Directorate-General for Communication PUBLIC OPINION MONITORING UNIT Brussels, October 2014 Povolební studie 2014 VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU 2014 ANALYTICKÁ SYNTÉZA Rozsah: EU-28 Respondenti: 27 331 Evropanů oprávněných volit (starších 18 let / starších 16 let v Rakousku) Metodika: osobní dotazování s přenosným počítačem (CAPI) Období dotazování: 30. května 27. června 2014, provedeno společností TNS opinion ÚVOD 3 I. ÚČAST. 18 II. III. IV. HLASOVÁNÍ..21 NEÚČAST VE VOLBÁCH.. 31 POSTOJ K EVROPĚ.. 38 V. ZÁJEM O EVROPSKÉ VOLBY A POLITIKU OBECNĚ..63 VI. INFORMOVANOST A PŮSOBENÍ KAMPANĚ.. 75 Oddělení pro sledování veřejného mínění Jacques Nancy +32 2 284 24 85 EPEurobarometer@europarl.europa.eu 1
Upozornění Tento průzkum byl proveden v rámci smlouvy volebního večera (s využitím metodologie tradičního průzkumu prováděného osobním dotazováním po vzoru povolebního průzkumu v roce 2009). Rozlišovacími kritérii pro tento povolební průzkum jsou pohlaví, věk, bydliště respondenta a rovněž rekonstrukce účasti ve volbách do Evropského parlamentu a rekonstrukce hlasování. 2
ÚVOD Souvislosti Tento průzkum byl proveden v terénu společností TNS opinion v návaznosti na volby do Evropského parlamentu, které se konaly v květnu 2014. Jeho cílem bylo lépe porozumět důvodům, jež evropské voliče vedly k jejich účasti či neúčasti na tomto hlasování. Jako vždy u tohoto typu průzkumu je při samotné práci v terénu nutné mít na paměti vnitrostátní, evropské a mezinárodní souvislosti. Stejně jako během posledních 6 let jsou evropské souvislosti, do nichž spadá tento průzkum Evropského parlamentu, poznamenány především následky měnové, finanční, hospodářské a sociální krize. Ve srovnání s volbami do Evropského parlamentu v roce 2009 byla navíc politická situace v EU poznamenána důležitými politickými změnami: Evropská unie má navíc jednoho člena Chorvatsko. Na základě inovací spojených s Lisabonskou smlouvou se počet poslanců Evropského parlamentu snížil ze 766 na 751. Poprvé v historii byl kandidát na předsedu Evropské komise navržen Evropskou radou s ohledem na výsledky evropských voleb. Evropský parlament pak v rámci výkonu své nové pravomoci zvolil dne 15. července 2014 do čela Komise Jeana-Clauda Junckera. Mimo to byli ve více členských státech občané rovněž přizváni k volbám na vnitrostátní úrovni: další volby se zároveň konaly v Belgii (volby federální a regionální), v Litvě (prezidentské volby), v Řecku (místní volby), v Německu (místní volby), v Irsku (místní volby), v Itálii (volby provinční a komunální), na Maltě (místní volby) a ve Spojeném království (místní volby). 3
HLAVNÍ ZÁVĚRY 1. Účast: Účast ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 dosáhla 42,54 % (v roce 2009 to bylo 43 %). Za tímto evropským průměrem se však skrývají významné rozdíly mezi 28 členskými státy, které např. dosahují až 76,5 procentních bodů mezi Belgií (89,6 %) a Slovenskem (13,1 %). Tak je v souvislosti s volební účastí možné konstatovat, že v sedmi zemích došlo k jejímu výraznému nárůstu, v šesti zemích se prakticky nezměnila a v 15 dalších zemích došlo k jejímu propadu (zejména ve většině zemí, které k EU přistoupily v roce 2004, 2007 a 2013). 2. Důvody pro volební účast či neúčast: Hlavní motivací občanů, kteří se dostavili k volbám, bylo, stejně jako v roce 2009: splnění jejich občanské povinnosti, pravidelná účast ve volbách či aby podpořili politickou stranu, která je jim blízká. Za těmito tradičními důvody bezprostředně následují důvody příznačně evropské: aby dali najevo svou podporu EU, neboť se cítí Evropanem (Evropankou) či občanem (občankou) EU nebo protože mohou díky účasti v evropských volbách něco změnit. V návaznosti na skutečnost, že vstoupila v platnost institucionální ustanovení Lisabonské smlouvy, byla do seznamu možných odpovědí předkládaných respondentům, kteří hlasovali ve volbách dne 25. května 2014, zařazena nová položka: s cílem ovlivnit volbu předsedy Evropské komise. V průměru zvolilo tuto možnost mezi třemi odpověďmi, které mohli uvést jako odůvodnění své účasti ve volbách, 5 % voličů. Stojí za zmínku, že ve třech zemích toto číslo dosáhlo či překročilo hodnotu 10 %: v Rakousku (12 %), v Německu (10 %) a v Lucembursku (10 %). Pokud jde o důvody, které nejčastěji uváděli občané, kteří se voleb nezúčastnili, jsou mezi nimi, stejně jako v roce 2009, nejvíce zdůrazňovány nedůvěra v politiku a nezájem o politiku obecně: nedůvěra v politiku obecně či obecná nespokojenost s politikou, nezájem o politiku, účast ve volbách nemá žádný dopad nebo nic nezmění. Je dobré zdůraznit, že mezi důvody pro neúčast ve volbách nefigurují mezi odpověďmi uváděnými na prvních místech ty, jež jsou spojeny se zdrženlivostí vůči EU: nezájem o evropské záležitosti, nespokojenost s EP, nedostatečné vědomosti o EU, nesouhlas s EU a chybějící veřejná diskuse. 4
3. Témata voleb: Pro občany, kteří se dostavili k volbám do Evropského parlamentu, byla hlavním tématem těchto voleb nezaměstnanost. Podle občanů byl druhým tématem hospodářský růst. Na třetím místě se umístilo téma přistěhovalectví, jehož význam na úrovni EU ve srovnání s rokem 2009 značně posílil. 4. Postoj k Evropské unii: Příslušnost k EU vnímá absolutní většina respondentů jako dobrou věc. K EU má i nadále pozitivní vztah velká většina Evropanů, ať již k volbám přišli, či nikoli. Navíc stále představují absolutní většinu Evropané, kteří se cítí být občany (občankami) EU, i když toto cítění zaznamenalo značný pokles v zemích, které byly nejvíce postiženy krizí. Na druhou stranu je nutné říci, že podle většiny Evropanů nezohledňuje Evropský parlament dostatečně jejich starosti, přičemž ve srovnání s rokem 2009 zastává tento názor více respondentů. Dochází k narušení důvěry Evropanů v evropské orgány. V 15 členských státech můžeme dokonce ve srovnání s rokem 2009 zaznamenat její pokles. Je tomu tak zejména v některých zemích, které byly nejvíce zasaženy krizí, jako je Řecko, Španělsko, Itálie a Portugalsko, a rovněž ve Francii. 5. Zájem o volby do Evropského parlamentu: Absolutní většina respondentů se domnívá, že měla k tomu, aby se mohla u voleb rozhodnout, k dispozici všechny nezbytné informace. 5
6. Působení kampaně: Stejně jako v roce 2009 bylo zjišťováno, zda si evropští občané vybavovali kampaň, která je vybízela, aby šli volit. Tuto kampaň si vybavovalo více než šest Evropanů z deseti. Za tímto evropským průměrem se však skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, neboť u této otázky dosáhly odchylky mezi jednotlivými 28 zeměmi EU až 45 procentních bodů (v případě Švédska: 89 % a Belgie: 44 %). 7. Sociodemografické trendy: V příloze této syntézy najdete podrobnou sociodemografickou analýzu některých otázek průzkumu. K hlavním trendům patří: Rozdíl mezi volební účastí mužů a žen se prohlubuje a dosáhl 4 procentních bodů. V roce 2009 to byly 2 procentní body. Jako v roce 2009 byla nejvyšší volební účast mezi občany ve vedoucích pozicích a samostatně výdělečně činnými. Došlo však i k nárůstu volební účasti studentů a nezaměstnaných. Nejnižší účast ve volbách do Evropského parlamentu byla opět mezi mladými lidmi (ve věku 18 24 let), nicméně to jsou právě oni, kteří se k EU staví nejpozitivněji. Pokud jde o působení volební kampaně, nejméně si ji vybavovaly ženy, osoby s nejnižším vzděláním a osoby v domácnosti. 6
I. ÚČAST A. Na úrovni EU-28 byla účast stabilní Účast ve volbách do Evropského parlamentu činila v roce 2014 42,54 %. B. Na úrovni jednotlivých členských států je účast různá 1 Rozdíl zaznamenaný mezi zemí s nejvyšší volební účastí (Belgie s 89,6 %, hlasování je povinné a současně probíhaly parlamentní volby) a s účastí nejnižší (Slovensko s 13,1 %) činí 76,5 procentních bodů. C. Vývoj volební účasti v jednotlivých členských státech 2 Ve srovnání s rokem 2009 byl zaznamenán významný nárůst ve volební účasti v sedmi zemích: v Litvě (47,3 %; +26,3), v Řecku (60 %; +7,4), ve Švédsku (51,1 %; +5,6), v Německu (48,1 %; +4,8), v Rumunsku (32,4 %; +4,7), v Chorvatsku (25,24 %; +4,4 3 ) a ve Francii (42,4 %; +1,8). Účast byla stabilní (+/- 1 procentní bod) v šesti členských státech: v Belgii, v Rakousku, ve Finsku, v Nizozemsku, ve Spojeném království a v Polsku. V ostatních členských státech volební účast poklesla, přičemž k největšímu poklesu došlo v Lotyšsku, a to o -23,5 procentních bodů (účast činila 30,2 %). 1 Volební účast je povinná v Belgii, v Lucembursku, v Řecku a na Kypru. 2 V době výpočtu nebyla dosud k dispozici konečná čísla pro Finsko a Spojené království. 3 V případě Chorvatska ve srovnání s rokem 2013. 7
II. PROFIL VOLIČŮ A. Voliči se o své účasti ve volbách rozhodovali později než v roce 2009 Doba, kdy se občané rozhodují o své volební účasti, se blíží dnu konání voleb. Většina voličů (45 %) uvedla, že tímto způsobem hlasovali pokaždé. Nicméně četnost této odpovědi poklesla o 5 procentních bodů (v roce 2009 to bylo 50 %), přičemž se zvýšil počet těch, kteří odkládají své rozhodnutí na dobu bližší termínu konání voleb. Ve skutečnosti byl ale zaznamenán velice mírný nárůst v počtu voličů, kteří prohlašují, že se rozhodli v měsících předcházejících hlasování (23 %, +2), v týdnech (14 %, +1), ve dnech (10 %, +1) či v samotný den voleb (7 %, +1). Na úrovni členských států: Voliči, kteří se rozhodovali několik měsíců či několik týdnů před konáním voleb, jsou nejpočetnější v Řecku (48 %), v Itálii (47 %), v Irsku a ve Švédsku (v obou zemích 43 %). Voliči, kteří se rozhodovali několik dní před konáním voleb, jsou nejpočetnější v České republice (19 %), v Dánsku a v Nizozemsku (v obou zemích 18 %) a ve Švédsku (17 %). B. Důvody účasti ve volbách Pořadí uváděných důvodů zůstává ve srovnání s pořadím zaznamenaným v roce 2009 neměnné. Mezi voliči jsou nejčastěji uváděny důvody jedná se o moji občanskou povinnost (41 %, -6) a volím pokaždé (41 %, +1). Na dalším místě je chci podpořit politickou stranu, která je mi blízká (22 %, -2). Poté následují tři ryze evropské důvody: jste pro EU (14 %, -2); cítíte se být Evropanem (Evropankou) (13 %, =); můžete díky účasti v evropských volbách něco změnit (12 %, -7). Mezi dalšími odpověďmi lze zaznamenat tři významné změny: přesvědčení, že hlasováním je možné něco změnit, pokleslo (12 %, -7), zatímco u odpovědí vyjádřit svůj nesouhlas s EU (7 %, +5) a vyjádřit svůj nesouhlas s vnitrostátní vládou (10 %, +5) došlo k nárůstu. 8
C. Témata voleb V kontextu současné krize je za hlavní téma voleb považována nezaměstnanost (45 %, +8). Druhým nejuváděnějším tématem je hospodářský růst (40 %, -1). Je třeba říci, že zatímco tyto dvě položky byly na prvních dvou místech i v roce 2009, bylo nyní jejich pořadí přehozeno. Ve srovnání s rokem 2009 zaznamenalo silný nárůst téma přistěhovalectví (23 %, +7). Na stejné úrovni zůstalo téma budoucnosti důchodů s 22 %. U tématu úloha EU na mezinárodní scéně došlo k mírnému poklesu (20 %, -2). Je dobré poznamenat, že nárůst o 5 procentních bodů zaznamenaly odpovědi týkající se jednotné měny, které nyní zaznamenaly 17 %. Odpovědi, u nichž došlo ve srovnání s rokem 2009 k poklesu, jsou terorismus (7 %, - 4) a boj proti změně klimatu (12 %, -4). Na vnitrostátní úrovni: Nezaměstnanost je nejvíce uváděnou položkou v Řecku (73 %, +13), na Kypru (67 %, +28), ve Španělsku (66 %, +1) a v Itálii (65 %, +29), což jsou země, které byly nejvíce postiženy krizí. Hospodářský růst je nejvíce uváděný v Portugalsku (55 %, +12), v Lotyšsku (50 %, -7) a v Litvě (49 %, -5). U tématu přistěhovalectví došlo k nárůstu v 19 členských státech, přičemž v některých zemích se míra jeho výskytu zdvojnásobila, např. ve Spojeném království (42 %, +21 procentních bodů ve srovnání s rokem 2009), stejně jako ve Francii (21 %, +11). 9
III. PROFIL OBČANŮ, KTEŘÍ SE K VOLBÁM NEDOSTAVILI Míra neúčasti ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 dosáhla ve výsledku 57,46 %. A. Profil nevoličů zůstává stejný jako v roce 2009 Tato analýza dokládá, že téměř jeden z pěti nevoličů se pro neúčast rozhodl až v samotný den voleb. K analýze výsledků této otázky jsme použili klasifikaci, která vzešla ze sekundárního výzkumu provedeného po volbách v roce 2009. Srovnání s rokem 2009 ukazuje, že v profilu nevoličů došlo jen k velmi malým změnám. 1. Bezpodmíneční nevoliči Tito občané nevolí nikdy. Představují 24 % nevoličů a ve srovnání s rokem 2009 u nich došlo k nárůstu o 2 procentní body. 2. Rozmyšlení nevoliči Jedná se o ty občany, kteří se o své neúčasti ve volbách rozhodli měsíce (18 %, stejně jako v roce 2009) nebo týdny (13 %, -2) před jejich konáním. Celkově představují 31 % nevoličů (-2). 3. Impulzivní nevoliči Celkově představují 34 % nevoličů: jedná se o ty občany, kteří se pro svou neúčast rozhodli ve dnech předcházejících volbám (15 %, -1) či v samotný den voleb (19 %, +3). 4. Nezařaditelní nevoliči Tito nevoliči, kteří představují 11 % (-2) občanů, kteří se k volbám nedostavili, neví, kdy se rozhodli, že ve volbách do Evropského parlamentu volit nebudou. Toto číslo pokleslo ve srovnání s rokem 2009 o 2 procentní body. Na vnitrostátní úrovni: Impulzivní nevoliči jsou nejpočetnější v Dánsku (57 %, +15), v Nizozemsku (56 %, +12) a ve Švédsku (43 %, -1). Povšimněme si, že nezařaditelní nevoliči se nejvíce vyskytují ve Spojeném království (23 %, +6). 10
B. Důvody k neúčasti ve volbách Ačkoli je, stejně jako v roce 2009, nejčastějším důvodem pro neúčast ve volbách udávaným nevoliči nedůvěra v politiku obecně, došlo u něj nyní k poklesu (23 %, -5). Na úrovni členských států je tento důvod nejčastěji udáván na Kypru (56 %, +12), ve Španělsku (41 %, +17) a v Bulharsku (38 %, -7). Naopak je velmi málo zmiňován v Dánsku (7 %), v Belgii (8 %) a v Lucembursku (9 %). Druhým nejčastěji udávaným důvodem je nezájem o politiku s 19 % (+2). Na úrovni členských států je nejčastěji zmiňován v Maďarsku (32 %, +3), ve Španělsku (30 %, +4) a v Portugalsku (27 %, +4). Poté následuje důvod účast ve volbách nemá žádný dopad / nic nezmění (14 %, - 3). Na úrovni členských států je důvod účast ve volbách nemá žádný dopad nejčastěji uváděn v Bulharsku (29 %, -2), na Kypru (25 %, +4) a v Lotyšsku (22 %, -16). Naopak je nejméně zmiňován v Dánsku a ve Spojeném království (shodně 6 %) a v Irsku (8 %). Je důležité zmínit, že důvod související s nedostatečnými vědomostmi o EU, Evropském parlamentu nebo těchto volbách obsadil až devátou pozici se 7 % (-3). Na úrovni českých států je tato odpověď nejvíce uváděna ve Švédsku (22 %) a v Nizozemsku (15 %). 11
IV. POSTOJ EVROPANŮ K VOLBÁM 1. Pocit příslušnosti k EU Tato otázka příslušnosti v povolebním průzkumu v roce 2009 nefigurovala. Srovnání bylo vypracováno na základě různých průzkumů Eurobarometru uskutečněných od jara roku 2009. Odpovědi potvrzují stálost pocitu příslušnosti: absolutní většina respondentů se domnívá, že příslušnost k EU je dobrá věc (51 %). Existují nicméně rozdíly mezi voliči a nevoliči: že je příslušnost k EU dobrá věc se domnívá 63 % voličů, u nevoličů je to však jen 42 %. Je třeba uvést, že 29 % Evropanů je toho názoru, že příslušnost k EU není věc ani dobrá, ani špatná : 22 % voličů proti 34 % nevoličů. Na úrovni členských států: Příslušnost k EU je jako dobrá věc nejvýrazněji vnímána v Lucembursku (78 %), v Belgii (69 %) a na Maltě (68 %). Nejméně je tomu však v České republice (27 %), v Itálii (35 %) a na Kypru (37 %). 2. Pozitivní vztah ke své zemi, k Evropě Devět respondentů z deseti má pozitivní vztah ke své zemi (90 %, -1 procentní bod ve srovnání s rokem 2009). Obdobně má 62 % (-2) z nich pozitivní vztah k Evropě. Je důležité podtrhnout, že povětšinou pozitivní vztah k Evropě mají voliči i nevoliči, i když v poměrně rozdílné míře (72 % voličů a 56 % nevoličů). Na úrovni členských států: Zeměmi, v nichž je pozitivní vztah k Evropě nejnižší, jsou Řecko (41 %, -12), Kypr (41 %, -15) a Itálie (45 %, -14). Mezi zeměmi s nejméně pozitivním vztahem k Evropě figuruje i Spojené království (47 %). Zde je nicméně možné zaznamenat jeho nárůst o 13 procentních bodů ve srovnání s rokem 2009. 12
3. Pocit občanství EU 63 % (-1) respondentů se cítí být občanem (občankou) EU. Tento pocit je většinový jak mezi voliči (72 %), tak mezi nevoliči (56 %), i když v poměrně rozdílné míře. Na úrovni členských států: Ve 24 členských státech se občanem (občankou) EU cítí být absolutní většina respondentů. K nejvýraznějšímu poklesu tohoto podílu došlo opět v zemích, které jsou nejvíce postiženy krizí: na Kypru (52 %, -19), v Řecku (46 %, -17) a v Itálii (45 %, -16). 4. Důvěra v evropské orgány U otázky důvěry je možné pozorovat stejnou klesající tendenci, jako tomu bylo v Eurobarometrech v posledních letech. Takto vyjadřuje svou důvěru v evropské orgány 43 % respondentů, v povolebním průzkumu v roce 2009 jich však bylo 50 %. Důvěru evropským orgánům vyjadřuje 55 % voličů a 35 % nevoličů. Důvěru v evropské orgány nemá 52 % (+12) evropských občanů. Na úrovni členských států: Důvěra v evropské orgány poklesla ve srovnání s rokem 2009 v 15 členských státech z 27 4. K jejímu obzvláště výraznému poklesu došlo zejména v těch zemích, které byly nejvíce postiženy krizí: v Itálii (35 %, -25), v Portugalsku (34%, -24), ve Španělsku (38 %, -21), na Kypru (48 %, -18) a v Řecku (39 %, - 12), stejně jako ve Francii (36 %, -10). Je zajímavé, že významné procento občanů v Polsku (13 %), ve Spojeném království (10 %) a v Estonsku (9 %) uvedlo, že neví. 4 V roce 2009 nebylo součástí Evropské unie Chorvatsko. 13
5. Zohledňování starostí evropských občanů ze strany Evropského parlamentu Starosti občanů, které byly určitě zvýrazněny stávající krizí, jsou tak velké, že se odrážejí napříč jejich odpověďmi týkajícími se evropských orgánů. 54 % respondentů je toho názoru, že Evropský parlament dostatečně nezohledňuje starosti evropských občanů. V roce 2009 to bylo 41 %. Mezi voliči zastává názor, že Evropský parlament dostatečně nezohledňuje jejich starosti, 47 %. U nevoličů je to 59 %. Naopak 38 % respondentů se domnívá, že Evropský parlament zohledňuje jejich starosti dostatečně: mezi voliči je to 48 %, nevoliči 31 %. Na úrovni členských států: Názor, že Evropský parlament zohledňuje starosti Evropských občanů dostatečně, zastává nyní méně respondentů v 19 členských státech. Ve srovnání s rokem 2009 je tento pokles nejvýraznější ve Španělsku (27 %, -26), na Kypru (35 %, - 25) a na Slovensku (35 %, -22). Na vzestupu je tento názor naopak v 8 členských státech, především na Maltě (63 %, +5), v Německu (48 %, +5) a v Bulharsku (39 %, +4). 14
V. ZÁJEM O POLITIKU OBECNĚ V současné době absolutní většina občanů EU prohlašuje, že se o politiku nezajímá (54 %), přičemž ale existují velmi výrazné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, které činí až 43 procentních bodů. Nicméně je dobré zmínit, že mezi voliči uvádí nezájem o politiku 37 % respondentů, zatímco mezi nevoliči je to 68 %. Na úrovni členských států: Nezájem o politiku je nejsilnější v Chorvatsku (75 %), v České republice a v Portugalsku (shodně 71 %), stejně jako v Rumunsku (70 %). Nejméně výrazný je v Dánsku (32 %), v Lucembursku a v Německu (shodně 33 %). 15
VI. INFORMOVANOST A PŮSOBENÍ KAMPANĚ A. Dostatečné informace k účasti ve volbách 57 % (+4) evropských občanů se domnívá, že měli k dispozici všechny informace nezbytné k účasti ve volbách do Evropského parlamentu. Mezi voliči se tak vyslovilo 75 % respondentů, mezi nevoliči 44 %. Na úrovni členských států: Ve 26 zemí z 28 prohlásila absolutní většina občanů, že měla k dispozici všechny informace nezbytné k účasti ve volbách. V 16 zemích došlo v tomto ohledu k pozitivnímu vývoji, přičemž mezi prvními jsou v této souvislosti Bulharsko (65 %, +16), Litva (71 %, +14) a Spojené království (55 %, +13). Pouze ve dvou zemích prohlašuje absolutní většina respondentů, že všechny nezbytné informace k dispozici neměla: v Portugalsku (54 %, +4) a v České republice (53 %, +5). B. Zapamatování si kampaně Když byli respondenti dotázáni, zda si vybavují kampaň, která je vybízela k účasti ve volbách do Evropského parlamentu, 65 % (-2) z nich odpovědělo kladně. Kampaň si vybavuje absolutní většina respondentů jak mezi voliči (73 %), tak mezi nevoliči (58 %). Na úrovni členských států: Za tímto evropským průměrem se však skrývají značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, neboť u této otázky dosáhla odchylka mezi první zemí, Švédskem (89 %), a poslední zemí, kterou byla Belgie (44 %), 45 procentních bodů. 16
17
I. ÚČAST 1. Účast 1) Evropský průměr Účast ve volbách do Evropského parlamentu (% EU) 18
2) Vnitrostátní výsledky Účast ve volbách do Evropského parlamentu konaných od 22. do 25. května 2014 v 28 členských státech 19
3) Národní vývoj Účast ve volbách do Evropského parlamentu konaných od 22. do 25. května 2014 v 28 členských státech - porovnání s předchozími volbami (%) Výsledky předchozích voleb do Evropského parlamentu v Chorvatsku jsou pro rok 2013 20
II. HLASOVÁNÍ 1. Rozhodující okamžik pro účast 1) Evropský průměr Základ: respondenti, kteří volili 21
Základ: respondenti, kteří volili 22
2) Vnitrostátní výsledky Základ: respondenti, kteří volili 23
3) Národní vývoj Základ: respondenti, kteří volili 24
2. Důvody účasti ve volbách 1) Evropský průměr Základ: respondenti, kteří volili 25
2) Vnitrostátní výsledky Základ: respondenti, kteří volili 26
3) Národní vývoj Základ: respondenti, kteří volili 27
3. O co jde ve volbách 1) Evropský průměr Základ: respondenti, kteří volili 28
2) Vnitrostátní výsledky Základ: respondenti, kteří volili 29
3) Národní vývoj Základ: respondenti, kteří volili 30
III. NEHLASOVÁNÍ 1. Rozhodující okamžik pro neúčast 1) Evropský průměr Základ: respondenti, kteří nevolili 31
Základ: respondenti, kteří nevolili 32
2) Vnitrostátní výsledky Základ: respondenti, kteří nevolili 33
3) Národní vývoj Základ: respondenti, kteří nevolili 34
2. Důvody neúčasti ve volbách 1) Evropský průměr Základ: respondenti, kteří nevolili 35
2) Vnitrostátní výsledky Základ: respondenti, kteří nevolili 36
3) Národní vývoj Základ: respondenti, kteří nevolili 37
IV. POSTOJE K EVROPĚ 1. Členství v EU: dobrá nebo špatná věc? 1) Evropský průměr 38
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 39
3) Vnitrostátní výsledky 40
41
2. Oddanost k Evropě 1) Evropský průměr 42
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 43
3) Vnitrostátní výsledky 44
4) Národní vývoj 45
3. Oddanost k zemi 1) Evropský průměr 46
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 47
3) Vnitrostátní výsledky 48
4) Národní vývoj 49
4. Pocit, že jste občan Evropské unie 1) Evropský průměr 50
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 51
3) Vnitrostátní výsledky 52
4) Národní vývoj 53
5. Důvěra v instituce EU 1) Evropský průměr 54
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 55
3) Vnitrostátní výsledky 56
4) Národní vývoj 57
6. Posouzení obav evropských občanů ze strany Evropského parlamentu 1) Evropský průměr 58
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 59
3) Vnitrostátní výsledky 60
61
4) Národní vývoj 62
V. ZÁJEM O VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU A OBECNĚ O POLITIKU 1. Zájem o politiku 1) Evropský průměr 63
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 64
3) Vnitrostátní výsledky 65
4) Národní vývoj 66
2. Důležitost vědet, kteří kandidáti byli zvoleni za poslance Evropského parlamentu 1) Evropský průměr 67
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 68
3) Vnitrostátní výsledky 69
4) Národní vývoj 70
3. Důležitost vědet, která politická strana má nejvíce poslanců zvolených do Evropského parlamentu 1) Evropský průměr 71
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 72
3) Vnitrostátní výsledky 73
4) Národní vývoj 74
VI. INFORMACE A VYSTAVENÍ KAMPANI 1. Úroveň informací před dnem voleb 1) Evropský průměr 75
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 76
3) Vnitrostátní výsledky 77
4) Národní vývoj 78
2. Připomenutí kampaně vyzývající lidi, aby šli volit 1) Evropský průměr 79
2) Hlasující / Nehlasující v evropských volbách 80
3) Vnitrostátní výsledky 81
4) Národní vývoj 82