Nejčastěji používaná antiseptika v topických léčivých přípravcích

Vyšší odborná škola, střední zdravotnická škola a základní škola MILLS, s. r. o Čelákovice Nejčastěji používaná antiseptika v topických léčivých přípravcích Diplomovaný farmaceutický asistent Vedoucí práce: PharmDr. et Mgr. Helena Kutilová Vypracovala: Eliška Součková Čelákovice 2012

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121 / 2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Čelákovicích, 2. května 2012. Eliška Součková 2

Obsah Úvod...5 1 CÍLE. 7 2 TEORETICKÁ ČÁST.. 8 2.1 Bakterie.. 8 2.2 Viry.. 8 2.3 Plísně 9 2.4 Nespecifická desinficiencia a antiseptika.10 2.4.1 Desinficiencia a antiseptika oxidačního typu 10 2.4.1.1 Sloučeniny uvolňující kyslík. 10 2.4.1.2 Halogeny a sloučeniny uvolňující halogen.12 2.4.2 Desinficiencia a antiseptika ze skupiny těžkých kovů..13 2.4.2.1 Sloučeniny stříbra 13 2.4.2.2 Sloučeniny mědi.. 14 2.4.2.3 Sloučeniny rtuti 14 2.4.2.4 Sloučeniny bismutu 15 2.4.2.5 Sloučeniny zinku 16 2.4.3 Desinficiencia a antiseptika odvozená od boru 16 2.4.4 Desinficiencia a antiseptika odvozená od různých organických sloučenin..17 2.4.4.1 Alkoholy..17 2.4.4.2 Aldehydy.18 2.4.4.3 Kyseliny 19 2.4.4.4 Fenoly..20 2.4.4.5 Mýdla 23 2.4.4.6 Amoniové soli.24 2.4.4.7 Aminy...26 2.4.4.8 Barviva.28 2.5 Antimikrobiální konzervační látky..29 3 PRAKTICKÁ ČÁST.36 3.1 Receptář individuálně připravovaných léčivých přípravků..36 3.2 Grafy prodejnosti jednotlivých antiseptik 39 3.3 Komentář ke grafům...64 3

3.4 Úloha farmaceutického asistenta při prodeji antiseptik 65 4 DISKUZE..68 ZÁVĚR..70 SUMMARY...71 BIBLIOGRAFIE....73 4

Úvod Ve své absolventské práci se budu zabývat popisem látek působících proti lokálním infekcím. Skupiny látek působících proti mikroorganismům označujeme jako desinficiencia a antiseptika. Tyto skupiny jsou často zaměňovány a i jejich definice se překrývají, protože hranice mezi nimi není příliš ostrá. Desinficiencia jsou látky určené k likvidaci mikroorganismů na neživých předmětech, jako jsou povrchy, podlahy a stěny. Antiseptika jsou určena k ničení a inhibici rozmnožování mikroorganismů na živé tkáni, tj. kůži a sliznicích. Pro látky usmrcující všechny mikroorganismy se také používá označení germicidy. Jako látky schopné potlačovat již vzniklou infekci se používají antimykotika, chemoterapeutika, antibiotika a antivirotika. Antimikrobiální látky působí na mikroorganismy následujícími mechanismy: inhibicí syntézy buněčné stěny zvýšením permeability buněčné stěny ovlivněním aktivního transportu přes membránu inhibicí transkripce a translace genetického kódu inhibicí syntézy nukleových kyselin Infekce je vniknutí patogenních mikroorganismů, jako jsou viry, plísně, bakterie nebo prvoci do organismu a jejich zmnožení, které může vést k rozvoji onemocnění. Desinficiencia a antiseptika jsou látky s nespecifickým mechanismem účinku, to znamená, že působí na základě svých chemicko-fyzikálních vlastností. Působí často v závislosti na použité koncentraci. Antiseptika jsou látky k lokálnímu použití, jsou dobře snášena pokožkou a prakticky se nevstřebávají. Používají se při infekcích pokožky a sliznic dála jako střevní antiseptika i jako antimikrobiální (konzervační) látky přidávané k léčivým přípravkům s obsahem vody (roztoky, masti, krémy atd.) Antiseptika mají často pouze bakteriostatický účinek. Měla by také mít nízkou povrchovou aktivitu, aby nedegradovala biologickou membránu makroorganismů. Ideální antimikrobiální látky se vyznačují selektivní toxicitou proti mikroorganismům, aniž by poškodily hostitele. Důležitým předpokladem pro použití 5

antiseptik je, aby nedráždily pokožku a sliznice, nevyvolávaly alergii, neměly by vykazovat systémový účinek při lokální aplikaci a neměly by zpomalovat hojení ran. Účinek těchto látek na viry je problematický. Pokud mají viry kromě proteinové složky i lipidový obal, dají se snadno inaktivovat detergenty. Pokud viry obal nemají, musí se poškodit proteinová struktura pomocí vysoké koncentrace desinficiencií. Antimikrobiální látky můžeme dělit na bakteriostatické a baktericidní. Látky s bakteriostatickým účinkem inhibují růst a množení mikroorganismů. Baktericidní je pak přímo usmrcují. Antimikrobiální látky se liší svým spektrem účinku vůči mikroorganismům. Z tohoto hlediska se dělí na širokospektré a úzkospektré. Velkým problémem těchto látek je vznik rezistence, což je schopnost mikroorganismů odolávat účinku antimikrobiálních látek. Rezistence se dá rozdělit na primární, která je dána geneticky, nebo sekundární, která vzniká mutacemi mikroorganismů. 6

1 Cíle Hlavním cílem mé absolventské práce je vytvořit seznam účinných látek s příklady HVLP používaných jako antiseptika. 7

2 Teoretická část 2.1 Bakterie Bakterie je od svého okolí ohraničena cytoplazmatyckou membránou (fosfolipidová dvouvrstva) a buněčnou stěnou, která je u grampozitivních (G + ) bakterií silnější než u gramnegativních (G - ). Cytoplazma neobsahuje např. endoplazmatické retikulum, tudíž bílkoviny jsou syntetizovány přímo na ribozomech. Některé bakterie obsahují inkluze, které slouží jako zásoba energie. Cytoplazmatická membrána obsahuje enzymy permeázy, které slouží k transportu látek (živiny dovnitř, metabolity ven). Buněčná stěna je rigidní a určuje tvar buňky, slouží k mechanické ochraně. G - bakterie mají na povrchu buněčné stěny ještě vnější membránu, dvouvrstva fosfolipidů a bílkovin, která propouští vodu a malé molekuly. Obsahuje enzymy, jako jsou β- laktamázy. G + bakterie nemají vnější membránu a tak vylučují enzymy do svého okolí. Na povrchu některých bakterií je pouzdro, které chrání buňku před vlivy prostředí a před fagocytózou. Bakterie se pohybují pomocí bičíků, což jsou útvary na povrchu buňky, pohybují se šroubovitou rotací. Obr. č. 1: Anatomie bakterie. [zdroj www.bioweb.genesis.eu] 8

2.2 Viry Viry jsou nebuněčné, velmi jednoduché organismy, jejichž základní stavební jednotkou je nukleová kyselina a bílkovina. Nejsou schopné samy tvořit bílkoviny, a proto parazitují na hostitelské buňce. Viry dělíme podle obsahu nukleové kyseliny na DNA viry a RNA viry. Viry mohou způsobovat různá onemocnění, jako jsou spalničky, chřipka, hepatitida a mnohé další. Virus se do buňky dostane tak, že se přichytí na povrch buňky a pomocí enzymů naruší plazmatickou membránu, nukleová kyselina vnikne do buňky a informací, která je v ní uložená, změní metabolismus buňky. Napadená buňka začne syntetizovat bílkoviny, enzymy a nukleové kyseliny podle kódu viru. Viry mohou opustit buňku při jejím rozpadu nebo postupným transportem. Obr č. 2: Anatomie viru [zdroj vlastní] 2.3 Plísně Plísně jsou heterotrofní organismy - energii získávají aerobním dýcháním. Plísně můžeme rozdělit na parazity, saprofyty a ty, které žijí v symbióze s jinými organismy. Paraziti získávají organické látky z jiných živých organismů. Saprofyti žijí na mrtvých tělech organismů. Symbióza je soužití dvou organismů, kdy oba mají prospěch z tohoto soužití. Plísně se rozmnožují pohlavně i nepohlavně. Nepohlavní rozmnožování probíhá tak, že se na buňce vytvoří pupen, který se postupně zvětšuje a až dosáhne určité velikosti, oddělí se. Při pohlavním rozmnožování vznikají spóry. [ODSTRČIL, 2004; HARTL, 2008; HAMPL, PALEČEK, 2002] 9

2.4 Nespecifická desinficiencia a antiseptika 2.4.1 Desinficiencia a antiseptika oxidačního typu 2.4.1.1 Sloučeniny uvolňující kyslík Kyslík v atomární podobě má silnější oxidační účinky než molekulový. Atomární kyslík se snadno uvolní z kyslíkatých sloučenin, kde se nachází dva nebo tři atomy kyslíku. Ozon (O 3 ) je sloučenina se třemi atomy kyslíku, je to namodralý plyn, po stlačení modrá kapalina, používá se k desinfekci vody a vzduchu. Oxidační látky se dvěma atomy kyslíku jsou peroxid vodíku a peroxid hořečnatý (Magnesii peroxidum). Mezi další látky uvolňující kyslík patří kyselina peroctová a dibenzoylperoxid. Peroxid hořečnatý při styku s vodou uvolňuje kyslík a tím vodu desinfikuje. Mg O O Obr. č. 3: Vzorec peroxidu hořečnatého. [zdroj vlastní ] Peroxid vodíku se vyrábí v koncentrované formě, jako 30% roztok (Hydrogenii peroxidum 30%) nebo jako zředěný 3% roztok (Hydrogenii peroxidum 3%). V 3% koncentraci se používá k dezinfekci menších ran a oděrek. V ráně se peroxid vodíku rozkládá na vodu a atomární kyslík pomocí enzymu kataláza. Uvolňující se kyslík vytváří pěnu, čímž se rána rychle čistí a dochází také ke zmírnění krvácení. V koncentraci 0,3-0,5% se roztok používá ke kloktání. Peroxid vodíku je účinnou složkou v HVLP Peroxid vodíku 3% a Skinsept G. Peroxid vodíku je vedlejším produktem při výrobě 2 ethylantrachinonu. Za normálních podmínek (20 C a 101,3 kpa) je stabilní, rozkládá se vysokým teplem. Peroxid vodíku je v koncentracích nad 50% žíravina. I v nižších koncentracích může dráždit kůži, sliznice a oči. V magistraliter přípravě se připravuje bělící mast. Hydrogenii peroxidi 30% 2,5 Adipis lanae 6,0 Syndermani ad 20,0 Může se použít i k desinfekci dutiny ústní při aftech a zánětech mandlí. Ke kloktání se naředí 3% roztok 1:3 nebo 1:9. 10

H O O H kataláza H O O H H O H + Obr. č. 4: Vzorec peroxidu vodíku. [zdroj vlastní ] Obr. č. 5: Vzorec rozkladu peroxidu vodíku v ráně. [zdroj vlastní ] O Peroxid vodíku může s jinými látkami tvořit tzv. peroxohydráty, jako je například peroxohydrát boritanu sodného, ten se vyskytuje v HVLP Ichtoxyl a Saloxyl. Kyselina peroctová (Acidum peraceticum 35%) je 35 % roztok kyseliny peroxyoctové v kyselině octové. Takto koncentrovaná kyselina je výbušná, je to hořlavina II. třídy. Pro lékařské použití se dále ředí. Jako desinficiens skla, nerezových povrchů a plastů se používá 2% roztok. V koncentraci 0,2 % se používá i k ošetření kůže. Kyselina peroctová se také používá jako antimykotikum hlavně ve veterinární medicíně. Díky vysokému oxidativnímu účinku způsobuje korozi železa. Kyselina peroctová je v 0,3 % koncentraci obsažena v roztoku Nu-cidex. Persteril se používá v koncentraci 0,5 1 %. C H 3 O O O H Obr. č. 6: Vzorec kyseliny peroctové. [zdroj vlastní ] Dibenzoylperoxid (Benzoylis peroxidum cum aqua) je látka používaná v terapii akné. Je to zánětlivé onemocnění mazových žláz v kůži, původcem je Propionibacterium acnes. Dibenzoylperoxid má bakteriostatické, baktericidní a keratolytické účinky. Je obsažen v kožním gelu Eclaran a Aknecid. O C O O O C Obr. č. 7: Vzorec dibenzoylperoxidu. [zdroj vlastní ] Poslední používanou látkou s oxidačními vlastnostmi je manganistan draselný (Kalii permanganas). Je to tmavofialový až hnědočerný zrnitý prášek nebo fialovočervené kovově lesklé krystaly. Je volně prodejný v lékárnách. Jeho účinek je 11

vázán na ph prostředí. Při kyselém ph se redukuje na manganan a při alkalickém nebo neutrálním ph uvolňuje tři atomy kyslíku a přechází až na oxid manganičitý. Manganistan draselný (KMnO 4 ) se používá ve formě roztoku o koncentraci 0,1-0,3 %, kdy se vytvoří se slabě růžový roztok. Lze jej použít ke kloktání nebo k redukci mykóz na chodidlech a mezi prsty. 2.4.1.2 Halogeny a sloučeniny uvolňující halogen Halogeny jsou silná oxidační činidla, a protože mají vysokou elektronegativitu snadno přijímají elektron. Z halogenů se používají pouze chlor a jód. Chlor má vyšší toxicitu a také reaktivitu, proto se používá k hrubé desinfekci pitné vody nebo bazénů. Ze sloučenin uvolňujících chlor se používá chlorové vápno, což je směs chlornanu [Ca(ClO) 2 ], chloridu (CaCl 2 ) a hydroxidu vápenatého[ca(oh) 2 ], používá se pro dezinfekci povrchů. V domácnosti se používá chlornan sodný (NaClO), který je obsažen v přípravku Savo. Chlornanová desinficiencia jsou poměrně nestálá, proto se nahrazují dusíkatými organickými sloučeninami, které působí stejně. Tyto sloučeniny se snadno hydrolyzují ve vazbě mezi dusíkem a chlorem a vzniká kyselina chlorná (HClO), která má desinfekční účinek. R SO 2 NHCl + H 2 O R SO 2 NH 2 + HClO Obr. č. 8: Vzorec reakce chlornanu. [zdroj vlastní ] Do této skupiny patří ještě tosylchloramid (Tosylchloramidum natricum trihydricum, Chloraminum) používaný ve formě soli pod obchodním názvem Chloramin T a sodné soli N-chlorbenzensulfonamidu pod obchodním názvem Chloramin B. Chloramin TS se používá k desinfekci ploch a předmětů v potravinářství znečištěných biologickým materiálem. Ve formě sodné soli se používají kvůli dobré rozpustnosti ve vodě. Tosylchloramid sodný je rovněž přítomen v přípravku Desinficin CL, který se používá ve veterinární medicíně. 12

CH 3 Na + S O 2 N - Cl Obr. č. 9: Vzorec tosylchloramidu. [zdroj vlastní ] Jód (Iodum) je nejstarší používané antiseptikum ve formě jodové tinktury, což je 5 % roztok jódu a jodidu draselného v ethanolu. Používá se i vodný roztok pod názvem Lugolův roztok. Jód se používá k dezinfekci operačního pole a menších poranění. Je dobře rozpustný v ethanolu a organických rozpouštědlech, lépe rozpustný v glycerolu než ve vodě. Snadno oxiduje kovy, proto se při manipulaci s ním nesmí používat kovové a nerezové nástroje. Jeho nevýhodou je, že barví kůži a také může alergizovat, na druhou stranu má skvělé baktericidní a fungicidní účinky, účinkuje i na spory. Přípravou jodoforů se odstraní dráždivost jódu a jeho špatná rozpustnost ve vodě. Navíc mají i antivirové účinky. Používají se jak v humánní tak veterinární medicíně k dezinfekci sliznic a kůže. Jód nejčastěji vytváří komplexy s povidonem. Jodpovidon (jodofor) je obsažen v HVLP Betadine, Jodisol, Jox. [LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002] 2.4.2 Desinficiencia a antiseptika ze skupiny těžkých kovů Většina těžkých kovů a jejich sloučeniny jsou toxické. Dokáží srážet bílkoviny nebo blokovat sulfanylové skupiny enzymů. 2.4.2.1 Sloučeniny stříbra Jsou schopné srážet bílkoviny a ty pak zabraňují průniku Ag + do hloubky, proto jsou vhodné pro povrchovou desinfekci. V praxi se používá dusičnan stříbrný (AgNO 3 ), zejména jako surovina pro přípravu IPLP s různou koncentrací k odstraňování bradavic, do antiseptických nosních kapek a do mastí jako podpora granulace tkáně. Postupným uvolňováním Ag + v nízkých koncentracích působí antisepticky i chlorid stříbrný (AgCl). Chlorid stříbrný se v tabletové formě používá k desinfekci vody. Je obsažen v tabletách Katadyn Micropur forte. Je fotosenzitivní, proto se používá ve fotografickém 13

průmyslu. Větší praktické využití mají koloidní sloučeniny stříbra. Tyto sloučeniny obsahují ionty stříbra v neionizované formě, proto snadno pronikají tkáněmi a nepoškozují je. Působí bakteriostaticky díky pomalému uvolňování iontů stříbra. Mezi tyto látky patří proteinát stříbra a diacetyltaninoalbuminát stříbra (Argenti diacetyltannas albuminatus, Targesin). Proteinát stříbra (Protargol, Argentum proteinicum) se rozpustí ve vodě v čas použití. Připravuje se 1-2% roztok k aplikaci do očí. Diacetyltaninoalbuminát stříbra je látka používaná ve formě 2-4% roztoku při konjunktivitidě a jako adstringens při rýmě. Tyto kapky jsou oficinální, avšak nemohou být vydány bez lékařského předpisu. Stříbro je obsaženo v přípravku Unguentum argenti nitrici 1 % cum balsamo peruviano (Unguentum Mikulič) Složená mast s dusičnanem stříbrným 1%, obsahuje dusičnan stříbrný a peruánský balzám. Stříbro se také přidává do krytí určeného na akutní, chronické i secernující rány. Takovým typem krytí je Atrauman Ag +. 2.4.2.2 Sloučeniny mědi Sloučeniny mědi mají stejné dezinfekční účinky jako stříbrné ionty, ale jsou levnější. Síran měďnatý (CuSO 4. 5H 2 O) má vysoký fungicidní účinek. Antimikrobiálního účinku iontů mědi se využívá také k dezinfekci vody, kdy se měděná destička vloží do zásobníku s vodou a voda zůstane až čtrnáct dní bez mikroorganismů, poté se destička vyjme a v 4 % kyselině octové se za dvanáct hodin zregeneruje. 2.4.2.3 Sloučeniny rtuti Sloučeniny rtuti se používají od konce 19. století, ale v poslední době se od nich hodně ustupuje. Anorganické sloučeniny rtuťné a rtuťnaté se od sebe liší fyzikálními i chemickými vlastnostmi. Chlorid rtuťný (Hg 2 Cl 2 ) má malou rozpustnost ve vodě, a tudíž je i málo toxický, po požití má mírné laxativní účinky. Rtuťnaté sloučeniny jsou dobře nebo omezeně rozpustné ve vodě. Chlorid rtuťnatý (HgCl 2 ) je dobře rozpustný ve vodě, proto je značně toxický. Zásaditý kyanid rtuťnatý [Hg(CN) 2. HgO + 2 Hg(CN) 2 ] patří mezi nejprudší anorganické jedy. Prakticky netoxickou látkou je sulfid rtuťnatý (HgS), protože je ve vodě nerozpustný. Snížení toxicity rtuťnatých sloučenin se dosáhne převedením na organokovové rtuťnaté sloučeniny, kde je rtuť vázaná kovalentní 14

vazbou. Mezi takové látky patří fenylhydrargyriumacetát, fenylhydrargyriumborát a thiomersal. O Hg + Hg O CH 3 HBO 3 2-2 Obr. č. 10: Vzorec fenylhydrargyriumacetátu. [zdroj vlastní ] Obr. č. 11: Vzorec fenylhydrargyriumborátu. [zdroj vlastní ] O O - Na + S Hg CH 3 Obr. č. 12: Vzorec thiomersalu. [zdroj vlastní ] Rtuťnaté sloučeniny vykazují bakteriostatický a fungistatický účinek. Mechanismem účinku je schopnost blokovat sulfanylové skupiny v enzymových systémech. 2.4.2.4 Sloučeniny bismutu Sloučeniny bismutu se ze začátku používaly k léčbě syfilitidy, dnes se uplatňují jako antiseptika. Mají mírně bakteriostatický a adstringentní účinek. Z anorganických látek se používá uhličitan bismutitý zásaditý a dusičnan bismutitý zásaditý těžký [4[BiNO 3 (OH) 2 ] BiO(OH)]. Oficinální organická antiseptika jsou gallan bismutitý zásaditý a salicylan bismutitý zásaditý. O HO Bi O O OH Obr. č. 13: Vzorec gallanu bismutitého zásaditého. [zdroj vlastní ] OH 15

COOBiO Obr. č. 14: Vzorec salicylanu bismutitého zásaditého. [zdroj vlastní ] OH Sloučeniny bismutu jsou většinou bílé prachy, které nejsou rozpustné ve vodě a lihu, ale rozpustné v minerálních kyselinách. Pouze zásaditý gallan bismutitý je žlutý prášek rozpustný v hydroxidech za vzniku červenohnědého zabarvení. Používají se také v kombinaci s antibiotiky k eradikaci Helicobacter pylori. 2.4.2.5 Sloučeniny zinku Tyto sloučeniny se používají jen jako mírná antiseptika. Větší využití mají jako adstringencia. Nejčastěji používanou látkou je oxid zinečnatý (ZnO). V dermatologii se používá jako antiflogistikum a antipruriginózum. Jako zdroje zinku v multivitamínových přípravcích a parenterálních výživách jsou použity síran zinečnatý heptahydrát (ZnSO 4. 7 H 2 O), síran zinečnatý hexahydrát (ZnSO 4. 6 H 2 O) a také oxid zinečnatý. [LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002] 2.4.3 Desinficiencia a antiseptika odvozená od boru Dnes se jako mírná antiseptika používají kyselina boritá (H 3 BO 3 ) a tetraboritan sodný (Na 2 B 4 O 7. 10 H 2 O). Kyselina boritá je velmi slabá kyselina, dobře rozpustná ve vroucí vodě. Její toxicita spočívá v kumulaci v organismu. Projevuje se jako kopřivka, zarudnutí, průjmy, zvracení a poškození ledvin. Neměla by být podávána dětem do deseti let, pouze ve velmi malých množstvích a na malé plochy. Má slabý antiseptický účinek, používá se ve formě roztoku, přidává se do mastí, zásypů a očních kapek. V roztoku očních kapek se používá v 1,69 % koncentraci. Kyselina boritá je součástí oční vody Ophtal, masti a kapek Ophtalmo-septonex a oficinální masti Unguentum acidi borici 3%. Tetraboritan sodný neboli borax je snadno rozpustný ve vodě a glycerolu. Je součástí antiseptických vaginálních globulí. Borax je obsažen v přípravcích Lacrisyn a v očních kapkách Ophtalmo-septonex. [LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002] 16

2.4.4 Dezinficiencia a antiseptika odvozená od různých organických sloučenin 2.4.4.1 Alkoholy Alkoholy jsou již dlouho používané látky, které mají hlavně germicidní účinky (zabíjí všechny druhy patogenních mikroorganismů). Antimikrobiální účinnost se zvyšuje až do počtu osmi atomů uhlíku v molekule u primárních alkoholů, poté klesá kvůli nižší rozpustnosti ve vodě. K dezinfekci se používá ethanol (CH 3 CH 2 OH) a isopropylalkohol (Alcohol isopropylicus). C H 3 HC OH CH 3 Obr. č. 15: Vzorec isopropylalkoholu. [zdroj vlastní] Český lékopis 2009 uvádí pět koncentrací lihu. Ethanolum 60% (Spiritus dilutus), Ethanolum 85% (Spiritus concentratus), Ethanolum 96% (Ethanolum 96%), Ethanolum benzino denaturatum.(ethanol denaturovaný benzínem) a Ethanolum anhydricum (Ethanol bezvodý), který obsahuje nejméně 99,5 % C 2 H 5 OH. Ethanol je nejúčinnější v koncentracích 70 80 %, při nižších koncentracích se prodlužuje doba expozice. Kromě antiseptického účinku se ethanol používá k vyluhování drog. Ethanol má rychlý antimikrobiální účinek na vegetativní formy bakterií, plísní i virů. Isopropylalkohol v koncentraci 8,3 % je obsažen v roztocích určených k dezinfekci rukou, jako je např. Promanum nebo Softa-man. Další látkou je benzylalkohol (Alcohol benzylicus), používá se ke konzervaci injekčních roztoků. Menthol (Mentholum racemicum) je monoterpenický alkohol s charakteristickým zápachem. Používá se při svědění kůže, ve stomatologii jako derivans, jako aromatizační látka v kosmetických přípravcích a také vytváří chladivý pocit při kontaktu s pokožkou a sliznicemi. V plynném stavu se k dezinfekci vzduchu používají propylenglykol a triethylenglykon. K alkoholům lze zařadit ethylenoxid, který se používá k chemické sterilizaci plastových a gumových předmětů, lékařských nástrojů 17

a šicího materiálu. Je to vysoce toxická a potencionálně karcinogenní látka, která má germicidní účinky. Se vzduchem tvoří výbušnou směs, proto se ředí oxidem uhličitým. Poslední látkou ze skupiny alkoholů je fenoxyethanol. Tato látka účinkuje proti Pseudomonas aeruginosa. Jedná se o G - bakterii, která vyvolává řadu onemocnění jako je zánět močových cest nebo zánět středního ucha. A je velmi rezistentní vůči antibiotikům. Používají se 0,5-1 % roztoky jako konzervační látky a v 2 % koncentraci k dezinfekci kůže, sliznic a popálenin. CH 3 OH OH H 3 C CH 3 Obr. č. 16: Vzorec benzylalkoholu. [zdroj vlastní] [zdroj vlastní] Obr. č. 17: Vzorec mentholu. H 3 C CH CH 2 OH OH O Obr. č. 18: Vzorec propylenglykolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 19: Vzorec etylenoxidu [zdroj vlastní] HO-CH 2 CH 2 -O-CH 2 -CH 2 -O-CH 2 CH 2 OH Obr. č. 20: Vzorec triethylenglykolu. [zdroj vlastní] 2.4.4.2 Aldehydy Mezi nejrozšířenější patří formaldehyd (Formalin, Methanal). Nejběžnější používaná koncentrace roztoku ve vodě je 34-38 %. Při delším uchovávání roztoku formaldehydu dochází k polymeraci a vzniká pevný paraformaldehyd. Mírným zahřátím dochází k depolymeraci. Formaldehyd účinkuje na mykobakterie, houby i viry. Používá se při přípravě lékopisného roztoku Galli-Valerio, určeného k desinfekci lékařský nástrojů. A v kloktadle lékopisného Formaldehydi Kutvirti gargarisma, který se používá jako lokální anestetikum a antiseptikum k výplachům úst a má i adstringentní účinky. 18

Methenamin se používá jako antibiotikum a jako pevné palivo pod označením tuhý podpalovač. O + H 2 O OH - O H 2 H-C H-CH HO-CH 2 -O-(CH 2 O) n -CH 2 OH H OH n=8-100 Obr. č. 21: Vzorec formaldehydu. [zdroj vlastní] Obr. č. 22: Vzorec paraformaldehydu. [zdroj vlastní] N N N N Obr. č. 23: Vzorec methenaminu. [zdroj vlastní] 2.4.4.3 Kyseliny Výrazný antiseptický účinek mají i některé organické kyseliny. Používá se kyselina mravenčí, octová, mléčná, sorbová a další. Kyselina mléčná je hygroskopická kapalina mísitelná s vodou, ethanolem a etherem. Používá se v roztoku Duofilm. Je to roztok určený k léčbě bradavic. Kyselina sorbová je látka používaná jako konzervans. Používá se ve formě soli jako sorban draselný. Významné fungicidní účinky má kyselina undecylenová. Kyselina benzoová má slabé antibakteriální účinky, ale kvůli toxicitě se od jejího používání upouští. Je snadno rozpustná v ethanolu a používá se jako antipruriginózum. Kyselina salicylová se používá v dermatologii. Má rozdílný účinek v závislosti na koncentraci, do 10 % působí jako keratoplastikum, nad 10 % má keratolytické účinky. Kyselina salicylová je součástí roztoků Duofilm, Verrumal a masti Saloxyl a mnoha jiných. O O H C C H 3 C OH OH Obr. č. 24: Vzorec kyseliny mravenčí. [zdroj vlastní] Obr. č. 25: Vzorec kyseliny octové. [zdroj vlastní] 19

C H 3 HC OH C O OH Obr. č. 26: Vzorec kyseliny mléčné. [zdroj vlastní] H 3 C CH CH CH CH COOH H 2 C CH (CH 2 ) 8 COOH Obr. č. 27: Vzorec kyseliny sorbové. [zdroj vlastní] Obr. č. 28: Vzorec kyseliny undecylenové. [zdroj vlastní] COOH COOH OH Obr. č. 29: Vzorec kyseliny benzoové. [zdroj vlastní] Obr. č. 30: Vzorec kyseliny salicylové. [zdroj vlastní] [LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002; VOPRŠALOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2000; DUŠKOVÁ, 2009] 2.4.4.4 Fenoly Dezinfekční účinek fenolů je dán reakcí kyselých fenolických skupin s bazickými skupinami bílkovin. Nejsou vhodné k dezinfekci umělých hmot, jelikož do nich přechází. Mají vysokou stabilitu, proto jsou problémem v odpadních vodách. Fenol je bezbarvá látka, dobře rozpustná ve vodě, ethanolu a glycerolu. Používá se jako konzervans injekčních roztoků. OH Obr. č. 31: Vzorec fenolu. [zdroj vlastní] Vhodnou substitucí fenolu získáme mnoho derivátů s antiseptickými, dezinfekčními, antifungálními a anthelmintickými účinky. Účinek se zvyšuje substitucí halogenů. Para deriváty jsou účinnější než ortho deriváty. p-chlorthymol a p-chlorfenol se používají ve stomatologii a k dezinfekci rukou. Chlorkresol se používá jako konzervační přísada. Kloroxin je heterocyklická sloučenina, derivát chinolinu, 20

s bakteriostatickými a fungistatickými účinky. Používá se k dezinfekci gastrointestinálního traktu. Používá se i v dermatologii proti kvasinkám a plísním. K dezinfekci GIT se používají tablety Endiaron. Cl CH 3 OH OH H 3 C CH 3 Obr. č. 32: Vzorec p-chlorthymolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 33: Vzorec p-chlorfenolu. OH OH Cl [zdroj vlastní] Cl N CH 3 Cl Cl Obr. č. 34: Vzorec chlorkresolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 35: Vzorec kloroxinu. [zdroj vlastní] Další derivát chinolinu, kliochinol, se pro svou toxicitu aplikuje pouze zevně. Při vnitřním použití vyvolává neuritidy (poškozuje oční nerv). Ze skupiny kresolů se dále používá amylmetakresol. Tato látka má baktericidní účinky. Používá se k dezinfekci dutiny ústní, při stomatitidách, aftách a sooru. Thymol má 25x silnější účinek než fenol. Přidává se do ústních vod a k obkladům na drobná poranění. Hexachlorofen je halogenovaný derivát difenylmethanu. Má až 100x vyšší účinek než fenol a působí především na G + bakterie. Hexachlorofen se používá k dezinfekci operačního pole, rukou a kůže. Je ale podezřelý z karcinogenity, proto se jeho používání omezuje. Hexachlorofen se používá v krému Aknefug-simplex a masti Septonex. OH I N OH CH 3 Cl H 3 C Obr. č. 36: Vzorec kliochinolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 37: Vzorec amylmetakresolu. [zdroj vlastní] 21

CH 3 Cl OH HO Cl OH CH 2 H 3 C CH 3 Obr. č. 38: Vzorec thymolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 39: Vzorec hexachlorofenu. [zdroj vlastní] Cl Cl Cl Cl Substitucí druhé fenolické skupiny se dezinfekční účinek snižuje. Mezi tyto látky patří pyrokatechol, resorcinol a hydrochinon. Resorcinol je pevná látka používaná v dermatologii. Jeho derivát je hexylresorcinol, který má baktericidní a fungicidní účinky. Používá se v pastilkách pro lokální znecitlivující účinek. OH OH OH Obr. č. 40: Vzorec pyrokatecholu. [zdroj vlastní] Obr. č. 41: Vzorec resorcinolu. [zdroj vlastní] OH HO OH HO OH CH 3 Obr. č. 42: Vzorec hydrochinonu. [zdroj vlastní] Obr. č. 43: Vzorec hexylresorcinolu. [zdroj vlastní] Zamaskováním jedné fenolické skupiny se zvýší účinek. U látek jako je guajakol a eugenol se fenolická skupina etherifikuje. Eugenol má kromě antiseptického i lokálně anestetický účinek. Je součástí ústních vod a zubních past. Substitucí karboxylovou nebo sulfonovou skupinou se zmenšuje účinek i toxicita fenolů. Takovou látkou je salol, je to proléčivo, ze kterého se uvolňuje kyselina salicylová a fenol. Používá se v dentální hygieně. 22

OH O CH 3 OH C H 2 O CH 3 Obr. č. 44: Vzorec guajakolu. [zdroj vlastní] Obr. č. 45: Vzorec eugenolu. [zdroj vlastní] O C O OH 2.4.4.5 Mýdla Obr. č. 46: Vzorec salolu. [zdroj vlastní] Mýdla jsou soli vyšších mastných kyselin. Mýdla alkalických kovů jsou rozpustná ve vodě. Jsou to nejstarší povrchově aktivní látky. Mýdla řadíme mezi anionaktivní tenzidy, protože povrchově aktivní látkou je anion. Při použití mýdel dochází ke snadnému mechanickému odplavování nečistot a bakterií. Mýdla mají slabý účinek a působí zejména na G + bakterie. V praxi se používají směsi solí nasycených vyšších mastných kyselin, především kyseliny laurové, myristové, palmitové, stearové a nenasycené kyseliny olejové. Mýdla se získávají alkalickou hydrolýzou tuků: O H 2 C O C O R 1 HC O C R 2 + 3MOH R1 COO - M + R 2 COO - M + R 3 COO - M + + + + CH CH 2 H OH 2 C O C R 3 O Obr. č. 47: Reakce alkalické hydrolýzy tuků. [zdroj vlastní] HO CH 2 OH Sodná mýdla jsou pevná, připravují se alkalickou hydrolýzou tuků nebo neutralizací vyšších mastných kyselin hydroxidem sodným nebo uhličitanem sodným. Draselná mýdla jsou mazlavá. Připravují se přímou neutralizací mastných kyselin uhličitanem draselným. Přidáním dehtu nebo resorcinolu se připravují léčivá mýdla. Účinky mýdel se projevují v neutrálním nebo zásaditém prostředí. Neúčinná jsou v kyselém prostředí, protože hydrolyzují, a tím vytěsňují slabé organické kyseliny 23

z mýdel. To vedlo k hledání látek, které si zachovávají své vlastnosti i v kyselém prostředí. Dnes jsou k dispozici čtyři skupiny tenzidů: ionogenní (anionaktivní, kationaktivní, amfoterní) a neionogenní. Slouží k výrobě pracích prášků a čistících prostředků. [MARTÍNKOVÁ, 2007; LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002; VOPRŠALOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2000] 2.4.4.6 Amoniové soli Jsou to povrchově aktivní látky se silnými antiseptickými a desinfekčními účinky. Aktivní částí molekuly je kation, proto se nazývají invertní mýdla. Příkladem je benzalkoniumchlorid, látka s vysokými dezinfekčními účinky od níž je vytvořena řada analogů. Podmínkou účinku je substituce kvartérního dusíku delším alkylem (C 10 - C 18 ). Další dva substituenty jsou krátké alkyly, ale čtvrtý substituent vytváří analoga. Může to být benzyl nebo methyl. Tím vznikají analoga benzododeciniumbromid, benzododeciniumchlorid a cetrimid. - Cl CH 3 N + CH 3 H 2n+1 C n n=8-18 - Br CH 3 N + CH 3 H 3 C(CH 2 ) 11 Obr. č. 48: Vzorec benzalkoniumchloridu. [zdroj vlastní] Obr. č. 49: Vzorec benzododeciniumbromidu. [zdroj vlastní] - Cl CH 3 N + H 3 C(CH 2 ) 11 CH 3 H 3 C N + H 3 C(H 2 C) 13 CH 3 CH 3 Br - Obr. č. 50: Vzorec benzododeciniumchloridu. [zdroj vlastní] cetrimidu. [zdroj vlastní] Obr. č. 51: Vzorec Karbetopendeciniumbromid má substituovanou ethoxykarbonylovou skupinu. Používá se jako bakteriostatikum a virostatikum v kapkách Mukoseptonex, masti a 24

kapkách Ophtalmo-septonex a ve sprayi a zásypu Septonex. Cetylpyridiniumchlorid má místo malých alkylů adovaný heterocyklus. Působí baktericidně a fungicidně. Je obsažen v pastilkách rozpustných v ústech Neoseptolete. Benzoxoniumchlorid má malé alkyly zakončeny hydroxylovou skupinou. Používá se proti virům, kvasinkám a bakteriím v dutině ústní. Je to účinná látka v kloktadle a pastilkách rozpustných v ústech Orofar. Dechaliniumchlorid je zdvojená kvartérní amoniová sůl. Jako antiseptika se používají v 0,5 1 % koncentraci. K dezinfekci povrchů jsou v 1 2 % koncentraci. Dechaliniumchlorid byl obsahovou látkou pastilek rozpustných v ústech Larypront a Tetesept angidin. Působí na G + bakterie a některé i na G -. Mechanismus účinku spočívá ve zvýšené permeabilitě buněčné membrány. Do buňky se tak dostávají látky škodlivé a látky důležité pro buňku odchází. Buňka tím hyne. Výhodou těchto látek je, že jsou bezbarvé, bez zápachu a jsou levné. Mezi nevýhody patří inkompatibilita s anionaktivními tenzidy, fosfolipidy a bílkovinami. Ne zcela také vyhovují ekologickému hledisku. O Br - H 3 C N + O H 3 C CH CH 3 3 CH 3 Obr. č. 52: Vzorec karbetopendeciniumbromidu. [zdroj vlastní] Cl - N + CH 3 Obr. č. 53: Vzorec cetylpyridiniumchloridu. [zdroj vlastní] OH Cl - N + CH 3 OH Obr. č. 54: Vzorec benzoxoniumchloridu. [zdroj vlastní] 25

2 Cl - H 2 N N + N + NH 2 CH 3 Obr. č. 55: Vzorec dechaliniumchloridu. [zdroj vlastní] 2.4.4.7 Aminy Aminy jsou látky, které ve své molekule obsahují amino nebo iminoskupiny. Mechanismem účinku je přijetí protonu, proto se tyto látky nazývají kationaktivní antiseptika. Inhibují růst bakterií, plísní i řas. Tridekan-2-amin je ve formě soli s kyselinou adipovou používán v otorhinolaryngologii jako součást pastilek rozpustných v ústech, Septisan. H 3 C(H 2 C) 10 CH 2 CH CH 3 NH 3 + - OOC-(CH2 ) 4 -COOH Obr. č. 56: Vzorec tridekan-2-aminu. [zdroj vlastní] Hexetidin má baktericidní a fungicidní účinky, působí protizánětlivě a zmírňuje bolest. Mechanismem účinku je inhibice koenzymu, thiaminpyrofosfátu, který je nezbytný pro život mikroorganismů. Roztoky hexetidinu se používají k výplachům dutiny ústní a ke kloktání. Je součástí přípravku Stopangin. CH 3 CH 3 N H 3 C H 2 N N CH 3 CH 3 Obr. č. 57: Vzorec hexetidinu. [zdroj vlastní] Chlorhexidin byl původně testován jako antimalarikum, ale vykazoval široké spektrum antibakteriálních účinků. Mechanismem účinku je poškození membrány bakterií a ireversibilní vazba na cytoplazmatické složky. Nesmí se kombinovat 26

s komplexními anionty (fosfáty, uhličitany) a anionaktivními detergenty, protože by vyrušily jeho účinek. K předoperační dezinfekci rukou se používá 4% koncentrace v tekutých přípravcích Hibiclens a Hibiscrub. V 0,1% koncentraci se používá k dezinfekci sliznice dutiny ústní v roztoku Corsodyl. Cl NH C NH C NH (CH 2 ) 6 NH C NH C NH NH NH NH NH Obr. č. 58: Vzorec chlorhexidinu. [zdroj vlastní] Cl Polyhexanid je silné desinficiens s velmi nízkou toxicitou. Používá se ve velmi nízkých koncentracích, 0,02-0,04 %, k dezinfekci zlomenin, ale nesmí se dostat do kontaktu s chrupavkou, kterou by mohl poškodit. Je obsažen v roztoku Prontosan. NH NH N H 2 NH NH CH 3 n Obr. č. 59: Vzorec polyhexanidu. [zdroj vlastní] Hexamidin obsahuje ve své molekule amidové skupiny. Má antibakteriální a antimykotický účinek. Je součástí krému Imazol a roztoku Cyteál. Oktenidin se používá s fenoxyethanolem k dezinfekci úst a sliznic genitálií. NH NH 2 O O H 2 N NH Obr. č. 60: Vzorec hexamidinu. [zdroj vlastní] Poslední látkou ze skupiny aminů je benzydamin, původně byl vyvinut jako nesteroidní antiflogistikum, ale jeho antimikrobiální vlastnosti jsou značné. Proto se používá k lokální léčbě zánětu, např. v dutině ústní. Je obsažen v pastilkách rozpustných v ústech, v kloktadle, ve spreji a v zubní pastě v řadě výrobků Tantum verde. 27

N N 2.4.4.8 Barviva CH 3 O NH Obr. č. 61: Vzorec benzydaminu. [zdroj vlastní] [LÉKOPIS, 2009; HARTL 2008;, PALEČEK, 2002; KOSTIUK, 2011] Schopností některých barviv je selektivně vybarvovat určité skupiny bakterií. Obměnou molekuly barviva vznikly látky schopné hromadit se v bakteriích a tím je zahubit. Barviva můžeme rozdělit do tří skupin trifenylmethanová, akridinová a thiazinová. Působí převážně jen na G + bakterie, proto se od jejich používání ustupuje. Dnes se v terapii používá methylrosaniliniumchlorid neboli genciánová violeť k dezinfekci dutiny ústní jako bakteriostatikum a antimykotikum. Genciánová violeť se řadí mezi trifenylmethanová barviva. H 3 C N + CH 3 R = H nebo CH 3 Cl - H 3 C N N CH 3 R R Obr. č. 62: Vzorec methylrosaniliniumchloridu. [zdroj vlastní] Methylthioniniumchlorid neboli methylenová modř má bakteriostatické a antimykotické účinky. Tvoří kovově zelené krystaly mírně rozpustné ve vodě a ethanolu. Methylenová modř se používá při otravě kyanidy. Díky redoxním vlastnostem dochází k přeměně hemoglobinu na methemoglobin, který se váže na kyanidové ionty a vyváže je jako kyanmethemoglobin. Methylthioniniumchlorid je thiazinové barvivo. 28

N H 3 C N S + N CH 3 Cl - CH 3 CH 3 Obr. č. 63: Vzorec methylthioniniumchloridu. [zdroj vlastní] Ethakridin je akridinové barvivo. Je to žlutý prášek k přípravě roztoků na hnisavé rány kůže a sliznic. NH 2 H 2 N N O. H 3 C COOH. CH 3 H OH H 2 O Obr. č. 64: Vzorec ethakridinu. [zdroj vlastní] 2.5 Antimikrobiální konzervační látky Konzervační přísady mají dvojí účel použití. Za prvé zabraňují množení a růstu mikroorganismů, které mohou způsobovat změny ve složení léčivého přípravku. Lék se může kontaminovat při výrobě, skladování nebo při použití. Tyto změny jsou viditelné nebo neviditelné. Činností mikroorganismů se mohou jednotlivé složky léčivého přípravku rozkládat a měnit, čímž se snižuje i účinnost léku. Nebezpečné jsou i jejich metabolity, které mohou být toxické, dráždivé a vyvolávat alergické projevy. Za druhé je nutné zamezit kontaminaci přípravku kvůli možnosti přenosu mikroorganismů na pacienta. Konzervační látky se nepoužívají pro dosažení sterility. Podle mikrobiologické jakosti se léky dělí do čtyř kategorií: Kategorie 1: Přípravky, u nichž je v platném článku požadována sterilita (parenteralia, oftalmika), nebo přípravky označené jako sterilní. Tyto nesmí obsahovat žádné formy mikroorganismů (např. léky na popáleniny). Kategorie 2: Přípravky k lokálnímu použití, látky určené do dýchacího traktu a transdermální náplasti nesmí obsahovat Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus. Kategorie 3: Perorální a rektální přípravky nesmí obsahovat Escherichia coli. 29

Kategorie 4: Léčivé přípravky z rostlinných drog mohou obsahovat mnohem větší množství bakterií a kvasinek, ovšem nesmějí obsahovat Escherichia coli a Salmonella. Konzervační látky se přidávají zejména do vodných roztoků nebo do vícefázových soustav, kde je voda vnější fází. Konzervanty musí mít schopnost rozpouštět se jak v hydrofilním, tak v lipofilním prostředí. Konzervační látky mají bakteriostatické a baktericidní účinky. Bakteriostatické látky penetrují do buněčné membrány, baktericidní látky penetrují dovnitř buňky. Účinnost konzervantů záleží na jejich koncentraci. Pro správnou účinnost je důležité, aby množství rozpuštěné látky odpovídalo minimální inhibiční koncentraci. Aby látka mohla prostupovat buněčnou membránou, musí se volit vhodné ph, kdy látka zůstane v nedisociované formě. Účinky konzervačních látek mohou snižovat tenzidy tím, že je uzavírají do micel. Konzervanty se také adsorbují na plasty nebo na pryžové uzávěry. Antimikrobiální vlastnosti mají i některá rozpouštědla. Ethanol, glycerol a propylenglykol působí antimikrobiálně v koncentracích nad 20 %, isopropylalkohol nad 70 %. Některé látky se kombinují kvůli širšímu spektru účinku a díky synergismu se snižuje celková koncentrace použitých látek. Takovou látkou je například Germaben, je to kombinace propylenglykolu, methylparabenu a propylparabenu. 30

Tabulka č. 1: Antimikrobiální látky, jejich rozpustnost, účinná koncentrace, použití, účinek, optimální ph účinku a inkompatibilita. Název Rozpust- Účinná Použití Účinek Opti- Inkompatibi Sloučeni- nost ve koncen- v léčivých mální lita ny vodě trace [%] přípravcích ph dle aplikace účinku Fenolické sloučeniny Fenol 1:15 (20 C) 0,5 injekční do 1 % bakteriostatický, ve vyšších koncentracích baktericidní <7 neiontové tenzidy, s albuminem a želatinou vzniká sraženina Chlorkresol 1:260 (20 C) do 0,2 injekční, oční a dermální Krezol 1:50 (20 C) 0,15-0,3 i. m., i. d. a s. c. injekce 1:3 000 0,1-0,8 Ušní a dermální přípravky baktericidní <7 neiontové tenzidy, sorpce na plasty a elastomery mírně vyšší než fenolu na G + méně na G - bakterie prakticky nerozpustný, 0,1-0,3 dermální širokospektrý, obzvlášť na kožní mikroflóru Chloroxylenol Triclosan <9 neiontové tenzidy nemá neiontové vliv tenzidy, methylcelulos a neuvedeno tenzidy, Neiontové lecithin 31

Estery kyseliny 4-hydroxybenzoové Methylpara- 1:400 (25 0,015-0,3 všechny širokospektrý, 4-8 neiontové ben C) aplikačni nejvíce proti tenzidy, 1:50 (50 C) formy, plísním a sorpce na 1:30 (80 C) nejméně oční kvasinkám; plasty Methylpara- 1:1 a parenterální nejnižší ben sodná účinnost má sůl methylpara- Propylpara- 1:2 500 (20 0,005-0,6 ben ben C) 1:225 (80 C) Propylpara- 1:1 ben sodná sůl Butylpara- 1g ve > 0,06-0,4 p.o. a neiontové ben 5 000ml (20 dermální tenzidy C) Ethylparabe 1:910 (20 n C) Organické kyseliny a jejich soli Kyselina sorbová Kaliumsorbát Kyselina benzoová Benzoan sodný Kyselina dehydrooctová 1:400 (25 C) 0,05-0,2 p.o. a dermální plísně a kvasinky 1:1,72 (20 0,1-0,2 C) 1:300 (25 0,01-0,2 p.o., dermální, bakteriostatik C) parenterální a um a vaginální fungistatikum 1:1,8 (20 C) 0,02-0,5 p.o., dermální a parenterální 1:1 000 0,02-0,2 Topické lepší účinek při vyšším ph optimál snadno ní ph podléhá 4,5 oxidaci ph 2,5 - účinek snižuje 4,5 kaolin 2-5 <7 nestálá v obalech z PE a PVC, neiontové tenzidy 32

Alkoholy Benzylalkohol 1:25 (25 C) do 2 p.o., dermální a parenterální bakteriostatický, slabě baktericidní, i na plísně a kvasinky Chlorbutanol 1:125 (20 do 0,5 oční, bakteriostati- C) parenterální, cký i některé baktericidní, dermální účinný i proti houbám Fenoxyethanol 1:43 (20 C) 0,5-1,0 dermální, pseudomonas vakcíny aeruginosa a další G - bakterie Fenylethylalkohol 1:60 (20 C) 0,25-1 oční, nosní, pozvolný ušní a účinek na dermální bakterie, plísně a houby, často v kombinaci Bronopol 1:4 (20 C) 0,01-0,1 dermální G - a G + bakterie < 5 PE obaly, methylcelulosa, oxidační činidla a silné kyseliny <5,5 sorpce na plasty, elastomery, karmelosa a polysorbát 80 široké deriváty rozmezí celulosy a ph neiontové tenzidy, sorpce na plasty < 5 oxidační činidla a proteiny, polysorbáty 5-8 hliníkové obaly, thiosíran a siřičitan sodný 33

Organické sloučeniny rtuti Fenylhydrar- 1:125 (20 0,002 - parenterální a širokospektré, 5-8 aniontové gyriumborát C) 0,004 oční v běžných sloučeniny, 1:100 (100 konc. tragant, škrob, C) bakteriostatick mastek, Fenylhydrar- 1:160 (100 0,001 - oční, ý a křemičitany; gyriumnitrát C) 0,002 parenterální a fungistatický hliník, sorpce dermální ve vyšších na plasty a Fenylhydrar- 1:180 (20 0,001 - oční, baktericidní a 6-8 elastomery gyriumacetá C) 0,002 parenterální a fungicidní t dermální Thiomersal 1:1 0,001-0,02 oční, ušní, baktericidní kovy, oxidační parenterální a při kyselém ph činidla, silné dermální bakteriostatick kyseliny a ý a zásady, fungistatický kvartérními při neutrálním dusíkatými a alkalickém sloučeninami ph Kvartérní dusíkaté sloučeniny 4-10 aniontové tenzidy, sorpce na membránové filtry 4-10 aniontové tenzidy neutrál aniontové ní až tenzidy slabě alkalické Benzalkoniu m-chlorid velmi snadno 0,002-0,01 oční, ušní, nosní, injekce, méně dermální a p. o. Benzethoniu velmi 0,01-0,02 oční, ušní, m-chlorid snadno nosní,, méně dermální a injekce Cetrimid snadno (1:1) 0,005-0,01 oční, méně dermální Karbethopendeciniu snadno 0,01-0,02 oční, nosní, ušní a mbromid dermální účinnější na G + bakterie, účinek zvyšuje EDTA širokospektré, podobný látkám z této skupiny účinnější na G + bakterie, účinek zvyšují alkoholy podobný látkám z této skupiny 34

Různé další sloučeniny Chlorhexidin diacetát Chlorhexidin di-glukonát Chlorhexidin - dihydrochlor id Imidurea Diazolinidylu rea Polyhexame thylen biguanid Polyquad 1:55 0,002-0,01 oční, dermální, baktericidní 5-7 anionaktivní pro kontaktní sloučeniny mísitelný čočky 1:30 až 1:100 velmi 0,03-0,5 dermální antibakteríální 3-9 snadno a mírně antifungální snadno 0,01-0,5 účinnější než 3-9 Imidurea snadno 0,0015-1 šrokospektré velmi 0,002-0,06 pro kontaktní širokospektré snadno čočky [zdroj KOMÁREK, RABIŠKOVÁ, 2006] 35

3.1 Receptář individuálně připravovaných léčivých přípravků V praktické části uvádím soupis receptur pro magistraliter přípravu konkrétních léčivých přípravků. Jejich možné kontraindikace a uchovávání. Acidi borici 3,0 Aquae purificatae ad 100,0 Roztok k oplachování sliznic. Uchovává se ve skleněné lékovce s červenou signaturou. Kontraindikace je u malých dětí. Natrii tetraborici 20,0 Používá se k výplachům dutiny ústní. Malé množství na špičku nože se rozpustí ve sklenici vody. Rozvažuje se do plastových kelímků označených červenou signaturou. Interakce s dalšími látkami nejsou známy. Kalii permanganici 10,0 Z manganistanu draselného se vytvoří slabě růžový vodný roztok.. Rozvažuje se do plastových kelímků označených červenou signaturou. Interakce s dalšími látkami nejsou známy. Acidi peracetici 35 % 0,25-0,5 Aquae purificatae ad 100,0 Tento roztok se používá k desinfekci pokožky, nádobí, skla a nábytku. Kyselina peroctová by se neměla kombinovat s aldehydy nebo deriváty halogenů. Uchovává se v dobře větraných prostorech a mimo od ostatních látek. Acidi peracetici 35 % 10,0 Aquae purificatae ad 100,0 Používá se k desinfekci nástrojů parami v uzavřené skleněné nádobě. Žíravina. 36

Solutio iodi spirituosa Iodidi 65,0 Kalii iodidi 25,0 Aquae purificatae 84,0 Ethanolum 96% 826,0 Jodid draselný se rozpustí ve vodě, přidá se jod a ethanol, za občasného protřepávání se jod rozpustí. Uchovává se v tmavých lékovkách, chráněn před světlem. Označuje se červenou signaturou a popisem hořlavina. Desinfikuje okolí ran. Tento roztok by se neměl kombinovat s antibiotickými masťovými základy. Argenti nitrici 0,1 Aquae purificatae ad 100,0 Neředěný roztok se používá k výplachům. Tento roztok by se neměl kombinovat s Aluminii acetotartratis solutio. Označuje se červenou signaturou. Solutio Galli Valerio Phenoli 5,0 Glycerini 85 % 15,0 Natrii tetraborici 15,0 Formaldehydi Solutio 35 % 25,0 Aquae purificatae ad 1000,0 Borax se rozpustí v části čištěné vody, přidá se glycerol, roztok formaldehydu a fenol. Doplní se čištěnou vodou do 1000 g, roztok se promíchá a zfiltruje. Uchovává se v tmavých lékovkách, aby byl chráněn před světlem. Označuje se červenou signaturou. Lugolův roztok Kalii iodidi 25,0 Iodi 10,0 Aquae purificatae ad 1000,0 37

Ve 20 g čištěné vody se rozpustí 25 g KI, po rozpuštění se přidá jod a roztok se doplní do 1000 g. Uchovává se v tmavých skleněných lékovkách, chráněn před světlem. Označuje se červenou signaturou. Kvůli přítomnosti jodu může alergizovat. Carbethopendecinii bromati 1,0 Aquae purificatae ad 100,0 K otírání předmětů. Uchovává se ve skleněných lékovkách. Označuje se červenou signaturou. Benzododecinii bromati 1,0 Methylthioninii chlorati 0,01 Aquae purificatae ad 100,0 K desinfekci teploměrů. Uchovává se ve skleněných lékovkách. Označuje se červenou signaturou. Acidi salicylici 1,0 2,5 Vaselini flavi ad 50,0 2 5 % salicylová mast. Používá se k desinfekci kůže a jako keratoplastikum. Uchovává se v plastovém kelímku s červenou signaturou. Acidi salicylici Ichtamoli aa 1,0 Vaseilni flavi Unguentum siplicis aa ad 50,0 Kyselina salicylová a ichtamol působí jako antiseptika, používají se k desinfekci hnisavých ran na kůži. Uchovává se v plastovém kelímku a označuje se červenou signaturou. 38

3.2 Grafy prodejnosti jednotlivých antiseptik V praktické části mé absolventské práce jsem se také zaměřila na prodejnost jednotlivých antiseptických přípravků v lékárnách. Získala jsem vyplněné dotazníky ze 7 lékáren. Jednotlivé přípravky jsem rozdělila podle způsobu použití na topická, vnitřní, oční a nosní, působící v dutině ústní a vaginální. Prodejnost antiseptických přípravků se lišila v jednotlivých měsících, ročních obdobích a také podle toho, kde se lékárna nachází. 30 25 Peroxid vodíku 3% Saloxyl 20 15 Betadine 1x20g Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g 10 5 0 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo Pityol Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Septonex sprej 1x45ml Septonex ung. 1x30ml Imazol plus Graf č. 1: Tento graf znázorňuje prodejnost topických antiseptik v lékárně Městec Králové. 39

60 50 40 Peroxid vodíku 3% Saloxyl Betadine 1x20g Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g 30 20 Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo Pityol Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% 10 0 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Septonex sprej 1x30ml Septonex ung. 1x30ml Imazol plus Graf č. 2: Tento graf znázorňuje prodejnost topických antiseptik v lékárně na Proseku - Praha 9. 40

300 Peroxid vodíku 3% Saloxyl 250 Betadine 1x20g Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g 200 Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g 150 Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo 100 Pityol Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% 50 Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml 0 Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Septonex sprej 1x30ml Septonex ung. 1x30 g Imazol plus Graf č. 3: Tento graf znázorňuje prodejnost topických antiseptik v lékárně na Černém Mostě - Praha 14. 41

80 Peroxid vodíku 3% 70 Saloxyl Betadine 1x20g 60 50 40 Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo Pityol 30 Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% 20 10 0 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Prosinec Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Septonex sprej 1x30ml Septonex ung. 1x30 g Imazol plus Graf č. 4: Tento graf znázorňuje prodejnost topických antiseptik v lékárně v Tišnově. 42

30 25 20 15 10 5 0 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Graf č. 5: Tento graf popisuje prodejnost topických antiseptik v lékárně v Praze-Hloubětíně Prosinec Peroxid vodíku 3% Saloxyl Betadine 1x20g Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo Pityol Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Septonex sprej 1x30ml Septonex ung. 1x30 g Imazol plus 43

30 25 20 15 10 5 0 Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen Listopad Graf č. 6: Tento graf popisuje prodejnost topických antiseptik v lékárně v Mladé Boleslavi. Prosinec Peroxid vodíku 3% Saloxyl Betadine 1x20g Betadine liq. 1x30ml Jodisol 1x3,6g Jodisol spray 1x75g Jodisol roztok 1x80g Jox sprej 1x30ml Jox koncetrát pro kloktadlo Pityol Unguentum acidi borici 3% Ethanol 60% Ajatin profarma tinc. s mech.rozpraš. 50ml Ajatin profarma tinc. roztok 50ml Septonex zásyp 5g Septonex zásyp20g Septonex sprej 1x30ml Septonex ung. 1x30 g Imazol plus 44