované odkládání projednání. Když čekáte dva týdny, až váš bod přijde na pořad, a popáté někdo navrhne změnu pořadu schůze a senátní bod se popáté posune nebo vyřadí, tak vás to opravdu namíchne. A to pozitivní pokud se člověk opravdu snaží, tak se mu daří věci ovlivňovat. A já věřím, že se mi to daří pozitivním směrem. Kolegové z ČSSD budou jistě prosazovat zamítnutí reforem. Sice pak v Poslanecké sněmovně má vládní koalice dostatek hlasů, ale opozice snadno získá v médiích prostor pro svá poněkud demagogická prohlášení. Občané získají dojem, že vlastně žádné reformy nejsou třeba a že ta zlá pravice je chce jen odírat. Občas říkám svým kolegům z ČSSD, že místo šetření bychom jako ODS měli pořádně šlápnout na plyn. Sice bychom zkrachovali jako Řecko, ale užili bychom si několik příjemných let a příští volby by ODS určitě vyhrála. Kolegové to slyší neradi. Na objemnější předlohy nemáme dost času Práce Senátu je podle mého názoru limitována dvěma věcmi. Je to jednak malá síla Senátu v rámci obou komor Parlamentu ČR, jednak krátká lhůta, kterou Senát na projednávání zákona má. Ta malá síla Senátu se zdá být momentální výhodou, ale připomenu,

jak řádila Poslanecká sněmovna v minulém období, kdy oficiálně vládla pravicová a potom úřednická vláda, ale ve Sněmovně procházely věci, nad kterými zůstával rozum stát. A když tehdy pravicový Senát zákon vrátil, tak se často našla stojedničková hlasovací koalice, která prostě Senát přehlasovala. Během těch třiceti dnů se stihnou bez problému projednat běžné zákony. Ale objemnější předpisy, jako byl třeba daňový řád, trestní zákon nebo v budoucnu občanský zákoník, v této lhůtě projednat nelze. Má-li být Senát strážcem ústavnosti a legislativní čistoty, bylo by vhodné pravidla pro jednání Senátu upravit. Lisabonská smlouva je špatná Pocit bezmocnosti mám, když se občas sehraje nějaká politická hra, protože někdo chce něco prosadit a ví, že normálně by neměl šanci. Mohu třeba uvést ratifikační proces při přijímání Lisabonské smlouvy. V senátorském klubu ODS jsme byli dohodnutí, že nepřipustíme její schválení, pokud nebudou splněny naše další podmínky. A pak eurofilové v našich řadách tuto dohodu zbagatelizovali a rozmělnili tak, že Lisabonská smlouva bez problému prošla. A to odhlížím od toho, že ta smlouva je špatná ostatně dnes je to vidět v celé nahotě. A už vůbec nehodnotím to, že máme usnesení Kongresu ODS, který nám zakazuje předávat do Bruselu další kompetence. Zástupci zájmových skupin přicházejí většinou s argumenty Samozřejmě přicházejí zástupci různých zájmových skupin a snaží se ovlivnit konečnou podobu projednávaných zákonů. V řadě případů jsou jejich argumenty racionální a není důvod jim nenaslouchat. Před výzvami neutíkám Já se ke své profesi tou je daňové poradenství jednou vrátím. Ale funkce senátora byla a je pro mě především výzvou,a já nemám ve zvyku před výzvami utíkat. Miloš Vystrčil místopředseda senátního klubu ODS, člen Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Záleží na logice naší argumentace Protože jsem v Senátu první volební období, obtížně mohu porovnávat změny oproti předchozím obdobím. Co se ale týká vlastní práce senátora, ta je nyní obtížná vzhledem k tomu, že nás sociálně demokratičtí senátoři mohou přehlasovat, kdykoliv se jim zachce. Tím víc záleží na úrovni a připravenosti našich vystoupení a logice argumentace. Přehnané iluze si ale nedělám. V případě potřeby si sociální demokracie v Senátu odhlasuje, co potřebuje, ať to stojí, co to stojí. Nicméně fungování výboru předsedou je sociální demokrat Ivo Bárek hodnotím zatím dobře. Jeho chování považuji za korektní. Hájím obce a kraje V našem výboru považuji za důležité, abychom nedopustili plíživý rozklad modelu výkonu veřejné správy. Musíme nacházet maximální shodu při vytváření vyjednávací pozice České republiky vůči Evropské unii pro plánovací období od roku 2014 a dokázat minimálně uhájit významnou roli obcí a krajů při plnění rozvojových cílů České republiky. Úprava sazeb DPH patří k aktuálním tématům Na půdě Senátu se momentálně zabývám také možnými dopady sbližování sazeb daně z přidané hodnoty na příjmy obcí a krajů a přípravou priorit České republiky pro plánovací období od roku 2014. K prioritám patří zlepšování dopravní infrastruktury Na úrovni svého senátního obvodu se snažím pomoci zejména při vyjednávání zlepšování kvality dopravní infrastruktury a komunikace představitelů Vysočiny se zástupci centrálních orgánů konkrétně například v oblasti zemědělství, venkova, vodního hospodářství, životního prostředí apod. Důležitější legislativou, kterou pak budeme na plénu projednávat, bude určitě reformní balík zákonů, který by měl do Senátu snad dorazit začátkem července. Vzhledem k většinové převaze sociálních demokratů a jejich dosavadním vyjádřením předpokládám, že budou tyto reformní zákony Poslanecké sněmovně Senátem vráceny. Diskuze u nás převažuje na stranickými pokyny Otevřeně říkám, že všechny předlohy není v lidských silách detailně prostudovat a je tedy někdy nutné spolehnout se na názor zpravodajů a snad i určitou životní zkušenost. Stranické pokyny hrají také svoji roli, ale v našem klubu je jednoznačně upřednostňována diskuze a snaha o nalezení třeba i kompromisního řešení. Určitě velkou předností práce senátora je svoboda, nezávislost i poměrně velmi slušná možnost se své práci plně věnovat. Určitým zklamáním je naše dle mého názoru nedostatečná schopnost se efektivně domlouvat s Poslaneckou sněmovnou. Mou hlavní obavou je, aby nenastala situace, kdy stranická nesnášenlivost začne zcela potlačovat rozumné uvažování a zdravý selský rozum. V Senátu zasedají většinou vyzrálé osobnosti Senát vnímám jako horní komoru se všemi přednostmi i zápory. Vzhledem k většinovému systému volby do Senátu a věkovému limitu nad 40 let se mi přece jen zdá, že v něm v naprosté většině zasedají vyzrálé osobnosti, které již nemají potřebu si něco takzvaně dokazovat. Poměrně korektní atmosféra při jednání Senátu tomu zatím naštěstí odpovídá. Nicméně bych uvítal efektivnější možnosti přípravy na jednání a lepší celkovou senátní organizaci. Zažil jsem několik změn, které jsme jako senátoři udělali v předložené legislativě. Změny se týkaly úprav občanského zákoníku. Osobně jsem se ještě účastnil jednání o změnách zákona o DPH a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Pravdou ale je, že Senátem navrhované změny se ne pokaždé setkaly v Poslanecké sněmovně s plným pochopením a respektem. Připomínky odborných skupin mohou pomoci Pravidelně se v období před projednáváním některých zákonů objevují lidé, kteří vám chtějí sdělit svůj názor, námitky, návrhy nebo představy, jak by se měl zákon změnit nebo upravit. S vyloženým tlakem, nebo dokonce nátlakem jsem se zatím nesetkal. Ale vítám jakoukoli oponenturu. Již několikrát mi však připomínky některých odborných skupin či organizací pomohly se v problému lépe zorientovat. Studenti a učení mi někdy chybějí Nejsem zvyklý se často ohlížet nazpět. Ale je pravdou, že jako bývalému pedagogovi se mi občas zasteskne po studentech a pravidelném učení. red 11

ZAHRANIČÍ Súdánci rozhodovali v referendu o rozdělení své země 12 Senátorka Veronika Vrecionová a senátor Petr Bratský se ve dnech 23. 29. května zúčastnili fact-finding návštěvy Súdánu organizované prezidentem Politické akademie Rakouské lidové strany a bývalým ministrem obrany Dr. Wernerem Fasslabendem. Cílem cesty bylo získání informací o aktuální situaci v zemi před plánovaným oddělením Jižního Súdánu. Členové delegace, kterou tvořili zástupci ze střední Evropy, navštívili mimo jiné uprchlický tábor v dárfúrském regionu. Společně se zástupci ze Slovenska také debatovali s místními politiky o poznatcích z rozdělení Československa. Z diskuze jasně vyplynulo, že rozhodujícím faktorem bude, zda se podaří udržet mírovou formu rozdělení. Paní senátorko, vy jste se nedávno vrátila ze Súdánu, což je pro mnohé velmi exotická africká země. Neměla jste před cestou obavy? Já byla v první řadě velice zvědavá. Súdán leží v části světa, která je pro mě velmi zajímavá. Je to největší africká země, kterou posledních 20 let zmítá občanská válka. Česká média o zemi informují velmi sporadicky, a to ještě zejména v souvislostech s nějakým krveprolitím nebo situací v Dárfúru. Ale myslím, že povědomí o této zemi máme celkově velmi malé. Proto jsem nabídku na cestu a zvláště v době po referendu na jihu a těsně před rozdělením na Severní a Jižní Súdán velmi uvítala a ráda jsem se tam jela podívat. Obavy jsem ale neměla. Bylo něco, co vám hned po příjezdu padlo do očí? Zejména kulturní rozdíly, podnebí, situace ve městě atd.? Súdán je velmi blízko rovníku, v současné době tedy těsně před obdobím dešťů. Je tam strašné horko, místy až 45 stupňů ve stínu, takže jsem si dovezla hlavně angínu z neustálého střídání venkovních a klimatizovaných prostor. Zažila jsem tam i svou první, sice malou, ale písečnou bouři. Když přistáváte, Chartúm je typické africké velkoměsto, velmi málo osvětlené, letiště malé, ne příliš vábné, ale srovnatelné s ostatním rozvojovým světem. Měla jste možnost potkat se s místními obyvateli? Velice omezenou. Měli jsme velmi nabitý program, pouze poslední den se nám na hodinu podařilo vyrazit na africký trh. Ale z té hodiny jsme strávili 45 minut na policejní stanici, protože nám do auta narazila rikša. Takže jsme se asi setkali s typickými místními policisty, polehávajícími a posedávajícími, a ten úkon trval velice dlouho. Dále s taxikáři, kteří jsou stejně jako lidé pracující v hotelu a obecně v oblasti služeb velice milí. Pak jsme měli možnost strávit nějakou dobu v Dárfúru v jednom z největších uprchlických táborů. Jeho obyvatelé se k nám chovali velice pěkně, ale i při volném pohybu byla největším problémem jazyková bariéra. Když zmiňujete Dárfúr a jeho uprchlické tábory, máte pocit, že doba v nich strávená obyvatelům pomůže začít nový život, nebo je spíš naučí využívat cizí pomoc namísto své vlastní práce a úsilí? Byla jsem na Dárfúr velice zvědavá. Kdysi jsem navštívila v Bombaji několik slumů, ale podmínky v tom uprchlickém táboře byly daleko lepší. Na rozdíl od slumu, kde se o člověka nikdo nezajímá, tak tady dostanou najíst, napít, mají základní zdravotní péči, děti dostanou základní vzdělání. Samozřejmě ve srovnání s naší situací jsou to podmínky hrozivé. Já musím spíš říct, že ve mně to naopak vzbuzovalo dost divné pocity, protože jak jsme viděli při cestách autobusem, lidé v uprchlických táborech mají daleko lepší podmínky než lidé žijící třeba na vesnicích. Takže nemají motivaci svou situaci změnit a začít se o sebe starat sami? Obávám se, že se může stát, a také to pracovníci OSN potvrzovali, že když některé uprchlíky vrací do původních vesnic, kde je klid a mír, do 14 dní se jim vrátí, protože život v uprchlickém táboře je pro ně daleko lepší. S pracovníky OSN jste měli možnost komunikovat? Ano. Mluvili jsme se zástupci OSN, kdy mě šokovali výší nákladů, které jsou s provozováním těchto táborů spojené. Myslím, že například Člověk v tísni či jiné neziskové organizace umí být daleko efektivnější, než co jsem viděla na vlastní oči v Dárfúru. Vrátila byste se ještě někdy po získaných dojmech do Súdánu? Asi to není země, kam by člověk jel na dovolenou, protože chybí infrastruktura, musíte vědět, kde se pohybovat. Také není možné kvůli občanské válce volně cestovat z provincie do provincie. Dokonce se tam nesmí fotografovat, tak jak to bývá v některých zemích občas zvykem. Mě by však zajímal následný vývoj po rozdělení země jestli se podaří využít příležitost k mírovému řešení a následnému rozvoji Jižního Súdánu. Nejdůležitější bude rozvoj fungujících institucí. Určitě bych se tam za nějakou dobu ráda vrátila. Jakub Kajzler vedoucí zahraniční sekce ODS

K historii súdánského konfliktu Petr Bratský Etnicko-náboženský konflikt v Súdánu má dlouhou historii. Hranice mezi zeměmi, obývanými na jedné straně většinou Araby a na druhé kmenovými společenstvími, dělí Súdán na dvě části. Boj o to, jak má hranice vypadat, stál životy milionů lidí. Prakticky hned po získání nezávislosti v roce 1956 začaly spory mezi vládnoucím arabským severem a černým jihem, které vedly k 17 let trvající občanské válce. Skončila dohodou, která jižním oblastem poskytovala větší míru autonomie. Od tohoto roku se stala vláda v Chartúmu více orientovanou na západ a byla schopna uskutečnit rozsáhlou reformu zemědělství, což podpořil i MMF. Následně zahájily USA masivní dodávky zbraní pro súdánskou armádu, která paradoxně předtím prošla intenzivním výcvikem od Sovětského svazu včetně dodávek zbraní. Pro nedodržování smlouvy a násilné vyvlastňování půdy na jihu a po pokusu více ho islamizovat se ovšem boje rozhořely znovu v roce 1983. Následný exodus uprchlíků byl obrovskou humanitární katastrofou. V roce 1989 se moci chopil generál Umar al-bašír, který vládne dodnes. Mírové rozhovory mezi jižními rebely a vládou dospěly k pokroku až v roce 2004: Mírová dohoda, která měla zajistit Jižnímu Súdánu úplnou autonomii po dobu šesti let a po této době bude uskutečněno referendum o samostatnosti Jižního Súdánu. Dále bylo dohodnuto, že výnosy z těžby ropy budou rozděleny mezi Jižní a Severní Súdán. Pak ale opět nastaly nepokoje. Až v roce 2008 byla situace stabilizována díky masivní humanitární pomoci a pomoci mezinárodních sil. 15. ledna letošního roku skončilo referendum o rozdělení Súdánu na severní a jižní část. Podle předběžných výsledků hlasovalo přes 80% registrovaných voličů, z toho se 99% voličů vyslovilo pro odtržení jižního Súdánu. Výsledky referenda budou znamenat vytvoření nového státu na mapě Afriky a světa. V pozadí je soupeření o ropu Jak se může situace v Súdánu vyvíjet? Jen v roce 2009 došlo k několika mezikmenovým střetům souvisejících s bojem o dobytek a pastviny. Ropa stojí v pozadí nejnovějšího konfliktu v Súdánu. Vojska ze severu Súdánu, který se má 9. července rozdělit na dva státy, totiž obsadila ropný region Abyei. Tato oblast leží přesně na hranici obou nových územních celků, přičemž větší část ropných zásob má podle dohod připadnout Jihu. Ropy je v Súdánu víc než dost, odhady hovoří o nejméně pěti miliardách barelů. Denně se vytěží 382 tisíc barelů, což ze Súdánu dělá jednoho z největších producentů v subsaharské Africe. Většina obyvatel Abyei je na útěku směrem na jih, hlásí mluvčí OSN Chua Ťiang. Ozbrojené gangy se pustily do plenění, do pohybu se daly tisíce a tisíce obyvatel ropného regionu. Boje stály miliony životů Válka v Súdánu si od roku 1983 vyžádala téměř čtyři miliony mrtvých a vedla k silnému vylidnění jihu. Z celkové čtyřicetimilionové populace připadá dnes na jižní část necelých osm milionů lidí. Pokud nyní vypukne nový rozsáhlý konflikt, hrozí, že se rozšíří také do sousedních zemí. Mimo jiné do Ugandy, kde operuje povstalecká Armáda božího odporu. Statisíce súdánských uprchlíků se zdržují v Demokratické republice Kongo a v Keni. Súdán přitom ještě donedávna platil za jednu z nejslibnějších afrických ekonomik, ovšem za předpokladu, že rozdělení země bude dokončeno mírovou cestou. Ropa v současnosti zajišťuje polovinu příjmů do státního rozpočtu a 95 % súdánského vývozu. O surovinu se v Súdánu zajímají především čínští investoři, kteří dokončují ropovod do přístavu Bašhár ležící na břehu Rudého moře. Další ropný terminál vzniká poblíž keňské Mombasy. Experti odhadují, že země by mohla v blízké budoucnosti těžit až 600 tisíc barelů ropy denně. autor je senátor Konzervativci a reformisté v EU stupňují činnost Po vyřízení všech nutných administrativních úkonů a vytvoření potřebného zázemí se rozbíhá každodenní činnost této nadnárodní aliance politických stran (AECR). S rostoucí silou organizace dochází i k jejímu dalšímu růstu, kdy na březnovém zasedání Rady AECR byla mezi členy přijata také slovenská Občanská konzervativní strana. K prohlubování vzájemných vazeb mezi jednotlivými stranami napomáhají také pravidelná setkání jejich představitelů na různých úrovních. Mimo zasedání Rady AECR, kterou tvoří političtí představitelé, dochází i k pravidelným schůzkám zahraničních tajemníků na pracovní úrovni. Aliance využívá možnost částečné finanční podpory projektům, které cíle Aliance sledují. Jedním z podpořených projektů byla i panelová diskuze s tématem Evropská azylová a migrační politika ve světle vlny revolucí v severní Africe. Aliance evropských konzervativců a reformistů je nadnárodní politická organizace sdružující podobně smýšlející strany. Byla založena v lednu 2010 společně Občanskou demokratickou stranou, britskou Konzervativní stranou, polskou stranou Právo a spravedlnost a několika dalšími evropskými stranami. V současné době se počet členů rozrostl na jedenáct. V čele Aliance a jedním ze zakladatelů je europoslanec Jan Zahradil. Aliance navazuje na vznik samostatné frakce Evropských konzervativců a reformistů, která byla ustavena po posledních volbách do Evropského parlamentu, a která sdružuje europoslance spolupracujících stran. Třetím souvisejícím subjektem je think-tank New Direction (Nový směr). Společným cílem této skupiny nových konzervativních a reformních organizací je usilovat o reformu Evropské unie v souladu s tzv. Pražskou deklarací. Více informací můžete nalézt na: www.aecr.eu; www.ecrgroup.eu; www.newdirectionfoundation.org. 13

ROZHOVOR Ministerstvo zahraničních věcí někdy tak trochu podřimuje 14 Po roce ve vedení sněmovního Zahraničního výboru považuje David Vodrážka za svou prioritu ekonomickou diplomacii. Nejen o ní je následující rozhovor. Když jste před rokem nastupoval do čela Zahraničního výboru, mnozí vám vyčítali, že nemáte s touto oblastí zkušenosti. Čím se snažíte přesvědčit své kritiky a získat je na svou stranu? Se zahraniční politikou jsem měl skutečně zkušenosti menší, byť jsem už jako místopředseda ODS jednal s mnoha delegacemi. Ale názory na roli ČR v Evropě a ve světě mám konzistentní a ty jsem nezměnil. Jsem přesvědčen, že politik má být především nositelem programu a idejí. A musí být manažerem, který dokáže svůj program prosazovat. To platí i v parlamentní diplomacii. S jakým hlavním cílem jste do vedení výboru nastupoval? A daří se ho naplňovat? Na počátku svého působení jsem byl a nebojím se to přiznat poměrně zklamán téměř nulovou mírou kompetencí, které Zahraniční výbor má. Rozhodl jsem se tedy soustředit na praktické a konkrétní věci, které mohou této zemi pomoci. Mou prioritou se stala ekonomická diplomacie, kde můžeme pomáhat otevírat dveře českým exportérům. Přiznáváte zklamání nad malými kompetencemi, ale jak může Zahraniční výbor fakticky ovlivňovat českou zahraniční politiku? Zahraniční politiku ovlivňujeme nepřímo. V konkrétních otázkách můžeme vyvíjet tlak na ministerstvo zahraničních věcí, například ve věci udělování víz či nakládání s majetkem Ministerstva. Některé naše připomínky byly zapracovány do obou klíčových dokumentů, kterými jsou Koncepce české zahraniční politiky i Bezpečnostní strategie ČR. Osobně si myslím, že přínosné mohou být i některé zahraniční cesty, byť vinou několika konkrétních případů v minulosti získal náš výbor pověst cestovní kanceláře. Přitom naše zatím jediná velká cesta do Brazílie byla nejen diplomaticky velmi intenzívní, ale soustředila se především na hledání příležitostí pro naše firmy. Nedávno se výbor zabýval Koncepcí zahraniční politiky ČR, kterou předložilo Ministerstvo zahraničních věcí. Vidíte v ní nějaká problematická místa? Koncepce byla hodnotově a zahraničně-politicky správná. Bohužel některá sporná místa dokument raději nepojmenoval a vyhnul se jim, což mě mrzí. Například vůbec nehovoří o spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu s Ministerstvem zahraničních věcí na obhajobě našich hospodářských zájmů. Pokud se o tom nic neříká zde, musíme nutit oba resorty, aby si spornou věc vyříkaly co nejdříve. Hodně se v poslední době mluví o rušení některých našich zastoupení v zahraničí. Postupuje podle vás ministerstvo uvážlivě? V době úspor jsou některé změny nutné čili s rušením jako takovým problém nemám. Ani ambasády totiž nemůžeme provozovat na dluh. Nicméně jsme měli problém s některými kroky ministerstva, které se nám zdály nepromyšlené. Argumenty, které úřad pana Schwarzenberga ve Sněmovně předložil, byly slabé. Opakovaně jste prezentoval svou skepsi v souvislosti se situací v Libyi Skeptický opravdu jsem, ale uznávám, že musíme situaci vnímat reálně. Pokud se Rada bezpečnosti OSN odhodlala posvětit vojenskou akci, pak je třeba se připravovat na budoucí vývoj. V tomto případě mám pocit, že naše diplomacie podřimuje. Opakovaně jsem se o stav věci zajímal, nicméně Zahraniční výbor nemá lepší nástroje, jak ministerstvo popohnat kupředu. Do konce června by se mělo rozhodnout o ukončení přístupových rozhovorů s Chorvatskem. Jak se díváte na rozšiřování EU? Rozšiřování EU plně podporuji. Česká republika toho pro rozšíření udělala hodně a získala tím v kandidátských zemích velmi dobrou pověst. Je tedy třeba situace využít a dotáhnout celý proces do konce. Mám radost z šance, která se nyní otevřela i pro Srbsko. Mír a stabilitu na západním Balkáně se bez této země nemůže podařit udržet a evropská perspektiva je pro Srbsko dobrým stimulem. Jak by měly být podle vašeho názoru koordinovány evropské otázky na vládní úrovni? Potřebuje Česká republika evropského zmocněnce pro tuto oblast? Toto téma jsme na Zahraničním výboru řešili nedávno. Jsem hluboce přesvědčen, že stávající rozdělení kompetencí je v pořádku, není však dotaženo do konce. Na Úřadu vlády musí být politická osobnost, která může v pozici státního tajemníka zastoupit premiéra a plně koordinovat evropskou agendu. Vím, že MZV a jeho šéf tuto změnu chtějí blokovat, je však plným právem premiéra učinit potřebné rozhodnutí. Vedle práce poslance a předsedy Zahraničního výboru stále vedete radnici na Praze 13. Je nějaká styčná plocha mezi zahraniční politikou a prací komunálního politika? Přímá styčná plocha bohužel není, tu spíše nacházím jako člen Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Inspiraci však mám především v tom, že jako starosta jsem zvyklý vidět výsledky své práce na vlastní oči. Diplomacie tolik šancí nedává. Oproti tomu ekonomická diplomacie mi umožňuje to, co mám na politice rád že mohu konkrétním lidem pomoci. Kateřina Jurigová tisková tajemnice poslaneckého a senátního klubu ODS

LETNÍ ANKETA Prázdninové plány našich politiků a jejich úvahy o turistickém ruchu Většina z nás se v tomto čase zaobírá buď plánováním letní dovolené, nebo se už chystá na předem rozhodnuté dny odpočinku, relaxace, poznávání nových míst Proto jsme se zcela nahodile ptali představitelů ODS na to, jak hodlají strávit léto, jak se turistický ruch rozvíjí v jejich regionech, jak se do zahraničních cest podle nich promítá zjitřená situace v řadě přímořských destinací. Přemysl Sobotka 1. místopředseda Senátu Letošní dovolenou nebude mnoho lidí trávit tak, jak původně plánovalo. Severní Afrika, tak oblíbená destinace mnoha turistů a milovníků moře, přijde o velkou část národních příjmů z turistického ruchu. Národní revoluce paradoxně mohou vést k prohlubování nepokojů a neklidu díky snižování ekonomické úrovně. Jiní lidé zase rádi tráví svou dovolenou v rakouských či italských horách. Mezi pravidelné návštěvníky Alp počítám i sebe. Myslím, že celosvětová hospodářská krize má jeden nečekaný efekt právě v turismu v Alpách. Mnoho návštěvníků z Evropy omezilo svoje pobyty, a tak se vítanými hosty stali Češi. V řadě oblastí dokonce čeští lyžaři a horalé ekonomicky zachraňovali turistická centra či horské chaty. Příjemný obrat. Václav Heřman starosta Nové Role Na letošní letní dovolenou se opravdu moc těším, protože ji budu trávit v jednom krásném letovisku s písečnou pláží na pobřeží Jihočínského moře. Obecně současnou situaci ohledně turistiky a lázeňství vidím pozitivně. Po třech chudých letech, kdy se projevila 15

LETNÍ ANKETA ekonomická krize snížením turistiky o 40 % se opět dostáváme pomalu do normálu. Ale konkrétně lázeňství na tom, bohužel, je a bude hůře, protože se uvažuje o snížení dotací do této oblasti o 1,5 miliardy korun. Což by znamenalo v našem regionu snížení zaměstnanost zhrubai o třetinu. To samozřejmě není příznivá zpráva, ale snad se s ní dokážeme vyrovnat. Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu Letos strávím letní dovolenou s rodinou v Itálii. Na ty dva týdny už se všichni těšíme. Zbytek volna využijeme v Česku, konkrétně v krásném kraji Kokořínska. Alena Palečková senátorka Já už mám, bohužel, valnou část dovolené za sebou, protože jsme si s kamarádkou a stranickou kolegyní Irenou Ondrovou jely zahřát své staré kosti k moři. Užily jsme si. Léto je pro mě zatím nevyzpytatelné. Musím plnit roli babičky, což mě baví i s tím, že se musím přizpůsobovat požadavkům svých potomků. Ale nepochybuji, že bych nedostatkem hlídání vnoučat strádala. Ale to není postesk, naopak se na ně těším. Komplikace je, že to budu muset kombinovat s povinnostmi v Senátu a zatím nikdo neví, jak budeme zasedat a co bude zapotřebí řešit vzhledem k tomu, že politická situace je stále rozjitřená, schvalování reforem spěchá Zkrátka musím být nachystaná na všechno. Obecně si k trávení letošních dovolených asi každý soudný člověk uvědomuje, jak jsou mnohé destinace riskantní ať už z hlediska reálných bezpečnostních hrozeb, či strachu ze zdražování v důsledku ekonomické krize To všechno si logicky svoji daň vybírá. Ale snažím se být optimista. Myslím, že všechny postižené země se ve vlastním zájmu budou snažit udržet si standard, ceny, a tím pádem i klientelu. Platí to i o Řecku, které mám moc ráda a několikrát jsem ho navštívila. I když v současnosti mě zaráží, že opakovaně neplní podmínky Evropské unie, což jim komplikuje i příjmy z turistického ruchu, které by logicky měly být jedním z jejich eminentních zájmů. Tomáš Grulich senátor Jistě se opět mnoho lidí chystá na dovolenou snů. Čím jsem starší, tím větším snem je pro mě setrvat na českém letním venkově. Nepropadl jsem chalupářství během komunistické totality (prostě jsem na to jako muzejník ani neměl), malý statek na jihu Čech jsem si zakoupil až po letech podnikání v novém režimu. Jako městské dítě se dnes kouzla venkova nemohu nabažit. Jednoduché mezilidské vztahy, jednoduchý život, jednoduchá strava, jakýsi protiklad k nervózní politice ve městě. Navíc jsem si na venkov odstěhoval z Prahy odbornou knihovnu a hodlám využít letního volna k napsání knihy o komunistické propagandě vůči českému exilu. Za teplem se chystám, až budou plískanice. František Hubáček starosta Luhačovic Naše rodinné plány na čtrnáct dní nebo i tři neděle směřují do maďarských termálních lázní. Jako starosta lázeňského města jsem, troufám si říci, do značné míry v tomto ohledu znalcem, takže kromě tuzemské nabídky a hlanvě i té naší, která má v Luhačovicích ohromnou 16

tradici ocením i změnu v zahraničí. Alternativou pro mě je, což ovšem záleží na manželce, pobyt v Chorvatsku, které má pro mnoho Čechů tradici a půvab díky úžasně krásnému moři a pobřeží. Zároveň doufám, že i naše lokalita se stane prázdninovým rájem pro všechny návštěvníky ze všech koutů Česka i ze zahraničí. Nechci se příliš chlubit, ale nezastírám pýchu nad nově vybudovanou městskou plovárnou. Velkým úspěchem bylo také získání ceny za nejlepší stavbu Zlínského kraje, konkrétně za hotel Alexandria, který je nejen architektonickým skvostem, ale zároveň poskytuje služby i pro ty nejnáročnější klienty. Vladislav Malát bývalý senátor Na stará kolena si čím dále tím více uvědomuji, že času mám již nemálo, takže s ním musím hospodárně zacházet. Nevím od koho pochází výrok Pracuj tak, jako kdybys měl žít věčně, žij tak, jako kdybys měl zítra zemřít, ale líbí se mi. Pro důsledky této zásady má naštěstí pochopení i moje o mnoho let mladší žena, která je, jak doufám, smířena s tím, že letošní léto strávíme opět v tuzemsku střídavě v našich třech domovech, jimiž jsou Praha, Poděbrady a jedno klidné a překrásné místo v Jizerských horách. Příležitosti k plnění první poloviny výše citované rady snadno nacházíme v každém z nich. Úvahám o tom, jak žít, abychom o nic nepřišli ale nikomu přitom neublížili, nejlépe svědčí ticho a proměny krajiny kolem naší horské chalupy. Že to je vize velmi skromná? Pro někoho ano a stejně bych se na to před pár desítkami let díval i já. Jenomže já jsem za tu dobu viděl velký kus světa a k té vizi jsem se následně dopracoval. Jiří Papež poslanec Také letošní léto, stejně jako i v předešlých letech, přesný program rodinné dovolené příliš neplánujeme, protože nikdy není dopředu zcela jasné, zda a kdy bude mimořádně zasedat Poslanecká sněmovna. Ale nijak nám to nevadí, neboť stejně trávíme většinu letního volna v Česku a rozhodujeme se velmi operativně a rychle. Tak tomu bude určitě i letos. Naše země je krásná, kvalita poskytovaných služeb se za poslední roky velmi zlepšila, nehrozí zde žádné místní nepokoje ani krach cestovní kanceláře a čekání na odlet. V té souvislosti také považuji za podstatné, že utratíme peníze za dovolenou v tuzemsku, a podpoříme tím místní podnikatele a domácí ekonomiku. Přestože jsem na Šumavě doma, chystám se i letos prožít nějaký čas právě tam. Vždy je co nového objevovat a na odpočinutí si od každodenních problémů je ten nádherně zvlněný kraj s krásnou přírodou a čistým vzduchem ideální. Je užitečné a zajímavé odskočit si na krátké výlety k našim sousedům do Německa či Rakouska. Kromě toho určitě vyrazíme v létě na pár dní na jižní Moravu. Jízda na kole mezi vinohrady a ochutnávání výborných moravských vín je pro mne takovou letní třešničkou na dortu již řadu let. Nejezdím přitom na jedno místo, ale rád poznávám nové lokality a objevuji zajímavá zákoutí. Zatím jsem se nezklamal a vřele bych to všem doporučil. A ještě jeden významný efekt má tuzemská dovolená: V posledních letech se objevila celá řada místních regionálních potravinářských specialit a ty já rád ochutnávám právě při svých putování po Čechách a Moravě. Taková regionální potravina je i ideální suvenýr, kterým můžete udělat radost i svým blízkým. red 17

ZEMĚDĚLSTVÍ I zemědělská politika může být pravicová a odpovědná Ivan Fuksa 18 Veřejnost si za dlouhé vlády socialistů zvykla, že pojem zemědělská politika se rovná přerozdělování prostředků od daňových poplatníků k několikaprocentní menšině zemědělců. Naším úkolem je nyní dokázat, že podporu zemědělství a venkova lze realizovat efektivněji, s nižšími náklady i menší byrokracií. Mezi lidmi i v médiích se emotivně diskutují úsporná opatření vlády a zaznívají názory, že se škrtá ukvapeně, bezmyšlenkovitě a na nesprávných místech. S tím nemohu souhlasit a na podporu tohoto tvrzení uvedu konkrétní příklad ze svého resortu. Podařilo se mi prosadit, že produktivní investice na rozvoj venkova se v roce 2011 nejen nebudou snižovat, ale dokonce se navýší. Výhodou Programu rozvoje venkova je skutečnost, že na každou tisícovku z domácích zdrojů dostaneme průměrně asi 3500 Kč z evropských fondů. Neslouží k dotování ztrátového provozu, neslouží k látání děr v hospodaření nekonkurenceschopných subjektů, ale naopak k financování potřebných a produktivních investic, které zvyšují životní úroveň českého venkova. V roce 2011 se Program rozvoje venkova posiluje o dvě a půl miliardy korun z národních zdrojů oproti rozpočtu roku 2010, což nám umožní financovat projekty v hodnotě až 22 mld. Kč. Vidíme tedy, že se nešetří na nesprávných místech a zcela patrná je má snaha zvýšit podíl investičních dotací na úkor těch provozních, kde naopak dochází k výrazným úsporám. Ze strany zemědělců i zástupců opozice se ozývají hlasy, že náš agrární sektor trpí nevýhodnými podmínkami ve srovnání se starými členskými státy EU. Vždy upozorňuji, že pláčou na nesprávném hrobě. Podmínky vyjednávaly sociálnědemokratické vlády a nelze je v průběhu sedmiletého rozpočtového období změnit. Naším úkolem bude nyní diskutovat na půdě Evropské unie, mj. i se starými členskými státy, a prosadit, aby se v příštím rozpočtovém období po roce 2014 méně pokřivovalo tržní prostředí a nediskriminovaly se nové členské státy. Víme, že dotace nezmění spotřebitelské zvyklosti Má snaha v rámci Unie se například zaměřuje na narovnání podmínek v oblasti podpory rybolovu a chovu ryb. V Unii si stále více uvědomují, že členy nejsou pouze přímořské státy, ale také vnitrozemské státy s dlouholetou tradicí rybníkářství. Inicioval jsem společný postup těchto států, který by mohl přinést více prostředků a rozšíření jejich použití mj. na mimoprodukční funkce rybníků. Na rozdíl od socialistů si uvědomujeme, že sebevětší dotace nepřemohou spotřebitelské chování a zvyklosti. Vidíme to na současné aféře s bakterií E. coli. Snažím se přesvědčovat spotřebitele o kvalitě tuzemských potravin a kolegy v Evropské unii o nutnosti zlepšení systému značení země původu. Že popularita domácích potravin roste, svědčí i zvyšující se obliba farmářských trhů a slavností. Zde musíme dbát na jasná pravidla prodeje, aby několik občasných podvodníků nesnížilo důvěru v přímý prodej produktů našich farmářů. Proto jsme nedávno představili kodex, který přispěje k udržení vysoké kvality tuzemských produktů na farmářských trzích a zlepší orientaci spotřebitelů. Stejně jako jiných oblastí veřejného sektoru se i Ministerstva zemědělství dotkla nutnost úspor v provozních a mzdových nákladech. Mým cílem je současně snižování byrokracie, administrativních nákladů a papírování pro zemědělce i širokou veřejnost. Příkladem mohou být rybářské lístky. Ty budou vydávat nejen městské úřady s rozšířenou působností jako doposud, ale nově také obce s pověřeným obecním úřadem. Počet výdejních míst se tak takřka ztrojnásobí z 205 na 600 a mnoha lidem se tím ušetří čas a zbytečná cesta do velkého města. Přínosné je podpořit export Zmiňované rovné podmínky se týkají i proexportních opatření. Musíme respektovat, že Česká republika je malá otevřená země, klíčovou úlohu pro naši výrobu a zaměstnanost představuje vývoz. České průmyslové podniky mohou využít propracované a fungující podpory exportu, stejně tak by tomu mělo být v případě zemědělství. Na toto téma jsem již jednal s řediteli státní České exportní banky a pojišťovny EGAP a v letošním roce připravím detaily programu. Na závěr ještě zmíním, že v současné době téměř všechny zájmové skupiny demonstrují a hrozí stávkami či blokádami. To se zřejmě nevyhne ani zemědělským odborům. Snažím se naslouchat jejich argumentům a přesvědčovat je, že řešení se musí hledat při věcném jednání u kulatého stolu, nikoli prostřednictvím nátlakových akcí. autor je ministr zemědělství

ZDRAVOTNICTVÍ B. Šťastný: Definice nároku je základní kámen zdravotnické reformy Za zásadní ustanovení novely zákona o veřejném zdravotním pojištění považuje Boris Šťastný, předseda sněmovního zdravotního výboru, definici nároku pacienta. V rozhovoru pro Listy ODS také důrazně odmítá tvrzení opozice, že spoluúčast pacientů povede k vytvoření zdravotnictví pro bohaté. Sněmovnou prošla za ostré kritiky opozice novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Můžete shrnout její obsah? Tato novela předně nepředstavuje komplexní reformu, ale jde o první důležitý reformní krok vedoucí ke skutečným systémovým změnám ve zdravotnictví. Její hlavní součástí je definice tzv. nároku pacienta. Vůbec poprvé v polistopadové historii legislativně zakotvujeme rozsah péče, na kterou má pacient nárok z veřejného zdravotního pojištění, a legalizujeme finanční spoluúčast pacienta na péči, která do tohoto nároku nespadá. Jedná se o klíčovou definici, s níž budou moci pracovat další vlády a která může v české legislativě platit další desetiletí. Levice ale varuje, že to povede k rozdělení zdravotní péče pro chudé a bohaté. Jak na takovou kritiku reagujete? Jde o strašení veřejnosti. I díky poslancům ODS se původní formulaci ve vládním návrhu podařilo přepsat tak, že za základ bude považován stávající rozsah péče. Ten bude pacientům i nadále garantován. Ministerstvo zdravotnictví bude moci pouze určit některé ekonomicky náročnější varianty, na jejichž úhradě se budou pacienti pokud se pro ně dobrovolně rozhodnou finančně podílet. Díky přílivu financí do zdravotnictví se tak naopak přístup k nejmodernější a logicky nejdražší péči usnadní. Opozice by měla přiznat, že doposud nám sice legislativa garantovala veškerou péči zdarma, tato garance byla ale jen na papíře. V praxi se zákon obcházel formou darů zdravotnickým zařízením, bujela korupce, nebo lidé chodili za svým operatérem s umělým kloubem v igelitové tašce. Takovým praktikám má nová právní úprava zamezit. Zní také hlasy, že tato novela slouží jen k zalepení díry v rozpočtu rezortu zdravotnictví Potřebu úspor nikdo nezpochybňuje. A komplexní systémové změny skutečně teprve přijdou. Schválená novela je ale významně předznamenává. Navíc přináší důležité změny i v oblasti léků, zavádí například elektronické aukce. Co považujete v zákoně za úspěch Občanské demokratické strany? Že se nám i v dobách rozjitřené atmosféry v koalici podařilo najít shodu na zmíněné definici nároku. Osobně mám radost, že se mi podařilo prosadit povinnost zdravotních pojišťoven poskytnout klientům on-line přístup k jejich zdravotním účtům. Opozice kritizuje, že přijímání zákona probíhalo narychlo. Můžete vyloučit, že jsou změny neuvážené? Pravdou je, že řadu pozměňovacích návrhů dostali poslanci na stůl na poslední chvíli. Bylo to dáno aktuální politickou situací a průběžnou snahou prodiskutovat některé parametry přijímaných změn takříkajíc za pochodu. Jsem ale přesvědčen, že situaci jsme zvládli. Osobně jsem svolal celkem pět zasedání zdravotního výboru, na něž byli pokaždé pozváni zástupci odborné i laické veřejnosti. Vláda na jednu stranu deklaruje zvyšování spoluúčasti, zároveň byly v systému veřejného zdravotního pojištění ponechány plomby. Jak takový krok vysvětlíte veřejnosti? Zmíněné opatření je výsledkem koaličního kompromisu, kdy musela ustoupit TOP 09. ODS nikdy netvrdila, že chce vyřadit amalgámové plomby z veřejného zdravotního pojištění. Měli bychom ale nastartovat debatu o vyjmutí celého segmentu stomatologie ze systému hrazené péče, jako je to obvyklé v zahraničí, snad jen s výjimkou operativy a úrazové stomatologie. Takovému zásadnímu kroku musí předcházet změna systému pojištění, abychom umožnili pacientům zavedení výhodného doplňkového zdravotního pojištění. Jaká další konkrétní opatření jsou z pohledu ODS klíčová? Klíčové jsou pro nás zákony, které by měly přijít do vlády ještě v červnu. Konkrétně zákony o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě, které posílí práva pacientů i zdravotnického personálu, stanoví práva i povinnosti všech zúčastněných ve zdravotním systému a nahradí starou a zcela nevyhovující právní úpravu v zákoně o péči o zdraví lidu z roku 1966. Jak hodnotíte dosavadní proces restrukturalizace lůžek, po níž ODS dlouhodobě volá? Z nemocnic se ozývají hlasy, že žádné úspory nepřinese. Restrukturalizace lůžkového fondu od akutních lůžek k lůžkům následné péče skutečně nemůže bez dalších i legislativních změn přinést výrazný ekonomický efekt. Manažeři nemocnic dnes nejsou motivováni, aby akutní a pojišťovnou dobře placená akutní lůžka rušili. Musí se proto změnit systém úhrad, zvýšit motivace poskytovatelů zdravotní péče a pomohlo by i zrušení ministerské vyhlášky o personálním a věcném vybavení zdravotnických zařízení. Nedávno jste navrhl vyčlenit korunu ze spotřební daně odváděné z cigaret na zdravotnictví. Přenesete svůj návrh do legislativní předlohy? Určitě ano. Až začne Sněmovna projednávat návrh zákona o rozpočtovém určení daní z dílny Ministerstva financí, předložím pozměňovací návrh, který by vyčlenil část spotřební daně z tabáku ve prospěch veřejného zdravotního pojištění. Získali bychom zhruba miliardu korun ročně, která by pomohla kompenzovat zvýšené náklady na zdravotnictví vyvolané navýšením DPH. Tyto prostředky by pak mohly být využity například na léčbu nákladných onemocnění, konkrétně například na léčbu chronické obstrukční plicní nemoci, která je dnes jedním z nejzákeřnějších a ekonomicky nejnákladnějších onemocnění. Kateřina Jurigová tisková tajemnice poslaneckého a senátního klubu ODS 19

NAŠI POLITICI V CIVILU Jana Fischerová všestranné nadání a paradoxy osudu Působí jako křehká, citlivá bytost s velkou tolerancí vůči ostatním. Její blízcí potvrzují, že taková skutečně je. Na druhé straně zvládala a zvládá množství úkolů a rolí. Politicky i lidsky. Osud se s ní nemazlil, i když některé strastiplné okamžiky nehodlá ventilovat. V politice odvádí prokazatelně obrovský kus práce. Výčet jejích funkcí a úkolů by byl dlouhý nejen v Poslanecké sněmovně, ale i například v Radě Evropy, v komunální politice v rodném Havlíčkobrodsku, v oblasti spolupráce se zahraničím Možná by z ní mohla být mediální politická hvězda. Ale není ten typ, který by si užíval před světly kamer. Nicméně, jak náš rozhovor potvrdil, má mnoho co zajímavého ze svého života vyprávět. 20 Osudy poslankyně Fischerové jsou provázeny složitými okolnostmi od samého počátku. Týká se to poměrů ohledně rodinného zázemí v době komunismu, jejího profesního směřování, kombinací politiky a naplňování (někdy potlačování) jiných možností profesního života, kdy se rozhodla věnovat maximum sil politické práci. K úspěchu jí navzdory všem překážkám bezesporu přispěla obdivuhodná všestrannost. Není mnoho žen, které zvládají technické oblasti se stejnou suverenitou jako humanitní obory včetně rozsáhlé znalosti řady cizích jazyků. Od psychologie ke stavařině Celý život Jany Fischerové je spjat s Vysočinou. Její předci byli statkáři, takže zejména 50. léta pro ně byla zničující. Tatínek pak neměl šanci dál spravovat statek a dal se na stavařinu, posléze učil na stavební škole. Maminka zase byla nadaná na jazyky, které ovládala na špičkové úrovni, ale nedostala šanci se uplatnit. A mé budoucí směřování vlastně ovlivnila právě tahle kombinace. Tíhla jsem k humanitním oborům zajímala mě psychologie a po vzoru maminky i studium cizích jazyků. Ale vzhledem ke kádrovému posudku jsem měla minimální šanci. Navíc mi bylo řečeno, že v humanitní sféře je větší riziko, že bych musela být nějakým způsobem poplatná režimu. Takže jsem po tatínkově vzoru vystudovala taky stavařinu. O tatínkovo povzbuzení a příklad ale přišla už ve svých sedmnácti letech, kdy zemřel. Každopádně tuto profesi absolvovala s úspěchem a poté realizovala řadu projektů, což jí nedělá problémy ani dnes. Nicméně nepatří k těm, kteří by se vzdávali svých snů. I během studia na ČVUT jsem hledala jiné parkety a věnovala se hlavně cizím jazykům, v rámci možností jsem se snažila co nejvíce cestovat. Nejen kvůli němčině jsem v té souvislosti také chtěla navštívit příbuzné ve Vídni, ale pochopitelně jsem nedostala příslib. Nicméně jsem se dál učila a využívala všech příležitostí, jak se zdokonalovat v němčině, angličtině, francouzštině i ruštině, brigádně jsem i později tlumočila a prováděla turisty. Po studiu v Praze jsem se vrátila do Havlíčkova Brodu. Tehdy zde začala učit na stavební průmyslovce, provdala se a na svět přišli syn a dcera. Jana Fischerová dál hledala v rámci rodinných podmínek možnosti seberealizace, které se s odrůstáním dětí rozšiřovaly. Ale to už naštěstí přišel rok 1989 a otevíraly se nové cesty. K tomu, abych využila jazykových znalostí a dala se na podnikání v cestovním ruchu, mě začátkem 90. let přivedl jeden kamarád. Začala jsem tlumočit a provázet turisty, založila vlastní cestovku pojmenovanou po svých dětech Andrea a David. K tomu období bych ráda dodala, že asi to bylo všude obdobné, ale začátky podnikání u nás na Vysočině jsou