Archeologická expozice Arcidiecézního muzea Olomouc

Archeologická expozice Arcidiecézního muzea Olomouc Richard ZATLOUKAL A NOTACE: V letech 1999 2006 do lo k realizaci záchranného archeologického v zkumu na stavbû Arcidiecézního muzea Olomouc. V sledky v zkumu mûly b t prezentovány v expozici, coï se podafiilo jen z ãásti. V pfiipravovaném dokonãení expozice by mûla b t v maximální mífie vyuïita projekãní technika, neboè cel v zkum byl nasnímán 3D laserov m skenerem. Tento záznam by se mohl stát základem pro vytvofiení virtuální prohlídky expozice. 1 Realizace Arcidiecézního muzea Olomouc (dále jen AMO) pfiedstavuje poãin, kter v relativnû krátké historii âeské republiky nemá obdoby. RovnûÏ v rámci stfiední Evropy najdeme jen nûkolik srovnateln ch staveb. Diecézní (respektive k. a. dioeceasnní) muzeum v Olomouci existovalo pfiinejmen ím od 80. let 19. století. O jeho ãinnosti v ak nevíme prakticky nic, kromû krátké informace kooperátora u sv. Michala v Olomouci Mofiice Kráãmera, 1 Ïe se zde uchovávaly staroïitnosti nalezené pfii v kopech v prûbûhu regotizaãních úprav dómu sv. Václava. NedokáÏeme proto ani rozli it, do jaké míry se chod diecézního muzea pfiekr val se soukromou sbírkou vikáfie Ignáce Wurma. 2 RovnûÏ není jisté, kde muzeum sídlilo, kdy vlastnû zaniklo a kam se podûly nashromáïdûné nálezy. Snad na nû ve 30. letech 20. století navázala malá expozice dûkana Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci Josefa Kachníka, nazvaná Dvorana PfiemyslovcÛ. Tato vlastenecká v stavka byla zfiízena v budovû kapitulního dûkanství, která je dnes souãástí AMO, a kupodivu bez náhrady zanikla ne v prûbûhu druhé svûtové války, ale aï v roce 1948. 3 V 60. letech 20. století vypracoval první studii na zpfiístupnûní románského paláce u dómu sv. Václava Jan Sokol. 4 Po dûkladném prûzkumu a rekonstrukci byl Pfiemyslovsk palác v roce 1988 zpfiístupnûn a od roku 2006 je zakomponován do prohlídkové trasy AMO. My lenku arcidiecézního muzea oïivil ve druhé polovinû 90. let minulého století fieditel Muzea umûní Pavel Zatloukal, kter v ak po pûl století dlouhé diskontinuitû nepochybnû nemûl na co navazovat. Pfiedev ím jeho zásluhou a téï díky vstfiícnosti olomouckého arcibiskupa a moravského metropolity Msgr. Jana Graubnera se zpoãátku aï neuvûfiiteln nápad podafiilo postupnû naplàovat. 5 V roce 1998 probûhla architektonická soutûï na pfiestavbu nûkter ch objektû na Václavském námûstí v Olomouci, spadajících pod národní kulturní památku Olomouc, areál Pfiemyslovského hradu (obr. 1), 6 pro potfieby novû zaloïeného AMO. Zvítûzil návrh architektû Petra Hájka, Jana épky a To- Není-li uvedeno jinak, je autorem fotografií Richard Zatloukal. Obr. 1. Olomouc, Václavsk vrch a Pfiedhradí, leteck snímek areálu Olomouckého hradu s pfiedhradím, elipsou je vyznaãena poloha AMO. (Foto Marek Kalábek, 2006) 1 Mofiic KRÁâMER: Dûjiny metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci, Olomouc 1887, s. 32. 2 Jan HAVELKA: O staroïitnostech, jeï vykopány byly u svat. Vácslava v Olomouci, in: âasopis Muzejního spolku olomouckého 1, 1884, ã. I. IV., s. 27. 3 Vít DOHNAL: Olomoucká archeologie a její promûny, Olomouc 2008, s. 9. 4 Pavel MICHNA, Miloslav POJSL: Románsk palác na Olomouckém hradû, Archeologie a památková obnova, Brno 1988, s. 128. 5 Pavel ZATLOUKAL: Úvodem, in: Gabriela ELBLOVÁ, Pavel ZATLOUKAL (red.), Arcidiecézní muzeum Olomouc, prûvodce, Olomouc 2006, s. 9 10. 6 Identifikaãní ã. 2002336, viz nafiízení vlády ã. 336/2002 Sb. z 19. ãervna 2002. 201

3 2 4 Obr. 2. Olomouc, Václavské námûstí 5, celkov pohled na prostor koãároven v závûru archeologického v zkumu, stav z listopadu 2004. Obr. 3. Olomouc, Václavské námûstí 5, kontrolní blok v koãárovnách v závûru archeologického v zkumu, stav z listopadu 2004. Obr. 4. Olomouc, Václavské námûstí 5, stavba bednûní kolem kontrolního bloku v koãárovnách, stav z prosince 2004. Obr. 5. Olomouc, Václavské námûstí 5, kontrolní blok s ãástí sestupné rampy pfied dokonãením, stav z kvûtna 2005. Obr. 6. Olomouc, Václavské námûstí 5, souãasná podoba kontrolního bloku stále bez popisek, stav z bfiezna 2010. Obr. 7. Olomouc, Václavské námûstí 5, celkov pohled na bezbariérovou rampu v koãárovnû, stav z bfiezna 2010. 5 6 202

má e Hradeãného, 7 tehdy sdruïen ch do jiï neexistující spoleãnosti H H architekti, s. r. o. 8 O kvalitû projektu AMO 9 svûdãí nominace na cenu Miese van der Rohe 10 za âeskou republiku a titul Stavba roku. 11 Samotná stavba AMO probûhla ve dvou etapách. V letech 2000 2003 byl realizován Hospodáfisk dvûr, kde má muzeum zázemí. I kdyï se architekti pro stavbu kanceláfisk ch bunûk inspirovali mni sk mi a vûzeàsk mi celami pro nejtûï- í zloãince v americkém Coloradu, 12 byl Hospodáfisk dvûr hodnocen kladnû s poukázáním na urãitou nekompromisní svefiepost pfii prosazování kontrastu mezi stávajícími a novû vloïen mi konstrukcemi. 13 Tfii roky nato bylo slavnostnû otevfieno i samotné AMO, které sv m neotfiele moderním provedením vyvolalo znaãnou pozornost. 14 AMO jiï funguje bezmála ãtyfii roky, coï by mûlo znamenat, Ïe v echno bylo dokonãeno a náv tûvníci mohou vnímat skuteãné poklady evropského kulturního dûdictví. Nepochybnû tomu tak je, pfiesto v mnoh ch z nich zûstanou po zhlédnutí urãité ãásti jisté rozpaky. Jedná se o suterén, takzvané nové sklepení, pod koãárovnou s archeologickou expozicí. Pokud by ov em nejprve nav tívili expozici archeologick ch vykopávek v Kolumbû arcidiecézním muzeu v Kolínû nad R nem a následnû AMO, rozpakû by urãitû ubylo. Obû muzea spojuje, kromû takfika identického ãasového soubûhu staveb, také absence popisek v archeologické expozici. JenomÏe v Kolumbû to byl zámûr jejího architekta Petera Zumthora, 15 kdeïto v AMO nikoliv. V následujícím textu bych se rád zamyslel nad tím, proã k tomuto stavu vlastnû do lo a co by se s ním je tû dalo dûlat. Pfiestavba b valého kapitulního dûkanství na AMO s sebou nesla spoustu problémû nejrûznûj- ího rázu, které byly s vût ími ãi men ími úspûchy fie eny a zpravidla i vyfie eny. Jednu z komplikací pfiiná el soubûh záchranného archeologického v zkumu a vlastních stavebních prací. Právû prostor koãárovny pfiedstavoval v mnoha ohledech kritické místo, kde probûhly zfiejmû nejkomplikovanûj í stavební úpravy, ani archeologická situace zde nebyla jednoduchá a zároveà se jednalo o jediné místo, pfies které bylo moïné dopravovat materiál a pracovníky na stavbu probíhající na parkánu. V zkum v koãárovnû byl sice zahájen uï v záfií 2000, 16 ale nûkolikrát byl pfieru en, aby jej vystfiídala stavba. 17 V zkum koãárovny byl ukonãen (obr. 2) a tento prostor pfiedán stavbû v závûru roku 2004. 18 Navíc pfiedáním Hospodáfiského dvora v roce 2003 zde ukonãil ãinnost generální dodavatel stavby IMOS, a. s., a z vypsaného v bûrového fiízení vze el nov dodavatel, Unistav, a. s. Brno, kter II. etapu stavbu AMO dokonãil. Samozfiejmû Ïe archeologick v zkum neprobíhal pouze v koãárovnû, ale v celém rozsahu stavby, takïe jsme areál opustili pouh mûsíc pfied slavnostním otevfiením AMO, které se uskuteãnilo 1. ãervna 2006. 19 Zatímco instalace hlavního v stavního fundusu, zapûjãeného jednotliv mi subjekty olomoucké arcidiecéze a Muzeem umûní Olomouc, byla do velké míry urãena stavebním projektem, archeologická expozice se pfiece jenom dotváfiela aï v prûbûhu vlastní stavby na základû v zkumu. Základní koncept byl sice hotov, ale urãit prostor k prosazení nûkter ch drobn ch zmûn a doplnûní existoval. MoÏná zbyteãnû pfiedbíhám, ale moje úspû nost v prosazení ãehokoliv byla prakticky nulová. První drobnost, která se fie ila jiï od podzimu roku 2000, byl kontrolní blok zeminy v koãárovnû se zachovan m souvrstvím od eneolitu po stfiedovûk (obr. 3). Na základû rozhodnutí archeologické komise z 24. fiíjna 2000 mûl b t kontrolní blok zachován. 20 S tímto stanoviskem jsem se z více dûvodû neztotoïàoval, a proto jsem 8. listopadu 2002 písemnû zdûvodnil, proã povaïuji za vhodnûj í kontrolní blok zdokumentovat a archeologicky odebrat (obr. 4). Hlavní dûvody spoãívaly ve skuteãnosti, Ïe nenakonzervovan blok zeminy není moïné uchovat, protoïe velmi záhy dojde k jeho vyschnutí, ztrátû barevnosti a popraskání, zakonãenému celkov m rozpadem. Pokud by byl kontrolní blok zpevnûn na bocích nûjakou konstrukcí s ãásteãn m prosklením, vytvofiilo by se ideální chovné prostfiedí pro nûkter druh jednobunûãn ch fias, které by v krátké dobû z dûvodu fotosyntézy pokryly pfiedev ím sklo. Uchování kontrolního bloku pod betonov m sarkofágem mi pfiipadalo jako finanãnû nároãné, samoúãelné fie ení. Nicménû stanovisko archeologické komise se tímto nezmûnilo, bylo v ak povoleno zúïit kontrolní blok na ífiku 0,80 m. 21 Pracovníci spoleãnosti H H architekti vyprojektovali podchycení kontrolního bloku betonov m korpusem (obr. 5), 7 Hana VIN OVÁ, Jifií HORSK : Profil Hájek Hradeãn épka, in: Architekt 48, 2002, ã. 1, s. 39; Mariana PANâÍKOVÁ: Tfii dûslední, in: Projekt 1, 2007, ã. 5, s. 10 11. 8 http://www.hsharchitekti.cz/, vyhledáno 3. 3. 2010. 9 Petr HÁJEK, Tomá HRADEâN, Jan ÉPKA: Arcidiecézní muzeum Olomouc, in: Era 21, 2006, ã. 5, s. 15 19; tíï: Arcidiecézní muzeum, in: Architekt 52, 2006, ã. 9, s. 5 24. 10 âeské nominace na cenu Miese van der Rohe, in: Architekt 52, 2006, ã. 11, s. 61. 7 11 Stavba roku 1993 2007, ABF Nadace pro rozvoj architektury, Praha 2007, úvodní text Jan Fibiger, s. 184 185. 12 Petr HÁJEK, Tomá HRADEâN, Jan ÉPKA: Arcidiecézní muzeum v Olomouci Hospodáfisk dvûr, in: âeská architektura 2002 2003, s. 40; tíï: Arcidiecézní muzeum v Olomouci Hospodáfisk dvûr, in: Architekt 49, 2003, ã. 9, s. 27. 13 Rostislav VÁCHA, Pov ení památky moderní architekturou, in: Architekt 49, 2003, ã. 9, s. 36. 14 Srovnej Martina MERTOVÁ: Nápadná autenticita H H, in: Stavba, ã. 5, 2006, s. 66 71; Cyril ÍHA: Arcidiecézní muzeum Olomouc, Pût fragmentû v mozaice, in: Era 21, 2006, ã. 5, s. 50 51; Lenka SEDLÁKOVÁ: Madony v betonu, in: Literární noviny, ã. 23, 2006, s. 1; Milo SOLA : O pfiestavbû Kapitulního dûkanství na Olomouckém hradû na Arcidiecézní muzeum, in: Stavba, ã. 5, 2006, s. 61; Frank WEINER: Arcidiecézní muzeum Olomouc, Pfiestavba muzeí: spoj mezi tabulou rasa a existujícím, in: Era 21, 2006, ã. 5, s. 51 52. 15 Srovnej Karolína JIRKALOVÁ: Amalgám vûkû, Kolumba arcidiecézní muzeum v Kolínû nad R nem, in: Art + antiques, ã. 9, 2009, s. 50. 16 Richard ZATLOUKAL, Pavel LÉZAR: Olomouc (okr. Olomouc) Václavské námûstí ã. 3 5, in: Pfiehled v zkumû 42, Brno, 2001, s. 229 232. 17 Srovnej Richard ZATLOUKAL: Olomouc (k. ú. Olomoucmûsto, okr. Olomouc), Václavské námûstí, parc. ã. 153, in: Pfiehled v zkumû 44, Brno, 2003, s. 262 265. 18 Richard ZATLOUKAL, Michal ÎIVN : V zkum pohfiebi - tû v tzv. koãárovnách v areálu b valého Olomouckého hradu, in: Ve sluïbách archeologie 6, Brno, 2005, s. 298 300. 19 Richard ZATLOUKAL: Olomouc (k. ú. Olomouc-mûsto, okr. Olomouc), Václavské námûstí ã. o. 5, in: Pfiehled v zkumû 48, Brno, 2007, s. 493 494. 20 Pfiesná data jsou ãerpána ze stavebních deníkû, ze zápisû komisí a z kontrolních dnû (uskuteãnilo se jich 214), uloïen ch u v ech zúãastnûn ch stran, tedy i v archivu NPÚ ÚOP v Olomouci, nebo u autora textu. 21 Zápis z 12. jednání odborné poradní komise záchranného archeologického v zkumu z 12. prosince 2002. 203

kter v tvarnû doplnili plechov m obloïením. Pokusil jsem se je tû navrhnout sejmutí otisku kontrolního bloku na latexov podklad, kter by se fixoval na ochrannou konstrukci, coï ale nebylo pfiijato. Kompromisem se mûla stát barevná fotografie souvrství nalepená na bok kontrolního bloku, pro kterou jsem dodal podklady. Av ak zfiejmû ani tento návrh nezapadl do celkového konceptu H H architekti, takïe v sledkem byla fotografie abstrahovaná metodou ãernobílého sítotisku aï za hranici v povûdní hodnoty. DluÏno fiíci, Ïe se mi toto fie ení vlastnû líbilo, i kdyï si asi nikdo z náv tûvníkû nespojil moderní abstraktní grafiku s pûvodním snímkem souvrství. Nevím pfiesnû, po jaké dobû do lo pfiece jenom na pûvodní fie ení, takïe v souãasnosti je na kontrolním bloku nalepena barevná fotografie (obr. 6). Dodateãnû se projednávalo doplnûní tohoto snímku o ãasové údaje, které se k jednotliv m vrstvám vztahují, ale prozatím jsme se nedobrali konsensuálního fie ení, jak by to mûlo vypadat. Od roku 2002 pracovníci H H architekti zároveà fie ili cel prostor koãárovny s ohledem na nálezy zdiva známé z archeologick ch v zkumû z 80. a 90. let minulého století. 22 NávrhÛ bylo samozfiejmû nûkolik, ale v zásadû se jednalo o dvû varianty, jak zpfiístupnit koãárovnu. První navrhovala zpfiístupnûní formou otevfiené auly, v níï by byla vloïena ãtyfiramenná rampa pro sestup náv tûvníkû a malá vyhlídková plo ina. Druhá varianta rovnûï obsahovala ãtyfiramennou rampu pro sestup náv tûvníkû, ale zároveà poãítala s postavením patra v úrovni pûvodní podlahy koãárovny. Vykopávky by byly zastfie ené a pohled na nû by byl moïn shora. Sv m vyjádfiením z 28. ledna 2002 jsem zcela jednoznaãnû podpofiil variantu se zastfie en m v zkumem. DÛvody, které mû k tomu vedly, byly následující: základové zdivo staveb nalezen ch pfii archeologick ch v zkumech b valého kapitulního dûkanství je bezesporu velice dûleïité pro historii nejen olomouckého regionu. Z hlediska prezentaãního v ak pfiedstavuje pro náv tûvníky jen obtíïnû pochopitelnou (pro naprostou vût inu laické vefiejnosti zcela nepochopitelnou) zmûè zdiva o rûzn ch v kách. Navíc bude toto zdivo z velké ãásti pfiekryto jak jiïní obvodovou stûnou koãárovny, tak i stfiedov mi pfiíãkami. I kdyby se objevené zdivo dostavûlo na jednotnou v kovou úroveà a doplnilo o chybûjící úseky, náv tûvník stejnû nezíská dojem celku. V pfiípadû koãárovny navíc chybí celkov pûdorys a nûco, co by nález uãinilo pro náv tûvníky zajímav m. In situ nejsou zachovány Ïádné pohledovû zajímavé kamenické prvky, které by jistû pfiilákaly pozornost. Náv tûvníci proto nev ímavû projdou s pfiípadn m pokrãením ramen kolem základû nûãeho, o ãem si stejnû neudûlají Ïádnou pfiedstavu. Jen velmi obtíïnû si uvûdomí, zda vûbec stojí vnû, nebo uvnitfi stavby. Jejich pozornost by mohl pfiitáhnout jedinû prostorov model. 3D model v kombinaci s doplnûn m kompletním pûdorysem by umoïnil utvofiit si alespoà nûjak obraz zaniklé stavby. Z v e uveden ch dûvodû jsem se domníval, Ïe by bylo vhodnûj í provést náv tûvníka expoziãním prostorem v patfie, kde by pûdorys níïe leïící stavby byl decentnû barevnû vyznaãen v podlahové krytinû a náv tûvník by tak s jistou navozenou pfiedstavou shlédl i dochované reálie. ZároveÀ by podlaha tvofiila fyzickou i pomyslnou hranici mezi minulostí a pfiítomností. RovnûÏ prostor koãárovny by mûl lep í vyuïití z hlediska expoziãního i didaktického. V sledná skuteãnost se docela zásadnû li í od mé pûvodní my lenky, aãkoliv je pravda, Ïe jsem si osobnû velice pfiál nûjaké osobité, neotfielé architektonické fie ení situace v koãárovnû, a to se vlastnû povedlo. Realizace koãárovny a nového sklepení se mi líbí, byè provedení ãtyfiramenné rampy vnímám spí e jako recesi nebo lekci ãerného humoru. ProtoÏe jsem se za tûch osm let práce v AMO docela dobfie seznámil s prostorem koãárovny i nového sklepení, nevadí mi, Ïe ãtyfiramenná rampa celkem dokonale (s v jimkou malého prûhledu) zakr vá prezentované archeologické vykopávky, kvûli kter m alespoà nûktefií náv tûvníci vlastnû pfii li. Druhá ãást náv tûvníkû, která nav tíví AMO pro jeho moderní architekturu, bude spokojená. Urãité v hrady mám pouze k betonovému ohraniãení horního patra, tedy vlastní koãárovnû (obr. 7). NejenÏe toto betonové zábradlí napfiíklad brání pohledu na Okrouhlou vûï (obr. 8), ale pracovníci spoleãnosti H H architekti nedodrïeli ani urãitou koncepãní jednotu, na které si oprávnûnû zakládali. 23 Zábradlí podél sestupné rampy je totiï vyhotoveno ze skla. Domnívám se, Ïe v rámci prosazování koncepãní jednotnosti mohli architekti pouïít sklenûné zábradlí v celé koãárové remíze. Jedná se jen o drobná nedotaïení projektu, která nesniïují architektonickou hodnotu AMO jako celku. Pracovníci H H architekti nové ztvárnûní koãárovny vytváfieli s vizí toho, Ïe archeologick v zkum bude náv tûvníkûm prezentován. Otázkou v ak bylo, jak. PÛvodní pfiedstava, s níï se ztotoï- Àuji, poãítala s vyhotovením prostorového modelu zaloïeného na rekonstrukci archeologicky odkryt ch zdiv. JelikoÏ v zkum probíhal soubûïnû se stavbou a tvorbou projektu, bylo jiï v roce 2005 zfiejmé, Ïe nebude moïné zhotovit model v termínu otevfiení AMO. SnaÏil jsem se navrhnout urãitou alternativu v prostoru vyhrazeném pro model doãasnû umístit expozici unikátních eneolitick ch nádob získanou z jiné ãásti v zkumu AMO. 24 DluÏno v ak fiíct, Ïe nádoby pocházejí nejen z jiné ãásti, ale také z jiného ãasového období, takïe se zam len m ãasov m vymezením AMO se míjejí asi o 4000 let. I kdyï se jedná expoziãnû o mimofiádnû atraktivní soubor, kter byl prozatím vystaven ve Znojmû, 25 pfiece jenom arcidiecézní muzeum není muzeum archeologické. MoÏná to nakonec nebyl tak skvûl nápad a je lep í, Ïe nebyl realizován. V sledkem intenzivního dialogu a obãas míjejících se monologû s architekty H H i zástupci AMO byla alespoà klasická vitrína s malou v stavkou archeologick ch nálezû v novém sklepení pod koãárovnou (obr. 9). Dal í vitrína s nálezy instalovaná v sestupné rampû obsahuje i doprovodné texty k expozici. Dodateãnû byla umístûna jedna vitrína pfied Okrouhlou vûï, kde se nachází dotyková informaãní obrazovka. Prozatím v ak chybí popisky objasàující funkci a podobu nalezen ch kamenn ch substrukcí, takïe hodnû záleïí na pfiedstavivosti náv tûvníkû. Rád bych se zmínil je tû o expozici studny na ãestném nádvofií, kde v roce 2003 rovnûï probûhl archeologick v zkum. K budoucí prezentaci jsem se písemnû vyjádfiil 22. ledna 2004. 26 Ve stfiedovûku vyhloubená studna byla jako vodní zdroj vyuïívána aï nûkdy do poloviny minulého století, takïe 22 Vít DOHNAL: Systematick v zkum dómského návr í v Olomouci 9. etapa (okr. Olomouc), in: Pfiehled v zkumû 1984, Brno 1987, s. 49 51; t Ï: Systematick archeologick v zkum, Zpráva o XIII. etapû (1992), nálezová zpráva uloïená v archivu Vlastivûdného muzea v Olomouci, 1996. 23 Virtuální prohlídku koãárovny nabízí následující webov odkaz: http://www.olomoucky-kraj.com/virtual1/58/arcidiecezni.html, vyhledáno 3. 3. 2010. 24 Pavlína KALÁBKOVÁ, Richard ZATLOUKAL: Pseudokernos z Václavského návr í pfiíspûvek k osídlení bolerázské skupiny na Moravû, in: Ivan CHEBEN, Ivan KUZMA (eds.), Otázky neolitu a eneolitu na ich krajín 2007, Nitra 2008, s. 127 139. 25 Srovnej Pavlína KALÁBKOVÁ: Olomouc, Václavské návr- í (okr. Olomouc), in: Zdenûk âiîmá (ed.), Îivot a smrt v mlad í dobû kamenné, katalog v stavy, Brno 2008, s. 280 282. 26 Richard ZATLOUKAL: Olomouc (k. ú. Olomouc-mûsto, okr. Olomouc), Václavské námûstí ã. o. 5, parc. ã. 23/2; 149; 150/2, in: Pfiehled v zkumû 45, Brno 2004, s. 223 225. 204

8 9 10 11 Obr. 8. Olomouc, Václavské námûstí 5, detail sklenûného a betonového zábradlí v koãárovnû, v pozadí románská Okrouhlá vûï, stav z bfiezna 2010. Obr. 9. Olomouc, Václavské námûstí 5, vitrína s archeologick mi nálezy v novém sklepení, v pozadí románská Okrouhlá vûï s dal í vitrínou a informaãní obrazovkou, stav z bfiezna 2010. Obr. 10. Olomouc, Václavské námûstí 5, celkov pohled od severu na odkrytou cihlovou nástavbu studny a základy ka ny, stav z fiíjna 2003. Obr. 11. Olomouc, Václavské námûstí 5, celkov pohled od severu na architektonické ztvárnûní prezentace studny, stav z kvûtna 2006. její nejvy í ãást byla zcela pfiestavûna (obr. 10). Stfiedovûké kamenné roubení bylo v baroku sní- Ïeno na úroveà asi 1,50 m pod souãasn m povrchem, pfiiãemï se v okolí dochovala úroveà kamenného dláïdûní ze 13. 14. století. Nejen z dûvodu fyzického vnímání rozdíln ch ãasov ch úrovní jsem navrhl, aby byl terén v okolí studny sníïen a zpfiístupnûn náv tûvníkûm. V tomto vymezeném prostoru byla ponechána malá ukázka stfiedovûkého dláïdûní a parcelní zeì, dfiíve rozdûlující areál na zemûpansk a církevní. Pomûrnû dlouhá diskuse probûhla nad podobou vyústûní studny na povrch. Z praktick ch dûvodû jsem pfiedpokládal, Ïe dojde k dozdûní ústí do v ky asi pûl metru. Pracovníci H H se rozhodli ponechat ústí studny v rovinû s okolním sníïen m terénem, coï je z hlediska designu i estetického nepochybnû zajímavé (obr. 11). HÛfie na tom ale bude uïivatelská funkce, protoïe voda ze studny se vyuïívá na zalévání a v dûsledku zvoleného fie ení se do studny dostává více neãistot z okolí neï pfii klasickém vyústûní nad terén. Doprovodn text byl v tomto pfiípadû z praktick ch dûvodû zamítnut, coï s odstupem ãasu nepovaïuji za ideální. I kdyï je to nejspí e do znaãné míry paradoxní, pfiesto si myslím, Ïe v pfiípadû AMO je lep í tento stav s nedokonãenou archeologickou expozicí neï provizorní fie ení. Je totiï smutn m údûlem stál ch expozic, Ïe v znam slova provizorní tam dostává zpravidla nov ãasov rozmûr, totiï trval. Pokud bych se pokusil sestavit popis nalezen ch situací ke dni otevfiení AMO, s velkou pravdûpodobností by obsahoval více omylû, neï by bylo záhodno. ProtoÏe by ale expozice byla hotová, nejspí e by se jiï nena ly finanãní prostfiedky na zhotovení opraven ch prûvodních textû. Od roku 2006 pfiece jenom pokroãilo zpracování archeologick ch v zkumû AMO a probûhlo nûkolik diskusí nad nalezen mi terénními situacemi, takïe chyb uï bude ménû. Domnívám se, Ïe nová kontrastní vrstva vloïená architekty H H do historick ch budov by si zaslou- Ïila fie ení archeologické expozice adekvátní 21. století. To znamená v maximální mífie vyuïít projekãní techniky spí neï tradiãní popisky. Proto- Ïe cel v zkum nasnímala firma Geodis Brno 3D laserov m skenerem, je moïné vyuïít tento záznam pro dokonalou virtuální procházku do minulosti sice nedávné, ale uï neopakovatelné. RovnûÏ pro tvorbu modelu ãi modelû areálu olomouckého hradu v rûzn ch obdobích máme moïnost inspirovat se na existujících projektech, napfiíklad krakovském Wawelu. Urãitá jednání ohlednû dokonãení archeologické expozice jiï probûhla, vûle k napravení nedodûlkû jistû je. V rozletu v ak brání prozaické materiální dûvody, neboè kulturní instituce nejsou zrovna na v sluní vefiejného zájmu. Mezidobí mezi souãasn m stavem a nepochybnû optimistickou budoucností lze fie- it pomocí krátkého v tahu textu z prûvodce AMO dodávaného ke vstupence. Krátkodobé v stavy jsou tímto zpûsobem také vybaveny. V kaïdém pfiípadû jsou prostory nového i pûvodního sklepení AMO v jimeãné i samy o sobû, bez jakéhokoliv pomocného vysvûtlování. VÏdyÈ jiï samotná symbolika hloubky sklepû jako dimenze nejen prostorové, ale i ãasové v AMO funguje. A potom záleïí na kaïdém z nás, jak vidí to, co vidût chce. 205