Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství MINERÁLNÍ VÝŽIVA KONÍ VYBRANÉ STOPOVÉ PRVKY (Zn, Mn, Cu) Diplomová práce Brno 2008 Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Vypracovala: Bc. Eva Baštová 1

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství Agronomická fakulta 2007/2008 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Eva Baštová Zootechnika Krmivářství Název tématu: Minerální výživa koní - vybrané stopové prvky (Zn, Mn, Cu) Rozsah práce: 20-40 stran Zásady pro vypracování: 1. Zpracujte literární rešerši z problematiky 2. Vyhodnotte jednotlive publikace a abstrahujte závěry z literatury 3. Připravte si datové podklady pro zpracování modelu na tvorbu diplomové práce 4. Sepište esej na téma vaši práce - vybrané stopové prvky. 5. Vytvořte originální schémata v Power Pointu a nebo v CorelDraw 6. Odevzdejte diplomovou práci 2

Seznam odborné literatury: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. ZEMAN, L. -- ŠAJDLER, P. Digestibility of organic nutrients in the feed rations of horses. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2003. sv. 51, č. 5, s. 133--140. ISSN 1211-8516. ŠAJDLER, P. -- ZEMAN, L. Porovnání stravitelnosti organických živin v krmných dávkách s obsahem lupiny a hrachu u koní. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2005. sv. 53, č. 2, s. 83--88. ISSN 1211-8516. ZEMAN, L. -- ŠAJDLER, P. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. Brno: MZLU, 2002. 33 s. ISBN 80-7157-570-4. ZEMAN, L. -- ŠAJDLER, P. -- HOMOLKA, P. -- KUDRNA, V. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro koně. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2005. 120 s. ISBN 80-7157-855-X. ŠAJDLER, P. -- ZEMAN, L. Stravitelnost dusíkatých látek u koní. In FAJMONOVÁ, E. Mezinárodní konference "Výživa hospodářských zvířat 2003". 1. vyd. Ústav výživy a krmení hospodářských zvířat, AF, MZLU v Brně, 2003, s. 149--151. ISBN 80-7157-663-8. ZEMAN, L. -- ŠAJDLER, P. -- VESELÝ, P. Stravitelnost dusíkatých látek u koní. Krmivářství. 2001. sv. 5, č. 6, s. 30--32. ISSN 1212-9992. ŠAJDLER, P. Studium faktorů ovlivňujících stravitelnost živin u koní. Disertační práce. Brno: MZLU Brno, 2004. 127 s. ZEMAN, L. -- HODBOĎ, P. Changes in milk composition of sows during 28 days of lactation. Czech Journal of Animal Science. 2001. sv. 46, č. 12, s. 509--513. ISSN 1212-1819. ZEMAN, L. -- HODBOĎ, P. Použití stravitelných aminokyselin ve výživě prasat. In Zborník medzinárodnej vedeckej konferencie IV. dni výživy a veterinárnej dietetiky. 1. vyd. Košice: Univerzita veterinárského lékarstva v Košiciach, 2000, s. 109. ISBN 80-88986-16-1. Datum zadání diplomové práce: listopad 2006 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2008 Bc. Eva Baštová řešitelka diplomové práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. vedoucí diplomové práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně 3

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Minerální výživa koní vybrané stopové prvky (Zn, Mn, Cu) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. Podpis Datum 4

Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat panu profesoru Ing. Ladislavu Zemanovi, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi při vypracování diplomové práci poskytl. Ráda bych poděkovala svým rodičům za podporu při studiu. 5

ABSTRACT BAŠTOVÁ, E.: Mineral Nutrition of Horses Microminerals (Zn, Mn, Cu). Diploma Thesis, MZLU Brno, 2008, 61 p. The aim of the thesis was determination of apparent digestibility of minerals in equine nutrition. Six mature horses were studied in the experiment, that consisted of 3 balancing periods. In each period horses were fed three different feeding rations. Mixtures had different content of soybean meal. The first one (DKS0) had 0 %, the second one (DKS5) 5 % and the third one (DKS10) 10 % of soybean meal. Two differnet methods were used to assess the digestebility of trace elements. The first one was ash insoluble in 3 molar hydrochloric acid and the second one was chromium oxide. Feeding rations and faeces were analysed and than the mineral digestibility was calculated. The average digetibilities of trace elements were: copper 72,05 % ± 7,44 %, manganese 18,96 % ± 9,42 %, zinc 31,09 % ± 10,52 %, iron 39,50 ± 16,76 %. Results of the study suggest that the individuality of each animal had notable effect on the digestibility of macrominerals and trace elements, because there were significat differences between tested horses. Important effect on digestibility had also different structures of mixtures and there were also variances between the methods. Keywords: horse, digestibility, trace elements, zinc, manganese, copper 6

OBSAH 1 ÚVOD... 8 1.1 Význam koní historie a současnost chovu koní na našem území... 8 1.2 Význam výživy... 9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 2.1 Zvláštnosti trávicí soustavy u koní... 10 2.1.1 Trávicí šťávy a trávicí enzymy... 10 2.1.2 Mikroorganismy... 10 2.1.3 Dutina ústní... 11 2.1.4 Žaludek... 11 2.1.5 Tenké střevo... 11 2.1.6 Tlusté střevo... 12 2.1.7 Trávení a vstřebávání minerálních látek... 12 2.2 Minerální látky... 13 2.2.1 Makroprvky... 15 2.2.2 Mikroprvky... 21 2.3 Stravitelnost živin a její stanovení... 27 2.3.1 Výživná hodnota krmiv... 27 2.3.2 Stanovení stravitelnosti živin... 27 3 CÍL PRÁCE... 30 4 MATERIÁL A METODIKA... 30 5 VÝSLEDKY A DISKUZE... 32 5.1 Stanovení minerálních látek... 33 5.1.1 Makroprvky... 33 5.1.2 Mikroprvky... 34 6 ZÁVĚR... 37 7 POUŽITÁ LITERATURA... 39 8 PŘÍLOHY... 42 7

1 ÚVOD 1.1 Význam koní historie a současnost chovu koní na našem území Starověk Kůň byl důležitým dopravním a tažným zvířetem. Na zvláštním významu nabývali koně také v lovectví, které patřilo k nejoblíbenějším zábavám šlechty. Výška koní v kohoutku se pohybovala v rozmezí 120-150 cm. Největší počet dosahoval výšky 138 cm. Koně přepravovali v tahu jen malé náklady, neboť postroj byl velmi jednoduchý a cesty byly většinou ve špatném stavu. Ke zvyšování zemědělské výroby přispělo i využívání záhorového pluhu, umožňujícího hlubší orbu. V té době se rozšířilo též podkovářství. Avšak význam koní v zemědělství byl všeobecně malý. Středověk Koně byli využíváni pro potřebu válečnou, turnajovou, ceremoniální a dopravní. K chovu koní se zřizovaly četné hřebčíny, většinou poblíž hradních sídel. Novověk Dochází k rozvoji palných zbraní. Způsob boje vyžadoval u koní vysokou výkonnost a pohotovost v reakcích na pomůcky jezdce. Těmto požadavkům vyhovovali koně španělští. Vynikali i exteriérem pro zvyšující se nároky při ceremoniálním využití. Vznikaly samostatné jezdecké školy, z nichž četné se světově proslavily. Ty měly v dané době prvky bojové a teprve později vznikly základy drezúry. Ta se do dnešní doby předvádí ve španělské jezdecké škole ve Vídni. Začala se věnovat pozornost i zemskému chovu, a tím se z dřívější pestré krevní struktury začaly vytvářet domácí rázy. Zvláště ve východních Čechách, kde převládal teplokrevný kůň, to byli hospodářští koně chrudimští a v jižních Čechách tažní koně netoličtí. Koně se používali i v poštovnictví. Začátek moderní pošty spadá do 16. století zavedením spojů Vídeň - Brusel. Koncem 18. století se v Evropě neustále zvyšovala poptávka po koních, a to i k tažným účelům (v dopravě, v průmyslu, v přístavech, v dolech apod.) Vznikla četná plemena a plemenné rázy. Využití koní ve vojsku kulminovalo koncem 19. století. Ještě v první světové válce bylo využito 1,5 miliónu koní, z nichž bylo usmrceno 60 %. Poslední velká jezdecká bitva byla svedena v první světové válce v roce 1915. 8

Od počátku 20. století se výrazně vyvíjelo zemědělství, v kterém se zvyšovaly nároky na tažnou sílu. To vše se promítalo zvyšováním počtu chovaných chladnokrevníků. V průběhu 50. 60. let chov chladnokrevníka vlivem technizace zemědělství a automobilismu upadá a pozornost se věnouje šlechtění teplokrevných plemen pro sportovní a rekreační využití. Tento trend přetrvává dodnes. Dnes je kůň spíše módní záležitostí. 1.2 Význam výživy Abychom plně využili fyzického potenciálu sportovních koní, je nezbytné zajistit jim kvalitní a vyrovnanou krmnou dávku. Výživa je jedním z nejdůležitějších faktorů, kterým je jedinec spojen se zevním prostředím. Způsob výživy je určován výživným stavem, kondicí a sportovním či produkčním zaměřením koně. Krmivo má zásadní vliv na vývoj a výkon jedince, na složení a funkci jeho organismu. Kvalitní výživa a dobře sestavená krmná dávka má zásadní význam pro udržení aktivního zdraví, pro maximální výkon a dobrou reprodukci. Aby kůň mohl maximálně využít živiny z krmné dávky, je třeba znát mechaniku jeho trávicí soustavy a je velmi důležité dodržovat zásady správné techniky krmení, abychom předešli zdravotním komplikacím (např. koliky, žaludeční vředy apod.) 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Zvláštnosti trávicí soustavy u koní Stavba a funkce trávicího ústrojí (viz Obr. 3) koně je přizpůsobena potravním nárokům jeho předků, kteří se volně pohybovali po rozsáhlých savanách. Činnost jednotlivých částí trávicího ústrojí koordinují nadřízená nervová centra. Parasympatikus stimuluje motoriku střev a sekreci trávicích šťáv, sympatikus tyto činnosti tlumí. Na počátku trávicí trubice se přijatá potrava nejdříve mechanicky rozmělní zuby, pak se posouvá dál a rozkládá se působením enzymů vytvářených buď vlastním organismem, nebo střevními bakteriemi. U koně dochází k rozkladu potravy střevními mikroorganismy až téměř na konci trávicí trubice, v místě výrazného rozšíření tlustého střeva. Tam se látky, které během průchodu trávicím ústrojím nebyly sráveny v žaludku nebo v tlustém střevě, činností mikroorganismů rozkládají a částečně ještě vstřebávají a využívají. Doba průchodu potravy trávicím ústrojím záleží hlavně na druhu přijatého krmiva. Seno prochází trávicí soustavou rychleji než jadrné krmivo. Nejdéle prochází potrava přes tlusté střevo (85 % času). 2.1.1 Trávicí šťávy a trávicí enzymy Amyláza vylučovaná slinivkou břišní zahajuje trávení škrobů. U koní se uplatňuje v malé míře. Štěpení jednotlivých škrobů zajišťuje maltáza v tenkém střevě. Laktáza má největší význam a aktivitu u sajících hříbat, postupem času její vylučování klesá. Sacharáza se tvoří až během prvního roku života. Bílkoviny štěpí pepsin a chymotrypsin. Tuky štěpí lipázy vylučované slinivkou břišní. 2.1.2 Mikroorganismy Mikroorganismy mají zásasadní význam pro trávení, především v tlustém střevě (hlavně slepé střevo a tračník). Jedná se především o streptokoky a Escherichii coli. Střevní mikroflóra se může měnit v závislosti na druhu, množství a přípravě krmiva. Měnit se může jejich počet, složení, lokalizace i aktivita. 10

2.1.3 Dutina ústní Koně si potravu pečlivě třídí a vybírají. To snižuje riziko pozření cizího tělesa. Na trvalé pastvě pro koně však vzniká nebezpečí změnění druhového složení rostlin. Přijatá potrava se dobře rozmělní mezi stoličkami na kousky dlouhé 1 4 mm. Sežrat 1 kg ovsa trvá koni v průměru 10 minut. 1 kg sena mu trvá 40 50 minut. Mezi jednotlivými zvířaty jsou však individuální rozdíly. 2.1.4 Žaludek Žaludek koně je poměrně malý, je přizpůsobený průběžně přijímat menší dávky krmiva. Dolní úsek jícnu vstupuje do žaludku pod ostrým úhlem a při přeplnění žaludku vzniká na česle svalový tonus to má za následek nemožnost zpětného posunu potravy a tím pádem kůň nemůže zvracet (viz Obr. 4). K vyprazdňování žaludku dochází již během příjmu potravy, přičemž snadno stravitelné krmivo prochází žaludkem rychleji než koncentrovaná krmiva. V přední části žaludku se odbourávají cukry a škroby, zčásti také bílkoviny. V hlavní části žaludku se tvoří žaludeční šťávy (obsahující pepsin a kyselinu chlorovodíkovou). Zde klesá hodnota ph. Při nedostatečném promísení tráveniny s žaludečními šťávami může dojít ke komplikacím (zvýšené množství plynů a kyseliny mléčné, zvýšený tlak v žaludku, kolika). Žaludek koně je vzhledem ke své stavbě a velikosti náchylný k funkčním poruchám. 2.1.5 Tenké střevo Do tenkého střeva ústí po zhruba 15 cm společný vývod slinivky břišní a žlučovodu. Sliznice tenkého střeva je zvrásněna a tím se podstatně zvětšuje její povrch. Pohyby střev slouží k posouvání a promíchání tráveniny. Tenkým střevem projde trávenina zhruba za hodinu a půl. Z kyčelníku je trávenina nárazově vylučována do slepého střeva. Pankreatická šťáva vylučovaná slinivkou břišní obsahuje jen malé množství enzymů, za to však velké množství zásaditých sloučenin, které neutralizují kyselou tráveninu ze žaludku. Tu také neutralizuje žluč. Ta je vylučována přímo do dvanáctníku, protože kůň nemá žlučník. Obsah tenkého střeva je poměrně vodnatý podíl sušiny v trávenině je 4 6 %. Obsah těkavých mastných kyselin je v tenkém střevu vyšší po přijetí objemného krmiva než po 11

krmivu koncentrovaném. Obsah kyseliny mléčné se zvýší zejména po vyšším příjmu lehce fermentovatelných cukrů. Za normálních okolností se ph v tenkém střevě zvyšuje až na 7 (v kyčelníku). 2.1.6 Tlusté střevo Tlusté střevo koně je hodně objemné, má kapacitu až 130 litrů. Probíhá zde podobný způsob trávení jako v předžaludcích přežvýkavců - pomocí mikroorganismů se zde tráví hlavně vláknina a další složky potravy přicházející z tenkého střeva. V posledním úseku tlustého střeva se vstřebává voda a tím se obsah tráveniny zahustí. Vychlípeniny v tračníku dodávají výkalům specifický tvar. 2.1.7 Trávení a vstřebávání minerálních látek Vápník, fosfor a horčík se musí před vstřebáváním nejprve rozpustit, proto je jejich vstřebávání z těžce rozpustných sloučenin hodně omezené. Vápník a horčík se vstřebávají především v přední části tenkého střeva. Resorpce vápníku probíhá jako aktivní proces a ovlivňuje ji dostatečná acidita střevního obsahu, hladina vitamínu D, obsah fosfátů, nebo oxalátů v krmivech a parathormon. Resorbovaný vápník se vylučují především výkaly a močí. Zvýšené vylučování vápníku močí je indikátorem dekalcifikace kostí. Resorbovaný vápník se také vylučuje některými živočišnými produkty (mléko a tělo mláďat) (KUDRNA, 1998). Fosfor se resorbuje zvláště v tenkém střevě. Vstřebává se jako anorganický fosfát. Přebytek iontů vápníku, hořčíku a hliníku v krmné dávce tvoří ve střevech nerozpustné a neresorbovatelné fosfáty. Je vylučován výkaly a močí, na rozdíl od vápníku závisí vylučování fosforu močí na jeho množství v krmné dávce. (KUDRNA, 1998). Z mikroprvků se nejvíce vstřebávají jod a selen. Jod se vstřebává v tenkém střevě, ale může i ve sliznici, žaludku a kůži. Vylučuje se slinami, sekrety žaludku a tenkého střeva, močí a mlékem. Měď se vstřebává v žaludku a tenkém střevě. Vylučuje se prostřednictvím žluče a výkaly. (DUŠEK, 1999) Síra se vstřebává v tenkém střevě. Vstřebávání ostatních stopových prvků je přizpůsobeno aktuálním potřebám organismu. Většina těchto prvků se vylučuje hlavně žlučí. 12

2.2 Minerální látky Jednou z důležitých zásad výživy koní je zabezpečení optimálního množství minerálních látek. Podle ZEMANA a kol., 2006 jsou minerální látky v živočišném organismu zastoupeny v množství 3 5 % tělní hmoty a mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů, a tím i na zdraví, dlouhověkost a reprodukci zvířat. Aby plnily správně svou funkci, musejí být obsaženy v dostatečném množství, ale i v požadovaném poměru. Minerální látky na sebe působí synergicky a antagonisticky (viz Obr. 1 a Obr. 2). Organismus koně se přetěžuje, když jsou jednotlivé minerální látky podávány v neodpovídajících nadměrných množstvích. Důsledkem nadměrného podávání jednoho prvku může vzniknout velmi rychle deficit jiných vzájemně antagonistických prvků, a to i tehdy, když se prvky zkrmují v odpovídajícím množství. (DUŠEK a kol., 1999) Minerální látky jsou zapojeny do všech chemických dějů v organismu. Jsou nepostradatelné pro tvorbu buněk, tkání i orgánů. Působí na koloidní stav bílkovin, vytvářejí předpoklady pro činnost enzymů, hormonů i vitaminů. Regulují osmotický tlak v buňkách, v roztoku vytvářejí velké množství malých částic, které podstatně více ovlivňují osmotický tlak než velké částice koloidní povahy organického původu, a tím jsou minerální látky nezastupitelné. (DUŠEK a kol., 1999) Minerální látky dělíme na makroprvky a stopové prvky (mikroprvky). K makroprvkům řadíme vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, síru a chlór. Tyto prvky se podílejí na udržování vnitřního prostředí organismu nebo jsou přímo součástí tkání (vápník, fosfor a hořčík v kostech). Stopové prvky jsou v těle koně potřebné jen v omezeném množství, ale ani ony zde nesmí chybět. Kůň je musí získávat z krmiva, běžná krmná dávka jich většinou obsahuje dostatek, pokud tomu tak není, lze je dodat formou minerálních směsí. K mikroprvkům patří železo, měď, zinek, mangan, selen, kobalt, jód. Rozsah, kolik si rostliny na pastvině získají mikroprvků z půdy záleží na ph půdy, na vlhkosti a na druzích rostlin. Účinek lze přičíst také kořenovým systémům rostlin leguminózy a mnoho bylin mají hlubší kořeny než trávy. Obsah mikropvků v rostlinách je důležitý, ale koně často konzumují i půdu během pasení. Příjem půdy záleží na hustotě porostu. 13

Obr. 1: Synergické působení Obr. 2: Antagonistické působení 14

2.2.1 Makroprvky Vápník a fosfor Vápník a fosfor jsou velmi důležité prvky pro zdravé zuby a kosti. Poměr těchto dvou prvků je důležitý a měl by být 1,5-2 : 1. Nerovnováha s příliš mnoho fosforem může způsobit osteodystropii, která způsobuje, že kosti jsou příliš slabé a šlachy se mohou oddělit od kostí. Kromě toho jsou oba nepostradatelné pro krevní oběh, přenos nervových vzruchů ke svalovým vláknům a pro přeměnu energie ve svalech. Pracující koně mají zvýšenou potřebu obou prvků vzhledem k jejich vylučování potem a v důsledku vyššího přísunu krmiva také výkaly. U gravidních klisen v poslední třetině březosti stoupá potřeba vápníku a fosforu, jak se mineralizuje kostra hříběte v děloze. Výrazný nárůst potřeby se projevuje také u klisen kojících v důsledku výdeje minerálních látek mlékem. Obsah vápníku a fosforu v mléce klisny je nejvyšší během 1. měsíce laktace. U hříbat v 1. roce života je potřeba vápníku a fosforu zvlášť vysoká. Absolutní hodnoty potřeby zmíněných prvků se s věkem nijak výrazně nemění, neboť jejich klesající potřeba pro tvorbu kostry je vyvážena potřebou pro záchovu, která naopak stoupá. vápenaté minerální krmné přísady: krmný vápenec, plavená křída, lasturové mléko, chlorid vápenatofosforečné minerální přísady: pícní vápno, kostní moučka, ksotní šrot Vápník Má vliv na správnou funkci regulačních mechanizmů a je nepostradatelný při mnoha procesech (pro nervosvalový převod, činnost svalů, správný vývoj kostí, procesy srážlivosti krve, pro aktivaci některých enzymů, pro propustnost membrán). Vápníku se v těle nachází asi 7 kg, co je víc než jakéhokoliv jiného prvku. 99 % je obsaženo v kostech, zbytek se nachází v plazmě, tkáňovém moku a v měkkých tkáních. Vápník se podílí na fungování svalů, hojení ran, hormonálním přenosu podráždění, na síle kostí, na klidné a vyrovnané povaze, na pravidelné činnosti srdce a správném srážení krve, na zdravých zubech. Umožňuje přenášení nervových impulsů, je zodpovědný za kontraktilitu svalových vláken, hraje velkou roli v regulaci srdeční činnosti. 15

V malém množství je vápník obsažen i v krvi. Jeho množství v krevním oběhu je regulováno parathormonem (zvýšení) a kalcitoninem (snížení). Při nedostatku vápníku v krvi se jeho hladina kompenzuje mobilizací rezerv uložených v kostech. Při nadměrném přísunu vápníku může jeho hladina v krvi stoupnout na několik hodin po nakrmení až na 145 mg/l. Převážná většina přebytečného vápníku je z organismu vyloučena přes ledviny močí. Zásobení vápníkem lze odečíst z hladiny Ca v plazmě jen podmíněně. Extrémní nadbytek však 2 až 3 hodiny po krmení vede k dočasné hyperkalcemii. Vhodnější je posouzení renální exkrece Ca (s přihlédnutím k vylučování keratinu). (MEYER a COENEN, 2002) Vápník je nejvíce obsažen v jetelovinách, v zelené řepce, luskovinách, řepkovém listě a v trávách, dále pak rybí a masová moučka, mléko, sušené cukrovarské řízky a melasa. Podle MEYERA a COENENA, 2002 závisí zásobení vápníkem také na jeho obsahu v seně. Při obsahu 3 g a méně na kg je absolutní přísun na spodní hranici potřeby a poměr Ca : P pod 1:1. S narůstající přísadou ovsa (u koní s těžkou prací) je poměr vždy méně příznivý (užší). Dostatečný přísun vápníku zajistí krmení senem leguminóz (jetel, vojtěška, vičenec) v množství přes 2 kg denně. Nedostatek Největší riziko je při výlučném odchovu na mladé, na trávu bohaté pastvě bez možnosti přikrmování. K prvním symptomům akutního nedostatku Ca či nadbytku P patří proměnlivé kulhání z jedné končetiny druhou. Při deficitu se mohou objevit např. křeče ve svalech, bolesti kloubů, zpomalení pulzu, krvácení, lekavost, poruchy chůze, zvýšená lámavost kostí, osteoporóza, osteomalácie. V důsledku nedostatku vápníku dochází vlivem působení parathormonu nejdříve k metabolickému odvápňování kostní tkáně. S pokračujícím deficitem přecházejí odvápňovací procesy také na funkční kostní tkáň. Jestliže je v dietě nadměrné množství aniontů (P, Cl, S) v porovnání s kationty (Ca, Mg, K, Na), může dojít k dlohodobému vylučování vápníku z kostí a postupně k jejich odvápňování. Optimální poměr mezi nejdůležitějšími kationty (Na, K) a anionty (Cl) v krmné dávce (Na + K Cl) se pohybuje v rozmezí 0,2 0,3 ekvivalentu na kg sušiny krmiva. Ekvivalenty uvedených prvků jsou dány jako jejich obsah v g/kg sušiny krmiva, dělený jejich ekvivalentní hmotností (Na = 23, K = 39, Cl = 35), která v případě jednomocných prvků odpovídá jejich atomové hmotnosti.(meyer a COENEN, 2002) Na kostech končetin jsou při nedostatku postiženy především zóny bezprostředně pod okosticí, které jsou demineralizovány. Na místech úponů šlach a vazů vzniká bolestivý proces, 16

který se projevuje kulháním a ztuhlostí. Pokud nevyvážený přísun minerálních látek trvá déle, objevuje se oslabení a zánět kostí, natržení šlach a zlomeniny kostí. U rostoucích hříbat se nedostatek vápníku (spolu nebo bez přebytku fosforu) projevuje slábnutím, křivením a záněty kostí končetin, popř. změny tvaru hlavy. Nedostatek Ca (o 50 % potřeby) snížil porodní hmotnosti hříbat o 15 %. (MEYER a COENEN, 2002) Nadbytek Při přebytku vápníku a současném nedostatku fosforu dochází k lámavosti kostí a rachitidě. Nadbytek Ca snižuje také využití hořčíku, manganu, železa a zinku. Přebytek vápníku koně snášejí do určité míry bez problémů, pokud mají dostatek ostatních minerálních prvků (hořčík, mangan, železo, zinek). Fosfor Fosfor se vyskytuje v každé tělní buňce. Převážně se nachází v kostech a zubech. Z celkového množství fosforu (cca 4 kg) připadá většina na kostru asi 80 %, zbytek se nachází v měkkých tkáních a v krvi. V krvi působí jako pufrační systém, který udržuje ph v rozmezí 7,35 7,45. Fosfor je součástí mnoha organických sloučenin - fosfoproteidů, nukleoproteidů, fosfolipidů, ATP, ADP a dalších. Spotřeba stoupá se zvýšeným energetickým výdejem. Důležitý je dostatek vitamínu D, který ovlivňuje jeho metabolismus. (DRAŽAN, 2000) Příjem dostatečného množství fosforu bývá při běžném krmení zpravidla zajištěn. Koně na rozdíl od mnohých jiných druhů zvířat tráví i fytinfosfor. Potřeba fosforu stoupá při nadměrném přísunu bílkovin, kdy dochází ke zvýšenému vylučování fosforu ledvinami a močí. Hladina fosforu v těle se určuje obtížně. Po nadměrném zásobení při současně adekvátním nebo nízkém přísunu Ca se plazmatické hodnoty pro anorganický fosfor zpravidla pohybují při horní hranici, při nedostatečném zásobení ve spodním pásmu normy nebo níže. Při změnách krevní hladiny je třeba přihlížet také ke stáří. Extrémní nadbytek u P poznatelný při analýze moči. (MEYER a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek fosforu způsobuje slabost, poruchy ve stavbě kostní hmoty, nepravidelné dýchání, únavu, nervové poruchy, deprese růstu, zhoršení příjmu potravy. Při jednostranném krmení slámou či okopaninami může dojít k nižšímu příjmu fosforu. Nadbytek Přebytek fosforu bývá způsoben překrmováním obilnými zbytky, hlavně otrubami. 17

Sodík a chlor Sodík a chlor jsou nepostradatelné pro metabolismus vody a k udržení osmotického tlaku v mimobuněčných tekutinách. Podílí se na acidobazické rovnováze. Potřeba sodíku a chloru u pracujících koní je vyšší kvůli vyplavování potem a nelze ji zcela pokrýt běžnými krmivy. Koně musí mít stále k dispozici minerální krmnou přísadu v podobě lizu. Kamenná sůl se může přidávat i do krmiva. Při intenzivnějším pohybu potřeba obou prvků významně stoupá kvůli jejich intenzivním ztrátám potem (za hodinu se v 10 ml potu vyloučí přibližně 30 mg Na a 55 g Cl/kg ž. hm.). (MEYER a COENEN, 2002) Sodík Sodík je nejdůležitější kationt v acidobazické rovnováze. Hraje důležitou roli v zachování správné vzrušivosti svalů a propustnosti buněčných membrán. Sodík a draslík řídí hospodaření s elektrolyty a mají vliv na acidobazickou rovnováhu organizmu. Pro záchovu stačí koni denní dávka 20 mg Na/kg živé hmotnosti, která pokryje nevyhnutelné ztráty. Potřeba sodíku březích klisen a hříbat jen mírně převyšuje úroveň potřebnou pro záchovu, neboť jak nově se tvořící tkáně, tak mléko obsahují sodík i chlor jen v nepatrném množství. (MEYER a COENEN, 2002) Asi 40% celkového množství sodíku je vázáno v kostech, ale je těžko mobilizovatelný. Poměrně vysoká koncentrace sodíku je ve svalech a v játrech. Zvířata získávají sodík hlavně ve formě NaCl. (KUDRNA, 1998) Příjem sodíku bývá u koní často nedostatečný i pro potřeby záchovy, neboť mnoho krmiv ho obsahuje jen nepatrné množství. Obsah sodíku v zeleném krmení, stejně jako v seně nebo v siláži, se pohybuje často pod hranicí 0,5 g/kg, někdy dokonce až 0,2 g/kg sušiny. Také obiloviny i další krmiva pocházející z obilí mají obsah sodíku velmi nízký. Větší množství sodíku obsahují jen krmná řepa a krmiva z ní pocházející (melasa). (MEYER a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek sodíku, ale i chloru se projevuje především při intenzivním vylučování obou prvků potem, při průjmu nebo při ztrátě většího množství krve. Nedostatek sodíku vede k tendenci lízat předměty, které jsou slané, jako zpocená výstroj nebo lidi. Může se objevit i u koní na pastvě, pokud nemají k dispozici minerální liz. 18

Nadbytek Nadměrný příjem sodíku se může objevit u mladých koní po předložení dobytčího lizu nebo volné soli. Vede ke zvýšenému příjmu vody, močení, průjmu, nedostatečné činnosti trávicích žláz, pocitu únavy. Chlor U chloru se navzdory relativně nízkým endogenním ztrátám (kolem 5 mg Cl/kg ž. hm. denně) a vyššímu stupni zhodnocení doporučuje přísun 80 mg Cl/kg ž. hm. denně. Menší množství Cl se v závislosti na složení krmné dávky může negativně projevit na acidobazické rovnováze a ovlivnit nežádoucím směrem ph krve. Zelené krmení i seno obsahují zpravidla přes 6 g Cl/kg sušiny. (MEYER a COENEN, 2002) Draslík Draslík je důležitý elektrolyt potřebný na udržení acidobazické rovnováhy v buňkách. Udržuje vnitřní tlak kapalin. 90 % draslíku je uloženo v intracelulárních prostorách, především ve svalové tkání. Působí jako aktivátor řady enzymů podílejících se na glykolýze i na oxidativní fosforylaci. Denní potřeba draslíku pro záchovu se pohybuje kolem hodnoty 50 mg/kg ž. hm. K vyšší potřebě dochází u pracujících koní, kvůli vylučování draslíku potem a močí. Na to je třeba dbát i v horkém počasí, kdy se koně více potí. Obsah draslíku v krmivu musí přibližně odpovídat obsahu vápníku, to znamená pohybovat se v rozmezí 4 6 g/kg sušiny krmiva. V běžných krmivech je draslík vždy přítomen. Když koně ztrácejí větší množství draslíku potem, jsou nutné dávky až 10 g/kg živé hmotnosti denně. I této hodnoty je však dosaženo ve většině krmných dávek obsahujících objemná krmiva. Jadrné krmivo obsahuje 5 10 g, kdežto objemná krmiva 10 30 g/kg sušiny.(meyer a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek draslíku se projevuje sníženou chutí k žrádlu a oslabením svalů. U koní vystavených velké zátěži, může dojít až k hypokalémii. Na začátku pohybu se draslík vyplavuje ze svalových buněk do krevní plazmy, takže jeho množství v plazmě zpočátku stoupne, ale současně se zvyšuje jeho vylučování ledvinami. Po skončení práce se draslík vrací z plazmy zpět do buněk a jeho hladina v krvi klesne výrazně pod normál. Také při déle trvajícím chronickém průjmu vzniká nebezpečí draslíkového deficitu. 19

Nadbytek Nadměrné množství draslíku (po pastvě na intenzivně hnojené pastvině nebo po příliš vysokém podílu melasy v krmné dávce) koně zpravidla tolerují. Teprve při jeho extrémně vysokých dávkách (přes 500 mg/kg ž. hm. denně) stoupá spotřeba vody a množství vylučované moči.(meyer a COENEN, 2002) Hyperkalemická periodická paralýza (Hyperkalemic Periodic Paralysis, HYPP) HYPP je vrozená genetická vada, kteár byla dodnes zaznamenána pouze u potomků hřebce plemene American Quarter Horse IMPRESSIVE. Koně s HYPP mají poruchu v transportu elektrolytů přes póry buněčných membrán. Nemocní koně nemůžou správně kontrolovat hladinu různých elektrolytů v buňkách. Sodíkové kanálky u takto postižených koní nefungují správně a jsou propustné. Když se v krvi zvýší hladina draslíku v důsledku výživy nebo výkonu, tyto defektní kanálky pustí draslík do buňky, kde se zvýší jeho hladina. Svaly začnou být příliš vzrušivé a může nastat spontánní svalová akce nebo kontrakce. Třas a cukání u koní s HYPP ukazuje zvýšení draslíku.. Draslík by neměl překročit 1 % v krmné dávce. Krmení obilních směsí s nízkým obsahem melasy a zkrmování píce s obsahem draslíku do 1,5 % napomáhají snížit jeho hladinu. Hořčík Je je jedním z hlavních kationtů v organismu a podílí se na metabolických procesech. Hraje důležitou úlohu v procesu svalového stahu, udržuje také normální srdeční rytmus. Má vliv na nervově-svalovou dráždivost. Je antagonistou vápníku. Stimuluje mechanizmy obranyschopnosti organizmu, uklidňuje a má vliv na správný vývoj kostního aparátu. 60 % hořčíku v těle je vázáno v kostře v apatitu, 20 % je ve svalech. V záchovné krmné dávce stačí cca 18 mg/kg živé hmotnosti denně. Malé množství hořčíku je vylučováno potem, proto mají jezdečtí koně zvýšenou potřebu tohoto prvku. Markantní zvýšení potřeby nastává během laktace a během růstu. Potřebné množství hořčíku je zajištěno ve většině krmných dávek běžně používaných v praxi, zejména když krmná dávka obsahuje obilná zrna, další produkty po zpracování obilí a seno leguminóz. (MEYER a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek hořčíku se může vyskytnout při pastvě na intenzivně hnojených plochách s travními monokulturami. Vápník a hořčík jsou si chemicky podobné, oba ionty používají v těle stejný transportní mechanismus a příjem. Jde o konkurenční působení, a proto nedostatek hořčíku může 20

vzniknout při nízkém příjmu hořčíku nebo když je příjem vápníku vysoký a příjem hořčíku nízký. Kůň je nesnášenlivý k práci kvůli svalové únavě, má přecitlivělou kůži, svalový třes. Diagnóza nedostatku hořčíku je složitá, protože hořčík v séru nic neříká o hořčíku obsaženém ve svalech. Hořčík v moči je o něco lepší ukazatel, protože nízká hladina hořčíku v moči nám říká, že je snížený příjem hořčíku. Nejlepší způsob diagnózy je přes svalovou biopsii. Zvýšení obsahu hořčíku ve svalech lze docílit zvýšením denního příjmu hořčíku a zároveň snížením vápníku (pokud je ho nadbytek). Optimální poměr vápníku a hořčíku je 1,5 2,0 : 1. Nadbytek V kombinaci s přebytkem fosforu se mohou tvořít střevní a močové kameny. Síra Síra je součástí zejména sirných aminokyselin (cystin, cystein, methionin). Ty se uplatňují při činnosti enzymů a detoxikačních pochodech. Síra je důležitá pro syntézu biotinu, thiaminu, insulínu a chondroitin sulfátu. Pokud je síra koním podána v organicky stravitelné formě, má antioxidační účinky, pomáhá z těla koně vyloučit škodlivé látky. Síra do jisté míry také ulevuje od bolesti, zlepšuje výkonnost, zkvalitňuje srst i rohovinu. Síra v přírodě není stabilní, při zpracování se rozkládá (např. vojtěška má síry dost, ale po usušení téměř žádnou). 2.2.2 Mikroprvky Mangan Mangan je součást některých enzymů nebo aktivuje jejich činnost. Je významný při syntéze vitamínů, hemoglobinu, má kladný vliv na růst a vliv na funkci vaječníků. Mangan je potřebný pro vývoj chrupavek a ovlivňuje využití ostatních stopových prvků. Zásobení organismu manganem je většinou krmnou dávkou zajištěno. Obsah manganu v zeleném krmení a v seně jen málokdy klesne pod hranici 30 mg/kg sušiny. Nižší hodnoty byly naměřeny jen na vápenatých půdách s vysokou hodnotou ph a na lehkých písčitých půdách, silně provápněných a přirozeně chudých na mangan. Vojtěškové seno obsahuje zpravidla méně manganu než seno travní. (MEYER a COENEN, 2002) 21

Skutečná stravitelnost manganu je přibližně 50 % (Hudson et al. 2001). SOBOTA et al (2001) prokázal, že celková koncentrace manganu 36 mg/kg v krmné dávce je neadekvátní u ročků A1/1 a QH pro maximální váhový přírůstek, růst dlouhých kostí a biochemické ukazatele tvorby kostí. Důkazem toho je, že HUDSON et al. (2001) udává potřebu asi 50 mg/kg sušiny krmné dávky u dospělých koní. Nadbytek Příliš velké množství manganu v zeleném krmení (600 1200 mg/kg suš.) přispívá ke vzniku anémie, zřejmě v důsledku snížení schopnosti vstřebávat želeno. (MEYER a COENEN, 2002) Zinek Zinek je potřebný pro zdravou kůži, kosti, kopyta a pojivovou tkáň. Jako součást různých enzymů se podílí na metabolizmu bílkovin a sacharidů. Vstřebávání organizmem je různé, je ovlivněno také jinými prvky. Zinek má také detoxikační účinky. Je důležitou součástí trávicích enzymů, podporuje imunitní systém. Podílí se na udržování rovnováhy jiných stopových prvků (manganu, hořčíku, selenu a mědi). Zinek má velký význam při hojení ran, zvláště při poraněních kůže. Pokud 1 kg sušiny krmiva obsahuje kolem 35 mg zinku, je potřeba zinku pro koně saturována. Při vyšším obsahu kyseliny fytinové v krmivu (obilná zrna, zadina) a při vyšších dávkách vápníku a mědi je třeba počítat i se zvýšenou potřebou zinku. Potřeba zinku je tedy při běžném způsobu krmení zpravidla zajištěna.(meyer a COENEN, 2002) Schopnost absorbce zinku ve všech formách je pravděpodobně ovlivněná více krmivy bohatými na fytáty než je absobce jiných mikroprvků Dospělí koně jsou vůči vysokým dávkám zinku v krmné dávce poměrně tolerantní (do 500 mg/kg suš.). Březí klisny by zinku neměly dostávat příliš mnoho, je zde nebezpečí jeho ukládání v příliš velkém množství v játrech plodu. Dávky přes 9000 mg/kg sušiny krmiva jsou toxické, dávky kolem 500 mg/kg suš. u mladých koní můžou způsobit vývojové ortopedické vady. (L. D. LEWIS, 1995) Nedostatek Při deficitu zinku se objevují nemoci kůže, prodloužené hojení ran, zhoršení kopytní rohoviny. Koně také ztratí chuť k jídlu, jsou náchylnější k infekcím, zhorší se plodnost, může dojít ke zpomalení růstu. 22

Nadbytek Škodlivost zinku se váže hlavně na druhotný deficit mědi. Přebytek zinku v organismu je považován za jednu z příčin vzniku nádorů. Měď Měď se jako součást enzymů účastní oxidačně-redukčních procesů. Nejčastěji se jedná o antagonismus mezi mědí a zinkem. Měď působí jako katalyzátor při tvorbě hemoglobinu, tím pádem ovlivňuje vstřebávání železa. Má vliv na tvorbu nervové tkáně, krve, pigmentu a správný vývoj kostí. Měď má význam také v reprodukci u klisen.. Obsah mědi v krmné dávce by se měl pohybovat u odstavených hříbat a chovných klisen kolem 10, u ostatních koní v rozmezí 8 10 mg/kg sušiny krmiva. Protože mléko klisen je na měď poměrně chudé, je v doplňkovém krmivu pro kojená hříbata její obsah vyšší (25 mg/kg), aby množství tohoto prvku přijaté celkem v krmné dávce bylo kolem 10 mg/kg sušiny krmiva.(meyer a COENEN, 2002) Ve srovnání s účinností organických a anorganických zdrojů mědi a zinku, dvě ze tří studií ukazují na vyšší účinnost organických zdrojů u mladých koní (MILLER et al., 2003; SICILIANO et al., 2003b), ale třetí ukazovala u dospělých koní na nízkou využitelnost u obou zdrojů. (WAGNER, et al. 2003) SCHRYVER (1990) demonstroval, že koně mají o mnoho vyšší toleranci na měď než přežvýkavci. Nedostatek Když klisny během březosti mají nízký příjem mědi, dochází k nedostatečnému ukládání mědi v játrech u plodu, což může vést k nedostatku po porodu, protože v mléce je mědi málo. Nedostatek mědi může u hříbat vést k anémii. Nadbytek Nejvíce ohrožená jsou mladá zvířata při dlouhodobém příjmu krmiv s vysokými dávkami mědi. To může způsobit poškození jater a ledvin. Tolerance koní vůči nadměrnému množství mědi se zdá být vysoká. Obsah 800 mg Cu na kg sušiny krmiva je tolerovatelný několik měsíců. Přesto by se chovatel měl dávek přesahujících 50 mg/kg suš. vyvarovat. (MEYER a COENEN, 2002) 23

Železo Železo je součástí mnoha enzymů a sloučenin bílkovin s kovy. Ty se účastní oxidačněredukčních pochodů. Je nepostradatelné pro tvorbu hemoglobinu a myoglobinu. 60 % železa je v hemoglobinu (u hříbat 80 %) a 20 % v myoglobinu. Železo se hromadí hlavně v játrech a slezině. Železo ovlivňuje stav červených krvinek, buněčné dýchání, správnou činnost srdce, hormonální změny, stav imunitního systému, či zásobování buněk kyslíkem. Železo má velký význam pro hříbata. Novorozená hříbata mají vzhledem k relativně velkému objemu krve a vyšší hodnotě hematokritu určité omezené zásoby. (MEYER a COENEN, 2002) Pro rychle rostoucí hříbata se doporučuje dávka 50 mg železa na 1 kg krmné dávky/den. (NRH, 1978) Běžně používaná krmiva obsahují většinou více železa, než jsou hodnoty udávané v normách. Železo je např. v obilí obsaženo převážně ve formě fytátu, ve které je pro koně těžko využitelné. Vstřebávání a také metabolická funkce železa souvisí s působením jiných prvků. Využití železa brzdí fosfor. Také při vysokém obsahu manganu v krmivu klesá absorpce železa. Maximální snesitelná dávka železa v krmné dávce dospělých koní je 1000 mg/kg sušiny. Vyšší dávky železa (např. při silné kontaminaci trávy na pastvě zeminou) mohou nepříznivě ovlivnit využití fosforu, případně také mědi, manganu a zinku. (MEYER a COENEN, 2002) Zvýšená potřeba železa se objevuje po ztrátě většího množství krve (poranění, střevní parazité) a při začínajícím tréninku (zvýšení počtu červených krvinek). Jelikož železo se vylučuje také v potu, je zvýšená potřeba i u silně se potících koní. (MEYER a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek železa se může vyskytnout u dostihových koní, či u předčasně narozených hříbat. Deficit vyvolává hlavně nedokrevnost, z čehož vyplývá poškození sliznic, dále pak omezený růst a vyčerpání organismu. Anémie z nedostatku železa je u koní ojedinělá, častěji je zapřičiněna nedostatkem mědi nebo vitamínu B 12. Selen Selen je velmi důležitý pro činnost imunitního systému. Selen působí společně s vitamínem E. Ten působí jako antioxidant brzdí tvorbu peroxidů a selen inaktivuje jejich enzym glutathionperoxidázu. Selen předcházení různým nemocem, je nutný pro správný růst a plodnost. 24

Obsah selenu v krmivech závisí na obsahu selenu v půdě. Vysoký obsah selenu (až 3 mg/kg) má například lněné semeno, naopak v ovsu pěstovaném na půdách chudých na selen je jeho obsah obzvlášť nízký. Potřeba selenu pro dospělého koně se udává v rozmezí 0,1 0,12 mg/kg sušiny krmiva. (MEYER a COENEN, 2002) Podle Pagana (1998) je stravilnost selenu vyšší u organického selenu (selenových kvasnic), činí 57,3 %, u anorganického selenu (seleničitan) je 51,1 %. Nedostatek Nedostatek selenu oslabuje obranyschopnost organismu, zejména u plodu a novorozených hříbat u kterých se můžou projevit degenerativní změny. Dochází k bolestem svalů a malátnosti. Hříbata mohou i uhynout na celkovou slabost. Deficit také vede k lomivosti kopytní rohoviny, či náchylnosti k infekcím. Při nedostatku selenu se koním podávají lizy nebo minerální krmné doplňky obsahující selen. Nadbytek Selen je ve velkém množství velmi toxický. Tolerance koní vůči nadbytku selenu není vysoká. Množství od 2 g Se/kg sušiny krmiva způsobuje otravou, která se projevuje kroužkovitým zaškrcením kopyt, vyzouváním kopyt, vypadáváním žíní z hřívy a ocasu a nespecifickou malátností. Po orálním příjmu 12 a více g selenitu (tj. cca 6 mg Se/kg ž. hm.) denně byly pozorovány akutní příznaky otravy (koliky, pocení). (MEYER a COENEN, 2002) Kobalt Kobalt je součást vitamínu B 12, který se tvoří v trávícím ústrojí pomocí mikroorganismů. Je proto důležitý pro jeho syntézu. Působí na růst hříbat, ovlivňuje reprodukční ukazatele u hřebců a klisen, protože slouží při aktivaci enzymů podílející se na látkové výměně. Potřeba kobaltu pro dospělého koně (cca 0,1 mg/kg suš. krmiva) je zpravidla zajištěna běžným krmením. Jen v mladých rostlinách rostoucích na silně zvětralých písčitých, žulových nebo rulových půdách se obsah kobaltu někdy pohybuje pod udanou minimální hodnotou. (MEYER a COENEN, 2002) Nedostatek Nedostatek kobaltu vede k nedostatku vitamínu B 12. To může vyvolat anémii, změny na kůži, či pozastavení růstu. Nemoci způsobené z nedostatku kobaltu zatím u koní nebyly popsány. 25

Jód Jód je součást hormonů štítné žlázy. Ty regulují metabolismus a růst. 90 % z celkového množství jódu je uloženo ve štítné žláze. Dospělý kůň potřebuje cca 0,2 mg jódu/kg sušiny krmiva. Chovné klisny a sportovní koně mají vyšší potřebu. Jako krmné doplňky se doporučují jódované soli nebo krmiva obsahující vyšší množství jódu. Když je v solném lizu jód ve formě jodidu draselného, poměrně rychle vyprchá. Povrch lizu proto obsahuje již jen stopy jódu. Je lepší přidávat do soli jodičnan draselný, který se nerozkládá tak rychle. Nedostatek Nedostatek jódu může být způsoben nízkým obsahem tohoto prvku v krmivu nebo přítomností látek v krmivu, které inhibují tvorbu hormonů štítné žlázy. Jsou to například thiozyanáty nebo izothiozyanáty (v brukvovitých rostlinách, jeteli plazivém) především však dusičnany. Jejich negativní účinek se dá kompenzovat dodáním jódu. Nedostatek jódu se u dospělých koní projevuje tvorbou strumy. Klisny s nedostatkem jódu mají nepravidelný reprodukční cyklus a mohou se jim narodit mrtvá nebo velmi slabá hříbata. 26

2.3 Stravitelnost živin a její stanovení 2.3.1 Výživná hodnota krmiv Výživná hodnota krmiv je podle ZEMANA a kol., 2006 vyjádřena obsahem energie, živin a všech ostatních látek, dále fyzikálními, chemickými i dietetickými vlastnostmi a působením krmiva na organismus zvířete. 2.3.2 Stanovení stravitelnosti živin Stravitelná živina je živina přijatého krmiva, která se nevyloučila výkaly.v bilančních pokusech zjišťujeme množství stravitelné živiny. Od obsahu v krmivu odečítáme obsah živiny ve výkalech. Jedná se o zdánlivě stravitelnou živinu, protože zde nejsou započítány živiny metabolického původu. Ty nepocházejí ze zkoumaného krmiva, ale z organismu odloupané buňky apod. Když stanovíme obsah živin metabolického původu, můžeme spočítat množství skutečně stravitelné živiny. Zdánlivě stravitelná živina = živina v krmivu živina ve výkalech Skutečně stravitelná živina = živina v krmivu (celkový obsah živiny ve výkalech živina metabol. původu ve výkalech) Procentuální podíl bilančně stravitelné živiny z jejího celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem zdánlivé stravitelnosti. Koef. zdánlivé stravitelnosti = bilančně stravitelná živina / živina krmiva * 100 Procentuální podíl skutečně stravitelné živiny z celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem skutečné stravitelnosti. V bilančních pokusech se zvířaty můžeme použít klasickou nebo indikátorovou metodou. Obou metod lze použít k přímému i diferenčnímu stanovení stravitelnosti. Lze provést i stanovení in-vitro v laboratoři. Stravitelnost živin se zjišťuje vždy u více zvířat. Čím větší počet zvířat, tím jsou výsledky přesnější a jejich spolehlivost je vyšší. Lze provádět bilanci i u více skupin. 27

Do pokusu zařazujeme zvířata zdravá, bez parazitů. Pokus se dělí na přípravné a bilanční období. V přípravném období se zvířata navykají na zkoušenou krmnou dávku. Z trávicího traktu se také musí vyloučit zbytky dříve zkrmovaných krmiv. Délka přípravného období záleží na druhu zvířat a složení krmné dávky. Většinou se pohybuje mezi 5 a 15 dny. Vlastní stanovení probíhá v bilančním období pokusu, trvajícím nejčastěji 5 10 dní. Klasická metoda V bilančním období musíme zaznamenávat množství předkládaných krmiv a evidovat nedožerky nebo ztráty. Kvantitativně shromažďujeme výkaly a odebíráme vzorky pro analýzy. U všech krmiv stanovujeme při navažování dávek pro jednotlivá krmení sušinu. Během pokusu by se měl dodržovat pravidelný režim dne. Denně odebrané vzorky výkalů zmrazujeme, nebo je uchováváme v hermeticky uzavřené nádobě v ledničce (po přídavku chloroformu). Dáváme přednost lyofilizaci, protože ztráty živin při tepelných úpravách mohou být vysoké. Je také vhodné některé rozbory provést ve výkalech čerstvých, hned po bilančním období. Indikátorová metoda Při stanovení koeficientů stravitelnosti indikátorovou metodou není nutné zjišťovat spotřebu krmiva a kvantitativní sběr výkalů. Musíme zjistit obsah indikátoru v krmné dávce a ve výkalech. Můžeme vypočítat, jaký je poměr mezi spotřebovaným množstvím krmiv a množstvím vyloučených výkalů. Ve výkalech se vylučuje veškerý přijatý indikátor, z přijatých živin se vylučují jen živiny nestrávené. Koncentrace indikátoru v sušině výkalů je vyšší než v sušině krmiva. Hmotnost sušiny výkalů je menší než hmotnost sušiny přijatého krmiva. Koef. bilanční stravitelnosti = 100 (i krm * ž výk /i výk * ž krm )* 100 Indikátory Indikátory nesmí ovlivňovat trávení, musí být nestravitelné, nesmí omezovat metabolické procesy, musí procházet trávicím traktem stejně rychle jako krmivo a musí v něm být rovnoměrně zamíchané. Nesmí být pro zvíře škodlivé, nesmí ovlivňovat aktivitu mikroorganismů, či se tvořit v trávicím traktu. Měly by být snadno a přesně stanovitelné a nezaměnitelné. 28

Přirozené = původní složka krmiva popel nerozpustný ve 3 M kyselin chlorovodíkové lignin methosylové skupiny Externí = ke krmné dávce přidané oxid chromitý oxid titaničitý síran barnatý polyetylénglykol Cr-EDTA Při použití indikátorové metody není třeba zvířata držet v klecích nebo na bilančních stáních, stačí odebírat vzorky výkalů nekontaminovaných močí, popř. částečkami steliva, krmiva apod. u zvířat ustájených v běžné stáji. Indikátorové metody usnadňují bilance při běžných technikách chovu. Jsou výhodné všude tam, kde by byla obtížná evidence množství přijatého krmiva. Nemusíme znát ani jeho sušinu při zkrmování. (ZEMAN a kol., 2006) 29

3 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zjistit stravitelnost vybraných stopových prvků u koní, a to ze tří různých směsí pomocí dvou indikátorových metod a porovnat získané výsledky s výsledky pokusů jiných autorů. Byl proveden bilanční pokus. V odebraných výkalech a krmivech jsme analyzovali obsah organických živin a minerálních látek. 4 MATERIÁL A METODIKA Bilanční pokus proběhl na Školním zemědělském podniku v Žabčicích. Stáje zde slouží jak pro výuku studentů (předměty Chov koní, Jezdectví a vozatajství, Agroturistika), tak pro reprezentaci stáje a školy na soutěžích. Koně zde ustájení jsou buď provozní (pro studijní účely), nebo sportovní (parkur, drezura, military). Pokusu se zúčastnilo 6 dospělých koní různého věku (nejstarší 20 let, nejmladší 6 let), z toho čtyři angličtí plnokrevníci a dva čeští teplokrevníci. Jeden hřebec, jedna klisna a čtyři valaši. Pět koní je sportovních a jeden provozní. Průměrná hmotnost zvířat byla 530 kg. Pokus byl rozdělen na tři periody. Každá trvala vždy sedm dní. Před každou bilanční periodou bylo sedm dní přírpavné období. V každé periodě se zkrmovala vždy rozdílná doplňková krmná směs (dále DKS) a luční seno. Vždy dvěma koním stejná DKS (viz Tab. 5, 6, 7) Směsi se lišily rozdílným obsahem sojového extrahovaného šrotu (0 %, 5 %, 10 % - DKS0, DKS5, DKS10). Obsah jednotlivých směsí viz Tab. 10. Pokus byl uspořádán metodou latinského čtverce (3x3). Během pokusu byli koně ustájeni v boxech s pilinami, byli krmeni dvakrát denně. Doplňková krmná směs byla dávkována, seno bylo volně dostupné v síťkách (obsah v síťkách byl zvážen). Přístup k vodě byl ad libitum (z automatických napáječek). Koně během sběru výkalů nevykonávali žádnou práci. Krmná dávka byla sestavená s ohledem na jejich potřebu živin pro záchovu a lehkou práci. Vlastní pokus spočíval v rozboru krmiv a výkalů. Ke stanovení minerálních látek a ostatních organických živin bylo použito dvou indikátorů. Jeden, popel nerozpustný ve 3 M HCl, byl tvořen popelem, přirozeně se vyskytujícím v krmivu a oxidem chromitým, uměle přidaným do krmiva. Ve druhém případě se jednalo pouze o oxid chromitý. Premix v krmné dávce byl složen ze 2 % VDK (firmy Mikrop Čebín a.s.), 0,5 % oxidu chromitého, 1,5 % škrob. 30

Vzorky výkalů a krmiv byly odebírány dle vyhlášky Ministerstva zemědělství 124/2001 Sb., která stanovuje požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků. Dávky byly sestaveny podle vyhlášky č. 544/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 451/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. Výkaly byly průběžně odebírány každý den do plastových pytlů, konzervovány chloroformem. Po každé periodě byly výkaly homogenizovány, sušeny (lyofilizací) a analyzovány. Organický rozbor se prováděl na Ústavu výživy zvířat a pícninářství dle platných metodiky (dle Vyhlášky 124/2001 Sb.). Suché vzorky byly analyzovány na obsah minerálních látek v laboratořích Mikrop Čebín a.s. (vedoucí RNDr. Pavel Michele). K vyhodnocení výsledků jsme použili biometrických postupů popsaných Snedecor a Cochran (1971). 31

5 VÝSLEDKY A DISKUZE 6 koním byly během tří bilančních period zkrmovány tři různé doplňkové směsi a luční seno. Směsi se lišily obsahem sojového extrahovaného šrotu (SEŠ), kde nejméně ho bylo v DKS0 (0 %) a nejvíce v DKS10 (10 %). Největší zastoupení měl oves, který činil 40 % a dále ječmen (20 30 %). Složení jednotlivých komponent směsi je uvedeno v Tab. 10. Množství přijatých živin a minerálních látek v DKS0 a v seně je uvedeno v Tab. 13. V Tab. 14 a Tab. 15 je uvedeno množství přijatých živin v DKS5 a seně a DKS10 a seně. V níže citovaných výsledcích jsou k doplňkové směsi vždy připočítány i hodnoty sena. S narůstajícím obsahem SEŠ, jak je patrné v Tab. 11,se nejvíce zvyšoval obsah dusíkatých látek ve směsi, dále pak obsah vápníku, sodíku, mědi a zinku. Na druhou stranu se snižoval obsah BNLV a draslíku. Je to dáno různým poměrem ječmene a SEŠ v DKS. Průměrný příjem sušiny byl 6878,20 gramů ± 123,35 gramů. Podle ZEMANA a ŠAJDLERA (2005) by měl 500 kg vážící kůň v lehké práci denně přijmout 10040 g sušiny. Podle NRC (National Research Council, 1989) je pro koně o hmotnosti 520 kg 8670 g. KER (Kentucky Equine Research) doporučuje pro stejnou hmotnost 9100 g (viz Tab. 3) Nenjnižší příjem sušiny měl Vels u DKS0 (6643,99 g), nejvyšší Vels u DKS5 (7082,95 g). Stravitelnost sušiny byla v průměru 69,37 % s variačním koeficientem 4,46 %. Podle ZEMANA a TOMANOVÉ (1994) by se měla stravitelnost sušiny pohybovat od 65 80 %. Nejnižší stravitelnost činila 62,61 % (Francis, DKS10, při stanovení popelem) a nejvyšší 76,60 % (Oregano, DKS10, stanoveno oxidem chromitým). Průměrný příjem dusíkatých látek byl 1081,35 g se směrodatnou odchylkou 172,18 g. ZEMAN a ŠAJDLER (2005) doporučují pro koně (500 kg) v lehké práci 984,00 g NL a pro koně (600 kg) 945,00 g. KER a NRC doporučují 850,00 g NL/den. Nejméně dusíkatých látek měla směs DKS0 1024,73 g, DKS5 obsahovala 1087,90 g a nejvíce měla DKS10 1131,40 g NL. Všechny hodnoty jsou vyšší, než doporučuje norma. Vlákniny bylo průměrně přijato 2575,33 g ± 114,86 g. Podle DUŠKA (1999) by neměl obsah vlákniny v krmné dávce přesáhnout 2542 g. ZEMAN a TOMANOVÁ (1995) doporučují 2669 g vlákniny v krmné dávce/den. 32