Úvod do studia zanikl ch stfiedovûk ch vesnick ch kostelû a vybran ch kaplí v hor ovském arcijáhenství

Úvod do studia zanikl ch stfiedovûk ch vesnick ch kostelû a vybran ch kaplí Jan KAIGL A NOTACE: Autor navazuje na své pfiedchozí pfiíspûvky publikované ve Zprávách památkové péãe, t kající se staveb vesnick ch kostelû v b valém hor ovském arcijáhenství. Tentokrát otevírá rozpravu o stfiedovûk ch svatyních, které jiï neexistují. Bez jejich studia nelze dospût k historickému poznání v potfiebn ch souvislostech. Ve dvou pfiípadech ( títary, Srbice) je blíïe uvedena hypotéza, Ïe na místû dne ní památky z doby gotické stála kdysi star í chrámová stavba. Velká vût ina ze ãtyfiiceti osmi farních kostelû a tfií samostatn ch kaplí ve správním obvodu b valého hor ovského arcijáhenství na jihozápadû âech, historicky takto doloïen ch pfiehledy odvádûn ch papeïsk ch desátkû a zápisy v konfirmaãních knihách ve druhé polovinû 14. století, 1 se dochovala v mífie umoïàující pfiedstavu o jejich stfiedovûké podobû alespoà v základních rysech po stránce stavební i architektonické. Úpln zánik svatynû a posvátného místa byl v jimeãn. Zpravidla souvisel s opu tûním osídlení nebo aï s josefínsk mi reformami na sklonku 18. století. Ve Valtífiovû, vesnici leïící v nadmofiské v ce kolem 650 m na samém okraji hraniãního hvozdu, jiï povaïovali za vlastní kladrub tí benediktini od roku 1115, která spadala ve vrcholném a pozdním stfiedovûku do sféry vlivu nedalekého klá tera obut ch augustiniánû v Pivoni a v 16. století se pfiipomíná poprvé jako pusté místo, vzal kostel za své snad uï bûhem náboïensk ch válek v 15. století. Jen podle náhodného nálezu kamenného kusu okenní kruïby se lze domnívat, Ïe tento kostel byl gotick nebo pro el stavebními úpravami ve 14. století. 2 Ves Bijadla (u Merklína), jejíï existenci vãetnû kostela k roku 1115 podchycují falza zakládací listiny klá tera v Kladrubech, zanikla asi rovnûï v 15. století; v kaïdém pfiípadû opu tûna byla nejpozdûji v roce 1547. Z tamûj ího kostela, novû vybudovaného v období vrcholné gotiky, zru eného v roce 1787 a posléze upraveného na s pku, zûstala stát asi pfieváïná ãást obvodového zdiva chrámové lodi se zbytky hrotitého vstupního portálu na jiïní stranû. 3 Kostel sv. Václava v Úboãi, kde byly ve druhé polovinû 14. století z dosud nejasn ch dûvodû dvû farnosti a dva farní kostely blízko vedle sebe pûvodem pozdnû románsk kostel sv. Mikulá e pro tak zvanou dolní Úboã a právû kostel sv. Václava pro horní Úboã, byl zbofien v roce 1791. Jeho vyv ená poloha nad vesnicí, zakreslená krátce pfiedtím pfii Obr. 1. Úboã (okres DomaÏlice), 1. vojenské (josefské) mapování (1764 1768) âechy, mûfiítko 1 : 28 800, mapov list ã. 189. ipky zprava ukazují na kostel sv. Mikulá e (vût í ipka) a kostel sv. Václava, ipka zleva oznaãuje polohu stfiedovûkého tvrzi tû. (Snímek mapy poskytla Laboratofi geoinformatiky Univerzity J. E. Purkynû v Ústí nad Labem, 2007) 1. vojenském (josefském) mapování, je v terénu stále ãitelná. Nûkolik drobn ch torz ãlánkû vrcholnû gotické architektury, pocházejících, jak se zdá, z této chrámové stavby a druhotnû pouïit ch do zdiva p charu jedné ze zemûdûlsk ch usedlostí v Úboãi, by nasvûdãovalo dílu kameníka pfiibliïnû ve druhé polovinû 14. století. 4 Josefínsk m reformám padl za obûè obdobnû kostel v Roko ínû (u PobûÏovic) v roce 1787 a o rok pozdûji i starobyl kostel sv. Jakuba apo - tola, jenï se nalézal v sousedství mariánské sva- 1 1 Václav V. TOMEK (ed.): Registra decimarum papalium ãili registra desátkû papeïsk ch z dioecezí praïské (dále jen RDP), Praha 1873, s. 89 90; Franti ek A. TINGL (ed.): Liber primus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (dále jen LC I/1), Praha 1867, s. 72 (ke kostelu ve Valtífiovû v roce 1358); Franti ek A. TINGL (ed.): Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim V, Praha 1865, s. 46 a 130 (ke kapli sv. Václava ve Zdemilech v letech 1390 a 1392). 2 Eduard MAUR: ezenská cesta a zemské stezky na DomaÏlicku, in: Západoãesk historick sborník 7, 2001, s. 20 21. BliÏ í nálezové okolnosti fragmentu okenní kruïby, uloïeného ve sbírkách Muzea Chodska v DomaÏlicích, nejsou známé. 3 Karel NOVÁâEK, Petr ROÎMBERSK : Nûkdej í farní ves Bijadla u Merklína, in: JiÏní PlzeÀsko 5, 2007, s. 39 54. Zasvûcení kostela v Bijadlech sv. Vavfiinci autofii uvádûjí poprvé k roku 1610. 253

1 2 3 2 3 4 5 6 Obr. 2. Bijadla u Merklína (okres PlzeÀ-jih), s pka, jeï vznikla stavební adaptací kostela sv. Vavfiince zru eného v roce 1787. Pohled na západní prûãelí s pozûstatky zdiva nûkdej í svatynû, jejíï existence (pûvodnû pfii kníïecím dvorci?) je historicky doloïena k roku 1115 falzy zakládací listiny klá tera benediktinû v Kladrubech. Zdûn tít polovalbové stfiechy pochází snad ze 16. století. Tesafiská konstrukce krovu z roku 1863 byla celá rozebrána a ukradena 18. aï 21. 9. 2006. (Foto Jan Kaigl, 2008) Obr. 3. Bijadla u Merklína (okres PlzeÀ-jih), s pka, jeï vznikla stavební adaptací kostela sv. Vavfiince zru eného v roce 1787. Pohled na nález zbytkû zazdûného gotického portálu v západním úseku jiïní fasády. Viditelnou ãást profilace portálového ostûní, provedeného z jemnozrnného pískovce, tvofií pfii vnûj ím okraji pûlobloun, v Ïlabek a masivní hru kovit prut. PÛlobloun a hru kovec mûly ãerven vápenn nátûr, v Ïlabek byl natfien bíle. (Foto Jan Kaigl, 2009) Obr. 4. Bijadla u Merklína (okres PlzeÀ-jih), s pka, jeï vznikla stavební adaptací kostela sv. Vavfiince zru eného v roce 1787, pûdorys a podéln fiez. âernû (1) je vyznaãen pfiedpokládan rozsah dochovaného zdiva (pûdorysu) gotické stavební etapy ze 14. století. (Podle Karel NOVÁâEK, Petr ROÎMBERSK : Nûkdej í farní ves Bijadla u Merklína, in: JiÏní PlzeÀsko 5, 2007, s. 48) Obr. 5. DomaÏlice, lokalita U Svat ch, kostel sv. Jakuba Apo tola, pûdorys nejstar í známé stavební fáze jednolodní podélné svatynû s válcovou apsidou. Základové zdivo z první poloviny 11. století(?) je pojednáno jednosmûrnou nepfieru ovanou rafurou. (Podle Pavel B ICHÁâEK, Milan METLIâKA: DomaÏlická sídelní aglomerace v raném stfiedovûku, in: Archeologie ve stfiedních âechách 3, 1999, s. 275) Obr. 6. DomaÏlice, lokalita U Svat ch, dvojice kostelû (Zvûstování) Panny Marie (stavba vpfiedu) a sv. Jakuba Apo tola na vedutû mûsta, pohled od jihu, pfiibliïnû poãátek 18. století. V sek z kopie originálu (coï je kolorovaná kresba v knihovnû strahovského klá tera), pofiízené jako olejomalba Karlem Prunarem v roce 1908 a uloïené v Muzeu Chodska v DomaÏlicích. (Fotoarchiv autora) tynû v lokalitû U Svat ch na Dolej ím Pfiedmûstí v DomaÏlicích. K Roko ínu, kladrubské klá terní vsi v roce 1186, se vázalo v 16. století místní oznaãení pustotiny u sv. Jifií. O tom, kde stávala v Roko ínû farní svatynû pod patronátem pivoàského klá tera v roce 1427, 5 jsme zpraveni opût podle zákresu pofiízeného pfii 1. vojenském mapování. BliÏ í pfiedstava o její stavbû v ak zatím chybí. Naproti tomu poznání svatojakubského kostela v DomaÏlicích nedávno v znamnû prohloubil 4 Ferdinand VANùK, Karel HOSTA : Politick okres domaïlick, Soupis památek historick ch a umûleck ch v království âeském XVII, Praha 1902, s. 122 123. 5 Antonín PROFOUS: Místní jména v âechách, jejich vznik, pûvod, v znam a zmûny III, Praha 1951, s. 579; Eduard MAUR: Poãátky pivoàského klá tera m ty, realita, otázky, in: Minulostí Západoãeského kraje 34, 1999, s. 22 23. 254

7 8 Obr. 7. Hradec (okres PlzeÀ-jih), 1. vojenské (josefské) mapování (1764 1768) âechy, mapov list ã. 172. ipky ukazují na kapli sv. Vavfiince (men í ipka), stojící v prostoru b valého slovanského hradiska na návr í nad fiekou Radbuzou, a na farní kostel sv. Jifií (pûvodnû sv. Vojtûcha?) ve vesnici. (Snímek mapy poskytla Laboratofi geoinformatiky Univerzity J. E. Purkynû v Ústí nad Labem, 2007) Obr. 8. Svatá Katefiina (okres Tachov), kostel sv. Katefiiny, románská (historizující?) patka koutové válcové pfiípory s nároïními drápky, pohozená jako nepotfiebn kámen u schodi tû ke kostelu a na hfibitov. (Foto Jan Kaigl, 2007) archeologick v zkum byl to kdysi kostelík (kaple) skromn ch rozmûrû pfii ranû stfiedovûké celnici a pfiedpokládané pfiedlokaãní trhové osadû, jenï mûl obdélnou loì a na v chodû válcovou apsidu. Sv mi poãátky sahal snad je tû do 10. století. 6 V dobû po zru ení chotû ovského klá tera premonstrátek v roce 1782 zanikl kostel (kaple) sv. Vavfiince v Hradci (u Stoda). První zmínka o nûm vãetnû uvedeného zasvûcení pochází z roku 1298. V místech, kde stál, b vala akropole slovanského hradiska, jeï tvofiilo díky své strategické poloze na dálkové, takzvané ezenské cestû dûle- Ïit opûrn bod pfiemyslovské expanze do jihozápadních âech. Z historického kontextu lze vytu it, Ïe kostel sv. Vavfiince byl zaloïen nûkdy v 11. nebo 12. století. Dfiíve neï se pfiikroãilo k jeho pfiestavbû v roce 1669, byl popsán jako chud, prastar, úzk a tmav. Odtud pramení domnûnka, Ïe se mohlo ve stfiedovûku jednat spí o jednolodní podélnou stavbu neï rotundu. 7 V území, nad nímï uplatàoval svoji církevnûsprávní pravomoc ve 14. století hor ovsk arcijáhen, nejsou pfiíli ãetné ani pfiíklady náhrady stfiedovûkého kostela mlad í novostavbou. Jedním z nich je kostel ve Svaté Katefiinû (u Rozvadova). Byl postaven v roce 1729 zfiejmû na místû kaple sv. Katefiiny, samostatnû zpoplatnûné papeïsk mi desátky v období let 1352 1399. Tato kaple patfiila na poãátku 15. století k probo tství kladrubského klá tera ve Svaté Katefiinû, které lze jen hypoteticky ztotoïàovat co do polohy s poustevnou mariánskou cellou poblíï hradu Pfiimda v roce 1318, tehdy spadající jiï dvanáct let pod jurisdikci kladrubsk ch benediktinû. 8 Románskou patku koutové válcové pfiípory o prûmûru témûfi 0,5 m, zdobenou nároïními drápky, jeï je dnes pohozena jako nepotfiebn kámen u schodi tû ke kostelu a na hfibitov ve Svaté Katefiinû, povaïoval D. Líbal za pozûstatek velké románské chrámové stavby nûkdy ze druhé poloviny 12. století. 9 Jak upozornil E. Maur, existence takové stavby se pfiíli neshoduje s pfiedstavou kaple pfii stfiedovûké poustevnû. Na druhou stranu uvedená poustevna s ohledem na to, Ïe tvofiila poslední útoãi tû na jiïní vûtvi Norimberské cesty pfied dosaïením zemské hranice, pfiece jen mohla zahrnovat umûlecky nároãnûj í románskou chrámovou stavbu. 10 Pokud jde o kapli sv. Katefiiny, nevíme zatím bezpeãnû nic o jejích star ích stavebních dûjinách. Podle nálezu v e zmínûného románského torza nelze vylouãit domnûnku, Ïe vykazovala v dobû pfied rokem 1729 známky historizujících architektonick ch úprav (hudební kruchty?) v duchu románské renesance. Skapce, Bernartice, Hlohová a Chotû ov patfií mezi osídlení, z nichï se skládala stabilizovaná stfiedovûká farní síè, ale kde se dne ní kostel jeví jako svrchovan tvûrãí v kon barokní architektury. Jemu musela ustoupit pfiedchozí chrámová stavba nebo její pozûstatky, kdyï nevyhovovala nov m nárokûm a pfiekáïela na posvátném místû, jehoï dodrïení bylo pro zadavatele a mistra nového díla pravidlem. V pfiímém prûzkumu se v ak lze setkat pfiípad od pfiípadu s dílãími hmotn mi doklady stfiedovûkého pûvodu svatynû, prokázaného archivními zprávami. Ve Skapcích, nalézajících se ve vzdálenosti necel ch 8 km na jih od Kladrub, se majetkoprávnû uchytili k roku 1115 kladrub tí benediktini. Nejpozdûji ve 30. letech 13. století jim patfiila celá ves, stejnû tak i pfii zru ení klá tera v roce 1785. Zdej í, pomûrnû rozlehl barokní kostel vznikl nûkdy v období kolem roku 1783. 11 V jeho zdivu jsou osazeny opûtovnû pouïité ãlánky gotické architektury, vypracované z jemnozrnného pís- 6 Pavel B ICHÁâEK, Milan METLIâKA: DomaÏlická sídelní aglomerace v raném stfiedovûku, in: Archeologie ve stfiedních âechách 3, 1999, s. 259 261, 264 265, 271 a 275. 7 Jarmila JUSTOVÁ: Pfiíspûvek k otázce ãesk ch kostelû z doby kníïecí, zasvûcen ch sv. Vavfiinci, in: Tisíc let Staré Plznû, Sborník Západoãeského muzea v Plzni, Historie 2, 1976, s. 89 93. 8 Eduard MAUR, cit. v pozn. 2, s. 13 14. 9 Dobroslav LÍBAL: Pfiedrománská a románská architektura v západních âechách, in: Minulostí Západoãeského kraje 16, 1980, s. 267. 10 Zejména pokud by se prokázalo, Ïe poustevna u Pfiimdy se nalézala v lokalitû Svaté Katefiiny a shodovala se s dûji tûm politick ch jednání krále Václava II. s bavorsk m vévodou a falckrabûtem r nsk m Ludvíkem II. v fiíjnu roku 1291, jak naznaãil Karel NOVÁâEK a kolektiv: Kladrubsk klá ter 1115 1421. Osídlení architektura artefakty, PlzeÀ 2010 (v tisku). Karel Nováãek v této práci zvaïuje moïnost, Ïe dochované torzo patky koutové válcové pfiípory ve Svaté Katefiinû tvofiilo kdysi souãást architektonického ãlenûní koutu uvnitfi centrálnû uspofiádané románské svatynû ze 12. století, poukazující v souboru budov místní poustevny na soudobé pûsobení umûleckého vlivu kladrubského klá tera. 11 Eduard KUBÒ: Pozemková drïba klá tera kladrubského v dobû pfiedhusitské (do roku 1420), in: Historická geografie 18, 1979, s. 215. Právû z roku 1783 pochází rozpoãet této stavby. Za sdûlení dûkuji PhDr. V. Ry avému. 255

9 10 Obr. 9. Skapce (okres Tachov), kostel Nejsvûtûj í Trojice, jihozápadní nároïí barokní chrámové lodi, v nûmï je osazen pískovcov kus gotického klenebního Ïebra ve tvaru klínu s oboustrann m v Ïlabkem a se zbytky pûvodní polychromie. (Foto Jan Kaigl, 2008) Obr. 10. Hlohová (okres DomaÏlice), kostel sv. Jiljí, zazdûné románské okno osovû umístûné asi v pûvodní poloze ve válcovém zdivu apsidy, jeï uzavírá kvadratick chór. (Foto Jan Kaigl, 2008) kovce. Napfiíklad na jihozápadním nároïí lodi, zbaveném omítek, se pohledovû uplatàuje kus klenebního Ïebra ve tvaru oboustrannû vyïlabeného klínu s pûvodním barevn m nátûrem, pocházející bezpochyby ze stavby místního farního kostela, o nûmï vypovídají historické prameny ze druhé poloviny 14. století. Bernartice, vesnice vzdálená necel ch 11 km vzdu nou ãarou smûrem na jihov chod od Pfiimdy, se vyskytují mezi nejstar ími predikáty rané pozemkové lechty a zrcadlí mocensk vzestup a teritorializaci jejích pfiíslu níkû na západû âech ve druhé polovinû 12. století. Stfiedovûká farní svatynû v Bernarticích se nedochovala. Je v ak více neï pravdûpodobné, Ïe nestála jinde neï dne ní kostel, coï je velkoryse pojatá barokní novostavba vznosn ch proporcí, vybudovaná v dobû kolem roku 1740 v sousedství bernartického zámku, kdysi gotické tvrze. 12 Kostelík sv. Jiljí v Hlohové na DomaÏlicku se jeví jen zdánlivû jako slohovû jednotné barokní dílo z období let 1764 1766. Podle úzkého, pûlkruhovû ukonãeného okna umístûného v ose válcové apsidy, která uzavírá uvnitfi kostela jeho kvadratick chór, ale má navenek polygonální plá È, se totiï lze domnívat, Ïe pfiinejmen ím tato apsida ãásteãnû zahrnuje svislé zdivo románské chrámové stavby. 13 Podobu mariánského farního kostela v Chotû- ovû pfied jeho stavebními úpravami v konci první poloviny 18. století podává veduta chotû ovského klá tera pfii pohledu z jihu v roce 1736. 14 Sledovan kostel má na ní podélnou loì, k níï se váïe na v chodû pûdorysnû a v kovû odsazené presbyterium s polygonálním závûrem s opûráky, hranolovou vûï pfiedstupující pfied západní prûãelí lodi a dále nízk pfiístavek, jenï je pfiipojen k presbyteriu z boãní strany. Presbyterium a loì kryjí pomûrnû vysoké sedlové stfiechy, pfiiãemï stfiecha presbyteria plynule pfiechází v pultovou stfiechu jiïního pfiístavku. VûÏ, jeï byla vybudována a opravována v poslední tfietinû 17. století, vedutista zachytil s podvojn m oknem ve zvonovém patfie a jednoduchou cibulovitou helmicí s lucernou, coï odpovídá dne nímu stavu a nepfiímo svûdãí o vûrohodnosti dobového zobrazení. Míru zachování star ích neï barokních etap stavby farního kostela v Chotû ovû, jenï se fiadil podle v e odvádûného papeïského desátku mezi ãtyfii daleko nejv nosnûj í farní beneficia ve druhé polovinû 14. století, lze rozli it teprve v závislosti na v sledcích stavebnû-historického prûzkumu. Nepfiekvapilo by, kdyby se jimi potvrdil pfiedpoklad, Ïe existující chrámová stavba, zejména obvodové zdivo její lodi, skr vá v sobû rozsáhlé pozûstatky stfiedovûké zednické a kamenické práce. O kapli sv. Václava ve Zdemilech (u Kdynû) na r zmberském panství se opakovanû zmiàují zápisy v konfirmaãních knihách ve druhé polovinû 14. a na poãátku 15. století. Místo, kde tato kaple stála, nebylo pfiesnû známo. Vûdûlo se v ak, Ïe na polohu Zdemil, oznaãen ch jako pustotina k roku 1586, navázali nûmeãtí kolonisté pfii vysazení nové vesnice BrÛdek na sklonku 16. století a Ïe kostel sv. Václava u BrÛdku byl vybudován v období let 1669 1671. 15 Teprve nedávno dílãí archeologick v zkum naznaãil, Ïe obvodové zdivo tohoto kostela s obdélnou lodí a pûtiboce uzavfien m, pûdorysnû i v kovû od lodi odsazen m presbyteriem bez opûrákû spoãívá zãásti na základech nadzemní, zfiejmû zcela zaniklé (zdûné?) stfiedovûké stavby zdemilské kaple obdobného pûdorysu. 16 Souhrnnû vyjádfieno, doby pfiedhusitské bylo ãtyfiicet est venkovsk ch farních beneficií. Nejménû ke tfiiceti devíti z nich se dosud váïe podle posledního poznání buì existující chrámová stavba prokazatelnû stfiedovûkého pûvodu, anebo její rozsáhlej í zdûné pozûstatky (Bijadla). Mûstské farní kostely byly dva v DomaÏlicích a Hor ovském T nû. (V Hor ovském T nû vedle toho existoval na pfiedmûstí, na opaãném bfiehu fieky Radbuzy neï mûsto a biskupsk - -arcibiskupsk hrad, je tû arcijáhensk kostel.) Kromû v e zmínûné kaple sv. Katefiiny nedaleko Pfiimdy se uplatàuje v rejstfiících papeïsk ch desátkû odvádûn ch i kaple sv. Vavfiince na hradû Bor z dûvodû, které zatím neumíme vysvûtlit. Kaple sv. Václava ve Zdemilech ani kostel (kaple) sv. Vavfiince v Hradci nebyly do tûchto rejstfiíkû zaneseny. Stejnû to platí i pro farní kostel ve Valtífiovû, coï v tomto pfiípadû mûïe souviset s dílãími nesrovnalostmi v dobov ch záznamech. 17 V souladu se skuteãností, Ïe stav farní organizace v praïské diecézi vrcholného a pozdního stfiedovûku z hlediska územního rozloïení, majetkového vybavení a urãujících spoleãensk ch pomûrû zpûtnû odráïí cel pfiedchozí v voj, jenï je doloïiteln historick mi prameny jen zlomkovitû, a s pfiihlédnutím k poznatkûm z dûjin stfiedovûkého osíd- 12 Antonín PROFOUS, díl I, cit. v pozn. 5, Praha 1947, s. 62; Emanuel POCHE (ed.): Umûlecké památky âech 4, Praha 1982, Dodatky, s. 452; Ladislav SVOBODA a kolektiv: Encyklopedie ãesk ch tvrzí I, Praha 1998, s. 18 19. 13 Emanuel POCHE (ed.): Umûlecké památky âech 1, Praha 1977, s. 380. Uplatnûní historismu v architektufie, popfiípadû jen pfienesení kamenného rámu stfiedovûkého okna v dobû barokní se jeví ve sledovaném pfiípadû jako málo pravdûpodobné. V povrchovém prûzkumu spojeném se zamûfiením omítané stavby kostela nebyly v ak zatím zji tûny Ïádné jiné dûkazy jejího stfiedovûkého pûvodu. 14 Emanuel POCHE (ed.), cit. v pozn. 13, s. 527; Milan HLINOMAZ: Dûjiny klá tera premonstrátek Chotû ov, âeské Budûjovice 2009, s. 143 144. 15 Eduard MAUR, cit. v pozn. 2, s. 16 17. 16 Eva KAMENICKÁ: Nálezová zpráva o zji Èovacím archeologickém v zkumu v kostele sv. Václava, BrÛdek u V erub, okr. DomaÏlice, PlzeÀ 2009, nepublikovan elaborát v archivu Archeologického ústavu AV âr, Praha, v. v. i. 256

Obr. 11. Chotû ov (okres PlzeÀ-jih), veduta (mûdirytina) premonstrátského klá tera a jeho nejbliï ího okolí z jiïní strany k roku 1736 a pfied vrcholnû barokní pfiestavbou klá terních budov. Farní kostel Narození Panny Marie, stojící v sousedství klá tera a obehnan hfibitovní zdí s bránou, je vidût v pravé ãásti obrazu. (Carolus L. HUGO: Sacri et canonici Ordinis Praemonstratensis Annales in duas partes divisi, I/1, Nancy 1734, dvoulist mezi stranami se sloupci 553 554 a 555 556; reprint in: Instrumenta Praemonstratensia IV/1, Averbode 1999) lení lze pfiedpokládat, Ïe farní síè hor ovského arcijáhenství v rozsahu, jak známe pro druhou polovinu 14. století, se ustálila snad nûkdy v dobû kolem roku 1300 nebo nejpozdûji bûhem první tfietiny 14. století. 18 AÏ na ãásti území s privilegovan mi chodsk mi vesnicemi bez farních kostelû a obtíïnû dostupné rozsáhlé oblasti hornatého hraniãního hvozdu, osídlované z pochopiteln ch dûvodû spí jen ojedinûle a pfiedev ím ve vztahu k obsluze zemsk ch a místních cest, vyznaãovala se tato síè pomûrnû velkou hustotou. Farní svatynû ve vzájemné vzdálenosti do jedné hodiny chûze nebyly Ïádnou v jimkou. Nûkde dokonce tvofiily men í pomyslné skupiny, fiady nebo dvojice (Hol - ov, StaÀkov, Hlohová, Srbice, Osvraãín, L tûní a BlíÏejov; Mifikov, Kfiakov a Semnûvice; Staré Sedlo, Prostibofi, Racov a Bernartice; HostouÀ, Mutûnín, títary, Mûlnice a Újezd Svatého KfiíÏe; Bijadla, Merklín a Buková; Bukovec a âeãovice; Hradec a Ves Tou kov; Skapce a Kostelec), coï souviselo s místními historicko-sídelními a dopravními podmínkami, s ãlenitostí terénu, ale ãásteãnû i feudální roztfií tûností, postupující a neustále se promûàující ruku v ruce s dûlením a pfievody pozemkového majetku venkovské lechty. JestliÏe tedy v souboru dochovan ch staveb stfiedovûk ch vesnick ch kostelû v b valém hor ovském arcijáhenství poãetnû pfievládají gotické, tfiebaïe ãetn mi mlad ími úpravami poznamenané památky ze 14. století, pak je tfieba vzít v úvahu jako jedno z v chodisek ífie zaloïeného studia, Ïe témûfi kaïdá z nich mohla mít svého star ího pfiedchûdce. Nûkteré takové pfiípady byly ve sledovaném území jiï zji tûny nebo je tu íme ve stavebnû--historick ch prûzkumech a podle archeologick ch nálezû (Bijadla, StráÏ, Pfiimda, títary a jiné). Existenci dal ích lze dûvodnû pfiedpokládat ve vztahu k osídlení historicky nebo archeologicky doloïenému ve 12. a 13. století, zejména pokud se rozkládalo poblíï v znamné cesty (napfiíklad Staré Sedlo na jiïní vûtvi Norimberské cesty, StaÀkov na ezenské cestû) nebo tvofiilo po geografické stránce pfiirozené spádové stfiedisko blízkému i vzdálenûj ímu okolí (Meclov, Mifikov) s ãetnûj ím zastoupením obdobnû star ch a mlad ích vesnic, v nichï stfiedovûká fara buì vûbec nebyla, anebo vznikla pozdûji. Pfiitom je nutné si uvûdomit, Ïe budování farní sítû zpravidla asi silnû zaostávalo v ãase za postupem osídlování a Ïe nové vsi mohly b t ãasto pfiifafiovány k velmi vzdálen m kostelûm, kdy cesta do svatynû a zpût pfiedstavovala celodenní 17 V návaznosti na Václava V. TOMKA, cit. v pozn. 1, s. 89 90, zde uvádím souhrnn pfiehled far v hor ovském arcijáhenství ve druhé polovinû 14. století. (Lokality, kde stfiedovûká stavba farního kostela neexistuje nebo nebyla dosud spolehlivû rozli ena v pfiímém prûzkumu, jsou v pfiehledu oznaãeny indexem plus a nûkde je pfiifiazeno i jejich dal í stfiedovûké nebo mlad í ãi jinak upfiesàující oznaãení. Pfiíslu nost k dne nímu okresu je vyjádfiena toliko u míst nalézajících se mimo okres DomaÏlice. Letopoãet se váïe k první písemné zmínce o osídlení do pfielomu 13. a 14. století, a je-li písemnû doloïena i existence farní svatynû dfiíve neï v roce 1350, podchycuje tuto skuteãnost letopoãet psan kurzivou. PÛvod nûkter ch údajû ve stfiedovûk ch padûlcích listin není zohlednûn. Zasvûcení kostela nebo kaple se pfiipomíná jen tehdy, pokud je známe z doby do roku 1436, pfiiãemï k pfiípadn m chybám zápisû v konfirmaãních a erekãních knihách se nepfiihlíïí. PapeÏsk desátek, umoïàující pomûrné srovnání zámoïnosti jednotliv ch far, je vyãíslen v pololetní, tedy zpravidla poloviãní v i se splatností této ãástky v roce 1384. Dal í stfiedovûké místní svatynû, tfiebaïe to byla zvlá tní beneficia, jsou v pfiehledu uvádûny obdobnû.) Bernartice + (okres Tachov; 1158 1166; 11 gr.), Bijadla (okres PlzeÀ- -jih; 1115; 8 gr.), BlíÏejov (14 gr.) s kostelem sv. Martina, Buková (okres PlzeÀ-jih; 15 gr.), Bukovec (1177; 19 gr.), âeãovice (8 gr.), DomaÏlice (Tusta; 993) Svátost, to znamená U Svat ch na pfiedmûstí (40 gr.) s farními kostely sv. Jakuba Apo tola + (1037 1055) a Panny Marie 11 a hfibitovní kaplí sv. Petra Apo tola +, Dubec (okres Tachov; 8 gr.), Hlohová + (16 gr.), Hol ov (1272; 15 gr.), Hora Svatého Václava (1239?; 14 gr.) s kostelem sv. Václava, Hor- ov (1184 1192; 16,5 gr.), HostouÀ (1238; 15 gr.), Hradec (u Stoda; okres PlzeÀ-jih; 1186; 8 gr.) s kostelem (kaplí) sv. Vavfiince + (1298) a farním kostelem (1341) sv. Vojtûcha, Chotû ov (Chotû ovice, Kostelec u Chotû ova/chotû ovic; okres PlzeÀ-jih; 1115; 40 gr.), Kdynû (18,5 gr.) s farním kostelem a hfibitovní kaplí apo tolû sv. Petra a Pavla +, Kostelec (u Kladrub; okres Tachov; 10 gr.) s kostelem sv. Jana, Kfiakov (8 gr.), Louãim (16 gr.) s farním kostelem Panny Marie a hfibitovní kaplí sv. Katefiiny +(?), L tûní (14 gr.), Meclov (1115; 16 gr.), Mûlnice (1235; 19 gr.), Merklín (okres PlzeÀ-jih; 16 gr.), Mifikov (1158 1173; 14 gr.), Mutûnín (1253; 8 gr.) s kostelem sv. Bernarda, Osvraãín (1289; 14 gr.), Prostibofi (okres Tachov; 1115; 9 gr.), Pfiestavlky (okres PlzeÀ-jih; 1243; 14 gr.), Pfiimda (okres Tachov; hrad Pfiimda 1121 nebo aï 1126; 11 gr.), Racov (okres Tachov; 1247; 8 gr.), Roko ín + (1186; 6 gr.), Semnûvice (1264; 9 gr.), Skapce + (okres Tachov; 1115; 17,5 gr.) s kostelem sv. tûpána, Srbice (1273; 1273; 19 gr.), Stanûtice (1239; 14 gr.), StaÀkov (Ves; 1233; 1272; 26 gr.), Staré Sedlo (Antiqua sella; okres Tachov; 1250; 11 gr.), StráÏ (okres Tachov; 26 gr.) s kostelem sv. Václava, itbofi (Újezd; 1248; 18,5 gr.) s kostelem sv. Mikulá e, títary (Hora; 1282; 18 gr.) s kostelem sv. Vavfiince, Tou kov (HartmanÛv, Ves; 1243; 24 gr.), Tfiebnice (7 gr.), Úboã (1251) dolní (16 gr.) s kostelem sv. Mikulá e a horní (6 gr.) s kostelem sv. Václava +, Újezd Svatého KfiíÏe (Újezd, Újezd Chodov ; 16,5 gr.) s kostelem sv. KfiíÏe a Valtífiov + (viz napfiíklad Franti ek A. TINGL, LC I/1, cit. v pozn. 1, s. 72; 1115). 18 Milan HLINOMAZ, cit. v pozn. 14, s. 52, uvádí, Ïe v Chotû ovû byla zaloïena fara s kostelem Narození Panny Marie v roce 1352, ale bez odkazu na historick pramen, z nûhoï ãerpal. Takto pozdní vznik právû chotû- ovské fary byl by v místních podmínkách pomûrnû neobvykl. 257

12 13 14 15 Obr. 12. Tasnovice (okres DomaÏlice), návr í b valého slovanského hradiska s pozûstatky valû a kostel sv. Vavfiince (u títar), dálkov pohled od jihu, 1965. (Fotoarchiv autora) Obr. 13. Tasnovice (okres DomaÏlice), kostel sv. Vavfiince (u títar), zazdûn vrcholnû gotick portál (do ossaria?) v severní obvodové a suterénní zdi lodi, pohled do archeologického v kopu v roce 2006. (Fotoarchiv autora) Obr. 14. Tasnovice (okres DomaÏlice), hfibitov kolem kostela sv. Vavfiince (u títar), Ïulov kus rámu ze záklenku románského, popfiípadû ranû gotického okna, jenï je zãásti viditeln nad úrovní dne ního terénu v severním líci severního úseku ohradní hfibitovní zdi, poblíï jejího severov chodního nároïí. (Foto Jan Kaigl, 2005) Obr. 15. Tasnovice (okres DomaÏlice), kostel sv. Vavfiince (u títar), pûdorys pfiízemí. Svislé zdivo pojednané rafurou pochází pfiibliïnû ze druhé poloviny 14. století. Boãní kaple (sakristie) umístûná na severní stranû lodi v pfiízemí vûïe byla sklenuta gotickou kfiíïovou Ïebrovou klenbou, která zanikla. Malá ipka s teãkovanou ãarou u severní obvodové zdi lodi oznaãuje polohu mírnû hrotitého portálu, jenï je dnes zazdûn a pfieváïnû skryt pod terénem, má vrcholnû gotickou profilaci z jemnozrnného pískovce a pûvodnû nejspí souvisel se zámûrem zfiídit nebo upravit ossarium v suterénu kostela ve 14. století. (Zamûfiení, stavebnû-historick rozbor a kresba Jan Kaigl, 1989 a 2005) a fyzicky namáhav v kon. Je pochopitelné, Ïe na rozdíl od oblastí s pfievaïujícími drobn mi lechtick mi statky se vût í farní obvody, a tedy i fiid í zastoupení farních kostelû udrïely na území majetkovû kdysi sceleném a pfiipoutaném ke klá terûm v Kladrubech a Chotû ovû. V malé vzdálenosti mezi dvûma farními kostely pod patronátem téhoï klá tera v dobû pfiedhusitské (Skapce a Kostelec; StaÀkov a Hol ov) se pak mûïe odráïet napfiíklad zaloïení jedné z far v dobû pfiedcházející majetkoprávnímu ovládnutí místního osídlení klá terem. Do úvah o tom, kde v ude na DomaÏlicku a Hor- ovskot nsku pfiedcházela dochované stfiedovûké stavbû vesnického kostela jiná chrámová stavba, uveìme dva pfiíklady: kostel sv. Vavfiince u títar a kostel sv. Víta v Srbicích. Kostel sv. Vavfiince, stojící na vysokém a rozlehlém návr í nad ohybem fieky Radbuzy u títar (v katastru obce Tasnovice), na akropoli nûkdej ího slovanského hradiska, jeï bylo opevnûno soustavou nejménû tfií valû a osídleno asi jiï na poãátku 9. století, jeví se jako jednotná vrcholnû gotická novostavba pfiibliïnû ze druhé poloviny 14. století, rozsáhle upravená v dobû barokní kolem roku 1759. 19 Je zajímavá mimo jiné tím, Ïe krov vysoké sedlové stfiechy nad obdélnou lodí kostela je pozdnû gotick, z doby kolem roku 1518. 20 Na mnohem star í pûvod kostela, jehoï zasvûcení sv. Vavfiinci je historicky podchyceno poprvé k roku 1430, 21 poukazují archeologické nálezy: kostrové hroby pomûrnû spolehlivû datované podle esovit ch záu nic a denárû Vratislava II. do 11. století nebo úlomek keramické dlaïdice s motivem románského pletence, jejíï vznik by ãasovû spadal podle analogií s nûkter mi dlaïdicemi z klá tera benediktinû na Ostrovû (u Davle) do druhé poloviny 12. století. Zdá se pfiitom, Ïe hradisko, zabírající v dobû svého nejvût ího rozkvûtu plochu asi 13 hektarû, bylo obydleno ve 12., popfiípadû 13. století jiï jen skromnû a na místech v blízkosti kostela. V takovém pfiípadû by nová stavba kostela na b valém, obtíïnû dostupném hradisku u títar ve druhé polovinû 12. století mohla znamenat, Ïe posvátnost lokality zde sahala je tû do dfiívûj í doby, pokud se tehdy nejednalo toliko o zvelebení svatynû zaloïené a vybudované jiï za vlády právû Vratislava II. (1061 1092). 22 Nejspí k románské, 19 Plán (pûdorys s podéln m fiezem) z roku 1759 na provedení barokních úprav gotického kostela je uloïen v Národním archivu, fondu Archivu praïského arcibiskupství (APA 1368 títary 350). 20 Viz www.dendrochronologie.cz, databáze, heslo títary, kostel sv. Vavfiince. Krov je opatfien hambalky umístûn mi ve tfiech úrovních, stfiední rámovou stolicí, jiï zavûtrovávají v podélném smûru ondfiejské kfiíïe, párem svisl ch boãních stolic a ikm mi vzpûrami v plné pfiíãné vazbû. 21 Josef EMLER (ed.): Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim VIII-X, Praha 1889, s. 159. 258

popfiípadû ranû gotické stavební etapû patfií kus okenního rámu (záklenku), jenï je vytesán z jednoho kusu kamene a nalézá se pfiinejmen ím v druhotné poloze v severním líci severního úseku ohradní zdi hfibitova kolem kostela, poblíï jejího severov chodního nároïí. V roce 1273, kdy klá ter premonstrátek v Doksanech obdrïel od papeïe ehofie X. velké ochranné privilegium, v nûmï jsou Srbice oznaãeny jako kostelní ves v majetku klá tera, byl kostel sv. Víta v Srbicích s kvadratick m chórem a sakristií nedávno dokonãenou novostavbou. 23 V zájmu jeho hlub ího poznání nelze opominout dobové sídelní pomûry a archeologické nálezy. Kostel sv. Víta, obklopen hfibitovem a zãásti asi je tû stfiedovûkou hfibitovní zdí, stojí o samotû za Srbicemi, na archeologicky dosud blíïe nezkoumaném návr í s názvem HÛrka, jeï se zdvihá nad Srbick m potokem jako ukonãující jihozápadní v bûïek ir ího terénního hfibetu. Pfii pohledu od západu, severu a jihu se návr í uplatàuje sv mi strm mi svahy s novodobou sadovou úpravou. Na v chodním, pozvolnû klesajícím svahu jsou pole, sahající aï ke hfibitovu. Chrámová stavba je dobfie viditelná nejen v mírnû zvlnûné krajinû staré, zemûdûlsky úrodné sídelní komory táhnoucí se od Kolovãe smûrem na sever a severozápad k fiece Radbuze (a ke StaÀkovu), ale i z jiïních svahû na opaãném, severním bfiehu Radbuzy pfii vzdálenosti nejménû 10 km. Zbytky valû, patrné nejlépe na severní a západní stranû vrcholu HÛrky, nasvûdãují nûkdej í existenci moïná vícedílného hradiska. Pro jeho hodnocení, kdy a jak m lidem slouïilo, kolikrát bylo jimi opu tûno, popfiípadû obnoveno a v jakém rozsahu je uïívali v pfiedrománské, nebo dokonce je tû románské dobû, není zatím dostatek podkladû. Na polích smûrem na v chod a jihov chod, ve vzdálenosti pfiibliïnû 180 m od kostela byly nalezeny pfii povrchovém sbûru ãetné zlomky jak pravûké, tak i vyspûlé mladohradi tní keramiky a okrajové ãásti nádob pocházejících ze 12. nebo 13. století. 24 V uvedené poloze poblíï pfiedpokládaného hradiska nebo jeho pozûstatkû se tedy prokazatelnû rozkládalo mladohradi tní a stfiedovûké osídlení. Tato skuteãnost pfiichází v úvahu souãasnû s názorem, Ïe ranû stfiedovûká cesta z DomaÏlic do Staré Plznû vedla pfies Koloveã a sousední Srbice, 25 kde by asi pfiekonávala Srbick potok právû pod HÛrkou, a s místní tradicí o zaloïení, popfiípadû jen obnovû kostela v Srbicích v roce 1199. PÛvod letopoãtu 1199 namalovaného a dosud zãásti ãitelného na klenbû chóru zkoumané památky je nejasn. Domnûnka, Ïe stavbû farního kostela se sakristií v Srbicích v dobû kolem roku 1269 pfiedcházela star í svatynû, má v ak své opodstatnûní. V období let 1193 1197 dostal doksansk klá ter darem od kníïete-biskupa Jindfiicha Bfietislava Koloveã. Koloveã tvofiil zfiejmû prvotní a po stránce hospodáfiské nejdûleïitûj í souãást tak zvaného koloveãského újezdu, nevelké klá terní drïavy zahrnující nejpozdûji v roce 1276 vesnici Koloveã s trhem a clem a vsi Srbice s kostelem a Tû ovice. 26 Je proto pozoruhodné, Ïe nov kostel nebyl postaven doksansk m klá terem v Kolovãi, ale v Srbicích. S pfiihlédnutím k v e nastínûn m okolnostem se zdá, Ïe se tak stalo v závislosti na v znamu Srbic jako tradiãního posvátného místa, kde kostel sv. Víta (?), postaven ze dfieva (?), rovnûï s kvadratick m chórem (?) existoval jiï dfiíve. Nevíme pfiesnû, v ãem spoãíval hlavní pfiínos koloveãského újezdu pro premonstrátky z Doksan ve 13. století. Nejspí teprve jejich pfiiãinûním bylo zfiízeno v Kolovãi trïi tû. Bez v znamu pro nû jistû nebyly dûchody plynoucí z tamûj ího cla. âetné v hody by sk tala pfiedpokládaná poloha Srbic a Kolovãe na zemské stezce mezi Starou Plzní a DomaÏlicemi. Klá ter mohl b t obeznámen i s tím, Ïe se dá na Srbickém potoce r Ïovat zlato. 27 TíÏivá hospodáfiská situace klá terního panství za vlády Jana Lucemburského a nároãnost pfiímého dohledu nad vzdálen m pozemkov m majetkem asi zpûsobily, Ïe doksansk probo t v roce 1336 postoupil trhovou ves Koloveã se Srbicemi a Tû ovicemi jako jejím pfiíslu enstvím za stál roãní plat v penûzích svûtskému feudálu. Klá ter mûl v ak pfii tom stále na mysli hospodáfisk rozvoj svého zboïí a vlastní uïitek. Nájemce zavázal k tomu, aby nebránil pfiípadnému pfievodu pfiedmûtu smlouvy na nûmecké právo a platil více penûz, pokud se podafií vyvázat Koloveã, Srbice a Tû ovice z pûsobnosti domaïlické advokacie. 28 Na dûchody svého patronátního kostela v Srbicích, jenï náleïel podle v e odvádûn ch papeïsk ch desátkû mezi bohatá vesnická farní beneficia ve druhé polovinû 14. století, dosáhl doksansk klá ter nejpozdûji v roce 1398, kdy mu byl tento kostel inkorporován. 29 22 Dara BA TOVÁ, Jaroslav BA TA: Slovanské osídlení v povodí horní Radbuzy, in: Sborník Západoãeského muzea v Plzni, Historie 5, 1990, s. 17 35. 23 Jan KAIGL: Je tû k sakristii kostela v Srbicích, in: Zprávy památkové péãe 66, 2006, ã. 6, s. 485 489. Dfievûné pfieklady v prûchodu títem nad triumfálním ob- 16 Obr. 16. V sek z mapového listu ã. 189 1. vojenského (josefského) mapování (1764 1768) âechy, jenï zobrazuje vesnice Koloveã, Srbice a Tû ovice (oznaãeny ipkami zleva) a jejich nejbliï í okolí, kde se rozkládal ve stfiedovûku takzvan koloveãsk újezd v majetku klá tera premonstrátek v Doksanech. Polohu návr í (HÛrky) u Srbic s kostelem sv. Víta ukazuje ipka nahofie zprava. (Snímek mapy poskytla Laboratofi geoinformatiky Univerzity J. E. Purkynû v Ústí nad Labem, 2007) loukem srbického kostela jsou z dubu skáceného na pfielomu let 1268/1269 (viz www.dendrochronologie.cz, databáze, heslo Srbice, kostel sv. Víta). 24 V zkumy v âechách 9, 1988/1989, Praha 1992, ã. 529 a 530, s. 143 144, hesla Srbice, okres DomaÏlice, zpracovali Dara Ba tová a Jaroslav Ba ta. 25 Eduard MAUR, cit. v pozn. 2, s. 37. 26 Jifií PRAÎÁK: Privilegium Pfiemysla I. pro Doksany a jeho konfirmace z r. 1276 (Poznámky k dûjinám doksanského klá terství ve XII. a XIII. století), in: Sborník archivních prací V, 1955, s. 178, 180, 192, 196; viz téï Zdenûk KRISTEN: Neznámé zpadûlané znûní privilegia Pfiemysla Otakara I. pro klá ter doksansk z r. 1226, in: Sborník Vysoké koly pedagogické v Olomouci, Historie II, 1955, s. 98 101, 106 107, 109. 27 Josef KRATOCHVÍL: Topografická mineralogie âech III, Praha 1960, s. 336. U Krchleb u StaÀkova (Vsi), ve vzdálenosti pfiibliïnû 5 km od Srbic, bylo moïné vidût podél Srbického potoka pfied jeho regulací v 70. letech 20. století stfiedovûké r Ïovnické sejpy, a to ve velkém mnoïství, vysoké i více neï jeden metr. Za upozornûní dûkuji RNDr. Karlu paãkovi. 28 Josef EMLER (ed.): Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV, Praha 1892, ã. 351, s. 139 141. 29 Antonín PODLAHA (ed.): Libri erectionum archidiocesis Pragensis saeculo XIV. et XV., VI, Praha 1927, ã. 29, s. 63 64. 259