POMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ POMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ POMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Diakonie SKP v Praze POMOC MÁ MNOHO TVÁŘ OC MÁ MNOHO TVÁŘÍ MNOHO TVÁŘÍ MOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ MNOHO TVÁŘÍ POMOC MÁ MNO POMOC MÁ M POMOC MÁ MNO POMOC MÁ MNOHO TVÁŘ Á MNOHO TVÁŘÍ

2 Dítě maluje Dítě maluje a je tu tátamáma, Dítě maluje a stvoří celý svět. Namaluje cestu do neznáma, Po které se jednou vrátí zpět. Dítě maluje a roky rychle pádí, A než domaluje, jsme už dospělí. Přičaruje světu věčné mládí; Bůhví co nám ještě nadělí. Namaluje lásku, toužení a hoře, Namaluje zlatou rybku z moře, Jednorožce, bájný modrý květ, Svoje srdce, které něžně bije, Jak mu velí cit a fantazie Dítě maluje a stvoří šťastný svět. (Jiří Žáček z knihy sonetů Červené paraplíčko, 2010) Tento dokument vznikl díky laskavé podpoře Nadace Terezy Maxové dětem, Magistrátu hl. města Prahy a Městské části Prahy 5 HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Diakonie SKP v Praze DĚTI DO ÚSTAVŮ NEPATŘÍ Příběhy rodin OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

4 Postavení rodiny v dnešní společnosti. Rodina je vnímána jako výsostně intimní území, kde jakékoliv zásahy státu jsou považová ny za velmi rušivé, a to zvláště v souvislosti se zkušenostmi české společnosti z dob před rokem 1989. Opomíjení včasné prevence v sociálně slabých rodinách stojí z dlouhodobého hlediska stát a daňové poplatníky miliardy korun. Ještě více než v jiných oblastech zde totiž platí, že koruna vynaložená na prevenci má cenu sta korun vynaložených na nápravu, rehabili taci, terapii, výstavbu a udržování dalších ústavních zařízení. HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Děti do ústavů nepatří Jsou nezpochybnitelné empirické důkazy, že ústavní péče je ze všech možných řešení pro zdravý vývoj dětí to nejhorší, a přesto je ústavní péče stále nejčastějším řešením situace dítěte, které nemůže v dané chvíli vyrůstat ve své biologické rodině. Postupně se stále více prosazuje cesta maximální sanace biologické rodiny. Existují propracované systémy podpory a služeb ohroženým rodinám. Ukazuje se, že tento přístup je nejen prospěšnější pro vývoj dětí, ale v neposlední řadě i mnohem levnější než dlouhodobé umístění v ústavních zařízeních. Odchod dítěte z rodiny je vnímán jako sku tečně krajní řešení. Ústavní výchova by měla být skutečně posledním řešením. Měla by jí předcházet sys tematická práce v rodině a pokus o její sanaci. Zkušenosti, kterým čelí dítě během dětství a mládí, nemizí a provází je po celý život. JMÉNA A IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE JSOU U VŠECH PŘÍBĚHŮ POZMĚNĚNY Z DŮVODU OCHRANY OSOBNÍCH ÚDAJŮ. OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

6 HO TVÁŘÍ Í OC MÁ MNOHO TVÁŘ TVÁŘÍ Í Ř Á V T O H O N M Á M POMOC POMOC MÁ MNOHO POMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ

7 Příběh první Dana 43 let, 2 děti (8 a 4 roky) Jednoho dne jsem se konečně odhodlala zavolat do kri zového centra. Už jsem nevěděla co dál. Mám 2 syny, jeden chodí do 3. třídy a druhý začal na podzim chodit do školky. Teď ale žiju sama, nemám práci, a to málo co dostanu ze sociálky a z občasných brigád mi sotva vy stačí na jídlo, nájem jsem neplatila už několik měsíců. Děti u sebe nemám. Vzali mi je a poslali do ústavu. V rozhod nutí soudu stálo, že je to z důvodu úmyslného ohrožení rozumového, citového a mravního vývoje dětí, čímž jsem porušila svou rodičovskou zodpovědnost. Své děti mám moc ráda, moc mi chybí a chci je zpátky. Vím, že jsem udělala hodně chyb, hlavně jsem měla mluvit s tou paní z úřadu, která mě mnohokrát zvala na schůzku ohledně mých synů, hlavně toho staršího. Já jsem tam ale nikdy nešla, bála jsem se, nedůvěřuju úřadům, neumím moc mluvit s lidmi. V krizovém centru mi doporučili Terén ní práci v ohrožených rodinách. Přestože se mi moc ze začátku nechtělo, nakonec jsem sebrala odvahu a šla na první schůzku. Byla jsem hrozně nervózní, mluvila jsem asi chaoticky a zmateně, ale chtěla jsem to ze sebe všechno dostat. Chci svoje děti zpátky, pořád na ně mys lím. Vím, že to bylo špatné, že jsem staršího syna nepo sílala do školy, ale to bylo proto, že ho ve škole ostatní děti šikanovaly a nikdo s tím nic nedělal. Do toho všechny ty starosti s penězi, bydlením, dluhy. Tak jsem to všech no ze sebe vyklopila a hlavně to nejdůležitější, chci mít děti zpátky a udělám proto, co budu schopná. Se sociální pracovnicí jsme se domluvily, že budeme hledat bydlení, práci, zkusím řešit splácení dluhů a začnu řešit vymáhání výživného na děti od otce. A pak bych možná mohla po OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

8 žádat o vrácení dětí. Ze začátku jsme se s paní z Diakonie setkávaly často, i několikrát týdně, já za to byla ale ráda, protože se znám, že když mám pocit, že to nezvládnu, neudělám nic. První věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem začala chodit za tou pracovnicí z úřadu. Nikdy jsem tam ale nešla sama, vždycky jsem požádala mojí sociální pracovnici. Sama jsem se bála. Taky jsem se zapsala na Úřad práce, tam mi pomohli najít nejdříve brigádu, kde mi po měsíci a půl nabídli pracovní smlouvu. Už jsem si moc nevěřila, že můžu pracovat, že je někdo s mojí prací spokojený a že se můžu spolehnout na výplatu. Co je ale nejdůležitější, podařilo se domluvit, aby děti mohly jezdit o víkendech na návštěvy domů. Ta paní z úřadu mi řek la, že pokud budu dále spolupracovat a snažit se zlepšit svou celkovou situaci, bude možné zažádat o navráce ní dětí zpět do mé péče. Musím ale ještě vyřešit bydlení, placení výživného na děti od otce a splácení dluhů. Dítě potřebuje: Být milováno naučit se milovat druhé HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

9 Příběh druhý Františka 36 let, 2 děti (10 a 6 let) Sedím v prázdném bytě, na zemi několik krabic s věcmi. Zítra se musím vystěhovat i s dětmi pryč. Teď už jsem klidnější, mám kam jít, i když jen na přechodnou dobu do azylu, ale budu s dětmi pohromadě. Já se tak bála, že mi je seberou, že zůstaneme na ulici. Už na to nechci ani myslet, to byla jedna pohroma za druhou. Kdyby to tak šlo vrátit. Hlavně jsem věřila bývalému manželovi. Byl to surovec, často mě napadal, sprostě nadával mně i dětem, ale já ho pořád omlouvala. Bála jsem se zůstat s dětmi sama. Pod hrozbou dalšího bití ze strany manžela a ze strachu, aby neodešel, jsem si brala různé půjčky a úvěry. Neviděla jsem z nich ani korunu. Ty utratil nebo prosázel. Pak to bylo ještě horší. Byl agresivní, obviňoval mě, že jsem neschopná. Ty probdělé noci ani nespočítám. Ne byla jsem schopná se ráno vypravit do práce. Po opa kovaných výmluvách a omluvách mě vyhodili. Po dalším útoku manžela jsem se rozhodla podat žádost o rozvod. Obě děti mi byly soudem svěřeny do péče. Tím to bohužel neskončilo, ale začalo další kolo pohrom. Nemohla jsem najít jinou práci, nemám žádnou školu a asi když mě i vi děli, tu hromádku neštěstí, raději vybrali jiného uchazeče. Tak jsem zůstala úplně bez peněz. Začala jsem si půjčovat peníze od přátel, známých a pak od různých finančních institucí a vytloukala klín klínem. Dostala jsem výpověď z bytu, protože jsem dlouhodobě neplatila nájem. Neměla jsem peníze ani na jiný pronájem bytu a nakonec jsem měla 4 dny na to, abych se z bytu i s dětmi vystěhovala. Tak jsem se obrátila o pomoc na Diakonii v Praze. Začalo velmi intenzivní shánění dočasného bydlení. Podařilo se to a já se stěhuju i s dětmi. Taky mi pracovnice pomohla OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

10 vyřídit sociální podporu a příspěvek na bydlení. To jsem vůbec nevěděla, jak a kde se žádá. Zaregistrovala jsem se na Úřadu práce. Jsem teď na začátku, mám mnoho dluhů, nemám práci, ale konečně se děje něco dobrého, mám naději, že to můžu zvládnout. Také poprvé po dlouhé době cítím, že se můžu o někoho opřít, že někomu na mně záleží a chce mi pomoct. A navíc chodí k mému staršímu synovi na doučování jedna dobrovolnice. Hrozilo mu pro padnutí z několika předmětů. FRANTIŠKA JE JEDNOU Z TĚCH ZADLUŽENÝCH OSAMĚLÝCH ŽEN MATEK, KTERÉ SE STALY FENOMÉNEM POSLEDNÍ DOBY. Dítě potřebuje: Být přijímáno naučit se přijímat druhé HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

11 Příběh třetí Iva 26 let, 1 dítě (2 roky) Jmenuju se Iva a mám dvouletou dceru Lenku. Teď žije me v azylovém domě. Je to náš třetí azylový domov od té doby, co se Lenka narodila. Už jsem si zvykla, vím, že Lenka potřebuje mít zázemí nebo bych o ni přišla. Mám totiž nařízený soudní dohled. Já to ale chápu, někte ré věci nezvládám, jak bych měla. Snažím se, ale sama na to často nestačím. Potřebuju podporu a pomoc, aby mi někdo řekl, že to mám udělat jinak, taky potřebuju do věcí někdy dokopat. A hlavně, když vím, že něco mu sím udělat, protože by to ohrozilo moji dceru, donutím se. Nechci o ni přijít. Ještě než se mi Lenka narodila, měla jsem dceru, kterou mi odebrali a dali k adopci. Často na ni myslím, jak se jí daří. Velmi mě to trápí, že se to stalo, někdy nespím i několik nocí a myslím na to a říkám si, že se to už nesmí stát. Lenka je to jediné co mám a na čem mi záleží. A taky nechci, aby měla dětství jako já. Jak se střídali strýčkové, tak často jsme se s mámou stěhovaly. Ani si nepamatuju jejich jména a vlastního tátu jsem nikdy nepoznala. Jednoho dne máma odjela, to mi bylo sedmnáct, a od té doby jsem jí neviděla. Potloukala jsem se po kamarádech a známých, přestala jsem chodit do učňáku. Vystřídala jsem několik partnerů, otěhotně la jsem a hned po porodu jsem o dítě přišla. Nakonec jsem zůstala s partou bezdomovců. Vlastně úplně bez domovci to nebyli. Jeden z nich měl takovou boudu a tam jsem s ním žila. Po nějaké době jsem zjistila, že jsem těhotná. Dlouho jsem to tajila, a když jsem byla v osmém měsíci, tak mě ten můj vyhodil. Byl konec října, nemě la jsem kde spát, neměla žádné peníze ani osobní věci. Vyhledala jsem svou babičku a požádala jí o pomoc. Ta OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

12 mi ale řekla, ať dám dítě ihned po porodu k adopci a že mi nemůže pomoct. Byla jsem zoufalá, několik dní jsem přespávala na ulici. Neměla jsem kam jít, nevěděla jsem, co mám dělat, napadaly mě i sebevražedné myšlenky. Nakonec jsem vyhledala krizové SOS centrum. Tam mi doporučily program pro sociálně slabé a ohrožené rodi ny. Nejdříve mi pomohli najít ubytování, získat peníze ze sociálky a byla jsem u gynekologa poprvé za dobu těho tenství. Podařilo se sehnat mi do doby porodu ubytová ní v azylu pro ženy. Dostala jsem také základní výbavu pro miminko. Ale nevěděla jsem, kam půjdu s dcerou, až se narodí, protože do azylu jsem se s miminkem nemoh la vrátit. O dceru jsem se chtěla starat, ale vůbec jsem nevěděla jak, protože jsem byla prakticky na ulici bez základního zajištění pro sebe i dceru. Když se Lenka na rodila, byla jsem s ní 14 dní v kojeneckém ústavu. A pak jsem se přestěhovala do azylu. Potom do druhého azylu a teď jsem tady. Se vším mi pomáhají sociální pracovnice a taky z úřadu. Ty jsou na mě hodný. Hlavně se zajiš těním sociálních dávek, s vyjednáním splátkového ka lendáře na dluhy a exekuce, které mám z minulosti. Vy máhání výživného na dceru jsem už dávno vzdala. Otec Lenky je nezvěstný, bouda zmizela. Hledá ho policie, ale zatím se nepodařilo zjistit, kde by mohl být. Jednou týd ně chodí za Lenkou studentka, která si s ní hraje, učí ji básničky a písničky. A já v té době chodím na konzultace k psychologovi, protože nemůžu spát, často mám strach z toho, co bude. PŘESTOŽE SE MNOHO VĚCÍ V ŽIVOTĚ PANÍ IVY A JEJÍ DCERY ZLEPŠILO A V PRVOTNÍ FÁZI SE ZABRÁNILO NECHTĚNÉMU ROZDĚLENÍ MAMINKY A DCERY, JE TO BĚH NA DLOUHOU TRAŤ A TATO RODINA POTŘEBUJE DLOUHODOBĚJŠÍ PODPORU A SPOLUPRÁCI. TAM, KDE CHYBÍ PŘIROZENÉ RODINNÉ VAZBY, VZÁJEMNÁ VÝPOMOC A SDÍLENÍ, STÁVÁ SE NOVÁ RODINA VELMI KŘEHKÁ A ZRANITELNÁ. HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

13 OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

14 HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

15 Příběh čtvrtý Milena, 1 dítě (11 let) Mám syna Michala, je mu 11 let. Když mi před třemi lety zemřel manžel, zhroutil se nám svět. Michal přišel o dob rého otce a jako rodina jsme ztratili živitele rodiny. Situace se dále zhoršovala, onemocněla jsem také a musela odejít do invalidního důchodu. Můj příjem se rapidně snižoval, vzala jsem si několik půjček, Michal začal chodit za školu a hodně se zhoršil ve všech předmětech. Postupem času už jsem neměla ani na zaplacení nájmu. Půjčky, které jsme měli s manželem, už jsem dávno přestala platit, za čali se ozývat exekutoři. Cítila jsem se ztracená. Po vystě hování z bytu jsem se ocitla na ulici a Michala umístili do diagnostického ústavu. Tím pro mě život prakticky skončil. Zavolala jsem na linku SOS centra, kde mi doporuči li službu Terénní sociální práce v ohrožených rodinách. Byla jsem zoufalá, nechtěla jsem ani vidět žádné dal ší sociální pracovnice, vždyť ty mi vzali dítě. Nechtěla jsem jít do azylového domu, který mi nabídli. Obvolala jsem ně které známé, nikdo mi nepomohl, až na jednu kamarád ku, která mě vzala k sobě domů. Helena mě přesvědčila, abych se přeci jen znovu obrátila na Službu v ohrožených rodinách. Rozhodla jsem se bojovat o to, abych získala Michala zpět. V tomto mě sociální pracovnice podpořila a pomohla mi dobře promyslet, co vše je potřeba udělat. S kamarádkou jsme pak našly levnější bydlení, předběžně jsem zajistila místo pro syna Michala v nedaleké škole, sociální pracovnice mi pomohla znovu zajistit vypláce ní důchodu. Moje situace se začala rychle zlepšovat, ale pořád jsem se hodně bála jít na sociálku. Věděla jsem, že největší pomoc potřebuji v jednání s nimi. Opravdu jsem se velmi bála, ale věděla jsem, že se mnou půjde sociální OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

16 pracovnice i Helena, proto jsem se cítila trochu jistěji. Měla jsem zpátky důchod a bydlení. Mám sice stále dluhy, ale vše bylo připravené pro návrat mého syna, který se těšil domů. Do konce týdne se tak stalo, čemuž nikdo (ani já) před devadesáti dny nevěřil. V NÁSLEDUJÍCÍCH ŠESTI MĚSÍCÍCH POKRAČOVALA SPOLUPRÁCE S NAŠÍ TERÉNNÍ SLUŽBOU. PANÍ MILENA BYLA DÁLE PODPOROVÁNA VE VYŘIZOVÁNÍ NĚKTERÝCH DÁVEK, KE ZMĚNĚ TRVALÉHO POBYTU. MICHAL ZAČAL CHODIT DO ŠKOLY A PRAVIDELNĚ SE SCHÁZÍ S DOBROVOLNÍKEM NA DOUČOVÁNÍ. CELKOVÁ SITUACE RODINY SE STABILIZOVALA NATOLIK, ŽE NAŠE SPOLUPRÁCE MOHLA BÝT PO NĚKOLIKA MĚSÍCÍCH ÚSPĚŠNĚ UKONČENA. HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

17 Příběh pátý Klára, 1 dítě (5 let) Jmenuju se Klára, je mi 34 let a mám 5 letého syna Ada ma. Žijeme sami. Před 3 lety mě otec Adama opustil. Od té doby se tu ani jednou neukázal. Aspoň, že mi na něj platí. Není to moc, ale já potřebuju každou korunu. Ne můžu najít práci, jsem na Úřadu práce. Měla bych už ně kde pracovat, ale já nevím, jak bych to zvládla. Můj syn je velmi živý, často má výbuchy vzteku a já nevím, co s tím. Neposlechne, když mu něco řeknu, jsou to neustálé boje. Začal chodit do školky. Ráno nechce vstávat, nechce se obléknout a strašně vyvádí. Už od večera mám hrůzu, jak to zase ráno bude. Ve školce má asistenta, protože ho paní učitelka sama nezvládala. Ani se nedivím, já to taky nezvládám. Ale posledních šest měsíců za mnou začala chodit pracovnice z Diakonie a pomáhá mi. Sociální pra covnice na úřadu mi řekla, že pokud se nezmění podmín ky, ve kterých se synem žijeme, obává se o vývoj mého syna. Asi má pravdu, v bytě nemám moc uklizeno, hlavně mám hodně věcí, které nevím, kam dát. Občas mi někdo něco donese, něco najdu a nechci to pak vyhodit. A tak se mi tu postupně vrší pytle a krabice. S pracovnicí z Diako nie jsme se domluvily na tom, jak to změnit. Roztřídila jsem věci, spoustu toho vyhodila. Teď se snažím udělat nějaký prostor pro Adama, místo, kde si může hrát. Nenapadlo mě, že Adam potřebuje ke svému zlepšení a zklidnění do statečný prostor, čistotu, řád a pravidla. To se teď snažím za podpory sociální pracovnice změnit. Hlavně kvůli Ada movi, je to nejcennější co mám. Všechno se to zhoršilo, když mě muž opustil. Do té doby jsem se snažila, aby byl pořádek, on to měl rád, ale když odešel, nebyl důvod ani síly. Vlastně od té doby jsem hodně věcí přestala dělat. OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

18 Chci, aby se ke mně muž vrátil, chybí mi. Teď jsem začala chodit k psychologovi, protože se chci s odchodem mého muže nějak vyrovnat a začít zase normálně žít. Přeju si změnit to, jak žijeme, ale moje nadšení mi nikdy dlouho nevydrží. Pak jen sedím a říkám si, že to nezvládnu. Jako minulý týden. Zase jsem nestihla termín na Úřadu práce. Měla jsem tam být ráno, ale ještě v devět jsem nevypra vila syna do školky, protože zase vyváděl. Tak mě chtějí vyřadit z evidence. Se sociální pracovnicí jsem sepsala dopis na Úřad práce s důvody častého zameškání. Chci nastoupit na rekvalifikační kurz na pracovníka v sociálních službách, abych měla větší šance získat zaměstnání. Dítě potřebuje: Žít v bezpečí je třeba je chránit před negativními vlivy HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

19 Příběh šestý Hana, 3 děti (16, 13 a 4 roky) Znovu jsem se vdala. Mám 2 děti z předchozího man želství, bývalý manžel neplatí alimenty a není již několik let s dětmi v kontaktu. Třetí dítě, malou Terezku, mám se současným manželem. Nejstarší syn Pavel se začal po svatbě s manželem chovat divně. Hádky byly na každo denním pořádku. Špatně jsem to snášela, skončila jsem u psychiatra, který mi předepsal léky. Poté, co se Pavel pokusil o sebevraždu, jsme souhlasili s jeho umístěním do diagnosťáku. Nebylo to svobodné rozhodnutí. Bylo podpořeno vyjádřením syna, který s námi nechtěl dál žít. Sociální pracovnici jsem si našla sama. Nevěděla jsem, co mám dělat. Není přece správné, aby moje dítě bylo v nějakém ústavu. Nerozuměla jsem tomu, proč si ubli žoval, nic jsme mu neudělali. Proč se nám tolik lidí za čalo navážet do života? Ukřivdili nám. Potřebovala jsem podporu od někoho, kdo se na mou rodinu nebude dívat skrz prsty. Někoho nezávislého, kdo vyslechne moji verzi a bude o ní přemýšlet. Terénní pracovnice mě začala do provázet na každé jednání na sociálce. Chodila jsem také k psychologovi, který mi pomohl najít vysvětlení synova chování a situace se začala obracet k lepšímu. Pavel také docházel na terapii. Podle mě po čase zjistil, že doma je přece jenom lépe než v ústavu. Začal domů jezdit na víkendy, pak už to bylo na celé týdny. Po roce se Pavel vrátil domů na stálo. Řešili jsme ještě čas od času nějaké neshody, ale díky podpoře sociální pracovnice jsme mohli o konfliktech mluvit. Už jsme věděli, že chceme zůstat společně. Snažili jsme se opravdu všichni o to, abychom začali znovu fungovat jako rodina. Našla jsem v sobě víc OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

20 jistoty a začala jsem věnovat víc pozornosti potřebám syna. Po změně kurátora se moje obavy ze spolupráce se sociálkou úplně rozplynuly. SPOLUPRÁCE SE SLUŽBOU TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE V OHROŽENÝCH RODINÁCH BYLA PO ČTRNÁCTI MĚSÍCÍCH UKONČENA, VZHLEDEM K POZITIVNÍM ZMĚNÁM, KTERÉ VEDLY K NAPLNĚNÍ STANOVENÝCH CÍLŮ. Dítě potřebuje: Mít příklady získat pozitivní zkušenost skrze druhé HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

21 Příběh sedmý Květa, 2 děti (7 a 5 let) Mám dvě děti. Syna Martina a dceru Alenku. Už jednou jsme se dostali do azylového domu, neměla jsem dost pe něz na placení nájmu. Po rekvalifikaci jsem ale rychle na šla práci, a to nám pomohlo najít si nové bydlení. Děti byly často nemocné. Bála jsem se, že o práci přijdu, a tak jsem kontaktovala sociální pracovnici, aby mi pomohla s hle dáním nové práce. Po krátké době jsem o práci opravdu přišla. Nevěděla jsem, na jaké dávky mám nárok, neuměla jsem vyplnit všechny ty žádosti. Sociální pracovnice mi se vším pomohla, byla se mnou i na úřadě a u soudu. Řekla jsem jí, že mám nějaké dluhy. Ani nevím proč, ale poctivě jsem schovávala všechnu poštu. Některé obálky jsem ze strachu ani neotevřela, všechno jsem házela do krabice a šuplíků. Bývalý manžel byl alkoholik, nedával mi žádné peníze a velké dluhy vznikly právě v době, kdy jsme žili společně. Už tehdy jsme neplatili za bydlení, pořád jsme si půjčovali další a další peníze. Začali se ozývat exekuto ři, byla jsem z toho zoufalá. Vždycky mě to vyděsilo, há dala jsem se s nimi, chtěli vědět, kdy zaplatím. Každou chvíli někdo volal a chtěl po mě peníze. Znovu mi přestalo zbývat na nájem a jídlo pro děti. Nechtěla jsem se dostat do stejné situace, nechtěla jsem už znovu do azylového domu, pořád se někam stěhovat Sociální pracovnice mi ukázala, jak si mám zapisovat, kam posílám peníze, za co je utrácím. Nedokázala jsem si všechno pohlídat. Už jsem začala tušit, že se budeme muset znovu přestěhovat. Na poslední chvíli jsem našla v sobě odvahu a řekla jsem so ciální pracovnici, že nemám jen nějaké dluhy, ale opravdu velké dluhy v řádu statisíců. Poprosila jsem ji o pomoc, řekla jsem si, že to takhle už dál nejde. Trvalo nám celé OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

22 odpoledne roztřídit všechny papíry. Když jsem uviděla, kolik toho je, zhroutila jsem se. Sociální pracovnice mě uklidňovala a dala mi telefon na poradnu. Objednala jsem se sama, ale potřebovala jsem, aby šla na schůzku se mnou. V PORADNĚ PANÍ KVĚTA DOSTALA DOPORUČENÍ K DALŠÍMU POSTUPU A NABÍDKU PROVEDENÍ OSOBNÍM BANKROTEM, JAKMILE BUDE MÍT DOSTATEČNÉ PŘÍJMY (NALEZNE ZAMĚSTNÁNÍ). SPOLUPRÁCE BYLA UKONČENA PO SEDMI MĚSÍCÍCH VZHLEDEM K PŘESTĚHOVÁNÍ KLIENTKY. HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

23 Příběh osmý Aneta, 4 děti (17, 14, 8, 6 let) Moje rodina se rozpadla. Z prvního manželství mám tři děti, z druhého vztahu dceru Natálku. Otec poslední ho dítěte mě taky opustil. Žila jsem v bytě se svou ses trou, která zemřela. Nebylo na nájem. Na několik mě síců jsem se přestěhovala s nejmladší dcerou Natálkou k přátelům (ostatní děti byly svěřeny do péče bývalého manžela). Po nějaké době jsem se ale dostala do situ ace, kdy jsem opravdu neměla kam jít. K rodičům jsem s dítětem nemohla, práci jsem neměla. Natálka do škol ky nechodila, špatně mluvila, její otec se o rodinu vůbec nezajímal. Pomoc mi nabídla pracovnice sociálky, do poručila mi službu Terénní sociální práce v ohrožených rodinách. Se sociální pracovnicí jsme si daly za cíl na jít azylový dům, požádat o dávky a zajistit zápis dcery do základní školy, také jsem potřebovala najít práci. Sociální pracovnice mi pomohla vyplnit žádost do azy lového domu, který byl ale mimo Prahu. Po dvou měsí cích se uvolnilo místo v jiném azylovém domě pro matky s dětmi v Praze. Zapsala jsem Natálku do ZŠ, a začali jsme chodit k logopedovi. Do první třídy nastoupila v září. Práci jsem zatím našla jen jako brigádnice. Nějaké pení ze jsem dostala ze sociálních dávek. V azylovém domě jsem začala mít problémy s jednou spolubydlící. Po jed nom konfliktu mi nikdo nevěřil a vyhodili mě. Moje Natálka byla předána do péče otce a já zůstala na ulici. Pak jsem si našla ubytovnu a později také práci na plný úvazek. Natálka pořád žije u otce, který mi brání se s ní vídat. Čeká mě soudní řízení o svěření dítěte do péče. Bojím se, že nikdo neuvidí, že jsem se znovu dokázala postavit na vlastní nohy. Občas mě ze zoufalství napadalo, že se OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

24 zabiju. Že tak bude mojí holčičce líp. I v tom mi moc po máhá sociální pracovnice, stále mi připomíná, co všechno jsem již dokázala. Dodává mi sílu věřit v to, že jsem dobrá máma. KLIENTKA ZÍSKALA DÍTĚ DO SVÉ PÉČE A NAŠLA SI NOVÉHO PARTNERA, SPOLUPRÁCE BYLA ÚSPĚŠNĚ DOKONČENA PO DVANÁCTI MĚSÍCÍCH. Dítě potřebuje: Mít podmínky pro rozvíjení ve všech směrech HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

25 Příběh devátý Šárka, 3 děti (17, 13 a 10 let) Mám tři dcery. Žijeme společně s matkou a jejím druhem ve velmi malém bytě. Přestěhovala jsem se k matce před nedávnem z jiné části republiky, poté, co mě opustil pří tel. Nemám práci. Všechny moje děti mají velké problémy s učením. Pracovnice sociálky mi doporučila službu Terénní sociální práce v ohrožených rodinách. Dcera Jitka (17 let) se učí na kuchařku, mladší dcery Petra a Katka chodí ještě na základní školu. Všem třem hrozí propadnutí. Jitka chodí i za školu. Sama se s nimi učit nedokážu, také mi to ve škole pří liš nešlo a navíc jsem na základní školu chodila v jiné zemi, takže moje čeština není dokonalá. Mám strach, že se mi ne podaří najít práci. Terénní sociální pracovnice mě doprovází na jednání s úřady, doprovodila mě i na pracovní pohovor. Je v kontaktu také se základní školou, kam mé dvě dcery chodí. Nejmladší dceři se pravidelně věnuje dobrovolnice Martina, jde jim to spolu dobře a mezi sebou mají velmi pěkný vztah. S podporou sociální pracovnice dál hledám práci, nechci pracovat v oboru, a tak hledáme i jiné možnosti. Nejraději bych si udělala rekvalifikační kurz a pracovala jako pečo vatelka. KLIENTKA PO ABSOLVOVÁNÍ REKVALIFIKAČNÍHO KURZU ZAČALA PRACOVAT JAKO PEČOVATELKA V DOMOVĚ PRO SENIORY, SPOLUPRÁCE BYLA UKONČENA. OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

26 Rozpad rodiny, finanční problémy, ztráta zaměstnání apod. znamená hluboký zásah do fungování rodiny. Touto situací nejvíce trpí děti. Nejen že je zde extrémní riziko úplného rozpadu rodiny a umístění dětí mimo biologickou rodinu, ale dochází zde i k tzv. reprodukci chudoby. Nedostatek peněz, nemožnost splatit dluhy, neschopnost zvýšit svoji životní úroveň a životní styl, uzavírá dětem z těchto rodin přístup k vyššímu vzdělání, možnost věnovat se sportu nebo jiným zájmovým aktivitám. Tyto skutečnosti ničí rodinu sociálně, psychicky, vztahově a ekonomicky, ale hlavně bere dětem možnost ve zdravém a přirozeném rodinném prostředí. HO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ

Diakonie SKP v Praze Terénní práce v ohrožených rodinách pomoc dítěti spočívá v pomoci celé jeho rodině Terénní sociální práce v ohrožených rodinách (dle zákona č. 108/2006 Sb., o soc. službách) rozvádíte se a je toho na vás moc řešíte životní existenční problémy, které mohou mít dopad na vaše dítě? cítíte, že potřebujete podporu či doprovod k jednání s institucemi, které mají řešit vaši rodinnou situaci? nacházíte se v situaci, kdy je Vaše dítě umístěno do ústavní péče nebo hrozí jeho odebrání? odcházíte z azylového domu a potřebujete pomoc? máte komplikovaný vztah se svým dítětem? Terénní sociální pracovníci jsou odborný tým, který vám poskytne informace, radu, podporu, pomoc a doprovod ve vaší nelehké situaci. SLUŽBY JSOU BEZPLATNÉ, ZARUČUJEME ZACHOVÁNÍ MLČENLIVOSTI. V PŘÍPADĚ ZÁJMU NÁS KONTAKTUJTE! Podporujeme: rodiny úplné i neúplné s dětmi ve věku 0 18 let v obtížné situaci, která vede k ohrožení základních funkcí rodiny Nabízíme: pomoc, radu a informace v obtížné rodinné situaci podporu při budování bezpečného zázemí tak, aby díte nemuselo být odebráno z domova poskytnutí podpory při navrácení dítěte do rodiny - posílení rodičovských dovedností v rámci spolupráce s rodinou nabízíme dobrovolníky na doučování a volnočasové aktivity pro Vaše dítě prychosociální poradenství a sociálně terapeutické činnosti podporu komunikace rodiny s příslušnými institucemi, přípradný doprovod partnerství pro přínosnou spolupráci s jinými organizacemi Terénní sociální práce v ohrožených rodinách (sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi dle 65 zákona č. 108/2066 Sb.) bezplatné po předchozím telefonickém zavolání bez doporučení KONZULTACE: Varšavská 37, Praha 2, tel.: 777 734 182, 777 734 180, 777 734 184, 777 734 189, e mail: sanacerodiny@seznam.cz, rodina@diakonie.cz OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ OHO TVÁ

Diakonie SKP v Praze MNOHO TVÁŘÍ MOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ POMOC MÁ MNOHO TVÁŘ OC MÁ MNOHO TVÁŘÍ C MÁ MNOHO TVÁŘÍ MNOHO TVÁŘÍ OMOC MÁ MNOHO TVÁŘÍ Poskytované služby: Služby sociální prevence: Krizová pomoc - SOS centrum Služby následné péče Dobrouduš Azylový dům pro matky s dětmi Terénní práce v ohrožených rodinách Služby sociální péče: Pečovatelské služby Dobrovolníci: Dopisování s vězni Dobrovolníci s SOS centru Dobrovolníci v Dobroduši Dobrovolníci v rodinách KONTAKT: Bruselská 4, Praha 2, 120 00 telefon: 222 520 589, 777 734 170, IČO: 45248842 e-mail: skp@diakonie.cz bankovní spojení: 1932094339/0800 číslo sbírkového účtu: 2342431379/0800, ČS, a. s. POMOC MÁ MNO POMOC MÁ M POMOC MÁ MNO POMOC MÁ MNOHO TVÁŘ Á MNOHO TVÁŘÍ