MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Multimediální výukový materiál - Snowboarding Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Sebera, Ph.D. Vypracoval: Petr Šimurda ASAK + TE3 Brno, 2011
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. V Brně dne 6. května 2011 podpis:
Poděkování Děkuji Mgr. Martinu Seberovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, za předání svých rad a zkušeností.
Obsah 1. Úvod... 8 2. Rešerše literatury... 9 3. Slovníček pouţitých pojmů... 11 4. Historie snowboardingu... 13 4.1 Historie snowboardingu ve světě... 13 4.2 Historie snowboardingu v ČR... 17 5. Soutěţní snowboarding... 19 5.1 Freestyle... 19 5.1.1 Halfpipe (U-rampa)... 19 5.1.2 Big Air... 20 5.1.3 Jibbing... 20 5.1.4 Quarterpipe... 21 5.1.5 Slopestyle... 21 5.2 Alpské disciplíny... 22 5.2.1 Slalom... 22 5.2.2 Paralelní slalom... 22 5.2.3 Obří slalom... 22 5.2.4 Super obří slalom... 23 5.3 Snowboardcross, boardcross... 23 5.4 Freeriding... 23 6. Materiální vybavení... 24 6.1 Snowboardy... 24 6.1.1 Měkké snowboardy... 24 6.1.2 Tvrdé snowboardy... 26 6.1.3 Doporučená délka snowboardů... 27
6.2 Vázání... 28 6.2.1 Měkké (freestylové) vázání... 28 6.2.2 Tvrdé vázání... 28 6.2.3 Vázání typu step in... 29 6.3 Boty... 29 6.3.1 Měkké boty... 30 6.3.2 Tvrdé boty... 30 6.4 Ochranné pomůcky... 31 6.4.1. Přilba... 31 6.4.2 Chránič páteře... 32 6.5 Brýle... 33 7. Určení postoje a nastavení vázání (stance)... 34 8. Metodická řada výuky snowboardingu... 35 8.1 Rozcvičení... 37 8.2 Základní postoj... 37 8.3 Odkládání snowboardu... 38 8.4 Nácvik rovnováhy... 38 8.4.1 Přenášení váhy na backsidovou hranu... 38 8.4.2 Přenášení váhy na frontsidovou hranu... 38 8.4.3 Přenášení váhy na nose a tail... 39 8.4.4 Obraty na místě... 40 8.5 Koloběţka... 40 8.6 Jízda po spádnici... 41 8.7 Nácvik bezpečných pádů... 41 8.7.1 Pád na frontside... 42 8.7.2 Pád na backside... 42
8.8 Sesouvání po spádnici... 43 8.8.1 Sesouvání po backsidové hraně... 43 8.8.2 Sesouvání po frontsidové hraně... 43 8.9 Padající list... 44 8.9.1 Padající list na backsidové hraně... 44 8.9.2 Padající list na frontsidové hraně... 45 8.10 Jízda šikmo svahem... 46 8.10.1 Jízda šikmo svahem po backsidové hraně.... 47 8.10.2 Jízda šikmo svahem po frontsidové hraně... 47 8.11 Oblouk ke svahu... 48 8.11.1 Oblouk ke svahu na backsidové hraně... 48 8.11.2 Oblouk ke svahu na frontsidové hraně... 49 8.12 Smýkané (driftové) oblouky... 49 8.12.1 Frontsidový oblouk... 49 8.12.2 Backsidový oblouk... 50 8.13 Řezané (carvingové) oblouky... 50 8.13.1 Frontsidový oblouk... 50 8.13.2 Backsidový oblouk... 51 8.14 Jízda na vleku... 51 8.15 Ollie... 52 8.16 Jízda na switch... 53 Závěr... 54 Seznam pouţité literatury:... 55 Seznam pouţitého obrazového materiálu... 57 Resumé... 62 Summary... 62
Příloha... 63
1. Úvod Představte si sport, ve kterém se slučuje krása surfování, rychlost sjezdového lyžování a mladistvý skateboarding s graciézností baletu. To je snowboarding (LURIE, 1996, s. 14) Snowboarding je v současnosti jedním z nejrychleji se rozvíjejících zimních sportů. O čemţ hovoří stále vzrůstající počet jezdkyň a jezdců, kteří podlehli tomuto krásnému sportu. Dříve byl snowboarding brán pouze jako záleţitost mladých lidí, ale dnes uţ není problém potkat na svahu padesátníky, kteří jezdí na snowboardu. Podstatou snowboardingu je klouzání se na sněţném prkně, které má jezdec připnuté k nohám. Jde o poměrně mladý sport vzniklý v 60. letech 20. století v USA. Toto téma jsem si vybral, protoţe se snowboardingu věnuji uţ 12 let, z toho 6 let i výuce snowboardingu, jsem drţitelem licence instruktor školního snowboardingu. Mé lektorské zkušenosti mě podnítily k tomu, abych se tomuto sportu věnoval i teoreticky a rozhodl jsem se natočit výukové video, které je součástí mé bakalářské práce a jeţ budu dále pouţívat při výuce. Ve své práci popisuji jednotlivé prvky metodické řady. Jak je správně provést a také s jakými chybami se při výuce snowboardingu můţeme setkat. Součástí je i kapitola o sice krátké, ale nikoli nezajímavé historii tohoto sportu. Seznámím čtenáře s vybavením, které budeme pro snowboarding potřebovat. Doufám, ţe tato práce a zejména výukové video bude vhodnou pomůckou při výuce snowboardingu nejen pro mně. 8
2. Rešerše literatury Literatura vztahující se ke snowboardingu je oproti ostatním sportům poněkud chudá, coţ se dá přisoudit jeho poměrně krátké historii. Většina literatury je zpracována obdobně. Na začátku knihy najdeme seznámení s historií snowboardingu a popis vybavení, které budeme potřebovat. V druhé části knihy jsou popsány jednotlivé prvky metodické řady. Nejstarší literaturou, kterou se mi podařilo sehnat, je Christof Weiss - Snowboarding od A do Z vydaná roku 1992 (v ČR 1993). V roce 1996 vyšla kniha Jona Lurieho: Snowboarding. Roku 1998 vyšla kniha napsaná Otou Loukou ve spolupráci s Asociací českého snowboardingu: Metodika snowboardingu, aneb kterak snowboarding učiti a výuku co nejméně komplikovati. V témţe roce byla Masarykovou univerzitou vydána kníţka Jiřího Luţi a Petry Noskové Základy snowboardingu. Nejrozšířenější literaturou u nás je pravděpodobně kniha Snowboarding Lukáše Bintera a jeho spolupracovníků, která jiţ byla vydána ve třech vydáních (1999, 2002, 2006). V této knize najdeme jak metodickou řadu výuky snowboardingu, tak také kapitolu věnovanou freestyle snowboardingu, kterou zpracoval Martin Černík. Martin Večerka, šéfredaktor největšího snowboardového serveru v ČR Freride.cz, vydal ve spolupráci s předními českými jezdci roku 2003 publikaci Freestyle snowboarding, která byla doplněna o DVD Škola triků. Roku 2004 vyšla kniha od Ericha Frischenschlagera Snowboarding za tři dny. Lukáš Binter vydal v roce 2006 další knihu s názvem Jak dokonale zvládnout snowboarding. Nejnovější knihou, se kterou jsem se setkal, je kniha Snowboarding, kterou napsali jiţ zmínění autoři Oto Louka a Martin Večerka. Vydána byla v roce 2007. Dalšími zdroji, které jsem ke své práci vyuţíval, byly webové stránky. Nejvíce vyuţívanou stránkou byla snowboardová sekce největšího portálu o extrémních sportech v ČR Freeride.cz. Některé informace jsem také čerpal ze stránek Asociace českého snowboardingu Snowboarding.cz a web Na-hory.cz. Pouţíval jsem ještě další internetové stránky se snowboardovou tematikou pro získání ilustračních fotografií. 9
Materiály, z kterých jsem také čerpal, byla výuková videa. V roce 1996 byla natočena dvě. První z nich je video Arnošta a Tomáše Bintrových s názvem Snowboarding. Druhým videem je Snowboarding Učit se? Učit se Učit se!, na kterém spolupracovali Libor Votruba a David Horváth. V roce 2003 vyšlo jako příloha jiţ zmiňované knihy Martina Večerky Freestyle snowboarding DVD Škola triků. Toto video je však, jak jiţ název říká, zaměřeno pouze na freestyle. Stejně tak jako DVD z roku 2006 O 2 Snowboardová škola Martina Černíka, kde najdeme velice krátký úvod, jak se naučit na snowboardu jezdit a zbytek videa je zaměřen na freestylové triky. 10
3. Slovníček použitých pojmů Air Allmountain Allroundboard Backside (BS) Backstance Big Air Box Fakie Freeride Freestyle Frontside (FS) Goofy Grab Halfpipe Insert Jibbing Kicker Koping Nose Ollie Quarterpipe Rail, Handrail Regular označení pro triky prováděné ve vzduchu univerzální snowboard pro freestyle a freeride univerzální snowboard pro všechny typy terénu zadní hrana snowboardu posunutí jezdcova postoje směrem k patce snowboardu skok, jedna z disciplín freestyle snowboardingu bedna, překáţka pro jibbing postoj, kdy jezdec má vpředu svou nedominantní dolní končetinu volná jízda, jízda na neupravených tratích v prachovém sněhu volný styl, akrobatické pojetí snowboardingu na různých překáţkách, jeho disciplínami jsou halfpipe, Big Air, jibbing a quarterpipe přední hrana snowboardu označení postoje snowboardisty s pravou nohou vepředu chycení prkna rukou během letu vzduchem 1. U-rampa 2. freestylová disciplína kovové pouzdro se závitem v konstrukci snowboardu, které slouţí pro montáţ vázání jízda a triky na překáţkách vyrobených z jiného materiálu neţ ze sněhu skok horní hrana U-rampy špička snowboardu výskok, odraz 1. freestylová disciplína, 2. překáţka zábradlí, překáţka pro jibbing označení postoje snowboardisty s levou nohou vepředu 11
Slopestyle Snowboardcross Splitboard Stance Step-in Switch Tail Twin-tip freestylová disciplína kdy jezdec musí projet trať kombinující skoky, jibbing a někdy i U-rampu snowboardová disciplína, kdy na předem připravené trati jedou vţdy 4 jezdci současně snowboard, který se dá rozloţit na dvě lyţe nastavení vázání, postoj jezdce snowboardové vázání s nášlapným systémem postoj jezdce, kdy má během jízdy vpředu svou nedominantní dolní končetinu patka snowboardu snowboard symetrického tvaru 12
4. Historie snowboardingu 4.1 Historie snowboardingu ve světě Asi jako u kaţdého sportovního odvětví se ani zde nedá určit přesné datum vzniku tohoto sportu. Stejně tak i u počátků snowboardingu stálo mnoho lidí s různými nápady. Do dnešních dní se však zachovaly jen ty nejlepší nápady a inovace. Některé prameny dokonce uvádějí, že náznaky čehosi podobného snowboardu se objevovaly již před tisíciletími. Důkazem toho mají být kresby a texty nalezené ve Skandinávii, na Sibiři a ve střední Asii. Ve Švédsku byla dokonce nalezena krátká a široká lyže, jejíž stáří bylo odhadnuto přibližně na 500 roků. Pravdivost domněnky o existenci snowboardingu v těchto dávných dobách může těžko někdo potvrdit nebo vyvrátit (BINTER at al., 2002, s. 9) Hlavními motory snowboardingu však byli američtí surfaři a skateboardisté, kteří hledali moţnost zábavy a tréninku i pro zimní období, které jejich sportům nepřálo. Jak píše Večerka (2003, s. 13) ve své knize, první vlaštovkou na poli snowboardingu byl Tom Sims (pozdější mistr světa ve skateboardingu), který v roce 1963 sestrojil pro školní vánoční výstavu lyţařské prkno. V roce 1966 byl Shermanem Poppenem sestrojen tzv. snurfer (obr. 1), coţ byla původně hračka pro jeho děti, která vznikla sešroubováním dvou lyţí a vepředu byla opatřena provázkem pro udrţení rovnováhy. Obr. 1 Snurfer 13
Další postavou, která je spojena s historií snowboardingu, je Jake Burton Carpenter. Tento zdatný surfař a lyţař se seznámil se snurferem v roce 1968. Časem začal být se svým vybavení nespokojený a vymýšlel různá vylepšení, aby bylo jeho prkno ovladatelnější. Začal se zaobírat myšlenkou připevnit nohy jezdce k prknu. Sestrojil posuvné vázání, coţ zjednodušilo jízdu a umoţnilo i větší skoky. Tyto inovace ho dovedly aţ k tomu, ţe v roce 1977 v americkém Vermontu zaloţil vlastní firmu, která začala vyrábět snowboardy uţ relativně podobné těm dnešním (obr. 2). Firma Burton snowboards je dnes jedním z největších výrobců snowboardového vybavení na světě. (BINTER at al., 2002) Obr. 2 Snowboard Burton Backhill Ze začátku byl jezdcům z důvodu přísných bezpečnostních podmínek amerických úřadů a pojišťoven zakazován přístup na sjezdovky. Proto se snowboarding vyvíjel v prašanu na neupravených svazích. S vývojem vázání, které zamezilo častému ujíţdění snowboardů, se však tato omezení změnila a snowboardistům se začala otvírat cesta i na vleky a upravené sjezdovky. (VEČERKA, 2003) Mezi pionýry snowboardingu patří také Dimitrij Milovich, další z nadšených surfařů. Na přelomu let 1969/1970 vyrobil prkno odlité z polyesteru a v roce 1972 si jej nechal patentovat. Tato prkna se však svou konstrukcí velmi inspirovala surfy a neměla tudíţ moc dlouhou ţivotnost. Milovich si v roce 1975 otevřel vlastní továrnu a začal vyrábět snowboardy s názvem winterstick, coţ byly snowboardy s patkou vykrojenou ve tvaru vlaštovčího ocasu. Tato prkna měla skluznici z P-texu a laminátovou konstrukci. Jejich konstrukce však byla 14
sloţitá a tudíţ i drahá a tato prkna se moc dobře neprodávala, z tohoto důvodu firma Dimitrije Miloviche v roce 1984 zkrachovala. (WEISS, 1993) V polovině sedmdesátých let se vrací na scénu Tom Sims. Vyrobil snowboard, jehoţ konstrukce se vzdáleně podobala prknům vyrobených Milovichem. Prkno bylo vyráběno ve tvaru ryby s patkou vykrojenou ve tvaru vlaštovčího ocasu. Prkna této konstrukce se však moc neosvědčila. Proto o dva roky později přišel Sims s jinou konstrukcí, která byla laminátová a prkno mělo dřevěné jádro (VEČERKA, 2003) Dalším důleţitým datem je 18.únor 1968, kdy se na Blackhose Hill v Muskegonu ve státě Michigan jely snowboardové závody v přímé jízdě z kopce. Další významný závod se konal v Coloradu roku 1981. Závodilo se jiţ ve slalomu a vítězem se stal Tom Sims s prknem vlastní konstrukce, které jiţ mělo kovové hrany a bylo opatřeno modifikovaným lyţařským vázáním, čímţ byl ovlivněn styl jeho jízdy. (BINTER at al., 2002) V roce 1983 vymyslel sjezdař jménem Jeff Grell způsob vázání, který je vhodný pro všechny podmínky. Grellovo vázání obepíná sjezdařovu nohu pomocí tuhé plastové konstrukce, která se pevně svírá poutky a kovovými přezkami. S tímto vázáním může sjezdař ovládat svou jízdu i na udusaném tvrdém povrchu, jaký je na mnohých lyžařských sjezdovkách. (LURIE, 1996, s. 11) V polovině osmdesátých let se snowboarding začal prosazovat i v Evropě. Největším propagátorem snowboardingu v Evropě byl švýcarský skateboardový šampion José Fernandez. Byl prvním Evropanem, který dokázal měřit síly se snowboardisty ze zámoří. Stal se vítězem mezinárodního mistrovství Švýcarska pořádaného roku 1986. K tomuto triumfu mu výrazně pomohl jeho vynález deskového vázání, do kterého se daly upnout tvrdé skeletové boty. (BINTER at al., 2002) 15
Roku 1987 byla uspořádána dvě mistrovství světa v Breckenridge a také v Itálii ve středisku Livigno. V této době se začaly přístupy ke snowboardingu na obou březích oceánu výrazně lišit. Američané, u nichţ snowboarding vznikl ze skateboardingu a surfingu, se věnovali freestylu. Evropský snowboarding vycházel spíše ze sjezdového lyţování, a proto zde byla vyuţívána tvrdá závodní prkna a skeletové boty s deskovým vázáním, které umoţňovaly jízdu ve vysokých rychlostech. (VEČERKA, 2003) V roce 1987 byla založena Mezinárodní snowboardová asociace (International Snowboard Association ISA), která si klade za cíl tento sport mezinárodně koordinovat. (WEISS, 1992, s. 14) V dubnu roku 1991 byla zaloţena mezinárodní snowboardová federace ISF, která zastřešila dříve vzniknuvší organizace a dále s nimi spolupracovala či navázala na jejich předchozí práci. (BINTER at al., 2002) Roku 1994 byl na ZOH v Lillehammeru představen snowboarding jako ukázkový sport. Tento nový sport zde vzbudil velký ohlas a bylo jasné, ţe na příštích OH jiţ bude zařazen v normálním programu. Ve stejném roce však došlo k události, která otřásla celým snowboardovým světem. Mezinárodní lyţařskou federací FIS byl zaloţen její vlastní světový pohár jezdců na snowboardu. FIS si později pomocí svého velkého vlivu u Mezinárodního olympijského výboru zajistila rozhodovací právo o nominaci jezdců na OH. V roce 1995 byl během konference v Rio de Janeiru snowboarding představen jako jedna z disciplín Mezinárodní lyţařské federace, ačkoli do té doby byly snowboardové závody pořádány pod hlavičkou ISF. Téhoţ roku byl snowboarding Mezinárodním olympijským výborem uznán oficiální disciplínou pro ZOH. Poprvé se tedy o olympijské medaile soutěţilo roku 1998 v japonském Naganu a to v U-rampě a obřím slalomu. Velká část světové snowboardové špičky však byla nespokojena s postupem FIS a OH byly z jejich strany bojkotovány. Tyto události způsobily Mezinárodní snowboardové federaci ISF finanční problémy a její postupný úpadek. Roku 2002 proto ISF zanikla a jejím nástupcem se stala Světová 16
snowboardová organizace WSF. Českou republiku v předsednictvu WSF zastupoval ve funkci technického poradce Libor Votruba. Dne 23.května 2004 na konferenci v Praze byl Libor Votruba zvolen na dvouleté období prezidentem World snowboarding federation. WSF byla téhoţ roku ustanovena pod českými úřady jako mezinárodní nezisková sportovní organizace. (www.snowboarding.cz) 4.2 Historie snowboardingu v ČR Do Československa se snowboarding dostal i přes ţeleznou oponu jen s malým zpoţděním oproti zbytku Evropy. První snowboardy se u nás objevily během zimní sezony 1979/80. Tyto snowboardy byly podomácky vyráběné podle obrázků v zahraničních časopisech. V první polovině osmdesátých let se návod na výrobu snowboardů objevil dokonce v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců (obr. 3). Tato prkna se nejčastěji vyráběla z překliţky a v mnoha různých podobách podle fantazie konstruktéra. (BINTER at al., 2002) Obr. 3 Snowboard vyrobený podle návodu v časopise ABC Za oficiální počátek snowboardingu v Československu je povaţován rok 1983, ve kterém Luděk Váša (mistr světa i Evropy ve skateboardingu v disciplíně skok vysoký) zaloţil firmu Vasa snowboards, kde se zprvu vyráběly kopie prken od firmy Burton. Dalšími propagátory snowboardingu byli Ivan Pelikán, V. Rys, Roman Hanzlíček, bratři Kytkové či Ivo Dragoun. O rok později se na krušnohorském Perniku konaly první snowboardové závody v naší republice. Jak vzpomíná na DVD O 2 Snowboardová škola Martina Černíka jeden z účastníků těchto závodů Ivan Pelikán: První cena byla kýbl piva, takže to bylo hrozně prestižní. 17
Roku 1985 se, opět na Perniku, konalo první neoficiální mistrovství republiky ve snowboardingu. Kromě slalomu, v kterém zvítězil Luděk Váša, se jela i demo disciplína, tzv. mini jump. Z těchto závodů se dochovalo i video Sněţné děvky, jehoţ záběry se pro svou originalitu objevily v propagačních materiálech firmy Burton a také v celosvětově distribuovaném filmu First Descent (v ČR distribuován pod názvem Extrémní svahy). (VEČERKA, 2003) Roku 1985 byla bratry Kytkovými zaloţena firma ROOK, která se soustředila na výrobu prken jak pro freestylové, tak i slalomové disciplíny. O rok později zaloţili Tomáš Ronovský a Lukáš Schröder v Praze firmu LTB, která dodnes vyrábí freestylové snowboardy. Další firmy vznikly v Jablonci nad Nisou - Big Fop, Hradci Králové Frople či Třebíči Choc. (VEČERKA, 2003) Dalšími akcemi, díky kterým se snowboarding dostal do širšího povědomí lidí, byly i snowboardové expedice. První expedicí byl snowboardový prvosjezd nejvyšší kavkazské hory Elbrusu (5642 m n. m.). Další expedice byla roku 1990 pořádána firmou Vasa a šlo opět o prvosjezd - tentokrát mexické sopky Popokatepetl (5452 m n. m). Firma ROOK ve spolupráci s horolezcem Josefem Rakoncajem zorganizovala Himálajskou expedici spojenou s prvosjezdem Mera Peak (6421 m n. m.). (BINTER at al., 2002) V únoru roku 1990 byla zaloţena Asociace československého snowboardingu AČS, která se v souvislosti s rozdělením republiky také dělila, a to na Asociaci českého snowboardingu AČS a Slovenskou asociaci snowboardingu SAS. Obě asociace spolupracovaly s ISF a později i s její nástupkyní WSF. Od roku 1997 je snowboarding v ČR organizován také Úsekem snowboardingu Svazu lyţařů České republiky ÚS SLČR, který je partnerem Mezinárodní lyţařské federace FIS v oblasti snowboardingu. (www.snowboarding.cz) 18
5. Soutěžní snowboarding Ještě v nedávné době většina laiků brala snowboarding spíše jako druh volnočasové aktivity pro mladé lidi. Snowboarding se však časem vypracoval na plnohodnotný a uznávaný sport s profesionálními sportovci. Snowboarding je od roku 1998 zařazen také na programu zimních olympijských her. Soutěţní snowboarding můţeme rozdělit na několik odvětví: freestyle, alpské disciplíny, snowboardcross a freeride. 5.1 Freestyle Při soutěţích ve freestyle snowboardingu jde o to, aby jezdec předvedl co nejtěţší trik (či kombinaci triků) s co nestylovějším provedením a nejčistším dopadem. Soutěţí se v několika disciplínách. 5.1.1 Halfpipe (U-rampa) Občas bývá nazývána královskou disciplínou snowboardingu. V současné době jediná freestylová disciplína zařazená do programu olympijských her. Jezdci se spouštějí do sněhového koryta (obr. 4) s plochým dnem v délce 70-100 metrů a se stěnami s výškou 3-4,5m. Na velkých soutěţích se můţeme setkat i s tzv. superpipe, jejíţ výška se blíţí šesti metrům a délka je okolo 150 metrů. Úkolem jezdce je předvést mnoţství triků co moţná nejvyšší obtíţnosti. Soutěţe rozhoduje pět rozhodčích a hlavní rozhodčí (při OH je přítomen také asistent hlavního rozhodčího). (www.na-hory.cz) Základními hodnotícími kritérii organizace FIS při rozhodování v rampě je rozsah, obtížnost, variace, využití rampy a provedení triků. Rozsah znamená hlavně výšku předvedených triků. Obtížnost se nevztahuje pouze k předvedenému triku, ale i k umístění tohoto triku a užité kombinaci. Variace vypovídá o poměru standardních airů a rotací předváděných na obou stranách rampy. Provedení odpovídá stabilitě, plynulosti a kontrole nad triky. Rozhodčí bere v úvahu pády a 19
zastavení a může odečíst až 20% bodů na rozhodčího z jízdy za každý pád či zastavení. (ŠMÍDA, 2009) Obr. 4 Halfpipe 5.1.2 Big Air Jde o snowboardovou disciplínu, kde musí závodník na speciálním můstku (obr. 5) (můţeme se setkat jak s označením Big Air, tak i kicker) předvést co nejobtíţnější trik s bezchybným provedením. Na skocích mohou jezdci předvádět buď rovné skoky, nebo rotace jak kolem vertikální, tak i horizontální osy. Skoky bývají často doplněny o různé graby (chycení prkna rukou během letu). Obr. 5 Big Air 5.1.3 Jibbing Jibbing je nejmladší freestylovou disciplínou. Jde o jízdu po překáţkách, které jsou vyrobeny z jiného materiálu neţ ze sněhu. Většinou jde o raily (zábradlí) či boxy (bedny). Ty mohou být rovné nebo různě lámané či prohnuté. Jezdci na překáţkách předvádějí triky, při kterých mají snowboard v různých pozicích vůči překáţce, po které jedou (obr. 6). Často bývají jibbové triky doplněny o rotace, které jsou prováděny při náskoku či seskoku z překáţky. 20
Můţeme se setkat i s tzv. street jibbingem, coţ je odvětví jibbingu, které jezdci předvádějí v ulicích měst na tradičních zábradlích. Obr. 6 Jibbing 5.1.4 Quarterpipe Překáţka, jejíţ tvar připomíná polovinu U-rampy (obr. 7), bývá však vyšší neţ stěna U-rampy. Jezdec se rozjíţdí na překáţku, která je kolmo ke spádnici a po provedení triku dopadá zpět do rádiusu. Kromě akrobatických triků se soutěţí i ve výšce, do které jezdec dokáţe vyletět. V současné době drţí rekord finský jezdec Terje Håkonsen, který v roce 2007 dokázal vylétnout do výšky 9,8 metru nad koping. (ŠMÍDA, 2007) Obr. 7 Quarterpipe Terje Håkonsen 5.1.5 Slopestyle Jde o kombinaci předchozích disciplín, kdy během jedné jízdy musí jezdec předvést triky na trati, která je sloţena z několika skoků a jibbových překáţek. Někdy bývá součástí slopestylové tratě i U-rampa či quarterpipe. 21
5.2 Alpské disciplíny Jde o závodní formu snowboardingu, kdy musí jezdci projet danou trať v co nejkratším čase. Alpskými disciplínami jsou paralelní slalom, obří slalom a super obří slalom. 5.2.1 Slalom Soutěţní disciplína, ve které musí jezdci co nejrychleji projet trať vymezenou slalomovými bránami. Trať bývá v délkách 120 180 m a šířce 30 m. Vzdálenost slalomových tyčí je 7 15m. Jezdí se na dvě soutěţní kola, pořadí je dáno součtem časů obou kol. V současné době se na této trati jiţ moc nezávodí, protoţe pořadateli je vypisován divácky atraktivnější paralelní slalom. (LOUKA, VEČERKA, 2007) 5.2.2 Paralelní slalom V první fázi závodu jezdí jezdci samostatně na čas a podle dosaţených výsledků postupuje nejlepších šestnáct do finále. Zde jezdci soutěţí ve dvojicích proti sobě vyřazovacím způsobem, proto jde o divácky velice atraktivní disciplínu. Závodníci jedou vedle sebe ve dvou totoţných slalomových drahách. Dvojice spolu vţdy jede dvě jízdy, mezi první a druhou jízdou si závodníci vymění své tratě. Časy se sčítají a závodník s lepším časem postupuje do dalšího kola. Délka trati pro paralelní slalom bývá 80-120m. Branek musí být minimálně 20 a jejich vzdálenost se pohybuje mezi 7 a 15 metry. (BINTER at al. 2002) 5.2.3 Obří slalom Na rozdíl od slalomu, kde jsou brány stavěny pro krátký oblouk, jsou zde branky dál od sebe, coţ odpovídá dlouhému oblouku. Závodí se na trati délky 200-400 m, šířka bývá okolo 40 m. Branky od sebe musí být vzdáleny alespoň 10 m. Soutěţ probíhá ve dvou kolech s tím, ţe do druhého kola postupuje jen určitá část závodního pole a to podle časů dosaţených v kole prvním. Konečné pořadí se 22
určuje součtem časů z obou kol. Jde o technicky velice náročnou disciplínu. Na programu olympijských her je zařazen paralelní obří slalom. (BINTER at al. 2002) 5.2.4 Super obří slalom Délka trati je mezi 350 550 metry. Minimální počet branek je 28 a jejich vzdálenost musí být alespoň 25 metrů. Z důvodu náročné přípravy tratě a jejího bezpečnostního zajištění nebývá tato disciplína vypisována často. (LOUKA, VEČERKA, 2007) 5.3 Snowboardcross, boardcross Olympijská disciplína, kdy mezi sebou vţdy soutěţí čtyři závodníci současně na jedné trati. Její délka musí být minimálně 400m. Trať je sestavena vţdy velice originálně a její součástí jsou terénní nerovnosti, klopené zatáčky, skoky atd. Jezdcům je během jízdy povolen osobní kontakt, takţe není nouze o různé karamboly a kuriózní situace. Proto je tato disciplína velice oblíbená mezi diváky. Soutěţí se vyřazovacím způsobem a do dalšího kola postupují první dva závodníci z kaţdé rozjíţďky. 5.4 Freeriding Jde o sjezd ve volném terénu. Jezdcům však není měřen čas, ale rozhodčí hodnotí obtíţnost trasy, kterou si závodník vybral, plynulost a eleganci jeho jízdy a také obtíţnost předvedených triků (pokud je jezdec zařadí). Kaţdé byť jen drobné zaváhání je rozhodčími penalizováno strţením bodů. Mistrovství světa je kaţdý rok pořádáno v mecce freeridingu, kterou je Aljaška. (LOUKA, VEČERKA, 2007) 23
6. Materiální vybavení 6.1 Snowboardy Snowboardy se dělí podle své konstrukce na měkké (frestyle, freeride) a tvrdé (alpin). 6.1.1 Měkké snowboardy Měkké snowboardy se vyznačují svým symetrickým či skoro symetrickým tvarem, kdy je patka a špička snowboardu zvednuta nahoru. Oproti prknům na alpské disciplíny jsou měkčí, širší, kratší a mají menší vykrojení. Tato prkna se dále dělí podle pouţití na snowboardy freestylové, freeridové a all-mountain. U některých měkkých snowboardů se můţeme setkat s označením wide. Jde o širší snowboardy, které jsou určeny jezdcům s větší nohou. Jezdec si pak můţe na snowboardu nastavit vázání v takových úhlech, jaké mu vyhovují, aniţ by riskoval, ţe při jízdě ve větším náklonu bude drhnout patami či špičkami bot o sníh, coţ můţe způsobit nepříjemné pády. 6.1.1.1 Frestylové snowboardy Jsou určeny pro freestyle, coţ jsou různé akrobatické disciplíny jako je U- rampa, Big air (skok) či jibing (jízda po překáţkách, které nejsou vytvořeny ze sněhu). Oproti freeridovým snowboardům jsou freestylové modely uţší a mají menší délku, proto jsou ovladatelnější (obr. 8). Dalším rozdílem je rozmístění insertů. Snowboardy pro tyto disciplíny mají stejně dlouhou špičku a patku. Snowboardisti je nazývají twin-tipy. Tato prkna jezdci umoţňují normální jízdu i jízdu na switch (postoj, kdy jezdec má vepředu svou nedominantní dolní končetinu) bez větších komplikací. 24
Obr. 8 Freestyle snowboard 6.1.1.2 Freeridové snowboardy Tyto snowboardy jsou určeny pro jízdu v hlubokém sněhu mimo sjezdovky. Mají podobný tvar jako snowboardy freestylové, ale s větší šířkou a délkou. Postavení jezdce je posunuto dozadu (tzv. backstance), čímţ se prodluţuje špička snowboardu a umoţňuje tím jezdci jednodušší jízdu hlubokým sněhem (prkno lépe plave prašanem). U některých freeridových snowboardů se pouţívá i konstrukce patky swallowtail (obr. 9). Jde o patku bez zakřivení a s výřezem ve tvaru vlaštovčího ocasu. Obr. 9 Freeridový snowboard s patkou swallowtail U freeridových snowboardů se můţeme setkat i s tzv. splitboardy (obr. 10). Jsou to snowboardy, které jsou sloţeny ze dvou částí. Tato konstrukce umoţňuje snowboard rozdělit na dvě lyţe a pouţití tuleních pásů. Jezdec se nahoru dostane stejným způsobem jako lyţař na skialpinistických lyţích a po jednoduché úpravě sjíţdí dolů opět jako snowboardista. Obr. 10 Splitboard 25
6.1.1.3 All-mountain, All-round Jsou to univerzální snowboardy vhodné pro jízdu ve všech druzích terénů. Pro svoji univerzálnost jsou často voleny začátečníky či rekreačními jezdci. 6.1.2 Tvrdé snowboardy Snowboardy pro alpské disciplíny se vyznačují větší tvrdostí, jsou delší a uţší neţ snowboardy měkké. Vyznačují se svojí nesouměrností, protoţe špička a patka se od sebe výrazně liší. Snowboardy jsou určeny pro jízdu na tvrdých upravených sjezdovkách. Tato prkna jsou určena pro alpské disciplíny. (obr. 11) Obr. 11 Tvrdý snowboard 26
6.1.3 Doporučená délka snowboardů Tab. č.1 Doporučená délka snowboardů (BINTER, at al., 2002, s. 17) Typ UNIVERZÁLNÍ SLALOMOVÝ FREESTYLOVÝ, střední a krátký snow- pro začátečníky oblouk UNIVERZÁLNÍ boardu UNIVERZÁLNÍ měkké vázání tvrdé vázání, pro pokročilé Profil začáteník - výuka zvládnuté smýkané zvládnuté jezdce alpské jízdy a řezané oblouky, nejzákladnější prvky průměrná výkonnost freestylu, zvládnutá rekreačního jezdce alpská jízda délka snowboardu v cm délka snowboardu v cm délka snowboardu v cm Výška muţi ţeny muţi ţeny muţi ţeny jezdce 195 160-165 165-170 155-160 190 160-165 155-165 165-170 160-170 155-160 150-160 185 155-160 150-160 160-165 160-165 155-160 150-160 180 155-160 150-160 160-165 160-165 155-160 150-160 175 155-160 150-160 160-165 155-165 150-160 145-155 170 145-155 145-155 155-160 155-160 150-160 145-155 165 140-150 145-155 145-155 155-160 145-155 145-155 160 135-145 140-155 140-150 150-160 140-150 145-155 155 130-140 130-145 135-145 140-150 135-145 135-145 150 125-135 125-135 130-140 130-140 130-140 130-140 Menším postavám Menším postavám Menším postavám neuvedeným v této neuvedeným v této neuvedeným v této tabulce přísluší délka tabulce přísluší délka tabulce přísluší délka snowboardu v hodnotě snowboardu v hodnotě snowboardu v hodnotě 87,5% tělesné výšky 90,3 % tělesné výšky 89 % tělesné výšky v rozsahu ± 5cm. v rozsahu ± 5 cm. v rozsahu ± 5 cm. (To odpovídá přibliţně Pokud se někdo více úrovni brady jezdce.) soustředí na jízdu v hlubokém sněhu přísluší mu o něco delší snowboard. 27
6.2 Vázání Pouţívá se pro pevné spojení snowboardu s botou, aby jezdec mohl během jízdy svůj snowboard řídit. Stejně jako u snowboardů se dělí na dvě základní skupiny, a to vázání měkké a tvrdé. 6.2.1 Měkké (freestylové) vázání Vázání se různí dle jednotlivých výrobců, vesměs jsou si však podobná. Nejčastěji jsou vázání tvořena základnou (baseplate), patkou, dvěma pásky s přezkami (straps) a středovou deskou. Ta slouţí k nastavení úhlu vázání. Vázání jsou vyráběna z plastu či kombinací plastu a kovu. U draţších modelů se můţeme setkat i s pouţitím karbonových vláken (obr. 12). (VEČERKA, 2003) Tato vázání jsou pouţívána pro freestyle, freeride a většinou jezdců také pro snowboardcross. Obr. 12 Freestylové vázání 6.2.2 Tvrdé vázání Vázání se pouţívá na snowboardech pro alpské disciplíny. Je tvořeno dvěma kovovými obručemi. Do jedné se zasouvá pata a druhá, která je opatřena přezkou, upíná špičku boty. Obruče jsou upevněny v plastových deskách. I u tohoto typu vázání najdeme otočný středový disk (obr. 13). (BINTER, at al., 2002) 28
Obr. 13 Tvrdé snowboardové vázání 6.2.3 Vázání typu step in Jde o vázání nášlapného typu, kdy se boty do vázání zacvakávají pomocí speciálně tvarovaných komponentů, které jsou součástí boty. Nespornou nevýhodou tohoto vázání je nemoţnost kombinovat boty a vázání různých značek, protoţe je mnoho různých upínacích systémů. S vázáním step-in se můţeme setkat jak ve variantě pro freestyle (obr. 14), tak i pro alpskou jízdu (obr. 15). Obr. 14 Step-in vázání freestylové Obr. 15 Step-in vázání pro alpskou jízdu 6.3 Boty Jde o část výzbroje, které je při výběru třeba věnovat největší pozornost. Člověk můţe mít špičkový snowboard a nejdraţší vázání, ale pokud má boty, které mu nesedí, stane se pobyt na horách spíše utrpením neţ zábavou. I u snowboardových bot se setkáme s dělením na měkké a tvrdé. 29
6.3.1 Měkké boty Jsou vyrobeny z měkčích materiálů (kůţe, syntetická kůţe a další syntetické materiály). Svou konstrukcí se nejvíce podobají mohutným pohorkám. Tyto boty mohou být jedno či dvoudílné. Jednodílné boty bez vyjímatelné vloţky jsou levnější, ale také mají niţší kvalitu. Jsou měkké, takţe hůře chrání kotník a špatně vysychají. Dvoudílné boty se skládají z vnitřní vloţky a vnější boty. Jsou pevnější, čímţ lépe drţí kotník a zajišťují lepší ovladatelnost snowboardu. Většinou jsou zavazovány tkaničkami, ale v současné době uţ se můţeme setkat i s jinými systémy, které umoţňují lepší a jednodušší utaţení boty (obr. 16). Hlavní výhodou oproti tvrdým snowboardovým botám je jejich měkkost. Tím je umoţněna dostatečná pohyblivost v hlezenních kloubech potřebná pro provádění freestylových triků. Zároveň však musí bota poskytovat ochranu proti vymknutí kotníku. Jsou určeny pro měkká vázání a pouţívají se pro freestyle a freeride. (VEČERKA, 2003) Při výběru nového vázání resp. bot je nutné dbát na to, aby boty správně pasovaly do vázání a nepohybovaly se v něm. Obr. 16 Měkká snowboardová bota 6.3.2 Tvrdé boty Jsou podobné botám pro sjezdové lyţování (obr. 17). Mají však větší náklon a zkosenou podráţku v oblasti špičky a paty, aby nedocházelo k jejímu kontaktu se sněhem v případě velkého náklonu snowboardu. Další odlišností tvrdých snowboardových bot je, ţe dovolují nejen předozadní pohyb v hlezenních kloubech, ale i pohyb v ostatních směrech. I tyto boty se skládají z vnitřní botičky a vnějšího skeletu, který bývá osazen třemi nebo čtyřmi přezkami. Oproti 30
měkkým botám lze dosáhnout lepšího přenosu síly na hranu snowboardu, coţ umoţňuje jízdu ve větších rychlostech. Kotníky mají v těchto botách lepší ochranu. Některé boty mají i nastavitelné boční vychýlení skeletu, kterým můţeme upravit postoj jezdce v případě zakřivení dolních končetin do písmene X či O. Tyto boty lze nahradit méně vhodnými skialpinistickými popř. ještě méně vhodnějšími botami lyţařskými. (BINTER, 2006, s. 26) Obr. 17 Tvrdá snowboardová obuv 6.4 Ochranné pomůcky Je to často velice opomínaná část snowboardové výstroje. Lidé si myslí, ţe jsou opatrní a jezdí pomalu, nebo naopak se cítí mistry ve svém oboru, kterým nehrozí ţádné nebezpečí. To je však veliká mýlka, protoţe při jízdě na snowboardu hrozí pády naprosto nečekaně a časté jsou také sráţky s jinými osobami. 6.4.1. Přilba Nejrozšířenější ochranná pomůcka, která chrání hlavu, jejíţ úrazy mívají často fatální následky. V alpských zemích je jiţ pro děti do 15 let nošení přilby povinné. Helma nám musí dobře padnout. Je dobré vybírat modely s větracími otvory, neboť hlavně zpočátku se při výuce na snowboardu zpotíme (obr. 18). 31
Obr. 18 Snowboardová přilba 6.4.2 Chránič páteře Další často pouţívanou pomůckou je chránič páteře. Je to plastový krunýř, který ochrání záda a páteř v případě pádu (obr. 19). Můţe být buď samostatný, nebo součástí vesty obsahující více chráničů. Obr. 19 Chránič páteře Dalšími chrániči, se kterými se můţeme setkat, je chránič kostrče a hýţdí, coţ jsou krátké kalhoty s různými vyztuţeními (obr. 20). Pro výuku doporučujeme téţ chrániče zápěstí. U draţších modelů rukavic bývají někdy chrániče jejich součástí. Protoţe však dle statistik bývají při jízdě na snowboardu nejčastěji zraněna právě zápěstí, tak se takováto investice určitě vyplatí. Dále se setkáváme s chrániči kolen či loktů. Obr. 20 Chránič kostrče 32
6.5 Brýle Další důleţitou součástí výstroje jsou brýle. Ty nás ochrání v případě nepříznivého počasí. Jízda pro nás tak bude příjemnější a také bezpečnější, protoţe při jízdě během sněţení s přimhouřenýma očima můţeme přehlédnout terénní nerovnost či jinou překáţku v cestě. Oceníme je také během slunných dní, při kterých náš zrak chrání před nebezpečným UV zářením. Svou konstrukcí se v podstatě neliší od klasických brýlí pro sjezdové lyţování (obr. 21). Obr. 21 Snowboardové brýle 33
7. Určení postoje a nastavení vázání (stance) Neţ se začneme učit jízdě na snowboardu, je potřeba vybavení nachystat tak, aby nám vyhovovalo a odpovídalo druhu jízdy, kterému se chceme věnovat. První, co musíme zjistit, je, kterou nohou máme stát na snowboardu vpředu. Můţeme se setkat se dvěma různými postoji, které nazýváme regular (jezdec na snowboardu stojí levou nohou vepředu) a goofy (pravá noha vpředu). Pro zjištění tohoto postavení existuje hned několik moţností. Nejspolehlivější je rozběhnout se a sklouznout po ledě. Nohu, kterou jezdec při skluzu vysune vpřed, nastavíme jako přední i na snowboardu. Další moţnost je postavit jezdce do stoje snoţmo a zezadu do něj strčit. Jezdec vykročí jednou nohou vpřed, aby zabránil pádu. Tuto nohu opět nastavujeme jako nohu přední. U dalšího způsobu určení postoje můţeme vycházet z jízdy na koloběţce. Kterou nohou se jezdec odráţí, ta bude na snowboardu umístěna vzadu. Vázání se pomocí středového disku mohou nastavit v poţadovaném úhlu. Pro začátečníky na freestylových snowboardech se doporučují úhly +30 na přední noze a +15 na noze zadní. U pokročilých jezdců se můţeme setkat i s nastavením vázání ve tvaru písmene V. Toto nastavení usnadňuje jízdu na switch. Na tvrdých snowboardech se vázání nastavuje s ještě většími úhly. Pro přední nohu se doporučuje úhel +45 aţ +65 a úhel zadní nohy v rozmezí +40 aţ +60. 34
8. Metodická řada výuky snowboardingu Pro svoji stálou atraktivitu je výuka snowboardingu velmi vyhledávána. Často je při této příleţitosti diskutována otázka, v jakém věku lze s výukou začínat. Lze samozřejmě vidět na našich sjezdovkách a svazích snowboardisty ve věku 6-8 let. Jejich projev vypadá mile, jízda bývá odváţná. Při bliţším zkoumání však zjistíme, ţe v technice je zafixováno velké mnoţství, často zcela zásadních, chyb. Mladší školní věk Období mladšího školního věku (6-10 let) je charakterizováno jako období pozvolného tělesného růstu. Vývoj motoriky je závislý na funkcích nervové soustavy, na růstu a osifikaci kostí a podílu svalstva na tělesné hmotnosti. Dítě se snadno učí novým pohybům na základě názorné ukázky a krátké instrukce. Psychický vývoj se vyznačuje rozvojem rozumových funkcí. Děti se dokáţí soustředit na jednotlivosti, souvislosti jim však unikají. Děti v tomto věku jsou impulzivní, vyznačují se slabou vůlí při překonávání nezdarů, větší odvahou a menší mírou sebekritičnosti k vlastním výkonům. Mívají problémy s koordinací pohybu. To je důsledkem nedokonalého rozvinutí nervosvalového systému, které se můţe projevovat problémy s rovnováhou a rovněţ pevné spojení nohou s prknem bývá v tomto věku překáţkou. Jestliţe se přesto rozhodneme v tomto věku pro výuku snowboardingu, měli bychom preferovat individuální výuku se zkušeným instruktorem zaměřenou na činnosti komplexního charakteru. (NOSEK) Starší školní věk Domnívám se, ţe pro výuku snowboardingu je nejvhodnější starší školní věk někdy označován za zlatý věk učení (11-15 let). V tomto věkovém období dochází k postupnému přechodu od dětství k dospělosti. Také dochází k významným biologickým a psychickým změnám, které mají vliv na vývoj v motorické, psychické a sociální oblasti dospívajících. Psychický vývoj se 35
vyznačuje dalším růstem osobnosti, rozvíjí se paměť a objevuje se abstraktní a logické myšlení a chápání. Dítě se dokáţe soustředit delší dobu a zvyšuje se rychlost učení a sniţuje potřeba opakování jiţ nacvičeného prvku. Děti v tomto věku zvládnou provádět pohyb přesněji, ekonomičtěji a účelově. Dovedou předvídat vlastní pohyby, ale i pohyby ovládaného náčiní (snowboardu). Rychle chápou nové prvky a dokáţí se je velmi rychle naučit a uplatnit i v proměnlivých podmínkách. Pohyby naučené v tomto věku jsou zpravidla pevněji uloţené v paměti neţ pohyby naučené v dospělosti. Kolem čtrnáctého roku dochází k diferenciaci dle pohlaví. Dívky jezdí s citem pro pohyb, harmonii a ladnost pohybů. U chlapců se projevuje vyšší nasazení a silově rychlostní pojetí jízdy. Výuka můţe probíhat ve skupinách výkonnostně a dovednostně stejně nadaných ţáků. Lze vyuţít i analyticko-syntetický postup nácviku jednotlivých dovedností. (NOSEK) V tomto období (většinou sedmý ročník základní školy nebo tercie víceletých gymnázií) bývá také s oblibou zařazována výuka snowboardingu do školních vzdělávacích programů jako součást lyţařských výchovně vzdělávacích zájezdů. (viz příloha č. 1 ŠVZ Základní škola Švermova 4, Ţďár nad Sázavou) Domnívám se, ţe mnou zpracované výukové video lze s úspěchem pouţít jak pro individuální výuku, tak i pro skupinovou výuku v rámci školních lyţařských (snowboardových) kurzů. Jak píší Luţa a Nosková (1998), při výuce nových prvků musíme postupovat od známého k neznámému, od lehčích prvků k prvkům těţším a od jednoduchého ke komplexnímu. Při volbě správných metodických postupů se vyvarujeme zafixování chyb, výuka je mnohem rychlejší a efektivnější. 36
8.1 Rozcvičení Stejně tak, jako před kaţdou jinou sportovní aktivitou, tak i před jízdou na snowboardu se musíme rozcvičit. Nejprve musíme zahřát svaly a připravit je na pohybovou aktivitu. Zvláštní pozornost věnujeme strečinku. Protahujeme krční svaly, svalstvo trupu, horních i dolních končetin. Nezapomeneme ani na zápěstí a hlezenní klouby. 8.2 Základní postoj Na snowboardu rozlišujeme dva základní postoje a to regular, kdy stojíme na prkně levou nohou vepředu nebo goofy, při tomto postoji je přední nohou pravá. Při základním postoji jsou dolní končetiny v kolenou a hlezenních kloubech mírně pokrčeny. Pro jízdu šikmo svahem a v obloucích je váha z větší části přenesena na přední nohu, spočívá na ní zhruba 60 70% váhy. Boky i ramena jsou rovnoběţná s podélnou osou prkna, díváme se ve směru jízdy. Tam směřují i paţe. Důleţité je, aby se paţe nedostaly za tělo (obr. 22). Obr. 22 Základní snowboardový postoj goofy a regular 37
8.3 Odkládání snowboardu Pokud na snowboardu zrovna nejezdíme, odkládáme ho vázáním na sníh. Předejdeme tak mnohým nepříjemnostem spojených s náhodným ujetím prkna a ohroţením ostatních uţivatelů sjezdovky. 8.4 Nácvik rovnováhy Začínáme jednoduchými cviky pro nácvik a zdokonalení rovnováhy na snowboardu. Tato cvičení je nutné provádět na rovné ploše, aby nám snowboard během nácviku nikam neujíţděl. 8.4.1 Přenášení váhy na backsidovou hranu Nejprve začínáme s partnerem. Dolní končetiny máme mírně pokrčené, váha je rovnoměrně rozloţena na obě nohy, trup je vzpřímený, pohled míří vpřed, paţe jsou uvolněné, předloktí směřují vpřed. Vytlačením pat a náklonem celého těla vzad naklápíme snowboard na zadní hranu a zpět. Později trénujeme i bez dopomoci (obr. 23). Obr. 23 Přenášení váhy na backsidovou hranu 8.4.2 Přenášení váhy na frontsidovou hranu Postoj máme stejný jako u předchozího cvičení. Pohybem v kolenních a hlezenních kloubech nakláníme snowboard z plochy skluznice na přední hranu. I tento prvek nejprve nacvičujeme s dopomocí a poté samostatně (obr. 24). 38
Obr. 24 Přenášení váhy na frontsidovou hranu Časté chyby: malá nebo ţádná flexe dolních končetin vystrčené hýţdě předklon hlavy a trupu 8.4.3 Přenášení váhy na nose a tail Nose a tail jsou označení, kterými snowboardisté nazývají špičku a patku prkna. Odráţíme se z obou nohou. Těţiště přenášíme doleva, čímţ se dostaneme nad nose (při postavení regular). Na špičce snowboardu se pokusíme chvíli stát. Pak vyuţijeme pruţnosti prkna, odráţíme se nejprve z přední a poté i zadní nohy a dopadáme na plochu skluznice. Po zvládnutí tohoto prvku můţeme trénovat také přeskoky z nosu rovnou na tail. Zpočátku budeme mít problém s prohnutím prkna, větší u tvrdého snowboardu (obr. 25). Obr. 25 Přenášení váhy na nose a tail Časté chyby: nedostatečný náklon nad nose resp. tail předklon či záklon těla 39
8.4.4 Obraty na místě Opět se odráţíme z obou nohou. Při výskoku pohybem paţí a trupu udělujeme tělu rotaci. Obraty trénujeme na obě strany. Nejprve otáčíme snowboard o 90 později můţeme zkoušet i obraty o 180 případně 360 (obr. 26). Obr. 26 Obraty na místě Časté chyby: nerovnoměrné zatíţení nohou nepruţný doskok doskok na přední či zadní hranu prkna 8.5 Koloběžka I toto cvičení provádíme na rovině nebo z velmi mírného svahu. Nyní se na snowboardu poprvé sklouzneme. Do vázání zapneme pouze přední nohu, na ní spočívá většina váhy. Volnou zadní nohu máme na sněhu před prknem. Odráţíme se z ní stejně jako při jízdě na koloběţce, čímţ uvádíme snowboard do pohybu. Aţ se rozjedeme, zadní nohu poloţíme na snowboard mezi vázání (obr. 27). Obr. 27 Koloběţka 40
Časté chyby: váha nespočívá na přední noze nedostatečný odraz vpřed 8.6 Jízda po spádnici Pro jízdu si najdeme svah s mírným sklonem, ideálně s dojezdem do roviny či mírného protisvahu. Toto cvičení je velice podobné předchozí koloběţce. Opět máme ve vázání zapnutou pouze přední nohu, na ní je přenesena většina váhy. Zadní nohou se odrazíme směrem po spádnici a poloţíme ji na snowboard. Trup je vzpřímený, ramena rovnoběţná s podélnou osou prkna, hlava a paţe vytočené ve směru jízdy. Toto postavení zaujímáme po celou dobu jízdy. Pokud nemáme ideální místo tak, aby snowboard mohl sám zastavit, zabrzdíme sundáním zadní nohy ze snowboardu a jejím poloţením na sníh (obr 28). Obr. 28 Jízda po spádnici 8.7 Nácvik bezpečných pádů Zvládnutí správné pádové techniky je pro začátečníky velice důleţité. Z počátku se padá velice často. Aby to nebylo tak bolestivé a nebezpečné, je dobré dbát následujících zásad. 41
8.7.1 Pád na frontside Tento pád se provádí tak, ţe nejprve sníţíme těţiště. Pád tlumíme nejprve koleny, pak předloktími s rukama zatnutýma v pěst a následně ho rozloţíme na celou plochu těla. Na závěr zvedáme snowboard nad sníh, abychom zamezili jeho případnému zachycení za terénní nerovnost a s tím souvisejícímu zranění (obr. 29). Obr. 29 Pád na frontside 8.7.2 Pád na backside Na začátku si sedáme na sníh. Poté následuje pád na kulatá záda, hlavu zafixujeme vpředu. Dále pád tlumíme paţemi, které pokládáme na sníh a působíme proti směru pádu. Paţe jsou v mírném upaţení, ruce v pěst, abychom předešli jejich poranění tím, ţe bychom je nechali pod tělem. Na konci pádu opět zvedneme snowboard nad sníh (obr. 30). Obr. 30 Pád na backside 42
8.8 Sesouvání po spádnici Smýkáme snowboard, který je kolmo na spádnici a pohybujeme se přímo dolů. Je to technika, kterou můţeme vyuţít k překonání extrémně strmých nebo úzkých svahů. 8.8.1 Sesouvání po backsidové hraně Snowboard máme rovnoběţně s vrstevnicí. Nohy jsou mírně pokrčené, trup a hlava jsou vzpřímeny. Váha je rovnoměrně rozmístěna na obou nohou, ramena rovnoběţně s podélnou osou snowboardu. Začínáme s dopomocí. Náš partner stojí čelem proti nám a drţí nás za ruce a tím nám pomáhá s udrţením rovnováhy. Pohybem v kolenních a hlezenních kloubech spouštíme snowboard skluznicí na sníh a vytlačením pat brzdíme popř. zastavujeme (překlápíme snowboard na backsidovou hranu a zpět). Později tento prvek nacvičujme i samostatně. Sesouvat zkoušíme s různou délkou skluzu a rozdílnou intenzitou hranění (obr. 31). Obr. 31 Sesouvání po backsidové hraně 8.8.2 Sesouvání po frontsidové hraně Postoj máme stejný jako u předchozího prvku. Nyní však stojíme čelem ke svahu. Cvičení je náročnější po psychické stránce, protoţe během jízdy nevidíme, kam jedeme. Rozloţení váhy a poloha ramen je stejná jako u předchozího cvičení. Partner nás drţí za ruce. Pohybem v kolenních a hlezenních kloubech měníme náklon snowboardu a tím uvádíme snowboard do pohybu. Zatěţování a odlehčování hrany musíme provádět plynule. Po získání jistoty procvičujeme samostatně, opět s různou délkou skluzu a rozdílnou intenzitou hranění (obr. 32). 43
Obr. 32 Sesouvání po frontsidové hraně Časté chyby: špatné postavení s vystrčenými hýţděmi nerovnoměrné zatíţení nohou toporně propnutá kolena trhavé pohyby nerovnoměrné zatíţení nohou předklon trupu a hlavy 8.9 Padající list Cvičení, které vyuţíváme jako průpravu pro jízdu šikmo svahem a oblouk ke svahu. 8.9.1 Padající list na backsidové hraně Vycházíme ze sesouvání na backsidové hraně. Postupně přeneseme váhu vpravo resp. vlevo. Hlavou a paţemi ukazujeme ve směru jízdy, ramena fixujeme v podélné ose snowboardu. To způsobí, ţe se nám začne snowboard sesouvat šikmo svahem. Poté přeneseme váhu na druhou nohu. Hlavu a paţe opět otáčíme ve směru jízdy. Nejprve zabrzdíme a poté se opět rozjíţdíme tím směrem, kterým směřuje snowboard. Stopa snowboardu při správném provedení vypadá podobně jako dráhu letu listu snášejícího se na zem. Po zvládnutí můţeme zkoušet tento prvek vyjíţdět po hranách, nikoli sesouváním. Toho dosáhneme tím, ţe se rozjedeme rychleji a zdůrazníme přenos váhy z jedné nohy na druhou. 44
Obr. 33 Padající list na backsidové hraně 8.9.2 Padající list na frontsidové hraně Princip tohoto cvičení je stejný jako u padajícího listu na zadní hraně. Samozřejmě stojíme čelem ke svahu. Postupně přenášíme váhu na levou (pravou) nohu. Rozjíţdíme se vlevo (vpravo). Kontrolujeme postavení trupu a paţí. Stejně jako u předchozího cvičení zkoušíme později vyjíţdět po hranách (obr. 34). 45
Obr. 34 Padající list na frontsidové hraně Časté chyby: chybné přenášení váhy z nohy na nohu toporný postoj vytočení trupu ve směru jízdy 8.10 Jízda šikmo svahem Cílem je bezpečné vedení snowboardu šikmým traverzem po svahu. Je třeba vyuţívat dostatečně široký, spíše mírný svah. Jelikoţ ještě neumíme oblouky, změnu jízdy z frontsidu na backside provádíme obraty vleţe na sněhu. 46
8.10.1 Jízda šikmo svahem po backsidové hraně. Začínáme v základním postavení. Postupným zatěţováním přední nohy stáčíme snowboard směrem ke spádnici a rozjíţdíme se. Postoj je uvolněný s rameny v podélné ose snowboardu. Snaţíme se, aby jízda byla co nejplynulejší a vyjetá po hraně, nikoli smýkaná. Zastavení provedeme zatíţením zadní nohy - prvek, který jiţ známe z cvičení padající list (obr. 35). Obr. 35 jízda šikmo svahem po backsidové hraně 8.10.2 Jízda šikmo svahem po frontsidové hraně Pokrčením kolen a flexí v hlezenních kloubech snowboard nakláníme na fronsidovou hranu. Důraz klademe na výrazné zatíţení přední nohy a uvolněný postoj s rameny v podélné ose prkna (obr. 36). Obr. 36 Jízda šikmo svahem po frontsidové hraně 47
Jízdu šikmo svahem lze ozvláštnit vyuţitím mírné vlnovky, tzv. girlandy. Ta se střídavě přibliţuje vrstevnici, čímţ zpomalujeme a jejím přiblíţením ke spádnici se opět rozjíţdíme. Časté chyby: nedostatečné přenesení váhy na přední nohu postoj s propnutými koleny vytočení trupu ve směru jízdy nedostatečné zatíţení hrany - smýkání 8.11 Oblouk ke svahu Úspěšné zvládnutí oblouku ke svahu je důleţitým předpokladem pro správné projíţdění smýkaných i řezaných oblouků. Proto tomuto prvku musíme věnovat dostatečnou pozornost a zařazujeme ho opakovaně i v dalších fázích nácviku. 8.11.1 Oblouk ke svahu na backsidové hraně Začínáme jízdu ze základního postavení, avšak více ke spádnici. Vyjetí oblouku dosáhneme výraznějším postavením snowboardu na backsidovou hranu se současným zatíţením přední nohy. Snaţíme se vyjet co nejvýše k vrstevnici (obr. 37). Obr. 37 Oblouk ke svahu na backsidové hraně 48