Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor veřejná správa Katedra správní vědy a správního práva Bakalářská práce Český telekomunikační úřad (postavení a úkoly jím zajišťované) Jiří Sikora 2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Český telekomunikační úřad (postavení a úkoly jím zajišťované) zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Jiří Sikora - 2 -
Poděkování Za odborné vedení, pomoc a cenné připomínky při zpracovávání své bakalářské práce bych na tomto místě rád poděkoval především doc. JUDr. Petru Havlanovi, CSc., dále mé poděkování patří Českému telekomunikačnímu úřadu za poskytnuté podklady pro zpracování této práce. - 3 -
OBSAH Obsah..... 4 Úvod..... 6 1 Státní správa v oblasti elektronických komunikací... 8 2 Historie státní správy elektronických komunikací... 11 3 Český telekomunikační úřad... 14 3.1 Právní zakotvení ČTÚ... 14 3.2 Organizační struktura ČTÚ... 16 3.3 Financování ČTÚ... 17 3.4 Pravomoc a působnost ČTÚ... 17 4 Regulace elektronických komunikací... 23 4.1 Regulace komunikačních činností... 26 4.1.1 Komunikační činnosti.26 4.1.2 Všeobecné oprávnění..27 4.2 Podnikání v elektronických komunikacích... 31 4.2.1 Oznámení podnikání....33 4.2.2 Osvědčení o oznámení komunikační činnosti.35 4.3 Správa rádiového spektra... 36 4.3.1 Individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů 39 4.3.2 Odborná způsobilost...42 4.4 Správa čísel číselných řad a kódů... 43 5 Ochrana elektronických komunikací... 45 5.1 Povinnosti provozovatelů... 45 5.2 Zjišťování zdrojů rušení... 46 5.3 Styk komunikačních vedení veřejné komunikační sítě s okolím... 49 5.4 Ochranná pásma... 50 5.4.1 Ochranné pásmo komunikačního vedení 50 5.4.2 Ochranné pásmo rádiového zařízení a rádiového směrového spoje...51 6 Výkon státní kontroly elektronických komunikací... 52 6.1 Kontrola využívání rádiových kmitočtů... 52 6.2 Kontrola cen... 57 6.3 Správní delikty... 58-4 -
7 Rozhodování účastnických sporů... 60 8 Mezinárodní spolupráce... 62 8.1 Mezinárodní telekomunikační unie - ITU... 62 8.2 Evropská unie - EU... 62 8.2.1 Skupina evropských regulátorů - ERG...63 8.2.2 Komunikační výbor COCOM.....63 8.2.3 Výbor pro rádiové spektrum - RSC 63 8.2.4 Skupina pro politiku rádiového spektra - RSPG. 63 8.3 Severoatlantická aliance - NATO... 64 8.3.1 Výboru pro plánování civilních komunikací - CPC....64 8.3.2 Podvýbor pro správu kmitočtového spektra - FMSC..64 8.4 Evropská konference správ pošt a telekomunikací - CEPT... 65 8.5 Evropský ústav pro telekomunikační normy - ETSI... 65 Závěr..... 66 Résumé.... 68 Seznam použité literatury a pramenů použitých na vypracování práce... 71 Seznam příloh... 74-5 -
ÚVOD V Evropě i ve světě můžeme sledovat prudký rozvoj elektronických komunikací, který s sebou nese nasazování nových technologií a zavádění nových služeb elektronických komunikací, jejichž úkolem je vytvoření globální informační společnosti. Je to nepochybně dáno tím, že elektronické komunikace ruku v ruce s informačními systémy, pronikají do všech oblastí lidské činnosti, přičemž obrovský nástup rádiových zařízení, mezi něž můžeme zařadit mobilní telefonii, bezdrátový přístup k internetu, či digitální televizi, kladou obrovské nároky na využití rádiového spektra a tím i na činnost národních regulátorů, kteří zajišťují státní správu na úseku elektronických komunikací. Současně s příchodem těchto nových technologií vzrůstá i počet uživatelů elektronických komunikací a ti se pak stávají předpokladem pro celkový růst ekonomiky. Veřejným zájmem každého demokratického státu se tak stává garance rovných podmínek pro přístup všech vrstev obyvatelstva k novým technologiím a novým službám elektronických komunikací, přičemž současně musí zabezpečit hospodárné využívání rádiového spektra, které je omezeným národním bohatstvím každého státu. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi byl v České republice, k přímému výkonu státní správy na úseku elektronických komunikací, zřízen Český telekomunikační úřad. Cílem této práce je objasnit postavení Českého telekomunikačního úřadu v systému orgánů státní správy a poskytnout ucelený náhled do problematiky výkonu státní správy na úseku elektronických komunikací. Při zpracování této práce provedu analýzu jednotlivých hlavních úkolů, které Český telekomunikační úřad při výkonu státní správy zajišťuje. V úvodu své práce se zaměřím na vymezení postavení Českého telekomunikačního úřadu v systému orgánů stání správy. V této souvislosti se budu zabývat historií státní správy elektronických komunikací, problematikou právního zakotvení Českého telekomunikačního úřadu, jeho organizační strukturou a také vymezením jeho působnosti. V další části práce rozeberu základní činnosti Českého telekomunikačního úřadu, kterými jsou regulace elektronických komunikací, ochrana elektronických komunikací, výkon státní kontroly elektronických komunikací a rozhodování účastnických sporů. Při - 6 -
zpracování této problematiky se zaměřím i na zahraniční souvislosti, které výkon těchto činností přímo ovlivňují. V kapitole regulace elektronických komunikací se podrobně zaměřím na problematiku podnikání v elektronických komunikacích, kdy se budu snažit přiblížit zcela nový legislativní rámec výkonu této podnikatelské činnosti v ČR. Dále se budu zabývat výkonem správy rádiového spektra, a to také v souvislosti se současným přechodem na digitální televizní vysílání. V kapitole týkající se ochrany elektronických komunikací se pokusím popsat zákonem stanovené instituty, které mají této ochrany dosáhnout, přičemž se zaměřím na postup Českého telekomunikačního úřadu při zjišťování zdrojů rušení a ukládaní nápravných opatření. V kapitole výkon státní kontroly elektronických komunikací, se budu zabývat zejména kontrolou rádiového spektra, která je v současné době stěžejní náplní činnosti Českého telekomunikačního úřadu na úseku státní kontroly elektronických komunikací. V souvislosti s touto kontrolou se zaměřím na specifická oprávnění, která mohou kontrolní pracovníci v rámci této kontroly využívat. V závěru práce se pak budu věnovat problematice rozhodování účastnických sporů a činností Českého telekomunikačního úřadu na poli mezinárodní spolupráce, kterou vykonává na základě mu svěřené působnosti v rámci organizačních struktur různých evropských i světových institucí, které mají zásadní vliv na vývoj a základní směřování elektronických komunikací. Jelikož rozsah této práce neumožňuje popsat do detailů rozsáhlou činnost Českého telekomunikačního úřadu, bude tato studie zaměřena zejména na výkon státní správy na úseku elektronických komunikací. Při zpracování této práce budu usilovat o to, aby uvedené téma bylo zpracováno z pohledu správního práva. Také se zaměřím na to, abych vedle teoretických skutečností vylíčil tuto problematiku i z pohledu vlastních praktických zkušeností, které jsem získal jako dlouholetý zaměstnanec Českého telekomunikačního úřadu. - 7 -
1 STÁTNÍ SPRÁVA V OBLASTI ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem, přičemž v každé společnosti zorganizované ve stát, je státní správa nezastupitelnou součástí veřejné správy. Svým charakterem je státní správa zvláštním druhem společenského řízení uskutečňovaného státem. Jejím posláním je realizace výkonné moci státu, a svou povahou je organizující a mocensko-ochrannou činností státu. 1 Její činnost je vymezena právními předpisy, které za její výkon činí odpovědnými určité instituce. Ve smyslu Ústavy výkonnou moc ve státě uskutečňují vláda jako vrcholný orgán výkonné moci, president, orgány veřejné správy, příp. orgány samosprávné a jiné, které stojí mimo organizaci státní správy. Vykonavateli státní správy jsou však především orgány státu označované jako správní úřady. Soustavu ústředních orgánů státní správy představují ministerstva 2 a jiné ústřední správní úřady 3 jako přímí vykonavatelé státní správy. Uvedené správní úřady vykonávají působnost na celém území státu a nejsou podřízeny žádnému jinému speciálnímu správnímu úřadu. Jedná se o přímé vykonavatele veřejné správy. Výše uvedené orgány chápeme jako organizační složky státu, které mají pravomoc a působnost na území celého státu. Základem právního postavení ústředních správních úřadů je ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z Ústavy vyplývá, že ministerstva a jiné ústřední správní úřady (ústřední orgány státní správy) lze zřídit pouze zákonem. 4 Také působnost všech ústředních orgánů státní správy je vymezena zákonem, a to rámcově zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a následně celou řadou zvláštních právních předpisů. 1 PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. s. 59. 2 V současné době jsou v České republice jako ústřední orgány státní správy zřízena tato ministerstva: Ministerstvo financí, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo kultury, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo obrany, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo průmyslu a obchodu. 3 V České republice jsou zřízeny tyto další ústřední orgány státní správy: Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Národní bezpečnostní úřad, Energetický regulační úřad, Úřad vlády České republiky, Český telekomunikační úřad. 4 Obdobně, HORZINKOVÁ, E.; NOVOTNÝ V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 34. - 8 -
Ústředním orgánem státní správy pro elektronické komunikace a poštovní služby je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Podle 13 téhož zákona má postavení ústředního orgánu státní správy pro informační a komunikační technologie, pro elektronické komunikace a poštovní služby, vyjímaje záležitosti, které jsou svěřeny do působnosti Českého telekomunikačního úřadu. 5 Ministerstvo je monokratický orgán, v jehož čele stojí ministr, který je zároveň členem vlády a odpovídá vládě za jeho činnost. 6 Ministra jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády president České republiky. Část svých pravomocí ministr deleguje na vedoucí pracovníky ministerstva a současně zřizuje k zajištění činnosti ministerstva různé poradní orgány a pracovní skupiny. Věcná působnost ministerstva je vymezena podle charakteru činnosti, buď demonstrativním, nebo taxativním způsobem, přičemž územní působnost je vždy celostátní. Při výkonu své činnosti musí postupovat v souladu s ústavními zákony, zákony, podzákonnými normami a s usneseními vlády. Mezi základní úkoly ministerstva patří zpracovávání koncepce rozvoje svěřených odvětví, kterou předkládají k projednání vládě a příprava návrhů zákonů a jiných právních předpisů v rámci své působnosti. Jsou-li k tomu zákonem zmocněny, mohou na základě a v mezích zákona, vydávat právní předpisy - vyhlášky. Ministerstva současně řídí a kontrolují podřízené dekoncentrované úřady a vydávají správní akty v oblasti své věcné působnosti. Ústředním správním úřadem pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb je Český telekomunikační úřad. Byl zřízen zákonem o elektronických komunikacích ke dni 1. května 2005 a je právním nástupcem Českého telekomunikačního úřadu, který byl jako samostatný správní úřad zřízen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů ke dni 1. července 2000. Novelizací zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se ke dni 1. dubna 2005 stal také dalším ústředním orgánem státní správy. 5 VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 334. 6 Obdobně, HORZINKOVÁ, E.; NOVOTNÝ V. Základy organizace veřejné správy v ČR. 2. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. s. 36. - 9 -
V čele ústředních správních úřadů nestojí ministr, nýbrž vedoucí nebo předseda úřadu, který je zpravidla jmenován vládou, popř. na návrh vlády presidentem republiky. K plnění svěřených úkolů zřizuje vedoucí nebo předseda ústředního správního úřadu stálé i jiné poradní orgány, komise a pracovní skupiny a jmenuje jejich členy. Věcná působnost ústředních správních úřadů se zaměřuje na odborně technickou problematiku na vyhrazeném úseku státní správy, a lze konstatovat, že proti věcné působnosti ministerstev, je tato podstatně užší. Územní působnost ústředních správních úřadů je stejná jako u ministerstev tj. celorepubliková. Postavení a působnost těchto ústředních správních úřadů stanoví příslušné speciální zákony. V souvislosti s ústředními správními úřady je potřeba uvést, jejich několikeré označení jak v odborné literatuře, tak v legislativě. Kompetenční zákon používá označení další ústřední orgány státní správy. Konkrétní speciální zákony, kterými se tyto úřady zřizují, používají označení ústřední správní úřad, a Ústava jako nejvyšší právní norma používá označení jiné správní úřady. V této souvislosti se i autor této práce nevyhnul několikerému označení těchto orgánů státní správy. - 10 -
2 HISTORIE STÁTNÍ SPRÁVY ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Po vzniku samostatného Československého státu roku 1918, byla zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n., o zřízení samostatného státu československého převzata legislativa bývalé Rakousko-Uherské monarchie, a proto i činnost na tomto úseku státní správy, se v prvních letech řídila podle právních norem Rakousko-Uherské monarchie. Nejvýznamnějšími předpisy té doby byly kabinetní list z roku 1847, dekret dvorské kanceláře č. 2581 z roku 1847, jakož i zák. čl. V z roku 1878 a též zák. čl. XXXI z roku 1888. První právní normou vydanou na území československého státu, která se týkala uvedené problematiky, byl zákon č. 33/1922 Sb. z. a n., o užití dopravních cest a nemovitostí pro telegrafy (v té době se místo pojmu telekomunikace používalo pojmu telegraf). V tomto předpisu se prvně objevuje pojem státní telegrafní správa. Její správu vykonávalo ministerstvo pošt a telegrafů, ředitelství pošt a telegrafů, popř. poštovní telegrafní a telefonní úřady. Ta byla ze zákona oprávněna zřizovat a udržovat na dopravních cestách, popř. jiných nemovitostech, telegrafy. Rozhodovala rovněž jako prvostupňový orgán o námitkách majitelů dotčených nemovitostí, popř. o nárocích na náhradu. 7 Roku 1923 byl schválen zákon č. 60/1923 Sb. z. a n., o telegrafech. Tento zákon stanovil výhradní právo státu zřizovat, udržovat a provozovat telegrafy (tímto pojmem byly myšleny i telefony a elektrická návěštní zařízení). Správu věcí telegrafních pak vykonávalo ministerstvo pošt a telegrafů, a to kromě samotného výkonu práva i udělováním koncesí pro soukromé telegrafy, dozíráním na výrobu, prodej a přechovávání radiotelegrafních zařízení, vykonáváním dozoru na telegrafy, stanovením poplatků a podmínek pro zřizování telegrafů. Mezi další oprávnění ministerstva patřilo také zastupování československé poštovní a telegrafní správy na mezinárodních kongresech a konferencích s právem sjednávat s cizími správami zvláštní dohody. Poštovní, telegrafní a telefonní úřady, ředitelství pošt a telegrafů a ministerstvo pošt a telegrafů v předepsané instanční cestě dále rozhodovaly o stížnostech, týkajících se používání telegrafů, vyměření či vrácení poplatků, přičemž příslušnost řádných soudů byla v těchto věcech vyloučena. Toto pojetí pak přešlo v různých modifikacích až do stávající 7 SAPÍK, Ladislav. Státní správa telekomunikací z historického pohledu. Telekomunikace. 2002, roč. XXXIX, s. 19-21. ISSN 0040-2591. - 11 -
právní úpravy. Telegrafní a telefonní poplatky se vymáhaly správní exekucí a exekučním titulem byl úřední výkaz dlužných poplatků. Tato konstrukce vydržela v podstatě až do devadesátých let minulého století. Zajímavostí je, že státní správa neměla v té době sankční oprávnění. Delikty proti zákonu, jako bylo porušení telegrafního a telefonního tajemství, napojení do drátového telegrafu nebo zřízení či provozování telegrafu bez povolení, byly řešeny soudy jako přečiny nebo zločiny, a to na návrh poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného. 8 Další změna legislativy přichází až roku 1950, kdy nabývá účinnosti zákon č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích. Poprvé se v něm objevuje označení telekomunikace a telekomunikační zařízení. Ministerstvo vnitra se stává vedle poštovní správy dozorovým a povolujícím orgánem, a to pro radioelektrické stanice pokusné a amatérské. Zákon definuje činnost poštovního podniku v oboru telekomunikací. Kromě svěřené působnost správní, a to na základě 17 odst. 3 zákona č. 151/1949 Sb., o Československé poště, popř. pověření ministra pošt, mu náleží zřizovat telekomunikační sítě pro veřejné používání a obstarávání telekomunikačního styku. I v této právní úpravě bylo stanoveno oprávnění orgánů, určených poštovní správou, řešit stížnosti, týkající se zřizování a používání telekomunikačních zařízení a služeb a správnosti poplatků, přičemž příslušnost řádných soudů byla opět vyloučena. Pro řízení o stížnostech bylo použito předpisů platných pro řízení ve věcech správních. Významnou právní normou týkající se telekomunikací bylo vládní nařízení č. 13/1952 Sb., o správě spojů, kterým se vytvořilo z ministerstva pošt ministerstvo spojů. To si pro plnění svých úkolů zřídilo krajské správy spojů a výkonné služebny a stanovilo jejich organizaci a působnost. Tímto opatřením se prohloubil stav, kdy organizace spojů poskytovaly telekomunikační služby a současně plnily úkoly na úseku státní správy. 9 Roku 1964 byl zákon č. 72/1950 Sb., o telekomunikacích nahrazen novým zákonem č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích. Ten mimo jiné definoval nové pojmy, jako je jednotná telekomunikační síť, Ústřední správa spojů, organizace spojů. Stát vykonával státní správu prostřednictvím Ústřední správy spojů, krajských ředitelství spojů a 8 SAPÍK, Ladislav. Státní správa telekomunikací z historického pohledu. Telekomunikace. 2002, roč. XXXIX, s. 19-21. ISSN 0040-2591. 9 Tamtéž, s. 19-21 - 12 -
okresních správ spojů a zasahoval do široké škály činností. Pověřenými orgány k výkonu státní inspekce se staly Státní inspekce telekomunikací a Státní inspekce radiokomunikací. Toto období je charakteristické nástupem socialistického hospodářství, kdy Ústřední správě spojů a jí vytvořeným spojovým organizacím jsou svěřeny široké pravomoci při výstavbě a provozu jednotné telekomunikační sítě, při využívání telekomunikačních zařízení a při koordinaci jejich plánování, výzkumu, vývoji a výrobě. Veškeré činnosti zahrnující provozování jednotné telekomunikační sítě a poskytování telekomunikačních služeb zajišťovaly pouze dvě organizace spojů, a to Správa pošt a telekomunikací (pošta a drátové telekomunikace) a Správa radiokomunikací (bezdrátové komunikace). Touto právní úpravou je zakonzervován stav, kdy Ústřední správa spojů pečuje o výstavbu, provoz a rozvoj jednotné telekomunikační sítě a současně plní úkoly na úseku státní správy. - 13 -
3 ČESKÝ TELEKOMUNIKAČNÍ ÚŘAD Zásadní změnu na úseku státní správy telekomunikací přináší rok 1992. Je přijat zákon č. 150/1992 Sb., o telekomunikacích, který oddělil podnikatelskou činnost v telekomunikacích od činností správních, a to přesunem státní správy telekomunikací pod federální ministerstvo spojů. Rokem 1992 začíná významné období, pro které byly charakteristické podstatné změny v telekomunikacích. V krátkém časovém období je výkon státní správy telekomunikací svěřen pod různá ministerstva. Tyto změny začínají v souvislosti se zánikem ČSFR, kdy koncem roku 1992 přechází kompetence z federálního ministerstva spojů na federální ministerstvo hospodářství. 3.1 Právní zakotvení ČTÚ Spolu se vznikem samostatné České republiky k 1. lednu 1993 byl na základě zákona č. 474/1992 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, rozhodnutím ministra hospodářství České republiky zřízen Český telekomunikační úřad jako 6. sekce ministerstva hospodářství. V působnosti ministerstva hospodářství byl výkon státní správy v telekomunikacích do 31. 10. 1996. Od 1. 11. 1996 pak přešly veškeré kompetence této sekce na ministerstvo dopravy a spojů. Toto hektické období hledání zakotvení Českého telekomunikačního úřadu do soustavy orgánů státní správy končí rokem 2000. Dne 16. května byl schválen zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, který nabyl účinnosti 1. 7. 2000. Tímto zákonem byl zřízen Český telekomunikační úřad jako samostatný správní úřad v působnosti vlády České republiky pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací. Usnesením vlády České republiky č. 655 ze dne 26. června 2000 schválila vláda Statut Českého telekomunikačního úřadu. V návaznosti na zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, a na jiné právní předpisy upravuje jeho postavení, hlavní úkoly, organizaci, pravomoc jeho předsedy rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím Českému telekomunikačnímu úřadu a vztah k ostatním orgánům státní správy, územní samosprávy a k veřejnosti (viz. Příloha č. 1). Český telekomunikační úřad získává postavení samostatného nezávislého orgánu v soustavě orgánů státní správy. - 14 -
Skutečností však je, že výsledkem připomínkového řízení k návrhu výše uvedeného zákona i mezinárodních doporučení expertů EU a Mezinárodní telekomunikační unie, mělo být zřízení orgánu s postavením obdobným Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vláda však upravila návrh tak, že ponechala Český telekomunikační úřad ve své působnosti. Stupeň nezávislosti samostatného správního úřadu pak vláda vymezila ve výše uvedeném Statutu. 10 Roku 2005 dochází k posledním významným legislativním změnám, které rozhodujícím způsobem ovlivnily jak postavení Českého telekomunikačního úřadu ve struktuře orgánů státní správy, tak rozsah jeho kompetencí a zajišťovaných činností. V souvislosti s účinností zákona č. 95/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se Český telekomunikační úřad stal od 1. dubna 2005 ústředním správním a regulačním úřadem ve věcech telekomunikací a poštovních služeb. Tímto zákonem byla Českému telekomunikačnímu úřadu svěřena i kompetence v oblasti regulace poštovních služeb. Současně tento zákon novelizuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a Český telekomunikační úřad získává postavení dalšího ústředního orgánu státní správy. Další, dosud nejdůležitější právní normou, která ovlivnila nejen samotný trh elektronických komunikací, ale i vlastní činnost Českého telekomunikačního úřadu je zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) ze dne 22. února 2005 byl s účinností od 1. května 2005 zřízen Český telekomunikační úřad, (dále jen Úřad ) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. 11 Úřad je právním nástupcem Českého telekomunikačního úřadu, 10 Srov. KOLEKTIV AUTORŮ. Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. In TELEKOMUNIKACE. Pardubice: UNIT spol. s r.o., 2000. s. 9. 11 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), v platném znění. - 15 -
který byl jako samostatný správní úřad zřízen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů ke dni 1. července 2000. 3.2 Organizační struktura ČTÚ Úřad má ve svém čele pětičlennou Radu Úřadu (dále jen "Rada"). Předsedou Rady je jeden z členů Rady. Řídí činnost Rady, a v jeho nepřítomnosti jej zastupuje jím pověřený člen Rady. Předseda Rady jedná jménem Úřadu a stojí v jeho čele. Ve stanovených případech rozhoduje Rada. 12 Rada jako každý kolegiální orgán rozhoduje hlasováním. Aby bylo rozhodnutí přijato, musí pro něj hlasovat nejméně 3 členové. Členy Rady a jejího předsedu jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu. Funkční období členů Rady je 5 let. Každý rok je jmenován jeden člen Rady. Do funkce předsedy Rady je člen Rady jmenován na dobu zbývající do konce jeho členství v Radě, nejvýše však na dobu 3 let. 13 I když je funkční období členů Rady pětileté, zákon nevylučuje, aby byl člen jmenován opětovně. Uvedené platí obdobně i pro jmenování do funkce předsedy Úřadu. Do funkce člena Rady může být jmenován občan České republiky, který je plně způsobilý k právním úkonům, bezúhonný a má praxi v oboru elektronických komunikací, ekonomie, nebo práva v délce minimálně 5 let. Je překvapivé, že ač je Rada vrcholný orgán Úřadu, kandidát na funkci člena Rady nemusí mít vysokoškolské vzdělání. Z důvodu zajištění nestrannosti nesmí členové Rady vykonávat funkce v politických stranách a hnutích, funkci poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, člena orgánů územní samosprávy, ani jiné funkce ve veřejné správě. Také zaměstnanci Úřadu nesmějí, z důvodu vyloučení střetu zájmů, podnikat v oblasti elektronických komunikací či vykonávat jinou poradenskou činnost ve věcech elektronických komunikací. Sídlem Úřadu je Praha. Úřad vykonává svou působnost prostřednictvím útvarů, tj. sekcí, odborů a samostatných oddělení. Kompletní organizační struktura je uvedena v Příloze č. 2. 12 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 13 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. - 16 -
Pro výkon svěřených činností, které musí Úřad ve své působnosti zajišťovat, lze za nejdůležitější odbory označit odbor regulace komunikačních činností a poštovních služeb, odbor správy kmitočtového spektra, odbor státní kontroly, odbor analýz trhu a oblastní odbory. Oblastní odbory pro oblast jihočeskou, západočeskou, severočeskou, východočeskou, jihomoravskou a severomoravskou jsou jako dislokovaná pracoviště umístěny mimo Prahu. Dislokovanými pracovišti jsou i oddělení technické podpory v Brně, oddělení monitorování rádiového spektra Karlovice a oddělení monitorování rádiového spektra Tehov, které spadají do působnosti sekce státní kontroly. 3.3 Financování ČTÚ Úřad jako ústřední správní úřad má samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu. Úřad je účetní jednotkou. Od roku 2009 jsou v příjmech kapitoly Úřadu vykazovány i správní poplatky a pokuty ve správním řízení. Za rok 2009 byl schválený rozpočet ze strany Úřadu nejen splněn, ale i vysoce překročen. Schválený rozpočet příjmů byl ze strany Úřadu překročen o 452 746, 59 tis. Kč. Na tomto překročení se podílely zejména příjmy z vlastní činnosti ČTÚ, které byly překročeny o 445 172,22 tis. Kč, a to především díky příjmům z výběru poplatků za správu rádiového spektra, z přidělování čísel. Dále k překročení přispěly mimořádné příjmy ve výši 231 495 tis. Kč vyplývající z výběrového řízení, které Úřad, vyhlásil v roce 2009 pro příděly rádiových kmitočtů současným operátorům GSM k zajištění veřejné mobilní sítě elektronických komunikací ve standardu GSM. 14 3.4 Pravomoc a působnost ČTÚ Každý vykonavatel veřejné, resp. státní správy musí mít vymezen okruh úkolů, které má řešit v určitém územním prostoru. Jsou mu také svěřeny prostředky, jimiž plnění těchto úkolů má dosahovat. Okruh vymezených úkolů označujeme jako působnost a svěřené právní prostředky jako pravomoc. 15 Pravomoc správního úřadu spočívá v oprávnění vykonávat veřejnou moc. Správní úřad nebo orgán v rámci své pravomoci autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech 14 Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2009. Praha: Český telekomunikační úřad, 2009. s. 58. 15 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 123. - 17 -
subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení, a rozhodnutí jím učiněné nezávisí na vůli subjektu, jemuž je adresováno. 16 Úřad jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb má stanovenu pravomoc a působnost na celém území státu. Na základě zmocnění v zákoně o elektronických komunikacích uskutečňuje svou pravomoc zejména: - vydáváním opatření obecné povahy - vydáváním individuálních správních aktů - výkonem rozhodnutí - správním dozorem Také vymezení působnosti patří k základním otázkám výstavby veřejné resp. státní správy a jeho kvalitní provedení k základním předpokladům výkonnosti veřejné resp. státní správy. Rozlišujeme působnost věcnou (reálnou) a územní. Úřad jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb má stanovenu věcnou působnost zejména: - zákonem č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů 108 zákona - zákonem č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů 37 zákona - zákonem č. 265/ 1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů 22 zákona - zákonem č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti, ve znění pozdějších předpisů 6 zákona - zákonem č, 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí, ve znění pozdějších předpisů 15 zákona 16 HENDRYCH, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 123. - 18 -
Podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména: - vydává všeobecná oprávnění, rozhoduje o jejich změně nebo zrušení a vede evidenci podnikatelů v elektronických komunikacích - vydává opatření obecné povahy - provádí analýzy relevantních trhů v oblasti elektronických komunikací, určuje podniky s významnou tržní silou ( 53) a ukládá jim zvláštní povinnosti - stanovuje poskytovatele univerzální služby v elektronických komunikacích a přezkoumává poskytování univerzální služby - stanovuje čisté náklady na poskytování univerzální služby a stanovuje, vybírá a vymáhá platby na jejich úhradu, zřizuje a spravuje účet univerzální služby - vydává rozhodnutí o ceně a vykonává kontrolu cen v oblasti elektronických komunikací - rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, - spolupracuje s příslušnými národními regulačními orgány členských států a s Komisí - ukládá povinnosti nepeněžitého plnění - ověřuje odbornou způsobilost k obsluze vysílacích rádiových zařízení - vykonává působnost uznávacího orgánu podle zvláštního právního předpisu 17 při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro přístup k regulované činnosti v oblasti elektronických komunikací nebo pro její výkon na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této činnosti získána nebo tato činnost vykonávána mimo Českou republiku státními příslušníky členských států Společenství nebo jejich rodinnými příslušníky - stanovuje, vybírá a vymáhá poplatky - vykonává státní kontrolu elektronických komunikací - ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení povinností 17 Zákon č. 18/2004 o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů. - 19 -
- vykonává správu rádiových kmitočtů a čísel, včetně vedení jejich databáze - provádí výběrová řízení - zabezpečuje harmonizaci využívání rádiového spektra a harmonizaci číslovacích plánů - zřizuje a spravuje radiokomunikační účet - předkládá Ministerstvu průmyslu a obchodu věcné návrhy právních předpisů v oblasti elektronických komunikací a spolupracuje s Ministerstvem na jejich přípravě - vydává prováděcí právní předpisy v oblasti elektronických komunikací v rozsahu zmocnění podle tohoto zákona - zabezpečuje oznamovací a informační povinnost ve vztahu ke Komisi v otázkách patřících do jeho působnosti - vykonává státní statistickou službu - zabezpečuje mezinárodní vztahy v oblasti elektronických komunikací v případech stanovených vládou - získává a zpracovává v rámci statistického zjišťování údaje z oblasti elektronických komunikací od subjektů vykonávajících komunikační činnosti a fyzických osob za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem 18 a poskytuje jednotlivé údaje získané při statistickém zjišťování Ministerstvu průmyslu a obchodu - zabezpečuje vydávání Telekomunikačního věstníku prostřednictvím portálu veřejné správy 19 Podle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména dohlíží: - zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence plní poštovní povinnost a zvláštní poštovní povinnost způsobem podle 33 a 34 tohoto zákona - zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence nabízejí poštovní služby, na něž se vztahuje poštovní povinnost a zvláštní poštovní povinnost, podle poštovních podmínek, s nimiž Úřad vyslovil souhlas 18 Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. 19 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. - 20 -
- zda držitel poštovní licence a držitelé zvláštní poštovní licence plní další povinnosti uložené jim tímto zákonem - provádí státní kontrolu - provádí dohled využitím poznatků získaných jiným způsobem - zaujímá stanovisko ke sporům týkajícím se poskytování a zajišťování základních služeb držitelem poštovní licence nebo držitelem zvláštní poštovní licence, o které byl požádán, pokud je toho k vyřešení sporu zapotřebí - nejméně jednou ročně vhodným způsobem zveřejní, včetně zveřejnění v Poštovním věstníku, souhrnnou zprávu o plnění povinností uložených držiteli poštovní licence a držitelům zvláštní poštovní licence tímto zákonem - činí další opatření v zájmu řádného poskytování a zajišťování základních služeb - spolupracuje s Komisí Evropských společenství ve věcech týkajících se poštovních služeb Podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů Úřad zejména: - uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny poštovních služeb do zahraničí - uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny služeb souvisejících s poskytováním poštovních služeb do zahraniční - uplatňuje, reguluje a kontroluje ceny zahraničních poštovních služeb Podle zákona č. 206/2005 Sb., o ochraně některých služeb v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a služeb informační společnosti Úřad zejména: - projednává správní delikty a přestupky - vybírá a vymáhá pokuty Podle zákona č. 69/2006 Sb., o provádění mezinárodních sankcí Úřad zejména: - kontroluje při výkonu své působnosti (oblast poštovních služeb a služeb elektronických komunikací) též plnění povinností podle tohoto zákona a při zjištění nedostatků, zejména porušení povinností podle tohoto zákona, - 21 -
předává podklady k sankčnímu řízení Ministerstvu průmyslu a obchodu, popřípadě Ministerstvu financí - spolupracuje dále s Ministerstvem průmyslu a obchodu, popřípadě s Ministerstvem financí na příslušných řízeních Úřad vykonává i další činnosti, pokud to vyplývá z ustanovení výše uvedených právních předpisů nebo jiných právních předpisů. Hlavním úkolem Úřadu je na základě svěřené pravomoci a v rozsahu své působnosti napomáhat k vytvoření a následnému udržování konkurenčního prostředí v oblasti elektronických komunikací a svým působením zajistit ochranu trhu elektronických komunikací, včetně ochrany práv uživatelů služeb elektronických komunikací. Při výkonu své rozhodovací činnosti pak Úřad dbá na technologickou neutralitu, přičemž prosazuje technický a ekonomický pokrok. Také vytváří podmínky pro zajištění technické spolupráce mezi provozovateli sítí elektronických komunikací a poskytovateli služeb elektronických komunikací. Obdobné úkoly, zejména napomáhat k rozvoji vnitřního trhu služeb a zvyšování kvality těchto služeb, vykonává Úřad i v oblasti poštovních služeb. - 22 -
4 REGULACE ELEKTRONICKÝCH KOMUNIKACÍ Regulace v činnosti státní správy souvisí s jejím mocensko-ochranným působením, kdy státní správa vystupuje jako ochránce a garant určitého zákonného stavu. Svým působením přispívá k udržení tohoto žádoucího stavu a v případě jeho narušení svým mocenským působením zajišťuje jeho obnovení. 20 V souvislosti se vstupem České republiky do EU se základním principem regulace elektronických komunikací stává postupný přechod od sektorově zaměřené regulace k soutěžním pravidlům, tj. od odvětvové regulace ex ante k ochraně hospodářské soutěže ex post. Regulační zásahy Úřadu postupně nahrazují pravidla soutěžního práva a úloha Úřadu se postupně omezuje. Kýženým cílem regulace elektronických komunikací je dosažení principu ničím neomezované hospodářské soutěže s co nejmenšími zásahy státu a naplnění předpokladu nerušeného podnikání. 21 Regulaci je ve smyslu zákona o elektronických komunikacích nutno chápat jako usměrňování komunikačních činností a vztahů za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany trhu elektronických komunikací, včetně ochrany uživatelů služeb elektronických komunikací, vydáváním rozhodnutí, opatření obecné povahy a stanovisek podle tohoto zákona a v jeho mezích. 22 Regulace elektronických komunikací je jedním ze základních úkolů, který Úřad na svěřeném úseku státní správy zajišťuje. Účelem této regulace je nahrazení chybějících účinků hospodářské soutěže, vytváření předpokladů pro řádné fungování hospodářské soutěže, a zajištění ochrany uživatelů a dalších účastníků trhu do doby dosažení plně konkurenčního prostředí. Regulaci lze uplatňovat pouze na relevantním trhu. Relevantním trhem podle zákona o elektronických komunikacích se rozumí trh zboží nebo služeb, který vymezila Komise ve svém doporučení 2007/879/ES ze 17. 12. 2007, jež Úřad implementuje v domácích podmínkách ČR. Jde o trhy, které jsou shodné, srovnatelné nebo vzájemně zastupitelné z hlediska jejich základní charakteristiky, ceny a zamýšleného použití. 23 20 Srov. SKULOVÁ, S. a kolektiv autorů. Základy správní vědy. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2001. s. 47. 21 Srov. VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 24. 22 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 23 VANÍČEK, Z. Zákon o elektronických komunikacích: komentář. Praha: Linde Praha a.s., 2008. s. 24. - 23 -
V současnosti jsou tyto trhy v ČR stanoveny opatřením obecné povahy č. OOP/1/02.2008-2, kterým se stanoví relevantní trhy v oboru elektronických komunikací, včetně kritérií pro hodnocení významné tržní síly, které Úřad vydal jako příslušný správní orgán dne 20. 2. 2008. Z původních 18 relevantních trhů zkoumaných Úřadem v roce 2005, dnes Úřad provádí analýzu pouze 7 relevantních trhů, kterými jsou: trh č. 1 - přístup k veřejné telefonní síti v pevném místě trh č. 2 - původ volání (originace) ve veřejné telefonní síti v pevném místě trh č. 3 - ukončení volání (terminace) v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě trh č. 4 - velkoobchodní (fyzický) přístup k infrastruktuře sítě (včetně sdíleného nebo plného zpřístupnění účastnického vedení) v pevném místě trh č. 5 - velkoobchodní širokopásmový přístup v sítích elektronických komunikací trh č. 6 - velkoobchodní koncové segmenty pronajatých okruhů bez ohledu na technologii použitou k zajištění pronajaté nebo vyhrazené kapacity trh č. 7 - ukončení hlasového volání (terminace) v jednotlivých veřejných mobilních telefonních sítích Úřad je povinen průběžně sledovat a vyhodnocovat účinky uložených nápravných opatření na jednotlivé relevantní trhy i v období mezi jejich analýzami prováděnými podle zákona. Zjistí-li, že uložené nápravné opatření má na trhy nežádoucí účinek, neúměrně je deformuje nebo již pominul důvod k jeho uložení, neprodleně je zruší. 24 Současně dbá, aby byla dodržena potřeba technologicky neutrální regulace, čímž se rozumí regulace, která neukládá povinnost použít konkrétní druh technologie a ani žádný druh technologie nezvýhodňuje. Při své činnosti se Úřad řídí zejména zásadami nediskriminace, objektivity, transparentnosti a proporcionality, tj. dbá na to, aby při svém rozhodování neposkytl výhodu jednomu podnikateli nebo uživateli, nebo skupině podnikatelů nebo uživatelů, na úkor ostatních podnikatelů nebo uživatelů. Právní rámec, kterým se Úřad při své regulaci elektronických komunikací řídí, je upraven předpisy Evropského společenství a to zejména: 25 24 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. 25 Srov. VANÍČEK, Zdeněk. Reforma předpisového rámce pro elektronické komunikace vstoupila do závěrečné fáze. Eprav.cz on-line. Vydáno 27 listopadu 2010 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/reformapredpisoveho-ramce-pro-elektronicke-komunikace-vstoupila-do-zaverecne-faze-67460.html - 24 -
- Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice) - Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizační směrnice) - Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) - Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě) - Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) - Směrnicí Komise 2002/77/ES o hospodářské soutěži na trzích sítí a služeb elektronických komunikací - Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/5/ES o rádiových a koncových telekomunikačních zařízeních a vzájemném uznávání jejich shody Úřad v rámci svých rozhodovacích a nařizovacích pravomocí pak podporuje hospodářskou soutěž, při zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací a přiřazených prostředků a doplňkových služeb podnikateli zejména tím, že při rozhodování ve své působnosti a) zajišťuje, aby uživatelé, včetně zdravotně postižených uživatelů, získali maximální výhody z hlediska možnosti volby služby, ceny a kvality b) zajišťuje, aby nedocházelo k narušování nebo omezování hospodářské soutěže v odvětví elektronických komunikací c) podporuje efektivní investice do infrastruktury a podporují inovaci d) zajišťuje účinnou správu a účelné využívání rádiových kmitočtů a čísel 26 26 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. - 25 -
Úřad dále prosazuje zájmy koncových uživatelů zejména tím, že při své činnosti a) zajišťuje, aby všichni koncoví uživatelé měli přístup k univerzální službě podle 38 zákona o elektronických komunikacích b) zajišťuje v souladu s ustanoveními zákona o elektronických komunikacích vysokou úroveň ochrany spotřebitelů c) přispívá k zajištění vysoké úrovně ochrany osobních údajů a soukromí d) podporuje poskytování jasně formulovaných informací, zejména prosazováním transparentnosti cen a podmínek pro používání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací e) řeší v souladu s ustanoveními tohoto zákona potřeby zdravotně postižených koncových uživatelů nebo osob s nízkými příjmy f) podporuje zachování integrity a bezpečnosti veřejných komunikačních sítí 4.1 Regulace komunikačních činností Regulace komunikačních činností spočívá v usměrňování těchto činností a vztahů za účelem dosažení a udržení konkurenčního prostředí, ochrany trhu, včetně ochrany uživatelů služeb. Cílem této regulace není omezení či selekce zajišťovatelů komunikačních sítí, respektive poskytovatelů služeb elektronických komunikací, ale zabezpečení optimálních, podnikatelských a uživatelských podmínek na odvětvovém trhu v rámci efektivní hospodářské soutěže, což ve svém důsledku bude mít za následek širší otevření trhu elektronických komunikací na celé území Evropského společenství. 27 4.1.1 Komunikační činnosti Podle ustanovení 7 odst. 1. zákona o elektronických komunikacích komunikačními činnostmi jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací b) poskytování služeb elektronických komunikací c) provozování přístrojů Sítí elektronických komunikací se pro účely tohoto zákona rozumí přenosové systémy, popřípadě spojovací nebo směrovací zařízení a jiné prostředky, které umožňují 27 Obdobně JURNÍKOVÁ, J.; SKULOVÁ, S; PRŮCHA, P. aj. Správní právo - zvláštní část: multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita v Brně - Právnická fakulta, 2004. s. 98. - 26 -
přenos signálů po vedení, rádiem, optickými nebo jinými elektromagnetickými prostředky, včetně družicových sítí, pevných sítí s komutací okruhů nebo paketů a mobilních zemských sítí, sítí pro rozvod elektrické energie v rozsahu, v jakém jsou používány pro přenos signálů, sítí pro rozhlasové a televizní vysílání a sítí kabelové televize, bez ohledu na druh přenášené informace. Jejím zajišťováním pak zřízení této sítě, její provozování a dohled nad ní nebo její zpřístupnění. Službou elektronických komunikací se rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Přístrojem se pak rozumí zařízení, které je rádiovým zařízením nebo telekomunikačním koncovým zařízením anebo obojím. Přičemž rádiovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, schopný komunikace na základě vyzařování nebo příjmu rádiových vln s použitím rádiového spektra přiděleného pro zemské nebo kosmické radiokomunikace. Telekomunikačním koncovým zařízením se rozumí výrobek nebo jeho důležitá část, umožňující komunikaci a určený k připojení přímo nebo nepřímo k rozhraní veřejné komunikační sítě. 28 4.1.2 Všeobecné oprávnění Vzhledem k technickému charakteru odvětví elektronických komunikací je potřeba stanovovat řadu technicky podmíněných pravidel pro chování subjektů, které vykonávají komunikační činnosti. Protože existuje potřeba jejich relativně časté úpravy, jeví se jako nejvhodnější nástroj pro stanovování těchto pravidel institut všeobecného oprávnění, kterým může být pružně reagováno na vývoj v odvětví elektronických komunikací. Všeobecné oprávnění je opatření obecné povahy vydané Úřadem, které má za úkol konkretizovat podmínky pro výkon komunikačních činností a je závazné pro fyzické a právnické osoby, které komunikační činnosti vykonávají. 28 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. - 27 -
Z pohledu teorie správního práva můžeme opatření obecné povahy zařadit mezi tzv. akty smíšené, které vykazují jak některé znaky individuálních správních aktů, tak některé znaky normativních správních aktů. Pro tzv. akty smíšené povahy platí, že předmětné znaky individuálních a normativních správních aktů přicházejí v úvahu křížem. 29 V případě všeobecného oprávnění se jedná o správní akt s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se ke konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Podle zákona o elektronických komunikacích je Úřad oprávněn vydat všeobecné oprávnění k zajišťování sítí elektronických komunikací a přiřazených prostředků, k poskytování služeb elektronických komunikací, k provozování přístrojů a k využívání rádiových kmitočtů, pro které není třeba udělit individuální oprávnění k využívání rádiových kmitočtů. 30 Institut vydávání všeobecných oprávnění umožňuje prudký rozvoj nových sítí a služeb elektronických komunikací a současně odlehčuje výkon státní správy na úseku správy rádiového spektra, možností omezit počet vydávaných individuálních oprávnění. V současné době Úřad vydává dva druhy všeobecných oprávnění: A. Všeobecná oprávnění k zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací B. Všeobecná oprávnění k provozování přístrojů a k využívání rádiových kmitočtů Úřad všeobecným oprávněním stanoví konkrétní podmínky týkající se - interoperability služeb a propojení sítí - zajištění dostupnosti a využívání čísel z číslovacího plánu pro koncové uživatele včetně podmínek jejich využívání - ochrany životního prostředí, územního plánování, přístupu na nemovitosti včetně jejich užívání, společného umístění nebo sdílení zařízení, včetně, kde je to aplikovatelné, jakýchkoliv finančních nebo technických záruk nutných pro provedení prací 29 PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání. Brno: Doplněk, 2007. s. 300. 30 Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změněně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů. - 28 -