Strategická výzkumná agenda

Strategická výzkumná agenda Česká technologická platforma pro chov hospodářských zvířat Vize do roku 2025 České zemědělství je již nedílnou součástí globálního evropského agrárního sektoru a potýká se s podobnými problémy a výzvami, jako i ostatní země EU. Nadnárodní tržní mechanizmy (export a import živočišných komodit a mezinárodní cenová politika) částečně ovlivňují i chovatele v ČR. Systém evropských dotací je nastavený pro chovatele ve starých členských zemích EU15 odlišně od dotací pro nově příchozí členské země, což komplikuje konkurenceschopnost českých chovatelů na světových trzích. Proto se věnuje stálá pozornost zvyšování efektivity produkce a snižování výrobních nákladů v zemědělství bez zhoršení kvality produktů. Dalším důležitým směrem je potravinová bezpečnost bez toxických či zdravotně jinak závadných látek s deklarovaným původem, resp. také ekoprodukty, které nacházejí své místo jako alternativa k produktům konvenčního zemědělství. O rozsahu agrárního sektoru v Evropské unii svědčí následující údaje (EU25, 2003): 15 milionů pracovníků farem, roční obrat zemědělsko-potravinářského průmyslu = 600 biliónů Eur, živočišná produkce = 40% z celkové zemědělské produkce. Chov hospodářských zvířat v ČR a všechna na ně navazující odvětví prošla od roku 1990 do současnosti výrazným poklesem stavů zvířat a částečně i změnou výrobního zaměření. Výrobní zaměření přešlo částečně z vyváženého poměru živočišné a rostlinné produkce zemědělských podniků na další neprodukční zaměření jako např. produkce elektrické energie v bioplynových stanicích, zpracování dřeva, produkce biopaliv, agroturistika a další. Novou alternativou zajištění příjmů zemědělců se stává výstavba bioplynových elektráren (nejčastěji o výkonu 500 1000 kwh), které jsou další zárukou využití produkce statkových hnojiv, ale nesou sebou postupnou změnu zaměření produkce farem od prvovýroby živočišných produktů na nevýrobní sféru, kde produktem je elektrická energie a digestát. Cílem České technologické platformy pro chov hospodářských zvířat (dále jen ČTP) je zajistit kontinuální přenos poznatků z vědecko-výzkumného sektoru a zemědělských univerzit, jakožto řešitelů aplikovaného zemědělského výzkumu do prvovýroby, zpracovatelského průmyslu s přímým dopadem na konzumenty a současně i na pracovníky agrárního sektoru. Toto má přímý dopad do venkovských regionů, kde je soustředěná zemědělská prvovýroba. Propojení členské základny ČTP bude mít pozitivní dopad také na rychlost a účinnost využití výsledků výzkumu a vývoje do praxe. Právě takovým propojením pak může český agrární sektor lépe konkurovat zahraniční konkurenci. ČTP přihlíží na potřeby českého agrárního sektoru s návazností na vize Evropské technologické platformy (dále jen ETP). Na základě doporučení třinácti expertních skupin ETP FABRE (Farm Animal Breeding and Reproduction) byly vytvořeny tyto výzkumné priority a témata pro budoucí období (výhled do roku 2025): 1) Reprodukční technologie: zvýšení efektivnosti základních reprodukčních technologií s cílem jejich zavedení a rozšíření (i na základě genetického pokroku), vývoj pokročilých technologií v reprodukci

2) Výzkum fenotypu: vývoj dokonalejších nástrojů a metod pro účely měření a vyhodnocení sledovaných znaků, systémy podchycení a využití podstatných informací v produkci a krmném řetězci 3) Genetika: nové genetické postupy a nástroje pro účely analýzy a predikce, dokonalejší postupy a nástroje pro využití molekulární genetiky 4) Genomika: tvorba nových nástrojů pro genomický výzkum, vývoj postupů a metod pro objasnění a molekulární detekci všech geneticky podmíněných vlastností 5) Technologický výzkum 6) Vzdělávání 7) Socio-ekonomický výzkum Cíle a vize České technologické platformy pro chov hospodářských zvířat vychází ze Strategické výzkumné agendy FABRE (Farm Animal Breeding and Reproduction Technology Platform), potřeb domácího sektoru živočišné výroby, směru a možností aplikovaného výzkumu v živočišné výrobě, jakož i požadavků spotřebitelů na kvalitu živočišné produkce a cíle udržitelnosti a konkurenceschopnosti agrárního sektoru v ČR. Česká technologická platforma bude vyvíjet snahu o užší spolupráci s Evropskou technologickou platformou ve snaze formování dlouhodobých cílů, o výměnu informací a poradenskou činnost při tvorbě legislativních norem, či jako poradní orgán pro žadatele (např. pro formování výzev v 7. a 8. Rámcovém programu). Užší spolupráce s dalšími technologickými platformami uznamými Ministerstvem zemědělství a to: 1) Technologická platforma pro ekologické zemědělství, 2) Česká technologická platforma pro užití bioložek v dopravě a chemickém průmyslu, 3) Česká technologická platforma pro potraviny. ČTP zahrnuje všechny majoritní oblasti živočišné výroby (chov skotu, prasat, drůbeže, ovcí, koz a koní) s možností rozšíření členské základny o producenty s minoritním produkčním zaměřením, jako např. chov kožešinových zvířat a další drobnochovatelská sdružení. Základní vize a priority činnosti ČTP jsou zaměřeny na tyto oblasti výzkumu a inovací s jejich následnou snahou přenést poznatky do praxe: 1) Zlepšení produkčních parametrů v živočišné výrobě při současném udržení ekonomické rentability, vysoké jakosti živočišných produktů a welfare zvířat. 2) Zlepšení reprodukčních ukazatelů hospodářských zvířat při využití inovovaných a progresivních metod. 3) Šetrné a efektivní využití přírodních zdrojů pro účely zabezpečení krmné základny se zřetelem na přírodní podmínky. 4) Kontrola a potravinová bezpečnost produktů živočišného původu.

5) Hospodaření v podmínkách ekologického zemědělství, jako alternativy ke konvenčnímu hospodaření, s důrazem na kvalitu produkce a rentabilitu výroby. 1. priorita: Zlepšení produkčních parametrů v živočišné výrobě při současném udržení ekonomické rentability, vysoké jakosti živočišných produktů a welfare zvířat. 1.1. Vize do roku 2025 Živočišná výroba je nedílnou součástí našeho agro-ekosystému, který má kromě funkce produkce surovin živočišného původu také funkci sociální zaměstnanost venkova a omezování migrace pracovních sil do měst. Nedílnou součástí je návaznost chovu hospodářských zvířat na mnohá další odvětví, jako potravinářství, strojní průmysl (potřeba zemědělské mechanizace), chemický průmysl (potřeba pesticidů a hnojiv pro zabezpečení krmné základny), rostlinné výroby a mnoho dalších. V některých ukazatelích se produkční úroveň zvyšuje (průměrná dojivost za normovanou laktaci, přírůstky ve výkrmu), v jiných se naopak zhoršuje (např. obsah bílkovin v mléce). Pro budoucí konkurenceschopnost živočišné výroby je důležité dlouhodobé zvyšování produkce s maximálním využitím genetického potenciálu zvířat (rodiče zlepšující užitkové vlastnosti, využití heteroze ve šlechtění), při současném zachování, příp. snížení výrobních nákladů a zdraví zvířat. Kombinace zvýšení produkčních ukazatelů při udržení kvality a současném udržení nákladů na výrobu je dlouhodobou výzvou pro vědu a výzkum v této oblasti agrárního sektoru. Zabezpečení konkurenceschopnosti bude mít přímý dopad na zpracovatele (potravinářský průmysl) na konzumenta a v konečném důsledku i na rozvoj venkova. Dlouhodobým předpokladem je stabilizace chovu hospodářských zvířat s nadále se zvyšujícími produkčními parametry při zachování, či zlepšení kvalitativních vlastností živočišných produktů. Předpokladem je také částečná diverzifikace produkce směrem k novým kvalitativním směrům, které určuje svou poptávkou spotřebitelský trh. 1.2. Definice současného stavu a zdůvodnění potřeb Chov hospodářských zvířat (hlavně skotu a prasat) je ve mnoha zemědělských podnicích ztrátový. Tato ztráta je většinou částečně kompenzována dotačními tituly TOP-UP, nebo SAPS (platby na krmné plodiny), u některých druhů hospodářských zvířat tato kompenzace neexistuje (prasata a drůbež). Další část ztrát je dotována ziskem z rostlinné výroby, přičemž výkupní ceny obilovin, řepky a dalších plodin poklesly v roce 2009 na historické minimum. Další problematický milník bude rok 2013, kdy skončí část dotačních titulů z EU a o nové formě dotací není zatím rozhodnuto. Proto je důležité povýšit chovatelsko-technologickou úroveň na takovou míru, aby se chovy jednotlivých druhů hospodářských zvířat staly rentabilní i bez spolufinancování z jiných zdrojů. Současně bude kladen velký důraz na kvalitu produktů (kvalita mléka, masa, vajec a dalších), kde bude finančně zohledňován kvalitnější produkt. Celkový meziroční pokles skotu v ČR byl meziročně z 1.404.607 kusů v roce 2008 na 1.363.213 kusů v roce 2009. Nejpočetnější stavy z toho jsou holštýnského

plemene (156.408 normovaných laktací v kontrolním roce 2008/09). Za ním je druhým nejpočetnějším český strakatý skot (120.609 normovaných laktací v kontrolním roce 2008/09). Produkce mléka v kontrolním roce 2008/09 byla v průměru 7.659 kg (meziroční nárůst o 122 kg) za normovanou laktaci, nejvyšší byla u holštýnského plemene a to 8.681 kg. Na konci roku 2009 se snížili stavy dojnic na 399.518 kusů, což znamená meziroční pokles o 1,5 % (celkem 6.014 dojnic). Toto číslo by bylo pravděpodobně ještě vyšší, ale z důvodu investic do kvalitních Holštýnských stád a infrastruktury kravínů mnoho zemědělců nemůže, nebo nechce omezit produkci mléka na svých podnicích. Negativním důsledkem nízkých výkupních cen za mléko (průměrná cena v červenci 2009 byla 5,85 Kč/l syrového mléka) je postupné snižování stavů dojného skotu a přechod na výkrm. Dlouhodobě jsou přitom celkové náklady na výrobu 1 l mléka na úrovni 8,80 9,00,- Kč. Problémem v těchto chovech je také nízká dlouhověkost a zhoršující se reprodukční ukazatele stád. Velká část mléčných farem přešla z důvodu nízkých výkupních cen mléka na masnou produkci. Český konzument v současnosti spotřebuje celkem 80,6 kg masa, z čeho je podíl vepřového masa cca 50 %, hovězí maso činí necelých 13 % a drůbeží cca 30 % z této spotřeby. Na přelomu roků 2009/10 opět vzrost počet kusů skotu v chovech bez tržní produkce mléka, kde se uplatňují čistokrevná masná plemena skotu, jako Limousine, Charolais, nebo s využitím kombinovaných plemen jako Český strakatý skot. Cenové výkyvy při zpeněžování jatečného skotu jsou relativně nízké, realizační výkupní cena byla v roce 2009 39-40,- Kč za jatečné býky, 26-27,- Kč za jatečné krávy a 58-59,- Kč za jatečná telata. Chov ovcí a koz je v současné době, po období relativní recese, ve fázi stagnace, či v některých případech ve fázi přechodu od chovu ovcí se zaměřením na produkci jatečných jehňat na chov krav bez tržní produkce mléka. Zdůvodněním tohoto kroku některých farmářů je výhodnější dotační politika CHKBTM než dotace na ovce. Současné užitkové zaměření chovu ovcí je v největší míře orientováno na produkci jehněčího masa, menší část chovatelů se věnuje mléčné produkci. V chovu koz je produkce zaměřena pouze na produkci mléka a mléčných výrobků. Prodej masa představuje pouze okrajovou část příjmu chovatele, protože se jedná o maso z vykrmených kozlíků. Kozičky ponechávají chovatelé do chovu. Mléčná produkce ovčího a kozího mléka, respektive mléčných výrobků je v tomto sektoru specifická tím, že v České republice není mlékárna, která by ovčí a kozí mléko od farmářů vykupovala (důvodem ze strany mlékárny je fakt, že v ČR není dostatek producentů této suroviny, aby se vyplatilo tuto surovinu mlékárně zpracovávat). Z tohoto důvodu jsou chovatelé nuceni mléko na farmě zpracovat a zisk z produkce mléka realizují formou prodeje mléčných výrobků. Je nutné zmínit také fakt, že objem produkce od jednotlivých farmářů, až na pár výjimek, je poměrně malý, tudíž nemají možnost, respektive nejsou schopni nabízet své produkty ve velké obchodní síti. Tito producenti mají více méně stálou klientelu, která k nim pro výrobky jezdí, nebo je nabízí pouze v několika maloobchodech v blízkosti jejich farmy. Chov drůbeže je v ČR založen pouze na líhnutí finálních hybridů určených k produkci vajec a drůbežího masa. Je zde pouze několik firem zabývajících se šlechtěním drůbeže. Drůbeží sektor dlouhodobě bojuje s levným dovozem vajec a drůbežího masa, kdy tito dovozci jsou schopni nabízet na našem trhu tyto produkty za cenu v podstatě srovnatelnou s našimi výrobními náklady, ba dokonce v některých případech i za cenu nižší. Podpoření tohoto sektoru, respektive produkce z domácích chovů bude významně oceněno konečným spotřebitelem, který v současné době, kdy se neustále objevují nové nákazy u zvířat chovaných v zahraničí, raději kupuje

výrobky z domácí produkce. Problematická je však situace, kdy se do ČR dovezou kuřata, vejce apod. Zde se přebalí do českých obalů, na které jsou domácí konzumenti zvyklí, a pouze velmi drobným písmem se uvede země původu, nebo je uvedeno baleno v ČR. Chov prasat spojený s produkcí vepřového masa je sektor zemědělské výroby, který po začlenění ČR do EU nejhůře odolává konkurenčnímu tlaku ostatních členských zemí. Za předchozích pět let, klesla domácí produkce v ČR o 21 %, stavy prasat se snížily o 22 %, naopak dovozy vepřového masa vzrostly více než dvojnásobně. Ke zhoršení vývoje v tomto odvětví došlo především z důvodu vzestupu cen obilovin v letech 2007 a 2008. Nízká rentabilita výroby vepřového masa a zvyšující se dovozy byly hlavními důvody proč mnohé české zemědělské podniky chovy prasat redukovaly. Dalším z důvodu nedosahování konkurenceschopnosti českých chovatelů prasat je nižší dosahovaná užitkovost v některých významných užitkových parametrech, jako je: počet dochovaných selat na prasnici a rok (20,6 ks), konverze krmiva (3,3 kg), nebo průměrný denní přírůstek ve výkrmu (706 g). V ČR je podle metodiky Eurostatu evidováno 27 tis. kusů koní (tj. v případě podniků a fyzických osob, které mají ve vlastnictví 1 ha a více zemědělské půdy). Skutečný stav koní je ale ke 31.12.2009 celkem 71.515 kusů. Tento rozdíl představuje početnou skupinu koní, na které se nevztahují dotace SAPS ani TOP- UP. 1.3. Návrhy výzkumných témat pro ČTP 1.3.1. Zlepšení produkčních, kvalitativních a ekonomických ukazatelů v chovech skotu se zaměřením na mléčnou produkci 1.3.2. Zlepšení produkčních, kvalitativních a ekonomických ukazatelů v chovech skotu se zaměřením na masnou produkci 1.3.3. Zlepšení produkčních, kvalitativních a ekonomických ukazatelů v chovech prasat 1.3.4. Zlepšení produkčních, kvalitativních a ekonomických ukazatelů v chovech malých přežvýkavců 1.3.5. Zlepšení produkčních, kvalitativních a ekonomických ukazatelů v chovech drůbeže 1.3.6. Optimální využití genetického potenciálu hospodářských zvířat 1.3.7. Efektivní implementace získaných poznatků do zemědělské prvovýroby, zpracovatelského průmyslu a přiblížení konzumentům 1.3.8. Vliv welfare zvířat na jejich produkční vlastnosti 2. priorita: Zlepšení reprodukčních ukazatelů hospodářských zvířat při využití inovovaných a progresivních metod. 2.1. Vize do roku 2025 Dobré reprodukční ukazatele (natalita, inseminační index, servis perioda atd.) jsou základem rychlého a efektivního přenosu žádoucích genů do následných generací. V budoucnu se bude více využívat metod řízené reprodukce s využitím biotechnologických metod, jakými jsou embryotransfer, sexace spermií a další. Jejich budoucí využití je ale limitované cenou za tyto technologie. Dlouhodobým cílem je nejen zvyšování produkce, ale také schopnosti rychlé reprodukce zvířat s žádoucími hospodářskými vlastnostmi do dalších generací. Budoucím předpokladem výzkumu

v oblasti reprodukce hospodářských zvířat bude užší propojení základního výzkumu s aplikovaným a následný přenos těchto technologií a poznatků v reprodukci do praxe. Při rostoucí intenzifikaci chovu hosp. zvířat existuje předpoklad zhoršování reprodukčních ukazatelů. 2.2. Definice současného stavu a zdůvodnění potřeb Obecným problémem nejen ve vysokoprodukčních chovech dojnic je skutečnost, že se zvyšující se produkcí mléka se zhoršují reprodukční ukazatele. Důkazem toho je snížení průměrného počtu narozených telat na 100 krav za posledních 10 let z 99,3 na 94,5, což znamená snížení počtu odchovaných telat na 100 krav z 90,0 na 86,2 ks. Důkazem nepříznivého stavu je současná délka mezidobí u strakatého skotu (399 dní) i holštýnského skotu (422 dní). Těmito zhoršujícími se reprodukčními ukazateli se zvyšují náklady na chov a odchov telat a snižuje se ekonomická rentabilita. S problematikou reprodukce nepřímo souvisí i současná nízká dlouhověkost v českých chovech dojnic (2,4 normované laktace na 1 dojnici). Právě potřeba časté obměny stáda prvotelkami výrazně zvyšuje náklady na odchov jalovic a současně s dalšími zhoršenými reprodukčními ukazateli zhoršuje ekonomickou rentabilitu v domácích chovech. S rozvojem biotechnologických metod v reprodukci je určitý předpoklad rozšíření metod embryotransferu (ET) do praxe. Tyto metody jsou progresivními z hlediska co nejlepšího využití genetického potenciálu nejen otců, ale hlavně matek cílové generace. Celá problematika úzce souvisí se superovulací a synchronizací říje (hlavně v chovech ovcí), kde je široké pole zkoumání a praktického využití výsledků v chovatelské praxi. U koní je vedle výše zmíněných výhod ET dalším přínosem možnosti nepřerušení sportovní aktivity klisen bez negativního vlivu na produkci kvalitních potomků. Reprodukční užitkovost v chovech prasat u nás dosahuje takové průměrné parametry, které neumožňují konkurovat vyspělým evropským chovatelům. Dosahovaná užitkovost na úrovni 20,6 dochovaných selat na prasnici za rok výrazně negativně ovlivňuje ekonomiku produkce vepřového masa. Přední chovatelé v EU dosahují 28 a více dochovaných selat na prasnici a rok. K dosažení těchto parametrů bude nutné aplikovat nové metody v managementu chovu prasnic v ČR. 2.3. Návrhy výzkumných témat pro ČTP 2.3.1. Zavedení a efektivní využití biotechnologických metod v reprodukci hospodářských zvířat 2.3.2. Stanovení vlivu heteroze a inbrídingu na jednotlivé reprodukční ukazatele hospodářských zvířat 2.3.3. Možnosti ovlivnění reprodukčních ukazatelů chovatelským prostředím a kvalitou výživy 2.3.4. Zavedení nových postupů v managementu chovu prasat. 3. priorita: Šetrné a efektivní využití přírodních zdrojů pro účely zabezpečení krmné základny se zřetelem na přírodní podmínky. 3.1. Vize do roku 2025

Krmná základna (objemná i jadrná krmiva) - cena a kvalita produkce krmiv budou i nadále sehrávat klíčovou roli v úspěšnosti chovu hospodářských zvířat. Rozsáhlé plochy trvalých travních porostů a jejich druhové složení a způsob hospodaření s nimi budou mít zásadní vliv na konverzi živin z těchto krmiv. Rovněž nemalý počet ekologických farem bude více využívat poznatky výzkumu, srovnávajícího hospodaření mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím. Účelné a přínosné bude také propojení aktivit a cílů s Českou technologickou platformou pro ekologické zemědělství. Kvalitní objemná krmiva ve výživě polygastrických zvířat budou v budoucnu sehrávat důležitou roli při ekonomice produkce, protože tvoří nejlevnější způsob příjmu živin a ovlivnění produkce, zdravotního stavu a reprodukčních ukazatelů. Jadrné krmiva a krmné doplňky sehrávají klíčovou roli nejen ve výživě monogastrických zvířat, ale také k výživě vysokoprodukčních dojnic, výkrmu skotu a výživě dalších kategorií. Současná nízká výkupní cena nahrává spíše k jejich využití ve výživě, nežli prodeji této rostlinné produkce. Zde pak bude dlouhodobou výzvou pro výzkumný sektor nejen optimální produkce jadrných krmiv bez příměsi nežádoucích mykotoxinů a jiných polutantů (např. těžké kovy), ale také jejich optimální bilance v krmné dávce. Přítomnost mnoha systémů bilancování krmných dávek zde otvírá dlouhodobě velké pole působnosti pro zkvalitnění a zpřesnění výpočtu optimálních krmných dávek. S rozvojem alternativních metod medicíny není zanedbatelný ani kvalitativní vliv celé řady specifických látek, obsažených v některých rostlinách na zdravotní stav hospodářských zvířat. 3.2. Definice současného stavu a zdůvodnění potřeb Úroveň konverze krmiva a náklady na jeho výrobu jsou základními indikátory úspěšnosti chovu hospodářských zvířat. Příkladem vysokých nákladů v chovech dojnic je průměrná cena na 1 krmný den, která v roce 2008 činila 164,60,- Kč. Z toho náklady na krmiva tvoří 40 70 %. Tato výrazná variabilita nákladů na krmiva vypovídá o různorodosti přírodních podmínek v chovech skotu u nás, ale také o velkých rozdílech v efektivitě výroby krmiv. Tradičně se mezi nejvíce zvyšující položky nákladů na krmnou dávku řadí nákup krmiv. Výroba statkových krmiv je správnou volbou zlepšující ekonomické parametry v chovech, kde je zohledněna i přidaná hodnota krmiv s následným zkrmováním. Velkou příležitostí do budoucna bude efektivní využití objemných krmiv v LFA oblastech pro účely chovu krav bez tržní produkce mléka a výkrmu. Početné zastoupení takovýchto ploch v ČR je dokladem důležitosti zefektivnění hospodaření při výrobě krmiv v těchto oblastech. V ČR se sklízí ročně 430 tis. ha víceletých pícnin. Celková plocha trvalých travních porostů (TTP) v ČR je 950 tis. ha, což představuje 22,2 % výměry zemědělské půdy. Z těchto údajů je zřejmé, že volba optimálního systému hospodaření na TTP není okrajovou problematikou z hlediska výměry zemědělské půdy, ani z hlediska objemu krmné základy pro skot, malé přežvýkavce, koně a další kategorie HZ. Nízká výkupní cena obilovin (částečně způsobena i tím, že část ploch pšenice a ječmene nedosáhla potravinářské či sladařské kvality) způsobila v roce 2009 změnu v uvažování mnoha zemědělců. Místo prodeje těchto komodit za nízkou výkupní cenu se podniky snažili využít této produkce v živočišné výrobě v chovech dojnic. Samozřejmé je využití těchto krmiv v případě chovu prasat a drůbeže, kde tato krmiva tvoří základ krmných směsí. Je nutné ale počítat s rozdíly v kvalitě krmných obilovin (NL, vláknina, esenciální aminokyseliny, tuky, NEV, NEL, apod.). Výzvou do budoucna pro chovatele hospodářských zvířat bude nejen zabezpečení

kvalitní a cenově dostupné krmné základny, ale také optimální systém výpočtu krmných dávek pro všechny kategorie hospodářských zvířat. Jen v systému bilancování krmných dávek pro skot existuje několik systémů bilancování (INRA, NRC a další). Proto optimalizace jejich použití bude další výzvou pro členy ČTP. 3.3. Návrhy výzkumných témat pro ČTP 3.3.1. Efektivní využití TTP v chovu skotu v konvenčním i ekologickém zemědělství 3.3.2. Optimalizace systému výroby a použité koncentrovaných krmiv pro přežvýkavce 3.3.3. Vliv výživy hospodářských zvířat na kvalitu živočišné produkce a využití těchto interakcí 3.3.4. Efektivní systémy bilancování krmných dávek pro jednotlivé kategorie hospodářských zvířat 4. priorita: Kontrola a potravinová bezpečnost produktů živočišného původu. 4.1. Vize do roku 2025 Potravinová bezpečnost a zabezpečení dostatku potravin živočišného původu je výzva, která svým dlouhodobým rámcem přesáhne i období roku 2025. Výzvou do budoucna bude efektivnější a ekonomičtější přísun živin, využití dostupných prostředků ve šlechtění ke zlepšení kvality produktů živočišného původu, potraviny s definovanými vlastnostmi, dohledatelnost a bezespornost nejen potravin, ale i zdrojů. 4.1. Definice současného stavu a zdůvodnění potřeb Charakteristickým znakem současné masné produkce v ČR je nízká konkurenceschopnost a dovoz hovězího masa - část je dovezena i ze zámoří (např. Argentina). Z důvodu nejrozšířenějšího chovu krav na mléčnou produkci a následnou změnou výrobního zaměření došlo k částečné orientaci tohoto odvětví na produkci masa. Při hodnocení kvality masa lze využít nejen standardních metod, ale také metody bioimpedance, nebo molekulární genetiky. V chovu prasat je nutné věnovat velkou pozornost zachování odpovídajících senzorických vlastností v souladu s požadovanou zmasilostí jatečných těl prasat. Bude nutné klást důraz především na dosažení odpovídajícího podílu intramuskulárního tuku s příznivým složením mastných kyselin. Bude rovněž důležité zaměřit se na možnost zavedení výkrmu kanečků v rámci produkce jatečných prasat. V případě mléčné produkce (u krav, ovcí i koz) bude značná pozornost věnována detekci výskytu patogenních mikroorganizmů a možnostem jejich snížení. Dalšími, v současnosti sledovanými parametry v mléce jsou: počet somatických buněk, obsah bílkovin, respektive kaseinu, tuku, mastných kyselin, acetonu a močoviny. V případě detekce nežádoucích patogenů v mléce lze využít jak mikroskopických, tak i molekulárních metod. Kvalita mléka je i nadále přísně hodnocena i posuzována z hlediska zdravotní nezávadnosti, v současnosti se monitoruje i složení žádoucích látek, které lze ovlivnit buď geneticky, či modifikací výživy (např. složení mastných kyselin v mléce). 4.2. Návrhy výzkumných témat pro ČTP

4.2.1. Kontrola a zlepšení kvalitativních parametrů masné produkce 4.2.2. Kontrola a zlepšení kvalitativních parametrů mléčné produkce 4.2.3. Prevence výskytu nežádoucích patogenů v produktech živočišného původu 4.2.4. Prosazení živočišných produktů lepších kvalitativních parametrů u domácích spotřebitelů 5. priorita: Hospodaření v podmínkách ekologického zemědělství jako alternativy ke konvenčnímu hospodaření s důrazem na kvalitu produkce a rentabilitu výroby. 5.1. Vize do roku 2025 Ekologizace zemědělství probíhá již řadu let ve smyslu přísnějších norem pro používání a registraci pesticidů, schválení nitrátové směrnice, zásad správné zemědělské praxe atd. I přes tyto legislativní normy je stále vyvíjen tlak na snížení ekologické zátěže v agrárním sektoru. Samostatnou skupinou, která si u spotřebitelů bude v budoucnu nacházet své místo, je i ekologické zemědělství. Právě zajištění konkurenceschopnosti ekologického zemědělství s jeho nižší úrovní produkce bude dlouhodobým výzkumným tématem pro ČTP. 5.2. Definice současného stavu a zdůvodnění potřeb V současnosti je v ČR asi na 10 % plochy zemědělské půdy rozšířen systém ekologického hospodaření na zemědělské půdě. Dne 1. 1. 2009 vstoupilo v platnost Nařízení Rady č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Z důvodu absence konvenčních přípravků (včetně průmyslových hnojiv) v ekologickém zemědělství je u tohoto odvětví agrárního sektoru ztížená pozice pro zabezpečení dostatečného množství produkce. Na druhou stranu toto eko označení zemědělských produktů má vyšší přidanou hodnotu než konvenční produkce, i když nedeklarovanou. Mnoho ekologicky hospodařících farem prodává své produkty tzv. ze dvora a uplatňuje svou produkci na místních trzích. V současnosti existují značné rezervy v celonárodní či nadnárodní distribuci a uplatnění ekoproduktů na potravinovém trhu. Současně existují rezervy ve snižování nákladů v podmínkách ekologického zemědělství a zlepšení kvality produktů. Charakteristickým znakem ekologických zemědělců je malá až střední velikost podniků a regionální distribuce produktů. Tím dochází nejen k diverzifikaci zemědělské produkce, ale také ke zvyšování ekonomické hodnoty této produkce. Současné trendy ekologického zemědělství se opírají o dokonalé zvládnutí a využití znalostí o biologickém potenciálu rostlin a zvířat, ale také o vlastnosti přípravků biologického původu, které lze použít jako alternativu ke konvenčním přípravkům a produktům bez zbytečné zátěže na ekosystém v zemědělské krajině. Nepřehlédnutelným trendem posledních let je rozvoj agroturistiky ve venkovských regionech, které znamenají v posledních letech již nemalé příjmy v agrárním sektoru. 5.3. Návrhy výzkumných témat pro ČTP 5.3.1. Možnosti přechodu farem na ekologický způsob hospodaření a vytýčení rizik

5.3.2. Srovnání ekologického a konvenčního způsobu hospodaření v jednotlivých výrobních oblastech při rozdílném výrobním zaměření podniků, včetně vyjádření dopadu na životní prostředí 5.3.3. Uplatnění ekologické produkce na spotřebitelském trhu s vyšší přidanou hodnotou při zachování vysoké kvality