Konstruktivistické památky ve Sverdlovsku (dne ním Jekatûrinburgu) TaÈjana BUDANCEVA V historii Jekatûrinburgu pfiedstavoval konstruktivismus krátké, nicménû nesmírnû dûleïité období. Události, které se zde odehrály ve 20. a 30. letech 20. století, jednak zmûnily vzhled mûsta, jednak v znamnû ovlivnily jeho souãasn územní plán. V roce 1923 se oblast pfii Uralu sjednotila do jediné velké administrativní jednotky, Uralské oblasti, aby stimulovala oïivení uralského prûmyslu. Krátce nato, bûhem první pûtiletky, pfiedloïila sovûtská vláda program vytvofiení Uralsko-kuznûckého kombinátu. Uralská ocel a uhlí ze sibifiského Kuzbasu daly vznik druhé prûmyslové základnû na v chodû zemû. Aby Stalin upevnil ekonomiku mladého státu, rozhodl se vybudovat v centru zemû pevnost, nedostupnou nejen pro kaïdou invazní armádu, ale i pro její letectvo. Pro uralskou krajinu, ãlovûkem témûfi nedotãenou, to znamenalo pfiemûnu na jedno obrovské staveni tû. Stará mûsta musela b t pfiestavûna na sovûtské prûmyslové giganty a musela vzniknout nová, socialistická sídla. Ustavení Uralské oblasti probíhalo v dobû, kdy vláda podporovala avantgardní ideje v sovûtské architektufie a kdy tyto my lenky mûly dokonce statut státního slohu. Perspektiva rozsáhlé v stavby nabízela moderním architektûm vynikající pfiíleïitost vyzkou et své teoretické dílo v praxi. Tato situace vedla ke vzniku modernistické architektury a urbanismu na Uralu. Pro mûsto Jekatûrinburg to znamenalo mohutnou pfiemûnu, protoïe bylo vybráno za hlavní sídlo celé Uralské oblasti. Tím bylo pfiedurãeno hrát klíãovou roli ve Stalinovû plánu industrializace Uralu a západní Sibifie. V roce 1924 pfiejmenovali Jekatûrinburg na Sverdlovsk a byla zahájena éra velké v stavby. Sverdlovsk vyïadoval zcela novou rozvojovou strategii, kterou se mûl transformovat z nejdûleïitûj ího mûsta provincie na progresivní hlavní mûsto. Bûhem prvních pûtilet ch plánû probûhly práce na tvorbû podrobného územního plánu mûsta Bol oj Sverdlovsk (Velk Sverdlovsk). V souladu s tímto plánem spolupracovali pfiedstavitelé moskevsk ch a leningradsk ch architektonick ch svazû s místními architekty na vytvofiení nového systému mûstské v stavby. Sverdlovsk nabídl iroké spektrum ãinností konstruktivistûm ze skupiny OSA vedené M. Ginzburgem. Jejich funkcionalistická metoda zaloïená na nov ch technologiích a typizaci se zde pouïívala opakovanû. V ude ve mûstû vyrûstaly velkou rychlostí mnohé vefiejné správní a obytné budovy a dal í pfiíklady nov ch, socialistick ch stavebních typû. V stavba v rámci plánu Bol oj Sverdlovsk byla náhle pfieru ena v roce 1934. Tehdy se Uralská oblast, které se nepodafiilo udrïet umûle sjednocené území, rozpadla na nûkolik men ích celkû. Následkem toho ztratil Sverdlovsk v sady správního a hospodáfiského stfiediska a podle toho se také sníïila míra financování v stavby. I pfiesto sehrál Sverdlovsk (Jekatûrinburg) v znamnou roli v dûjinách modernistické architektury jako pfiíklad uplatnûní regionálního modelu konstruktivismu. Osud utopick ch my lenek konstruktivismu v SSSR ve druhé polovinû 30. let 20. století je dobfie znám. S pfiíchodem totalitní epochy ztratily tyto ideje aktuálnost, protoïe se neshodovaly s posláním nové vlády. Sovût tí architekti se ve své tvûrãí práci pfiiklonili k zákonûm nové estetiky socialistického realismu a fiídili se jimi po dlouhou dobu. Konstruktivisté, ktefií pohrdali v emi dfiívûj ími architektonick mi proudy, byli ironií osudu odsouzeni ke stejnému smutnému údûlu. Poãátkem 90. let 20. století bylo mûsto znovu pfiejmenováno na Jekatûrinburg. V té dobû bojovalo s následky akutní hospodáfiské krize. To se negativnû projevilo v pfiístupu ke kulturnímu dûdictví obecnû a v péãi o konstruktivistické památky pak zvlá tû. V souãasné dobû vyvolává stav tûchto památek oprávnûné znepokojení nad jejich budoucností. Následkem mnoha let bezstarostného uïívání a budování pfiestaveb uvnitfi a pfiístaveb zvnûj ku, následkem jejich vyuïívání bez ohledu na jejich úãel, eventuálnû díky jejich nevyuïívání dost památek zchátralo. Mnohé budovy a plochy, které mûly ve mûstû strukturotvornou funkci, se ztratily ze zorného pole, zakryty pozdûj ími objekty mûstské zástavby, pfiestoïe jak jednotlivé stavby, tak celé urbanistické formace zasluhovaly památkov statut. Neradostn fyzick stav tûchto konstrukcí zavinily problémy typické pro stavební proces 20. let. Patfiily k nim nejen tûïká ekonomická situace a nedokonalé technologie, ale také skuteãnost, Ïe tvûrci nové architektury byli ponûkud vzdáleni realitû. Napfiíklad skupina OSA v projektech pro Sverdlovsk nebrala pfiíli v úvahu rozdíl mezi místními a moskevsk mi klimatick mi podmínkami, coï znamená, Ïe ve skuteãnosti museli objekty pfiizpûsobovat místnímu klimatu stavebníci a to ãasto vedlo ke znehodnocení autorova návrhu. Souãasn fyzick stav konstruktivistick ch budov kromû toho katastrofálnû ovlivnilo pouïívání nekvalitních stavebních materiálû. Leckdy byla nûkterá budova postavena z materiálu naprosto odli ného od pûvodního plánu. Také podcenûní dohledu architekta mûlo na kvalitu negativní vliv. I pfies kritick stav sverdlovského konstruktivismu se dodnes pro jeho prûzkum a systematizaci v Jekatûrinburgu a na Uralu udûlalo velmi málo. Îádné aktivní a organizované práce na zachování a restaurování tûchto památek nezaãaly. Pro záchranu tohoto dûdictví je v ak tfieba co nejdfiíve stanovit priority. Je zbyteãné opakovat, Ïe vût ina tûchto památek nutnû potfiebuje opravu, protoïe tento problém je typick pro dan sloh jako celek. Jekatûrinburg musí vyfie it pfiedev ím tyto úkoly: vrátit urãit m památkám a plochám jejich pûvodní urbanistickou funkci; zbavit budovy a konstrukce pozdûj ích pfiístaveb, které naru ují jejich vzhled. V tomto bodû je v ak tfieba udûlat v jimku v pfiípadech fasádní v zdoby vzniklé bûhem stalinské éry, protoïe ji zpravidla vytváfieli stejní architekti jako pûvodní stavbu a tyto fasády mají nemalou estetickou hodnotu; obnovit pûvodní detaily, které v prûbûhu ãasu zanikly; pfiizpûsobit památky souãasn m uïitn m poïadavkûm, v pfiípadû potfieby jim dodat novou funkci, ale zajistit, aby jejich vzhled zûstal nedotãen; zváïit realizaci pûvodního autorského návrhu, kter u nûkter ch staveb nebyl dodrïen. Dále uvádíme nûkolik ilustrací tûchto problémû, které nicménû mají tendenci objevovat se spí e skupinovû neï jednotlivû. Jedním z nejv raznûj ích pfiíkladû památky, která ztratila svûj urbanistick v znam, je vodárenská vûï závodu Uralma (1928 1931) postavená podle návrhu architekta M. Rej era. Byla vztyãena na konci Bulváru kultury, jedné ze tfií ulic rozbíhajících se z hlavního námûstí socgorodu 42
1a 2a 1b 2b Uralma v klasickém tvaru tfií paprskû a dodávajících oblasti urbanistickou strukturu (obr. 1a). VûÏ byla navrïena pfiedev ím proto, aby poskytovala vodu továrnû a dûlníkûm, a souãasnû mûla b t prostorovou dominantou zakonãující Bulvár kultury. I pouïit materiál byl mimofiádn vûï se stala jednou z prvních konstrukcí ve Sverdlovsku, kterou vybudovali ze Ïelezobetonu. Lidem se vûï velice líbila; nazvali ji Bûlaja Ba Àa (Bílá vûï). Zaãátkem 70. let v ak pfied ní byl vystavûn kulturní dûm závodu Uralma, kter zcela znemoïnil v hled na vûï a pfievzal roli stavby uzavírající bulvár. Tak byla jedineãná konstruktivistická památka vylouãena ze Ïivota mûsta a odsouzena k Ïivofiení ve stínu jiné budovy (obr. 1b). V souãasné dobû se osud objektu vyvíjel takto: Pfied deseti lety byla zaloïena poji Èovna Bûlaja Ba Àa a závod Uralma se stal jejím akcionáfiem. VûÏ vodárny se stala pfiíspûvkem závodu do autorizovan ch fondû akciové spoleãnosti. Vedení poji Èovny dlouho pfiem lelo o tom, jak Rej erovo dílo vyuïít. Padaly návrhy zfiídit zde klub poji tûncû nebo otevfiít restauraci. Nicménû v echny tyto plány zûstaly jen na papífie. Spoleãnost posléze pfievedla vûï do vlastnictví Oblastního v boru pro majetkové záleïitosti státu, protoïe se její údrïba stala nerentabilní. VûÏ nebyla nikdy opravena. DÛvodem byl i její dvojí status. Na jedné stranû je památkou celostátního v znamu, a tudíï pod ochranou oblastních úfiadû, na druhé stranû v ak stojí na pozemku mûsta a mûstská správa má na vyuïití svého majetku jin názor. Kompromis v této situaci zatím nebyl nalezen. Odborníci si jsou dobfie vûdomi toho, Ïe Bûlaja Ba Àa navïdy ztratila svou roli prostorové dominanty, a tak hledají jin zpûsob, jak navrátit Jekatûrinburgu jeden z jeho symbolû. V podobné situaci se ocitla je tû dal í památka. Dom Justicii (Justiãní palác) pfiedstavuje kompoziãní stfied prostoru, kter zaujímá Gorodok Justicii (Justiãní ãtvrè) nedaleko západního konce Leninovy tfiídy (1930). Byl postaven podle návrhu I. P. Antonova a S. J. Zacharova (obr. 2a). Dom Justicii plnil podobnou urbanistickou funkci jako vûï, uzavíral Maly evovu ulici, druhou nejvût í ulici po Leninovû tfiídû. V 70. letech kdosi, patrnû veden potfiebou roz ífiit nabídku bytû a inspirován pouze dostateãnou velikostí stavebního prostoru, vybudoval na Maly evovû ulici typizovan bytov dûm, kter památku zakryl (obr. 2b). Tento pfiíklad dokumentuje nejen poru ení chránûného území v okolí památky, ale také neodborn pfiístup ignorující samotné základy urbanismu. Vzhledem k tomu, Ïe nov objekt nemá Ïádnou architektonickou hodnotu, je nadûje, Ïe bude v budoucnu zbourán. Soukromé podnikatelské praktiky postsovûtské epochy mimofiádnû ovlivnily vzhled obytn ch budov. Koneãná podoba tak bohuïel mimo jiné hodnû záleïí na osobní schopnosti kaïdého konkrétního podnikatele vnímat takové skuteãnosti, jako je kulturní hodnota. Obr. 1a. Jekatûrinburg (Rusko). Hlavní námûstí socgorodu Uralma. Nalevo vodárenská vûï uzavírající Bulvár kultury. Foto R. Byrona. (Získáno s laskavou pomocí Courtland Institute of Art) Obr. 1b. Jekatûrinburg (Rusko). Souãasn stav vodárenské vûïe. (Foto TaÈjana Budanceva) Obr. 2a. Jekatûrinburg (Rusko). Dom Justicii uzavírající Maly evovu ulici, 30. léta. (Foto z knihy V. Bukin, V. Piskunov: Sverdlovsk: Perspektivy rozvoje do roku 2000 (v angliãtinû), Sverdlovsk, 1982) Obr. 2b. Jekatûrinburg (Rusko). Souãasn pohled na Dom Justicii. (Foto TaÈjana Budanceva) 43
3a Obr. 3a. Jekatûrinburg (Rusko). Bytov komplex Dom Gorsoveta 4, 30. léta. (Získáno s laskavou pomocí Muzea uralské architektury a prûmyslu v Jekatûrinburgu) Obr. 3b. Jekatûrinburg (Rusko). Zmûny objektu Dom Gorsoveta 4 koncem 90. let. (Foto Tatjana Budanceva) Obr. 3c. Jekatûrinburg (Rusko). Nynûj í stav objektu Dom Gorsoveta 4. (Foto Tatjana Budanceva) Obr. 4a. Jekatûrinburg (Rusko). Bytov komplex Dom Uraloblsovnarchoza, 30. léta. (Foto z knihy V. Bukin, V. Piskunov: Sverdlovsk: Perspektivy rozvoje do roku 2000 (v angliãtinû), Sverdlovsk, 1982) Obr. 4b. Jekatûrinburg (Rusko). Nynûj í stav objektu Dom Uraloblsovnarchoza. (Foto I. Zigan in) 3b 3c 4a Sídli tû Dom Gorsoveta 4 (DÛm Mûstského sovûtu 4) postavené mezi roky 1927 1928 podle návrhu architekta S. V. Dombrovského je branou do konstruktivistického souboru námûstí Uralskich Kommunarov (Uralsk ch komunardû) (obr. 3a). Jedna z budov je orientovaná jak k Leninovû tfiídû, tak k Moskevské ulici, coï jí kompoziãnû dodalo rohov akcent. Podobnû v hodné umístûní nemohlo uniknout pozornosti podnikatelû postsovûtské epochy. Typicky pro 90. léta byly byty v pfiízemí vykoupeny a prostor zaplnilo obchodní centrum. V novém architektonickém fie ení jeho vstupu byl zcela ignorován památkov kontext i statut. Situaci je tû zhor uje skuteãnost, Ïe nov útvar je podobn m zpûsobem roz ifiován kdyï byla dostavována dal í ãást, byla její koncepce nezávislá jak na stávajícím prostorovém ãlenûní, tak na památce samotné (obr. 3b). Cizorod nádor na fasádû ji zohyzdil a kontrastuje s hroutícími se pûvodními ãástmi. Takov ignorantsk pfiístup je tû více pfiispûl k procesu chátrání. Ve druhé polovinû 90. let podepsali majitelé obchodního komplexu spolu s V zkumn m a v vojov m centrem pro ochranu památek sverdlovské oblasti dokument, v nûmï se zavazují o památku peãovat. Dostali pfiíkaz demontovat pfiístavbu a dát fasády do pofiádku. Nane tûstí majitelé nepochopili, Ïe získali budovu, která je historickou památkou. Nová fasáda, navrïená pro celé obchodní stfiedisko, je standardnû vytvofiena ze skla a oceli (obr. 3c). Hnûdavé prosklení pokrylo celé nároïí otoãené k námûstí. Bytov komplex Dom Uraloblsovmarchoza (DÛm uralského oblastního hospodáfiského sovûtu, 1930 1933), umístûn na rohu ulic Maly evovy a Chochrjakovovy, je realizací návrhû M.Ginzburga a jeho spolupracovníkû a patfií k novému, socialistickému typu bydlení (obr. 4a). Stavba komplexu vycházela z projektu Strojkomu (Stavebního v boru) RSFSR, ale projekt obsahoval celou sadu typologick ch a stavebních inovací, které byly speciálnû upraveny pro Sverdlovsk. Komplex se skládá ze ãtyfi blokû seskupen ch ko- 4b 44
5a 5b lem prostoru dvora. V blocích byly navrïeny provozovny, rekreaãní prostory, prostory vefiejného stravování a matefiská kola spolu s rûzn mi obytn mi jednotkami. Budova ubytovny otoãená smûrem k Maly evovû ulici obsahovala kanceláfie v prvním patfie. âásteãnû ji podpíraly betonové opûry, které umoïàovaly prûchod k vnitfinímu dvoru. Tato budova se stala kompoziãním a funkãním centrem tohoto pozoruhodného prostoru. ZaÏila jiï znaãn poãet úprav. Bûhem 2. svûtové války do lo k pfiestavbû jídelny s provozními místnostmi a otevfiené galerie v nejvy ím patfie na dal í bytové jednotky. Od konce 80. let trpí blok tím, Ïe v pfiízemí byly umístûny mezi Ïelezobetonové opûry obchody. Fasády obchodû jsou zdûraznûny záfiiv mi dekoraãními materiály, které se k památce nehodí (obr. 4b). Spolu s dal ími zmûnami naru- ujícími autorûv návrh pfiispûly ke ztrátû estetické hodnoty této památky. Problém architektonické disonance v kombinaci se ztrátou pûvodních detailû se opakuje i v pfiípadû budovy Fabrika-KuchÀa (V robna jídel, 1930) podle architekta G. P. Valjonkova (obr. 5a). Profil továrny, kter je pfiíkladem technologické inovace, od níï se oãekávalo, Ïe vytvofií nov zpûsob Ïivota, mûl zdûraznit splynutí Sverdlovovy ulice s ulicí Karla Liebknechta. Po rozpadu Uralské oblasti a omezení financí byla stavba této budovy zastavena. Nicménû nûkteré bloky jiï byly dokonãeny. Fabrika-KuchÀa je cenná jako projev konstruktivistického slohu i jako typick pfiíklad tohoto typu staveb ve mûstû. V souãasné dobû je v budovû umístûna továrna na v robu makaronû a jen zku en pozorovatel ji rozezná v prostoru, kter je ze v ech stran sevfien rûzn mi nov mi stavbami (obr. 5b). Budova je obtíïnû rozeznatelná i proto, Ïe v prûbûhu jejího uïívání do lo ke ztrátû dûleïit ch ãástí fasády rohového balkonu, kter ji dispoziãnû doplàoval, a ãtvrtválcového sklenûného schodi tû. Pfiímá úmûrnost mezi velikostí památky a obtíïemi, jimï je vystavena, není Ïádn m pfiekvapením. âím vût í památka, tím vût í problémy. Skuteãnost, Ïe Gorodok âekistov (sídli tû dûstojníkû bezpeãnosti) hrál v znamnou roli v souboru nového centra mûsta na námûstí PariÏskoj kommuny (PafiíÏské komuny), demonstrovala rostoucí vliv NKVD OGPU (Lidového komisariátu pro vnitfiní záleïitosti Jednotné vládní politické správy), majitele komplexu. Projekt navrïen architekty I. Antonovem, V. Sokolovem a A. Tumbasovem (umûleck návrh) byl realizován v letech 1929 1936 (obr. 6a). Gorodok âekistov byl navr- Ïen jako jednotn soubor. PfiestoÏe v jeho kompozici jsou stejné prvky, jako tomu bylo u podobn ch projektû té doby, jeho kompoziãní entita je jedineãná. Podoba neproniknutelné pevnosti byla vytvofiena kombinací stfiízliv ch a vyváïen ch prvkû a jejich asymetrického uspofiádání. Komplex byl dobfie promy len. Projekt na jedné stranû zohled- Àoval druh ãinnosti jeho obyvatel a na druhé stranû poskytoval nejnovûj í vymoïenosti bytové v stavby a socialistické Ïivotní úrovnû. Nedobytné zdi tvofiené obytn mi bloky pevnosti Gorodok ukr valy systém kulturních a obecních zafiízení, pohodlnû uspofiádan ch jako vnitfiní park, vãetnû rekreaãních ploch, sportovi È a hfii È. Asymetrie a sloïit architektonick rytmus bytov ch blokû vyvaïovaly obvyklé prvky návrhu fasád: hladké zdi s okenními otvory se stfiídají se svisl mi liniemi ark fiov ch oken a prosklen mi pásy schodi È. Koncové fasády jsou zaobleny pomocí balkonû. Ve sloïité kompozici byla zvlá tní pozornost vûnována vefiejnému seskupení na jihozápadní stranû, které se skládá ze dvou blokû a mezi nimi zavû ené pasáïe s v hledem na námûstí a hlavní ulici. Roh námûstí PariÏskoj kommuny zdûrazàovala nejnápadnûj í budova komplexu, desetipodlaïní bytov hotel pro svobodné dûstojníky (dnes hotel IseÈ), navrïen ve tvaru pûlválce na dvou mohutn ch pilífiích. Budova Klubu DzerÏinského je známa pfiedev ím sv m toãit m schodi tûm vystupujícím v podobû válcovité konstrukce do Leninovy tfiídy. Ve stfiední ãásti je po celé v ce schodi tû vytvofieno lehké atrium, umoïàující pohled na unikátní trámov strop ve tvaru pûticípé Obr. 5a. Jekatûrinburg (Rusko). Fabrika-KuchÀa. (Kresba z knihy Uralská sovûtská encyklopedie, svazek 1 (ed. J. Elkoviã), v ru tinû, Sverdlovsk Moskva, 1933) Obr. 5b. Jekatûrinburg (Rusko). Nynûj í stav objektu Fabrika-KuchÀa. (Foto TaÈjana Budanceva) Obr. 6a. Jekatûrinburg (Rusko). Gorodok âekistov. Foto ze 30. let od R. Byrona. (Získáno s laskavou pomocí Courtland Institute of Art) Obr. 6b. Jekatûrinburg (Rusko). Nynûj í stav objektu Gorodok âekistov. (Získáno s laskavou pomocí Maxe Lopatina) hvûzdy (obr. 6c). Schodi tû zdûrazàuje pravoúhlé kfiíïení klubu se zábavními ãástmi budovy. V klubové ãásti jsou místnosti pro skupinové ãinnosti rozmístûny kolem prosvûtlen ch vstupních hal. Toto fie ení umoïnilo architektûm zmen it hloubku chodeb u seskupení spoleãensk ch místností, 6a 6b 45
6c coï se pozitivnû odrazilo na prostorovém vnímání interiérû, které jsou z období konstruktivismu pravdûpodobnû jediné ve mûstû, jeï se zachovaly neporu ené. Cel Gorodok byl postaven z omítnut ch cihel. Dfievûné podlahy leïí na kovov ch nosnících. Îelezobeton byl pouïit stfiídmû, pouze v hotelu a v klubu, a protoïe byl nedostatek cementu, je kvalita betonov ch konstrukcí dost patná. Ark fiová okna mají rámovou a v plàovou konstrukci. V souãasnosti se vût ina tûchto staveb opotfiebovala a Gorodok âekistov navíc prochází funkãní promûnou. Pfiízemí bytov ch blokû byla prodána a nynûj í poãetné obchûdky a kanceláfie zasahují do jednoty souboru. Hotelová budova, kromû toho, Ïe je v kritickém technickém stavu, není fie ena ve shodû s platn mi bezpeãnostními normami. Vy í polovinu v ech podlaïí není moïné pouïívat, pokud nebude pfiistavûno nouzové schodi tû. Zatím tato ãást hotelu slouïí jen jako velká v vûsní deska pro komerãní úãely (obr. 6b). Je nezbytné sestavit program ochrany a rekonstrukce celého komplexu a zároveà je dûleïité, aby se komplex dostal do rukou jediného vlastníka, tak jako se to stalo v pfiípadû památky stojící na protûj í stranû ulice. Klub Stroitûlej (Klub stavbafiû, pozdûji sverdlovské filmové studio) byl postaven v letech 1929 1930 podle projektu architekta J. A. Kornfelda, kter patfiil k zakladatelûm OSA, na kfiiïovatce mezi Leninovou tfiídou a ulicí Lunaãarského (obr. 7a). Klub byl dal í souãástí souboru vznikajícího centra mûsta a stal se stavebním pfiíkladem nového typu: multifunkãního klubu pracujících. Je pro nûj typické dûkladné promy lení funkãního urbanistického ãlenûní, coï se nejlépe projevilo v jeho sloïitém objemovém a prostorovém návrhu. Rytmická dynamika skladby fasády vznikla díky nápadnému stfiídání hladk ch povrchû zdí a okenních otvorû, li ících se svou velikostí. Klub Stroitûlej hrál urãitou roli v procesu slohové revoluce funkcionalistické metody. BohuÏel, jak se tehdy ãasto stávalo, skvûle navrïen projekt byl realizován z nekvalitních materiálû.místo ze Ïelezobetonu, kovu a skla, jak zam - lel Kornfeld, byl Klub Stroitûlej vybudován z cihel, rámov ch a v plàov ch nebo rámov ch a prkenn ch prvkû. Monolitické betonové stropní desky byly umístûny na kovov ch nebo dfievûn ch nosnících se kvárovou v plní a byly opatfieny zavû en mi stropy. Zakrátko se ukázalo, Ïe tyto prvky nejsou trvanlivé. Obr. 6c. Jekatûrinburg (Rusko). Toãité schodi tû Klubu DzerÏinského. (Foto TaÈjana Budanceva) PouÏití nekvalitních materiálû je nejváïnûj ím problémem dané památky, ale ne jedin m. Ne v echny autorovy my lenky byly uvedeny v Ïivot, coï spolu se ztrátami a zmûnami z pozdûj ích období niãí kompoziãní integritu návrhu. V sledné pûsobení stavby mûla napfiíklad v raznû dotváfiet sloïitá vstupní ãást, sloïená z klubu a zábavní místnosti, které se setkávaly v pravém úhlu, a námûstíãka pfied nimi. Tento klíãov prvek vyvaïoval kombinaci objemû o rûzn ch velikostech pomocí velkého okna s barevn m sklem, navrïeného v lícové plo e vestibulu a pûsobícího kontrastnû proti ãist m omítnut m povrchûm pfiilehl ch objemû (obr. 7b). Îádné okno s barevn m sklem v ak v prûbûhu stavby vytvofieno nebylo. Do 90. let se tato památka, v níï bylo umístûno sverdlovské filmové studio, ocitla v natolik patném technickém stavu, Ïe byla zafiazena mezi rozpadlé objekty (obr. 7c). Následnû probûhlo nûkolik technick ch prûzkumû, které mûly za cíl zjistit, jaké ãásti je tfieba vyztuïit ãi vymûnit. Oblastní sprá- 46
7a 7b 7c 7d va se pokusila najít komplexní pfiístup k ochranû a rekonstrukci památky, ale nepodafiilo se získat pro ni finanãní prostfiedky, a tak v roce 1998 vyhlásil Oblastní v bor pro majetkové záleïitosti státu vefiejnou soutûï na dlouhodob pronájem komplexu filmového studia o rozloze 7500 m 2. SoutûÏ pfiinesla rychlé v sledky. Obchodní podnikatel, kter památku získal s úmyslem pfiemûnit filmové ateliéry na nákupní stfiedisko, projevil plné pochopení pro v jimeãnost tohoto objektu a najal architekty, aby pfiizpûsobili komplex novému úãelu s ve kerou moïnou opatrností. Pfiál si dokonce rekonstruovat pûvodní vzhled budov podle Kornfeldova projektu. Nane tûstí praktické obtíïe nedovolily dotáhnout tento plán do konce. Zmínûné okno s barevn m sklem se stále je tû nikde neobjevilo. Nicménû nákupní stfiedisko Centrum mûsta, otevfiené krátce po zaãátku nového milénia, se py ní vût ím poãtem pûvodních detailû, neï tato budova vûbec kdy mûla (obr. 7d). Klub Stroitûlej se stal prvním pfiípadem, kdy byla v Jekatûrinburgu moderní památka zrekonstruována a vyuïita odpovídajícím zpûsobem. Ve v ãtu pfiíkladû kritického stavu konstruktivistick ch památek v dne ním Jekatûrinburgu bychom mohli pokraãovat. Omezíme se v ak pouze na jiï zmínûné objekty a pokusíme se najít hlavní dûvody bránící zlep ení popsané situace. BliÏ í zkoumání ukazuje, Ïe tento problém souvisí se dvûma nejdûleïitûj ími faktory: 1. Prvním je nízká úroveà pochopení hodnoty modernistické architektury na odborné, správní i vefiejné úrovni zejména kvûli nevysokému stáfií onûch památek. To zpûsobuje nedostatek praktick ch zku eností s restaurováním, renovováním a programov m vyuïíváním tûchto památek. 2. Není dostateãnû jasnû stanovena ruská legislativa t kající se ochrany památek z 20.a 30.let 20. století. Odtud pramení patná koordinace ãinû mûstsk ch a oblastních úfiadû pfii ochranû a vyuïití dûdictví modernistické architektury. Úloha vefiejn ch organizací v tomto procesu je podceàována. Navíc stále není zcela jasná role, kterou správní orgány pfiipisují tomuto dûdictví pfii plánování budoucího rozvoje Jekatûrinburgu. První kroky správn m smûrem jiï byly uskuteãnûny. Ale neï se dûdictví konstruktivismu podafií obnovit v podobû nedílného, plnû funkãního a dobfie pfiizpûsobeného architektonického a urbanistického prvku organismu mûsta, bude zapotfiebí vyvinout je tû hodnû úsilí. Obr. 7a. Jekatûrinburg (Rusko). Klub Stroitûlej, 30. léta. (Foto z knihy V. Bukin, V. Piskunov: Sverdlovsk: Perspektivy rozvoje do roku 2000 (v angliãtinû), Sverdlovsk, 1982) Obr. 7b. Jekatûrinburg (Rusko). Model rekonstrukce objektu Klub Stroitûlej. (Získáno s laskavou pomocí Uralské státní akademie architektury a umûní) Obr. 7c. Jekatûrinburg (Rusko). Stav sverdlovského filmového studia koncem 90. let. (Foto TaÈjana Budanceva) Obr. 7d. Jekatûrinburg (Rusko). Nynûj í stav objektu Klub Stroitûlej jakoïto obchodního stfiediska Centrum mûsta. (Foto TaÈjana Budanceva) 47