Orientální koberce ve v voji evropského interiéru

Orientální koberce ve v voji evropského interiéru Josef TULC Vázané koberce zaujímaly v evropské obytné kultufie nespornû ménû v znamné poslání neï v zemích svého pûvodu Anatolii, Íránu ãi Stfiední Asii. 1 V Orientû mûly dvojí základní funkci: uïitnou a v tvarnou. Tvofiily základ vybavení i uspofiádání perské a turecké mûstské domácnosti, na kobercích se sedûlo, pracovalo, jedlo i spalo. Je tû daleko vût í v znam mají koberce pro nomády. Tvofiily a nahrazovaly ve ker nábytek, kobercové velbloudí ta ky byly nepostradatelné pfii transportu. Koãovníky koberec doprovázel cel Ïivot; od visut ch kolébek pro novorozeàata aï po pokr vku már pfii pohfiebním obfiadu. Neménû v znamná je v Orientû funkce koberce jako v tvarného díla. Islámsk svût nezná z náboïensk ch dûvodû sochy ani závûsné obrazy ãi nástûnné malby. V tvarné cítûní muslimsk ch národû se proto mohlo projevit pouze v abstraktní v zdobû architektury a umûleckofiemesln ch v robkû, pro nûï je charakteristick geometrick nebo v raznû stylizovan florální (arabeskov ) dekor. Z umûleckofiemesln ch artefaktû právû koberce svou velikostí, umístûním, kompozicí i kálou barev nejv raznûji naplàovaly potfiebu v tvarného projevu. Tato nezastupitelná funkce je pfiíãinou velké úcty a etrnosti, s níï je v orientální domácnosti s koberci nakládáno. Tak jako do me ity, nevstoupí muslim ani do domácnosti a na její koberce nikdy s obuví na nohou. 2 Evropa se s vázan mi koberci seznámila nepochybnû jiï v antice. Technicky i v tvarnû dokonal vázan koberec ze skytské hrobky v Pazyryku na Altaji dokládá, Ïe jiï v 5. století pfied Kristem (tedy zhruba v dobû Periklovû) mûlo na V chodû umûní vázan ch kobercû za sebou mnohasetlet v voj. 3 Vût inu nádhern ch tkanin pfiedstavujících napfiíklad kofiist vojensk ch v prav Alexandra Makedonského jiï mohly tvofiit vázané koberce z dílen persk ch králû. Hmotné doklady se o tom bohuïel nedochovaly a zprávy soudob ch historikû jsou pfiíli pov echné, neï abychom mohli o v tvarném charakteru tehdej í produkce cokoli soudit. O více neï tisíc let pozdûji dorazily rané vázané koberce tureck ch SeldÏúkÛ ãi pozdûji egyptsk ch a syrsk ch MamlúkÛ do Evropy znovu, 4 tentokrát jako dûsledek kfiiïáck ch v prav. 5 Obr. 1. Jan van Eyck, Madona kanovníka van der Paela, kolem roku 1430, Musée communal, Bruggy. Anatolsk koberec na stupních Mariina trûnu zv razàuje slavnostní ráz její adorace. 1 Pfiedkládan pfiíspûvek nemá ambice b t vûdeckou, nové pûvodní poznatky pfiiná ející statí. Jeho úãel je ryze popularizaãní a zároveà burcující, protoïe znalosti o orientálních kobercích jsou u nás vesmûs na velmi nízké úrovni. Odtud pramení i obecnû roz ífiené nedocenûní a ne etrné zacházení s nimi. 2 O orientálních kobercích existuje jiï velmi rozsáhlá odborná literatura, k níï poloïili na pfielomu 19. a 20. století základy velcí historikové umûní Wilhelm Bode a Alois Riegl. Od zhruba 60. let 20. století je mlad í a nejnovûj í odborná literatura (dnes vût inou v angliãtinû) vûnována kobercûm pfiedev ím z hlediska topografického, etnografického a etnologického. Nové poznatky pfiiná í estkrát do roka v Lond nû vycházející odborn ãasopis Hali s hodnotn mi, znaãnû specializovan mi pfiíspûvky. Vztahu kobercû k nábytku a jejich funkci v interiéru se, pokud vím, zevrubnû zab val pouze Werner GROTTE-HASENBALG: Der Orientteppich. Seine Geschichte und seine Kultur, Berlin 1922. 3 Pazyryck koberec je vyobrazen a popsán in Fabio FROMENTON: Das Buch der Orientteppiche, München 1974. 163

Evropa se díky nim dostala do bliï ího kontaktu s vyspûlej í arabskou i perskou vzdûlaností a kulturou, z níï mnoho vûcí pfievzala. Evrop tí feudálové si nechali dováïet domû luxusní pfiedmûty, s nimiï se seznámili v Levantû. Jaké funkce mohly vázané koberce mít v tehdy je tû velmi nehostinn ch, studen ch, tmav ch a jen spor m nábytkem (truhly, lavice, stoly a ojedinûle skfiínû) opatfien ch interiérech hradû 11. 14. století, se opût mûïeme jen dom let. K odpovûdi na tuto otázku musíme zpûtnû do minulosti promítat nepfiímé informace i první doloïené pfiíklady pocházející aï ze 14. a 15. století. Takzvan koberec z Marby (dnes uloïen v Historickém muzeu ve Stockholmu) byl donací védského feudála místnímu kostelu, kde po staletí visel na stûnû. Díky tomu se tento krásn anatolsk (dle jin ch badatelû kavkazsk ) koberec se zvûrn mi motivy z pfielomu 14. a 15. století dochoval témûfi intaktnû. 6 Uveden pfiíklad naznaãuje, Ïe funkce o století mlad ích, tzv. Sedmihradsk ch kobercû, vyroben ch v Anatolii v 16. století, které zdobily (a dodnes ãásteãnû zdobí) stûny a poprsníky tribun kostelû v Transylvánii, se neomezovala jen na tuto oblast. Ve stfiedovûké Evropû byla zfiejmû bûïnû roz ífien m jevem. Podle této analogie mûïeme soudit, Ïe jako dekorativní obraz ãi panel povû en na stûnu mohl leckter orientální koberec zateplovat vedle domácích tkan ch tapiserií i kamenné stûny feudálních hradních palácû. Od poãátku 14. století a zejména ve století 15. se orientální koberce zaãínají objevovat na obrazech italsk ch mistrû. První dosud známé vyobrazení nalézáme na Giottov ch freskách v kostele San Francesco v Assisi (1296 1300), následuje freska Svatba nalezencû od Domenica Bartola v Sienû z roku 1440 1444. 7 V quatrocentu se vázané koberce zaãínaly objevovat jako motiv na oltáfiních i na závûsn ch obrazech nejen v Itálii, ale paralelnû i ve franko-vlámské deskové malbû téïe doby. Jedná se v naprosté vût inû o koberce abstraktních geometrick ch vzorû anatolské a moïná jiï i vzdálenûj í kavkazské provenience. Na obrazech jsou zpodobnûny s velkou péãí a vûrnou, aï minuciózní detailností. V 19. století, v období, kdy evropské dûjiny umûní a etnografie je tû neznaly provenienci jednotliv ch typû, byla jména malífiû propûjãována k oznaãení jimi zobrazen ch kobercû urãitého charakteristického vzoru. Obr. 2. Vittore Carpaccio, Nav tívení, poãátek 16. století, Museo Covrer, Benátky, detail. Budovu chrámu se dvûma ochozy zdobí orientální koberce (vedle anatolsk ch jiï i perské) ve funkci dekorativních panneaux. 4 SeldÏúcké koberce 13. století, jejichï fragmenty byly nalezeny v hlavní me itû v Konyi ve stfiední Anatolii a jsou dnes uloïeny v Turk ve Islam muzeu v Istanbulu, jsou pfiekvapivû velk ch formátû, nádhern ch barev a geometrick ch vzorû s monumentálnû fie en mi tzv. kúfick mi bordurami. Koberce vázané v dobû vlády MamlúkÛ (pûvodnû velitelû tureck ch gard) v Egyptû a S rii (polovina 13. konec 15. století) se vyznaãují sloïit mi pfiísnû geometrick mi vzory a ãervenozelenou barevností. 5 Nelze ov em vylouãit, Ïe vázané koberce pfiicházely do stfiední Evropy jiï dfiíve, a to i z okcidentu, z kvetoucího córdobského kalifátu. Jeho obchodníci, jako byl napfiíklad kolem roku 930 Prahu nav tíviv í Ibrahim ibn Jakub, zprostfiedkovávali v 10. století smûnu luxusního arabského zboïí za slovanské otroky. Sama Córdoba byla v té dobû v znamn m stfiediskem v ech fiemesel, vãetnû v roby vázan ch kobercû. 6 Srovnej F. FROMENTON, cit. v pozn. 3. 7 Srovnej Hans J. FAHRENKAMPF: Teppiche, München 1976, s. 8. 164

Toto pojmenování se z tradice uïívá dodnes. Kavkazské koberce se stupnicov mi háky opatfien mi medailony (tzv. Göls) nesou jméno Hanse Memlinga, 8 anatolské s hvûzdicov mi polygony byly pojmenovány po Carlu Crivellim. 9 Specifick typ koberce z anatolského U aku se Ïlut m vzorem na ãervené pûdû je oznaãován jako lotto. Anatolské modlitební koberce nesou jméno Gentile Belliniho 10 a Hans Holbein mlad í dal název hned dvûma typûm anatolsk ch (pravdûpodobnû z Bergamy nebo z U aku pocházejících) kobercû holbein s velk m a holbein s mal m vzorem. Vedle tûchto charakteristick ch dûl známe z dobov ch obrazû (i ze vzácnû zachovan ch pfiíkladû ve svûtov ch muzeích) také nádherné takzvané hvûzdicové a medailonové koberce z U aku s pûsobivou kombinací sytû ãerveného podkladu a azurové modfii a zlatavé Ïluti vzorû. Obrazy evropsk ch mistrû nám mnoho fiíkají i o funkci a rozmístûní jimi s tak mimofiádnou, aï portrétní péãí zobrazen ch kobercû. Nad v Orientû nezbytnou a oceàovanou funkcí uïitnou a zateplovací dominovala jednoznaãnû v Evropû té doby funkce v tvarná. Koberce byly chápány jako luxusní a vzácná v tvarná díla exotické krásy a takto s nimi také bylo nakládáno. Vedle jiï pfiipomenutého, dodnes v Transylvánii dochovaného zvyku zavû ovat koberce na stûnu a svû ovat je z poprsníkû tribun (o slavnostech i ven z parapetû oken) stoupalo zfiejmû od 16. století jejich vyuïití jako dekorativních pfiehozû na stolech (v dobû jídla vymûàovan ch nebo pfiekr van ch tkan mi ubrusy). 11 Takto jsou nejednou zobrazeny na biblick ch ãi mytologick ch v jevech a pozdûji i na realistick ch scénách znázoràujících napfiíklad diplomatická jednání a uzavírání v znamn ch státních smluv. Jako charakteristickou souãást stafáïe je nacházíme i na portrétech jednotlivcû, skupinov ch portrétech kupeck ch gild a bratrstev i na Ïánrov ch scénách z aristokratického a mû Èanského prostfiedí. V té dobû tvofií koberce v tvarn akcent a doplnûk k jiï daleko bohat ímu nábytku, aè jiï k fiezan m a tlaãenou kûïí zdoben m kfieslûm a Ïidlím nebo k bohatû fiezan m renesanãním a ranû barokním truhlám, kredencím a skfiíním. Zobrazení koberce na zemi je spí e v jimeãné a prakticky ve v ech pfiípadech jen ve spojení buì s trûnem nebo oltáfiem. Koberec mûl v takové situaci podtrhnout sakrální nebo dynastick v znam zobrazené události ãi místa. Se zobrazováním orientálních kobercû se setkáváme i v 17. století, zejména v holandské malbû (Rembrandt, Vermeer van Delft, Pieter de Hooch, Willem Kalf a dal í). V té dobû jejich obliba kulminovala. I nadále byly uïívány jako luxusní artefakty, mohly si je v ak dovolit a jako v raz své prosperity ukazovat i ir í vrstvy bohatnoucích obchodníkû v celé západní a stfiední Evropû. Oproti star ím italsk m a vlámsk m vyobrazením jsou u holandsk ch mistrû koberce s oblibou malovány s leïérním zfiasením, coï umûlcûm umoïnilo virtuóznû vyjádfiit jejich sametovû hedvábn lesk (viz pfiedev ím Vermeer van Delft). Ve v chodní Evropû byl jejich v znam je tû vût í. V kníïecích a bojarsk ch rezidencích namnoze nahrazovaly zde pfiece jen daleko vzácnûj í závûsné obrazy ãi západoevropské gobelíny. S nástupem Safijovské dynastie persk ch áhû na poãátku 16. století zaãaly do Evropy pfiicházet koberce zcela nov ch typû a technického provedení. Velkoformátové hustû vázané a v tvarnû ãasto neobyãejnû rafinované v robky dvorních manufaktur v Tabrízu, Herátu, Ka ánu ãi Isfahánu opou tûly geometrick základ a nekoneãn vzor star ích mamlúck ch a anatolsk ch kobercû ve prospûch specificky persk ch medailonov ch kompozic s jemnû stylizovan m florálním dekorem. V oblibû jsou i vzácné lovecké, vázové ãi zahradní koberce, ãasto s figurálními prvky, zhotovené dle návrhû proslul ch persk ch dvorních miniaturistû. íitská Persie byla v ohledu zobrazování zvífiecích i lidsk ch postav daleko tolerantnûj í neï pfieváïnû sunnitské Turecko a Egypt. V poslední tfietinû 17. století se vztah k orientálním kobercûm v západní Evropû náhle pronikavû zmûnil a dále se po dlouhou dobu vyvíjel v jakési západo-v chodní dichotomii. Oslniv dvûr Ludvíka XIV. zálibu v orientálních kobercích nepûstoval. Nahradil ji úsilím po stylovû jednotném dekorování bohatû vypraven ch interiérû sv ch staveb. Této stylové jednotû daleko lépe odpovídaly nástûnné gobelíny a rozmûrné vázané podlahové koberce vyrábûné v královsk ch manufakturách v Aubussonu a pafiíïské Savonnerie, navrïené dvorními umûlci (svou roli mohlo hrát i úsilí mocného ministra Colberta podpofiit domácí v robu luxusního zboïí a jeho export). Pod vlivem Versailles pfiestávaly orientální koberce (jako cosi, co jiï vy lo z módy) dováïet a ve sv ch interiérech uplatàovat nejprve spfiíznûné dvory západoevropsk ch monarchû a vy í lechty, pozdûji i mû Èanské vrstvy. Tento v voj v západní a stfiední Evropû je tû zesílil v 18. století, v období gracilního rokoka a klasicismu. Ve zjemnûlé obytné kultufie uveden ch slohov ch epoch s kfiehk m, jemnû intarzovan m nábytkem doplàovan m 8 Jsou typické hlavnû pro oblast Moghan na jihov chodû Zakavkazska. Motiv se v ak uïíval i v Anatolii. Krásn star exempláfi s Memlingov mi göls vûnoval Náprstkovu muzeu Reiner Kreissl viz katalog Nekoneãná rozmanitost, Anatolské koberce III, Praha 2000, kat. ã. 104, s. 46. 9 Díky Reineru Kreisslovi se v na ich sbírkách ocitl skvûle dochovan anatolsk exempláfi typu Crivelli ze 16. století. Viz katalog Anatolské koberce, dar Reinera Kreissla âeské republice, Praha 1995, kat. ã. 80, s. 36. 10 Viz dal í z Kreisslov ch darû, vyobrazen v katalogu Brány do vûãnosti, Anatolské koberce II, Praha 1998, kat. ã. 1, s. 46. 11 Takto, v dobû jídla navrch pfiekryt bíl m plátûn m ubrusem, zpodobnil anatolsk (ãi moïná turkmensk ) koberec Caravaggio v proslulém obraze Kristus v Emauzích z roku 1596, National Gallery, Lond n. Obr. 3. Hans Holbein ml., Francouzsk vyslanec na anglickém dvofie, kolem roku 1530, detail. Vedle astronomick ch, ãasomûrn ch pfiístrojû a hudebních nástrojû reprezentujících záliby urozeného ambasadora je zde s minuciózní pfiesností zobrazen anatolsk u ak. 165

dováïen m porcelánem, laky, tapetami a dal ími rafinovanû zjemnûl mi v robky ãínského a japonského umûní byly orientální koberce chápány sv m intenzivním koloritem a kompozicí jako pfiíli razantní a s prostfiedím neharmonující prvek. Platilo to pfiedev ím o nepfieru ené rozsáhlé produkci anatolsk ch a kavkazsk ch kobercû s geometrick mi vzory, které dfiíve tak dobfie harmonovaly s robustním pozdnû gotick m a renesanãním nábytkem a které po zmûnû stylu náhle reprezentovaly diametrálnû rozdílné, ba pfiímo protichûdné v tvarné cítûní. Zcela jinak se k orientálním kobercûm choval evropsk V chod. Rusko, polsko-litevská fií e i Uhry a Sedmihradsko zûstávaly hluboko do 18. století v tûsném kontaktu s Osmanskou fií í a jejím prostfiednictvím s kulturou Orientu. Váleãná kofiist ãi naopak dary pfii mírov ch jednáních, 12 a koneckoncû i bûïné, válkou nepfieru ené obchodní kontakty dávaly dostatek pfiíleïitostí k importu nejen tradiãních anatolsk ch, ale ve stále vût í mífie i kavkazsk ch a pfiedev ím luxusních persk ch kobercû. Ty zûstávaly trvale v oblibû; pouïívány byly zejména jako nástûnné tapiserie. Nejednou do nich byly na objednávku vevazovány heraldické kartu e se znaky polsk ch nebo rusk ch magnátû. Proslulá je napfiíklad rodov mi znaky opatfiená skupina isfahánsk ch kobercû z pfielomu 16. a 17. století ze sbírky Czartoryjsk ch, po níï tento typ dodnes nese jméno polské koberce. (Z hlediska hmotné kultury je vûbec zajímavé sledovat, jak se hranice trvající obliby orientálního koberce v této ãásti Evropy pfiímo kryla s hranicí no ení plnovousû ãi knírû a no ení orientálnû ladûn ch tradiãních lechtick ch úborû vãetnû zakfiiven ch avlí jak u katolick ch polsk ch a uhersk ch magnátû, tak u pravoslavn ch rusk ch ãi moldavsk ch kníïat a bojarû.) Pfies nespornû sílící vliv Západu v materiální kultufie tûchto zemí v prûbûhu 18. a poãátku 19. století (viz polsk a rusk klasicismus a empír) lze fiíci, Ïe orientální koberec ve funkci závûsného v tvarného díla zde nikdy zcela nevy el z módy, coï trvá dodnes. SloÏitûj í byl dal í v voj vztahu k orientálním kobercûm na západû Evropy. Po odeznûní období empíru do lo kolem poloviny 19. století náhle k neobyãejné obrodû zájmu o tento typ umûleckofiemesln ch v robkû. Souvisela s romantickou zálibou v exotice, k níï patfiil i idealizovan obraz islámského Orientu a jeho Ïivotního stylu, jak jej pfiiná ela napfiíklad malífiská díla Ingresova a Delacroixova (v dobû, kdy Francie anektovala AlÏírsko). V znamná muzea jako Victoria and Albert v Lond nû, pafiíïsk Louvre ãi Museum für Angewangte Kunst ve Vídni získávala a zaãínala vystavovat nûkterá nádherná perská díla safijovské éry 16. století, pro vefiejnost velmi atraktivní (Ardebílsk koberec, lovecké koberce z muzea Poldi-Pezzoli v Milánû a UmûleckoprÛmyslového muzea ve Vídni). Velk reformátor umûleck ch fiemesel William Morris orientální koberce nejen sám vlastnil a sv m pfiátelûm znalecky radil pfii získávání kvalitních kusû, 13 ale ve sv ch dílnách se také snaïil kvalitní v robu vázan ch kobercû, inspirovanou orientální tradicí, obnovit. Cenná stará díla vazaãského umûní získal pro berlínská muzea Wilhelm von Bode. Zájem o toto umûní vrcholil velkou v stavou persk ch kobercû ve Vídni v roce 1873 (v rámci svûtové v stavy) a opakovanou v roce 1891. Jednalo se o sbûratelské zlaté ãasy, kdy do Evropy proudila pomûrnû levná, a tudíï i pro mû Èanské vrstvy dostupná vysoce kvalitní díla vyrobená v Íránu ãi Turecku mûstsk mi manufakturami je tû pro vlastní domácí potfiebu. Jako ménû hodnotné zboïí se tehdy hluboko pod cenou prodávaly pfiekrásné, naprosto originální koãovnické v robky anatolsk ch YürikÛ, íránsk ch KurdÛ a Ka kajû, horsk ch obyvatel Kavkazu ãi národû koãujících ve stepích Turkmenistánu. Teprve postupnû se zaãaly v odborné literatufie objevovat doklady o tom, Ïe se v tûchto prost ch vesnick ch v robcích dík tradici uchovala nepfieberná zásobnice prastar ch vzorû, motivû a kompozic, které s takovou péãí a zaujetím kdysi zobrazovali mistfii evropské malby 14. 17. století. OÏiven zájem mûl v ak i stinné stránky. V Evropû a záhy i v Americe nastal proces, kter mûïeme oznaãit za skuteãnou kulturní tragédii. PÛvodní, ãasto starobylá, a proto kfiehká textilní díla, na trhu zdánlivû neomezenû dosaïitelná a nahraditelná, byla niãena ne etrn m uïíváním v taneãních sálech ãi jídelnách, pfiedsíních, schodi tích a pochozích koridorech evropsk ch palácû i mû Èansk ch bytû. Paralelnû s tím se rozbûhl snad je tû zhoubnûj í proces: fieãtí a armén tí pfiekupníci z Istanbulu a brzy i solidní britské a nûmecké obchodní firmy zaãali vyuïívat levné pracovní síly a rozjíïdût v Anatolii a Íránu masovou produkci nov ch kobercû urãen ch v hradnû na export do Evropy a Ameriky. Do produkãních dílen byly pfiiváïeny syntetické, pro tamní oblasti neznámé, a proto technologicky patnû aplikované barvy a nûkdy i australská vlna. Vazaãi byli bez ohledu na místní tradici nuceni uïívat vzory a kombina- Obr. 4. Domenico Ghirlandaio, Madona se svûtci, kolem roku 1470, Uffizi, Florencie. Na stupních trûnu je zobrazen západoanatolsk koberec typu oznaãovaného jako holbein s mal m vzorem. 12 Touto cestou se do majetku habsburského domu dostal nádhern hedvábn koberec, tzv. Wiener Jagdteppich, dílo safijovsk ch dvorních umûlcû a ka ansk ch vazaãû, kter daroval car Petr Velik císafii Leopoldu I. (Dnes je vystaven v Muzeum für Angewandte Kunst ve Vídni.) Srovnej F. FROMENTON, cit. v pozn. 3. 13 Pfiekrásn tzv. vázov koberec z jídelny Williama Morrise, perská práce ze safijovské éry 16. století, je dnes chloubou orientální sbírky Victoria and Albert Musea v Lond nû. 166

ce barev, které v Evropû momentálnû získaly nejvût í módní oblibu, ãímï nastalo obrovské promísení kdysi tradiãních a pro urãité provenience specifick ch vzorû (tzv. Musterverschleppung). To byla obrovská, dodnes nenapravitelná chyba. JiÏ v prûbûhu druhé poloviny 19. století se produkce kobercû dováïen ch do Evropy a USA pronikavû diferencovala. PfieváÏilo neosobní, ãasto i technicky nekvalitní komerãní zboïí (tzv. Meterware). Vedle toho pûsobily nûkteré dílny schopné v roby luxusních kusû, které úspû nû byè v ponûkud neosobní poloze imitovaly klasická díla safijovské éry. (MÛÏeme zde spatfiovat jakousi paralelu s evropskou, co do kvality rovnûï velmi rozrûznûnou dobovou produkcí neorenesanãního a neobarokního nábytku, keramiky a dal ích umûleckofiemesln ch dûl). I u kvalitnû pracujících dílen se v této dobû jen vzácnû setkáváme se skuteãnû originálními tvûrci a stylov mi inovátory (HadÏi Ali v Tabrízu, rodina Motah emû v Ka ánu, Toussenjanové v Istanbulu a dal í). S jist m zpoïdûním, ale o to citelnûji zasáhla komercializace i dosud zcela pûvodní koãovnickou a vesnickou produkci. AÏ do 1. svûtové války pfiicházely z tûchto zdrojû vedle záplavy patnû barveného k ãe je tû pûvodní, provenienãní kusy z odlehl ch vysokohorsk ch oblastí ãi vzdálen ch oáz. Sovûtská moc a násilná kolektivizace v Pfiední Asii a Atatürkovy modernizaãní reformy v Turecku tomu v meziváleãném období postupnû uãinily konec. Ve druhé polovinû 20. století byla pûvodní tvorba nomádsk ch kobercû globalizací zatlaãena snad jiï jen do neklidn ch konãin divokého Afghánistánu. V Evropû, která na tomto procesu mûla lví podíl, byly nejprve ne etrn m uïíváním spotfiebovány nádherné pûvodní kusy z doby do poloviny 19. století. Ve lechtick ch a mû Èansk ch interiérech byly jen v jimeãnû zavû ovány na stûnu (jako napfiíklad na schwarzenberské Hluboké nádhern bíl u ak s motivem ãintamani ze 16. století; v arcibiskupské KromûfiíÏi zase mamlúck koberec z raného 16. století unikl zkáze jen díky tomu, Ïe kryl psací stûl v knihovnû, coï v 19. století jiï nepatfiilo k bûïn m zvyklostem). Vût ina tehdy koupen ch kobercû (vãetnû dvou nádhern ch isfahánû typu polonaise na Jindfiichovû Hradci) byla dána na podlahu a postupnû se opotfiebovala. I tak tvofií soubor orientálních kobercû, které pfieãkaly 2. svûtovou válku a uchovaly se na na ich hradech a zámcích, jedineãn, dodnes nedocenûn kulturní fenomén velkého v znamu. 14 Interiéry zámkû názornû ukazují, Ïe orientální koberec se od druhé poloviny 19. století opût stal nepostradatelnou sloïkou evropské bytové kultury pfiinejmen ím u vy ích vrstev tehdej í spoleãnosti. V tomto smyslu také do lo k urãité dobovû podmínûné remodelaci pozdnû barokních, rokokov ch a empírov ch zámeck ch ãi palácov ch pokojû. Orientální koberce sem byly novû introdukovány, aã z ãistû historického a stylového hlediska do interiérû této slohové orientace vlastnû nepatfií. Zajímavé je sledovat bûhem této nám jiï ne tak vzdálené epochy promûny vkusu a zájmu evropského publika, které odráïí i tehdej í odborná literatura. AÏ do 1. svûtové války byly nejvíce cenûny hustû vázané per any s medailonovou kompozicí a vláãn mi liniemi florálního arabeskového dekoru, jaké na trh dodávaly obnovené nebo novû zaloïené manufaktury v íránském Tabrízu, Ka ánu, Kirmánu ãi Ma adu, pfiípadnû jejich tureãtí epigoni z Pandermy, Brussy, Isparty ãi Smyrny. Nomádské koberce se tehdy cenily daleko ménû. Obdivuhodnou v jimku v na ich pomûrech tvofií akviziãní ãinnost arcivévody EvÏena Habsburského s fiadou krásn ch star ch koãovnick ch kobercû z vysokohorské Anatolie a Kavkazu, dodnes dochovan ch na Bouzovû. Nûkteré vzácné kavkazské kusy si zase na Buchlovice pfiivezl hrabû Berchtold ze své velvyslanecké mise v Petrohradû. Chvíle ocenûní nomádsk ch kobercû, dlouho vníman ch jen jako druhofiadé zboïí, pfii la aï po 1. svûtové válce. Souvisela s tehdy novû zrozen m zájmem o umûní pfiírodních národû. Evropská umûlecká avantgarda v nûm spatfiovala sobû blízk protipól vysíleného ãi dekadentního evropského akademismu, od kterého se chtûla emancipovat. Neudiví nás proto, Ïe obû nejproslulej í díla moderní architektury na na em území Müllerova vila v Praze od Adolfa Loose i vila Tugendhat od Miese van der Rohe byla, jak ukazují dobové fotografie, vybavena sv mi majiteli krásn mi kolekcemi kavkazsk ch a turkmensk ch koãovnick ch kobercû. DluÏno fiíci, Ïe tento zájem, dodnes sílící a postupnû vedoucí i k vût í etrnosti a péãi, zastihl nomádsk koberec pozdû, kdyï jiï tisíce jeho autentick ch reprezentantû byly nenávratnû zniãeny a kdy houfnû zaãaly nevratnû zanikat i pûvodní tradice jeho kdysi provenienãnû tak pestré a místnû charakteristické v roby. 14 Koberce na ich hradû a zámkû naléhavû vyïadují odbornou inventarizaci a katalogizaci, která by identifikovala a klasifikovala jejich hodnoty. To by umoïnilo urãit priority v jejich ochranû, restaurování a prezentaci. 15 Zhruba pfied tfiiceti lety se turecká vláda pokusila velmi ambiciózním a solidnû vûdecky podloïen m programem vzkfiísit co do kvality a zejména pûvodnosti prakticky jiï zaniklou v robu vesnick ch kobercû v Anatolii. Polostátní firma Dobag nejprve financovala rozsáhl prûzkum historick ch tureck ch kobercû (aï k seldïúck m poãátkûm ve 12. 13. století). Vesnick m vazaãkám pak byly dodány (pfiípadnû byly nauãeny samy si vyrobit) pfiírodní barvy. Byla podchycena a obnovena dovednost ruãního spfiádání vlny. Vlna nebyla dováïena z Austrálie, ale uïívala se stfiiï domácích vysokohorsk ch plemen ovcí a vazaãky dostaly jako vzor diagramy kompozic historick ch, peãlivû dokumentovan ch exempláfiû. V sledkem jsou (firma dodnes vcelku prosperuje a má prodejny v fiadû evropsk ch mûst) v robky ãasto krásné, ale jakoby zbavené Ïivota. Zcela jim chybí právû to, co tvofií hlavní pûvab nomádského koberce: vedle tradicionality i vysoká míra improvizace pfii vytváfiení kompozic z hlavy (ne z pfiedkresby), fiada pûvabn ch nepfiesností, umûle nenapodobiteln abra (náhlé zmûny barevn ch arïí pouïitého vlnûného vlasu) a podobnû. Ukazuje se, Ïe stejnû jako v Evropû, ani v Orientû nelze pûvodní lidové umûní, pokud jednou zanikne, umûle vzkfiísit. Obr. 5. Sandro Botticelli, Pomluva, 1495, Uffizi, Florencie, v fiez. Na stupních vladafiova trûnu je zobrazen koberec pfiipomínající kavkazské bûhouny z oblasti Tali s jednobarevn m stfiedov m polem zvan m methi hane. 167

Po pfiedchozím struãném pfiehledu, kter mohl zvolené téma pfiedstavit jen formou jak chsi hrubû naãrtnut ch prolegomen, si troufnu formulovat urãité památkáfiské závûry: Orientální koberce v Evropû tvofiily od vrcholného stfiedovûku do souãasnosti v znamnou souãást historick ch interiérû, spoluurãující jejich v tvarn charakter. Vztahuje se to i na interiéry z 18. a první poloviny 19. století, které sice pûvodnû orientálními koberci nebyly vybaveny, pro ly v ak redekorací ve druhé polovinû 19. století. Vzhledem k demografick m zmûnám, komercializaci a globalizaãním tlakûm, které v produkãních oblastech postupnû témûfi úplnû zniãily pûvodní provenienãní ráz v roby, jsou v echny tzv. antické (do konce 19. století) a velká ãást tzv. star ch (do poloviny 20. století) kobercû, které tûmto tlakûm unikly, dnes jiï neobnoviteln mi kulturními statky. Je proto tfieba na nû pohlíïet a nakládat s nimi se stejnou úctou a etrností jako s historickou keramikou, sklem, porcelánem a dal ími typy historick ch umûleckofiemesln ch v robkû. JestliÏe nelze zabránit jejich ne etrnému uïívání v soukrom ch domácnostech, o to etrnûj í by mûlo b t nakládání s nimi ve státních sbírkách. PÛvodní orientální koberce nesoucí stopy u lechtilého pfiirozeného stárnutí nelze v historickém interiéru má-li si uchovat autentick charakter niãím nahradit. Zejména ne jak se namnoze dûje lacin mi strojov mi napodobeninami. Ty jsou v interiérech na ich hradû a zámkû absolutnû nepfiijatelné. Devalvují totiï vûrohodnost historického celku stejnû pronikavû, jako by ji po kodilo napfiíklad uïití zkreslujících reprodukcí namísto originálû v pfiípadû závûsn ch obrazû na stûnách. Obr. 6. Vermeer van Delft, Kavalír a dáma pijící víno, kolem roku 1660, Staatliche Museen, Berlín. Jako na fiadû sv ch dal ích obrazû zpodobnil Vermeer i na tomto mistrovském Ïánrovém v jevu anatolsk koberec pfiehozen pfies stûl. 168