Lausetyypit
Syntaktiset lausetyypit (ISK:n mukaan) Asetelma 140: Lausetyyppejä Teema Monikäyttöiset lausetyypit Transitiivilause Te rikoitte ikkunan. Minä pelkään sinua. Intransitiivilause Lokit lentelevät ja kirkuvat. Tilastot valehtelevat ~ valmistuivat. Kopulalause Sinä olet ihana ~ lohtunani. Paketti on Oulusta ~ sinulle ~ kateissa. Erikoislausetyypit Eksistentiaalilause Pöydällä on kirjoja. Omistuslause Vaarilla on saari. Ilmiölause Syttyi sota. Tilalause Ulkona sataa ja on kylmä. Kvanttorilause Syitä on monenlaisia. Tuloslause Meistä tulee kuuluisia. Tunnekausatiivilause Minua pelottaa. Genetiivialkuinen Minun on sääli häntä.
Typy se určují podle konstrukce věty: jaké větné členy se vyskytují kromě predikátu. Důležité je také to, na jakém místě ve větě se který větný člen vyskytuje při typickém pořádku slov (téma réma), např. v existenciální větě je tématem obvykle místní určení, ne však nutně (pořádek slov může být netypický). Monikäyttöiset (použitelné na mnoho způsobů) široce využitelné, erikoiset (specifické) konstrukce ustálené pro určité významy. Monikäyttöiset mají kongruentní subjekt (tzv. perussubjekti), při neutrálním pořádku slov je to téma. Tranzitivní a intranzitivní se liší v tom, zda je ve větě kromě subjektu i objekt, ve větě s kopulou (spojkou) je kromě subjektu predikát. Specifické větné typy nemají subjekt kongruentní s predikátem.
Tranzitivní věty Tranzitivitu lze vidět jako otázku míry, tj. ne všechny věty s objektem jsou ve stejné míře tranzitivní. Typické rysy tranzitivních vět: 1) Věta obsahuje kromě predikátu alespoň dva další větné členy, subjekt a objekt. Energie vycházející od subjektu působí na objekt. 2) Sloveso je dynamické, subjekt je životný a provádí činnost vědomě, činnost je vnímána spíše jako uskutečněná než jako potenciální, činnost je dovedena do konce a objekt je jí zcela ovlivněn.
Tranzitivní věta Srov. např.: Pekka rikkoi vasaralla pähkinän. Kastelin kasvimaata. Löysin yhä lisää rikkaruohoja. Leikin puutarhuria. I intranzitivní sloveso může být někdy použito tranzitivně : Kävelin kenkäni puhki.
Intranzitivní věta Predikát je intranzitivní sloveso (Lokit lentelevät. Kukat kukkivat.) nebo intranzitivně použité tranzitivní sloveso (Täällä luetaan.) Kromě subjektu a predikátu intranzitivní věty často obsahují také adverbiale (Pekka asuu Oulussa.) Subjekt je kongruentní s predikátem (lintu lentää linnut lentävät).
Kopulalause Predikátem je obvykle olla (kongruentní se subjektem). Kromě predikátu a subjektu věta obsahuje predikativ nebo adverbiale. Jsou to intranzitivní věty. 1) Predikatiivilause Sinä olet ihana. S + kop. + predvi 2) Muut kopulalauseet Paketti on Oulusta. S + kop. + advli
1) predikatiivilause Kahvi on kuumaa. Metsä on valtion. Ilma on kaunis. 2) muut kopulalauseet Nämä ovat sinulle. Te olette autolla. Esko on Oulusta. Tiina on Antin kanssa. Isä ja äiti eivät ole kotona. Kopulalause
Eksistentiaalilause Blízká intranzitivní větě i kopulalause. Charakteristické znaky: 1) Slovesem je olla (může být i jiné intranzitivní sloveso: tulla, syntyä, näkyä). Sloveso je ve 3. os. sg. Tässä on virheitä. 2) Na místě tématu je místní určení (adverbiale) Pihalla leikkii lapsia. 3) Dělitelný subjekt v partitivu (typicky až po slovese) Kupissa on kahvia. 4) V záporné větě je partitiv Pöydällä ei ole tietokonetta.
Omistuslause Konstrukčně se podobá existenciální větě. Slovesem je olla, na místě tématu je adverbiale, po slovese je nominální člen v NOM/PART. V záporné větě je partitiv. Minulla on pyörä. Minulla ei ole pyörää. Vlastník (nominální člen ve vnějším lokálním pádě, typicky ADES) typicky životný. (Srov.: Veneessä on masto.) Osobní zájmeno na pozici vlastněného je ve tvaru t- akuzativu: Onneksi minulla on sinut.
Ilmiölause Spolu s omistuslause lze považovat za podtyp existenciální věty. Místo tématu je prázdné. Věta začíná slovesem. On toinenkin vaihtoehto. Puhkesi kapina. Vyjadřuje vznik situace v určeném čase nebo kontextu. Často se jedná o ustálená spojení. Např. Tuli hiljaisuus. (? Saapui hiljaisuus.)
Tilalause Věta nemá subjekt: Myrskyää. On kylmä. Větu tvoří jen sloveso nebo sloveso olla ve 3. os. sg. s predikativem nebo predikativním adverbiale: Huoneessa oli siistiä. Huoneessa haisi ummehtuneelta. Ve větě může být i adverbiale označující místo nebo čas: Ulkona hämärtää. Eilen oli keskiviikko.
Kvanttorilause Susia on vähän. Hakijoita oli paljon / kolme sataa / liian vähän. 1) Intransitiivinen Vastauksia tuli 3000. 1) Transitiivinen Vastauksia olemme saaneet 3000. Věta obsahuje nominální člen v partitivu (subjekt nebo objekt) a určení míry.
Tuloslause Pojasta tuli lääkäri. Adverbiaali (ELAT) + pred. + predikatiivi 1) Intransitiivinen Meistä tulee kuuluisia. 2) Transitiivinen Tämä tekee meistä kuuluisia. Vyjadřuje obvykle vznik nové vlastnosti nebo zařazení, obvykle ne změnu stavu subj./obj.
Tunnekausatiivilause Minua pelottaa. OBJ + pred. Vyjadřuje pocit vyvolávaný v životném subjektu, sloveso je kauzativní, objekt je před slovesem v partitivu. Věta může obsahovat i subjekt, tj. příčinu vzniku pocitu. Minua väsyttää luento. OBJ + pred. + SUBJ Tämä väsyttää minua. SUBJ + pred. + OBJ Pokud ve větě není subjekt, musí být objekt před predikátem (Minua väsyttää., ne *Väsyttää minua.)
Genetiivialkuinen lause Na začátku věty, na pozici tématu je NP v genitivu. Jedná se o uzavřenou třídu víceméně ustálených konstrukcí. 3 typy 1) Nesessiivirakenne Minun täytyy/pitää / on pakko mennä. Minun on aika mennä. Minun on mentävä.
Genetiivialkuinen lause 2) Tuli tehtyä -rakenne Minun tuli tehtyä pieni moka. 3) Kokijalause Minun kävi hyvin/huonosti/hassusti. Minun on sääli häntä. Minun (~ minulla) on kylmä.