Organokfiemiãitany v ãeské památkové praxi

Organokfiemiãitany v ãeské památkové praxi

NÁRODNÍ PAMÁTKOV ÚSTAV ÚST EDNÍ PRACOVI Tù Práce NPÚ, svazek 1 Organokfiemiãitany v ãeské památkové praxi Sborník z konference Padesát let pouïívání organokfiemiãitanû na území âeské republiky, konané pod zá titou ICOMOS, Národního památkového ústavu a Národního muzea 16. dubna 2008. 1. vydání Praha 2008

Za finanãní podporu pfii vydání této publikace patfií podûkování Ministerstvu kultury âeské republiky. Uspofiádali: Petr Gláser, Vratislav Nejedl. Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, Praha 2008 Karol Bayer, Jan Bárta, Milo Drdáck, Petr Kotlík, Petra Lesniaková, Ivana Maxová, Vratislav Nejedl, Jifií Novotn, Jifií Rathousk, Zuzana SlíÏková, Václav pale, Jaroslav Valach, 2008 Grafické zpracování Tiskárna BRUK, 2008 Foto Vojtûch Adamec, Karol Bayer, Jan Bárta, J. BlaÏej, J. Doubrava, Milo Drdáck, I. Frolíková, Jan Lebeda, Petra Lesniaková, Ivana Maxová, Jifií Novotn, Stefan Simon, Zuzana SlíÏková, Václav pale, Jaroslav Valach, Johanes Weber, Národní památkov ústav, ústfiední pracovi tû, 2008 ISBN 978-80-87104-15-6 Fotografie na obálce: Praha, Hradãany, Letohrádek královny Anny. (Foto Petr Gláser, 2008)

Obsah Pfiedmluva (Josef tulc)........................................................ 6 Úvod (Vratislav Nejedl )....................................................... 8 Historické prostfiedky na zpevàování a ochranu kamene (Vratislav Nejedl )..................... 11 Z historie ãesk ch organokfiemiãit ch konzervantû (Jan Bárta, Jifií Rathousk ).................... 21 Vliv vnûj ích podmínek na konsolidaãní úãinek organokfiemiãit ch prostfiedkû (Petr Kotlík, Petra Lesniaková)................................................... 28 MoÏnosti hodnocení efektivity konsolidace porézních anorganick ch materiálû (Karol Bayer)......... 35 Disperze akrylátu versus roztok organokfiemiãitanu: porovnání úãinnosti konsolidace kamene (Ivana Maxová)............................................................. 43 Vliv etylsilikátov ch zpevàovacích prostfiedkû na chování a vlastnosti glaukonitického pískovce pouïitého na stavbu katedrály sv. Víta v Praze (Milo Drdáck, Zuzana SlíÏková, Jaroslav Valach)..... 49 MoÏnosti aplikace organokfiemiãitanû pfii restaurování kamenosochafisk ch dûl na pfiíkladu restaurování vnûj ího plá tû Letohrádku královny Anny (Jifií Novotn )......................... 59 Konsolidace omítek a sgrafit organokfiemiãit mi prostfiedky (Václav pale)..................... 68

Pfiedmluva Josef TULC prezident âeského národního komitétu ICOMOS â esk národní komitét ICOMOS neustále usiluje, v souladu se sv m posláním a statutem, o zprostfiedkovávání informací a maximální zapojení v sledkû vze l ch ze v ech smûrû vûdeckého v zkumu do praxe péãe o památky. Souvisí to s na í konzervaãní filozofií a etikou i pojetím autenticity památek, Ïe u historického díla stojí v popfiedí podpory ICOMOS pfiedev ím v zkumy zamûfiené na poznání a ovûfiení moïnosti znovuvzkfií ení pûvodních technik, technologií a materiálû, tedy souhrnnû fieãeno prostfiedkû, jimiï byly památky kdysi vytvofieny. Mnohé z nich dnes neprávem upadly v zapomnûní. Pfiesto ani veskrze tradicionální chápání poslání památkové péãe nikdy nevyluãovalo a ani v souãasnosti se nezfiíká moïností, které mohou konzervaci památek pfiinést novodobé technologie a pfiípravky. Podmínkou je, aby byly ve sv ch pfiím ch i vedlej ích úãincích spolehlivû ovûfieny a odzkou eny v prûbûhu ãasu. Platí zde z medicíny pfievzaté Hippokratovo pravidlo primum non nocere pfiedev ím neu kodit. Víme, jak ãasto se v minulosti nejeden ze zdánlivû progresivních chemick ch pfiípravkû ãi technologií v del ím ãasovém odstupu ukázal jako zhoubn, památku po kozující. Pfiíspûvky, které jsou pfiedkládány v tomto sborníku, reflektují dnes jiï padesátileté zku enosti s aplikací organokfiemiãit ch konzervantû. Tato inovace, vze lá z vûdeck ch v zkumû, se pro památkovou péãi v oblasti záchrany korozí naru en ch kamenosochafisk ch dûl a kamenn ch prvkû historick ch fasád ukázala jako velmi potfiebná. PouÏití této pomûrnû nové technologie jistû ve své dobû nebylo bez urãit ch rizik. Dne ní ohlédnutí za pûlstolet mi praktick mi v sledky umoïàuje objektivní soud i zaslouïené ocenûní práce tûch, ktefií se svou ãinností i odvahou o v voj nového prostfiedku a jeho uvedení do praxe zaslouïili. 6 P EDMLUVA

Praha, KarlÛv most, Jan Oldfiich Mayer, souso í sv. Antonína Paduánského s JeÏí kem, detail, stav kolem roku 2000. (Fotoarchiv NPÚ ÚP)

Úvod Petr GLÁSER, Vratislav NEJEDL V roce 2009 uplyne padesát let od doby, kdy byl v devatenáctém roãníku ãasopisu Zprávy památkové péãe publikován pfiíspûvek Jifiího BlaÏeje, Josefa Doubravy a Jifiího Rathouského, v nûmï referovali o konzervaci a restaurování ãásti pískovcového zábradlí Letohrádku královny Anny v Královské zahradû v Praze. 1 Jednalo se o informaci, která znamenala poãátek zásadního posunu v moïnostech restaurování kamenosochafisk ch památek v ãesk ch zemích. V ãlánku se mimo jiné uvádûlo: Restaurace a konservace naru eného pískovce musí tedy spoãívat jednak v jeho dostateãném zpevnûní, jednak v jeho utûsnûní proti vodû. Dosavadní konservaãní látky se plnû neosvûdãují. UÏívané látky zpevàovací, napfiíklad kasein, vápenná a barytová voda i jejich vzájemné kombinace, mají pomûrnû slab a krátkodob úãinek. RÛzné nátûry a napou tûcí látky (vysychavé oleje, fermeïe a laky) moïno oznaãit za nevhodné, jelikoï zasahují pouze povrch kamene a neprody nû ho uzavírají. Tyto látky tak mohou sice zabránit pronikání sráïkové vody s povrchu do nitra kamene, ve vût inû pfiípadû v ak není jimi moïno utûsnit kámen ze spodní strany proti vzlínání vlhkosti. Tak mûïe dojít k trvalému uzavfiení vlhkosti v kameni, která pak pûsobí kodlivû v celé hmotû. Zamrzáváním vlhkosti uzavfiené uvnitfi kamene mûïe dojít v zimním období i k jeho potrhání. U uveden ch nátûrû b vá je tû na závadu jejich zbarvení, a to buì pûvodní, nebo dodateãnû vznikající oxidací vzdu n m kyslíkem. Na základû ãetn ch laboratorních zkou ek, proveden ch v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky âsav v roce 1957 1958, se ukázaly jako vhodné konservaãní látky nûkteré typy organokfiemiãit ch slouãenin. Hodnota pfiíspûvku v ak nespoãívá pouze v tom, Ïe zvefiejàuje pouïití moderní, progresivní technologie pfii restaurování-konzervování kamene. Je tû v znamnûj í je totiï celkov pfiístup k fie ené problematice. PouÏitá metoda a materiály byly v ãlánku do detailu popsány a co je nejdûleïitûj í, byly konstatovány nejen klady doporuãované metody, ale stejnû otevfienû se upozoràovalo i na její moïná rizika. Nebyla tedy pominuta etická stránka celé akce. Tento rozmûr je v poslední dobû obzvlá tû aktuální. Ve virtualizovaném dne ku se památky stávají jednou z v znamn ch souãástí stále se zuïujícího reálného svûta, kter je bez speciálních pomûcek a znalostí zatím schopna vnímat vût ina populace. Tato reálnost bytí památek a moïnost jejich bezprostfiedního poznávání by mûly mít svûj odraz také ve zpûsobech informování spoleãnosti o jejich opravách. Nelehk m úkolem autorû jednotliv ch pfiíspûvkû uvefiejnûn ch ve sborníku z konference Padesát let pouïívání organokfiemiãitanû na území âeské republiky byla snaha o ilustrativní popsání souãasn ch moïností pouïívání organokfiemiãitanû v praxi restaurování a konzervování památek v ãesk ch zemích. Organokfiemiãité prostfiedky jsou od 50. let 20. století pouïívány v ãesk ch zemích pfii konsolidaci velkého mnoïství kamenosochafisk ch památek. O nûkter ch je zmínka v pfiedná kách, jeï jsou publikovány v pfiedkládaném sborníku. Jako dal í pfiíklady památek o etfien ch pfii restaurování organokfiemiãitany jsou mezi jednotliv mi kapitolami zafiazena vyobrazení souso í Karlova mostu doprovázená struãn m komentáfiem a citacemi z restaurátorsk ch zpráv, které dokládají, Ïe i v pfiípadû jejich restaurování byly, a nûkdy opakovanû, pouïity právû organokfiemiãitany. Poznámky: 1 J. BLAÎEJ, J. DOUBRAVA, J. RATHOUSK : PouÏití organokfiemiãit ch látek pro konservaci a restauraci ãásti pískovcového zábradlí letohrádku v Královské zahradû, Zprávy památkové péãe 19, 1959, s. 69 80. Laboratorní zkou ky byly provádûny v letech 1957 1958 v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky âsav. Pfii zkou kách se nejlépe osvûdãila smûs etylsilikátu a metyletoxisiloxanu v alkoholickém roztoku. Vlastní aplikaci na Belvederu provádûli J. BlaÏej a M. Starec v ãervenci a srpnu 1958. 8 ÚVOD

Obr. 1. Praha, Hradãany, Letohrádek královny Anny, jihov chodní pole pískovcového zábradlí, stav pfied rokem 1958 pfied pouïitím organokfiemiãitanû. (Foto J. BlaÏej) Obr. 2. Praha, Hradãany, Letohrádek královny Anny, jihov chodní pole pískovcového zábradlí, stav po restaurování v roce 1958, které bylo provedeno organokfiemiãit mi prostfiedky. (Foto J. Doubrava) Obr. 3. Praha, Hradãany, Letohrádek královny Anny, jihov chodní pole pískovcového zábradlí, stav pfied restaurováním v roce 2004. (Foto Petr Gláser, 2004) ÚVOD 9

Praha, KarlÛv most, Jan Oldfiich Mayer, souso í sv. Antonína Paduánského s JeÏí kem, 1707. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) V roce 1924 opravoval souso í sochafi Miroslav Böswart. V protokolu o pfievzetí prací datovaném 13. ledna 1925 se mimo jiné uvádí: Souso í bylo oãi tûno a zbaveno obklady louhov mi fermeïového nátûru,... Cementové správky na váze na pravé stranû byly odstranûny a umûl m kamenem nahraïeny. Celé souso í bylo fluatem napu tûno. V roce 1966 sochu restaurovali akademiãtí sochafii Josef Vitvar a Václav Hlavat. V jejich restaurátorské zprávû z 2. listopadu 1966 se pí e: Cel objekt byl nakonec opatfien hydrofobním postfiikem lukosilu M 101. V roce 1974 restaurovali sochu V. Hlavat, M. Vajchr, A. Vi kovská a J. Vitvar. Jejich restaurátorská zpráva ze dne 12. záfií 1974 uvádí: Celá plastika byla v prvé fiadû omyta. Kámen byl prosycen zpevàujícím postfiikem (Silgel). Lasy byly zatmeleny a opadlá místa domodelována umûl m kamenem. Byla provedena optická lokální retu a povrch opatfien voskov m pokostem. 10

Historické prostfiedky na zpevàování a ochranu kamene Vratislav NEJEDL Abstrakt: Autor pfiíspûvku se pokou í podat struãn historick pfiehled zpûsobû ochrany a konsolidace kamenosochafisk ch dûl vytvofien ch z kamene. Nejstar í pfiípady pouïití rûzn ch pfiírodních materiálû (oleje, vosky, pryskyfiice a dal í) jsou známy jiï z antiky. Obdobné pfiírodní materiály se pouïívaly v âechách od 16. do 19. století. V 19. a 20. století byly do praxe uvádûny materiály nové, napfiíklad vodní sklo a fluáty, které se v ak neosvûdãily. V pfiípadû pískovcû nemûlo dobré v sledky ani uïívání vápenné vody. V této situaci byly v âechách koncem 50. let 20. století zavádûny jako prostfiedek pro konsolidaci a ochranu kamene organokfiemiãitany. Klíãová slova: obnova památek, restaurování, organokfiemiãitany, konsolidace, kámen, oleje, vosky, pryskyfiice, vodní sklo, fluáty, vápenná voda Keywords: reconstruction of monuments, restoration, organosilicate compounds, consolidation, stone, oils, waxes, resin, water glass, fluates, limewater K ámen a v echny dal í porézní sochafiské nebo stavební materiály pouïívá ãlovûk jiï mnoho tisíciletí, zejména pro jejich z na eho pohledu dobré vlastnosti, jako je pomûrnû znaãná trvanlivost a odolnost, relativnû snadná opracovatelnost, dostupnost a dal í. Tyto materiály v ak pfiesto podléhají postupné degradaci, ovlivàované mnoha faktory. V závislosti na rozsahu degradace se vlastnosti kamene a dal ích porézních sochafisk ch a stavebních materiálû mûní a tyto zmûny negativnû ovlivàují jejich vyuïitelnost. âlovûk se proto od nepamûti snaïil vliv tûchto negativních zmûn minimalizovat. RÛzn mi prostfiedky a postupy zkou el dosáhnout toho, aby vlastnosti kamene ãi jiného porézního sochafiského nebo stavebního materiálu byly i po del í ãasové expozici a pûsobení degradaãních vlivû stále tak dobré jako na poãátku pouïití. Docílit toho je moïné v zásadû dvûma základními typy postupû. (Je zcela samozfiejmé, Ïe se vyuïívalo a vyuïívá kombinace obou uveden ch moïností ochrany a konsolidace.) První spoãívá v pokusech omezit pûsobení negativních degradaãních vlivû pomocí opatfiení, která nezasahovala do hmoty daného materiálu. Tento postup v ak nenabízí pfiíli variant. V podstatû je moïné nûjak m zpûsobem sníïit vliv vody a dal ích kodliv ch médií, ãehoï lze, aniï by se zasahovalo do hmoty materiálu, dosáhnout jednoduch mi mechanick mi prostfiedky (napfiíklad zakrytí, odvodnûní, umístûní v interiéru a podobnû). Druhou moïností, jak sníïit míru pûsobení negativních degradaãních vlivû na kámen nebo jin porézní sochafisk ãi stavební materiál, je zasáhnout do jeho hmoty a zmûnit jeho vlastnosti tak, aby negativní degradaãní procesy probíhaly pomaleji nebo se zastavily. Do této skupiny postupû patfií také snahy, jejichï smyslem je pokusit se navrátit danému materiálu vlastnosti, které mûl pfied tím, neï na nûj zaãaly pûsobit negativní degradaãní vlivy, ãi se alespoà tûmto pûvodním vlastnostem pfiiblíïit. Ke druhé skupinû je moïné pfiifiadit i aplikaci organokfiemiãitanû, které jsou v nûkolika posledních desetiletích 20. století a prvních letech 21. století pouïívány pfii zpevàování a konsolidaci kamene HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE 11

nebo dal ích porézních sochafisk ch i stavebních materiálû a ke sniïování pûsobení negativních degradaãních procesû v jejich hmotû. Snahy ochránit kámen a dal í porézní sochafiské nebo stavební materiály pfied degradací jsou vlastnû staré jako samo jejich uïívání. Je známo, Ïe jiï nejménû od 5. století pfi. n. l. byly fiecké mramorové sochy opatfiovány na povrchu olejovo-voskov mi nátûry (uïíval se pro nû termín ganosis), které nejen Ïe dávaly jejich povrchu matnû lesklou podobu, coï mûlo svûj estetick v znam, ale slouïily také jako ochranná vrstva. Tak to alespoà uvádí Vitruvius ve svém spise De architektura v sedmé knize (z doby kolem roku 25 pfi. n. l.), kdyï pí e, Ïe sochy byly napou tûny hork m punsk m voskem zvan m ganosis a potom le tûny lnûn mi hadry. Podobná skuteãnost vypl vá z Pliniovy zprávy o sochafii Praxitelovi, v níï uvádí, Ïe jednal s malífiem Nikiasem o tom, jak m barevn m nátûrem má opatfiit jeho sochy. Plinius se také zmiàuje o ochranû a zpevàování tufû uïívan ch jako stavební materiál. Ve tfiicáté páté knize svého spisu Naturalis Historiae pí e: Ze zb vajícího mnoïství kamenû jest k stavbû nepotfiebn tuf pro svou pomíjejícnost a mûkkost. Ale nûkterá místa nemají Ïádn jin kámen stavební, napfiíklad Karthago v Africe. V pary mofiské jej vyhlodávají, vítr jej drobí a dé È rozbíjí. NeÏ stûny peãlivû chrání natírajíce je smolou. 1 Svûdectví o zpûsobu provádûní nátûrû kamene a tmelení po kozen ch míst zanechal také Heraclius ve svém spise De coloribus et artibus Romanorum, kde o nich pí e ve tfietí knize. Pfiírodní materiály, jako jsou oleje, vosky, pryskyfiice a podobnû, nebo jejich smûsi se od období antiky uïívaly k ochranû a konsolidaci kamene a jin ch porézních sochafisk ch nebo stavebních materiálû po dobu dal ích dvou tisíciletí. Z mnoïství pfiípadû jejich pouïití je moïné uvést nûkteré charakteristické pfiíklady z ãesk ch zemí. Velk poïár Hradãan a Malé Strany, kter vypukl 2. ãervna 1541, po kodil mnoho v znamn ch budov a také umûleck ch dûl v nich umístûn ch. To se t kalo i sarkofágu sv. Ludmily v bazilice sv. Jifií. Zfiícené zdivo prolomilo jeho svrchní desku a celou vãetnû sochafiské v zdoby ji roztfií tilo. Kolem roku 1553 byl sarkofág peãlivû sestaven z dochovan ch zlomkû a chybûjící ãásti doplnûny. 2 PoÏár váïnû po kodil také katedrálu sv. Víta. Václav Hájek z Liboãan pfii popisu katastrofy mimo jiné uvedl, Ïe: hrob toliko sám svatého Vojtûcha, jenï jest z bílého mramoru v prostfied kostela, zûstal zpukan... od toho ohnû krancové neb zábradla, na kteréï obyãej byl zpoléhati, zpukala se, takïe to kamení, poãna od prostfiedku neb toho vejstupku královského po pravé ruce k hrobu sv. Víta, padalo k zemi. 3 JiÏ ve 40. letech 16. století probíhaly opravy katedrály. Z dochovaného vyúãtování nákladû za rok 1548 v celkové v i 177 a 1/2 tolaru pfiipadlo 560 tolarû kameníkûm za práci na opravách ohofiel ch kamenû a 440 tolarû na lámání a dopravu kamene. 4 O tom, jak taková oprava restaurování kamenn ch ãástí architektury asi vypadala, informují záznamy z následujících let. V 50. letech vedl po smrti Paolla della Stelly práce Hans Tirol. K listu, kter psal 21. fiíjna 1552 panovník arcivévodovi Ferdinandovi, je pfiiloïena zpráva vrchního stavitele âeské komory, tedy Hanse Tirola, v níï se ke katedrále uvádí: Pokud se t ãe kostela, chtûl bych u kaplí dát v echny oblouky udûlati fialov mi (fieletsch), to jest takovou barvou, jak tu Va e Veliãenstvo dalo potáhnout kámen. JestliÏe v ak by to Va e Veliãenstvo chtûlo mít takové, jako je veliká klenba (das gross Gewelb), aè mi to Va e Veliãenstvo sdûlí.... Náhrobky zesnul ch a zde pohfiben ch císafiû, králû, kníïat a vévodû budou udûlány a pfiíjemnû zafiízeny a rovnûï to, co je na náhrobcích rozbité obnoveno. 5 Opravy kamenn ch ãástí katedrály a náhrobkû tedy probíhaly tehdy bûïn m zpûsobem. Pfiíli po kozené kvádry nebo ãásti soch se vymûàovaly za nové, ménû poru ené se opravovaly restaurovaly zfiejmû pomocí maltového tmelu a na závûr byl povrch kamene, opût v duchu tisícileté tradice, sjednocován barevn m nátûrem, kter slouïil i jako konsolidaãní a ochranná konzervaãní vrstva. Ze dne 20. ãervence 1555 pochází instrukce urãující, po jednáních v Aug purku veden mi mezi králem a jeho staviteli Hansem Tirolem, mistrem Bonifácem a mistrem Petrem, co má Hans Tirol na královsk ch budovách v Praze zafiídit. Ke svatovítské katedrále se v této instrukci mimo jiné uvádûlo: na fiálách má b t znovu na kaïdou zvlá È osazen jeden jehlan (ein Risen), jak Tirol ví, ve v ce, jakou nezbytnost ukáïe. Dále má b t mezi fiálami strïené chodby u kostelní stfiechy udûlán visící okraj (abhangender An stoss) ze dfieva a zbylé zdivo má b t pokryto mûdí, aby voda svobodnû z horní stfiechy, aniï by kodila zdivu, padala na dolní stfiechu. Dále dolní chodba nad kaplemi, jeï je na více místech rozbitá, má b t znovu opravena a stejnû tak má b t chodba dobr m Ïelezn m tmelem (eisenkhutt) v ude, kde to je nezbytné, a na v ech jin ch místech rovnûï tak natfiena. 6 12 HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE

Obr. 1. Praha, Hradãany, katedrála sv. Víta, celkov pohled, stav ve druhé polovinû 19. století. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 2. Praha, Hradãany, katedrála sv. Víta, pohled na opûrn systém. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 3. Praha, Hradãany, katedrála sv. Víta, pohled na opûrn systém. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) V téïe zprávû se lze doãíst dal í podrobnosti o jin ch tehdej ích technologick ch postupech pfii restaurování kamene. Dále má b t kostel zvenku cel natfien krásnou kamennou barvou (in ain khredi) a také pruhován (gebandiert). A co se t ãe natfiení opûrn ch obloukû nahofie, to se má dít olejovou Obr. 4. Praha, Hradãany, katedrála sv. Víta, busta císafie Karla IV. v triforiu. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE 13

barvou, aby bylo zabránûno kodám, jeï by pûsobilo poãasí a zvlá tû sníh a dé È. 7 Uvádûné nátûry dokládají tehdy bûïn zpûsob ochrany kamenného materiálu. Z poznámky, Ïe nátûr vrcholû opûrákû má b t z dûvodu vût í trvanlivosti olejov, by se snad dalo usuzovat na skuteãnost, Ïe alespoà nûkteré z dal ích provádûn ch nátûrû mohly b t odli ného sloïení a s jin m pojivem, snad vápenné. Ale to je jen domnûnka. Zajímavûj í je zmínka o pouïití Ïelezného tmelu. Tento materiál se uïíval ke spojování kamene a Ïeleza (napfiíklad pfii upevàování Ïelezn ch ãepû a spon). Slovníková literatura se rûzní pfii popisu jeho sloïení. B vá uvádûno, Ïe se jedná o smûs asi edesáti dílû Ïelezn ch pilin (nerezav ch), dvou dílû salmiaku a jednoho dílu síry, to v e smíseno s vodou. Nûkdy se jako pfiímûsi doporuãují ocet nebo sádra. Pfiesné urãení skladby tmelu v ak není v tomto pfiípadû tím nejdûleïitûj ím. Podstatné je, k ãemu a jak mûl b t pouïíván. V roce 1555 ho Hans Tirol vlastnû doporuãoval jako konzervaãní prostfiedek pro opravu kamenn ch blokû katedrály. AlespoÀ citovan text takov v klad pfiipou tí. Z roku 1560 pochází posudky (zprávy), z nichï jeden zpracovali ãe tí kameníci Jan Bûlsk a Václav Packozy, dal í pak Bonifác Wohlmuth a vla tí mistfii. Tyto zprávy jsou jedním z dokladû sporû, které mûl Wohlmuth s Hansem Tirolem a s Italy. Pro sledování tématu historick ch restaurátorsk ch zásahû, v tomto pfiípadû ochrany a konsolidace kamene a dal ích porézních sochafisk ch a stavebních materiálû, obsahují zajímavé informace. Posudky poslal 2. srpna 1560 dvorské komofie Jakub Granovsk pod titulem Zpráva a ohledání zkázy stavení kostela na Hradû praïském skrze kameníky ãeské, mistra Jana Bílského a mistra Václava Packozy. Úvod spisu obsahuje Granovského popis situace a vysvûtlení, Ïe zasílanou zprávou plní pfiíkaz dvorské komory, aby nechal podobné dobrozdání zpracovat jako podklad pro rozhodování Va ich Milostí... s jak m nákladem taková koda k nápravû by pfiivésti a opatfiena b ti vãas mohla. Prohlídky se Granovsk, jak sdûluje, zúãastnil osobnû. Kromû toho, Ïe ãe tí kameniãtí mistfii vystupují proti ItalÛm, jejichï práci povaïují za drahou a ne dobfie odvedenou, uvádûjí i své návrhy na to, jak pfii opravách postupovat. O obnovovan ch ãástech stavby, pravdûpodobnû ochozech, ãe tí kameníci soudili, Ïe by musily dobr m Ïernovním kamenem anebo mramorem podláïdûny b ti a mnoho jiného se lého a zkaïeného tukoví vynímati. O nûco dále pak psali, v opozici k ItalÛm: Zalíváním pak kyty a jin mi pfiípravami o tom nic nedrïí, aby stálé bylo, neb jestli ve Vla- ích toho uïívají, není tam tak velik ch a neb vá mrazû a snûhû, ale zde kdyï snûhy velk sau, to v e na tûch pavláãkách zuostane, jihne, zase zmrzne a mrazem se to v e pokazí a zmûïe, ale toho by pfied se z stfiechy doluov lo, neï rozumí se tomu, Ïe ty pavláãky pro ozdobu a kfitalt zuostati a pfied se stavûti se musejí. I muselo by, jak dotãeno, to se gruntovnû dûlati, aby voda spád svûj do Ïlabuov, kteréï by se mûdûn mi zdûlati musely, mûla a aby do gruntuov se netáhla. TéÏ kdyby snûhy byly, aby se to opatrovalo a doluov se smítalo a propravovalo. Ale tuto se toho nic nedálo, jakï sau ty Ïlaby v novotû dûlali, Ïe jakï vápno, cihly, kameny, prkna tu zuostaly, podnes tu sau, aby voda vypadnouti chtûla nemûï, neb propraveno není, a tak zuostává mokro a tleje a klenutí i jiné grunty kazí se. 8 Z uvedeného textu jasnû vypl vá, Ïe ãe tí kameníci povaïovali ochranu a konsolidaci kamene provádûnou metodami a materiály, které se pouïívaly v Itálii, za nedostateãnou. OdÛvodÀovali to rozdíln mi klimatick mi podmínkami v âechách a Itálii. Jako v chodisko ze situace mimo jiné navrhovali provádût preventivní opatfiení, která by omezovala moïnost negativního pûsobení vlhkosti. Ve druhé polovinû 80. a poãátkem 90. let 16. století pak probíhala oprava a dostavba vûïe katedrály. I zde se lze setkat se zajímav mi údaji o opatfieních, která mûla zabránit degradaci kamene. Kamenné zdivo vûïe bylo totiï silnû po kozeno poïárem, rozpadalo se, po ãástech se uvolàovalo a odpadávalo. Bonifác Wohlmuth jiï v roce 1568 navrhoval k tomu je také je tû nejv e nutné na jmenované chrámové vûïi odtesat nebo vy picovat to, co je pohofielé, rovnûï uvnitfi i zvenku ji natfiít stejnou kamennou barvou a opravit, ãímï by vûï získala velmi krásn vzhled a dobr stav. 9 Jak jiï bylo pfiipomenuto, pouïívalo se na katedrále sv. Víta v Praze k ochranû kamene a dal ích porézních sochafisk ch a stavebních materiálû pfied vlivy povûtrnosti olejov ch nátûrû a také nátûru Ïelezn m kytem (tmelem, nûmecky eisenkhutt). V âechách se v ak v té dobû uïíval pro ochranu a konsolidaci kamene i dal í klasick materiál. Na chrámu sv. Barbory v Kutné Hofie je na poãátku 17. století doloïeno pouïití jiï od antiky známého prostfiedku, jímï byla pryskyfiice (smola). Dne 21. dubna 1620 bylo vydáno 10 a 1/2 gr. za smûlu k zalívání na zábradlách, kde promokalo nahofie. Dne 9. ãervna byly 2 kopy 3 gr. zaplaceny Havlovi kováfii za 41 skob na zábradla a dne 16. ãervna se 14 HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE

opût kupovala smola k zalívání, kde promokalo nahofie a platilo se do váhy za volovo k zalívání na zábradla do kamene. 10 Jak je z pfiedcházejícího textu patrné pouïívané materiály se od antiky pfiíli nemûnily. Podstatné zmûny pfiineslo aï 19. století. Na jeho poãátku do lo k objevu chemického prostfiedku, kter ovlivnil osudy památek jako snad do dne ních dnû Ïádn jin. lo o vodní sklo. Tekuté sklo bylo zfiejmû známé jiï alchymistûm v 16. století. Tomu by nasvûdãoval návod na v robu Liquor Silicis v alchymistickém rukopisu mnicha Basilia Valentina z roku 1520. Podobnû mluvili o skle tekutém za studena Porta ve spise Magia naturalis sive de miraculis rerum naturalium z roku 1567 a Agricola v práci De re metalica. Také chemik Johann Baptista von Helmont (1577 1644) znal moïnost vzniku nestálého skla za vysoké vlhkosti smícháním sklenûného kfiemiãitého prachu a kysliãníku vápenatého. Johann Rudolf Glauber (1604 1668) popsal v roce 1648 v robu Liquor silicium nebo Oleum silicium z pota e K 2 CO 3 a písku. Obr. 5. Kutná Hora, chrám sv. Barbory, celkov pohled pfied dostavbou. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 6. Kutná hora, chrám sv. Barbory, celkov pohled po dostavbû. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 7. Kutná Hora, chrám sv. Barbory, pohled na opûrn systém. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE 15

Znalost vodou rozpustného skla existovala asi i v 18. století. Ale aï chemik a mineralog Johann Nepomuk von Fuchs (1774 1856 Mnichov) pfii sv ch bádáních poprvé analyzoval v ãisté formû látku, kterou nazval pfii popisu sv ch experimentû vodním sklem. Pokusy provádûl mezi lety 1818 1820 a jejich v sledky publikoval v roce 1825 ve studii nazvané Über ein neues Produkt aus Kieselerde und Kali. Postupnû pak vypracoval metody v roby draselného, sodného, dvojitého a fixovacího vodního skla (do roku 1855). Brzy se zaãalo s prûmyslovou v robou vodního skla podle Fuchsovy metody. Od roku 1826 vyrábûla vodní sklo firma J. Dingler v Aug purku, od roku 1835 továrna Friedricha Finkentschera v Redwitzu. Roku 1840 vznikla první továrna na v robu vodního skla také v âechách (Wurmbrandschen Mineralwerken und Fabriken). Ve Francii se situace vyvíjela ponûkud odli nû. Tam chemik a podnikatel Karl Friedrich Kuhlmann (1803 1881) ve své továrnû v Lille v dobû kolem poloviny 19. století metodu v roby vodního skla nûkolikrát vylep il a nacházel pro tento materiál stále nové moïnosti uplatnûní. V pfiípadû restaurování památek a star ch umûleck ch dûl se vodní sklo uplatnilo ve dvou oblastech. Tou první byla nástûnná malba. JiÏ Fuchs napfiíklad uvaïoval o tom, Ïe by se vodním sklem mohly zpevnit antické malby v Pompejích. Je tû více se roz ífiilo uïívání vodního skla pfii restaurování kamenosochafisk ch umûleck ch dûl. Zpoãátku se v ak doporuãovalo pouze k preventivnímu zpevnûní nov ch kamenn ch blokû, a to tûch, které byly buì porézní, nebo zhotoveny z mûkkého kamene. Jisté ale je, Ïe od poloviny 19. století se vodní sklo jako materiál pro zpevàování kamene ale i cel ch staveb velmi roz ífiilo. Do lo k zprûmyslnûní metod napou tûní a konsolidace památek. JiÏ z roku 1847 existují zprávy, Ïe byly tímto prostfiedkem pomocí pump a stfiíkaãek napou tûny celé rozsáhlé objekty. Obr. 8. Polná (okres Jihlava), Viktor Václav Morávek, Martin Ignác Morávek (?), oblakov sloup se souso ím Nejsvûtûj í Trojice, Pannou Marií a sochami svûtcû na Husovû námûstí, 1750, stav v roce 1826. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) 16 HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE

Vodní sklo se v rûzn ch modifikacích a pod rûzn mi firemními názvy uïívalo ke zpevàování nástûnn ch maleb a kamene po celé Evropû. 11 To v e se dûlo, pfiestoïe stejnû jako v pfiípadû nástûnn ch maleb i pfii zpevàování kamene byly známy negativní úãinky takov ch zpevàovacích, restaurátorsk ch zásahû, jak mi bylo napfiíklad vytváfiení lesklého povlaku na povrchu kamene pfii nevhodné koncentraci, zmûny barevnosti nebo následné upinkovité odpadávání vrchních vrstev takto o etfieného kamene a s tím spojená urychlená degradace. Podobnû zhoubnû jako vodní sklo pûsobily na kámen dal í, v 19. století do praxe uvedené konzervaãní prostfiedky fluáty. Jejich uïívání se protáhlo aï do první poloviny 20. století. Po poznání negativních vlivû vodního skla na kámen, k ãemuï docházelo vût inou na základû empirick ch poznatkû, byly fluáty doporuãovány oficiálními odborn mi památkáfisk mi institucemi jako osvûdãen prostfiedek k záchranû a konsolidaci kamenn ch soch. 12 Ani vodní sklo, ani fluáty se dlouhodobû a v irokém spektru moïností (podmínek), které je potfieba pfii opravách kamene nebo porézních sochafisk ch ãi stavebních materiálû splàovat, stoprocentnû neosvûdãily. Nastalo rozãarování, které vyústilo ve skuteãnost, Ïe se v oblasti památkové péãe v ãesk ch zemích zaãala ke zpevàování dan ch materiálû doporuãovat pouze vápenná voda nebo její modifikace. Ov em na rozdíl od zemí, v nichï je vût ina kamenosochafisk ch památek vytvofiena z rûzn ch druhû mramorû a vápencû a kde bylo moïné pro zpevnûní vápennou vodu a její modifikace doplnûné pfiídavkem akrylátov ch disperzí uïívat, v âechách, kde je vût ina kamenosochafiské památkového fondu vytvofiena z pískovce, nepfiedstavovala ani tato technologie dlouhodobû vyhovující fie ení. Oproti jin m zemím se u nás neprosadila ani aplikace barytové vody, Paraloidu B72 nebo epoxidov ch pryskyfiic. Materiál, kter by bylo moïné s úspûchem aplikovat pfii zpevàování v ech druhû kamene a porézních sochafisk ch nebo stavebních materiálû a na jehoï uïívání by se shodla vût ina zainteresovan ch odborníkû, ve druhém, tfietím i ãtvrtém desetiletí 20. století chybûl. V této situaci se objevily a zaãaly b t v ãesk ch zemích do restaurátorské praxe kolem poloviny 20. století zavádûny nové prostfiedky urãené pro ochranu a konsolidaci kamene a dal ích porézních sochafisk ch a stavebních materiálû organokfiemiãitany. Obr. 9. Polná (okres Jihlava), Viktor Václav Morávek, Martin Ignác Morávek (?), oblakov sloup se souso- ím Nejsvûtûj í Trojice, Pannou Marií a sochami svûtcû na Husovû námûstí, 1750, stav v roce 2004. (Foto Jan Lebeda) Tehdej í zamûstnanec technického oddûlení Centrální komise architekt Stanislav Sochor popsal v roce 1913 ve své zprávû o restaurování sloupu, jak by se mûlo pfii fiádné obnovû postupovat: Proto ãistíme kamenná díla jenom mokrou cestou: om váme je buì vodou, nebo v pfiípadech obtíïn ch pfiíslu - nou, dílu ne kodnou chemikalií bez jak chkoliv kovov ch anebo tvrd ch kamenn ch nástrojû a pomûcek, odstraàujeme olejové nátûry touïe methodou a vracíme zpût dílûm, jeï natfiena jsou skuteãn mi obílen mi hroby, jejich prûdu nost. Kde jiï kámen buì uvnitfi poãíná hníti, anebo se prá kuje, napájíme jej roztokem fluátu, ãímï se mu aspoà ãásteãnû vrací jeho pevnost a vnitfiní soudrïnost, aniï permeabilita byla poru ena. HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE 17

Jak jiï bylo fieãeno, jednou z moïností, jak sníïit míru pûsobení negativních degradaãních vlivû na kámen a jin porézní sochafisk nebo stavební materiál, bylo zasáhnout do hmoty tohoto materiálu a zmûnit jeho vlastnosti tak, aby negativní degradaãní vlivy probíhaly pomaleji nebo se zastavily. Tento poïadavek organokfiemiãitany splàovaly. ZpÛsobovaly také minimum vedlej ích negativních efektû a dobfie zpevàovaly pískovce, z nichï je vytvofiena vût ina kamenosochafiského památkového fondu v âechách. UÏívání organokfiemiãitanû ke zpevàování velké vût iny kamenû a jin ch porézních sochafisk ch ãi stavebních materiálû se v prûbûhu poslední tfietiny 20. století v ãesk ch zemích postupnû prosazovalo do praxe. V 70. letech se vedle orgnokfiemiãitanû ke konsolidaci pouïívaly také akrylátové disperze. Padesátileté uïívání organokfiemiãitanû pfii restaurování a opravách kamene i jin ch porézních sochafisk ch nebo stavebních materiálû, které si pfiipomínáme, je sice z pohledu historie více neï krátkodobé, pfiesto v ak vzbuzuje opatrné nadûje, Ïe by snad mohlo jít o prostfiedek, kter pfii vhodném, cíleném pouïívání pfiinese památkám, sochafisk m dílûm, více uïitku neï po kození. Poznámky 1 Gaius Plinius SECUNDUS (ed. Václav PRACH): O umûní a umûlcích, Praha 1940, kniha XXXV, s. 177. 2 Z. HLEDÍKOVÁ: Druh Ïivot sv. Ludmily, Dûjiny a souãasnost 13, 1991, ã. 2, s. 15; I. HLOBIL: Gotick náhrobek sv. Ludmily na PraÏském hradû, Umûní 33, 1985, s. 382 383. 3 P. ZAHRADNÍK: Stavební dûjiny svatovítské katedrály od husitství do poloviny 19. století, Zprávy památkové péãe 54, 1994, s. 296 a následující strany podle pfiíslu n ch let. 4 P. ZAHRADNÍK: Stavebnû historick prûzkum svatovítské katedrály, SÚRPMO, 1991, strojopis, ãást historická, s. 13. 5 TamtéÏ, s. 17. 6 TamtéÏ, s. 18 19. 7 TamtéÏ, s. 19; také Urkunden und Regesten aus dem K. k. Statthalterei-Archiv in Innsbruck, Jahrbuch der kunsthistorischen Samlungen des allerhöchsten Kaiserhauses 10, 1889, regesta ã. 4240, 4241. 8 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 3, s. 27 28. 9 TamtéÏ, s. 38 39. 10 P. ZAHRADNÍK: Kutná Hora, Chrám sv. Barbory. Dûjiny objektu, Praha 1997, nepublikovan strojopis, s. 20. 11 Informace o uïívání vodního skla v této pasáïi práce byly ãerpány z Anke CHRIST: Der Einsatz von Wasserglas in der Konservierung von Wandmalereien, Zeitschrift für Kunsttechnologie und Konservierung 8, 1994, s. 25 75, kde je i bohat soupis literatury k tématu. 12 P. GLÁSER: Pfiíspûvek k poznání metody fluátování kamenosochafisk ch dûl odkaz historick ch technologií, in: Sborník ze semináfie Restaurování restaurovaného, Litomy l 2007, s. 10 11. 18 HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE

Summary: The present article strives to provide a brief overview of historical technologies of protection and consolidation of sculptures made of stone. Natural materials, such as oils, waxes, resins and similar, or their mixes, were used for protection and consolidation of stone and other porous sculptural or building materials from ancient times for many centuries, it can be said for two millennia. This fact also applies to the Czech lands. The great fire of Hradãany and Malá Strana (the Lesser Town of Prague), which burst out in 1541, damaged a number of major buildings and works of art placed inside them. The repairs of St. Vitus Cathedral took place as early as in the 1540's. The records coming from the following years provided information on how such repairs restoration of the stone parts of the architecture may have proceeded. Some stones and paints were replaced. A mention of application of iron paste for the protection of stone is particularly interesting. Also the use of pitch was documented in Bohemia. Czech stonemasons considered the protection and consolidation of stone as conducted by Italians using methods and materials common in Italy as insufficient. They justified their opinion by different climatic conditions in Bohemia and Italy. As a way out of the situation, they suggested, among others, preventive measures which would limit the negative effects of moisture. It was not before the 19th century that major changes in the way of employing materials for the consolidation of sculptures were put in force. In the early 19th century, a chemical preservation material which influenced the destiny of numerous monuments more than any other has till today was discovered. It was water glass. The use of water glass in restoring sculptural works of art spread quickly. The technology of impregnating, consolidating and strengthening of monuments with water glass was industrialized. With time, impregnating materials with water glass proved to be harmful to stone. Moreover, also other preservation agents introduced into practice in the 19th century fluates affected stone in a similarly destructive manner. The experience caused disappointment and, as a consequence, only limewater began to be recommended for the strengthening and consolidation of stone and porous sculptural and structural materials in the field of monument preservation in the Czech lands. Moreover, the application of baryta water, Paraloid B72, and epoxy resins was not very successful in the restoration practice in the Czech lands in the late 20th century in contrast to other countries. In this situation, new agents for the protection and consolidation of stone and other porous sculptural and building materials have emerged and have been put in the restoration practice in the Czech lands since the 1950's. These matters are organosilicate compounds. HISTORICKÉ PROST EDKY NA ZPEV OVÁNÍ A OCHRANU KAMENE 19

Praha, KarlÛv most, Matthias Rauchmiller, Jan Brokoff a Wolfgang Hieronimus Herold, socha sv. Jana Nepomuckého, 1683. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Dne 27. srpna 1927 zástupce Státního památkového úfiadu napsal o opravû: Socha Jana Nep., podstavec. Opr. sochafi Böswart vytmelením spar a konservací fluátem a váp. vodou.... konservace nejeví se úãinnou a vrstva povrchová vlivem dfiív. napu tûní vodním sklem velmi chátrá. 20

Z historie ãesk ch organokfiemiãit ch konzervantû Jan BÁRTA, Jifií RATHOUSK Abstrakt: Organokfiemiãité slouãeniny mají v jimeãné vlastnosti, vypl vající ze spojení anorganické kostry a organick ch skupin. Jsou mimofiádnû stabilní a odolné vûãi fyzikálním i chemick m vlivûm. Na pûdû âeskoslovenské akademie vûd v Praze byl jejich v zkum zahájen jiï v roce 1948, jako první v pováleãné Evropû, v roba pak zaãala v Luãebních závodech v Kolínû roku 1960. V hodné vlastnosti organokfiemiãitanû se krátce nato uplatnily i pfii konzervaci artefaktû z kamene i dal ích silikátû a toto uïití trvá bez pfieru ení dodnes. Klíãová slova: konzervace kamene, konsolidace, hydrofobizace, restaurování, organokfiemiãitany, karbonát, silikát Keywords: conservation of monuments, consolidation, hydrofobization, restoration, organosilicate compounds, carbonate, silicate P fiestoïe organokfiemiãité slouãeniny silikony jsou v luãnû syntetické materiály, jsou vzhledem ke svému anorganickému silikátovému skeletu Si-O-Si a schopnosti chemické vazby zcela sluãitelné se silikátov mi stavebními materiály. Jejich v jimeãné vlastnosti pramení ze spojení anorganické kostry a navázan ch organick ch skupin. Jsou to pfiedev ím stabilita fyzikálních a mechanick ch vlastností v irokém rozmezí teplot od 70 C do 300 C a odolnost vûãi povûtrnostním i chemick m vlivûm. Základní typy silikonû jsou kapaliny, oleje, pryskyfiice, laky a kauãuky. Jejich v znamnou vlastností je hydrofobnost. První organokfiemiãité slouãeniny byly pfiipraveny jiï v roce 1845, ale teprve pfied 2. svûtovou válkou a bûhem ní byla zji tûna jejich prûmyslová vyuïitelnost. Krátce po válce se i v âeskoslovensku objevily zprávy o jejich v jimeãn ch vlastnostech. Po neúspûchu se získáním licence z USA, protoïe se jednalo o strategické suroviny, byl také u nás zahájen roku 1948 jejich v zkum skupinou pracovníkû v ústavu âeskoslovenské akademie vûd s cílem zavedení prûmyslové v roby a vyuïití v národním hospodáfiství. Ve spolupráci s dal ími pracovi ti byla vypracována technologie v roby monomerû i v ech základních typû polymerû a v roce 1960 zahájena v roba v Luãebních závodech v Kolínû o kapacitû 400 t a pozdûji 1000 t za rok. Byla to jedna z mála technologií, které byly vypracovány na základû ãeskoslovenského v zkumu. Jedním z v sledkû v zkumu bylo vyuïití pojiv ch a hydrofobizaãních vlastností nûkter ch organokfiemiãit ch esterû ve stavebnictví. První v sledky zpevnûní a hydrofobizace urãit ch druhû stavebních materiálû byly publikovány ve zprávû v roce 1957 a na jejich pfiípravu a vyuïití byl udûlen âeskoslovensk patent. Po laboratorním ovûfiení byly provedeny úspû né aplikace produktû pod názvem Silgel na reáln ch stavebních objektech a památkách. Je nutné zdûraznit, Ïe pfii tûchto praktick ch zkou kách projevili nev ední zájem a ochotu mnozí pracovníci z oblasti památkové péãe, Akademie v tvarn ch umûní, Vysoké koly chemicko-technologické, firem zab vajících se rekonstrukcí památkov ch objektû i celá fiada restaurátorû. Ani po úspû ném ovûfiení pouïitelnosti tûchto prostfiedkû se pro nû do roku 1990 nena el Ïádn v robce a jejich laboratorní v roba v ústavu âeskoslovenské akademie vûd nebyla pfiíznivû posuzována ze strany jejího vedení. V robu zahájila aï v roce 1991 firma Aqua (pfiípravky Z HISTORIE âesk CH ORGANOK EMIâIT CH KONZERVANTÒ 21

Porosil), ale to jiï byla na na em trhu fiada podobn ch v robkû, pfiedev ím nûmeck ch. Pfiesto Porosily v této konkurenci obstály. Konsolidaãní prostfiedky, pfiípadnû s hydrofobizaãním úãinkem, na bázi organokfiemiãit ch esterû jsou urãeny pro porézní silikátové materiály. Porézní proto, aby roztoky mohly pronikat hluboko pod povrch a nevytváfiely tenkou tvrdou krustu jin ch fyzikálních vlastností, která by se mohla vlivem povûtrnosti odtrhávat. Silikátové proto, aby do lo k chemické vazbû konsolidaãního gelu s kfiemiãit m podkladem, která je daleko pevnûj í neï vazba fyzikální. Pro zaji tûní maximální penetraãní schopnosti konzervaãních prostfiedkû jsou aktivní sloïky v monomerní nebo nízkomolekulární formû. Jedná se o pravé roztoky s nízkou viskozitou, a ne koloidní roztoky nebo disperze (jako napfiíklad emulze). Potom dochází k pfiemûnû kfiemiãitého solu na gel hluboko uvnitfi zpevàovaného materiálu reakcí s vodou, vût inou iniciovanou katalyzátorem. Ten mûïe b t kysel, neutrální nebo alkalick. Podle toho vznikne rûznû zesíèovan gel. Nejlep ích v sledkû jsme dosáhli se stopov m mnoïstvím smûsi dvou anorganick ch kyselin. Vhodná rychlost hydrol zy a kondenzace zaruãuje, Ïe napfiíklad zhor ení poãasí neohrozí v sledn konsolidaãní a estetick efekt (mohou vzniknout bílé v kvûty, leskl povrch). Ov em systém s kysel m katalyzátorem je moïné pouïít jen pro materiály, které nejsou citlivé na kyseliny, tedy napfiíklad pro kfiemiãité pískovce, arkózy nebo vyvfielé horniny. Z tûchto dûvodû pro dané citlivé podklady pouïíváme neutrální katalyzátor, kter ov em prodluïuje dobu hydrol zy a kondenzace organokfiemiãit ch esterû ãiní systém, zejména v exteriéru, zranitelnûj ím. Alkalick katalyzátor podle na ich zku eností produkoval nepevn ãásticov typ kfiemiãitého gelu. Vysoká hydrofobnost je dal í dûleïitou vlastností tûch organokfiemiãit ch slouãenin, které mají na silikátovém skeletu pevnû vázanou hydrofobní organickou skupinu. Vhodn ch hydrofobizaãních prostfiedkû je celá fiada, mohou to b t souãasnû i konsolidující typy. V tomto pfiípadû mûïe konsolidace s hydrofobizací probíhat v jedné pracovní operaci. Speciální hydrofobizaãní prostfiedky mûïou b t v monomerní, oligomerní nebo polymerní formû, vïdy v nízké koncentraci cca do 10 %. V echny typy tûchto hydrofobizaãních prostfiedkû s pevnû vázanou organickou skupinou na siloxanovém skeletu vytváfiejí do urãité míry pruïn gel, jenï má trvale elastické vlastnosti. Proto mûïe u tmav ch a málo sav ch podkladû vytváfiet takzvan mokr efekt nebo aï leskl povrch. Obr. 1. Kladruby (okres Tachov), benediktinsk kostel Panny Marie, pfiestavûn v letech 1712 1726 J. Santinim. Roku 1998 byly fasády na základû restaurátorského prûzkumu barevnû tónovány s vyuïitím oxidick ch pigmentû a organokfiemiãitého pojiva v robek POROSIL ZV 30. (Foto Jan Bárta) Obr. 2. Praha, Hradãany, katedrála sv. Víta. Spolu s kostelem sv. Jifií jsou asi nejv znamnûj ími pfiíklady aplikací konzervantû POROSIL. (Foto Jan Bárta) 22 Z HISTORIE âesk CH ORGANOK EMIâIT CH KONZERVANTÒ

KvÛli maximální trvanlivosti je dûleïité volit hydrofobizaãní systém umoïàující vytvofiení chemické vazby s podkladem. Pro sledování hydrofobnosti konzervovan ch materiálû není posuzování podle takzvaného perlového efektu hodnovûrné, pfiesnûj í je nasákavost povrchu zji tûná pomocí Karstenovy trubice. Velmi dûleïitou vlastností organokfiemiãit ch konsolidaãních a hydrofobizaãních prostfiedkû je skuteãnost, Ïe se gel vytváfií jen na stûnách pórû, ale póry nezaplàuje, takïe materiál mûïe d chat. Vzdu ná vlhkost mûïe pronikat obûma smûry. U v ech tûchto organokfiemiãit ch prostfiedkû je v hodné, Ïe do konzervovaného materiálu nevná ejí Ïádné kodlivé soli. Zkou ky rovnûï ukázaly, Ïe v pfiípadû materiálu s obsahem vodorozpustn ch solí je moïné provést odsolování i po o etfiení konzervanty. Pro konzervaci je dále dûleïit i stav podkladu, kter je pro tento úãel nejlépe charakterizován porézní strukturou urãující pronikání prostfiedku do materiálu. Celkov objem pórû, jejich distribuci podle velikosti i dal í texturní charakteristiky lze jednodu e zjistit porozimetrickou anal zou. Pokud je znám pûvod horniny, jsou ãasto údaje o porozitû pískovcû, arkóz a opuk dostupné v odborné literatufie. Velmi jednoduch m stanovením porozity je zji - tûní rychlosti vzlínání na vzorku materiálu. Dal í dûleïitou podmínkou úspûchu konsolidace i hydrofobizace je vhodná vlhkost materiálu. Nejvhodnûj í je, aby podklad byl prakticky such. To znamená, Ïe má obsahovat asi 3 % vlhkosti. Vzhledem k tomu, Ïe voda je pfii konsolidaci reakãní komponentou, nesmí b t objekty pfiesu eny, jako napfiíklad v muzejních místnostech, nebo pfiíli vlhké, jako v exteriéru po de ti. Obû krajnosti mají patn vliv nejen na tvorbu kvalitního gelu, ale i na estetick vzhled objektu, protoïe se objevují bílé v kvûty a leskl povrch. Podklad by rovnûï nemûl b t v raznûji zasolen. Problematická je konsolidace, pfiípadnû hydrofobizace organokfiemiãit mi prostfiedky u karbonátov ch hornin, zvlá tû porézních, které jsou silnû napadány kysel mi de ti. Organokfiemiãité prostfiedky nemají moïnost vázat se chemicky na podklad, takïe jsou drïeny na povrchu jen ménû pevn mi fyzikálními silami. Kromû toho je vïdy moïné namítnout, Ïe jsou v karbonátov ch horninách cizorod m prvkem, snad s v jimkou písãitého vápence, takzvaného mu láku. Právû na mu lov vápenec jsme vyvinuli kombinované silikonakrylátové konsolidaãní systémy, kde akrylátová sloïka zaji Èuje zpevnûní, respektive adhezi, a silikonová sloïka hydrofobizaci. Obdobn prostfiedek jsme také vhodnû vyuïili pro úpravu sádrov ch objektû umístûn ch v exteriéru. Dal í moïností, kterou jsme úspû nû odzkou eli, je vytvofiení porézního vápence organokfiemiãitou vrstviãkou na povrchu, na níï lze chemicky navázat hydrofobizaãní prostfiedek. Vzhledem k tomu, Ïe hlavním korozním faktorem je u karbonátov ch porézních hornin kysel dé È, je pro zv ení jejich odolnosti hydrofobizace velmi úãinná. Je v ak tfieba uvést, Ïe pro karbonátové horniny v exteriéru doposud nebyl nalezen optimální konsolidaãní prostfiedek. Oãekáváme, Ïe snad s rozvojem nanotechnologií by bylo moïné najít fie ení v aplikaci hydroxidu vápenatého v podobû nanoãástic, stejnû jako pro zpevàování historick ch omítek. Pro uïití organokfiemiãitanû platí nûkteré obecné zásady, jeï je nutné dodrïet, aby bylo dosaïeno optimálního v sledku. Za prvé, Ïádn konzervaãní prostfiedek není univerzální, je zapotfiebí ir í kály produktû pro v bûr nejvhodnûj ího fie ení kaïdé konkrétní situace. Za druhé, úspû ná aplikace konzervaãních prostfiedkû závisí hlavnû na znalostech a zku enostech pracovníka. Za tfietí, vïdy je uïiteãná mezioborová spolupráce památkáfie, restaurátora a technologa. A koneãnû nesmíme zapomenout, Ïe pfiírodní zákony platí vïdy, tedy i v péãi o památkové artefakty. V zkumná etapa uïití organokfiemiãit ch slouãenin pro restaurování památek zapoãala v tehdej ím âeskoslovensku brzy po válce a v Evropû jsme tedy mûli v razné prvenství. V robci v Nûmecku, Francii a dal ích zemích objevovali tyto prostfiedky aï o nûkolik let pozdûji. Prosazení této novinky do iroké restaurátorské praxe v ak trvalo je tû dal- ích asi dvacet let. Skuteãnû dûkladné ovûfiování praxí vãetnû dlouhodob ch sledování je totiï (nebo by mûlo b t) zásadní podmínkou pfiijetí v ech technologick ch novinek, neboè nûkteré zásahy jsou nevratné a nelze zcela vylouãit po kození materiálu památky. VyuÏitelnost organokfiemiãitanû ke konsolidaci i hydrofobizaci kamene (do roku 1990 pod názvem Silgel, potom Porosil) se nejprve ovûfiovala na ménû hodnotn ch objektech typu dlaïby, schodi tû ãi balustrády. Nejvhodnûj ím pfiíjemcem tûchto roztokû byl pískovec, s úspûchem se zkou ely opuka (ohradní zdi, napfiíklad Hladová zeì), mu lové vápence (Kutná Hora, divadlo v Opavû) a dal í materiály. S ohledem na individuální vlastnosti rûzn ch o etfiovan ch povrchû byla postupnû vytvofiena celá kála produktû Porosil o rûzn ch koncentracích aktivních látek, s vlastnostmi konsolidaãními, vodoodpudiv mi a kombinovan mi, nûkteré pro zvlá tní a ojedinûlé Z HISTORIE âesk CH ORGANOK EMIâIT CH KONZERVANTÒ 23

aplikace, napfiíklad pfii zpevàování archeologick ch nálezû in situ, pro o etfiování muzejních sbírek a tak dále. Postupnû se Silgely osvûdãily, a tak jiï poãátkem 70. let 20. století byly s pochopením odborn ch pracovníkû i vedení Kanceláfie prezidenta republiky aplikovány druïstvem umûlecké v roby tuko pfii tehdy zaãínající obnovû fasád katedrály sv. Víta. Vybrána byla kombinace konsolidantu Silgel JHM a hydrofobizaãního prostfiedku Silgel N. O kvalitû materiálu i provedení svûdãí, Ïe jsou zde aplikovány dosud. Pfii periodick ch kontrolách funkce systému na katedrále, konkrétnû na základû zkou ky nasákavosti provádûné doc. Kotlíkem a zkoumání úãinnosti etylsilikátov ch konsolidantû provedeného Ústavem teoretické a aplikované mechaniky Akademie vûd âeské republiky v roce 2006, byly konstatovány dobré v sledky a trvanlivost tohoto fie ení. Souãasnû pokraãovaly zkou ky aplikovatelnosti SilgelÛ i na dal- ích materiálech, napfiíklad na reïném cihelném zdivu a pálen ch v robcích obecnû (dlaïby, krytina, keramické tvarovky a podobnû), ke zpevàování omítek, k ochranû umûlého kamene, terasa nebo betonu. Vût ina uveden ch materiálû je organokfiemiãitany konsolidována úspû nû, v poslední dobû je diskutována vhodnost pouïití ke konzolidaci omítek. Autofii se domnívají, Ïe organokfiemiãitany v nûkter ch pfiípadech, tfieba u ménû porézních omítek, jsou vhodn m prostfiedkem zejména v kombinacích s jin mi moïnostmi, jak mi jsou vodné kolidní roztoky oxidu kfiemíku, vápenná voda ãi vápenná disperze v alkoholu a podobnû. Bûhem realizací a ve spolupráci s fiadou teoretikû i praktikû památkové péãe a technologick ch pracovi È oboru (napfiíklad Vysoká kola chemicko-technologická, Akademie v tvarn ch umûní, Odborná kola restaurování v Litomy li, laboratofi Státního ústavu památkové péãe a Státních restaurátorsk ch ateliérû) do lo k fiadû zpfiesnûní ve sloïení PorosilÛ, kupfiíkladu díky poznání, Ïe lze sníïit koncentrace aktivních sloïek a vná et tak do o etfiovaného podkladu ménû nov ch látek a to bez újmy na kvalitû úãinku ãi Ïivotnosti. Pro ilustraci uveìme nûkolik pfiíkladû aplikace ãesk ch organokfiemiãitanû, pfiípravkû Silgel, respektive Porosil v prûbûhu let 1975 2007: - Chrám Panny Marie pfied T nem opukové zdivo bylo konsolidováno a následnû, po provedení pomûrnû rozsáhl ch v mûn opukov ch i pískovcov ch kamenû a kvádrû, hydrofobizováno roztoky Silgelu. Na zdivu byly pozorovány pfii urãit ch úhlech pohledu zmûny vzhledu vãetnû leskl ch ploch. To bylo impulzem ke sniïování (minimalizování) obsahu aktivních látek v hydrofobizaãních roztocích. - Národní divadlo pfii opravû ukonãené roku 1983 byly jak kamenné, tak omítkové fasády finálnû konsolidovány a hydrofobizovány Silgely. Na akci byly roztoky pouïity rovnûï jako nosiã pigmentû k lokální barevné retu i kamene i omítkov ch ploch. V té dobû byly k hydrofobizaci uïívány roztoky o 7% koncentraci. Po zku enostech na této akci byla na základû zkou ek primární koncentrace dále sníïena na 5 %. - Ka ny v Kolínû, Jihlavû, PrÛhonicích, na nádvofií Novomûstské radnice, v zahradû âernínského paláce ãi na PraÏském hradû pro ochranu kamenn ch stûn nádrïí vûãi prosakující vodû se osvûdãil Porosil VV, nûkdy i v kombinaci s konsolidaãními typy o relativnû vysok ch koncentracích (aï 30 %). - Hladová zeì v prûbûhu témûfi patnáct let trvající opravy byl dochovan opukov materiál konsolidován a stûny i koruna zdi, budované v prvních etapách z pískovcov ch desek a pozdûji z cihel, byly finálnû chránûny hydrofobizací. Zde jiï byly postupnû upravovány (sniïovány) koncentrace jednotliv ch prostfiedkû fiady Porosil. - Pfiíkladem aplikace na cihelném zdivu jsou hradby Vy ehradu, na nichï byly po dokonãení oprav vlastního zdiva a spárování provedeny barevná lazurní retu v ech ploch konsolidaãním typem (lihov m) s anorganick mi pigmenty a závûreãné hydrofobizace. Opravy pokraãují jiï osmnáct let a tak máme pfiíleïitost sledovat v relativnû dlouhém ãasovém úseku stárnutí a zmûny na o etfien ch materiálech. Lze konstatovat, Ïe nedochází k projevûm degradace cihel ani malt, o etfiení je tedy zfiejmû úspû - né. Obdobnou technologií byly rovnûï o etfiovány napfiíklad hradby na ba tû sv. Máfií Magdalény na Klárovû, hradby pilberku, Petrova, Terezína nebo jiné reïné cihelné architektury (radnice a kostel v Ostravû-Vítkovicích a dal í). Také sochafii a restaurátofii si organokfiemiãitany velmi brzy oblíbili pro jejich konsolidaãní i hydrofobizaãní úãinnost, trvanlivost a dal í vlastnosti, zejména proto, Ïe do kfiemiãit ch hornin nevná ejí cizorodé, pfiedev ím organické látky. Správnû provedená aplikace je opticky zcela neutrální, povrch sochafiského díla se barevnû ani strukturovû nemûní. ada restaurátorû se stala vlastnû spoluautory pfii zdokonalování silikonov ch prostfiedkû, neboè formulovali své poïadavky a realizovali na skulpturách konkrétní zásahy, které vyluão- 24 Z HISTORIE âesk CH ORGANOK EMIâIT CH KONZERVANTÒ